Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem jest p. posl. Petr. Dávám mu slovo.

Posl. Petr: Slavná sněmovno! Vládní prohlášení, které zde v pátek p. min. předseda jménem vlády přednesl, on sám velmi správně nazval prohlášením pouze rámcovým. Vládní prohlášení bylo jen všeobecným výpočtem všech důležitých problémů bez náznaků, kterými z nich a v jakém smyslu vláda se chce obírat. Byl to program, pod kterým jest obsaženo všechno, ale také, chcete-li, nic. Myslím, že to druhé je správnější, protože strany, které vládu vytvořily, ještě na žádném konkrétním programu se neshodly. Zde se opět projevuje neblaze velká politická roztříštěnost našeho života, která příliš komplikuje všechno naše jednání a ovsem ztěžuje všechna ujednání, dohody.

Celých 6 neděl bylo jednáno o utvoření vlády. Slavná sněmovno, myslím, že v těch průtazích o vytvoření vlády jest velké nebezpečí pro dnešní demokratickou formu státní správy, ukazovati občanstvu všechny ty obtíže, ukazovati přímo nemožnost parlamentu vytvořiti parlamentní vládu. Opakování těchto zjevů vedlo by jistě k úvahám o změně formy naší demokracie. Nesmíme zapomínati, že příklady jiných států vyvolávají odezvu i v myslích našeho občanstva a proto musíme s vědomím ohromné odpovědnosti řešiti všechny a často se sebezapřením se rozhodovati v zájmu naší demokracie i pro věci nám třeba méně příjemné. Vždyť přece naše demokracie je forma, ve které se mohou uplatniti všecky silnější politické směry a proto je třeba postaviti se na jejich obranu proti každému jak proti jednotlivcům, tak i proti stranám, které by ji v jakékoli formě chtěli porušovati. Tyto úvahy, obavy o formu demokracie byly pro naši stranu také jedním z vážných důvodů pro vstup do nynější vlády.

Máme tedy koncentrační vládu, která má v parlamentě tak velikou většinu, jakou neměla posud žádná vláda. Vím, že z tohoto přílišného množství stran vzniknou veliké obtíže, ale bude míti výhodu spoluodpovědnosti a spolupráce všech.

Lituji proto, že z účasti na vládě koncentrační vyloučeny byly strany do vlády se hlásící: slovenská strana ľudová a německá strana křesťansko-sociální. Ľudová strana nejsilnější ze stran slovenských, která konečným řešením Tukovy aféry ukázala, že dovedla najíti kladný poměr ke státu, a jejíž účast ve vládě znamenala by pro konsolidaci poměru a vztahu našeho ke Slovensku nesmírně mnoho, neměla býti z účasti na vládě vyloučena.

Rovněž neměla býti vyloučena z účasti na vládě křesťansko-sociální strana německá, která se osvědčila nejvěrnějším koaličním spojencem a pro svou aktivistickou politiku státní utrpěla značné ztráty. Nutno konstatovati, že u stran, které si vynutily neúčast strany ludové a německé křesťansko-sociální strany ve vládě, nerozhodoval zájem státní, ale rozhodoval strach o mocenské postavení určitého bloku ve vládě. A to je opravdu nejsmutnější, že na konec vždy stranické zájmy zvítězí nad zájmy státními.

Konkretní vládní program bude nutno teprve vzájemnou dohodou vládních stran tvořiti a přirozeně v nynějších těžkých poměrech tvořiti co nejpečlivěji.

Vládní prohlášení má doslova pravdu, když konstatuje, že vládu - a já dodávám i parlament - čeká řešení nejvážnějších úkolů hospodářské krise, jejíž všecky náznaky jsou již zde, Krise zemědělská je v plném rozsahu, ale o této otázce bude mluviti jiný člen klubu. Já se jen omezuji na konstatování, že jednostranné použití celního tarifu krisi nevyřeší. Myslím, že pokud nejsme v zemědělské výrobě úplně soběstační, nejsou cla dostatečnou ochranou a na druhé straně může jednostranné jejich použití přinésti následky přímo neblahé.

Pan ministerský předseda ve vládním prohlášení mluvil o skončení reformy pozemkové a uvedl, jak si představuje vláda provedení a skončení reformy lesní. Konstatoval, že reforma lesní musí býti provedena co nejrychleji, a já dodávám, také co nejpozorněji, protože nesmíme při provádění reformy lesní opakovati všechny chyby reformy pozemkové. Mně se však zdá, že jsme na nejlepší cestě, abychom všecky chyby pozemkové reformy zopakovali při provádění reformy lesní.

Vládní prohlášení uvádí správně, že především při provádění lesní reformy musí se přihlížeti k potřebám státu, zemí, okresů a obcí. Zcela správně! Já bych jen chtěl, aby prohlášení v tom smyslu znělo výhradně jen pro stát, země, okresy a obce, když u nich je předpoklad správného obhospodařování lesů. Nemůžeme připustiti, aby i lesy byly přidělovány jednotlivcům nebo družstvům jednotlivců, a upozorňuji pana min. předsedu, který v té věci vládní prohlášení dělal, že v některých případech nedbá se směrnic vytčených ve vládním prohlášení. Tak na př. z revíru schönbornského na Přešticku v západních Čechách odprodáno bylo družstvu, jehož členy jsou majitel statku Schönborn a dva úředníci z jistého úřadu, který k pozemkové reformě má velmi blízký vztah, několik set hektarů lesa. Nebo z velkostatku zelenohorského - Auerspergského má býti z volné ruky se schválením Pozemkového úřadu prodáno množství lesů družstvům, jednotlivcům. Myslím, že k tomuto zjevu sněmovna nesmí mlčeti, musí na ně vládu upozorniti a žádati, aby takovémuto provádění lesní reformy učinila konec. Soudím, že nedocílíme řádného provádění lesní reformy jinak, než když vláda předloží v nejbližší době osnovu zákona, jímž se mění správa pozemkového úřadu tak, aby byl odpovědný parlamentu a aby byla umožněna rekonstrukce jeho správy. Jinak provedeme lesní reformu tak jako pozemkovou a bude to jen skandál a nic jiného.

Jeví se již příznaky krise průmyslové. Textilní průmysl zápasí již řadu měsíců s velikými potížemi výrobními, a to projevuje se již v jiných odvětvích výroby. Jsme přirozeně pro ohlášené úlevy živnostem i průmyslu, aby krisi mohly zdolati, ať dostane se jim úlevy dovozní a ať přikročí vláda, je-li to možné, ku snížení daně obratové, ať hledá nové cesty k řešení krise. Myslím, že v prvé řadě je potřebí, aby vláda dala popud k řádné organisaci prodejní. Bylo by to sice povinností Svazu průmyslníků, ale tak, jak dnes je vedena organisace prodejní naší průmyslové výroby, to je jen vzájemná konkurence a ubíjení. Racionalisace výroby myslím, že nepomůže, pokud budou průmyslníci chtíti ji prováděti jen na účet zvýšené výkonnosti dělnictva a pokud snaha o racionalisaci nebude podložena technicky novými stroji, novými pomůckami. Při této příležitosti varuji průmyslníky, aby chtěli řešiti krisi snižováním mezd, jako tomu bylo až doposud. Snížení mezd znamená, ze snížíme i dnešní dělnickou úroveň, že podlomíme jeho kupní sílu a tím přiostříme průmyslovou i hospodářskou krisi ještě více, protože náš průmysl čím dále tím více orientuje se na trh vnitřní. Když podlomíme kupní sílu dělnictva, krisi jen zostříme.

Vláda musí pro zmírnění krise a pro zmírnění bídy dělnictva z krise vyplývající zasáhnouti velmi účinně. Budeme žádati, aby ten rámcový program vládního prohlášení doplněn byl některými konkrétními požadavky, některými věcmi, které považujeme za účelné a schopné krisi odpomoci. V prvé řadě žádáme novelisaci gentského systému zákona o podporách v nezaměstnání, protože se hodí do mírových normálních dob, ale do doby hospodářské krise naprosto ne. Mluvil jsem o věci minulý týden s panem ministrem soc. péče, který projevil ochotu učiniti přípravy, ale je potřebí, aby se za věc postavila celá vláda. Máme již řadu míst, že dělnictvo má dávno podpory vyčerpané, žije v bídě, a neučiníme-li příslušná ustanovení, zhorší se jeho poměry ještě více.

Je dále potřeba, aby vláda v nejbližší době předložila sněmovně předlohu zákona o závaznosti kolektivních smluv. V republice máme již dnes 50% jak průmyslových, tak živnostenských závodů bez řádných smluv. Přijde-li doba těžší krise, stav se ještě zhorší a naše zaměstnanectvo, ať jsou to dělníci, soukromí zřízenci či úředníci, bude žíti vůbec beze smluv a smluvní úpravy svého pracovního poměru.

Myslím, že by vláda mohla značně přispěti ku zmírnění hospodářské krise konečnou úpravou stavebního ruchu. Stálá novelisace, stále nové a nové věci ve stavebním ruchu brání mnohým stavebníkům ve stavbě. Kdyby byl konečně stavební ruch upraven definitivně nebo na 10, 20 let, jistě by se rozvinul a tím řada živností i průmyslu stavebního by získala zaměstnání.

Doba krise bude vyžadovati opatrného řešení otázky ochrany nájemníků. My jsme jistě ochotni ku provedení změn v zákoně. Proč bychom měli na př. chrániti nájemníky v bytech nad 3 místnosti. Uvolnění ochrany těchto bude míti za následek, že se bude stavěti a zmírní se bytová tíseň.

Jsme také pro umožnění výpovědi nepořádných nájemníků. Chceme umožniti majiteli, aby sám nebo jeho děti se mohli nastěhovati do vlastního domu, ale malí, chudí nájemníci musí býti i nadále plně chráněni.

Otázka státně zaměstnanecká, kterou se vládní prohlášení zabývá, potřebuje vyřešení. Vládní prohlášení ohlásilo konečnou úpravu systemisace. Snad v lednu skončí t. zv. systemisační komise své práce a podle výsledků těchto bude možno přikročiti k úpravě. Ale jest jasno, že tato úprava nestačí. Bude nutno v prvé řadě u nižších kategorií stát. zaměstnanectva provésti úpravu mnohem pronikavější, než bude úprava, která vyplyne z prací systemisační komise. Ať je to zavedení třináctého měsíce, ať je to zvýšení platů, to jest věcí úvahy, co by bylo možnější a vítanější, ale pomoc pro státní zaměstnance přijíti musí, a to co nejdříve.

Vládní prohlášení zabývá se dále zahraniční politikou našeho státu. Souhlasím s vládním prohlášením, pokud se týče mírové politiky zahraniční. U nás jsou na zahraniční politiku podnikány stále ostré útoky, ale myslím, že prýští spíše z osobních antipatií než věcného pozorování. Vždyť jsme konečně v zahraniční politice značně omezeni politikou velkých států a často nezbude než se přizpůsobiti poměrům. Tedy, myslím, že je možno, co se týče naší mírové zahraniční politiky, souhlasiti s vládním prohlášením.

Jiná je však věc u reparací, kde, jak se zdá, má býti naše zahraniční politika příliš vázána dřívějším stanoviskem vedoucích činitelů zahraničního ministerstva, které bylo úplně jiné než je dnes, a které nadělalo jistě velmi mnoho a značných potíží. Pro nás je ovšem nepřijatelno, aby národ znovu měl platiti hodnoty, které již zaplatil a které vznikly jen z jeho práce. Zde musí býti naše zahraniční politika rozhodnější.

Nemůže nás ovšem uspokojiti zahraniční politika tak, jak jest vedena ku papežskému státu. Poměr republiky k papežskému státu je upraven zvláštní mezistátní smlouvou, zvanou modus vivendi, jehož provedení jest svěřeno zvláštní smíšené komisi. Rychlé a přátelské provedení smlouvy, na které musí záležeti především naší republice, jest ovšem velmi ohrožováno, mluví-li odpovědní činitelé naší zahraniční politiky proti duchu této úmluvy o připravované rozluce státu od církve. Této rozluky nepřeje si katolická většina obyvatelstva našeho státu a lituji velice, že k takovým projevům, ohrožujícím modus vivendi, došlo. Odpovědní činitelé zahraniční politiky ani v roli stranického politika či agitátora nesmí zapomínati svého veřejného a důležitého poslání. Tím spíše, když uváží, že duchovní moc Svaté Stolice roste po válce, pro znalce poměrů předválečných, měrou netušenou. Jsou to jednak přirozené positivní mravní a státotvorné síly katolicismu, které zesilují duchovní vliv Svaté Stolice v dnešní době, ohrožené anarchií mravní i společenskou, ale je to rovněž velikost papeže Pia XI, která na celém světě získává jemu i katolické církvi mimořádných sympatií i u těch, kdož zůstávají katolicismu celkem cizí.

V těchto dnech slaví papež Pius XI 50té výročí svého kněžství. Různí národové vyslovili hlavě katolicismu svá nejvřelejší blahopřání, i my, českoslovenští katolíci, připojujeme se k synovskému blahopřání národů k jubileu papeže missií slovanských snah unionistických, papeže katolické církve a papeže sociálního království Krista-dělníka. (Potlesk.) Ku svému blahopřání připojujem obzvláštní dík za list, který Pius XI zaslal českému národu k 1000letému výročí smrti sv. Václava, knížete naší země, který svým životem, programem a posláním včlenil národ náš v řadu kulturních národů křesťanského západu a položil pevný základ životní mírové tradice našeho státu, tradice, která je směrnicí naší zahraniční politiky i dnes. (Výborně!)

Pokládám nejpřátelštější poměr Československé republiky k jediné duchovní velmoci světa, k svaté Stolici nejen za vůli katolického lidu československého, ale i za zájem státu, který o prostředky materielní moci svou existencí s úspěchem opříti nemůže. Přál bych si v tomto směru více porozumění u vedoucích naší politiky zahraniční. (Potlesk.)

V otázkách kulturních vládní prohlášení zabývá se jedině školou a budiž mi prominuto, že nesdílím optimistický názor na naši školu. Naše škola, pravda, snese srovnání se školami jiných států v tom, že jistě poskytne stejně, možná i více vědomostí. Škola však vedle poskytnutí vědomostí má děti vychovávati v morální občany, ale jak může dostáti své povinnosti, není-li vyučování podloženo morálkou? Morálka laická podepřená vědecky? Jakým vědeckým systémem, když tyto se mění čas od času, každoročně? S dnešní školou nejsme a nemůžeme býti spokojeni a budeme se dožadovati pro své katolické děti katolické školy. Jakým právem kdo může se vměšovati do výchovy mého dítěte? Vychovávejte si svoje děti podle svého, ale já a všichni katolíci mají rovněž totéž právo. Je mi jasno, že v otázkách kulturních možno pokračovati jen dohodou. Jsem rád, že toto přesvědčení zvítězilo i v jiných stranách. Pokud tomu tak bude, je možná i naše spolupráce. Tato spolupráce je podmíněna vedle toho také zásadou rovnosti v koalici. Žádná strana nesmí diktovati, zde musí býti rovnost. V minulých dobách prodělávali jsme několik pokusů v koaliční vládě o diktaturu. Na to zašla koalice všenárodní, proto se rozbila koalice poslední. Budeme brániti stát proti diktátu jak jedinců, tak i stran a i proti nim chrániti pravou demokracii našeho státu.

Budeme tedy tuto vládu podporovati v jejích snahách a v boji proti hospodářské krisi, v jejím snažení sociálně politickém, v jejím snažení o rovnováhu finanční, zkrátka v každém dobrém a obecně prospěšném úsilí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Dobránsky. Uděluji mu slovo.

Posl. Dobránsky: Slávna snemovňa! Na základe rovnoprávnosti dozvolujem si, aby som mohol použíť na československom shromáždeniu moju pobočnú materinskú reč slovenskú, ktorú zo mnú vospolok na Slovenskom východe už ak 500.000 Slovákov na jednotlivom teritoriume žijúcich užíva a ktorej náreči aj ja s úplnou lásku si svojim, tým viac, lebo práve jeden istý dávny Dobranský zostavil jej gramatiku ako predvekovej slovenskej reči. Lenže, bohužiaľ, silnejší podtatranský národ slovenský časom túto zostavenú gramatiku zo svoju bohatšiu a dokonalejšiu mluvnicu znemožnil, kedže správnosť slovenského jazyka vôbec len na západnú reč zmonopolizoval.

Lenže tá reč žije a žic budze. Každý dobrý východný Slovák zo mnú vospolok sa k nej svojí, ju miluje, v nej sa rozhovora v modlitbách aj zo samým Bohom. Ma svoje preutešené piesne a básničky a preto, jestli je vam milým môj národ východno-slovenský, o čom nepochybujem, a jestli pri volbách milerád ste ho poslúchali a s ním ruky seba davali aj tu na snemovne budzce teda snášanliví oproti tej reči, ktorej uplatnenie nielen ve verajnosti vôbec, ale tu na československom shromáždeniu vyžiadujem.

Čo sa týče dnešnej našej politickej situácie, aj ta je veru tak ťažká, nemocná, bezplodná, skoro otrúta, akú sa nazdáva byc voči vážných a ctihodných členov svojich aj sama vládna koalícia, a vláda naša, ktorá poneváč uprostred cežkých porodov prišla na svet, sotva je blahodárneho života schopna. My menšiny na Slovensku nemáme, ba nemôžeme mac doveru k tak sostavenej vládnej koalícii, v ktorej hned všetkie elementy najhrubší centralizmus reprezentujú, a voči našich požiadavkov veľmi túpeho sluchu sú. Ja by som sa opovažil tak brac to politicke položenie nášho Slovenska, ako by sa tu hruba obštrukcia započínala zo strany väčšiny československého centralizmusu proti našej ubohej minority, ako by sa veľký a silný národ český branil proti menšinám Slovenska. Lebo ináč proč znemožnili občiansku vládu?

To je zbytočná zmaha, vedz naopak my tak smýšlame o seba, že my sme práve v takom položeniu, v akom sa nachádza útlé dieťa pod perinu macerinu, i potom, kedz už dávno vydojčene bolo. Toto obabuškovanie, toto prehnane pretulovanie, to spoločne vylihanie na jednej loži útlej dcerušky zo svoju obstárnú maminku je iba len matke osožné. Vedz jej staré údy dľa lékarského ustavenia velmi nebezpečno odnímajú životné siely malej dcerušky, ba snáď aj do súhoty ju môžu zahrúžac. Tu treba, aby práca, aby osoh, ba kedz treba aj bieda jednako prajne bola pre všetko obyvateľstvo Československej republiky. Ako aj v terajších ponosoch pp. poslancov vypočúvať, v ťažkej hospodárskej krizi nachádza sa, stáva naša republika, kde výrob je veľký, kde kapitál je silný, kde vládne testovanie, je o mnoho uprimnajšie ako u nás. Tým viac hrozí hospodárska kríza na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, kde co zvekša aj ta industria vyhynula, aká pred tým jestvovala, kde kapitál cudzí viac nás utlačuje ak spomahá, kde všeobecné zásady hospodárske, priemyselné a politické sú veľmi neprajné. Teda bez odkladania treba Slovensko ratovac a najmä v ťarchách daňových a tarifálnych mu zľahčovať, lebo ináč katastrofa nás nemine.

Krizu hospodársku ustálil aj sám p. predseda ministerský vo svojom vládnom prehláseniu, lenže diplomatične vyhnul sa spomienke v spôsobach, s akými by mohla byc ta kríza vyliečená a prekazená - a vôbec nielen na celej republike, ale u nás, lebo kedz tu je zle, veru u nás je esče horšie, kedz tu je deficit, my to dvojnásobne cítíme, a obavame sa toho, aby sme ešte viac dotrapené, ešte viac obťažené neboli.

Lúto je nám, že vo vládnym prehláseniu naše Slovensko malo co bolo spomienano, a preto sa obávam, že Slovensko nezaujíma našu vládu v tej miere, v akej vyžaduje krom rovnoprávnosti i dešperátne položenie celého Slovenska a Podkarpatskej Rusi i od vlády, i od celej snemovnej väčšiny.

U nás však hrozí nie len kríza hospodárska, ale i kríza inteligencie, a to pre všetky menšiny na Slovensku. Premnoho sú takých, ktorí svojej kvalifikácie primerane zamestnane nezaujali. Ale ešte viac je takých, ktorí vôbec už rokov sú len ešte na očakávaniu. Pozor, aby sa u nás nezahniezdila duševná proleratúra, lebo sotva je niečo nebezpečnejšieho nad takú ranu inteligentov, čo len k ešte väčšej korupcii zavedie verejný život, v akom sme.

My na Slovensku sme národom náboženského ducha a presvedčeni a každého za najväčšieho nepriateľa považujeme, kto sa opováži raziť nás v náboženských citách a svätokrádežnú rukú sahá po církevných majetkách a ústavách. Ten duch, aký co zvekšia opanuje vládnu väčšinu v nábožensko-kulturných otázkach, nás do obavy a predbežnej nespokojnosti naháňa. A jestli by ten duch aj tu ve snemovne agresivne nás napadoval, naj už takoj sa spodivajú všecki naši odporníci toho, že také a podobne napadovanie všetkých nás krsťanov v svetovom názoru žijúcich zkoalizuje, ač práve v političných a konštituálnych otázkach dosavad celkom križné cesty následujeme.

Nemenej nás bolí aj to, že najvyššú suverenitu svetového katolictva Piusa XI dosavad zabudla naša vláda slušným vítaním pohľadať z príležitosti 50 ročného jubilea, čo aj čisto proteštantské štáty mu prejavily.

Slávna poslanecká snemovňa! Konečne v mene Krajinskej kresťansko-sociálnej strany, ako jej podpredseda, mám česť na vládné prehlásenie predniesť túto našu deklaráciu:

V parlamentárnom živote sveta nemá príkladu posledné utvorenie a sostavenie československej vlády. Trvalo to šesť týždňov po voľbách, kým rozdeliti medzi sebou vládnu moc a len po šesť týždňoch, po rozdelení vládnej moci, začali rozmýšľať nad tým, k čomu majú použiť túto vládnu moc a takto osnovali program vlády a vládné prehlásenie.

Toto vládné prehlásenie, plné púhych sľubov, je nesporným dôkazom toho, že tu ide čiste len o vládnu moc, z ktorejže vylučujú každého, kto neni medzi vyvolenými.

Tento spôsob jednania porušuje základy parlamentarizmu, proti čomu rozhodne sa vyslovuje Krajinská kresťansko-sociálna strana.

Krajinská kresťansko-sociálna strana držiaca sa dôstojne svojho programu - ktorý je sebavedome kresťanský a sebavedome narodný - ohradzuje sa proti duchu vládneho prehlásenia.

Vládna deklarácia vyjadruje ten smer šovinistický, ktorý chce na tejto pôde utvoriť jednotný československý národný štát a nepočíta s tým, že tento štát nie je jednotným národným štátom, ale je štátom, ktorý obsahuje viac národných rás, má byť štátom demokratickým, nemôže teda ináč činiť, ako usilovať sa o ochranu kultúrne-ethických pokladov v sebe shromaždených rás zachovaním celej kultúrnej slobody a nesmie amalgamizovať a odnárodniť rasy do seba vnútené.

Pri utvorení československého štátu bola magnou chartou autonomia Slovenska, teraz ale vládné prehlásenie proti tejto magnej charte ukazuje docela jasne zasa len monopolizovanú moc centralistického smeru, ktorá už aj doteraz spáchala toľko krívd a neprávností na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Práve preto priklincuje tu Krajinská kresťansko-sociálna strana, že zaujme proti vláde najpevnejšie opozičné stanovisko, a stojacá prísne na podklade zákona, stavia sa na zásadu: aby bola daná Slovensku a Podkarpatskej Rusi autonomia!

Krajinská kresťansko-sociálna strana spojuje v sebe značnú časť odvekého obyvateľstva Slovenska a Podkarpatskej Rusi, inkorporuje veľké procento kresťanského obyvatelstva Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Práve preto trvá na tom, aby bol opäť zjednany dobrý pomer štátu k cirkvi, trvá na tom, aby boly udržané cirkevné školy, ktoré sú obhájcovia základov náboženskej ethiky, protestuje proti rozluke cirkvi od štátu, trvá na úplnom prevedení menšinových práv v ústavnej listine a mierových smluvách zabezpečených. Taktiež trvá na tom a rozhodne žiada, aby boly uchránené hospodárske, obchodné a priemyselné záujmy praobyvateľov Slovenska a Podkarpatskej Rusi.

Obchod, priemysel a zvlášte hospodárstvo na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi je v najväčšej biede, verejné ťarchy zničia nielen vývoj zdravého života, ale znemožnia aj živorenie týchže eminentných a základných súčiastok národného hospodárstva. Preto nemôžeme sa uspokojiť s prázdnymi sľubami vládneho prehlásenia. Jak prázdné sú tieto sľuby, vysvitá eklatantne i z toho, že v okamihu odznenia vládneho prehlásenia, keď p. min. predseda sám uznal krízu hospodárstva, bol už predložený vládny návrh o predĺžení platnosti zákona o dani z obratu, ktorý zákon bol len prechodným opatrením prvých poválečných časov. Miesto sľubov chceme skutky a rozhodne žiadame, aby bol už raz koniec toho systému, ktorý videl v Slovensku a v Podkarpatskej Rusi len objekt koloniálneho využitkovania, aby bol utvorený komplex všetkých verejno-právnych a hospodárskych zákonov, ktorý dá vedľa národa českého aj všetkým národom Slovenska a Podkarpatskej Rusi možnosť zdravého života a ďalšieho vývoja.

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Nitsch. Dávám mu slovo.

Posl. Nitsch (německy): Půl roku uplynulo bez parlamentu, tato skutečnost charakterisuje nejlépe poměry v Československé republice. Bezděky se naskytá otázka: K čemu potřebujeme vlastně parlamentu? Nedaly by se uspořiti ty mnohé a těžké miliony, jež pohltí udržování obou sněmoven, neboť státní kára běží beztoho dále bez parlamentu? Mnozí nazývali tento bezparlamentní stav krisí parlamentarismu. Jest skutečností, že je tato krise u nás již chronickým zjevem, neboť bohužel se u nás pohlíží na parlamentarismus spíše jako na nutné zlo, aby se před cizinou zachovalo zdání demokracie! A aby parlamentní činnost nebyla příliš živá a horlivá, aby se vládnoucí poměry příliš nekritisovaly, ochromuje se právě parlamentní činnost čas od času na delší dobu. Práce parlamentu ležela i tentokráte ladem, a to v době, kdy stále více se šířící a stále katastrofálnější se stávající hospodářská krise dosáhla vrcholu, kdy mělo by býti podniknuto vše, aby hospodářská krise byla potřena a zjednána náprava. V takové těžké situaci hospodářství a obyvatelstva nastala však stagnace všeho, ba byly dokonce vypsány volby, jako by toto opatření bylo bývalo právě tím nejpotřebnějším! (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Ve znamení velké hospodářské krise se konaly volby. Voliči rozsoudili a poněvadž volby byly ovládány starostí o hospodářskou krisi, jak to půjde dále, o denní chléb, proto ten obrat z prava na levo. Voliči rozhodli v tom směru, že tak zvaná občanská koalice nebyla schopna vládnouti a že tato koalice nemohla vystoupiti proti veliké hospodářské krisi. Obrat, který se ve výsledku voleb ukázal, byl znamením všeobecné nespokojenosti. Musíme rozhodně konstatovati, že občanská koalice nebyla schopna zažehnati hospodářskou krisi, na čemž největší vinu má v každé vládě sedící československá strana agrární. Či daří se venkovskému lidu tak dobře, že jest zbytečné potírati velikou zemědělskou krisi? v zemědělství na Slovensku vládnou, pokud vím, velice smutné poměry, a ani německému a českému selskému obyvatelstvu v korunních zemích nedaří se lépe. Nehledíc k několika konferencím a rozhovorům, nevidíme nijaký vážný krok se strany vlády, který by znamenal potírání veliké hospodářské krise. Při volbách bylo voličům přislíbeno vládními stranami, že budou učiněna nutná opatření ke zlepšení hospodářské situace, a nyní, sedm týdnů po volbách, nejsme ani o krok dále v této ze všeho nejdůležitější otázce pro všechno obyvatelstvo! Všecko zdá se býti vedlejší věcí, hlavní věcí jest ministerské křeslo. Šest týdnů se čachrovalo o místa v kabinetu. To jest zvláštní postup: co jest pánům z vládních stran po programu, co po krisi, co po všem jiném, hlavní věc jest rozdělení ministerských křesel a účast ve vládě!

U voleb musíme se ještě chvíli zdrzet. Mluvívá se často o volbách v Maďarsku a o maďarských stoličných soudcích. Velectění pánové! Vaši správní orgánové umějí to právě tak dobře dělat, ba jednotlivci ještě lépe než soudcové minulosti. Sliby, hrozby, peníze, kořalka, vše, co kdo chce, bylo zde na největší slávu demokracie. Veřejní úředníci na cestách jako kortesové, soudcové, soudní radové ve zmatku voličských schůzí, kam má tohle všecko vésti? Jest tohle svobodné právo hlasovací a svobodné právo občanské ve svobodné republice, že státní zaměstnanci a správní úředníci obíhají jako kortešové a svou přítomností zastrašují voličstvo? Nejsmutnější kapitolou při uplynulé volbě byl soudce při volební agitaci, to otřásá důvěrou v nezávislost a spravedlnost soudcovstva. V minulosti byl soudce vyšším pojmem, a dnes se zneužívá tohoto vyššího stavu, základního pilíře lidského spolužití ke kortešství. Zde musí býti zjednána náprava, a to tak, že bude pro soudce a veřejné úředníky vytvořen co nejdříve inkompatibilitní zákon.

Sedm neděl to trvalo než byla ministerská křesla rozdělena a než utvoření vlády bylo tak daleko, že mohl býti svolán parlament. Věděli jsme již předem, že vládní program pana šéfa kabinetu dopadne velmi slabě a také jsme se v tom nezklamali, neboť pan ministerský předseda neměl co říci. Jest vlastně velmi smutné, že pan šéf kabinetu nenašel mimo hospodářskou krisi, již často zdůrazňuje, ani slova pro vše ostatní. Co se stane s lidmi bez vlasti, s propuštěnými úředníky, se staropensisty, s učiteli náboženských škol, duchovními, pro něž nebyla kongrua stále ještě provedena? Jak zamýšlí vláda vyřešiti palčivou otázku zrovnoprávnění menšin, a co nás však zcela zvláště zajímá: Jak chce vláda podporovati hospodářské ozdravění Slovenska, kde panují nejdivočejší hospodářské poměry, jak páter Hlinka zde přede mnou řekl. Také to ještě řeknou. O všech těchto mimořádně důležitých otázkách neslyšeli jsme od pana ministerského předsedy ani slova. Znenáhla zvykneme si již na nic nepravící vládní prohlášení, vždyť bohužel je tomu tak, že se nejen nic neřekne, ale také nic neudělá. Ministerstva jsou rozdělena a nyní se pokoušejí dále vládnouti, leč systém, jenž nyní již po jedenáct let panuje v tomto nezdravém směru, nesmí býti otřesen.