Sirotčí důchod doplněn byl ustanovením třetího odstavce k § 118 zák., č. 221/1924 Sb. z. a n., podle něhož rozšiřuje se okruh dětí, majících nárok na sirotčí důchod, o t. zv. "nevlastní děti", což ovšem znamená jen málo významné zvýšení státního příspěvku.

Vyšší zatížení státu vyplývá dále ze zkrácení čekací doby na 100 týdnů s účinností od 1. ledna 1929. Toto zvýšení se projeví znatelně v roce 1929, kdežto v dalších letech je vliv této okolnosti nepatrný.

Celkový význam změn právě uvedených možno přibližně odhadnouti pro první leta větším zatížením státu průměrně třemi miliony Kč ročně.

Ohledně pojištění vojínů státem změněn usnášenou novelou jednak odst. 1. §u 253 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., jednak doplněn § 108 zákona toho vložením nového §u 108 a).

Tím jednak - § 108 a) - vyslovena přesně zásada, že dobu vojenské služby presenční a dobu dvanáctinedělního vojenského výcviku podle zák. č. 53/1927 Sb. z. a n. je započítati jako dobu příspěvkovou, kdežto dosavadní stylisace §u 2, odst. 3., vedla k důsledku, že vojíni byli po dobu presenční služby pojištěni, což nebylo úmyslem zákonodárce.

Jednak stanoveno přesně podle nového znění odst. 1., §u 253, jak určí se roční úhrnkový obnos, jejž stát zaplatí za dobu zákonité presenční služby neb za dobu 12nedělního vojenského výcviku jako pojistné pro osoby uvedené v §u 108 a) zákona.

Podle dosavadních ustanovení §u 253 zák. čís. 221/1924 Sb. z. a n. činil celkový náklad státu na vojsko 16,095.000 Kč. Tento náklad zmenší se podle shora uvedených ustanovení na 9 milionů Kč ročně.

Zatížení národního hospodářství sociálním pojištěním podle zákona novelisovaného odhaduje se na 597 milionů Kč ročně oproti dosavadnímu 631.63 milionům Kč.

Tím je také jasně vidět zlevnění a zlepšení zákona o sociálním pojištění.

Připojuji ještě, že snahou naší bylo a je, aby v zákoně nebylo nedopatření rázu formálního. Výbory upravily proto usnesení poslanecké sněmovny ve formálních jeho nedostatcích a změnily usnesení poslanecké sněmovny v odstavcích uvedených ve zprávě výborové. Bylo to nutno. Očekáváme, že uzákonění osnovy nebude tím zdrženo a že poslanecká sněmovna bez průtahu přijme osnovu zákona tak, jak se na ní usnesl senát.

Jinak doporučuje rozpočtový výbor senátu přijetí osnovy zákona tak, jak ujednal se na ní výbor pro sociální a starobní pojištění a jak v přiložené zprávě je uvedeno. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni:

"proti" předloze pp. sen. Jarolim, Beutel, Habrman, Jaroš, Dundr, Klečák, Pichl, Hubka, Plamínková, dr Houser, Hampl, Koutný, Fijala, Hlávka, dr Herz, Hartl, Fahrner, dr Franciscy, dr Törköly;

"pro" předlohu pp. sen. Scholz Adolf, Koukal, Volko, Prause, Sláma a Roháček.

Dříve než dám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na jednotlivé kluby, a to tak, že připadá:

na klub čsl. socialistů 5 hodin, českých soc. demokratů 5 hodin, na klub komunistický 5 hod., něm. soc. dem. 3 hod., něm. strany národní 1 ¹/₂ hod., něm. křesť. sociálů 1 hod., něm. svaz zemědělců 1 hod., klub čsl. strany lidové 1 hod., klub strany ľudové rovněž l hod., na klub živnostenský l hod., na klub republikánský l hod., na klub nár. dem. 1 hod., na klub něm. nár. socialistické strany dělnické l hod., na klub krajinské křesť. soc. strany 1 hod., t. j. 28 a ¹/₂ hod. pro rozpravu.

Budeme o tomto mém návrhu hlasovati.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je tímto schválen a přijat.

Slovo si vyžádal pan ministr veř. prací dr Spina. Dávám mu je.

Ministr veř. prací dr Spina:

(Senátoři povstávají.) Se žalem nad ztrátou četných lidských životů a se spolucítěním s jich pozůstalými předstupuji před Vás, velevážení, abych podal zprávu o tragickém neštěstí, jež se včera událo zřícením novostavby na nároží Poříče a Biskupské ulice v Praze II. (Senátoři usedají.)

Stavbu prováděla stavitelská firma Inž. T. Pražák a Inž. P. Moravec z Prahy XII. pro obchodní firmu Jaksch na místě zbouraného starého dvoupatrového domu. Stavba byla prováděna ve své nosné části jako rámová konstrukce ze železového betonu, jež byla pak postupně vyplňována lehkým zdivem podle způsobu obvykle používaného v poslední době ke stavbě pražských obchodních domů. Stavba měla 5 pater a sahala do hlubin as 8 m pod úroveň ulice dvěma suterény. V den neštěstí byla stavba již zhruba dokončována, t. j. pracovalo se na rovné betonové střeše nad 5tým patrem. Cihelná výplň obvodových zdí byla již provedena.

Novostavba zřítila se bez předchozích varovných příznaků téměř až do přízemí a obrátila se v hromadu ssutin. Dosavadní úřední šetření nepodávají dosud určitého obrazu o příčinách této katastrofy.

Toto politováníhodné neštěstí, které si bohužel vyžádalo tolik obětí, událo se na stavbě soukromé, na níž státní správa nemá přímého vlivu, neboť projednávání projektů soukromých staveb, jich povolování, jakož i dozor nad stavbou při jejich provádění náleží stavebním úřadům samosprávným a nejvyšší instancí je při tom podle nynějšího zákonného stavu v Čechách zemský správní výbor.

Pokud jde o účast státní správy, jednalo by se pouze o dohlídky živnostenského inspektorátu pro práce stavební v Praze, který vykonal na tomto staveništi celkem 4 prohlídky, a to 15. března, 16. června, 14. července a 21. srpna t. r. Tyto prohlídky se týkaly záležitostí, jež podle platného zákona spadají do oboru působnosti živnostenské inspekce, ne tedy pokud běží o špatný materiál, zejména tedy kontroly bezpečnostních předpisů, vydaných na ochranu života a zdraví dělníků zaměstnaných na stavbě. Z tohoto stanoviska nebylo na staveništi zjištěno podstatných závad a pozastávky týkaly se převážně porušování předpisů zákona o 8mihodinnové pracovní době.

Možno však předem prohlásiti, že katastrofa nebyla zaviněna opomenutím bezpečnostních opatření, která živnostenská inspekce je podle zákona oprávněna a povinna požadovati se stanoviska předpisů §u 74 živn. řádu resp. podle specielních předpisů.

Pokud jde o státní stavby, platí o provádění betonářských prací předpisy vydané r. 1922 ministerstvem veř. prací, a uznané, jak podle hlasů dnešních novin vím, od směrodatných kruhů, za výborné. Tyto předpisy obsahují ustanovení, jaké vlastnosti musí míti cement, písek, štěrk i železo, užívané při betonových pracích, jak se zkoušejí, jak se připravuje betonová směs a jaké zkoušky musí se konati s betonem před započetím i během provádění stavby. Dále se v nich ustanovuje, že betonářské práce smějí býti prováděny jen za odborného vedení kvalifikovaných osob a za stálého dozoru spolehlivých mistrů neb polírů. Řečené předpisy obsahují též ustanovení o tom, jak se zřizuje lešení a bednění, jak se ukládá výztuž a jak se postupuje při odbednění, resp. po jakém čase smí býti podpůrné lešení a bednění odstraněno.

Jest jisto, postupuje-li se podle těchto předpisů, které byly i na mezinárodním foru při různých kongresech všeobecně chváleny, že zabrání se stavebním nehodám.

Aby se předešlo v budoucnosti podobným stavebním nehodám, bude se ministerstvo veř. prací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy snažiti, aby řečené předpisy staly se závaznými i pro stavby jiné než státní, pokud jde o konstrukce složitější, mimořádně obtížné nebo značně zatížené.

Dosud nemělo ministerstvo veřejných prací k tomu zákonného podkladu, který bude však dán, jakmile vstoupí v platnost zákon č. 125 Sb. z. a n. z r. 1927 - čl. 5. - o organisaci politické správy.

V připravovaném novém stavebním řádu, jehož osnova se bude rozesílati v nejbližší době zájemníkům, je pamatováno na zostřený dozor při stavbách a zdůrazňuje se zvláště přísná osobní odpovědnost osob stavbu provádějících. (Potlesk. - Hluk a výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Byly podány formální návrhy, a to:

1. pp. sen. dr Brabce, dr Reyla, dr Hilgenreinera, dr Šrobára a druhů, aby o prohlášení p. ministra veřejných prací byla zahájena rozprava a sloučena s rozpravou o právě projednávaném předmětu.

2. Pak byl podán návrh pp. sen. Habrmanna, dr Kloudy a druhů, kteří navrhují, aby o prohlášení p. ministra veř. prací byla zahájena debata, a konečně

3. byl mi podán návrh pp. sen. dr Hellera a soudr., aby o prohlášení p. ministra veř. prací byla zahájena rozprava.

Dám o těchto návrzích ihned hlasovati a prosím, abyste se posadili. (Děje se.)

Dám hlasovati takto: Nejprve o všech třech návrzích najednou, pokud jsou totožné, aby totiž o prohlášení p. ministra veř. prací byla zahájena rozprava, a pak teprve o druhé časti návrhu p. sen. dr Brabce a druhů, aby rozprava byla zahájena ihned a sloučena s rozpravou o projednávaném odstavci.

Kdo souhlasí s návrhy, pokud jsou totožnými, aby totiž o prohlášení p. ministra veř. prací byla zahájena debata, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Návrh je přijat jednomyslně.

A nyní budeme hlasovati o druhé části návrhu pp. sen. dr Brabce a druhů, aby rozprava byla zahájena ihned a sloučena s rozpravou o právě projednávaném předmětu.

Kdo je pro tuto část návrhu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento je přijat a následkem toho je rozprava sloučena s rozpravou o předmětu právě projednávaném.

Dávám slovo prvému řečníkovi "proti", p. sen. Jarolimovi.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Strašlivá katastrofa na stavbě, která se udála včera odpoledne v Praze, nalezla již včera v plenu senátu odezvu. Pan předseda senátu nalezl pod dojmem zprávy jak pro pozůstalé zabitých, tak také pro poraněné vřelá slova soucitu. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.) Zároveň vyslovil pan předseda přání a naději, že se pro budoucnost podaří učiniti opatření, aby se takovýmto katastrofám, jako byla včerejší, mohlo zabrániti. Nyní také pan ministr Spina podal zprávu, a to především o průběhu události, aniž by zvláště udával, jaké jsou příčiny katastrofy. Také on vyslovil soustrast těžce poškozeným. Já sám nebudu se zabývati prohlášením pana ministra Spiny, nýbrž přenechám to svému příteli, který bude mluviti po mně. V každém případě však myslím, že mohu říci, že je zajisté lidsky pochopitelné a samozřejmé, že těžce zkoušeným a postiženým byla projevena soustrast. Tím však nemůže a nesmí se zákonodárství spokojiti, je povinno učiniti více. Zákonodárství má především za úlohu pečovati o to, aby v každém směru učiněna byla nutná opatření na ochranu dělníků a aby dále o oběti na bojišti práce, tj. o invalidy a jejich pozůstalé, postaráno bylo vydatnými opatřeními v oboru sociální péče. V tomto ohledu vypadá to velmi špatně a právě v okamžiku, kdy slyšíme o této strašlivé katastrofě, kde zase jsou tu mrtví a po těchto mrtvých mnoho zraněných, kdy také dlužno počítati s tím, že tu budou invalidé, chystá se vláda podstatně zhoršiti starobní a invalidní pojištění, které v červenci 1926 vstoupilo v platnost, a to v tom směru, že se provádí celá řada změn, které znamenají skutečné zhoršení pro dělníky.

Považuji v této souvislosti za vhodné, abych několika slovy se dotkl rakouské předlohy. Zákon z roku 1924, na kterém se tento stát usnesl, poskytuje dělníkům skutečně mnohem méně, nežli co mělo býti poskytnuto ve starém Rakousku na základě tehdejší předlohy o sociálním pojištění. V rakouské vládní osnově pomýšlelo se na to, poskytnouti k důchodu státní příspěvek 90 K, to činí vzhledem k znehodnocení peněz dnes 828 Kč. Naproti tomu činí u nás státní příspěvek průměrem 500 Kč, byl tedy ze 100 snížen na 60.38%. Dnes musil by, abych uvedl příklad, ve 4. příspěvkové třídě základní důchod činiti alespoň 1932 Kč, kdyby se měl shodovati s důchodem, zamýšleným před válkou. Místo toho činí důchod podle nového zákona, na kterém se nyní máme usnésti, 1050 Kč ročně. Základní důchod se státním příspěvkem je tedy o 45.65% nižší, nežli měl býti v Rakousku. Tento tak nesmírně zkrácený důchod byl na konec vykoupen za nesmírné zhoršení nemocenského pojištění. Pravím-li "vykoupen", pak není tím naprosto řečeno příliš mnoho. Jakou měrou zhoršeno bylo nemocenské pojištění, seznáváme z důvodové zprávy k vládní předloze o sociálním pojištění z roku 1924. Podle údajů obsažených v této důvodové zprávě byly příjmy nemocenských pokladen z členských příspěvků sníženy asi o 28%. O tuto částku zmenšeny byly ovšem také dávky nemocenských pokladen. Přihlédneme-li k této okolnosti, přivodilo zavedení invalidního a starobního pojištění celkem zatížení v částce 459 mil. Kč, z čehož asi polovina, 229.5 mil. Kč připadá na pojištěnce. Tedy dobře odhadnuto přineslo invalidní a starobní pojištění podnikatelům větší zatížení asi o 1.2% mzdy, to jest v nejlepším případě půl procenta toho, co dělník vyrobil, tedy mnohem méně, nežli všeobecně činí náklad reklamy. V přednášce, konané v březnu 1927, odhadoval tajemník gremia dr Ervín Panet ve Vídni náklady reklamy v Rakousku asi na 60 mil. šilinků ročně. Vypočítal dále, že těchto 60 mil. šilinků činí asi půl procenta celého obratu v Rakousku. Poněvadž u nás reklama jistě není méně vyvinuta nežli v Rakousku, lze zajisté míti za to, že tohoto procentního poměru užíti lze také o Československu. Tedy honba po konsumentech, po kupcích, stojí, díváme-li se na věc s tohoto hlediska, mnohem více nežli invalidní a starobní pojištění, které máme. Je tedy směšno mluviti o tom, že československé národní hospodářství nemůže snésti náklady sociálního pojištění. Byli bychom očekávali, že se podnikatelé přece smíří se sociálním pojištěním, jež vytvořeno bylo v roce 1924, že se nebudou domáhati dalšího zhoršení jeho. Ale přišlo jinak. Průběh událostí poučil nás opětovně o tom, že nikdy nelze dosti hluboce oceniti zpátečnictví podnikatelů a německo-české vládní většiny v sociálně-politických otázkách. Pokud vím, nestalo se zajisté ještě v žádném státě na světě, aby, když jednou zavedena byla některá odvětví sociálního pojištění anebo sociální pojištění jako celek, dodatečně zase prováděno bylo zhoršení. Postup vývoje byl naopak vždy ten, že se zachovávalo to, co jednou bylo vytvořeno, a že se nejvýše provádělo zlepšení. Německo-české vládní většině bylo však vyhrazeno jíti jinou cestou a sociální pojištění, samo sebou špatné, které, jak jsem již řekl, těžce bylo vykoupeno, ještě dále zhoršovati. Kdyby nynější vládní strany byly při volbách do Národního shromáždění v listopadu 1920 dělnickým voličům řekli, že dostanou-li se k vládě, budou považovati zhoršení sociálního pojištění za svou první a nejdůležitější úlohu, pak byly by - toho jsem si vědom - z volebního boje vyšly velice pošramoceny. Místo toho chlubily se všechny občanské strany tím, že z vlastního zájmu, aniž by je k tomu ponoukaly socialistické strany, spoluvytvořily sociální pojištění, ježto přece do jisté míry byly vedoucím živlem při tvoření sociálního pojištění. Tehdy dokonce Bund der Landwirte velmi velebil, že došlo k sociálnímu pojištění. Pamatuji se, že na hospodářské výstavě v Žatci znázorněn byl poměr dělníka před sociálním pojištěním a po něm. Na jedné straně byl dělník, nedoživený, jak se právě kreslí nedoživený dělník po dokonaném 65. roce věku: starostlivě dumá, poněvadž nemá ničeho k živobytí a ničeho k jídlu. Na druhé straně, po sociálním pojištění, dělník plných tváří, dobře živený (Výkřiky.) a tam stálo: To jsou účinky sociálního pojištění. Musili jsme tedy míti za to, že alespoň navenek šlo panstvu o věc skutečně vážně. Kdo ovšem zná příslušníky strany Bund der Landwirte, věděl, že se to dálo jen navenek, aby masy zemědělských dělníků byly oklamány. Po volbě se věci změnily. Když Bund der Landwirte a křesťanští sociálové vstoupili do vlády, domnívali se, že mohou uplatniti své protilidové smýšlení, obzvláště Bund der Landwirte přesedlal, a tak mohl jeho člen poslanec Wagner v září 1927 říci na schůzi v Mikulově: "Sociální pojištění je zákon na ochranu lidí práce se štítících a darebáků". To je beze vší pochyby hanebné a podlé utrhání na cti veškerého dělnictva (Výkřiky na levici.). Toto spílání invalidním a starým dělníkům není potřebí teprve odmítati, poněvadž bychom tím panu poslanci Wagnerovi prokazovali jen ještě zvláštní čest. Toto spílání odsuzuje se v očích všech, kdož sociálně-politický smýšlejí, samo, sebou. Musím však poukázati k tomu, že Bund der Landwirte se od tohoto brutálního projevu pana poslance Wagnera neuchýlil, a to opravňuje k domněnce, že se názory pana poslance Wagnera kryjí s názory svazu Bund der Landwirte, pokud jde o sociální pojištění. Tato zášť proti sociálnímu pojištění projevuje se také co nejostřeji ve vládní předloze z října 1927.

Především bylo úmyslem touto předlohou vyloučiti z pojištění asi 700-800.000 dělníků, čítaje v to osoby mladistvé. Myšleni byli mladiství dělníci všeobecně, hlavně však zemědělští dělníci. Německo-český vládní blok velice spěchal, do konce 1927 chtěl býti se sociálním pojištěním hotov. Až do té doby měl se útok proti dělníkům dostati pod střechu. Tento spěch byl ovšem silně tlumen mohutnými protestními schůzemi. Protestní akce socialisticky smýšlejících dělníků dostihla konečně také křesťansko-sociální dělníky, kteří při volbách přicházejí v úvahu jako nohsledové křesťanských sociálů. Tak byla křesťansko-sociální strana donucena, zamýšlenou zradu odíti do jiné formy, aby tím způsobem křesťansko-sociální dělníci se nestali nedůvěřivými.

Nyní předložena byla slavnému senátu vládní osnova, na které se usnesla poslanecká sněmovna, v jiné podobě k rozhodnutí. Pan zpravodaj pravil již ve výboru, že tato předloha znamená podstatné zlepšení proti dřívějšku. Této chvále pana zpravodaje naprosto nemohu přizvukovati. Pan zpravodaj měl by pravdu jen potud, kdyby za podklad vzal předlohu z roku 1927. Podíváme-li se na věc přesněji - promluvím ještě o tom - nelze ani proti této předloze zaznamenati podstatné zlepšení. Vycházíme-li však ze zákona z roku 1925, máme zde podstatné zhoršení. Bylo-li sociální pojištění zlepšeno, musilo by se zlepšení projeviti také v nákladu, náklad úhrnných výloh byl by musil stoupnouti. Ale dovídáme se ze zprávy rozpočtového výboru poslanecké sněmovny, že se předloženým zákonem náklad invalidního a starobního pojištění zmenší o 34.63 mil. Kč. Tyto cifry převzal také senátní výbor, takže také senát má za to, že se celé pojištění zlevnilo o jmenovaný obnos. (Sen. dr Heller [německy]: Pane předsedo, nechtěl byste poslat pro pana ministra? Odešel právě, jak debata začala!) Ano, ministr sociální péče se nezajímá o věci sociální péče. V tom zlevnění nemocenského pojištění, k čemuž ještě později poukáži, rovněž není obsaženo. Když svého času bylo sociální pojištění předloženo dělnickému poradnímu sboru, aby se o něm vyjádřil, byly tu také všeobecné návrhy. Podnikatelé přišli se všemi možnými návrhy, aby sociální pojištění bylo hodně levné. Tu se také stalo, že se poslanec Kolischer, člen arcireakcionářského polského klubu, což zcela obzvláště poznamenávám, viděl pohnuta konstatovati: "Pánové! Chcete-li provozovati upřímnou sociální politiku, pak musíte sáhnouti do kapes. Jiného východiska není." Proč uvádím tuto okolnost? Abych připomenul, že si naše vládní většina dovede lépe pomoci nežli reakcionáři, alespoň poslanec reakcionářského klubu. Naše německo-měšťácká vládní většina dovede to skutečně, zmenšiti na jedné straně příjmy, na druhé straně - jak totiž tvrdí - zvýšiti povinné dávky. Zajisté umělecký kousek, který se každému nepodaří. Sledujeme-li věci, přijdeme brzo na to, jak toto zlepšení vypadá. Tak má býti zvýšení základního důchodu z 500 Kč na 550 Kč ročně zlepšením. Toto zlepšení je však jen zdánlivé. Domnělé zlepšení mění se právě v pozdějších letech v pravý opak. Podle starého zákona činí po 40ti příspěvkových letech důchod ve třídě A 2760 Kč ročně. Nyní to bude ve třídě Aa 2260 Kč. To je zkrácení o 500 Kč. (Sen. Beutel [německy]: Tedy balamucení!) Ještě více, koňské handlířství. Také v ostatních příspěvkových třídách je důchod po 40 letech menší nežli dosud, a to činí zkrácení ve třídě Ab 10 Kč, ve třídě B 30 Kč, ve třídě C rovněž 30 Kč a ve třídě D 100 Kč. Tyto cifry tedy dokazují, že důchody pro vdovy s více nežli 2 dětmi a odbytné na výbavu se pořizuje ze zkrácených invalidních a starobních důchodů. A tento postup nazývají vládní strany zlepšením starobního a invalidního pojištění!

Těžké bezpráví znamená také vyloučení mladistvých dělníků do dokonaného 16. roku věku z invalidního a starobního pojištění. Počet mladistvých osob, vyloučených z pojištění, odhadnouti lze asi na 400.000. Mezi nimi může býti asi 170.000 až 180.000 učedníků. Pánové ze živnostenské strany, kteří se domáhali a také prosadili vyloučení učedníků, dosáhli také toho, že mladiství dělníci, počtem přes 200.000, a to zaměstnaných v průmyslu, vyloučeni jsou z invalidního a starobního pojištění. Pan zpravodaj, když mluvil o otázce mladistvých, zmínil se o tom, že mladistvé osoby v zemědělství a v malých živnostech byly vyloučeny proto, poněvadž zemědělství velmi těžce hájí svou existenci a nemůže sehnati náklad pro mladistvé dělníky. Na to jsem se tázal, jak tomu je s mladistvými v průmyslu, ale nedostal jsem na to odpovědi. V tomto vzrušení byli panu zpravodaji blízkými jen zemědělští dělníci, poněvadž s těmito má snad více činiti, a tak zapomenul, že také vyloučeni byli mladiství dělníci, kteří jsou zaměstnáni v průmyslu. Vyloučení těchto mladistvých v továrních závodech nemá jistě nic společného s domnělou bídou řemeslníků, nemá nic společného s domnělou bídou v zemědělství. Právě tak nelze však také tvrditi, že by pojištění pro mladistvé osoby v průmyslu bylo nedosažitelné. Ostatně bychom také nikdy nevěřili, že vyloučení mladistvých osob v maloživnostech z pojištění může tyto maloživnosti zachrániti. Proto jsou také důvody maloživnostníků zcela klamné a falešné. Především smíme zajisté konstatovati skutečnost, že učedníci přinášejí zajisté mistrům tolik užitku, aby tito mohli z toho platiti pojistné nejen jednou, nýbrž častěji. (Výkřiky na levici.) Jen si přece ničeho nenamlouvejme! Různí mistři ženou se přímo za učedníky. Domnívá se snad někdo, že je tolik ideálních mistrů, kteří se jen proto namáhají, aby dostali učedníky, aby zabezpečili dorost pro dotyčnou živnost? Ne, tak tomu naprosto není, nejedná se zde o dorost, chtějí spíše míti levné pracovní síly, a ty dostanou, když si vezmou učedníky. Kdo pozoruje věci na ulici, může často zpozorovati, také zde v Praze, že se dějí různé věci. Odvraťme se především od ulice a podívejme se do některé holírny. Přijdeme-li tam časně z rána, v době, kdy se krám teprve otvírá, můžeme často zpozorovati, jak učedníci myjí holírnu, tedy v tomto případě nahrazuje učedník panu holičovi myčku. Můžeme v pražských ulicích často pozorovati, jak truhlářští učedníci táhnou těžký ruční vozík. Při tom se tak namáhají, že máme dojem, že jim skoro podklesávají nohy. V tomto případě nahrazuje učedník psa. Ale pes má přednost. Týráme-li psa příliš, může se zde v Praze vložiti do věci snad člen některého spolku na ochranu zvířat, volati policii, aby zamezila týrání zvířat. Je-li však do vozu zapražen učedník, mohlo by se státi, že mistr - ten je ostatně zřídka při tom, jsou přece u vozu nejvíce jen učedníci - toho, kdo by z humanity zakročil, zastaví, že by ten pak byl předvolán k policii a po případě ještě by mohl býti pro rušení zatčen. To je rozdíl v oboru péče o dobytek a péče o blaho dělníků. Vezmeme jiný případ. Jak je tomu u pekaře? V Praze je tomu snad také tak, ale na venkově je všeobecně zvykem, že již ráno v 5 hodin vidíme, jak přicházejí učedníci z cizí vesnice s těžkými koši. Musili tedy vstávati velmi časně a běhati nyní po zákaznících. Také v tomto případě jde o činnost učedníků, která přece nemá nic společného s učednickým poměrem. Když se učedník v tak časnou hodinu přidržuje k práci, koná právě pro malého mistra nutnou práci, přináší mu výdělek, který přece po mém názoru zajisté má takovou cenu, aby mistr mohl týdně platiti za učedníka příspěvek 2.60 Kč. Mladiství dělníci a učedníci, kteří nyní jsou z pojištění vyloučeni, budou později, až budou bráti invalidní a starobní důchod, řekneme to jen zřetelně: ošizeni o dva roky. Není to přece mnoho, co by tito dělníci měli dostati za ta dvě léta, asi 31 Kč. Konečně však dlužno ještě povážiti, že mnozí učedníci a jiní mladiství dělníci ve stáří 17 a 18 let bývají zachváceni tuberkulosou, ovšem po delší chorobě. Když nyní tito kandidáti smrti jsou vyloučeni z pojištění a se žádné strany neobdrží pomoci, zůstávají vyloučeni z invalidního a starobního pojištění, poněvadž přece do té doby ještě nedosáhli karenční lhůty. Tak jsou tito ubozí jinoši, neobdrží-li pomoci od některého příbuzného, odsouzeni, aby bídně pošli. To jest vůle německo-české vládní většiny za vedení katolického kněze, jehož úlohou je lidskost nejen kázati, nýbrž také konati. Vyloučení sezonních dělníků z invalidního a starobního pojištění není sice nyní již tak bezpodmínečně vysloveno jako ve vládní předloze. Zato však pojato bylo do § 123 předloženého zákona všechno možné, aby jejich vyloučení přece bylo umožněno. Zákonem již není více stanoveno, kdo je sezonním dělníkem, nýbrž vláda má v rukou, upraviti pojištění zemědělských dělníků podle politických poměrů a okolností tak, jak se jí líbí. Poněvadž známe politické poměry v tomto státě, můžeme míti za to, že věc byla tak provedena, aby agrárníci oklikami dospěli k tomu, by mohli vyloučiti zemědělské dělníky z valné části ze sociálního pojištění.

Pojištění domáckých dělníků, služek atd. bylo rovněž přeloženo do § 123. Dosud bylo pojištění všech těchto osob povinné. Jen ve starém zákoně bylo ustanovení, že se pro domácké dělníky musí vydati zvláštní nařízení. Tito nebyli tedy dosud vlastně pojištěni a podle stavu věcí bude potřebí míti za to, že také pro nejbližší dobu nelze pomýšleti na to, že by se to nyní stalo. Namítalo se, že pojištění domáckých dělníků je nesmírně těžké, poněvadž neslouží žádnému stálému podnikateli. Kdyby však zde byla vážná vůle pojistiti tyto domácké dělníky, pak by se také našla cesta k tomu, aby byli zařaděni do pojištění, i když mají několik podnikatelů. Jak známo, vedou se o mnohých lidech celé kartotheky, zdali jsou politicky spolehliví, či nic. Rovněž vedou se celé kartotheky o lidech, kteří se mají státi vojáky. Když vdova, která má dva syny, s bídou se uživí, nestará se nikdo o její osud a živobytí. V tom okamžiku však, kdy synové této vdovy překročili 20. rok věku a kdyby se nehlásili, hned by se to našlo a konstatovalo, že uprchli. To je možno proto, poněvadž se o všech lidech, vojenskou službou povinných, vedou velké kartotheky. U pojištěnců však to není možné? Ovšem že nikoli, když se nechce.

Také o zlepšení lze mluviti při nové předloze. S tímto zlepšením se ostatně nadělá mnoho hluku. Nemocenské totiž není více splatné od 4. dne, nýbrž již od třetího dne. Ale to se hned zase vyrovnává zhoršením, které nemusí vždy dotčeného dělníka poškoditi, které však všeobecně působí škodlivě, že totiž přihlašovací povinnost pojištěnců prodloužena byla na 6 dní. Tři dni je prý příliš málo, zejména v zemědělství, poněvadž tam je příliš mnoho práce a záležitosti pojišťování vyřizovati lze teprve v neděli. Čtyry roky to šlo bez odporu s těmito třemi dny. Že se nyní nechává lhůta šesti dnů, děje se proto, poněvadž jsou dělníci, kteří jsou pojištěni jen tři dni a když tedy 4 dni pracovali a teprve po šesti dnech musí býti ohlášeni, přestává pojistná povinnost vůbec. Domnělé zlepšení se tedy na druhé straně vyrovnává zase v neprospěch dělníků.

Další zhoršení přináší nemocenské pojištění v tom směru, že dělníci, kteří pracují v deputátu, nedostanou započtenu plnou cenu naturální. Při služebných se vyšetří peněžitá mzda. Na základě peněžité mzdy budou tito dělníci, ať muži nebo ženy, zpravidla v prvé mzdové třídě. Na základě naturálních požitků mohou postoupiti jen o 2 stupně, mohou v nejlepším případě přijíti do 3. mzdové třídy. Zemědělští dělníci mohou postoupiti o 3 mzdové stupně, přijíti tedy do 4. mzdové třídy.