Prvou a hlavnou otázkou slovenského zemedelstva je intenzívita produkcie rešp. odstránenie všetkých prekážok zintenzivnenia zemedelskej výroby. Tieto prekážky sú v prvom rade technického rázu a spočívajú v tom, že všetky vodné toky v výnimkou Dunaja čakajú na technickú úpravu. Vodné toky Slovenska a Podkarpatskej Rusi vylievajú sa najmenej 2 razy v roku z brehov a zalievajú v nížine dunajskej a potisskej okrúhle 180.000 ha zemedelsky používanej pôdy. Vodohospodárske meliorácie je treba na Slovensku previesť vo výmere 460.000 ha.
Z druhých neurovnaností na Slovensku vzpomeniem, že nutné by bolo, aby pozemkový majetok zostal v celku ako sebestačná jednotka a neprechádzal ako doteraz rovným dielom na všetkých dedičov. Doterajšie nedostatky zapríčiňujú jednak drobenie zemedelskej pôdy až do nemožnosti a z toho vznikajúce dlhodobé spory medzi dedičmi.
Výplata dedičských súrodzencov bude možná ovšem len vtedy, keď bude zemedelcom prístupný ľavný provodzovací a investičný úver. Po tejto stránke nebolo na Slovensku dostatok ľudových peňažných ústavov roľníckych, ktoré boly vybudované v roľníckych vzájomných pokladniciach, ktoré sa stávajú na Slovensku tým, čím sú v Čechách okresné hospodárske záložne.
Ďalšou prekážkou zintenzívnenia zemedelskej produkcie na Slovensku je zvykový obyčaj t. zv. trojpoľného systému hospodárského.
Pokiaľ nám rozpočet ministerstva zemedelstva dáva možnosť posúdiť účelnosť štátnej pečlivosti o zemedelstvo, registrujeme s radosťou, že v rozpočte je pamätované na podporu postihnutých krajov živelnými pohromami a na elektrizáciu vonkova. Tieto nové položky, o ktoré sa rozpočet ministerstva zemedelstva rozšíril, dávajú nám podnet k presvedčeniu, že ministerstvo zemedelstva má pre Slovensko živý záujem.
S veľkým zadosťučinením vzaly zemedelské vrstvy na Slovensku na vedomie prehlásenie pána ministra zemedelstva, dľa ktorého hodlá sriadiť fond pre podporu úpravy vodohospodárskych pomerov.
Vzhľadom na to, že úžitok dobytka je z. väčšej časti odvislý od zpeňaženia mlieka, bude nutné, aby ministerstvo zemedelstva venovalo zvýšenú pozornosť zakladaniu mliekarských družstiev v tejto oblasti hlavne na Slovenskom východe, v ktorých by sa mlieko tam produkované primerane zpeňažilo. V oblasti obilnársko-zemiakarskej stáva sa tu po prevedení pozemkovej reformy aktuálnou otázkou poroľníčenie hospodárskych liehovarov a je preto nutné, aby ministerstvo zemedelstva pamätovalo na rekonštrukciu poroľničených liehovarov, na podružstevnenie týchto liehovarov a na výchovu mladých roľníckych synov na liehovarníckej škole. Je treba venovať pozornosť tým organizáciam verejnoprávnym, ktoré ako na pr. zemedelské rady konajú prácu priekopnícku.
Pokiaľ ide o súvislosť nášho zemedelstva so svetovým poľným hospodárstvom a menovite pokiaľ ide o cenové tendencie na svetovom trhu, treba na poli internacionálnom riešiť veľkú úlohu organizácie obchodu a zpravodajskej služby lebo práve dokonalejšou znalosťou tržných pomerov možno predísť veľkým pohybom cien.
V organizácii trhu došlo po vojne k významným zmenám zdokonalením techniky (radio). Menovite v Amerike vznikly ohromné odpredajové organizácie na pr. kanadský pšeničný pool. Organizácia USA, Australie, Argentinie a Ruska. Poptávka po povojnovej centralizácii sa zase rozpadáva a prechádza do súkromných rúk a je tedy v Amerike pomerne menej mocná ako sústredená nabídka, ktorá prejavuje snahy utvoriť vôbec svetový prebytkový obilný kartel.
Pronkavý úspech týchto výborných spolkov záleží v presnom pozorovaní a v dôkladnej organizácii, ktorá všíma si aj možností budúceho vývoja. Zvlášť na americkej strane boly konané súkromé skúmania v záležitosti veľkého rozdielu medzi cenou dosiahnutou výrobcom a cenou odpredávateľa hotového tovaru. S tým súvisí aj vliv družstiev na vytváranie cien.
Kapitola 12. Štátny pozemkový úrad má preliminár úplne v rovnováhe. Malé zvýšenie výdajov nastalo oproti roku 1927 v dôsledku platových zákonov. Pozemkový úrad a pozemková reforma boly v poslednej dobe predmetom pozornosti cudziny. O smysle v účeloch našej pozemkovej reformy nemôžem nič iného a nič nového uviesť než to, čo napísal pán minister Engliš vo svojich >Otázkach a názoroch<: >Hlavný účel našej pozemkovej reformy bol sociálny.<
Odstránenie latifundií je v duchu europského vývoja, zodpovedá našim potrebám hospodárskym a populačným. Výroba veľkostatkárska je intenzivna kapitálove, kdežto intenzita menších statkov je pracovná. Obavy ohľadom klesania našej zemedelskej výroby sa nesplnily, keďže naša obilná výroba celková okrem žita, ktoré je druhými quantitami vynahradené, stále od roku 1922 stúpa. Požehnanie úkolu vidíme aj v tom, že prídelom pôdy hosp. slabým bol poskytnutý úver vo výške pol miliardy Kč.
Tendencia našej pozemkovej reformy smeruje k hospodárskej demokratizácii a dala by sa vyjadriť slovami Chestertona: >regenerácia samostatného malého vlastníctva na základe principu: Kus chleba bez milosti veľkého hospodárstva.
Kapitola 13. Ministerstvo obchodu má pre rok 1928 vyššie výdaje o 7.6 mil. Kč, ktoré rezultuje čiastočne zo zvýšenia položiek na zveľaďovanie obchodu a priemyslu, teda z dôvodov, ktoré môžeme len s vďakou uvítať. U zvýšenia položky na zveľaďovanie priemyslu o 800.000 Kč, prichádza v úvahu akcia smerujúca k zdokonaleniu a ekonomizácii výroby, kladie sa tu dôraz na vedecké riadenie práce a priemyselné výskumníctvo. Zvýšenie položky na zveľaďovanie vývozu má slúžiť k urovnaniu ciest pre náš priemysel a obchod do zahraničia a zvýšiť propagáciu našej priemyselnej produkcie na zahraničných trhoch. Ako nová položka je tohoto roku podpora Kč 200.000 na zveľaďovanie obchodu, ktorá má byť venovaná tuzemskému obchodu. Túto položku držím za veľmi potrebnú, lebo my musíme stvoriť stav exportérov. Doposiaľ nesie celé toto riziko sám priemysel. Preto ide náš vývoz ešte tak mnoho reexportérmi a reexportom. Ministerstvo obchodn pamätá na Slovensko zvýšenou podporou Štátneho ústavu pre zveľaďovanie živností v Turč. Sv. Martine. Na Slovensku je veľmi potrebné rozvinúť činmosť kurzovú, osvetovú a výchovnú za účelom zdokonalenie remeselnej výroby a domáceho priemyslu. Zvláštnej podpory vyžaduje Slovensko v obore umeleckého priemyslu.
Sníženie úrokomeru živnostenským úverným ústavom má pre Slovensko špeciálny význam, pretože slovenský drobný živnostník je doteraz ešte vždy odkázaný na lacný živnostenský úver, ktorý mu môžu poskytnúť len jeho stavovské úverové ústavy.
V rámci rozpočtu ministerstva obchodu považujem za nutné vzpomenúť ešte naše výstavníctvo a cudzinecký ruch. Slovensko je jediné, ktoré doteraz nemá vhodného zemského výstaviska. Medzinárodný dunajský veľtrh v Bratislave zasluhuje tiež obdobnej pozornosti. Okrem toho pocituje sa v Bratislave potreba technologického obchodného muzea.
Čo sa týka cudzineckého ruchu, tak dr Smutný udal v Českej národohospodárskej spoločnosti, že 300.000 cudzineckých návštevníkov utratilo u nás do r. 1925 594 mil. Kč.
Modernizácia slovenského priemyslu vyžaduje, aby v Bratislave bol sriadený ústav pre voľbu povolania, ktorý by na základe moderných výsledkov psychotechnických zaručil slovenskému priemyslu výber kvalifikovaných síl.
V obore obchodnej politiky doporučoval by som venovať zvláštnu pozornosť jednania s Rakúskom, ktorého si vážíme a prajeme mu, aby sa stalo života schopným, tak ako vôbec sledujeme snahy, žiť so všetkými následníckymi štátmi v najlepšom solidárnom súsedstve. Pri týchto obchodných smluvách nemôže sa ovšem jednať o preferenčných clách, pretože sme viázaní doložkou najvyšších výhod s veľkými západnými štátmi. Len pokiaľ by tieto súhlasily, mohli bysme pristúpiť na regionálne dohody, akú majú na pr. baltické štáty, o ktorých bola reč na poslednej ženevskej konferenci.
Čo týče sa racionalizácie pre celoštátnu výrobu, tak racionalizačný proces, nechže sa jedná o jeden závod alebo o celé soskupenie krajové, môže odohrávať sa len postupným vývojom a nie cez noc. Nieto receptu to urobiť razom.
Štátna správa musí podporovať obecnú mentalitu pre zúčelnenie všetkých zjavov hospodárskych. Konkretné riešenie patrí tak do sféry štátnej ako súkromo-podnikateľskej.
Možno očakávať, že vybudovaním pracovných základieň, na ktorých sa shodnú podnikatelia s robotníkmi, za asistovania odborných kruhov moc prispeje k zmenšeniu napiatia a k vybudovaniu srdečnejšej sféry medzi zamestnávateľmi a zamestnancami.
My sme dostali veľký náskok tým, lebo naša koruna bola prvá stabilizovaná vo verejnom hospodárstve. Ustálením druhých mien sa tento náskok umenšuje.
My ovšem nesmieme zo zreteľa pustiť i tie ťažkosti, ktoré nám stoja v ceste nášho vývoja. Musíme v tomto ohľade mať striezlivú kritiku a nesmieme sa dať veľkými číslicami nášho rozpočtu fascinovať a nestojí tá mienka opozicie v rozpočtovom výbore, ako by sme nehľadeli tiež kriticky na náš rozpočet.
Kap. 14. Ministerstvo verejných prác má oproti r. 1927zvýšený preliminár asi o 50 mil. Kč, ktoré z najväčšej časti rezultujú zo zvýšenia výdajov na stavby silničné a na stavby vodné.
Prajem si pre celoštátnu potrebu, aby bol vypracovaný určitý komunikačný plán, ktorý by systematicky zhodnotil hmotné prostridky verejným hospodárstvam k budovaniu komunikácie poskytované.
Úprava terajších a stavba nových ciest patrí medzi najdôležitejšie úkoly štátnej správy a ovšem i na Slovensku. Ďalej by som prosil, aby aj na Slovensku pre budúcnosť dôležité hradské, teraz neštátné, boly prevzaté do štátnej správy.
Pokiaľ ide o vodné stavby na Slovensku, je odôvodnená zvýšená potreba rychlým vzrastom dunajských prístavov, z ktorých Bratislava a Komárno vykazujú vzrast väčší než 20násobný oproti r. 1919.
Životnou otázkou a potrebou celoštátnou Slovenska je využitie zdrojov vodnej energie. V r. 1927 bola štátna účasť na 4 slovenských elektrárenských spoločnostiach celkom 16,300.000, kdežto na 4 spoločnostiach na Morave bol zúčastnený v r. 1926 obnosom 17 mil. Kč a na českých s obnosom 35,200.000 Kč. Toto by nebol tak veľký nepomer, keby nebolo ale nepriaznivých okolností iných, lebo na Morave má zem účast 35,102.000 Kč, v Čechách 45,480.000 Kč.
Pokiaľ ide o verejné stavby, ktoré sú opätovne ako v minuloročnom rozpočte koncentrované u ministerstva verejných prác, vzpomenul by som nutnosť novostavby štátneho obchodného domu v Bratislave, stavby sedrie a väznice v Bratislave, univerzitnej a internátnej stavby v Bratislave, novostavby finančných budov v Bratislave, colných úradov a kasární pohraničnej finančnej stráže na Slovensku a pod.
Kap. 15. Ministerstvo pôšt a telegrafov má pre r. 1928 preliminovaných 15,646.890 Kč, čo obnáša 0.16% z ceľkových výdajov. Výdaje sú tuná úplne uhradené príjmami pošty. Poštová správa pripravuje pre budúci rok sriadenie poštovnej sporitelne, z ktorej príležitosti považujem za nutné upozorniť, že slovenské kruhy si žiadajú, aby pri tejto príležitosti bobo splnené už dlhoročné prianie hospodárskych vrstiev a bola sriadená filiálka poštového úradu v Bratislave. Honorujem akciu pošty ohľadom kladenia telefonnej kabelovej sieti. Pre Bratislavu rozhodne žiadam zavedenie automatických telefonov ako v Prahe.
Kapitola 16. Ministerstvo železníc má tiež vybalancovaný preliminár vo výške cca 30 mil. Kč. U ministerstva železníc ako smerodatného orgánu pre našu tarifnú politiku chcem s vďakou vzpomenuť t. zv. malú tarifnú reformu.
Ďalším dôkazom porozumenia pre slovenské železničné potreby je položka 8 mil. Kč pre výstavbu trati Handlová-Horná Štubňa, za čo som už v rozpočtovom výbore srdečne ďakoval panu min. predsedovi Švehlovi, p. ministrovi železníc Najmanovi a p. ministrovi dr Englišovi.
Kapitola 17. Ministerstvo sociálnej pečlivosti vykazuje preliminár vo výške 865 mil. Kč, čo robí 9.08% z celého rozpočtu. Pán minister Engliš upozornil preto, že úhrnom vyžaduje u nás správa sociálna a zdravotná 17.5%. Keď k týmto výdajom pripočítame ešte výdaje sociálnehumanitnej samosprávy, obdržíme úctyhodnú číslicu 2.045 milionov Kč. Je to dôkaz, že vláda neodklonila sa od snahy pomôcť v rámci vecných možností čo najviac všetkým, ktorí ozaj pomoci potrebujú u nás, na pr. prispievanie už pri 20% invalidite, kdežto v Nemecku len pri 25% a v Rakúsku pri 36%. Smernice našej sociálnej služby podal som ináče už pri obsahovom líčení nášho rozpočtu. V rámci tohoto ministerstva považujem za nutné vzpomenúť dôležitej agendy sverenej tomuto ministerstvu, t. j. stavebného ruchu so zvláštnym zreteľom na slovenské pomery.
Ďalším dôležitým odborom agendy tohoto ministerstva, ktorému by som reklamoval zvláštnu pozornosť, je pečlivosť o vysťahovalcov.
Kapitola 19. Ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy má pre r. 1928 o 14 mil. Kč vyššie. Z tohoto zvýšenia prelimináru bolo by potrebné venovať dostatočnú čiastku slovenským nemocniciam, kde máme neustále veľký nedostatok postieľ, menovite v Bratislave. Rozšírenie bratislavskej nemocnice je veľmi akutné. Na celom Slovensku máme vo verejných nemocniciach len 5.512 postieľ. Snahy ministerstva k zabezpečeniu turistiky v Tatrách čo najsrdečnejšie vítam.
Kap. 20. obsahuje výdaje na penzie, ktoré dosahujú výšky 650 mil. Kč. K tomuto obnosu je nutné pripočítať ešte penzie, ktoré vyplácajú štátne podniky vo výške 860 mil. Kč, takže v celom štátnom rozpočte na r. 1928 dosahujú výdaje odpočivné, zaopatrovacie výšky asi 11/2 miliardy Kč. U penzie môžem konštatovať s radosťou, že práve v posledných dňoch upravujeme pomery t. zv. staropenzistov, čím penzijné otázky budú pravdepodobne k všeobecnej spokojnosti u nás vyriešené.
Kap. 21. a 22. Ministerstvo financií a všeobecná správa pokladničná sú naše najdôležitejšie položky rozpočtové, a to jak absolutnými ciframi, tak tiež ich významom, pre celé ústredné štátne hospodárstvo, ukazujú trvalú štabilitu kurzu našej meny, čo není ešte všeobecne preferovaná vec. Ráčte si len pozrieť desný výkyv španielskej pesety v tieto časy. Ďalej ukazujú veľký pokrok v peňažníctve a úverníctve takmer úplnym odstránením krátkodobého dlhu štátneho splatením poukázok za 1/2 miliardy Kč, zlacnenie úveru štátneho vôbec a tiež samé dodržanie linií úspornejšieho štátneho hospodárstva.
Ony môžu už i veľmi opatrným pozorovateľom vývoja prijaté byť za spoľahlivé znaky vzostupujúcej linii hospodárstva nášho štátu.
Najväčšia úspora týka sa výdajov na štátny dlh, ktoré boly snížené takmer o 1/4 miliardy Kč. Tento úspech je výsledkom cieľuvedomej pôžičkovej politiky pána ministra Engliša, ktorý hlása zásadu nerobiť nových dlžôb a zmenšiť ťarchy zo starých dlhov.
S hrdosťou môžem konštatovať, že u nás neboly robené nové dlžoby zatiaľ čo cudzina sa ďalej zaväzovala. V Nemecku na pr. bolo len v októbri t. r. uzavrených 11 zahraničných pôžičiek v úhrnej čiastke 4.339,500.000 Kč, v Maďarsku je rozpočet zaťažený na základe zahraničných pôžičiek asi 100 mil. zl. korún.
Úkoly finančnej správy pre rok 1927 sú vystupňované prevádzaním daňovej reformy. Sústava daňová, základná kostra, kostra nabývajúceho hospodárskeho štátu zostáva v podstate i na budúci rok. Toho roku po prejave pána ministra Engliša rozptylujú sa znepokojujúce hlasy o dôsledkoch vraj pripraveného zavedenia zlatej meny.
Ovšem naša finančná správa na Slovensku laboruje na nedostatočne vybavené úrady. Miestnosti sú nedostatočné v Bratislave, v Lučenci a v Michalovciach.
Kap. 23. O vysokej úrovni nášho najvyššieho kontrolného úradu a jeho precíznej práci mali sme príležitosť sa presvedčiť pri tohoročnom skúmaní štátnej uzáverky. Vo skupine štátnych podnikov boly v tohoročnom rozpočte položené základy modernizácii výnosového hospodárstva.
V skupine samosprávnych svazkov bol položený práve tohoto roku nový základ finančného hospodárstva samosprávnych sväzkov, ktorým má byť umožnený súlad medzi výdajami samosprávnych sväzkov a nosnosťou nášho hospodárstva. V tejto novej úprave bolo vytýkané, že obmedzuje samosprávu, rešp. stavia ju pod kontrolu štátnu. Dovoľujem si upozorniť na to, čo povedal dr Luther o samospráve anglickej a nemeckej na kongrese nemeckých miesť, keď poukázal, že anglická samospráva v obciach je ďaleko viac odvislá od štátnej kontroly, než samospráva nemecká a pri tom sa považuje Anglia za zem vzornej samosprávy.
Pred zakončením mojich slov nechcel by som opomenúť, že dominujúcim duchom, ktorý doviedol do nášho rozpočtu systém, poriadok a ktorý tento poriadok ide vliať do formy kodifikačnej, je minister Engliš. On nikdy nehľadá teatrálne efekty, nikdy není scholastikom. (Předsednictví se ujal předseda dr Hruban.) Každý raz, keď minister Engliš hovorí o rozpočte, prináša viac svetla ku všetkým našim problémom a vždy stojí na zásade, aby sa zmenšily bremená a aby na podklade rozumnejšej práce nastala väčšia hospodárnosť. Keď tak počúvam Engliša, tak mi prichádza ako pionier myšlienok novej kultúrnej práce, lebo udržaním, prehľbením a zachovaním vzpomenutej tradície pracuje na lepšej, čistejšej budúcnosti. A jeho túha sa nám sdeľuje, i my sme ako by jeho adepti, i my by sme chceli vidieť svet krajší a ľudstvo lepšie.
Minister Engliš nevedie byrokraticky fiškálnu, ale hospodársky orientovanú finančnú politiku. Dľa zvykov parlamentárnych mal by mať finančný minister povinnosť byť nepopulárnym, popularitu by mal prenechať politickým stranám, lenže on - a nás to teší - v tomto ohľade robí výnimku.
Práca rozpočtová do kosti zaťažuje všetky ministerstvá. Rozpočet prišiel včas, my nemáme nikdy žiadne provizoria, ale za túto pohotovosť technickej výkonnosti prislúcha celému úradníctvu, ktoré spolupracovalo na utvorení tohto krásneho diela, naše srdečné uznanie. Tiež dôvodová zpráva rozpočtu vypracovaná generálnym zpravodajom p. kol. drom Hnídkom je úctyhodná práca. Ja pred zakončením by som chcel ešte raz to vzpomenúť, čo napísal som v mojej zpráve, že náš rozpočet musí stáť v znamení výpovedi nášho pána ministerského predsedu Švehlu v myšlienke spolupráce všetkých občanov ČSR a v myšlienke služby celku, myslím, že rečníci v debate budú honorovať snahu rozpočtu doniesť do našich pomerov konsolidáciu a poriadok. Náš rozpočet siaha hlboko do univerzálneho, do trvajúceho. Kto raz bude po dlhých rokoch prehrabávať sa vo vtedy už žltých foliantoch naších rozpočtov, tak prijde na to, že v nich žila duša našej doby, rytmus naších dňov, že to bola doba ťažkej borby o životnú mieru, urputný boj človečenstva oproti pauperizácii, že to bola borba poválečnej doby, aby pracujúcim vrstvám bol poskytnutý väčší podiel na kulturnom živote národa a že ku tomuto účelu bol potrebný vyšší životný standard a to nutné presiaknutie hospodárstva etickým duchom, ktorý stavia do služieb ľudstva pokrok techniky, aby bolo oslobodené od bezdušnej otrockej práce a dovedené k voľnosti.
Slávny senát! Po prejednaní rozpočtu a všetkých jeho kapitôl a skupín s prílohami a finančným zákonom bol tento rozpočet v schôdze rozpočtového výboru dňa 9. decembra t. r. schválený vo znení prijatom poslaneckou snemovňou, a rozpočtový výbor si dovoluje navrhnúť, aby rozpočet tento na r. 1928 spolu s finančným zákonom a prijatými rezolúciami bol i slávnym senátom schválený podľa senátneho tlačiva 548. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda: Ke slovu se přihlásil pan ministr dr Engliš, uděluji mu je.
Ministr dr Engliš: Slavný senáte! Vývody pánů poslanců v poslanecké sněmovně a pánů senátorů v rozpočtovém výboru senátu žádají, abych snad několika slovy osvětlil ideologii naší dnešní finanční politiky. Nedívám se na finanční politiku jako na alchymii, které má rozuměti několik zasvěcenců a která čas od času překvapí občanstvo nějakým více méně anebo méně příjemným překvapením a zásahem, nýbrž mně běží o to, aby každý občan rozuměl, z jakých myšlenek vycházíme a jak se díváme na svůj problém dneška, jaké metody k tomu volíme, aby mohl tuto práci každý občan ohodnotiti.
Problematika dnešní naší finanční politiky není zcela pochopitelna, bez malé retrospektivy, a já bych se o to pokusil, abych zase krátce udělal stručnou retrospektivu naší finanční politiky od převratu.
Finanční politika naše souvisela co nejúžeji s politikou měnovou, nebo řekl bych, že základním tónem byla měna a sekundárním tónem byla finanční politika, která se stále musila přizpůsobovati zákrokům měnovým.
A tak tedy, chceme-li se zorientovati v těch 9 letech a udělati jisté etapy a fáze, nezbývá nám, než je navázati na fáze naší politiky měnové.
První doba popřevratová, to byla veliká Rašínova doba. To byla, jak já jí říkám, doba dekretální. Šlo o to, aby byla vytvořena vlastní měna československá, aby byla oddělena od měny rakousko~uherské - to se stalo okolkováním - a aby bylo vytvořeno administrativní ústředí pro měnu, neboť měna nemůže býti plovoucí papír, potřebuje určitého administrativního ústředí, které reguluje oběh, stále jej přizpůsobuje potřebě, aby nebylo oběživa více, než je potřebí, ale také, aby se neškrtil hospodářský stroj nedostatkem oběživa, které je pro něj olejem.
Stalo se tak zřízením Bankovního úřadu v ministerstvu financí. Zároveň tenkráte byla učiněna ještě další opatření, a to peníze byly při okolkování do poloviny při soukromé držbě staženy a zaměněny za 1% dluhopisy nezcizitelné a byly učiněny veškeré přípravy pro dávku z majetku.
Po odstupu časovém vždy se snáze kritisuje, nežli se v době kritické pracuje. A tak jestliže byly navázány na redukci oběživa a na dávku z majetku určité naděje souvisící s hodnotou peněz, které se nedostavily plně, nemůžeme říci, že by tato opatření nebyla bývala účelná. Jejich účel - jak se na ně z dnešního zorného úhlu díváme - spočíval v tom, že teprve daly skutečnou vládu Národní bance, jakožto nástupci Bankovního úřadu a Bankovnímu úřadu samému nad oběživem. Neboť, má-li administrativní ústředí měnové skutečně oběživo ovládati, pak je nutno, aby určitá, co možná veliká část toho oběživa se dostala ven jen výpůjčkou krátkodobou na směnku a na lombard. Bylo tedy potřebí napřed z těch 8 miliard bankovek, které po převratu u nás byly, odčerpávati thesaurací ještě další kusy, aby se to, čeho je potřebí, jako doplněk vracelo ven, ale už jen na směnku a lombard, neboť jen pak může Národní banka svým diskontem ztížiti anebo usnadniti výtok oběživa, působiti tudíž regulačně na úrok v celé zemi a tím také působiti na proudění veškerého kapitálu.
Tuto funkci tedy mělo okolkování bankovek a dávka z majetku, aby oběživo, které bylo pevně vtlačeno do oběhu, bylo částečně redukováno a bylo nahrazeno pružným doplňkem Národní banky. Možná, že bychom byli dosáhli téhož účelu valutární půjčkou, kdyby naše flotantní dluhy z pátého roku, které byly od r. 1920, byly použity k tomu účelu, aby byl splacen státovkový dluh. Byli bychom snad tímto dosáhli téhož, jako dosud dávkou z majetku, a nebyli bychom snad měli oněch poruch v administrativě finanční, berní atd. jako dnes jsou všeobecně známé. Ale dávka z majetku vedle měnového účelu měla ještě ohromnou funkci sociální, poněvadž každý úvěr, kdybychom byli řešili věc úvěrem, byli bychom musili amortisovati ze všeobecného státního zdroje a tudíž oněmi metodami, kterými stát doléhá na občanstvo ke všeobecné státní úhradě, kdežto zde dolehnuto bylo podle majetku, tedy dávka z majetku působila jistým rovnoměrnějším utvářením majetkových poměrů po převratu a proto je dáti přednost této metodě před metodou jinou.
Valuta naše při převratu byla asi na jedné čtvrtině mírové hodnoty a během prvého roku po převratu v zimě 1920 klesla až na 4 centimy, poněvadž nebyly vytvořeny ještě tenkráte předpoklady pro měnu dobrou a stabilní, kteréžto předpoklady spočívají jednak v administraci, jednak v rovnováze hospodářské, jednak v rovnováze finanční. Administrace potřebuje velkou zásobu devis a kovů, aby udržovala kurs na zahraničních trzích. Té tenkráte nebylo. Hospodářská rovnováha vyžaduje aktivity a rovnováhy v platební bilanci. Ale země byla po válce úplně vyhladovělá, nebylo prádla, nebylo ničeho, bylo potřebí velikých importů, a než byly opatřeny úvěry, tedy bylo jasno, že naše platební bilance byla pasivní. Ale ani finanční rovnováhy jsme neměli. Patřilo k dekretům první doby vytváření rozpočtu státního a zjednání půjčky, prvé půjčky národní svobody, pak půjček za ministra Horáčka a prioritní půjčky za ministra Sontága, než bylo možno uvésti poněkud rozpočet do rovnovážného pořádku. Půjčkami nebyl rozpočet v rovnováze. Jak stát, tak obec, samospráva i státní správa stály před poválečnými úkoly, tedy před zvětšenými úkoly. Obě stály nad poválečným hospodářstvím, tedy nad zchudlým hospodářstvím. A z toho samočinně vyplývá logicky, že musila se dostaviti krise, kterou bylo možno jen postupně odstraniti. A to se rozumí, že se tak mohlo státi zase přitužením berního šroubu a velikým útiskem občanstva, větším, než tomu bylo v míru, jak přirozeně z toho vyplývá.
Rok 1920 a 1921 nám zjednává po prvé předpoklady měny stabilní. Vláda tenkráte předložila parlamentu osnovu zákona aby cukerních zisků bylo použito k vytvoření reservy pro národní fond banky, avšak nedošlo k uskutečnění této myšlenky, poněvadž všechny cukerní zisky byly konsumovány pro naše vnitřní zásobení na zlevnění chleba.
Tenkráte jsme po prvé dosáhli rozpočtové rovnováhy v roce 1921 a také účetní uzávěrka nám praví, že byly běžnými příjmy uhrazeny veškeré výdaje a investice včetně, takže stát žádného dluhu neučinil. Rok 1921 končí prvním velkým přebytkem naší zahraniční obchodní bilance, poněvadž pokles měny, který v roce 1920 vedl až ke 4 c, osvěžil samozřejmě silný export, ale na štěstí u nás jsme se nikdy nepřizpůsobili automaticky měně, když klesala. Naše cifry hospodářské, naše ceny nešly nikdy samočinně s bursou; ačkoli měna byla na 4 c, naše ceny nebyly nikdy přizpůsobeny čtyřcentové měně, nýbrž vždy vyšší. Nepřipustili jsme nikdy ve své regulaci měny instrument, který v některých sousedních státech, v Německu a v Polsku vedl samočinně k tomu, že události na burse obracely se hned do hospodářského života. V Německu počítali prostě s dolarovou měnou, a jak se vytvářel kurs dolaru na burse, tak měli jídelní lístek vyjádřený v markách, ale den jako den přišel koeficient bursovní, takže se ceny tímto bursovním koeficientem násobily. Následkem toho ceny rapidně stoupaly, jak se pohybovala měna. I v Polsku způsobila tato metoda, připuštění dolaru do vnitřního oběhu, rapidní stoupání cen a následkem toho nemožnost zpátečního zotavení se měny.
V roce 1920-21 stáli jsme jaksi na principu myšlenky stabilisační, ačkoli ta první období měla tendenci od prvého počátku působiti k povlovnému stoupání měny. Příznivé výsledky roku 1921 jak finanční, tak i v platební bilanci souvisejí s tím, že v sousedních státech měny padly do propasti a způsobily, že interesenti vnější se koncentrovali k československé měně, poněvadž hleděli se zbaviti kapitálových ztrát, které by byly je postihly, kdyby byli nechali své majetky vyjádřeny v markách nebo rakouských korunách. Příznivé poměry zahraniční k tomu všemu měly za následek, že naše měna stala se jistým předmětem světové spekulace a byla také cílevědomě doma zdvižena. Je to období deflační, které bylo provedeno r. 1922. To, co se nepodařilo restrikcí oběživa při kolkování, ani dávce z majetku, podařilo se práci bursovní, kursy zahraniční stoupají napřed a nyní byly důsledky provedeny u nás. Měna, jednotka peněžní, řekl bych, není ničím jiným než soustavou hospodářských čísel v kostce. Na jedné straně máte všechny podniky jakožto pracovní skupinu - do podniku jde dřevo a vychází nábytek, do podniku jde kůže a vycházejí boty. To zhodnocení, které se na statcích provádí, to je skutečný a objektivní výnos té pracovní skupiny, o který se dělí podnikatel, dělník a kapitalista. Souhrn výnosů všech podniků je tedy podkladem života celého národa, je podkladem, ze kterého se tvoří na druhé straně důchody všech domácností jakožto hospodářství spotřebních a mezi nimi je tok. Statky se mění a přecházejí do domácnosti a důchody z domácnosti do podniku a tak je koloběh uzavřen. Nad tímto reálním substrátem je řada čísel, je zde řada výnosů, řada cen, řada důchodů, které jsou do sebe vklíněny. Není možno snížiti některé ceny při nezměněné výrobě, aniž současně klesnou výnosy a na druhé straně klesnou důchody, poněvadž všechny ty řady jsou do sebe organisačně sečleněny a proto jednotka peněžní znamená soustavu čísel, jednou větší, po druhé menší. Velká měnová jednotka znamená nízkou soustavu čísel, nízké ceny, nízké výnosy, nízké důchody, naproti tomu malá jednotka znamená vysoké ceny, vysoké důchody, vysoké výnosy.
Inflace není ničím jiným než nadouváním soustavy hospodářských čísel, deflace než restrikcí cenové soustavy hospodářských čísel, a proto, jestliže jsme zdvihli kurs měny přechodně na 19 centimů a na 15 a 1/2 centimů, musí následovati přece působnost důsledku druhého, t. j. soustavu hospodářských čísel sraziti. Práce ta byla přímo gigantická a že se podařila u nás, je to báječným přímo svědectvím pro ukázněnost veškerého našeho obyvatelstva v poměru k našemu státu a myslím, že by se ve všech státech nebyla podařila. U nás se zdařila. Samozřejmě tento proces byl provázen krisí a byla to těžká krise, poněvadž nejen běžné důchody, ale i výnos se snížil, ale jedna věc se nesnížila, číslo peněžních kapitálů, které je vyjádřeno vklady spořitelen, záložen, bank, obligace státu, komun. samosprávy atd., suma, která činí dohromady 60 až 70 a snad více miliard, tato suma věřitelská zůstala stejná, ale není ničím jiným nežli nárokem větší výroby a podnikání, které vydělává na ten úrok a odvádí ho cestou bank zase vkladatelům, tedy zvětšený tlak peněžního kapitálu musil vzejíti pro celou výrobu, tlak, který se ukázal jako větší kvota ve výrobním nákladu, vykonává větší tlak také na všechny ostatní složky a způsobil, že podniky, které nemohly obstáti, po případě podlehly, nebo trvaly, žily, a pracují pod zvýšeným tlakem. Tato krise se přenesla na peněžnictví, poněvadž tu a tam podniky, které nevydržely, způsobily peněžnictví ztráty, a tato krise přenesla se na stát a veřejné svazky, poněvadž ony jsou největšími dlužníky vnitrozemními a jejich dluh nejen že nebyl ztenčen, nýbrž byl ještě finanční krisí zvýšen a ony nebyly s to, aby radikálně redukovaly vnitřní zatížení, protože kvota dluhů vzrostla v rozpočtech od obcí až ke státu. Nemohly tyto veřejné svazky při deflaci tak úměrně tomu jako v cenách a v podnicích redukovati soustavu čísel finančních a následek toho byl zvýšený tlak na veřejné svazky a na výrobu. Tak stáli jsme před problémem, že výroba naše je na jedné straně vykapitalisována, na druhé straně že stojí pod zvýšeným tlakem peněžního kapitálu a veřejných svazků. Tento zvýšený tlak musil působiti na princip výroby brzdivě a tak vzniklo problematické období, které bylo nazváno konsolidačním, poněvadž vláda a parlament již za ministrování p. ministra inž. Bečky přinesly osnovu zákona, kterým se československá měna i právně stabilisovala, byvši již před tím stabilisována od r. 1923 jaksi na dnešní výši a byla zřízena cedulová banka a všecko formálně se zařídilo vlastně na trvalost dnešní peněžní jednoty. Ale nyní bylo na nás, abychom této myšlence přizpůsobili také ještě finanční politiku. Jak vypadala, to jsem vylíčil problematikou právě vyloženou. Jestliže hlavním důvodem tlaku vyššího veřejných svazků a jakéhosi útisku výroby a průmyslu byl zvýšený tlak peněžního kapitálu, bylo nutno ten tlak paralysovati snížením úroků. Snížením úroků vyvažujeme, co vyšší hodnotou tlačilo na obchod a průmysl. Aktuelní problém, problém úrokový stal se centrálním problémem veškerého snažení. Snížiti úrok znamená uleviti finančně výrobě, průmyslu a veřejným svazkům a umožniti postupně pokles jejich budgetu.