Podobné poměry, jako u stavebního ruchu, máme také u ochrany nájemníků. Bez přiměřené podpory stavebního ruchu je zřizování malých bytů nemožné. Chtěl bych vás, pánové z většiny, upozorniti jen na něco. Kdyby mělo skutečně dojíti k novým volbám, uvidíte, jak bude vypadati nynější většina zde a naproti a jak bude vypadati vláda vůbec, která se opírá o tuto většinu. Díváte-li se na výsledky různých voleb, jež konány byly v posledních měsících, musejí vám přece vzniknouti pochybnosti. Vezměme například poslední volby v Chebu, v tomto černém hnízdě, kde vždy dominovali křesťanští sociálové a klerikálové, jak tam jedním rázem jejich moc byla zlomena. Svobodomyslné živly, sociální demokraté, vykazují zisk 5 mandátů. To je následek toho, že tam klerikálové nikdy nepřipustili, aby obec stavěla malé byty. Takováto porážka dostaví se však také jinde, a pak bude také možno tvořiti moderní zákony. Kletba, která bude pronásledovati nynější vládu, bude asi varovati příští pokolení před tvořením takových zákonů, jaké dosud byly vytvořeny.

Poukázal jsem již k tomu, že jsme s § 51 zákona na ochranu nájemníků učinili smutné zkušenosti. Samozřejmě nemůžeme při pouhém prodlužování starého zákona podávati žádné pozměňovací návrhy. Chtěl bych však varovati před tím, aby nový zákon o podpoře stavebního ruchu byl budován na stejných základech jako dosavadní. Bylo by nutno konečně připraviti přiměřený zákon na ochranu nájemníků, a jak zákon na ochranu nájemníků, tak zákon na podporu stavebního ruchu musily by současně býti přiměřeně změněny, mají-li sloužiti svému účelu. Nemáme dosti malých bytů, kdyby poměry bytového trhu právě byly příznivější, pak mohli bychom přece postrádati zákona na ochranu nájemníků. V celé řadě okresů se skutečně mnoho stavělo. Zejména v průmyslových krajinách vznikly četné moderní novostavby. Ale kdo pak bydlí v těchto stavbách? Ptejte se přece jednou, kdo může platiti nájemné v takovýchto bytech. Protože tyto obnosy nájemného jsou nedostupné, zdůraznil jsem již ve své poslední řeči, že po mém názoru není v pořádku, že se u takovýchto staveb žádají činže v tak neslýchané výši, takže úplnou amortisaci novostavby lze provésti již v 15-20 letech. To jsou přímo lichvářské ceny. Mohli bych zde prokázati, že dříve, než se stavbou bylo započato, počítalo se již s úplným zúročením a amortisací během 15 let, kdežto dříve amortisace vyžadovala 40 let. Skutečností je, že se za byt o l pokoji s kuchyní žádá roční nájemné 5.000 Kč. Podobně je tomu u krámů, kde se za 12 m² plochy žádá 8.000-10.000 Kč. Tím se ovšem nepřímo zdražují ceny potravin a životních potřeb. Neshledávám naprosto v pořádku, že se pro takovéto novostavby poskytují dlouhodobé daňové úlevy, osvobození od daní, přirážek atd. Právě poslední zima nám přece ukázala, že v mnohých místech kanalisační a osvětlovací zařízení bylo úplně zničeno, a že obcím za nynějšího zákona o obecních financích není možno provésti opravy. Při tom však musíme viděti, že podnikatelé takovýchto novostaveb, kteří od nájemníků vybírají lichvářské peníze, nemusí přispívati ani haléřem na tyto nutné práce obci. To neshledávám v pořádku, ačkoli vím, že je nutno podporovati stavební činnost, poněvadž, kdyby zde byl dostatek bytů, nutně by nastati musilo přiměřené snížení nájemného. Ale shledal bych správným, kdyby se těm stavebníkům, kteří na základě zákona o podpoře stavebního ruchu užívají osvobození od daní na 25-35 roků, předpisovalo, za jaké ceny smějí pronajímati byty. S tím bychom beze všeho byli srozuměni. Ale že se těmto lidem dovoluje prováděti lichvu se zákonem a že se k výhodám, jež se jim poskytují, nepojí žádné podmínky, to neshledávám v pořádku. Při nejmenším mělo by se pečovati o to, aby se obcím poskytovaly subvence, aby jim bylo možno stavěti malé byty. Neboť od soukromníků věru nelze žádati, aby bez přiměřeného užitku stavěli malé byty pro takové lidi, kteří skutečně vlastní silou nemohou něco vykonati. Je nemožno žádati od soukromé stavební činnosti, aby se stavěly malé byty, které neposkytují přiměřeného zúročení a amortisace. Toho lze docíliti jen u obcí. Tam to musí jíti, a nejde-li to plnou měrou, tedy alespoň tím způsobem, že se z obecních prostředků přispěje něčím pro bytové účely. Vyložil jsem již jednou a musím to zde dnes opětovati, že jen za těch okolností, jak to zde navrhuji, bude nám možno dospět i k přiměřenému zákonu bytovému a zákonu na ochranu nájemníků. Jinak zlepšení očekávati nelze.

Upustili jsme od podání přiměřených návrhů, poněvadž za nynějších okolností je vyloučeno, že bychom prosadili jen jediný návrh. Nynější většina se zapřísáhla, že všechny návrhy, přicházející od oposičních stran, zkrátka zamítne, a následkem toho je po mém názoru zcela bezúčelné podávati nějaké návrhy k některému zákonu, který již prošel výborem; můžeme počítati s tím, že kritikou, kterou zde provádíme my a veřejnost, většina a vláda budou přece konečně pohnuty k tomu, aby v budoucnosti při dělání zákonů byly trochu opatrnější, nežli tomu bylo dosud. Nestane-li se tak, pak ovšem musí většina a vláda nésti také odpovědnost za to, co přijde. V předložených zákonech nejde o žádné zlepšení, nýbrž jen o prodloužení lhůt. Myslíme však, že až do té doby dojíti musí také skutečně k definitivní úpravě těchto otázek.

O třetím zákonu, který je předmětem jednání, o nuceném vyklizení bytů, nechci mnoho říci. Zákon je sice dobrý, ale na skutečné provádění jeho nelze věru pomýšleti. Dříve, než dojde k nucenému vyklizení, musila již předcházeti odůvodněná výpověď podle zákona na ochranu nájemníků; dříve, než dojde ke skutečnému vyklizení, může býti toto vyklizení třikrát odloženo. Bylo by však především potřebí, abychom u soudů nalézali lidské soudce, skutečné lidové soudce, kteří si jsou úplně vědomi svého poslání. Byl jsem sám přítomen při několika přelíčeních, při nichž se jednalo o nuceném vyklizení, a podivil jsem se, že mezi soudci panují ještě názory, které jsou na výsměch moderní době. Také u tohoto zákona jde o to, aby byl prodloužen do 31. října. Chceme doufati, že také u nynějších vládních stran a u vlády samotné nalezneme ještě lidské cítění. Apelujeme tedy na lidskost a očekáváme, že nám do podzimu, až do uplynutí tohoto zákona předložíte moderní zákon o podpoře stavebního ruchu a bytové péče o ochraně nájemníků a o odkladu nuceného vyklizení bytů. (Potlesk senátorů něm. str. soc. dem. dělnické.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Hampl.

Sen. Hampl: Slavný senáte! K projednávaným předlohám možno říci pouze to, že vládní většina prodlužuje zákon na ochranu nájemníků, ten zákon, který nebránil nájemníky, nýbrž domácí pány, prodlužuje zákon, který byl v pravém slova smyslu karabáčem na chudý lid. Je ale pozoruhodno, že vládní většina nesděluje celé veřejnosti, jak asi bude vypadati zákon příští.

Podle zpráv, které tu a tam novinami prošly, strojí se páni z vládní většiny nechati zákon na ochranu nájemníků v platnosti, ale zhoršiti ho na tolik, aby neměl pro nájemníky žádného praktického významu, a aby se nájemníci stali obyčejným objektem k vydírání domácími pány. Myslíte-li, že tím sobě prospějete, klamete se. Právě naopak. Tím vháníte bídu a nespokojenost v masy nájemníků, poněvadž tito vidí vaši farisejskou lásku k chudému lidu a je jim patrno, že veškerá lidumilnost v kapitalistickém státě je spojena s chtíčem obohacování se. Každý pracující člověk má nárok na obydlí, každý pracující člověk v kulturním státě je důležitou součástkou národa, o kterou má společností býti postaráno. V soukromokapitalistickém hospodářském zařízení je však i otázka bydlení otázkou vykořisťování člověka člověkem. Pracující člověk, který obětuje společnosti lidské a tím i státu svoje schopnosti duševní i fysické síly, má alespoň na to nejprimitivnější míti nárok, na odpovídající obydlí.

Otázka bydlení je otázkou, která řešena býti musí státem, ne ale k účelům obohacování se, a to z důvodů kulturních a hygienických. Proto požadavek vyvlastnění bytů z rukou soukromých je požadavkem úplně logickým a pro veškeré pracující a kapitálově slabé přirozeným. Za dnešních poměrů je zákonodárství upraveno tím způsobem, že jednotlivec musí býti jmenován majitelem neboť spolumajitelem před zákonem právoplatným, i když mu objekty ve skutečnosti ani nepatří a on je pouze před zákonem za tyto zodpověděn. Takový případ, a to velice charakteristický viděli jsme v r. 1920 v Hybernské ulici, kde jednalo se o zabrání Lidového domu, a nyní jsme toho svědky v Ječné ulici č. 10. kde jednotlivci s Haisem v čele si berou právo nad majetkem, který jim nenáleží, a skutečným spolumajitelům je policií bráněno, rozumí se samo sebou, že na žádost domnělého majitele, do domu vstoupiti. Takovým způsobem je možno, aby důvěra v jednotlivce kladená byla jimi zneužita k osobním machinacím. Rozumí se samo sebou pod ochranou policie a zákonů, které soukromý majetek jsou nuceny chrániti a tím i každou podlost zákonitě odůvodnit.

Pokud je nám známo, není mezi stranami vládní koalice jednotného názoru na způsob, jakým zhoršení ochrany nájemníků má býti provedeno. Stanovisko jednotlivých stran je diktováno složením jejich členstva podle povolání. Republikánská strana čsl. venkova zrušila by nejraději zákon o ochraně nájemníků vůbec, neboť její příslušníci, statkáři, velcí sedláci, chalupníci a domkáři nemají na udržení zákona žádný zájem. Jiná situace je však v těch stranách vládní koalice, jejichž příslušníci z velké části rekrutují se z řad nájemníků. Všechny tyto strany stojí sice jako strany kapitalistické na zásadě svatosti a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a rády by přiznaly domovnímu kapitálu právo vyhazovati nájemníky a zvyšovati činže úplně libovolně, ale četní nájemníci, organisovaní ve stranách buržoasních, jistě by nechápali takový postup strany, který by je hospodářsky poškozoval. Proto všechny tyto strany provádějí tanec mezi vejci. Domovnímu kapitálu musí býti vyhověno, a páni domácí, v těchto stranách organisovaní, diktují, ale na druhé straně hrozí nebezpečí nespokojenosti ve vlastních řadách. Tak na př. strana národně demokratická, stojící v čele každé reakce, strana Živnobanky, průmyslového, obchodního a domovního kapitálu, má tisíc chutí zákon o ochraně nájemníků zrušit, ale vedle kapitalistů má ve svých řadách také ještě veliký počet nájemníků z kruhů úřednických, zvláště vysoké byrokracie. Z této vnitrostranické situace vycházejíc, prohlásila strana národně demokratická své stanovisko k ochraně nájemníků. >Národní Listy< i >Národ< přinesly článek posl. dr Matouška o stanovisku národní demokracie k novelisaci ochrany nájemníků. Posl. Matoušek píše, že národní demokracie žádá, aby rentabilita starých domů vyrovnala se rentabilitě nových domů, čili aby činže ve starých domech byly několikanásobně zvýšeny. Aby však uspokojil příslušníky strany z řad byrokracie, praví posl. Matoušek, že nár. demokracie dá souhlas ke zvýšení činží ve starých domech, když zároveň bude provedena úprava příbytečného gážistům. Jak si mají úhradu zvýšeného nájemného obstarati dělníci, malí živnostníci a soukromí zaměstnanci, tím si pan posl. Matoušek hlavu neláme. Mezi gážisty patří však také pensisté, zvláště staropensisté, a zde posl. Matoušek mlčí jako ryba. - Nejnemožnější stanovisko k chystané novelisaci zaujímá strana politických živnostníků. Prohlašuje, že souhlasí se zrušením ochrany, pokud se týče bytů, ale žádá, aby ochrana ještě po několik roků zůstala zachována pro provozovny. Česky řečeno, to znamená: Lidé mohou býti vyházeni na ulici, ale pulty, regály, soustruhy a kovadliny, automobily v garážích a koně ve stájích mají býti zachráněny. Co z toho bude míti malý živnostník, bude-li vyhozen z bytu, ale zůstane mu malá provozovna? Jak to bude vypadati u živnostníků, kteří nemají zvláštní provozovnu a vykonávají své povolání v místnostech obytných? To jsou krejčí, obuvníci, brašnáři, kloboučníci, zlatníci a j. Ti patrně budou vyhozeni současně z bytů i z provozoven. Dále jsou živnostníci, kteří vůbec nemají provozoven. Co bude s těmi? Tu možno říci, že stát také se stará, stará se o bytové zákony, že na základě státní záruky jsou umožněny stavby domků. Avšak je to křížová cesta, kterou musí prodělati každý, kdo si činí nárok na takovouto státní záruku. Předpisy, prováděcí nařízení, jsou takového druhu, že, chce-li jednotlivec státní záruky se domoci, je pro něho takřka nemožná. Přesto však bytová otázka nemůže býti luštěna, poněvadž i činže v těchto domech, postavených pomocí státní záruky, jsou tak vysoké, že pro obyčejného dělníka, pro ohromnou většinu pracujících vrstev je takový byt nedosažitelný. Činže v těchto domech je vysoká, a na základě toho vidíme, že máme sice bytový zákon, ale že celá řada, tisíce, ano desetitisíce ubožáků se tísní v jedné místnosti, že tisíce ubožáků se tísní ve starých domech, nehygienicky bydlí a že pro tyto lidi vlastně i tato záruka má velmi malou cenu.

Je viděti, že bytová otázka způsobuje zmatek v politických stranách. Nájemníci musí si však pamatovati, kdo je jejich otevřeným nepřítelem, musí věnovati projednávaným zákonům, a zejména těm, které se do zákonodárných sborů dostanou v měsíci říjnu, největší pozornost a prohlásiti, že nepřáteli nájemníků jsou všechny strany, které pro zhoršení zákona budou mluviti a hlasovati. (Sen. dr Krouský: Vždyť tě nikdo neposlouchá! Téměř nikdo není přítomen!) Oni mají nejspíše hlad a proto mne neposlouchají.

Jménem své strany prohlašuji, že budeme hlasovati proti všem zákonům, které zhoršují nynější stav.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo pan sen. Modráček.

Sen. Modráček: Slavný prázdný senáte! Mám-li mluviti k mikroskopickým předlohám, které jsou na denním pořadu, při tak četném publiku, působí mně to opravdu značné obtíže. Nevím, ze kterého konce začíti a čeho se chytiti, poněvadž v předlohách vlastně skoro nic není, jen pár řádků.

Kdyby byl pan předseda trochu přísný a žádal, abych mluvil k předlohám, uvedl by mne do velkých rozpaků, poněvadž k těmto předlohám se může mluviti jen tak, když se k nim nemluví. (Veselost.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, aby klid této sněmovny nebyl rušen zbytečnými interjekcemi. Prosím pana řečníka, aby pokračoval!

Sen. Modráček (pokračuje): Mluvíme opět k provisoriu. tuším již po druhé, a nemohu tvrditi, že nebudeme mluviti za několik měsíců znovu k podobnému provisoriu. Tentokráte sice páni s vládní strany chtějí vzíti věc nějak rázně do rukou a chtějí dělati zákony definitivní, jak o stavebním ruchu, tak i o ochraně nájemníků. Jak vám známo, zřídili bytovou >osmičku<; předsedou je p. dr Viškovský. A snad těch 8 pánů bylo jim ještě málo, přidali k tomu dalších 8. také ze senátu, zástupce většinových stran, je jich tedy 16. Kromě toho snad je vám známo, že ještě si politická osma vyhradila právo mluviti k některým paragrafům, tak je pánů vlastně 24. Když 24 silných mužů s vykasanými rukávy se pustí do toho doufejme, přece snad ten definitivní zákon by mohli do konce října udělati. Vlastně si udělali lhůtu do konce května. Dodrží-li ji, budeme viděti. Ale přece jedno mne tady napadá. K čemu je potřebí takové lhůty vůbec? K čemu je potřebí tolik lidí? O věci, o níž jde, už bylo 8 let, tuším, mluveno, že ano, psáno, bylo již několik zákonů uděláno, tedy každý poslanec a senátor, aspoň doufám, věc tak dalece ovládá, že by už nepotřeboval několikaměsíčního období k tomu, aby se mohl udělati zákon definitivní. Myslím, že by stačilo jen tam přehoditi několik cifer, snad něco ještě trochu jinak stylisovati a oba dva zákony by se mohly dělati definitivně hned. Kdyby pánové řekli sekčnímu šéfovi dr Kubištovi, tuším, že by jim oba zákony udělal za 2 hodiny, že by k tomu nebylo potřebí 24 lidí a nebylo by třeba, aby to trvalo do konce května nebo do konce října.

Konečně co nám je po tom, budou-li pánové hotovi, či nebudou-li hotovi. Pro nájemníky, pro stavebníky je lepší, když ještě bude další provisorium. To nikdy nebude tak zlé, jako ten elaborát, který konec konců vyjde z těchto porad, protože, kdyby pánové nechtěli zhoršiti ochranu nájemníků a zákon o stavebním ruchu, tak by s tím byli velmi brzy hotovi. Právě proto, že jde o to, jakým způsobem by se to dalo tak zhoršiti, aby to neudělalo příliš zlé oko, poněvadž se zde jedná o nějaký zákon hodně rafinovaný, proto potřebují k tomu tolik času.

Já bych vlastně ani se nehlásil ke slovu k těmto dvěma nepatrným předlohám, kdyby mne k tomu nepřivedli páni stavitelé. Páni stavitelé nám poslali tištěnou zprávu ze své schůze konané 17. února 1929 a ve zprávě té jsou jisté zajímavosti, ke kterým je potřebí promluviti. Ne proto, že to bylo na jejich schůzi usneseno, nebo mluveno, nýbrž proto, že je to výrazem, míněním, přesvědčením veliké části pánů s vládních stran, a právě proto je potřebí se tím obírati.

Nejprve se zmíním o věci, s kterou bych konec konců souhlasil. Totiž páni stavitelé si stěžují na to, že zákon o přímých daních nebral zřetele na novostavby při plném zdanění, t. j. po lhůtě osvobozovací. Jak vám známo, zákon o přímých daních pro stavby všeobecné povoluje šestileté osvobození od činžovní daně, pro stavby s malými byty 12 let. Po 6, respektive po 12 letech, spadají novostavby pod tytéž sazby daňové, i pokud se týče přirážek a obecních dávek, to záleží na obcích, jako stavby staré. Tedy pokud se týče této věci, mají pravdu páni stavitelé, když pronášejí názor, že by při daních mělo se zde rozlišovati mezi stavbami starými, z veliké části již amortisovanými, a mezi novými, které budou mít činže daleko vyšší, a tím také bude břemeno daňového zatížení daleko vyšší v novostavbách než ve stavbách starších. Vysvětlím to několika slovy. Vezměme si po 12 letém osvobození dům, novostavbu, v níž bude činže, řekněme pro pokoj a kuchyň, 4.000 Kč. Podobný byt ve starém domě bude, řekněme, při šestinásobné valorisaci státi asi 2.100 Kč. Zde vidíme, jak najednou naskočí činže v novostavbě oproti činži v domě starém. Na činži 4.000 Kč musíte počítati, že přijdou daně, poněvadž ty 4.000 Kč je činže pro období, v němž bylo platné osvobození daňové. Uplyne-li tedy 12 let, bude na ty 4.000 Kč uvalena daňová přirážka a obecní dávky. To znamená, že přijde především 12 % daň činžovní, pak přirážky, řekněme, že to budou ty přirážky, jak jsou stanoveny v zákoně o úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků, já to přijímám za normu. Ta znamená: zemské, okresní a obecní přirážky dohromady asi 242 %, teď přijde přirazit obecní dávky k činži 29% hrubého nájemného podle dnešní sazby, čili jinými slovy k činži 4.000 Kč přibude ještě 2.581 Kč. Tedy vyleze dotyčná činže na 6.581 Kč 60 hal. Po 12-letém osvobození. Není pochyby, že je to zvýšení enormní. Ve starém domě přijde k činži 2.100 Kč jenom obecní dávky, a činže vyjde asi na 2.581,60 Kč, okrouhle počítáno. Je zde viděti velký nepoměr. Nepoměr se jeví v zatížení veřejnými břemeny. Starý nájemník při t. zv. valorisaci by platil na veřejných dálkách: státní dani přirážkách a obecních dávkách 1.365 Kč, kdežto v novostavbě ze stejného bytu by platil nájemník 2.581,60 Kč na veřejných břemenech. Kdyby se skutečně do budoucna měly ponechati dosavadní zákony o činžovní dani v platnosti, vedlo by to jak vidíte, k velmi nestejnoměrnému zatížení nájemníků veřejnými břemeny. Nájemník v novostavbě by byl zatížen dvakrát tak veřejnými břemeny, jako nájemník ve starém domě. Přirozeně musí býti zákon o přímých daních v tomto bodě novelisován a zde tedy mají stavitelé pravdu, že by z toho vznikly po uplynutí daňového osvobození, po 6 resp. 12 letech, veliké nesrovnalosti. Já s tím beze všeho souhlasím. Přirozeně také obec bude musiti upraviti do budoucna dávky jinak. Jinak pro novostavby, než pro staré stavby, jež z velké části anebo vůbec snad jsou amortisovány. To je ale jediný bod, ve kterém bych se shodí s pány staviteli. V tom ostatním bychom si byli ve vlasech.

Je potřebí sledovati logiku pánů stavitelů a jejich východisko k tomu, co předložili bytové osmičce, šestnáctce nebo čiyřiadvacítce, - jak to mám jmenovati, nevím. Je potřebí podívati se na východisko jejich, a to je zajímavé. Páni stavitelé nepřicházejí již nyní před parlamentní kruhy a vládu s tím, že by bylo bytů málo a že je potřebí nějakých zvláštních výhod pro stavebníky vzhledem k tomu, aby se stavělo. Nyní stavitelé přicházejí s argumentem, že v Praze je bytů moc, že je v Praze 4.000 prázdných bytů. (Sen. Ecksteinová: 500!) Oni říkají 4.000. (Sen. Ecksteinová: 500!) Já se chápu těch číslic, které uvádějí páni stavitelé, že je prázdných bytů a malých provozoven 4.000. Co chtějí? Chtějí dále prodloužení daňových výhod pro novostavby na 25 let. Nevím, je-li možno podporovati stavební ruch, kdyby bylo bytů nadbytek. Ale konečně nejde jim o daňové osvobození, jako o to, aby byla odbourána ochrana nájemníků. Zde jsme právě u jádra filosofie pánů stavitelů. Oni skutečně k svému překvapení poznali, že postavili řadu baráků a mají je prázdné. Proč? Poněvadž žádají za pokoj a kuchyň 7.000 Kč ročně, za dva pokoje a kuchyň 9.000 až 12.000 Kč ročně, i ještě více. To se samo sebou rozumí, že ten, kdo přímo není na ulici, kdo přímo nemusí za tu cenu se nastěhovati pod střechu, že to nedá a když to dá, tak na chvíli. Dnes si již lidé vybírají v ceně bytů, V novostavbách některé tyty mohou býti po 1/4 nebo půl roku prázdné. a stavebníci již se nutí, aby nebyly prázdné ani po tu dobu, a hledí činže přizpůsobiti možnostem lidí. A tu se stává přirozeně, že kde se objeví byt o 1.000 Kč levnější, jdou lidé tam, a ty dražší nechají plavat.

Já to vidím nejlépe u nás v družstvu. My dáváme byt, který jinde stojí 6.000 až 6.500 Kč za 3.800 až 4.000 Kč. Můžeme to dělat, když se dobře a poctivě hospodaří, a poněvadž je levnější hypoteční úvěr. Také ten nedají veřejné instituce lacino, ale je přece o procento levnější. Tak je možno za ty 4.000 Kč dáti pěkný byt, který jinde stojí přes 6.000 Kč. To však přirozeně dělá konkurenci, a to je zajímavé, že v tištěné zprávě stavitelů, kterou jste dostali do rukou, je vysloveno přání jednoho pana stavitele - jak pak se ten chytrák jmenoval? - Čácha se jmenoval - přání, a žádal to hlasem steutorským - alespoň myslím - že mají býti činže v družstevních domech zvýšeny na činži úměrnou. Tedy páni stavitelé si troufají, že vládní většina je už úplně jejich, že ji mají tak v kapse, že by byli s to ještě přijíti s požadavkem, aby se stavebním družstvům nařídilo, že musíme činže zvýšiti na výši, jakou mají páni stavitelé nebo jiní soukromí podnikatelé ve svých domech. Zde najednou vidíme, kolem čeho se točí celý přípis pánů stavitelů: kolena toho, aby jejich prázdné byty a provozovací místnosti se obydlily za takové činže, jak by si přáli, za činže nadpoměrné, které jsou nejméně o třetinu nebo čtvrtinu vyšší, než by bylo oprávněno. Toho chtějí dosáhnouti. A poněvadž toho nelze dosáhnuti jinak nežli skutečným návalem nájemníků, žádají, že musí býti ochrana nájemníků už do tří let zrušena a že mají býti činže do 31. března 1932 zvýšeny na šestinásobek činží z r. 1914 zvyšováním o 30 % čtvrtletně.

Není pochyby, že ani pánové ve vládní většině nejsou tak pošetilí, aby se domnívali, že by se něco podobného dalo provésti tak, jak chtějí páni stavitelé. To by mělo jistě také politické následky, které by pány s vládních stran neobyčejně mrzely. Jsme toho mínění, že přijíti s 30 % zvýšením činží čtvrtletně vyvolalo by bouři odporu, že by podobný zákon, i kdyby byli odhlasován, za dvě neděle byl v koši, byl by novelizován, poněvadž je nemožno, žádati něco podobného. Ale páni stavitelé mohou si troufat říci na schůzi a pak si napsati, co chtějí, ale je jiná otázka, zdali se to také provede. Ale nechme toho já tu věc neberu vážně. Zastavím se u něčeho jiného, co je potřebí si uvědomiti.

Páni stavitelé jako páni domácí vesměs chtějí zvýšení podle pravítka - šestkrát. Byla-li činže r. 1914 200 Kč, má býti násobena šesti, 1.200 Kč, byla-li činže 300 Kč, má býti 1.800 atd. Ukážu vám velmi stručně, k jakým podivným důsledkům by vedlo takovéto lineární zvýšení činží.

Abych měl konkrétní příklad, vezměme si činži z pokoje a kuchyně, která v pražských předměstích činila r. 1914 pravidelně 350 K. A nyní zkoumejme, jak by vypadal návrh stavitelů i domácích pánů, kteří chtějí staré činže násobiti podle lineálu, v praksi. Co bylo v té činži 350 K obsaženo? Nejen úhrada domovní režie, nejen zisk majitele domu, nýbrž také daně, přirážky, obecní dávky a spotřebovaná voda a velmi často také světlo se neplatilo zvlášť, bylo už v činži. A nyní, prosím zvyšte to, jak si přejí páni stavitelé, šestkrát na 2.100 Kč. Co v tom zvyšujete? Zvalorisujete tím šestkrát nejen výtěžek domácích, ale zároveň také znásobujete daně v tom obsažené, přirážky obecní, poplatek za vodu, činžovní groš; to vše šestkrát násobíte. Dostanete 2.100 Kč a teď páni domácí chtějí, aby jim to zůstala v kapse, jinými slovy, poněvadž činily tyto platy přes 40 % činže z r. 1914, dostali by přirozeně nejen šestkráte znásobený výtěžek z r. 1914, nýbrž vlastně ještě jednou skoro šestkrát, tedy skoro dvanáctkrát by při tom vydělali. To si málo kdo uvědomuje, že by se to takto vyřešilo prostým znásobením hrubé činže z r. 1914. Chtějí-li páni domácí, aby jejich výnos byli šestkráte zvětšen, musejí odejmouti z činže z r. 1914 všechny veřejné platby, všechna břemena atd., a jen to co zbude, mohlo by se násobiti šestkrát. (Sen. Ecksteinová: To přece ještě domácí převalili!) Ale to se odvádělo. Dejme však tomu, že by v těch 2.100 Kč, t, j. v šestinásobku činže z r. 1914, byly již obsaženy daně státní a přirážky; obecní dávky v tom obsaženy nebudou, neboť je ve zvyku vybírati je zvláště vedle činže. Ale i v tom případě, kdyby v tom šestinásobku bylo obsaženo placení daní a přirážek, ještě by nadpoměrně vydělali. Vezměte si do ruky tužku a poznáte hned, že by prostě vydělali šestkráte znásobené obecní dávky, činžovní groš a vodné. K činži 2.000 Kč by přišly obecní dávky, to je dnes 24 %, tedy by činže vlastně stoupla na 2.604 Kč. Při tom by ovšem domácí nedostali šestkráte více než r. 1914, nýbrž skoro osmkrát více.

Takto se věci mají a je potřebí, abychom si to zapamatovali, a až bude čas, hezky to pánům spočetli, že taková valorisace se nemůže kalkulovati podle toho, jak si to pánové představují. Fakt je, že v prvém případě, kdyby domácí zinkasovali si znásobené daně a přirážky, byla by činže ne šestkráte vyšší, nýbrž desetkráte vyšší, a v druhém případě, kdyby z té šestkráte znásobené činže platili daně a přirážky, bylo by to nicméně vždy skoro osmkrát vyšší, poněvadž k tomu přijdou obecní dávky, které činí 24 až 29 % hrubého nájemného. Ty se přiráží k šestinásobku činže a tím se činže značně zvýší.

Tak se věci mají, a jestliže jsem se u toho zastavil, činím tak proto, že se ještě vážně tato věc nepropočítala a že se klidně přijímal ve vládních stranách lineální šestinásobek. Žádá-li se, aby činže stouply šestkrát vzhledem k znehodnocení koruny - znamenalo by to, že by činže nestouply šestkrát, jak si to pánové představují, nýbrž desetkrát, ale nejméně osmkrát. Tak se věci mají.

Nakonec ještě několik slov k předloze, týkající se stavebního ruchu.

Předloha prodlužuje platnost 25-letého osvobození pro malé byty dokončené do konce r. 1930. Pro stavby jiného druhu má platit 15-leté osvobození taktéž do konce r. 1930, budou-li do té doby dokončeny. Záruka státní povoluje se na stavby s malými byty, které budou počaty do konce 31. října 1929.

Tento zákon může míti zase tu vadu, jako měly minulé terminované zákony. Může se státi - přesto, že letos nebude nijak překotný stavební ruch - že, bude-li elaborát oné slavné >osmičky, >šestnáctky<, nebo >čtyryadvacítky< - musím všechna čísla vyjmenovati - méně příznivý, než je toto provisorium, že to bude míti za následek zase překotný stavební ruch příštího roku a zase ony nevýhody a těžké důsledky, jako mělo terminování zákona z r. 1927. Bylo by opravdu potřebí, aby na to ona slavná bytová komise pomýšlela, aby elaborát její nezhoršoval dosavadní stav, aby tím způsobem zabráněno bylo podobným katastrofám, jež vedly, jak víte, i k těžkým ztrátám Má životech, jako jsme zažili loňského roku.

Ovšem to, ca my si myslíme, co uznáváme za správné, co mluvíme a píšeme, to je pro ty pány asi tolik, jako když se hází hrách na stěnu. Nejlepší naše názory nejsou poslouchány, a jsou-li poslouchány, prostě se na ně nereaguje. Proto ani já nemám chuti déle se namáhati a rozdávati poučení na všechny strany. O té věci si ostatně podrobně promluvíme, až oněch 24 statečných mužů, kteří připravují definitivní zákon, vyjde se svým elaborátem. Zatím končím. (Potlesk senátorů čsl. strany soc. demokratické.)