Co se týče společenstevních a gremiálních pokladen, zmírnila sice novela podmínky jejich dalšího trvání, ale měrou nedostatečnou. Toho dlužno litovati tím více, ježto se většina těchto pokladen znamenitě osvědčila, což se projevuje v příznivém poměru výdajů pro nemocenské ošetření, nemocenské a správu. Prokázal jsem to již jednou v tomto slavném senátě ciferným srovnáním. Také odstrčení gremiálních a společenstevních pokladen oproti zemědělským, pokud jde o zřizování nových nemocenských pojišťoven, dlužno označiti a vytknouti jako nespravedlivé.

Podle stavu věci, jak jsem jej vylíčil, vyhrazuji sobě zaujmouti stanovisko k jednotlivým ustanovením novely. (Souhlas a potlesk něm. strany národní.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Koutný. Uděluji mu slovo.

Sen. Koutný: Vážený senáte! Tak se mi zdá, že je této místnosti věčná škoda pro takovéto plenum. Kdyby komunisté svolali veřejnou schůzi a na níž by byla taková účast, jako je zde, mluvili byste o totálním fiasku, nezdaru, rozkladu a rozpadu komunistické strany, není-liž pravda? (Sen. dr Krouský: Tak jako o Rudém dni!) To je zde ještě mnohem horší, poněvadž tam jsme měli podle vašich zpráv asi 2.000 lidí. Připadá mi to, jako když jsem chodil do školy a tam nám říkali hádanku: Co je to? Na dřevě stojí, Boha se bojí, křičí, volá, žádný se mu neozývá. A tady je to také tak. Je to smutné vysvědčení pro parlamentarismus a jeho celé zřízení. (Sen. Hlávka: Udělejte z toho biograf!) To by bylo nejužitečnější.

K věci samé chci říci toto. Je nesporno, že ohromná většina pracujícího občanstva Československé republiky vítala ve dny převratové tento stát v radostných slzách a písních jásavých, poněvadž byla přesvědčena, že tento nový útvar bude občanstvu starostlivou matkou a pečlivým otcem, a ne macechou zlou a otčímem, jako za starého Rakouska. Pracující lid věřil, že zbaven bude v republice okovů nespokojenosti tím, že vedle občanských a politických práv bude míti také práci a za práci takový výdělek, aby mohl žíti životem člověka důstojným. Věřil ve sliby, ve Washingtonské deklaraci zdůrazňované, že v republice každému občanu zaručena bude svoboda slova, svoboda tisku a svoboda práva shromažďovacího. Věřil, že církev odloučena bude od státu (Sen. Toužil: Tomáši, Mistr Jan Hus dostal také svůj glejt od císaře Zikmunda a nebyl pravdivý! - Veselost senátorů strany komunistické.), že práva menšiny náležitě budou chráněna a používati budou rovných práv. Věřil ten pracující lid ve slibovanou zásadu iniciativy a referenda tak, jako věřil, že stálé vojsko nahrazeno bude milicí. Věřil slibům, že velkostatky vyvlastněny budou pro domácí kolonisaci, a výsady šlechticů že budou zrušeny. Věřil, že válečné dluhy ponechány budou těm, kdož do nich zabředli. Souhlasil ten pracující lid, aby podle Washingtonské deklarace veškeré úmluvy a smlouvy uzavírány byly otevřeně a upřímně bez tajné diplomacie, a konečně že postaráno bude o účinnou rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoli zvláštní výsady a znemožní prý třídní zákonodárství. To bylo slibováno a zde je to napsáno. Deklarace končila větou: "Věříme v demokracii, věříme ve svobodu a ve svobodu vždy větší a větší." Tak deklarace končí.

Když si k tomu přimyslíme, že tehdy na plné huby byla slibována socialisace těžkého průmyslu, velkých bank a znárodnění půdy, že čistý podíl na zisku patřiti bude dělné třídě, že přijde k důkladnému zdanění válečných lichvářů a zbohatlíků, že bude zavedena pronikavá reforma berní, že budou odstraněny daně nepřímé a zavedena bude vzestupná daň z majetku a příjmů, slibováno dále brzské uskutečnění celého růžence sociálních reforem, jako péče o válečné poškozence, vdovy a sirotky, péče bytové, o nezaměstnané, zlepšení úrazového a nemocenského pojištění a konečné brzké uskutečnění sociálního pojištění, zejména starobního a invalidního. Tak to bylo hlásáno tenkráte a snad vy mnozí se na to pamatujete. A jaké je to ve skutečnosti po 10 letech? Ze všech slibovaných a zaručovaných svobod zůstala občanstvu pouze svoboda svědomí, které může míti v republice každý, jaké chce. Za svobodu slova, tisku a práva shromažďovacího dávají úřady vládnoucí buržoasie stoupencům strany komunistické častou dovolenou na státní útraty na Borech, Pankráci, na Cejlu, Uh. Hradišti, v Hlavě a ostatních kriminálech, kde mohou svobodně tito "dovolenci" uvažovati o heslu presidenta republiky: "Demokracie, toť diskuse." Odluku církve od státu jménem národa Husitů a Táboritů prakticky s Římem provádí pan ministr msgr Šrámek, a to tak, že dnes jsme od odluky církve od státu mnohem dále, nežli před 10 lety. Práva menšin německých, rusínských, maďarských a polských jsou právě tak šlapána, jako práva menšin za vlád rakouských. O referendu, t. j. o všeobecném hlasování lidu není ani potuchy. Stálé vojsko nejenom, že nebylo nahrazeno milicí, ale naopak jest ustavičně rozmnožováno, takže od převratu stojí poplatnictvo průměrně 2 miliardy Kč ročně. Zbytkové statky přidělené za babku všelijakým korupčníkům koaličním jsou přímo výsměchem slibovanému vyvlastňování ve prospěch venkovské chudiny, o nezrušených výsadách šlechtických ani nemluvě.

A státní dluhy? Jestliže rakouští vládcové za 100 let od posledního finančního krachu nasekali do roku 1913 11 miliard K státního dluhu, tak v dělání dluhu byli hotovými žabaři rakouští vedoucí činitelé v porovnání se státníky československými, kteří za 10 let trvání republiky nadělali za 32 miliard Kč státního dluhu, ze kterého z kapes poplatnictva zaplatí se 2 miliardy Kč úroků, t. j. jedna pětina státního rozpočtu ročně. V uvedené části nejsou započteny dluhy reparační, které jsou otaxírovány rovněž na 30 miliard Kč. Pokud týká se uzavírání úmluv a smluv, snad ani jediný občan tohoto státu nevěří, že by byly uzavírány otevřeně, upřímně a bez tajné diplomacie, rovněž nikdo nevěří v rozumnou a spravedlivou nynější vládu, která by vylučovala jakékoli zvláštní výsady a znemožňovala třídní zákonodárství. Opak je pravda.

Vše, co ve dnech převratových bylo slibováno, zůstalo na papíře, jak ta socialisace, tak ten podíl na čistém zisku, zdanění lichvářů atd., takže postuláty, deklarace a sliby státníků, slavnostně pracujícímu občanstvu přednášené, jsou dnes, mohli bychom říci se slavným spisovatelem Bölschem, již jenom zapomenuté pohádky o zapadlém lese na břehu zapadlého moře. Rovněž takovou zapomenutou pohádkou jest i tak zv. zákon o sociálním pojištění, platný od 1. července 1926, čís. 221. Starobní a invalidní pojištění v tomto zákoně uvedené vybudováno bylo na troškách nemocenského pojištění. To, co r. 1889 dali rakouští byrokraté dělnictvu na dávkách nemocenské podpory, ubralo se mu v demokratické republice citovaným zákonem, a nynější novelisace i toto nedostatečné pojištění ještě zhoršuje. (Předsednictví ujímá se místopředseda Böhr.)

Je sice pravda, že zpravodaj sen. Hrejsa dokazoval, že tato novela o sociálním pojištění je mnohem výhodnější, než je dosud platný zákon a prý je nota bene také lacinější. S jeho stanoviska je to docela snad i možné, on, jako pravověřící křesťan a evangelický farář má plné právo věřiti v zázraky, že za málo peněz je mnoho muziky. Neodpovídá to však skutečnosti, jak prokážeme. Jak je možno ušetřiti na sociálním pojištění 73 mil. Kč a zároveň dáti více pojištěncům na pojistných dávkách a léčebné péči? Takové zázraky nejsou přece možny, a to tím spíše, když zároveň je zjištěno, že pojišťovny, téměř všechny, mají nyní milionové deficity, a když i sami tvůrci tohoto nedochůdčete prokázali, že již nestačí příspěvky počítané za 6 dnů a že se musí předpisovati za 7 dní. Nedostatečnost a špatnost této předlohy vyvrcholuje v tom, že ze starobního a invalidního pojištění vylučuje osoby mladší 16 let, pak dělnictvo zemědělské a sezonní, nepracující více než 90 dnů ročně. Zpravodaj sen. Hrejsa dokazuje, že v tom právě spočívá zlepšení zákona, neboť tímto vyloučením ulehčuje se prý malým živnostníkům a samostatně hospodařícím vůbec. Nehledě k tomu, že i mladiství dělníci (učni) mohou býti invalidními nejenom z důsledku utrpěného úrazu, nýbrž i následkem nemoci, zejména tuberkulosy, která je hlavně u zaměstnanců drobných řemeslníků-zaměstnavatelů značně rozšířena, tento důvod pro vyloučení z potištění mladistvých osob u samostatně hospodařících pokulhává, ba je přímo neodpustitelným zločinem, poněvadž zbavuje tisíce mladistvých osob, zaměstnaných u stavitelů, tesařských mistrů, v zemědělství a pak zejména ve velkých podnicích jako cukrovarech, cementárnách, cihelnách, textilních továrnách, hutích, železárnách, továrnách na obuv a pod. i toho nepatrného soc. pojištění. Vládní koaličníci namítají, že jsou to pouze pouhá dvě léta, zapomínají však, že dvě léta u starého zedřeného dělníka znamenají velice mnoho, zejména když uvážíme, že tisíce vyučenců řemeslo své neprovozuje, a že pak těmto námezdním průmyslovým proletářům v různých podnicích pak nepojištěná léta v mladí na stará kolena chybějí.

Neodpustitelná křivda zákonem z roku 1924 č. 221 i touto novelou páchána je na osobách přestárlých, které dosud byly, jsou a budou nadále odkázány na milost a žebrotu. Kolikráte již slibovala koaliční vláda zaopatření těmto potřebným z nejpotřebnějších, jenom že pokaždé sliby zapadly kamsi do šuplíků, kde je myši ožírají. Místo zaopatření ve stáří vykořisťovaných mužů a žen práce uzákonila nynější i dřívější koalice: Zákon na ochranu republiky, snížení mezd, propouštění státních a veřejných zaměstnanců, tiskovou novelu, zákon o teroru, celní tarif, zvýšení odměn velebníčkům, pastorům a rabinum, zaškrcení samosprávy, tíživý finanční zákon, odejmutí volebního práva vojínům a občanům do 24 let do okresních a zemských zastupitelstev. A nadále odbourávají se zbytky občanských popřevratových vymožeností, reakce se utužuje a sociální reformy jsou už jenom pro ostudu.

Nedostatečné a nejednotné sociální pojištění v Československu novelou tohoto zákona se ještě více horší a tříští. Měšťácká koalice dovolává se neustále zlevnění sociálního pojištění, avšak tímto návrhem je nesmírně zdražuje. Místo, aby pro velké obvody zřízena byla jedna mohutná pojišťovna, umožňuje se tímto návrhem zákona ještě větší drobení pojišťoven. Je-li v jednom politickém okresu okresní nemocenská pojišťovna, zemědělská a živnostenská pojišťovna, tedy dohromady tři pojišťovny, znamená to prakticky, že v jednom a témž místě musí býti tři domy pro úřadovny, tři vedoucí úředníci, tři účetní a tři pokladníci, nehledě k jmenin administrativnímu zatížení. Když už chcete šetřiti, tedy šetřte v tomto směru. My komunisté domáháme se soustředění sociálního pojištění a chceme zároveň, aby bylo pod dozorem pojištěnců. Vy je však tříštíte a tím pojištěnce ještě více zatěžujete.

Svrchovaný čas je konečně, aby vypsány byly již jednou volby do pojišťoven, které se v mnohých místech již 15 až 20 let nekonaly. Vy však místo voleb jmenujete do těchto dělnických institucí vládní komisaře anebo správní komise, ne podle politického klíče posledních voleb do parlamentu, nýbrž podle toho, jak se uhandrkujete; z pojišťoven děláte "tandelmarkt". Tvrdím, že za celou dobu trvání starého Rakouska nebylo jmenováno tolik správních komisí a vládních komisařů, jako za desetiletého trvání Československé republiky.

Také jinak celá koalice je pod komandem fabrikantů, kteří přes to, že sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny usnesl se na nepatrném drobečku, že zavedena bude 11. třída mzdová, prohlásili zpupně: XI. třída nebude - a nebyla. Nynější koaliční osma zamítá každý náš pozměňovací a zlepšovací návrh této novely, a to tak, jak to dělala dřívější vládní pětka. V tomto směru dělají to republikánské vlády mnohem hůře než vlády císaře Franz Josefa, jež aspoň někdy a některé oposiční návrhy a náměty akceptovaly.

Vládní tento návrh je hotová slátanina, které nikdo nerozumí a která není právně udržitelná ani s hlediska vašeho demokratického, tím méně s hlediska našeho komunistického.

Skutečností je, že pro pronikavé sociální reformy nemají měšťáci kapitalistických států - ať republikánských, či monarchistických - naprosto žádného pochopení a zájmu. A když již pod tlakem nutnosti a sociální bídy nějaké to sociální reformní přístipkářství uzákoní, zaonačí to tak, aby pojištěnci si to zaplatili a měšťáci v pojišťovnách rozhodovali. Vymlouvají se při tom, že pronikavější sociální pojištění by výroba prý nesnesla.

Jak jinak na př. je to se sociálním pojištěním ve státě, v němž rozhoduje pracující třída, t. j. v Sovětském Rusku. Dr. Procházka v Sociální Revui uvádí částky, které byly v SSSR vydány na toto pojištění. Na pojišťovacích příspěvcích odvedeno bylo v létech 1927 a 1928 846 mil. rublů. Statisíce nejmenuji. Rubl má 17 Kč. (Sen. Janík: Nesmí nikto ani slovo povedať a ak povie, už ho honí!)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky komunistických senátorů.) Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Sen. Koutný (pokračuje): Pan kolega si to s Ruskem trochu plete, poněvadž zapomíná, že tam každý občan má doma flintu - tam je pracující třída ozbrojena, a kdyby se jí něco nelíbilo, dovede svrhnouti tento režim, jako svrhnul carský. (Sen. Janík: Čo sa stalo s Trockým?) To je dobrá taktika od těchto pánů. (Hluk. - Výkřiky sen. Toužila.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Pánové, řečník má slovo. Prosím o klid!

Sen. Koutný (pokračuje): Je zajímavé, že tito pánové nemohli přijíti jim na jméno a říkali vždy: Bronstein, Edelstein, Apfelbaum, že je tam vláda Židů. A teď, kdy Rusové ty Židy poslali na Sibiř, už jich začínají litovati. Teď to není už Bronstein a Apfelbaum atd., teď je to Radek, Trocký a Zinověv.

Nemáme co zapírati. Do fondů sociálně-pojišťovacích odvedeno bylo 613 mil. rublů, do fondů léčebné péče 233 mil. rublů. Sociálnímu pojištění zachyceno bylo v Rusku 86% námezdních pracovníků, jichž bylo r. 1927/28 10 milionů. Střední mzda počítá se měsíčně u těchto pojištěnců v tomto období 64 ruble a 64 kopejky. Převedeno na naše peníze Kč 1.098.88. Na případy dočasné pracovní nezpůsobilosti určeno je pro r. 1927/28 3.881,117.000 Kč. Průměrná denní dávka pro případ dočasné pracovní nezpůsobilosti v souvislosti s každoročním stoupáním střední mzdy činila r 1924/25 1.75 rublů, r. 1925/26 2.24 rublů, r. 1926/27 2.43 rublů. r. 1927/28 2.56 rublů, čili Kč 43.52 denně. Výdaje na důchody pensijního pojištění v posledních letech činily na našich penězích Kč 3.117,141.000. Takové je to tedy v tom mladém revolučním státě, podle vašich názorů rozvráceném a ubitém - my však konstatujeme, že protrpěném občanskými válkami, zaviněnými kontrarevolucionáři - (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. října 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Průměrná výše důchodu činila v Rusku měsíčně r. 1924/25 pro invalidu 12 rublů, pro rodinu 9 rublů, r. 1925/26 17 rublů pro invalidu, pro rodinu 12 rublů, r 1926/27 pro invalidu 20 rublů, t. j. 340 Kč, pro rodinu 15 rublů, t. j. 255 Kč. Výdaje na podporu v nezaměstnanosti r. 1927/28 jsou stanoveny částkou 125 milionů 82.000 rublů, počítáno na naši měnu 2.236,394.000 Kč. Když to srovnáme s našimi poměry, kde se podpora v nezaměstnanosti rok od roku snižuje, je to peníz velmi značný. Konstatuji, že průměrná výše podpory v nezaměstnanosti byla v Rusku r. 1924/25 8 rublů měsíčně, r. 1925/26 11 rublů, r. 1926/27 15 rublů, r. 1927/28 činí 15 rublů 50 kopejek, t. j. 263.50 Kč měsíčně. Není to sice mnoho, přesto však mnohem více, nežli se vyplácí v bohatém Československu. Výdaje na dodatečné zaopatření, t. j. výbava pro novorozeně, příspěvek na kojení a pohřebné činily v Rusku r. 1924/25 47,799.000 rublů, r. 1925/26 79,740.500 rublů, r. 1926/27 78,341.200 rublů a roku 1927/28 podle odhadu kontrolních cifer 80,920.000 rublů, t. j. 1.375,640.000 Kč. Výbava pro novorozeně činila r. 1926/27 21 rublů 39 kopejek, t. j. 363.63 Kč a příspěvek na kojení v roce posledním činil 5 rublů 44 kopejky, t. j. 92.48 Kč a pohřebné 28 rublů 11 kopejek, t. j. 477.87 Kč. Výdaje na profylakční opatření, které v Československu hodně pokulhává, obnášely v r. 1927 až 1928 30 milionů rublů, t. j. 527 mil. Kč. Z uvedeného je zřejmo, že v SSSR je plné pochopení pro potřeby pojištěnců, a to proto, že v Rusku o pojištění starají se pojištěnci sami, že dozor nad pojišťovnami, které jsou skoncentrovány, tedy jednotné a proto také lacinější, vede pracující třída a jenom vy, zaujatci, proti všemu sovětskému můžete tvrditi opak. Přesto však konstatujeme, že sociální pojištění v Rusku není žádným ideálem ještě, je tam v prvých počátcích a že se teprve buduje. (Sen. Hampl: To Rusové přiznávají sami a zde se chválí takový zmetek!) Ano. Pracující občanstvo Československa chtělo by míti aspoň takovéto částečné pojištění ruské, které v krátkých obrysech nám uvádí ne komunista, ale sociální demokrat poslanec Johanis, kterého přece nebude nikdo považovati za vyznavače komunismu a obhájce Sovětů. On uspořádal spisek: "Vývoj sociálního pojištění u nás a v cizině", v němž mimo jiné uvádí: "Sociální pojištění v Rusku rozšířeno je na všechny námezdně zaměstnané a pro všechny případy neschopnosti práce. Pojištěnci neplatí příspěvky, náklady se sociálním pojištěním spojené nese výroba, dělníci pobírají takové podpory, jaká jest jejich mzda a pojišťovny nacházejí se v rukou pojištěnců. Dekret o všeobecném státním zabezpečení praví: Na účet státu má se dostati všem, kdož toho potřebují, pomoci lékařské, léku, léčení v nemocnicích, případně v sanatoriích nebo v lázních, bezplatná ochrana rodičkám, ženám těhotným, výchova dětí děje se na účet státu, práce neschopným má se vypláceti nemocenská podpora, stejně zvláštní podpory má se dostati těhotným rodičkám v době neschopnosti práce, event. po dobu kojení. K nové reorganisaci sociálního pojištění došlo v SSSR dne 6. února 1925. Dnešní stav sociálního pojištění je v Rusku takovýto:

Pojišťovací službu vykonávají obvodní sociální pojišťovny, které jsou sdruženy v pojišťovny guberniální. Nad všemi pojišťovnami jest Ústřední sociální pojišťovna podléhající komisariátu práce, který je řízen zástupci odborových organisací a závodních rad. Příspěvky se nepředpisují, nýbrž zaměstnavatel odvádí pojišťovně průměrně 13 procent z vyplacených mezd.

Ruské pojišťovny zabezpečují svým pojištěncům a příslušníkům jich rodin tyto dávky: (Výkřiky sen. Janíka.) Pane kolego, to neříkám já, abyste mně rozuměl, já jenom tlumočím autora. (Sen. Janík: Vychvalujete Sovetské Rusko!) Ale vy mně nechcete rozumět, já jenom tlumočím, co pisatel napsal. A včil ste toho lutoval pred chvílou toho Bronsteina. (Sen. Janík: Ano, já som len poviedal, že ruští vôdcovia sovetov vyhodili Trockého, lebo sa vzeprel proti prehmatom a teroru, ktorý prevádzajú a vyhodili ho na Sibír! - Výkřiky senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Koutný (pokračuje): Já jsem demokrat, přeji každému svobodu slova. (Výkřiky sen. Šturce a Janíka.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid! Slovo má řečník.

Sen. Koutný (pokračuje): Povinné dávky: 1. Podpora v neschopnosti k práci po celou dobu nemoci, až eventuálně do převzetí do stavu invalidity. 2. Podpora po celou dobu invalidity. 3. Podpora v době nezaměstnanosti podle členství. 4. Podpora pozůstalým po pojištěnci (dětem, vdově, vdovci, starým rodičům, které pojištěnec vyživoval). 5. Podpora přestárlým event. jich umísťování v domech odpočinku. 6. Léčebná péče jak pro členy, tak i pro rodinné příslušníky. Bezplatné ošetřování v nemocnicích a plicních ústavech.

Dávky nepovinné: 1. Podpora v šestinedělí a podpora v těhotenství. Vyšší než v jiných státech. 2. Prémie za kojení jak členkám, tak rodinným příslušnicím po dobu 8 měsíců. 3. Porodní asistence a podpora nemluvněte. 4. Pohřebné pro členy i rodinné příslušníky. 5. Léčení v sanatoriích a mořských lázních.

Nemocenská podpora vyplácí se od prvního dne nemoci a kdy pojištěnec byl uznán neschopným práce. - Poslanec Johanis píše, že "prohlídky jsou ovšem přísnější než u nás a krutě se stíhá simulace, podvádění pojištěnců, zneužívání lékařských návštěv a plýtvání léky".

Při uznání neschopnosti nerozhoduje, jde-li o nemoc, úraz, těhotenství, porod. Člen obdrží i podporu, jde-li o nemoc rodinného příslušníka a vyžaduje-li potřeba ošetřovati nemocného.

Vyčkávací lhůta neexistuje, nejsou zavedeny třídy, nýbrž podporovaný obdrží denně tolik, kolik obnášela jeho průměrná denní mzda za poslední 2 měsíce. Nemocenská podpora vyplácí se po tak dlouho, dokud nemoc trvá a dokud nemocný a práce neschopný není převzat do stavu invalidního.

Invalidní renta vyměřuje se podle zvláštní stupnice. Invalidé jsou kvalifikování podle úrazu a zařaděni do patřičných tříd. 100% invalidé dostávají rentu ve výši své dřívější plné průměrné mzdy. Lehčí invalidé dostávají rentu podle stanovených procent.

Porodní asistence obnáší polovinu měsíční mzdy. Pohřebné vyplácí se u člena ve výši jednoměsíční mzdy, u rodinného příslušníka ve výši poloviční mzdy živitele. Nezaměstnaní jsou rozděleni do dvou kategorií: kvalifikovaní a méně kvalifikovaní. Podpora se vyplácí po dobu 6 měsíců a podle stanovených směrnic. Nyní se jedná o to, aby lékaři a lékárníci rovněž byli pojati do tohoto pojištění a podléhali komisariátu práce. Až dosud podléhali komisariátu zdravotnictví. Mezi oběma komisariáty je kontakt a všechny prostředky, týkající se zdraví lidu a sociálního blaha, jsou soustředěny.

Jaká další opatření se na obranu tohoto pojištění v SSSR dělají? Ani sovětská vláda nepopírá, že sociální pojištění výrobu zatěžuje. Ale v Rusku nechodí vlády s návrhy, aby se sociální pojištění odbouralo nebo zhoršilo, nýbrž hledají se nové cesty a nové prostředky, jak je zlepšiti.

A jaké jsou ty nové cesty, nové prostředky? Je snaha vyvolati v Rusku co největší zájem v řadách pracujícího lidu pro národní hospodářství. Je hlavní snaha přesvědčiti dělnictvo, že SSSR jest jejich dělnický stát. A dělníci se ptají, co jim stát za to dá. Stát odpovídá sociálními reformami. Proto je v Rusku jiná situace. Nejširší vrstvy jsou přesvědčeny, že stát je jejich, že se o ně stará. Proto je v Rusku možno, že se v průmyslu zavádí racionalisace, že se dělníci nutí k největší výkonnosti, poněvadž jsou přesvědčeni, že nepracují - jako jinde - ve prospěch soukromých, kteří jim sociální pojištění závidí - ale že pracují pro sebe.

A tato kapitola právě měla by býti u nás co nejvíce čtena, měla by býti chápána všemi, kdož těžce nesou, že nelze nalézti správný kontakt mezi jednotlivými stavy a třídami. Patrioté, kteří milují svou vlast, kteří mají republiku rádi, mají povinnost, aby z poměrů ruských se učili.

Nevěřím ovšem, že by se nynější koalice z ruských poměrů učila. Bude-li pracující občanstvo stále více hospodářsky a sociálně ubíjeno, bude tím vháněno v náruč nespokojenosti. Takovýmito zákony, jako je tato novela, přesvědčujete pracující lid republiky, že Národnímu shromáždění věřiti nemůže a nebude a že také nemá ničeho od něj k očekávání, a musí se v důsledcích toho orientovati jinak. Poměry v tomto kapitalistickém státě stále se zhoršují. V "Sociální Revui" poukazuje se, že z Československé republiky stěhuje se ročně 30 až 40.000 lidí, kteří se zde uživiti nemohou. Jenom na Slovensku žádalo loňského roku 60.000 občanů o pasy k vystěhování se z "osvobozené" vlasti. (Sen. Šturc: Lidé odtamtud utíkají!) Utíkají odtud lidé, neboť odbourává se tam průmysl a místo pomoci odpovídá se mu persekucí, střílením a zavíráním. Kdyby se na Slovensku mělo hlasovati dobrovolně plebiscitem, zda Slováci chtějí jíti zpět pod jařmo maďarské buržoasie, nebo zda chtějí zůstati u československých osvoboditelů, jsem přesvědčen, že by šli raději do Maďarska. (Hlasy: To není pravda! - Hluk. - Výkřiky: Ne! To není pravda!)

Místopředseda Böhr (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Koutný (pokračuje): Mylně domníváte se, že hladový lid přesvědčíte střílením a zavíráním aneb takovýmito nedochůdčaty, jako je tento návrh zákona na zhoršení sociálního pojištění. Uvedl jsem právem, že je to zmetek, neboť vybudováno bylo na troskách pojištění nemocenského.

Referent pravil, že novela tato nestraní nikomu, naopak, že se vychází chudákům vstříc. Usvědčí vás z nepravdy.

V §u 17 praví se: "Zaměstnavatel je povinen přihlásiti u příslušné nemocenské pojišťovny osoby u něho zaměstnané, jež podléhají pojistné povinnosti - místo nynějších 3 dnů - nejpozději 6 dnů ode dne, kdy pojištěnec začal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné a odhlásiti je v téže lhůtě ode dne, kdy pojištěnec přestal je vykonávati". A referent uvedl, že to bylo nutno proto, poněvadž sedláci, kteří pracují na polích, nemají času choditi do pokladny přihlašovati nebo odhlašovati pojištěnce, že na to mají čas jen v neděli. Myslím, že je to nesprávné tvrzení. Nejedná se tu o některého toho sedláka, majícího svého pojištěnce pojištěného u zemědělské pokladny, ale běží tu o velké firmy, které pozdním přihlašováním a odhlašováním šiditi budou pojištěnce pojišťovny a unikati tak náhradě podle §u 20 tohoto zákona. Nesrozumitelnými jsou některé zákony. Tak § 95 dosud platného zákona, který v §u 62 této novely povídá. Prosím vás, vy češtináři, kdybyste mi to laskavě mohli vysvětliti. Zde se praví: "Je-li vyplácení nemocenského přerušeno obdobím, v němž je poskytováno jen nemocenské ošetřování, započítává se toto období do doby, po kterou je vypláceti nemocenské pouze tehdy, trvá-li déle než 8 týdnů". Kolikráte bych to musil přečísti, abyste tomu rozuměli? A přece by se to mělo stylisovati tak, aby to bylo jasno každému občanu a pojištěnci. (Sen. Toužil: Zákony se dělají proto, aby jim nikdo nerozuměl!) Je-li tato taktika správná, nevím. Teď se může o to každý přít. Nakonec z toho vychází toto: Že pojištěnec, když byl ambulantně léčen a pak byl nemocen a k práci neschopen a tato neschopnost k práci netrvala déle 8 týdnů, onemocní-li po druhé, považovalo se to za pokračování nemoci. Když někdo onemocněl a byl léčen dva měsíce a po dvou měsících zase pracoval tři měsíce a když byl zase onemocněl touže nemocí, tak se to za pokračování dřívější nemoci nepovažovalo. Nyní, když pojištěnec onemocní podle tohoto znění zákona, když bude ambulantně ošetřován 3-4 měsíce, tak se mu ta doba ambulantního léčení bude započítávati do té lhůty 52 týdnů pro vyplácení nemocenské podpory, o lhůtu ambulantního léčení bude zkrácen na nemocenské podpoře. To je ustanovení hodně tvrdé, ba bezcitné.

§ 141, který dával na pospas pojištěnce nemnohým nesvědomitým lékařům tím, že jim musili platiti vysoké účty za léčení, případně léky, poněvadž zákon stanoví, že lékař je sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně úplatu za léčení. To znamená, že ten lékař podle zákona je oprávněn žádali úplatu za léčení po pojišťovně, ale on tento požadavek není povinen uplatniti, on se ho vzdá, on řekne: "nač bych já to uplatňoval a žádal po té pojišťovně?" Pojišťovna totiž na základě rámcové smlouvy organisace lékařů uzavřené s organisací svazů nemocenských pojišťoven mu dává méně, než může žádati privátně. Za ordinaci má právo požadovati 3.- Kč, případně 3.20 a za návštěvu 6-7.20 Kč. Proto když k lékaři přijde pojištěnec s cedulkou nemocenské pojišťovny, řekne lékař, "dejte mi s tím pokoj". Zaplatíte mi 50 nebo 200 Kč, zde máte potvrzení a běžte si to s pokladnou vyřídit. To se rozumí, že ty mu to nedají. Chudák chodí, zaplatil lékaři mnoho korun a pojišťovna mu zaplacený peníz vrátit nechce. Proto jsme podali návrh, aby vsunutím jediného slovíčka "pouze" za slovo "vyžadovati" byl ušetřen chudobným pojištěncům veliký peníz. Znamenalo by to, že lékař je oprávněn pouze na nemocenské pojišťovně žádati plat za své výkony. Jsem zvědav, jestli náš návrh bude akceptován.