Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

121 senátor podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek ministerského předsedy dr Šrámek; ministři dr Gažík, dr Mayr-Harting, Najman, dr Spina.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že

do výboru kulturního na místo sen. dr Reyla nastupuje sen. Kavan a za sen. Šabatu nastupuje sen. Pavelka,

do výboru sociálně-politického na místo sen. dr Mazance nastupuje sen. Jílek.

Budeme projednávati pořad jednání.

Prvním předmětem je:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 737) k usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk posl. sněm. 1415) o vládním návrhu zákona (tisk senátu 527, 531, 541) o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku. Tisk 748 - (pokračování).

Rozprava byla včera skončena a dávám slovo panu zpravodaji sen. dr Veselému k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Ve včerejší debatě nebyly předneseny žádné podněty, které by se týkaly obsahu zákona, a proto nemám příčiny vyvraceti nějaké pochybnosti. Jménem ústavně-právního výboru trvám při návrhu, aby senát Národního shromáždění schválil osnovu zákona tak, jak byla v usnesení poslanecké sněmovny uvedena.

Předseda: Budeme hlasovati. Prosím, aby se páni a dámy posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není, budeme tedy tak hlasovati, jak jsem prohlásil.

Kdo souhlasí ve čtení prvém, aby uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, t. j. jak je vyznačeno v tisku 737, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením poslanecké sněmovny.

Přerušuji jednání. Budeme pokračovati v projednávání pořadu této schůze o 15. hod.

Předseda (zvoní): Budeme pokračovati v pracích dnešní schůze.

Budeme jednati o druhém odstavci pořadu, jímž je:

2. Zpráva I. výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 740) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Tisk 756.

Zpravodajem za výbor pro otázky sociálního a starobního pojištění je pan sen. Hrejsa, za výbor rozpočtový pan sen. dr Procházka.

Dávám slovo zpravodaji výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, p. sen. Hrejsovi.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Pro sociální pojištění stal se prvý krok v Rakousku, kdy r. 1888 bylo zavedeno pojištění nemocenské a zároveň také potom i pojištění úrazové. Naše republika připojila k těmto pojištěním r. 1924 také pojištění invalidní a starobní, které vstoupilo v život 1. července 1926. Avšak stále vyskytovaly se výtky a stížnosti do tohoto pojištění, zvláště do jeho zatížení, jak zaměstnavatelů, tak pojištěnců. Proto jednotlivé strany podávaly iniciativní návrhy na změnu zákona z 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., jakož i vláda učinila tak roku minulého.

Tato novela zákona o sociálním pojištění byla přijata, jak známo, v září t. r. poslaneckou sněmovnou a předložena senátu k dalšímu ústavnímu projednávání. Proti zákonu o sociálním pojištění uvádějí se všelijaké výtky a námitky. Tak, že je to politika protisociální, která vedla k podání této novely, že nikoliv z důvodů spočívajících v zákonu, vyšel podnět k provedení novelisace, ale z důvodů jiných, že novela jde zpět, že je zhoršením dosavadního zákona.

Omezím se prostě na konstatování změn, jež byly provedeny v zákoně z r. 1924, č. 221, a z toho vysvitne, zda byl tento zákon zhoršen čili nic.

§ 6 zákona č. 221 doplňuje v novele ustanovení, že z povinného pojištění invalidního a starobního jsou vyňaty osoby, které nepřekročily 16. rok svého věku. Proti tomuto ustanovení novely uvádějí se námitky, že celá řada osob od 14 do 16 roků byla zbavena dobrodiní zákona, že byla totiž vyňata z pojištění invalidního a starobního. Jde zde o mladistvé zaměstnance v zemědělství a o učně. V zemědělství, jak známo, jsou veliké potíže s opatřováním čeledě a dělnictva, ne proto, že snad zemědělství nechce platiti. Průmysl absorbuje většinu dělnictva nejen proto, že má kratší pracovní dobu, ale zvláště proto, že může lépe platiti dělnictvo než v zemědělství. Zemědělci těžko dostanou zvláště zaměstnance mladistvé, a jestli ano, musí se spokojiti s méněcennými silami. Chce-li zemědělský zaměstnavatel získati čeleď nebo dělníky, musí celý 100%ní příspěvek zaplatiti ze svého. Jelikož pak rentabilita v zemědělství je nízká, zvláště v horských krajích, mělo zavedení sociálního pojištění za následek, že zemědělci musili přikročiti od hospodaření intensivního k extensivnímu, což není na prospěch zemědělců, ani tříd ostatních. Některá odvětví v zemědělství, na př. salašnictví na Moravě, byla ohrožena tímto zákonem, tím že mladiství do 16 let podléhali a podléhají dosud pojištění sociálnímu, neboť takový chovatel ovcí, majitel salaše není s to, aby to břímě sám ze svého hradil. To se mu nevyplatí, a proto zrušil salašnictví ke škodě své i druhých vrstev. Proto byly vyňaty aspoň osoby do 16 roků z pojištění invalidního a starobního.

Všech zemědělských dělníků jsoucích v pojištění je asi 640.000 a mladistvých je v zemědělství asi 5 až 10%, tedy asi 40.000. Zůstane v něm asi 600.000 osob. Dosavadní celkové zatížení u zemědělců na pojištění invalidní a starobní odhaduje se na 133 milionů Kč. Podle novely klesnou příspěvky asi o 23%.

Dále týká se ustanovení §u 6 zákona také učňů. Jak známo, mistři nemohli a nechtěli platiti příspěvky za učně, nýbrž požadovali je od rodičů, poručníků atd. Zde šlo o vrstvy sociálně nejchudší, neboť takovému chlapci, který se chtěl učiti řemeslu, bylo znemožněno, aby vstoupil do učení, poněvadž chudí rodiče za něj nemohli zaplatiti a mistři jej nepřijímali do učení, nebo z učení propouštěli. Tím právě trpí chudé vrstvy, neboť jejich synkové byli zbaveni možnosti, aby se mohli věnovati řemeslu. Proto se noveluje § 6 zák. 221, pokud se týká osob mladistvých. Ostatně také v jiných státech, jako v Rumunsku, Dánsku, Švédsku a Veliké Britanii nepodléhají mladiství do 16 roků pojištění sociálnímu a také tvůrce zákona č. 221 dr Winter prohlásil na schůzi v Lounech, že s počátku jeho strana ani na toto pojištění nepomýšlela.

Pokud se týká vyjmutí saisonních dělníků z povinné pojišťovací povinnosti, potom domácích dělníků, posluhovaček, pradlen, osob, které jsou střídavě zaměstnány u více zaměstnavatelů, pak také osob, jichž denní mzda je velmi nízká, může ministerstvo sociální péče vládním nařízením prohlásiti, že jsou zbaveny povinnosti býti pojištěny u sociální pojišťovny.

Pokud se týká saisonních dělníků, jsou to po většině malí horští zemědělci, kteří 4 až 6 neděl pracují v úrodných krajinách, v době žní, sbíráním chmele, vinobraní, v úrodných krajinách, cukrovarech atd. (Sen. Časný: Ty vůbec nepřihlašují!) Kdyby tak zaměstnavatel neučinil, byl by pokutován a exekvován.

Tito chudí lidé chodí na výdělek saisonně, v určité roční době, aby si přivydělali, aby mohli doma zimu přežíti. Záleží jim na tom, aby výdělek jejich, který není sám sebou veliký, byl jim zachován, aby nemusili část své mzdy odváděti na sociální pojištění. Běží jim také o to, aby toho času mohli býti živi, a ne snad v budoucnosti za 40 až 50 roků aby brali pojistné. (Sen. Kučera: Na onom světě!) To vy slibujete. (Sen. Kučera: Vždyť vy na to nic neplatíte!) Běž se zeptat. Jim běží o to, aby jim zůstal výdělek. Podobně je to i s domáckými dělníky, posluhovačkami, pradlenami, kteří jsou střídavě zaměstnáni u více zaměstnavatelů, u nichž výdělek je velmi nízký a kteří se nechtějí těšiti nadějí, že někdy dostanou 1.000 nebo 1.200 Kč starobního pojištění. To by jim mnoho nepomohlo, ale jim záleží na tom, aby výdělek jim zůstal a proto si přejí, aby byli vyjmuti ze sociálního pojištění. (Sen. Kučera: Kde to máte? Je to resoluce?) Byl jsem na celé řadě schůzí dělníků a vím to.

Také poukazuji ještě na jednu okolnost. Na venkově je mnoho služebných, které sloužily 20 až 30 roků u zemědělce, a když nemohou pracovati, zemědělec si je ponechává u sebe, dává jím stravu, šaty, obuv bez mzdy, avšak i za tyto osoby nemocenské pojišťovny požadovaly pojistné a ten zemědělec ho musil platiti ze svého. (Sen. Šturc: To byla sestra!) Osoby ty nebyly schopny práce a byly tam více z milosti. On ještě za ně musil platiti, ale nebyla to žádná sestra, byly to osoby cizí. (Sen. Časný: 50 týdnů za toho zedřeného nemocného dělníka nemohl zaplatiti, který měl 100 Kč měsíčně!) To pojistné platí od 1. července 1926. Tehdy pojištění starobního a invalidního ještě nebylo. On již není schopen k práci. (Výkřiky. - Sen. Hlávka: Venkov jedna rodina!) Já počkám. Zkrátka faktum je, že takový hospodář, který takového dělníka nebo služebnou si nechal z milosti a považoval za svou povinnost ho živiti, když musí platiti toto zbytečné sociální pojištění, pošle tu osobu obci na krk. Nyní je dána možnost, aby tato nespravedlnost byla odstraněna a aby takové osoby, které nekonají žádné práce a nemají žádné mzdy, též nepodléhaly pak invalidnímu a starobnímu pojištění. Proto je to zlepšení zákona o sociálním pojištění a nikoli zhoršení. (Sen. Kučera: Kde máte zlepšení pojistného, když pošle osobu obci na krk! Pro svou osobu zlepšujete pojištění!) Ale pro dělníky také. Na velké zatížení pojistné sazby stěžovali si nejenom dělníci zemědělští, ale také i průmysloví. Proto tato novela zavádí 5 tříd místo 4 u pojištění invalidního a starobního a snižuje sazby pojistné ve třídě Aa ze 4.30 na 2.70, t. j. o 40%; ve třídě Ab ze 4.30 na 5.60, t. j. o 16%, ve třídě B z 5.70 na 5.10, ve třídě C ze 7.20 na 6.60, ve třídě D z 8.80 na 8.40 Kč. To přece není žádné zhoršení sociálního pojištění, když se snižují sazby pojistné. To je naopak značným zlepšením. Místo dvoudenní, případně třídenní, karence zavádí se nyní novelou absolutní dvoudenní karence.

Podle dosavade platného zákona, trvala-li nemoc kratší dobu než 14 dnů, vyplácelo se nemocenské teprve od 4. dne nemoci a neplatilo se za neděle. Trvala-li nemoc déle než 14 dnů, vyplácelo se nemocenské již za třetí den nemoci. Toto ustanovení způsobovalo, že nemoc byla v mnoha případech uměle prodlužována přes 14 dnů, čímž nemocenské pojišťovny trpěly velmi značné újmy. Proto zavádí se absolutní dvoudenní karence ustanovením, že nemocenské se platí od 3. dne trvání nemoci. Tato absolutní karence je zavedena v Anglii, Německu, Francii, Itálii, Švýcarsku, Japonsku a jinde. Tímto ustanovením nastává zase zlepšení zákona.

Zlepšení poměrů nemocenských pojišťoven má na zřeteli ustanovení novely, že týdenní mzda se bude děliti šesti a platiti se bude za sedm dnů. Toto ustanovení bylo nutné proto, že nejvyšší správní soud se rozhodl, že pojistné má se platiti za sedm dní v tom případě, kde se pracuje sedm dnů, takže v těch případech, kde se pracuje 6 dnů, má se platiti za 6 dnů. Tímto rozhodnutím, nehledíc k jiným příčinám, vznikly nemocenským pojišťovnám značné finanční nesnáze, jimiž téměř všecky trpí a jež nyní se mají tímto odstraniti. Rovněž nemůže nikdo popírat, že velmi značným zlepšením zákona jsou tato ustanovení: Zkrácení doby čekací pro důchodce ze 150 příspěvkových týdnů na 100 týdnů, nastal-li případ pojistný po 31. prosinci 1928. Dále, že nárok na výbavné nabývají pojištěnky, které uzavřely sňatek po uplynutí doby čekací. V takovém případě dostane odbytného 400 až 600 Kč. Dále ustanovení, že základní částka pro důchod invalidní a starobní se zvyšuje z 500 na 550 Kč a zvyšovací částky se pevně stanoví určitými obnosy od 60 haléřů týdně až do 1.75 Kč podle třídy, do níž byl ten pojištěnec zařazen. Dále ustanovení, že hranice, kterou nesmí přesahovati výdělek pojištěnce, uplatňujícího nárok na důchod starobní, se snižuje ze ²/₃ na ¹/₂ obvyklého výdělku zdravého pojištěnce téhož oboru, s týmž výcvikem a v témže kraji. Ke zlepšení náleží též ustanovení, že na vdovský důchod má nárok vdova po dosažení 65. roku, ať je invalidní nebo ne. Podle dosavadního zákona když nebyla invalidní, neměla nároku na vdovský důchod. Nyní má nárok na vdovský důchod, ať je invalidní nebo ne. Dále se stanoví, že vdovy pečující o 2 nebo více dětí, mají nárok na vdovský důchod i před dosažením 65. roku věku. Dalším zlepšením novely je, že nárok na sirotčí důchod rozšiřuje se i na nevlastní děti a že, jde-li o důchodce bezmocného, k němuž se počítají též děti do 14. roku, možno zvýšiti jeho důchod o 50%. Tato velmi četná a značná zlepšení sociálního pojištění nemohou zajisté ani odpůrci novelisace popírati, a to tím méně, že zástupci oposice na tomto zlepšení pracovali a mají také o ně zásluhu. Proti těmto zlepšením ostatně se oposice ani mnoho neobracela, nýbrž útočí hlavně na tři změny, případně ustanovení novely. A to na zavedení t. zv. parity, za druhé na ponechání pojišťoven společenstevních, gremiálních, spolkových a pojišťoven pro pomocnice v domácnosti a proti neuzákonění 11. mzdové třídy. Proti paritě se uvádí, že sociální pojištění patří dělnictvu, že 50% příspěvek, který platí zaměstnavatelé, je jenom částí mzdy, že celý příspěvek se béře z výrobních procesů. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.) Ale zapomíná se na to, že ke tvoření všech hodnot je potřebí tří činitelů: Manuelní práce, inteligence a kapitálu a že pouhá manuelní práce nestačí. Platí-li zaměstnavatel 50% příspěvku, platí to z výtěžku své práce a má potom plný morální nárok na paritní zastoupení ve správě nemocenských pojišťoven. Kdybychom chtěli postupovati podle této logiky, s jakou se operuje, musili bychom na konec dojíti k tvrzení, že ani dělník, ani zaměstnavatel neplatí 50% ze svého, nýbrž konsument, který zaplatí potom pojistné ve zvýšení cen produktů, které kupuje a platí. Zaměstnavatelé mají také živý zájem na tom, aby dělnictvu, jejich spolupracovníkům dostalo se v případě nemoci nejen nemocenského, ale i takového léčení, které by jim co možná brzy navrátilo zdraví, aby se jim brzy vrátily pracovní síly, ale zaměstnavatelé mají na tom zájem také z toho důvodu, že považují za svou morální povinnost pečovati o zdraví svých spolupracovníků. (Sen. Plamínková: Aby nebyli brzy invalidní!) To je zájem všech dělníků, pojištěnců i celého státu. Tím, že se zavádí parita do správy, zvyšuje se také důvěra ve správu těchto pojišťoven, což prospěje nejen těmto pojišťovnám, ale i zaměstnavatelstvu a dělnictvu. Proto je nárok zaměstnavatelů na paritu jistě oprávněný.

Pokud se týče společenstevních, gremiálních a spolkových pojišťoven, tyto se osvědčily a není důvodu k jich zrušení. Nemocenské pokladny společenstevní vystačí se 3% příspěvků ze mzdy a při řádném plnění svých povinností vykazují ještě přebytky. Také živnostensky dorost činí menší nároky na nemocenské pojištění než jiné kategorie. Proto je oprávněnost těchto společenstevních a gremiálních pojišťoven zajisté zdůvodněna. Zřízení pak osmi nových pojišťoven je vázáno na podmínku, že nesmí klesnouti počet pojištěnců v okresních nemocenských pojišťovnách pod 12.000 členů. Také se činí výtky, že mají se všude založiti zemědělské okresní nemocenské pojišťovny, a uvádí se, že špatně hospodaří a neplní svůj úkol. Zemědělských pojišťoven bylo koncem r. 1926 v Čechách 26 a na Moravě 10. Největší počet členů byl 1. září 1926, a to 132.264, nejmenší pak 1. ledna téhož roku 96.040. Případů onemocnění bez porodu bylo celkem 45.554 a porodů 3.310, úhrnem tedy 49.464. Na tato onemocnění připadlo celkem 780.861 nemocenských dnů a na porody 184.356 dnů, celkem tedy 965.197. Celkové příjmy těchto 36 zemědělských nemocenských pojišťoven činily r. 1926 bez příspěvků pro invalidní a starobní pojištění 25,134.230 Kč, vydání pak 21,862.782 Kč. Objevil se tedy přebytek 3,271.477.76. Kč, reservní fondy zemědělských nemocenských pojišťoven činily počátkem r. 1926 6,545.999 Kč. Po přídělu za r. 1926 o částku 3,271.447 Kč dostoupily koncem r. 1926 tyto reservní fondy výše 9,817.447 Kč. Ze 36 zemědělských nemocenských pojišťoven skončilo své hospodářství 33 přírůstkem a 3 pojišťovny úbytkem reservních fondů. Průměrná dotace reservních fondů vyjádřená v procentech nemocenského byla 13.70%, úbytek reservních fondů činil 0.87 pojistného nemocenského. Na jednoho člena připadlo průměrně z vydání na nemocenském 38.94 Kč. Na podporách v šestinedělí a na náhradách porodním asistentkám 8.23, na podporách v těhotenství 2.81, na prémiích za kojení 5.85, na nákladech za léky a léčiva 14.53, na nákladech za ošetřování v nemocnicích a dopravu 25.32, na pohřebném 2.68 a na dodatečných dávkách za leta minulá 1.22. Souhrn všech pojistných dávek činil 132.97 Kč. Zákonné 5% pojistné žádná z těchto zemědělských pojišťoven nezvýšila. Z toho vidíme, že existence nemocenských pojišťoven se úplně osvědčila a že, až jim budou přiděleny ještě další kruhy pojištěnců, že budou plniti ještě plnější měrou své povinnosti. Výtky, že se tříští sociální pojišťovny, nejsou docela oprávněny, neboť nebude u nás toto tříštění nikdy tak velké, jako je na př. v Německu.

Vytýká se také, že státní dozor nad nemocenskými pojišťovnami se zvyšuje, že to je snižování autonomie těchto pojišťoven a že státu do toho nic není. Musíme se přiznati, že svrchovanost státní zajisté vyžaduje, aby stát do všech oborů lidského života zasahoval a vykonával své suverénní právo, což nemůže býti ke škodě těchto pojišťoven, a naopak posílí se tím důvěra k nim. Potřeba novelisace zákona o sociálním pojištění byla všeobecně pociťována. Dělnictvo zemědělské i průmyslové, zaměstnavatelé, zvláště pak zemědělští a živnostenští i úředníci nemohou přesunouti vydání z pojištění na druhé a volali po snížení břemen. Vláda i oposiční strany podaly iniciativní návrhy na novelisaci. Odborná komise při Ústřední sociální pojišťovně vypracovala důkladný elaborát a návrh na změnu zákona. Proto podán návrh na novelisaci. Při tom postupovala koalice se vší šetrností a ohledy na oposici, a to tak daleko, že oposiční listy psaly dokonce o vítězství oposice nad koalicí. Facit všeho je, že oposice není spokojena, ale také ne voličstvo stran koaličních. Tak na př. zemědělci vytýkají, že přes ona opatření a poskytování naturálií mohou se zvýšiti zařazení u čeledi a dělnictva o jednu třídu a deputátníků o dvě třídy a že přes toto ustanovení budou tito zaměstnanci zařazeni do 2. a 4. třídy, ale zlevnění nemá pro ně velké ceny, neboť zlevnění pojištění invalidního a starobního bude obnášeti pouze 70 haléřů týdně, čili 55 Kč ročně, což věru nestojí za řeč. Živnostníci jsou nespokojeni, že nebyl splněn požadavek, aby učňové podléhali pojištění invalidnímu a starobnímu od 18 roků, poukazujíce na to, že i v tom případě by podléhali pojištění ještě 47 roků.

Zaměstnanci zemědělští a živnostenští nejsou novelisaci vůbec nadšeni, poukazujíce na to, že se z největší části osamostatní a že z invalidního a starobního pojištění nebudou tak jako tak míti ničeho.

Kdyby byla pravdivá these, že zákon má býti výplodem nejmenší nespokojenosti všech, bylo by nutno zákon o sociálním pojištění anulovati. (Sen. Časný: Slyšíte, chce zákon anulovati!) Neračte překrucovati tak jesuitsky moje slova. (Sen. Časný: Nejsem jesuita!) Ale vypadá to tak! Řekl jsem: "Kdyby byla pravdivá these, že zákon má býti výplodem nejmenší nespokojenosti všech, pak bylo by nutno zákon o sociálním pojištění anulovati." Já neříkám, že to navrhuji. To se neděje, nýbrž zákon sám s hlediska sociálních potřeb a hospodářských poměrů se touto novelou zlepšuje. Tato novela je dílem kompromisu. Tak plzeňská "Nová doba" napsala ve svém úvodníku ze 24. září t. r.: "Naše strana může býti spokojena s výsledkem gigantického boje, který přes rok bojovala. Uchránili jsme na sto procent, co se uchrániti dalo, a není toho věru málo".

Vidím, že není zde ani poražených, ani vítězů. S tímto dílem kompromisu měly by býti spokojeny strany obě, pravá i levá. (Sen. Časný: Jak je to s pojištěním dělníků v cukrovarech? - Sen. Dundr: A jak s pojištěním dělníků přestárlých?) Považujeme za nedostatek této předlohy, že nebylo možno na ně pamatovati. Jsem přesvědčen, že v nejkratší době, jak jsme se usnesli... (Hlas: Kolik roků to bude trvat?) Myslím, do Vánoc bude postaráno o pojištění osob přestárlých, což považuji za povinnost státu. Tato otázka je palčivá a důležitá a musí býti řešena. Ale k tomu je potřebí rozpočtů, aby mohla býti vyřešena. Ani těmto opatřením sociálním se nebude brániti většina koalovaná, naopak bude je všemi silami podporovati. (Sen. Časný: A co je s těmi cukrovarnickými dělníky?) Ty je dlužno považovati za saisonní. (Sen. Dundr: Ti Vám budou povděčni!) V moderním státě není možné prováděti hospodářskou politiku bez ohledu na sociální potřeby, ale ani bez ohledu na hospodářské potřeby, nýbrž oboje je třeba uvésti v soulad, a to činíme právě touto novelou. (Předsednictví převzal místopředseda Böhr.) Bývalá většina plnila své poslání, které bylo vyjádřeno myšlenkou sociální rovnováhy, ale sociální rovnováhou není vyčerpán život a úkoly ani národa, ani státu. Nynější většina nehlásá převrat, ani reakci, ale klidný rozvoj a úměrnost života hospodářského, sociálního a kulturního, úměrnost břemene ke prospěchu občanstva všeho státu, všech tříd, které dohromady tvoří stát, jako údy dohromady tvoří tělo jedno.

Výbor pro otázky sociální a starobní provedl některé změny na usnesení poslanecké sněmovny a doporučuje slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny k zákonu č. 221/24, se změnami, které byly usneseny, schválil. (Výborně! - Potlesk. Předsednictví ujímá se předseda dr Hruban.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, p. sen. dr Procházkovi.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Slavný senáte! Život národa a státu, neustále znovu se rozvíjející, přináší s sebou ustavičnou změnu poměrů hospodářských, finančních a politických. Změna těchto poměrů vyžaduje však též změnu pravidel zákonných, jimiž poměry ty se upravují, uspořádávají a usměrňují. Každodenní život dnešní doby, charakterisovaný používáním všech moderních vymožeností technických, vyžaduje častou úpravu právních poměrů novými zákony, jakož i zlepšením zákonů starých. Dříve zákonodárce stanovil normy platné pro staletí. Dnes vynucují si změněné poměry životní změnu zákonů trvajících jen krátkou dobu. To platí tím více pro naši republiku, která obnovuje samostatný, neodvislý život obyvatelstva státu našeho po staletích, v nichž obyvatelstvo státu podrobeno bylo cizí vůli zákonodárné. Pravda je, že mnoho zákonů, usnesených v době po převratu, nese na sobě známku práce rychlé, odůvodněné nutností brzkého zákonného uspořádání příslušných poměrů právních. Avšak i zákony důkladně pracované vyžadují častokráte, jak jsem již uvedl, změny a zlepšení následkem změněných poměrů hospodářských, sociálních a finančních.

Také předložená osnova zákona má za účel změnu a doplnění zákona č. 221/24 za účelem jeho zlepšení, jak to právě obšírně uvedeno bylo panem zpravodajem výboru o otázkách sociálního a starobního pojištění.

Jde nám o to, abychom usnesli se na zákonu dobrém. Chceme zlepšiti zákon, který má býti záštitou zaměstnanectvu v jeho těžkém boji životním, pro případ nemoci, invalidity a stáří a má usnadňovati živobytí jich vdov a sirotků tím, že stanovíme podmínky pro zaměstnance výhodnější k dosažení účelu sociálního pojištění. Snahou naší je vytvořiti zákon dobrý, který by zlepšil organisaci správy a byl finančně snesitelný zaměstnancům i zaměstnavatelům, který by nezatěžoval přílišné státní finance a který by podporoval prosperitu celého národního hospodářství v naší republice. Záleží nám též na tom, aby zákon zaručoval státní moci možnost nutné kontroly, by zajištěno bylo správné konání povinností pojišťoven, jakož i řádné upotřebení a uložení miliardových obnosů nastřádaných po léta z důchodů celkového národního hospodářství.

Výbor rozpočtový projednal též osnovu s hlediska úhrady. Peněžní hospodářství pojišťoven podle zákona č. 221 z r. 1924 je ovládáno zásadou, že prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek, kromě státního příspěvku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a k tvoření záložních a jiných fondů, potřebných ke provádění tohoto zákona, opatří se pojistným. Na této zásadě nebylo ničeho změněno usnášenou novelou zákona. Zákon č. 221 z r. 1924 prováděl uvedenou zásadu jednotlivými svými ustanoveními, které jsem také uvedl ve své písemné zprávě výborové.

Ustanovení tato, z nichž usnášená novela změňuje materielně jen předpisy o Svazech - nový § 95 d), - nedotýkají se však otázky úhradové s hlediska státního rozpočtu a o tom nám bylo jednat především v rozpočtovém výboru.

Naproti tomu dotýkají se státní pokladny a rozpočtu státního ustanovení zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n., jež určují:

1. státní příspěvek poskytovaný k zákonnému důchodu (§ 123);

2. povinnost státu hraditi náklady spojené se zřízením a činností pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu - § 234, odst. 1. -;

3. pojištění vojínů státem - § 253 -;

4. poskytování úlev finančních, totiž osvobození od kolků a poplatků jednání a listin pojišťoven, osvobození od poplatkového ekvivalentu, od daně výdělkové, resp. rentové nebo domovní z majetku pojišťoven, resp. z fondů, dávek a důchodů - § 254 -;

5. povolení úvěru 100 milionů Kč k podpoře zřízení léčeben pro pojištěnce podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. a podle zákona o pojištění osob samostatně výdělečně činných, trpící nakažlivými nemocemi, zejména tuberkulosou, a ke zřizování útulků pro šestinedělky při veřejných nemocnicích - § 257 a § 287, odst. 2.-.

Při těchto ustanoveních zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n. nečiní žádných změn usnášená novela na předpisech ohledně nákladu pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu, pak ohledně úlev finančních, jakož i ohledně úvěru 100 mil. Kč.

Pokud se týká ustanovení §u 123 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., tu sice předpisy paragrafu toho nebyly změněny usnášenou novelou a zůstávají částky, jež poskytuje stát jako příspěvek k zákonnému důchodu, také nyní zachovány.

Avšak zatížení státu v tomto směru se mění vzhledem k dosavadnímu stavu změnou podmínek pro dosažená důchodu starobního, vdovského resp. i sirotčího. Změnou tou, která znamená zmírnění podmínek pro dosažení důchodu starobního, resp. vdovského nebo sirotčího ve prospěch těchto důchodců, nastává pak větší zatížení státní pokladny.

Počet starobních důchodů se zvětší změnou tou, an dříve pro nápad starobního důchodu byla podmínka, že nevydělá pojištěnec ani jedné třetiny obyčejného normálního výdělku, kdežto nyní náležeti bude starobní důchod pojištěnci dokonavšímu 65. rok, nevydělá-li ani poloviny obvyklé mzdy svého oboru - - § 112, odst. 1.-. Tím ovšem zvýší se rovněž státní příspěvek. Toto zvýšení nastane však teprve v roce 1931.

Úpravou nároků na vdovský důchod - bez průkazu invalidity - vdově, když dokonala šedesátý pátý rok svého veku, a vdově, pokud pečuje o dvě nebo více dětí pojištěnce, požívajících sirotčího důchodu - nové odst. 3. a 4., §. 114 - rozšiřuje se počet vdovských důchodů, což má v zápětí zvýšení částky poskytované státem jako příspěvek k těmto důchodům.