Co se týče té titulové degradace, mohl jsme býti věru trochu generosnějšími, snad jsme mohli i ty tituly jinak upraviti. Nemusili jsme zaměstnance titulově degradovati, to bylo zbytečné dráždění.

Mluvilo se také o jubilejním daru. Byl jsem velkým skeptikem, nevěřil jsem a hned z jara jsem řekl, když začali státní zaměstnanci o tom mluviti, že nedostanou ani haléře. Vláda to odbývá jubilejním fondem. Z toho se má dostati zaměstnancům, kteří se nevinně zadlužili, nebo upadli do nemoci buď sami nebo jejich rodiny. Má tedy tento fond sloužiti ke zlepšení poměrů zaměstnanců. Ale proč máme potom léčební pojištění státních zaměstnanců? Dokazujeme tím. že to léčebné pojištění není správné, že ten léčebný fond nestačí, jestliže jsme musili sáhnouti k novému fondu a chceme-li jednotlivcům pomáhati. Ovšem jak se bude pomáhat, nevím. Ten fond dnes ještě není uzákoněn, snad ani ministerská rada neví, jak to udělá, jistě že o tom nejednala, ale už se množí žádosti, aby úřady použily tohoto fondu a daly státním zaměstnancům podpory, neboť je zde ohromná zadluženost.

A což kdybych měl mluviti o tom, jak byla prováděna systemisace u našeho zemského výboru. To by byla kapitola pro sebe. Tomu samosprávnému úřednictvu jsme se špatně od vděčili. Dříve jsme se na ně dívali jako na poslední zbytek naší slávy, na naši autonomii, jako na něco, co ještě representuje ten český stát. Musili tam choditi ti nejlepší úředníci. (Sen. dr Karas: Říkalo se jim elita!) Koho tam přijmuli. musil míti ne jen protekci, ale krásná vysvědčení v kapse. Jen protekce nestačila. musil míti nádherná vysvědčení, musily tam býti prvotřídní síly. Dnes jsme je však postavili hůře, než ostatní státní zaměstnance. Tak jsme se odměnili samosprávnému úřednictvu.

Mohl bych uváděti ještě řadu jiných věcí, na př. celou řadu stížností stran národní obrany. Nikdo zde však není. Senát je opuštěn. I zde vidíme ubohost významu senátu. V poslanecké sněmovně se to hemží úřednictvem ze všech resortů, abv poslanci mohli žádati to či ono, aby se na úřednictvo mohli obracet, ale je málo resortů, které do senátu vysílají své úředníky, a ještě málo kdy; ani když se jedná o rozpočet, nejsou zde přítomni. Takový význam senátu zde je a my jsme to, bohužel, sami zavinili.

Máme tam více žádostí o zakoupení pomocnických let. Žádosti ty tam leží 4, 5 let, já je každý rok nebo každého půl roku urguji, ale nemůžeme je dostati. Co je to za správu, když nevyřídí žádost ani za 4, 5 let? Nevydávají se dekrety těm pomocným kancelářským úředníkům, kteří podle §u 210 platového zákona stali se pomocnými kancelářskými úředníky. Nic to nestojí, jen vydati dekret. Mají potom nárok na větší dovolenou vzhledem k tomu, že se stávají pragmatikálními zaměstnanci. Jejich požitky se tedy nezvyšují, ale ani ten dekret jim ministerstvo národní obrany nedává. I na tom půl archu papíru šetří a neprovádí to, k čemu se zavázalo, k čemu je zavázáno platovými zákony A což kdybychom mluvili o učitelích, soudcích, jaké stížnosti mají ředitelé škol, jak zejména rozdělením služby byli poškozeni ředitelé, kteří jsou ve druhém funkčním služném.

Snesl jsem zde doklady svědčící o tom, že systém jmenování a povyšování, tak často kritisovaný za Rakouska, byl pravou pastýřskou idylou proti tomu, co jsme nyní provedli za republiky. Bohužel, že to tak musím říci. Sta a tisíce úředníků, jak jsem dokázal a každému jsem ochoten dokázati ciferně, bylo preterováno, zbaveno pořadí kdys za Rakouska nedotknutelného, bylo zbaveno nabytých práv, poškozeno hmotně, potupeno morálně a vydáno všanc naprosté libovůlí platového zákona a systemisace, je vydáno náhodě, krátce existence zaměstnance je dnes pouhou hračkou v rukou nadřízených úřadů.

Čet jsem řeč pana dr Kramáře, kterou pronesl v Lucerně. Mluvil o tom, jaká se zde stala křivda a jak on si přál - byl tehdy vůdcem politické pětky, když se dělal platový zákon - a jak plaidoval tehdy pro přechodný stav. Divím se, když jsme všichni byli pro přechodný stav, že k němu nedošlo. To bylo jediné východisko z chaosu, který tu byl, jak jsme mohli zaměstnancům pomoci, kdybychom byli respektovali nabytá práva a zaměstnancům ponechali aspoň to, co měli a co si vysloužili za Rakouska nebo v republice po převratu. A myslíte, že se vystačí s tímto systémem? Je někdo tak na hlavu padlý, abv věřil, že se vystačí bez systému jmenování ad personam? To je ohromný omyl. Tak se úřednické věci přímočaře dělat nedají, jak se chtějí dělat, že se bude čekat, až někdo umře nebo půjde do pense. Poměry si to vynutí a my si to vynutíme, při křiklavých případech k tomu musí dojíti a dojde k tomu, kdyby bylo nevím co a kdyby dělala komise co chtěla, stavěla se na zadní nohy, prosadíme to, poněvadž nemůžeme nechati zaměstnance tak úplně všanc náhodě a libovůli. Mám zde doklady, které jsou výsměchem každému pojmu práva a spravedlnosti. Nikdy nebylo tak zneužito zákona, zákonodárce a jeho vůle, jako právě při systemisaci. To by mělo býti exemplárně potrestáno, jestliže jsme všichni přesvědčeni, že se to stalo, pak v zájmu cti zákonodárných sborů bychom měli všichni na to naléhati jestliže jsme takovým způsobem byli oklamáni. Já jako svědek v celé věci a člověk, který hájil tyto zákony a který vždy hasil a mluvil střízlivě, musím říci, že jsme byli oklamáni, a to zaslouží skutečně trestu. (Hlas: Silná slova!) Nikdy v civilisovaném státě nebylo v tak ohromném měřítku pošlapáno právo a spravedlnost, jako svstemisací, a jestliže rychle nebude systemisační komise pracovat a jestliže se ty křiklavé případy neodstraní, neručím za nic. Toho by si mělo všimnouti občanstvo, nejen my, v jakých rukou je dnes administrativa.

Varuji a vyzývám také slavný senát, aby v té věci učinil určité rozhodnutí. My podáme resoluci a prosím, abv byla přijata. Nedívejte se na to, že pochází od oposice, dívejte se na věc, nebo si podejte svoji vlastní resoluci v té věci, aby byl jednou pořádek a klid. Nebuďme lhostejní a nesmíme býti lhostejni, komu svěřujeme své věci, komu svěřujeme veřejný pořádek a klid, komu dáváme do rukou existenci státu. Neboť já si troufám říci, je-li administrativa, je-li úřednictvo v rozvratu, je v rozvratu celý stát. Zde mluví ze mne státotvornost, nic jiného, ne snad touha po nějakém povýšení, já již nebudu povýšen, nebo touha po nějakých větších platech..

A nyní několik slov o soukromém úřednictvu. Budu již hotov. Jestliže jsem mohl říci, že se něco v republice stalo pro státní zaměstnance, pak musím říci, že se pro soukromé úředníky nestalo nic. Za celých 10 let zákonodárné sbory soukromého úřednictva nevzpomněly. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Měli jste většinu!) Před 4 lety, a to by měl senát, prosím, uvážiti, jsme zde slíbili - ještě bývalá koalice, ta dobrá koalice. to podškrtávám - (Veselost), deputaci soukromého úřednictva, že na podzim r. 1924 předložíme nový zákon o obchodních pomocnících, tedy o úřednících ve vyšších soukromých službách. Dnes již budeme psáti za měsíc rok 1929, ale po zákonu není ani potuchy. Za 4 léta jsme tomu slibu nedostáli. To je velmi smutný zjev, jestliže takové vysvědčení musím dávati senátu, že jsme to tehdy zaručili úřednictvu. Ministr dr Dolanský jim to zde výslovně zaručil, a také v klubovních předsednictvech byl jsem přítomen tomu projevu, bylo jim zaručeno, že na podzim r. 1924 zákon bude předložen. Ale dodnes předložen nebyl. Nedivte se potom, ztrácíme-li vážnost a úctu ve voličstvu, v občanstvu, když ani za 4 léta nedovedeme splniti, co jsme slíbili.

Nyní se jedná o pojištění soukromých úředníků. Má to býti ta první splátka. Ale odpusťte, že ta věc, která stát nic nebude státi, poněvadž je to věcí těch soukromých zaměstnanců a těch podnikatelů, stát snad na to bude věnovati nepatrnou částku 1 a půl milionu Kč, je předmětem tak strašlivých tahanic, že musíme pořád čísti, že to má býti junktimováno s tím či oním zákonem, s tou či onou věcí. Vím, že to tak nebude, že to není možné, zde jsou samé tahanice a věc nejde kupředu. Co bylo smluveno mezi těmito dvěma činiteli, což jest jedině směrodatným, mez zaměstnanci a zaměstnavateli za přispění toho sociálního anebo pensijního ústavu, to se pohoršilo a musí se to, co bylo smluveno, zase v poslanecké sněmovně znovu dobývati a napravovati. Proč toto dráždění těch zaměstnanců? K čemu to slouží všechno? To přece nemá cenu. Mně to připadá opravdu tak, jako kdyby se chtělo něco v tomto státě vyvolati, jako kdyby se chtěly skutečně všechny vrstvy drážditi do krajnosti, a já to říkám nerad, poněvadž já již nechci míti tolik těch trumfů, tolik věcí pro ty volby, jako mám, já už je ani nechci (Veselost.), vždyť konec konců budeme musit s vám i zase zasednouti k tomu stolu a pracovati Proč se to všechno dělá, k čemu to má sloužiti? Já tomu nerozumím.

O nemocenském pojištění nebudu ani hovořiti, poněvadž není připraveno, ač musí i k němu dojíti, jako k tomu novém u zákonu o pomocnících. Sejně také k tomu gentskému systému, resp. změně těch podpor v nezaměstnanosti, to jsou věci, které bude potřebí dělnictvu vyříditi a upraviti. Také zákon o státních zprostředkovatelnách práce.

Já tedy končím s přáním, aby vláda i sněmovny úřednickému stavu skutečně věnovaly větší pozornost, ať již je to zaměstnanec státní, veřejný nebo soukromý, aby se skutečně věnovala tomuto stavu větší pozornost, jak to zaslouží vzhledem k jeho velikému poslání v našem životě hospodářském a k jeho významu, a také k jeho počtu. Vždyť to není malá armáda. To je velká armáda úřednictva a zaměstnanectva a všichni by si měli uvědomiti, že tuto armádu musíme míti v prvé řadě v pořádku.

Pokud se týče rozpočtu, prohlašuji jménem strany, že budeme hlasovati pouze pro některé položky, abychom jaksi dali výraz svého kladného poměru ke státu, ale přirozeně pro ostatní položky nemůžeme hlasovati, poněvadž tomuto systému této vlády nemůžeme rozpočet povoliti. Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Druhým řečníkem je pan sen. dr Kovalik. Dávám mu slovo.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Keď naša strana odhlasuje štátny rozpočet na r. 1 929 jako štátnu nutnosť, neznamená to, že je so všetkými položkami úplne spokojná, poneváč má z ohľadu na slovensků krajinu rôzné požiadavky, ktoré dovolím si behom svojej reči predniesť.

Už som to aj pri vlaňajšej rozpočtovej debate pripomenul a opakujem to aj dnes, že je v záu jme nielen slovenskej krajiny, ale i v záujme celej republiky Československej, abv nabudúce pre Slovensko bol vypracovaný zvláštny rozpočet s príjmami a výdavkami, s aktivam i i passívami. aby sa takto presne ukázala finančná bilancia tejto časti republiky. Som presvedčený. že táto finančná bilan cia, tento zvláštnv rozpočet pre slovensků krajinu bv nebol nepriaznivý a ukázalo by sa, aké finančné hodnoty má Slovensko. Ukázalo bv sa jasnejšie. v a kom pomere stoja štátné príjmy zo Slovenska k investíciám. ktoré sa tejto krajine venujů. Ukázalo bv sa presne a jasne. ktoré

daňové položky pre Slovensko zaťažu jů najviac p-oplatnictvo a aké protivážné opatrenia by sa maly vykonať na pozvednutie daňujúcej schopnosti. Ukázallo by sa, že investicie pre Slovensko rozhodne by maly byť väčšie, ako sů v prítomnom rozpočte. Ale ukázalo by sa aj to, čo je silnou finančnou stránkou tejto zeme, v čom záleží aktivita. Aj z tohoto rozpočtu ale je zrejmé, že by sa malo viac venova ť pre Slovensko na stavbu železníc, opravu ciest, reguláciu riek a potokov, melioráciu pôdy, a to nielen ornej pôdy, ale aj lúk a pašienkov. Väčšia starosť by sa mala venovať zlepšeeniu dobytkárstva, obzvlášte v severných, hornatých krajoch Slovenska. Slovom na zdokonalenie polnohos podárstva, ako to vidíme v iných krajinách, na príklad v hornatom Bavorsku a Švajciarsku. Musím sa o tom trochu obšírne rozhovoriť. Chodil som po naši ch horna tých, chudobných krajoch trenčianskych, oravských, liptovských, spišských, zvolenských a videl som, ako zastaralé, za nedbané je tam poľnohospodárstvo naš ich chudobných roľníkov. Všetko zostá va pri starom, nepomýšľa sa na opravovanie pôdy, lúk, pašienkov, na zvýšenie výrob y krmiva pre statok, čím tento zostáva zakrpaatelý, nepomýšla sa na zlepšenie dobytkárstva, mmliekárstva, ako je to v hornatých neúrodnych krajoch iných štátov, ako už na príklad som vzpomenul v hornatom Bavorsku a Švajciarsku, kde ľud je vzd or tomu, že kraj je hornatý, neúrodný, predsa je majetný svojim racionálnym hospodarením, kdežto náš ľud ostáva chudobný. Mala by sa v Žiline postaviť znova expozitura jako centrum pre zveľaďovanie poľnoohospodárstva a meliorácie pôdy, lúk, pašienkov, dobytkárstva. mli kárstva, ovocnárstva, včelárstva. pre zveľaďovanie domáceho priemvslu. Táto expozitura by pracovala pre chudobné kraje trenčianské. oravské, liptovské, spišské, turčianské a zvolenské. Takáto expozitura bola už v Žilinejej účinkovanie ale už prestalo.

Keď sa pomôže ľud u hospodársky, vtedy nemusí vyvandrova ť ľud do Ameriky, Kanady, Argentiny. O tieto veci starať sa bude povinnosťou b udúcich, teraz voliť sa m ajúcích okresných zastupiteľ.

stiev a slovenského krajinského zastupiteľstva. Viem, že je to práca nie jednoho človeka a nie jednoho roku, ale táto práca prevedená byť musí, menovite expozitúra a na to súci ľudia čím prv ustanovení bv ť musia.

Pán zpravodaj hovoril o týchto veciach, ale hovoril všeobecne. Tu je potreba dobre premyslenej a vytrvanlivej drobnej práce. Nie je dosť mať tu zemedelsků radu v Bratislave, ktorá nemá účinkovanie a neúcinkuje v tých našich hornatých krajoch slovenských tak, ako by to bolo potreba; preto zdôrazňujem potrebnosť expozitury v Žiline ako centrum pre zveľadovanie a polepšovanie hospodárstva tých hornatých našich krajov.

Taktiež musia venovať najväčši u starosť patričné adm inistratívne úrady zdravotným pomerom tých zanedbaných obcí, kde majů nečisté studne, otrávené do nich vtiekajúcími mlákami a hnojovkami, takže otrávená voda zapríčiňuje tyfus a mnohé nakažlivé nemoci u detí a dospelých. O týchto neblahých pomeroch som sa osobne presvedčil. Zo zdravotných ohľadov nemajů bvť povolené stavbv domov s podzemnými a s polopodzemným i bytami. Toto bv malo byť prejednané pri novom zákone o stavebnom ruchu.

V poslednej dobe boly veľké požiare na Slovensku. Lud sa len vo veľmi maličke jmiere poisťuje proti ohňu a kru pobitiu, takže je pri takých živelných pohromácl odkázaný na podporu žvelnými postovnami, pooškodený, ktorů žiadame, abv bola väčšia pre Slovensko ako je. Malo bv sa ale uvažovať o nutnom alebo štátnom poistení proti ohňu a krupobitiu. Práve som to čítal v uovinách dneska po poludn í. že sa tak málo venuje aj hasičským sbrom povinnosti. Lenže nebolo by to dosť len o to mať starosť. ale potrebné je starať sa, aby ľud bol poistený už núteným alebo štátnym nejakým poistením.

V prítomnom rozpočte nenachodíme položkv na budovanie slovenskej techniky v Košicach a na oživotvorenie bývalej vysokej lesníckej školy v Bánskej Štiavnici. ač práve sů to naše už mnohoročné a stále spomínané požiadavkv. Slovenská technika. ako sme to v našich poradách zadržaných aj inde, i tu v pléne opakovali, nemusela by sa postaviť a organi

zovať naraz, mohlo by to byť postupne a výhodne by bolo započať s utvorením zememeričského oddielu, ako to kol. K l i m k o navrhoval, ktorýžto zememeričský oddiel je pre úpravu katastru pre Slovensků Krajinu tak prepotrebný. V slovenskej technike by sa vyškolili pre zveľaďovanie slovenského priemyslu a obchodu potrebné slovenské síly, ktorými by sa priemyselno-obchodná podnikavosť a tym aj daneschopnosť Slovenskej Krajiny zvýšila. Je zvláštna argumentácia z finančného miesta proti budovaniu slovenskej techniky, že na to bude sa pomýšľať až vtedy, keď bude jedna z techník v historických zemiach reštringovaná. (Sen. inž. Klimko: Pán minister to inak šľúbil, že v rámci rozpočtu to spraví!) Áno, ale v terajšom rozpočte nevidíme ešte žiadnej položky ani na započatie budovania slovenskej techniky. Máme 2 české a 2 nemecké techniky, ale slovenskej techniky niet. Tedy čakať nemôžeme, až by sa z tých technik niektorá zrušila, alebo reštringovala, ale malo by sa hneď pristúpiť bez ohľadu na to. aké techniky sů v historických zemiach. k vvbudovaniu slovenskej techniky. (Sen. inž. Klimko: K podaniu zákona!) -Áno, tedy ten zákon musel bv bvť vvnesený a do rozpočtu budúceho roku už by musely byť položky prijaté na budovanie sovenskkej techniky v Košiciach. Sloveská Krajina a Podkarpatská Rus je bohatá na lesv. ktoré sa teraz nesvedomitým spôsobom devastujů.Však vid íme všetci, ktorí cestujeme, tisíce a tisíce slovenského dreva, ako sa vyváža a vvváža sa aj nespracované to drevo. vyváža sa guľatina. Toto bv sa všetko mohlo doma spracovať a vtedy by bol i zárobok väčší pre ľud a zisk väčš í by bol z tých lesov. (Tak jest!) Lesv sa, ako spomínam, nesvedomitým spôsobom devastujů a zneužívajů. Proti tomuto musí sa rozhodne zakročiť. Nakoľko je Slovenská Krajína a Podkarpatská Rus tak bohatá na lesy, nemá býv. vvsokej lesnickej školy. Tedy táto by mala bvť znovu oživotvorená. -

Pri vysokých školách musím pripomenúť naš-e stredné a ľudové a síce církevné školy, ktoré so štátnou podporou ako církevné udržať, tak ako je to i v iných kultúrnych štátoch, je našou rozhodnou pol. se tu...

žiadavkou, na ktorů máme rozhodné právo. Vždy zdôrazňujem a prizvukujem i teraz uplatnenie sa slovenčiny vo všetkých, tedy i vo vysokých, stredných, odborných a ľudových ško ách na celej čiare, taktiež u potrebenie slovenských sil a úradníkov vo všetkých oboroch štátneho života.

Zpravodajca rozpočtového výboru povedal, že není eš te dosť administrativných úradníkov na Slovensku. Keďže.je potreba takých úradníkov, žiadame, aby to boli Slováci. Za vhodné držím predniesť tů sťažnosť našich slovenských výtvarných umelcov, sťažnosť a žiadosť, aby pri potrebných umeleckých tvorbách na Slovensku objednávky a práce dané boly našim slovenským výtvarným umelcom, maliarom a sochárom. Nestalo sa tak na príklad pri umeleckom ozdobení zemedelského muzea v Bratislave a pri otázke postaviť sa majúceho pomníku Štefaníka tiež v Bratislave. Všeobecná žiadosť je postavenie šekového úradu na Slovensku a slovenskej hypotečnej banky.

Daňovou reformou a reformou soc. poistenia občianska vlád o niečo obľahčila danepovinnosť. Ale vždv ešte ležia priveľké tarchy na chudo bných vrstvách slovenského poplatníctva, ktoré si stále a stále žiadajů oprávnené obľahčenie. Obzvlášte žiada sotretie tak zvanej porážkovej dane. (Souhlas.) To je všeobecná žiadosť ľudu. Kdekoľvek sa obráti človek, na všetkých stranách a vo všetkých krajoch slovenskej krajiny, všade si žiadajů sotretie porážkovej dane. Remeselníctvo a obchodníctvo žiada zvlášte sotretie alebo aspoň výhodné paušalizovanie dane z obratu.

Na Slovensku máme ešte vždy dosť mnoho t. zv. slepých železničných uličiek, zapríčinenvch hornatým karakterom našej zeme. Tomu sa ale v záujme premávky a v záujme pozdvihnutia priemyslu a obchodu odpomôcť musí a časom musia byť spo jené takéto roztrhané trate, ako na príklad musí bvť spojený Rajec s Nemeckým Pravnom len asi v 22 km dialke. Takto sa spoja úrodné kraje nitrianske s neúrodnými hornotrenčianskymi a oravskými krajmi, ktorým môže d ovážať potrebné hospodárske plodiny. Ale týmto spojením utvorila by sa veľmi

s. e 3ist pa 1 8

vážna nová hlavná trať Žilina-Komárno.

Protestujeme proti zámerom, aby trať Žilina-Čadca až po hranicu bola pridelená olomúckemu železničnému riaditeľstvu a žiadame, aby železničné trate slovenskej krajiny boly spravované riaditeľstvami v Bratislave a Košiciach, taktiež aby práce na slovenských železničných tratiach boly dávané slovenskému robotníctvu, co sa nedeje na príklad na trati Žilina-Čadca-hranica a aby pri stavbách železníc, ciest a budov na Slovensku vždy a všade boli upotrebovaní slovenský robotnici, remeselníci, podujimatelia, stavitelia.

Žiadúcne.je, aby vo vojsku bolo tiež viac slovenského dôstojnictva. Teší mňa, že prítomný pán minister národnej obrany snáď si toho povšimne a že nabudúce budeme môcť videť vo vojsku viac slovenského dôstojnictva.

Taktiež je žiadúcne, aby i v četníctvu bolo pribratých viac Slovákov, ktorí predsa na toto povolanie na Slovensku sů veľmi schopni. a nachodí sa ich v četnicve sotva jedno až 2%.

Rozhodne žiadame vymenovanie slovenských síl na vyššie vedúce úradnícke miesta vo všetkých oboroch štátneho života. Vo tretej, druhej a prvej triede nenachodíme úradníkov Slovákov, ako by to na Slovensku malo byť. Najpádnejš í dôkaz toho bol pri obsadení mesta prezidenta slovenskej krajinskej správy, kde sa poukazovalo našej strane, ktorá mala kandidovať na toto miesto, že nemá úradníka v tretej alebo druhej hodnostnej triede. Že máme slovensků krajinu, že máme slovenské krajinské zastupiteľstvo a prezidenta slovenskej krajiny. že slovenský národ konečne je aj zákonom uznaný ako osobitný celok v Československej republike, to je zásluhou práce slovenskej ľuďovej strany. (Souhas.) Kebv táto nebola pracovala podľa svojho programu za slovensků autonomiu, nebolo by ešte slovenskej krajinskej správy.

Držím si za povinnosť podať následu júce prehlásenie:

Naša strana autonomie sa nevzdala, ba podala vo snemovni teraz v desiatom výročí trvania republiky Československej návrh zákona na vtelenie autonomie do

ústavnej listiny, k čomu sa aj klub senátorov slovenskej ľudovej stranv pripojuje. Vzpomínam to preto, aby nám nebolo vzpomínané, že my v desatom výročí nekonáme svoju povinnosť v ohľade autonomie.

Slovenské kraj inské zastu piteľstvo svojou blahodárnou, dôslednou, hů ževnatou prácou, osožnou pre slovensků krajinn a pre celů republiku Československů má napomáhať vvdobývaniu vždv viac potrebných práv, aby slovenská autonomia bola v prospech slovenskej k rajinv u tvorená, zväčšovaná a zdokonalovaná. Ako som už s počiatku mojej reči vzpomenúl. okresné zastu piteľstvá a slovenské krajinské zastnpi teľstvo za svoju poprednů povinnosť musia považovať pozdvihnutie kultúrneho a hospodárskeho blahobytu slovenske jkrajiny a preto musia mu stá ť k dišpozici i aj potrebné obnosy k dosiahnutiu tohoto cieľa. Napadanie prezidenta slovenskej krajinv z niektorých strán je maliciozné, neoprávnené a je až veľmi priezračná odsúdenia hodná tendencia týchto nespravodli vých napadaní.

Pri terajš ích voľbách do okr. zastupteľstiev a do krajinského zastupi teľstva žiadame, aby boly spravodlivo podľa zákona prevádzané.

Keďže som sa už zmen il o rôznych vnútorno-politických našich pomeroch, nech je mi dovolené ešte niekoľko slov povedať o našich vztahoch k zahraničiu Stojíme pevne na mierových smluvách, Nedáme hýbať hranicami našej slovenskej krajiny. Keď môže byť v Maďarsku 300.000 Slovákov bez práv, tak môže byť v našej republike 300.000 Maďarov ktorí požívaů svoje menšinové práva v dostatočnej miere. K nespokojnosti príčinv nemajů. Tam ľud ani nerobí žiadnu nespokojnosť. hľadi si svojho chlebíčka. Štvů len niektorí ľudía, ktorí nemajů inů prácu, ktorí z toho žijů. Musím tu uviesť klasický prípad nášho kolegu sen. Ď u rč a n s k é h o. ktorí chcel si ků piť slovensků zem v slovenskom kraji. Nedali mu to a preto bol prinútený on ako roľník kúpiť si zem tam. kde bývajů Maďari. Je to až na hraniciach slovensko-maďarských. Ako mne to kol. Ď u r č a n s k ý rozprával, ten ľud tam by nebol ni jako

nepriateľský Slovákom alebo životu slovenskému alebo ustanoveniam našim na Slovensku. Nie. Ten ľud maďarský hľadí si len svojho chlebíčka. A tak je to nielen tam, kde býva Ď u r č a n s k ý, ale aj na ných krajoch. A ja myslím, že aj v samom Maďarsku ten ľud tiež len musí si hľadeť a hľadí si najviac toho chlebíčka. Ale štvů ho k vojne, štvů ho ku krveprelievaniu, štvů ho zasa k nepriateľstvu krajiny proti krajine. Sen. Ď u r č a n s k ý hovorí: Od kedy je on tam, ten ľud sa učí slovensky. Nebolo tam kázne slovenskej v kostole; od kedy on je tam, aj v kostole slovensky kážu. Tedy ja z tohoto chcem ten psychologický fakt uviesť, že národy teraz majů dosť už tej vojny, toho nepriateľstva národa proti národu, štátu proti štátu. Ten ľud chce už pokojne žiť. pracovať a chlebíček svoj vyrabať. Aj tí Maďari, ktorí bývajů u nás, spokojní sů dosť, za ten chlebíček pracujů. len netreba ich štvať ani u nás, ani v súsedstve a oheň nacionalizmu rozpaľovať v takej miere, aby to zase došlo k vojnám a srážkam. Preto som sa odvolával ako na klasický prípad kol. Ď u r č a n s k é h o. U nášho súseda južného by sa iež malo dbať viacej na mierumilovnů, ľudu chlebodárnu prácu. ako na štvanie a vychovávanie mládeže k novým vojnám, novému krveprelevaniu a novým svetovým katastrofám.

Spoločnosť národov pracuje na udržaní mieru, na odzbrojení. Ako som to už opätovne v zahraničnom výbore predniesol, opakujem to aj tu pred širším fórumom, že zabezpečovanie svetového mieru má sa začínať už výchovou mládeže v školách všetkých státov.všetkých národov, a síce výchovou mierumilovnou, protivojnovou, svstematicky, cieľuvedome. dôsledne, húževnato, aby mierumilovnosť a protivojnové presvedčenie vniklo do ducha národov všetkých štátov a aby sa vojna považovala za nekultúrny, barbarský, nedovolený prostriedok k urovnaniu medzinárodných otázok. Kresťanskou výchovou majů byť presiaknuté národv už vo svojej mládeži a Spoločnosť národov má výdatne pracovať na tom, aby mierumilovná protivojnová výchova mládeže, výchova národov bola vo štátoch prevadzaná a kontrolovaná.

V našom štáte, ako som sa doz vedel v zahraničnom výbore, náš pán minister márodnej osvetv nariadil v našich školácch, aby sa hodina venovala idei mierovej, protivojnovej. Či je to dosť? Každý zaiste uzná a povie: Nie je dosť, tu by celá výchova mala stáť na zásadách kultúry europskej, ktorá je predsa kresťanská. Celá Europa stojí na kresťanských základoch kultúry a tieto by sa maly i v školách prakticky potom do života uvádzať, idey a pochopy mierumilovnosti, pokoja, s provedlnosti a zamedzovania krveprelievania, zamedzovana bratrovražedných bojov a štvania.

Toto by bola jedna z najväčších povinností Spoločnosti národov. Ja viem, že sů potrebné arbitrážné smmluvy medzi národami, viem, že sů potrebné diplomatické vyjednávania a konferencie na odzbrojovanie, bez toho nejde, toto všetkoje potrebné, ale národy, ľudstvo nepríjde k uznaniu potreby protivojnovej a svetového nmieru. kým do mládeže a do všetkých národov už v školách tou výchovou, na ktorů takovů váhu kladieme, nebude táto mierumilovnosť vypestovaná.

Škoda. že sa nevenuje dosť pozornost a neoceňu je význam mierumilovnej výchov v. že si národy neuvedomujů, aká ohromná síla leží v mierumilovnej výchove mládeže. Koľké miliardy by vedely štá y us poriť vo svojich ročných rozpočtoch pri prevedení odzbrojenia! Je to hudba budúcnosti. ale mala by to byť ihudba prítomnosti a mali by sme ju čím prvej sslvšať Pri zakončení mojej reči chcem ešte pripomenúť ná sledovné: keď v prítomnom roz počte vidíme, že mnohé potrebné investície pre slovensků krajinu na ktoré som v mojej reči poukázav tomto rozpočte nemajů položky, budeme dbať o to. abv budúci rok zavčasu, pri sostavovaní štátneho rozpočtu tieto položky v rozpočte sa nachádzalv. V tejto určitej nádeji štátnv rozpoče-t odhlasujeme. (Pochvala a potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Brunar.

Sen. dr Brunar (německy): Velevážené dámy a pánové! K projevu pana předsedy, chystanému na zítřek za příčinou desetiletého trvání československého parlamentu, pokládám si za čest prohlásiti jménem německé strany národní a německé národně-socialistické strany dělnické:

ťProtestujeme proti pokusu předstírati kontinuitu mezi nezvoleným jmenováním sebe samých vzniklým revolučním konventem a legálním shromážděním národností, vzešlým v roce 1920 ze všeobecných voleb lidu. Nemůžeme revoluční konvent, který po převratu strhl na sebe zákonodárství a vykonával je skoro po 2 roky s vyloučením Němců a Maďarů, uznati za legální zákonodárnou korporaci, a stojíme i nadále na půdě svého státoprávného prohlášení ze dne 1. resp. 6. června 1920 podaného v obou komorách, ve kterém jsme zákony vytvořené revolučním konventem bez nás a proti nám označili jakožto pro nás mravně nezávazné.

Nelze nám tudíž zúčastniti se nějakým způsobem na projevu, který je v rozporu s našimi zásadními pojmy, které jsme v předchozím vyložili.Ť

Obracím-li se nyní k vlastnímu předmětu, ke státnímu rozpočtu, jenž je předmětem jednání, chtěl bych především předeslati, že je vlastně zbytečné k tomu mluviti, že by naopak postačilo poukázati k řečem, které od let byly pronášeny k státním rozpočtům, poněvadž se přece letošní státní rozpočet a methody v něm projevené od dřívějších státních rozpočtů nikterak neliší, nýbrž úplně se jim rovnají. Nezměnilo se na zevním obraze tohoto rozpočtu panic, obzvláště přes spolupráci německých stran ve vládě nezměnilo se nic na tak zvané rovnováze tohoto státního rozpočtu, na jeho spravedlnosti, rozdílení toho, co se ve státním rozpočtu rozdílí, je stejně nespravedlivě vyměřeno pro jednotlivé národnosti tohoto státu jako v dřívějších letech. Ale máme letos zvláštní rok, tak zvané desetileté jubileum státu. A při slavnostech tohoto jubilea mluvilo se mnoho o spravedlnosti, o demokracii a svobodě, a jak se všechna ta hesla jmenují, takže jeví se přece nutným použíti této příležitosti a o těchto otázkách promluviti.

President Masaryk řekl ve svém projevu, předčítaném dne 28. října, toto: ťDeset let znamená v dějinách máloŤ. Chceme zkoumati, zdali se během těchto deseti let podstata, duše státu, nehledě k zevní tvářnosti, nějak podstatně změnily, a chceme za tím účelem sledovati ve velkých rysech linii vnitřní a zahraniční politiky. Zkoumáme-li to. musíme sáhnouti zpět a ž ke kořenům vzniku tohoto státu, k jeho založení. smyslu a učelu.

Pan dr Beneš napsal roku 1917 v anglickém propagačním spise ťBohemias case for independenceŤ: ťSjednocené a samostatné Polsko, svobodné Rusko a demokratický, samostatný československý stát tvoří nepřekročitelnou hráz proti Německu. Na jihu doplňuje větší Srbsko, skládající se ze srbského, chorvatského a slovinského území a tvořící samostatný jugoslávský stát, obklíčení Německa.Ť Již z těchto výroků nynějšího ministra věcí zahraničních vidíme vyjádřeny zásadní rysy smyslu a účelu vytvoření státu. Můžeme totéž konstatovati také z jiných projevů odpovědných činitelů z doby válečné. Tak usnesl se sjezd ruské delegace československé Národní rady, konaný v březnu 1917 po pádu carismu v Kijevě, na resoluci, ve které se mezi jiným praví: ťHospodářsky a kulturně dostatečně silný československý stát bude hrází proti německé expansi k Adrii a k východu, přispěje k upevnění právního řádu ve střední Evropě, který otřesen byl hospodářským vykořisťováním a nadvládou Němců a Maďarů nad ostatními národy.Ť A obzvláště v oné známé a směrodatné listině, kterou provisorní československá vláda v Paříži, zastoupená nynějším presidentem Masarykem, ministrem zahraničí dr Benešem a generálem Štefánikem prohlašovala neodvislost československého národa, obzvláště v této dějinné listině projevuje se ostře duch, kterým naplněn byl nový zakládaný stát. Nalézáme tam větu, která zní: ťNemůžeme a nechceme žíti dále pod přímým nebo nepřímým panstvím hanobitelů Belgie, Francie a Srbska, úmyslných ničitelů Ruska a Rumunska, vrahů desetitisíců civilních osob a vojáků naší krve a pomahačů při nesčetných nevylíčitelných zločinech, které v této válce spáchaly dvě degenerované, neodpovědné dynastie proti lidskosti.Ť

Dámy a pánové, z těchto výroků a projevů, které byly podkladem dějin vzniku tohoto státu, které mají historickou cenu, lze také poznati, že tomuto novému státu již od počátku vložena byla do kolébky zášť proti Němcům. Když pak po vítězství spojenců, jejichž přátelství a snaze, jak praví Masaryk, po spravedlivém řádu politické Evropy, vděčíme tak značnou měrou za obnovení svého státu, když po tomto vítězství vytvořen byl stát, pak dal mu český revoluční konvent ústavu, onu známou a pověstnou ústavu, která stanovila vnitřní vybudování státu a měla položiti základy pro český národní stát na všechny věky. Že tato ústava, na kteréž něčím hýbati platilo dosud za zločin a také podle ustanovení zákona na ochranu republiky bylo trestáno, že tato ústava není obzvláště dobrá. vychází najevo také z kritiky, kterou na ní provádí president Masaryk, řka: ťVůbec mají naše ústava a první zákony, koncipované, formulované a kodifikované v nutném spěchu, dosti nejasností a přímých nedostatků a vad, mimo to jsou všechny zákony zákony rámcovými a určeny pro svou dobu a pro zvláštní poměry.Ť Pro svou dobu - má asi znamenati: pro tehdejší dobu - vzniklé z psychologie vítěze nad poraženým, vzniklé ze záští, v českém národě, obzvláště tehdy vznikajícího proti všemu německému a maďarskému v tomto státě. A praví-li Masaryk dále, že je zdravou snahou neměniti zákony chvatně a podle okamžité nálady, mohli bychom s týmž právem tvrditi, že by bylo tehdy bývalo zdravou snahou nedělati zákony chvatně a v okamžité náladě. Je vždy obtížnější měniti potom později, když toho poměry vyžadují, zákon, o kterém si tolik domýšlíme, nežli máme-li hned od začátku potřebnou rozvahu, abychom zákony dělali řádně, a béřeme-li zřetel nejen k poměrům, které tu právě jsou, nýbrž, které patrně asi nastanou. Kdyby pánové, kteří tehdy v samozvolené anebo samojmenované vznešenosti dělali ústavu pro stát, ke kterému po jejich snaze a po jejich mínění patřiti musily také jiné národnosti, kdyby se byli tehdy naučili čekati a byli vyčkali chvíle, až t zv. mírovými smlouvami stanoveny byly hranice státu, kdyby byli však mezitím vytvořili provisorní pořádek a modus vivendi mezi jednotlivými národnostně ohraničenými územími státu, modus vivendi mezi českým územím a Čechy organisovaným a spravovaným územím a zemskými vládami, které.jsme my, Němci organisovali a spravovali, pak byla by snad později, když se donucující diktáty vyslovily proti nám a našemu právu sebeurčení a my, poslušni násilí, nikoli vlastní vůle, musili se podrobiti bezpráví, které na nás bylo spácháno, pak byla by tu snad později byla bývala potřebná rozvaha, aby již v ústavě byl vzat zřetel k okolnosti, že v tomto státě nebydlí jediný národ, nýbrž že tento stát v hranicích, které mu byly dány, obýván je několika stejně oprávněnými národy.

Vážené dámy a pánové! Při této příležitosti chtěl bych promluviti o tom, že se také v německém táboře ozývají hlasy, že Němci již tehdy, hned po převratu, měli prohlásiti ochotu zúčastniti se vlády, abv ústava dostala jinou tvářnost a aby tím v následující době sudetskému Němectvu nebylo z působeno tolik těžkého bezpráví zákony, které revoluční konvent svémocně vytvořil. Proti těmto tvrzením chtěl bych konstatovati dvojí věc: 1. bylo by bývalo s naší strany zločinem, kdybychom v době, kdy v praxi ještě ani nebylo rozhodnuto o našem osudu. v době, kdy na základě slibovaného nám práva sebeurčení jsme se prohlásili za součást německého Rakouska a mimo německé Rakousko za součást německé říše. kdybychom v této době byli se prohlásili ochotnými ke spoluvládě ve státě, o kterém jsme neměli žádného důvodu uznati ho ani podle práva mezinárodního, ani morálně. Bylo by bývalo zločinem na našem sudetsko-německém lidu, kdybychom tím byli podkopali svou budoucnost na věčné časy. Ale za druhé, díváme-li se na věc s druhé strany, nebude přece nikdo tak naivní, aby se domníval, že Němci, i kdyby se také byli prohlásili ochotnými spolupracovati v tomto revolučním konventu, tehdy, v oné době převratu, v oné době, kdy se Češi přece na základě svého slavného vítězství nad ústředními mocnostmi považovali za všemohoucí vládce ve střední Evropě, v oné době revolučního smýšlení u vás, v oné době, kdy jste mluvili. snili jen o tom a jednali podle toho, abyste Němcům splatili, co vám domněle ve dřívějších stoletích bylo učiněno, nemůže přece nikdo býti tak naivní, aby se domníval, že by tehdy Němci, kdyby byli, řekněme na své přání, bývali povoláni do revoluční vlády, byli měli moc a vliv změniti také jen to nejmenší na ústavních zákonech, na kterých se usnesl český revoluční konvent, v odporu proti vítězům, proti legionářům atd., kteří tehdy opanovali zákonodárství a ulici.

Považte přece, že ti, kteří tak mluví, kteří něco takového tvrdí, nyní, 10 let po převratu, v době, kdy se tvrdí, že se ovzduší mezi Němci a mezi Čechy již obrovsky zlepšilo, v době, ve které skutečně němečtí ministři zasedají ve vládě, že ti samí musí přiznati, že se jim nedaří změniti něco na vůli českého lidu anebo zástupců Čechů, vybudovati svůj národní stát dále. Není-li tomu tak nyní, kdy přece již podle mého mínění u Čechů nastalo jisté vystřízlivění a kdy tu je jistá starost o budoucnost státu, když to nyní není možno, jak by to bylo bývalo tehdy možným? Stát zrozen byl tehdy jako stát Němcům nepřátelský. Založen byl vítěznými mocnostmi a přivtělena mu byla německá území s 3 a půl mil. obyvatelů, aby právě tímto přivtělením ke státu vytvořen byl věčný předmět sporu mezi ním a jeho velikým sousedem, německou říší. A na poměru se v deseti letech od zrození tohoto státu, od jeho vzniku, v této příčině nezměnilo pranic, také se nic nezměnilo od té doby, kdy před dvěma léty německé strany považovaly za nutné vstoupiti do vlády a zúčastniti se moci ve státě, která se přece, jak my všichni víme, a jak jste sami opětovně přiznali, více nebo méně zjevně jeví jako bezmocnost.

Pohlédněme na zahraniční a vnitřní politiku těchto deseti let ve velkých rysech, a to v první řadě na zahraniční politiku, poněvadž president Masaryk ve svém jubilejním poselství sám praví, jak důležitou jest zahraniční politika. ťČeská otázka, o tom jsem byl vždy přesvědčen tak praví - že světovou otázkou a československý stát musí pěstovati světovou politiku a pěstuje ji také. Světová politika je nám vnucena zeměpisnou polohou a historickým vývojem.Ť Nuže, podívejme se ještě jednou, zdali světová politika, kterou pěstuje Československo, je ve shodě se zeměpisnou polohou státu. Kdo se podívá na mapu země anebo na mapu střední Evropy, vidí ihned, že tento stát většinou leží v německé střední Evropě, že obklopen je Německou říší a německým Rakouskem jakožto dvěma národními státy a že na jednom místě hraničí také s Maďarskem. Zeměpisná poloha přivádí tudíž Československo do silného styku s těmito oběma státy a zeměpisná poloha tato by vlastně podmiňovala, aby Československo vešlo v řádný anebo přátelský poměr k Němectvu ve střední Evropě, vyjádřenému v těchto obou německých národních státech. Tvrdí se, že takovýto poměr existuje, tvrdí se, že během celých deseti let nikdy nebylo mezi Prahou a Berlínem nějakého napětí nebo rozladění. Tvrditi něco takového je věcí nadmíru snadnou v diplomacii, kde dnes ještě, obzvláště v diplomacii našeho zahraničního ministra Beneše, řeč je zde k tomu, abychom jí zakrývali svoje myšlenky. Ale podívejme se na věci, jakými jsou, na t. zv. tvrdé skutečnosti, o kterých Masaryk také mluví ve svém poselství, a podívejme se blíže na poměr k německé říši a k německému Rakousku, které v této příčině patří dohromady tak, jako se cítí zajedno! Hned při vzniku státu, při jeho založení, vzata byla, anebo domnívali jste se, že vzata býti musí, nehledě k německým územím, která v Čechách, na Moravě a ve Slezsku znamenají naši domovinu, ještě území z německé říše a z německého Rakouska: Hlučínsko, jehož obyvatelstvo se přiznává k německé kultuře a opětovně projevilo, že nemá v úmyslu a není s tím spokojeno, býti přivtělenu k československému státu, že se naopak cítí úplně šťastným uvnitř německých hranic, Hlučínsko bylo přivtěleno k českému státu. Ale na tom nebylo dosti, chtělo se více, celé území Ratibořské, a až do nedávna nazýval se zemský president slezský zeměpanským komisařem pro území Ratibořské. Od Rakouska vzato bylo Valčicko a Vitorazsko, které také nepatřilo k historickým zemím státu, chtěli jste však také ještě Kladskou kotlinu a ještě v pozdějších letech mluvilo se na nejvyšším místě o lužických Srbech jako o jediných neosvobozených Slovanech v Evropě. Z tohoto označení ťjediní neosvobození SlovanéŤ mluvilo zajisté zřetelně přání, že byste byli lužické Srby rádi osvobodili od německého jha tím, že by byli přivtěleni k samospasitelné republice, k Československu. Pamatuji se, že jsem viděl mapu z dob války, do které nynější president státu nakreslil hranice, na které si československý národ činil nároky pro svůj stát. Tam byla zakreslena také již Kladská kotlina a celé Ratibořské území, a činěn na ně nárok pro Československo. (Sen. Hartl (německy): A Lužicko!) A také lužické území. Přátelství státu k Němcům vysvítá také z projevů a řečí, které proneseny byly tehdy v prvém čase v revolučním konventu, kdy jste ráčili označovati Československo jakožto ohradu proti imperialistickému Německu.

A celá politika, kterou zahraniční ministr dr Beneš pěstoval v době od převratu a od 28. října 1918, nesvědčí zajisté nikterak o přátelství k Němcům. Nesmírně silné připoutání Československa k Francii, které stanoveno jest smlouvami, jež veřejnosti dílem jsou známy, dílem dřímají v tajných archivech ministerstva věcí zahraničních, je toho důkazem. V době, ve které se Německo bránilo proti vpádu do Poruří, proti černé hanbě na Rýně, pronesl Masaryk v Paříži přípitek, kde mluvil o věčném přátelství s Francií v dobrých a zlých časech. Byla zde dosazena francouzská vojenská mise na základě smlouvy, která uzavřena byla mezi Československem a Francií, a francouzský generální štáb byl po celá prvá léta hlavou československé armády. Ne nadarmo označil Lloyd George ministra věcí zahraničních Beneše jakožto malého muže, který obstarává záležitosti Francie, neboť neustále mohli jsme tehdy jasně pozorovati, jak se dr Beneš ve všem stavěl na stranu Francie a této co nejživěji sekundoval ve svých výrocích proti Německu. Malá Dohoda, kterou založil Beneš, obrací se svým ostřím, nehledě k Maďarsku, proti německému Rakousku a má veřejně doznaný účel, aby spolupomáhala zabrániti připojení německého Rakouska k Německu. Účinky této politiky Malé Dohody, které se svého času projevily v mobilisaci proti Maďarsku, jsou nám všem ještě známy i víme, že jsme tehdy stáli na prahu ozbrojené srážky mezi Československem a Maďarskem, kdyby Maďarsko nebylo samo uvnitř svých hranic zjednalo pořádek. Nezapomněli jsme ještě, jakou úlohu hrálo Československo v otázce Horního Slezska, jak se tehdy zasazovalo o to, aby Horní Slezsko přes protest obyvatelstva, přes hlasování lidu rozděleno bylo v nepřirozené části, a pamatujeme se také ještě na úlohu, kterou netoliko zahraniční politika, nýbrž obzvláště také české strany zde doma hrály v době zápasu o Poruří, v době vpádu francouzské branné moci, bílých, černých a hnědých vojáků do Poruří. Tehdy přidali se dokonce čeští sociální demokraté na stranu imperialistické, militaristické Francie a projevili své sympatie pro vpád do neobsazeného území uprostřed míru velmi jasně, což kolega Polach případnou formou bičoval poukazem k opačnému jednání belgických sociálních demokratů.

Obzvláště protiněmecké však je stanovisko, které československá politika od roku 1918 zaujala v otázce připojení. Ba šla tak daleko. že se v dodatku ke smlouvě s Francií z 22. února 1921 dohodla s Francií v tom, že v případě, že by Rakousko provedlo připojení k Německu násilím proti vůli Francie a Československa, obsadí vojensky rakouské území. Připojení je pro Československo odedávna a také dnes ještě tím, čím je pro býka červené sukno. Československo bojí se tohoto připojení, dr Beneš chtěl by m u v každém případě zabrániti, pro něho znamená připojení válku, poněvadž považuje obklíčení Československa jednotným německým státem za nebezpečí pro republiku. Jdeme-li dále, můžeme zjistiti, že náš ministr věcí zahraničních chtěl na konferenci v Janově nutiti Německo, aby znovu a slavnostně uznalo mírové smlouvy a aby tím dobrovolně vzalo na sebe kaudinské jho těchto smluv a lži o vině. Toto počínání dr Beneše ztroskotalo tehdy, jak známo, o odpor anglického premiéra Lloyda George. Přišla pak doba, kdy se zahraniční politika zabývala obzvláště vstupem Německa do Společnosti národů. Tehdy hrál dr Beneš prazvláštní úlohu. Kdežto navenek vždy tvrdil, že se ke vstupu Německa do Společnosti národů staví přátelsky a že by ho uvítal, zahájil za zády kampaň proti tomuto připojení, používaje smlouvy Rapalské, kterou Německo uzavřelo s Ruskem, jakožto záminky k tomu, aby se ostatních mocností dotázal, zdali Německo po této smlouvě je vůbec schopno vstoupiti do Společnosti národů. A sabotoval vstup Německa do Společnosti národů také tím, že silně podporoval požadavek Polska po stálém místě v Radě, když mu přece musilo býti známo že kdyby na tomto požadavku bývalo trváno, Německo by nikdy nebylo provedlo svůj vstup do Společnosti národů. Že dr Beneš neviděl rád vstup Německa do Společnosti národů, je pochopitelno, poněvadž se obával, že od okamžiku, kdy Německo bude míti v Radě Společnosti národů místo a hlas, stížnosti sudetských Němců a Maďarů budou míti před Společností národů silné zastoupení. A když vstup byl proveden, musilo toto nebezpečí býti odstraněno, a bylo odstraněno tím, že chytrou politikou byli Němci vlákáni do vlády a tím jakékoli stížnosti s německé strany zlomeno ostří. (Výkřiky (německy): Velmi dobře!)

Od dvou let jsou německé strany ve vládě a měli bychom se domnívati, že česká zahraniční politika od tohoto dne snad prodělala nějakou změnu, že se od svého francouzského spojenectví spíše přiklonila ke svému německému sousedovi. Jedno je jisto, že zjevnost a brutálnost, s jakou dříve protiněmecký směr zahraniční a také vnitřní politiky byl provozován, ve formě sice změněn, ale co do obsahu nikterak se neuchýlil od poli tiky dřívější. Že se protiněmecká politika v pražském ministerstvu věcí zahraničních již neprovozuje ve formě tak zjevné a brutální, má svůj důvod v tom, že právě Německo má v Radě Společnosti národů místo a hlas, má svůj důvod v tom, že locarnskou politikou, kterou zahájilo Německo, přiblížilo se nebezpečenství dorozumění mezi Německem a Francií, dorozumění, které by jistě bylo mohlo míti vliv na českou zahraniční a vnitřní politiku, který by pánům v tomto státě nebyl býval příjemným.