V kap. I. umístěný státní statek Lány vzbudí otázku, proč on není dán do správy ředitelstva státních lesů a statků. Pro umístění v kap. I. není věcných důvodů, tím spíše, že i úřednictvo tohoto statku má společný status s ostatními úředníky státních lesů a statků.

K rozpočtu ministerstva zemědělství dovoluji si podotknouti: V loňské své rozpočtové řeči vyzval jsem pana ministra zemědělství, aby zapátral ve svém resortu, zda by se nedalo na některých položkách ušetřiti a o tyto ušetřené částky rozmnožiti meliorační fond. Meliorační ruch se utěšeně rozvíjí a preliminovaná částka 30 mil. Kč naprosto nepostačí potřebě. Musím loňskou žádost opětovati. Nejspíše dalo by se ušetřiti na subvencích k různým účelům. A tu prohlašuji, že systém státních subvencí jednotlivým osobám pokládáme za závadný z mravního stanoviska, tím více, že bývá politicko-stranicky zneužíván. O tom máme smutné zkušenosti.

Stát by neměl podporovati jednotlivce, nýbrž prostřednictvím korporací a družstev všeužitečné podniky - u ministerstva zemědělství meliorace, regulace vodních toků a vodovody. Považuji příkladně položku na nákup strojů v obnosu 2,720.000 Kč za neekonomickou. Přímá podpora jednotlivců při nákupu strojů měla v prvé řadě účel propagační. Dospěli jsme v průmyslu strojnickém tak daleko, i na Slovensku, že účel propagační pomíjí a systém politického protekcionářství se rozšiřuje. Stejně je to s přímými podporami na chov zvířectva, stavbu vzorných chlévů, hnojiv atd. Lépe by se posloužilo zemědělství, kdyby tyto peníze byly věnovány na meliorace a vodovody.

S hospodářstvím subvenčním souvisí v jistém ohledu i otázka zemědělského dělnictva. Nedostatek zemědělského dělnictva, zvláště svobodné chasy, stává se katastrofou a ohrožuje intensitu zemědělské výroby. Mnozí lehkovážní považují tento nedostatek za přechodný a svádějí to na zvýšený stavební ruch. Zjev však má hlubší kořen. Je věcí vyšší hospodářské politiky státní, aby pro zemědělství vytvořeny byly takové výrobní podmínky, aby mohlo konkurovati ve mzdách s průmyslem. Nepomůže nám nějaké sentimentální básnění o ušlechtilosti a kráse zemědělské práce, tu více platí, jak velký peníz mzdy ocitne se na dlani zemědělského pracovníka. Nebude-li toho dbáno, shledáme s hrůzou, snad pozdě, že se vzdalujeme od ideálu soběstačnosti v oboru potravin, a pak teprve smutná zkušenost nás poučí, jak pevně spjatým celkem je naše národní výroba a jak nevýnosností zemědělství zbortí se celá základna její.

Než nestačí ani toto. Považuji za důležité, aby vedle skutečných fakt, že zemědělská práce je zdravá, ve výsledcích svých tak potěšlivá, nezapomínalo se na to, práci tu ulehčiti a usnadniti. A tu jako vydatnou pomůckou považuji zavedení vody samočinně přitékající do všech zemědělských podniků.

Na polích jsme s pokrokem dále. Tu nejtěžší práci vykonávají stroje potahové neb motorové. Ale v domácnostech to vázne. Tu namnoze ještě háky a rumpály tahá se voda ručně z hlubokých studní, ručními stroji provádí se příprava píce. Polovina práce ušetří se personálu, obsluhujícímu dobytek, bude-li všude zavedeno samočinné napájení dobytka. Čtvrtina práce se ušetří, když příprava píce bude se prováděti strojově, a kde je to možno, přívoz píce a odvoz mrvy vozíky po kolejích. Ani se nedivím mladým lidem, že se vyhýbají práci v zemědělství, a to nejen najaté síly, nýbrž i vlastní děti zemědělských podnikatelů. Když pak po skončené práci na poli musí služka neb čeledín, syn neb dcera, běhati se džbery pro vodu, tahati vodu z hlubokých studen, až ruce pálí - v mnohých obcích čeledín neb synek hospodáře jezdí od studánky ke studánce a shánějí vodu - pak je tento útěk samozřejmým. Tak jako mají města dlažbu, elektrické dráhy, vodu, plyn, elektriku, tak i zemědělství musí býti účastno všeho pokroku.

V dohledné době každá obec musí míti vodovod a elektriku, jinak nám hrozí nebezpečí, že mnohá pole změněna budou následkem nedostatku pracovních sil na pastviny. Zde by mohlo ministerstvo zemědělství vývoj velmi uspíšiti, kdyby místo subvencí jednotlivým osobám věnovalo je tomuto všeužitečnému účelu.

V §u 4 rozpočtu ministerstva zemědělství čteme výdajovou položku 4 mil. Kč na zřízení státní živelní a dobytčí pojišťovny. Shledávám neobvyklým, že se v rozpočtu ocitla položka na něco, co dosud neexistuje. Záporné stanovisko k tomuto projektu odůvodnili jsme tiskem a ve vhodné době ještě tak učiníme, dospěje-li předloha o zřízení státní živelní pojišťovny k ústavnímu projednání. Nebudu se jí tedy šíře zabývati. Jsme proti předloze z důvodů zásadních. Považujeme ji za porušení tak těžko vybojované svobody půdy a podnikání, za další článek neblaze proslulého vázaného hospodářství a zkrachovaného státního socialismu.

Ministerstvo zemědělství ohlásilo ve zprávě důvodové předložení osnovy zákona o zemědělských komorách. Domníváme se, že předloha tato bude souviseti s předlohou o reorganisaci zemědělských rad, neboť je nemožno a se stanoviska řádné státní správy nemyslitelno, aby zemědělské rady, kterým daňovými zákony z r. 1927 dán byl charakter veřejných správních orgánů, založeny byly na spolkaření.

Budiž dovoleno několik slov ke kapitole 15: Ministerstvo železnic. Nebudu se zabývati problémem státních drah, jen to chci podotknouti: Kol. Pánek řekl, že bude asi naprosto nemožno stlačiti naše dráhy do rámce čistě obchodního podniku, počítajícího jen se ziskem nebo ztrátou, poněvadž musí býti brán slušný zřetel na přání obyvatelstva. Já však chci poukázati na to, že t. zv. veřejné mínění nemá vždy pravdu a že tlak jím vyvinutý, není-li mu odporováno, vežene správu státních drah do podniků nejenom nevýnosných, nýbrž často i neužitečných. Je poznanou zkušeností, že přání množství, mas, mívá v sobě znak jisté dětinnosti, která nedbá stránek možností a splnitelností ať finančních, technických, osobních i jiných.

Všimněte si všedních zjevů života! Veřejné mínění vyrábějí a regulují mnohdy lidé, kteří chtějí býti strašně pokrokoví. Všechno, co je obecní, okresní, zemské nebo státní, je podle nich špatné, nevyhovující, zkrátka "skandál". Na všechno mají jeden recept nápravy: Vzíti motyku, rozkopat, a vystavět nové. Na některém nádraží vznikne při nějaké mimořádné příležitosti, slavnosti atd. nával. Hned je tu jednomyslné veřejné mínění: Nádraží je díra, musí býti nové. Občané musí čekati několik minut u kasy, státi ve vlaku: Hned je tu hora nespokojenosti: "Buď zaveden nový vlak, proč není druhá nebo třetí pokladna otevřena", ale žádný si nevzpomene, že je tu potřebí také lidí k obsluze strojů, aby mohlo býti vyhověno. To nevadí, aby se druhý den zase nenadávalo, co všude po nádražích zbytečných lidí očumuje, a zase je to "skandál", ač tito lidé jsou potřební, a kdyby se mělo vyhověti všem přáním obecenstva, musilo by po všech nádražích očumovati těch lidí nejméně pětkráte tolik.

Poukazuji na jednu nezdařenou věc: elektrisaci pražských nádraží. Do té byla železniční správa vehnána tlakem veřejného mínění. Najednou všechny noviny psaly o zakouření Prahy a elektrisace měla tomu rázem odpomoci. Je to ovšem trochu směšné, když na jediné straně les továrních komínů na Smíchově, Košířích, v Podolí atd. chrlí těžké chuchvalce dýmu - totéž je na východě v Libni, Karlíně a Vysočanech - a mimo to tisíce a tisíce komínů z obytných domů tvoří nad Prahou stálý mrak kouře. Je tedy o kouř pro Prahu, ležící ve vltavské kotlině, vždycky postaráno, ať je vítr západní nebo východní. Krátce, jaký je výsledek elektrisace pražských nádraží? Dýmu je stejně a zdržuje se tím jen doprava a ztěžuje služba nádražní. Rychlíky projíždějí s parními lokomotivami a kdo doufal, že aspoň nádražní haly budou dýmu ušetřeny, je naprosto zklamán. V nádraží míchají se parní i elektrické lokomotivy. Tyto často překážejí dopravě. Lokomotivy parní pokrývají sazemi skla dvoran a aby grotesknost obrazu byla zvětšena, příkladně na Wilsonově nádraží, reservka při posunování vozů a souprav vlakových chrlí ze svých chatrných útrob čpavý dým cestujícímu obecenstvu přímo pod nos. Stálo to těžké miliony, a pánům z oposice připomínám, že to není dílem "reakční" vlády občanské koalice, že to připravili a prováděti počali ministři z jejich řad. S lítostí vzpomínám, že za peníze tu bezúčelně vydané mohlo se v našem železnictví mnoho opraviti a příkladně, jak daleko do kraje některá do Prahy ústící trať, silně frekventovaná, mohla se elektrisovati.

Nemohu souhlasiti s panem generálním referentem o rozpočtu, který a limine odmítl jakoukoliv investici u drah v historických zemích. Přiznáváme se k povinnosti doplniti síť drah na Slovensku, aby hospodářský spád místo na jih k Dunaji a Pešti změněn byl na západ k nám, nelze však určiti pravidlo, že se u nás na drahách nic zlepšiti nesmí.

Kdyby peníze věnované na pochybnou elektrisaci pražských nádraží a jiné podobné podniky věnovány byly na dostavbu drah u nás, nemusil by ani slovenský stavební program býti porušen anebo odsunut. A tu vzpomínám, jak dlouho domáháme se ve východních Čechách výstavby dráhy severovýchodních Čech, jejíž projekt jest úplně hotov i s formalitami k tomu nutnými, jako revisi projektu, pochůzkami po trati atd. Projekt je zajištěn příspěvky zájemníků, tuším do výše 35%. Mezitím tlak veřejného mínění pudí správu státních drah k rozhodnutí, k rekonstrukci nádraží ve Velkém Oseku nákladem, rozpočteným kol 14 mil. Kč. Dráha českého severovýchodu by učinila zbytečnou rekonstrukci nádraží ve Velkém Oseku i výstavbu obrátky a rozřešila mimo to rázem stavbu druhé koleje do Hradce Králové, která je v partii kolem Žehuňského rybníku z důvodů technických neproveditelná. Žádám pana ministra železnic, aby uvážil otázku tuto se stránky obecného prospěchu a nedal se zatlačiti t. zv. veřejným míněním do podniku, jehož výstražným vzorem je elektrisace pražských nádraží.

Přicházím k další kapitole 18: " Ministerstvo pro zásobování lidu". Dlouho jsem se nad ní zamyslil. Nejprve mne napadla říkačka o malování čerta na stěnu, t. j. války, pak povídka o nezničitelném nezmaru, který žije, i když se mu hlavy utnou. Vláda již před lety slíbila zrušení tohoto zbytečného ministerstva, pak mu usekla hlavu - je to jen agenda bez šéfa, bez ministra - ale žije přece dále. Pevně jsem doufal, že vláda výrobcům i sobě přinese jubilejní dar konečným zrušením tohoto ministerstva. Sobě dar devíti ušetřených milionů, tedy dar značného hmotného významu, a nám dar duševní: zahlazení vzpomínek na strašnou dobu války a persekuci výroby s tím spojenou. Ono snad bude věčně žíti, a aby mělo co dělati, radím, aby se staralo, jak prodáváme my sedláci letos obilí, abychom utržili alespoň výrobní cenu a zač bude napřesrok řepa. Za 12 Kč ji sotva budem moci pěstovati. Dále, aby dohlédlo při prodeji živočišných výrobků, kde se trží ceny ztrátové pro výrobce.

Ministerstvo financí upozorňuji na praksi mnohých berních správ. Týká se to daně z motorových vozidel. Podle § 8 zákona o silničním fondu nutno platiti daň pouze z motorových vozidel, jichž se používá k dopravě a přece mnohé berní správy předepisují daň z traktorů, výhradně jen pro orbu používaných, které pro jízdu po silnicích zařízeny nejsou a kde mohou, silnici se vyhnou. Žádám, aby v tomto směru byla dána berním správám direktiva.

V důvodové vládní zprávě k rozpočtu se praví, že naše finanční soustava je v rozporu s exportní povahou našeho státu. V tom je kus pravdy. Varoval bych však před tím, abychom teď, záhy po uvedení v život berní reformy, přikročovali opět k nějakým radikálním změnám v našem bernictví. Z minulosti se můžeme poučiti, jak překotné novelisace zákonů vnášejí chaos do naší státní správy. Při berních zákonech musíme se stálému znepokojování poplatníků vyvarovati tím spíše, že nejsou do všech podrobností hotovy. Zbývá nám postarati se o trvalou úhradu platů učitelstva nestátních škol. Provisorium přídělu a labilní základ přebytku z rozpočtu neuspokojuje ani poplatníky, ani učitele.

Pokud nynější naše berní soustava ztěžuje naši soutěž na světových trzích, možno v mezích jejích tomu odpomoci snižováním obchodních a dopravních daní. To je ovšem v souvislosti se stálou snahou o redukci čísel celého státního rozpočtu.

Mimo to přejeme si, aby v budoucích letech v státním rozpočtu ještě výrazněji projevily se osvědčené snahy. Omezme úkol státu na jeho nezbytné poslání! Nepřidávejme mu direktní činnosti v hospodářském podnikání, tu nemůžeme soutěžiti se soukromým. Stát vypomáhá si pak buď monopolním diktátem cen, aneb občanstvo svými daněmi musí hraditi schodky tohoto státního podnikání.

Společnost lidská svým vývojem žádá od státu stále větší úkoly. Vývoji tomu cele a plně nelze zabrániti. Neposlouží však blahobytu občanstva, jestli stát všem přáním, která vznese sobeckost jedinců, stavů nebo tříd, vyhoví. Nezřizujeme hned na všechno ústavy a úřady. Pravý pokrok není vždy honba za novinkami, hovění všem přáním, ale také udržení věcí osvědčených a zabraňování zbrklostem. Mnohotvárné jsou potřeby lidské společnosti. Přece však šťastnému životu národa nejlépe se daří, kotví-li v jednoduchosti a jasnosti v zákonodárství, i ve správě. Na mravních hodnotách lidu jistěji vyrůstá blahobyt, než na spletitých předpisech poručníkujících jedince, celé stavy i v podrobnostech všedního života. (Potlesk.)

Předseda (zvoní). Byl mi podán návrh pp. sen. Průši, Fijaly, dr Herze a druhů tohoto znění:

"Senáte račiž se usnésti:

Senát vyzývá podle §u 46, odst. 2. jednacího řádu ministra zahraničí a ministra vnitra, aby se dostavili do jeho dnešní schůze a podali vysvětlení o tom, proč byl dvěma členům posádky sovětského ledoborce "Krasina", který zachránil 8 trosečníků ze vzducholodi "Italia" a mezi nimi jednoho československého příslušníka a jenž dále zachránil před utonutím 1500 lidí z lodi "Monte Cervantes" a mezi nimi 20 československých příslušníků, zakázán vjezd do Československa a proč jim nebyla povolena přednáška, kterou měli míti v Teplicích."

Dám o tomto návrhu ve smyslu §u 46, odst. 2 jednacího řádu ihned hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem pp. sen. Průši a druhů, jak jsem jej přečetl, aby se do dnešní schůze dostavili p. ministr zahraničních věcí a p. ministr vnitra, račte zvednouti ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Dávám slovo dalšímu řečníkovi, kterým je pan sen. Chlumecký.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Klub komunistických senátorov podal dnes návrh podľa §u 46. odst. 2 jednacieho poriadku senátu, aby sa minister zahraničia a ministr vnútra dostavili do schôdze senátu a podali vysvetlenie o tom, prečo bol dvom členom posádky sovetského ľadoborca "Krasina" - ktorý zachránil 8 trosečníkov zo vzducholodi "Italia" - zakázaný vjazd do Československa a ich prednáška, ktorú mali mať v Tepliciach.

Dovoľte mi, aby som k tomuto návrhu pričinil niekoľko slov ako odôvodnenie. Bolo to v červnových a červencových dňoch letošného roku, keď celý kultúrny svet s hrôzou a so zatajeným dechom sledoval tragediu trosečníkov zo vzducholodi "Italia" v polárnych zemiach a keď priamo s horečným napiatím prevádzal záchranné expedicie, ktoré maly vyrvať z náručia istej smrti účastníkov výpravy, ktorí v ľadovej púšti dlhých 48 dní hľadeli v tvár istej záhube.

Najúčinejšie zasiahla do záchranných prác sovietská vláda, ktorá jediná vyslala 3 ľadoborce: "Krasina", "Malygina" a "Svedova" a 4 aeroplány, aby pátraly po trosecníkoch. Vo veľkomestách Europy bolo vydávané zvláštne nočné vydanie listov, ktoré nadšene vítaly každý krok víťazného prenikania sovietskej polárnej expedície k trosečníkom. O výsledku tohoto podniku sovietskej vlády na záchranu života ľudí, ktorí hynuli v horách ľadovcov, opakujeme proste tieto faktá: ľadoborec "Krasin" zachránil 4 ľudí t. zv. skupiny Viglierovej, medzi nimi dr Běhounka, čsl. príslušníka; ďalej zachránil t. zv. skupinu Malmgreenovu a skupinu kapitána Sorry, ktoré čítali po 2 účastníkoch; celkom tedy zachránil 8 trosečníkov výpravy Italie. Na zpätné ceste zachránil luxusnú výletnú loď "Monte Cervantes", na palube ktorej bolo 1500 cestujúcich, medzi nima 20 čsl. príslušníkov.

Náklady záchrannej expedicie nesie sovietská vláda úplne sama, nežiadajúc, ačkoľvek je to zvykom, vôbec žiadnej náhrady a ačkoľvek na pr. anglická vláda pred niekoľko lety žiadala za záchranu "Malygina", tohože ľedoborca, ktorý sa zúčastnil letos sovietskej záchrannej expedicie, 200.000 liber šterlingov.

Hrdinný čin sovietskej výpravy bol v celom kultúrnom svete nadšene pozdravovaný. Americká vláda pozvala sovietského ľadoborca "Krasina" a celú posádku k návšteve do všetkých amerických prístavov. V Československu dala výraz všeobecnému uznaniu hrdinnosti sovietskej výpravy mestská rada v Teplicích, ktorá pozvala mužstvo posádky "Krasina" k jednomesačnému pobytu v kúpeľoch. V Nemecku dlia od počiatku novembra

4 účastníci sovietskej expedície a konajú po nemeckých mestách prednášky, ktoré sa sotkávajú s nadšením širokej verejnosti.

Dva členovia posádky ľadoborca "Krasina", topič M. Gorskij a strojník Lehman, mali teraz vo dňoch 17. až 19. novembra zavítať z Nemecka tiež do Československa. Keď československé úrady zcela neočekávane začaly činiť obťaže vjazdu týmto dvoma účastníkom sovietskej záchrannej expedície do Československa, obrátila sa Medzinárodná delnícká pomoc na ministerstvo zahraničia so žiadosťou, aby im bol vjazd povolený. 16. novembra obdržala však Medzinárodná delnícka pomoc od ministerstva zahraničia toto vybavenie:

"Ministerstvo zahraničných vecí sdeľuje, že nemôže povoliť sovietskym príslušníkom vjazd z politických dôvodov? (Sen. Průša: Bojí se, že by jim rozbourali štát!)

Vláda štátu, ktorého 21 príslušníkov bolo zachránené pred smrťou hrdinnou sovietskou expedíciou, odpiera trojdenný pobyt dvom členom tejto expedície s poukazom na ich príslušnosť ku štátu, bez ktorého prispenia by možná oných 21 československých príslušníkov bolo zahynulo. Vláda československá odôvodňuje tento svoj krok politickými dôvody tvárí v tvár ľuďom, ktorí s nasadením vlastných životov a s nezišťnou obetavosťou zachránili pred smrťou 8 trosečníkov polárnej výpravy a stá cestujúcich pred utonutím, a pred ichž hrdinstvom sklonil sa v obdive celý kultúrny svet. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Není možno nevzpomenúť, že takto jediná vláda, ktorá po 10 rokov na území svojho štátu vydržuje na útraty chudobných poplatníkov tisíce dobrodružných a lenivých ruských kontrarevolucionárov a ktorej neprekážajú "politické dôvody v tom, aby pre tieto kontrarevolučné elementy dovolila pod vlastnou patronanciou a pod firmou "krúžku priateľov štúdia svetovej války pri ruskej ľudovej univerzite" poriadať vojenské a válečné kurzy.

Dvom účastníkom sovetskej hrdinnej expedície zakazuje vstup na československé územie vláda, ktorá na svojom území čo chvíľa víta návštevy rôznych generálov imperialistických veľmocí a ktorá, majúc plné ústa frázou o svetovom miere a Sväzu národov, smlúva s nimi za zádami a proti vôli a presvedčeniu širokých pracujúcich más válečné intriky proti Sovietskemu sväzu.

Je treba bezohľadne odhaliť fakt, že s týmto postupom vlády otovrene súhlasí i t. zv. ľavý i soiciálne-patriotický tisk, ktorý nenašiel jediného slova odsúdenia pre jednanie vlády, ktorá na jednej strane hýčka ruských kontra-revolucionárskych dobrodruhov a bratrí sa s imperialistickými rezníkmi ľudstva, a na druhej strane odmieta pobyt na území tým, čo zachránili desiatky ľudských životov a medzi nimi i životy čsl. príslušníkov.

V čom záleží pravá podstata t. zv. politických dôvodov, na ktoré sa čsl. vláda rešp. ministerstvo zahraničia vo svojom zákaze odvoláva, je jasné. Prostá veľkosť činov sovietskych ľudí, veľkodušnosť sovietskej vlády by prostým slovom, mluveným dvoma účastníkmi hrdinnej výpravy borila ako domky z karát všetky podlé a ničemné lži, ktoré o Sovietskom sväze po roky hromadí tisk vládny, tisk vládnych strán i tisk t. zv. pokrokový a socialisticko-reformný a utužila by len sympatie širokých pracujúcich vrstiev k Sovietskému sväzu. Celá reakčná válečná fronta od najzazšej fašistickej pravice až k ľavici predstavovanej vodcami sociálnych patriotov sa chveje strachom pri púhom pomyslení, že by prosté, samými účastníky sdeľované faktá o záchranej výprave sovietskej mohla zkrížiť krvavé plány čsl. reakcie na válečnú výpravu proti Sovietskemu sväzu. Čsl. vláda, ktorá konfíškuje sovietské filmy, ktorá vypovedá sovietských básnikov a zakazuje koncerty sovietských umelcov, zakázala teraz tiež vjazd do Československa dvom sovietskym ľuďom, ktorí spolu so svojimi druhy vyrvali z náručia smrti československých príslušníkov. Tým sa jej však nezdarí udusiť alebo len zmenšiť sympatie širokých pracujúcich vrstiev v Československu k Sovietskému sväzu. Tento krok vlády im naopak bude novým podnetom, aby s tým väčšou obezretnosťou stáli na stráži a zmarili všetky útočné plány čsl. buržoazie, ich prisluhovačov i jej vlády proti Sväzu sovietských socialistických republík.

Slávny senát! Poneváč je vláda Čsl. republiky v rukách buržoazie, musí byť vnútorná a zahraničná politika tejto vlády protiľudová, reakcionárska práve tak, ako v iných kapitalistických štátoch. To je docela prirodzené. Neprirodzené by len bolo, keby poctiví parlamentní zástupcovia pracujúceho ľudu odhlasovali tejto protiľudovej vláde rozpočet a tak pomáhali budovať militaristický, policajtský aparát, ktorým má byť pracujúci ľud politicky a hospodársky úplne zotročený. A preto nikde na svete komunisti rozpočet kapitalistického štátu neodhlasujú a ani my ho odhlasovať nemôžeme. Bývalý soc. demokraticky sen. Babka vyslovil sa ráz tu z tohoto miesta pri rozpočtovej debate: "Kto hlasuje proti štátnemu rozpočtu, tomu by mala byť vypálená pečať vlastizrady na čelo".

Podľa nášho názoru mala by byť vypálená pečať zrady na čelo tým zástupcom ľudu, ktorí pomáhali odhlasovávaním štátnych rozpočtov fašistický režim tohoto štátu vybudovať a upevniť len preto, aby si to s buržoáziou a jej vládou nepokazili a tak niečo pre svoje osoby získali.

Sociál-demokrati odhodili Marxa a prijali na jeho miesto Masaryka. Oni dnes už ani necítia, ako ďaleko sú od Marxa vzdialení, ako sa stali cestou vývojovou sluhami buržoázie. Kto ich živí, tomu slúžia a nenávidia každého, kto si nectí ich chlebodarcov. My komunisti nemáme príčiny k tomu, aby sme boli veľmi zaľúbení do panstva, ktoré vládne týmto štátom, poneváč vidíme ako široké masy pracujúceho ľudu pod týmto režimom vždy do väčšej biedy a zúfalstva upadávajú. Persekucia, ktorá zúri proti nespokojným proletárom a hlavne komunistom, nemôže nikoho presvedčiť, že je u nás všetko v poriadku, že tu vládne demokratický, pokrokový, spravodlivý režim. Naopak, ľud dochádza k presvedčeniu, že buržoázia pomocou sociál-patriotov upevnila svoju nadvládu už tak ďaleko, že začína docela cynicky fašistický režim zavádzať, že Československo začína byť štátom balkánskym. Nás komunistov to neprekvapuje. Sme marxisti a vieme, že buržoázia, chce-li svoje panstvo nad ľudom udržať, musí byť vždy bezohľadnajšia, surovejšia. Buržoázia je plná strachu. Strašidlo komunizmu nedá jej kľudne spať a preto až po zuby vyzbrojuje, preto vojak nesmie politizovať, nesmie byť voličom, aby sa z neho stal slepý nástroj buržoázie.

Cely štátny aparát je v pohybe a sociálpatrioti spoločne s fašistickými organizáciami pomáhajú buržoazii znemožňovať prejavy ľudu. S nasadením všetkých síl sjednotenej reakcie podarilo sa ráz 28. októbra pracujúci ľud zadržať, aby nemohol demonštrovať, že není spokojný s tým, čo sa tu v republike robí. Len tí, ktorým republika hojne dáva a majú preto príčiny sa radovať, mohli 28. októbra voľne demonštrovať, diskutovať, kdežto ti druhí - väčšina národa - boli prinútení ticho sa držať, aby panstvu slávnostnú náladu nepokazili.

Jestliže buržoazia a soc. patriotický politický profesionálovia tvrdia, že Rudý deň a 28. október dokazujú úpadok komunistickej strany, tak im tú radosť nemôže nikto zakázať, práve tak ako sa im nemôže zabrániť radovať sa nad tým, že vojaci teraz už nehlasujú na kandidátne listiny komunistov, lebo že komunistické "Rudé právo" teraz už nikto nečíta, kdežto "Právo lidu", "České slovo" a "Politika" majú ešte čitateľov.

Komunistická strana tak strašne upadáva, že sa panstvo jej smrti nemôže už ani dočkať a volá preto svoju vládu, aby ju rozpustila a tak dokázala zahraničným bankárom, že v našej krásnej vlasti nieť žiadnych komunistov preto, že tu žije len šťastný, spokojný národ. Počujeme mnoho rečí o demokracii a slobode.

Vláda jednoho má sa vraj vystriedať vládou všetkých. To by bolo správné. Ale poneváč všetcia nemajú stejný názor o tom, čo je správne a spravodlivé, musela by, keby to meštiaci s tou ich demokraciou mienili poctive, vládnuť väčšina národa. Ale potom by muselo byť postarané aj o to, aby táto väčšina bola tak nestranne, tak poctive zistená, že by nikto nemohol pochybovať o správnosti prevedených volieb, prevedeného hlasovania. Potom by sa každý rád podrobil rozhodnutiu národa. Nikto nemá právo považovať druhých občanov za politicky nezralých a sám seba vymenovať za ich zástupcu, ako sa to robí novou úpravou samosprávy. To je eskamotáž, to je krádež politického práva. Ktože teraz ručí národu, že táto vymenovaná tretina členov samosprávnych zastupiteľstiev pozostáva z ľudí politicky zralých a hlavne poctivých, ktorí budú skutočne len a len záujmy väčšiny zastupovať? Každý z nás ale predsa dobre vie, že práve preto uzurpátori politickej moci túto okleštenú samosprávu presadili, aby mohli proti vôli ľudu vládnuť.

A vy meštiačkovia, dušičky maličké, dávate nám skazovať, že chcete, aby tu bola vláda všetkých? Vy ste vzali vojakom volebné právo a chcete nám silou-mocou nahovoriť, že ste to urobili v záujme vlasti, ktorej musí vojak slepé slúžiť? Keby vo štáte rozhodovala väčšina národa, iste že by aj väčšina vojakov stála za ňou, poneváč aj vojaci sú národ, aj oni sú štát. Vy ste presvedčení, že v národe, ani v civile ani v rovnošate väčšiny nemáte a preto oklešťujete volebné právo.

Znie to ako ironia, ako výsmech, keď z vášho tábora počujeme slová o demokracii, o vláde všetkých. Že v Rusku vojaci majú volebné právo a zúčastňujú sa intenzívne politického života, to dokazuje, že tam väčšina národa stojí za vládou. U nás každý občan môže si vraj povedať: "ja tiež som štátom". Ja pochybujem, že by občania v obci Boroňová v Podkarpatsku tak filozofovali.

Teraz minister vnútra Černý predostrel k reakčnej reforme verejnej správy také návrhy k prevádzaciemu nariadeniu, že ani meštiacke strany sa nemohly odhodlať ich prijať. Pán Černý usiluje o to, aby celá správa dostala sa do rúk byrokracie, aby zemskí prezidenti a okresní náčelníci stali sa neobmedzenými pánmi nad občianstvom. Zemské a okresné výbory nemajú mať žiadnu možnosť niečo dľa svojej vôle presadiť. Všetko chce p. Černý sám pomocou svojich dobre vybraných (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 21. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) individuí dirigovať.

Keď pán Černý alebo niektorý z jeho kolegov si povie: "Štát som ja", tak už to iste smysel má, ale chudobný občan by musel rozum ztratiť, že by mu takáto myšlienka prejela hlavou. Chudobný človek musí veriť u nás, že má slobodu, inačej mu hrozí kriminál.

Československá buržoazia má plné ústa slobody, pokroku a demokracie a pri tom buduje fašistický štát. Ráda by tento cieľ dosiahla nekrvavým spôsobom, cestou vývojovou, je ale odhodlaná nepôjde-li to ináč, použiť všetkých aj tých najhnusnejších prostriedkov dľa zásady, že účel sväti prostriedky. Jedon taký prostriedok je tiež vydržiavať si politické strany z peňazí poplatníctva, ktoré by verbovaly medzi pracújícím ľudom členov a týchto vychovávali na dobrovoľných otrokov. Je to úloha ťažká, ku ktorej je treba veľkej jazykovej obratnosti a širokého svedomia, a preto musí buržoazia túto prácu dobre honorovať. Meštiaci a sociálpatrioti sa našli, porozumeli si a pracujú teraz spoločne na poli národa.

Kto nesúhlasí v tomto štáte s bezohľadným vykorisťovateľským režimom kapitalistickým, toho naši meštiaci od Kramářa až k Stivínovi vylučujú z národa. Národ, to sú dľa ich mienky len oni sami a tá čiastka pracujúcej triedy, ktorá dobrovoľne ich panstvo uznáva, ktorá dobrovoľne chce zostať zotročená. Tí ostatní sú len od komunistov poštvaní, to sú ľudia zkazení, nemajúcí lásky k vlasti, sú politicky nezralí, lebo si nevedia oceniť tú slobodu, ktorá im bola daná tým, že dostali na miesto nemeckých a maďarských pánov českých a slovenských, alebo správnejšie rečeno, že mimo nemeckých a maďarských dostali ešte československých, ale že prvé slovo vo štáte majú tí poslední. Oproti robotnictvu sú ovšem jednotní, solidární zamestnávatelia všetkých národností. Dokiaľ dostačí demokracia k nachytaniu dobrovoľných otrokov pomocou sociálpatriotických jazykov, dotiaľ sa bude vládnuť demokraticky, a pozdejšie to pôjde po rumunsky. Pre všetky prípady organizuje naša demokratická buržoazia fašistické bandy, ktoré majú v budúcnosti za úkol demokraciu odstrániť a nastoliť na jej miesto nezakrytú diktatúru buržoazie a na miesto dobrovoľného nedobrovoľné otroctvo proletariátu.