Slavný senát, týchto pár krátkych poznámok dovolil som si predniesť k úvahe a prosím, aby bol návrh zákona katastrálneho tak přijatý, ako ho pán zpravodaj preniesol (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Dále má slovo pan sen. Kučera.

Sen. Kučera: Slavný senáte! Zákon o pozemkovém katastru a jeho vedení má býti podkladem pro vyměřování daní a dávek a zajištění držby. Úkolu toho nebude dosaženo již proto, že v celé předloze zákona nemluví se o tom, že bude půda zhodnocena podle jejího výnosu a jakosti, ale zůstane při starém způsobu, jenž sice dělí půdu na různé stupnice tříd pro předpis daně pozemkové, které však dnešní výrobě v zemědělství vůbec neodpovídají a jsou křiklavými bezprávím na malých zemědělcích, ježto dosud u velkostatků máme velikou část půdy označenu co pastviny a tím zařazenu do třídy podléhající nejnižšímu zdanění, ale dnes racionelním hospodařením přeměněnou na ornou půdu, jež skytá tentýž výnos jako půda zhodnocená do třídy podléhající zdanění vyššímu. Předloha tohoto zákona neodstraňuje vůbec tohoto bezpráví, i když se odvolává na určité daňové zvýšení podle daňové reformy.

Pan ministr financí sice stále zdůrazňuje, že je nutné pro stát, aby zachytili všechny důchody a podle jejich hodnoty je zdanil ve prospěch státní pokladny, ale tato předloha nechává nedotčenu výsadu velkostatkářů, aby jejich půda byla méně zatížena daňovými břemeny, což ostatně se prakticky provádí i u průmyslu, kde rovněž malovýroba je poměrně více zatížena daněmi než velkoprůmysl.

V tom národohospodářském úkolu, aby zde tímto zákonem byla zjištěna a zajištěna výměra půdy, nebude dosaženo toho hlavního úkolu, aby byla řádně i zjištěna cena půdy a její hodnota podle skutečného výnosu, aby tím bylo odstraněno daňové nespravedlivé zatížení půdy méněcenné a dosaženo vyššího zdanění půdy výnosné. Tím ovšem zůstává, otevřeno volné pole i při prodeji a pronájmu půdy, ježto zde stát nemá zjištěnou skutečnou hodnotu půdy, podle níž by mohlo býti při prodeji, tedy převodu majetku, ale i při pronájmu půdy postupováno při různých dávkách a zdanění.

Předložený zákon, který má hlavně podle veřejných knih a map majitelům zajistiti držbu, nedosahuje vůbec tohoto účelu. My přece máme u nás v Čechách a i na Moravě veřejné knihy a mapy, ale to nijak neznamená, že ten, kdo je knihovním vlastníkem, je také i držitelem pozemků. Máme u nás řadu obcí, kde podle pozemkových knih jsou obce vlastníky určitých pozemků anebo i pozemků zanesených v knihách jako veřejný statek, ale veliká část těchto pozemků byla zcizena, je v rukou velkých sedláků a statkářů. A prosím, obce musí také z těchto pozemků, jichž tito statkáři užívají, platiti daně a přirážky. Pánové, tento zákon se vůbec vyhýbá řešení tak palčivé otázky, zejména pro náš venkov, kde tento stav, jenž neodpovídá pozemkovým knihám a mapám, vyvolává řadu velice nákladných sporů jak pro obce, tak i pro jednotlivce.

Postrádám v zákoně výkladu o tom, že zajištění držby předpokládá také zajištění vlastnictví určitého katastrálního pozemku. Odstraňte to křiklavé bezpráví, jež bylo spácháno zejména bohatými sedláky a statkáři, že přiorali si, celou řadu obecních cest a pastvin, ať již obecního nebo veřejného statku, a dnes brání se vrátiti tento zpět obcím, dovolávajíce se toto, že pozemků těch nabyli nerušeným dlouholetým užíváním a že pozemky tyto jsou jejich, třeba dosud jsou zaneseny v pozemkových knihách jako vlastnictví obce. Ale obce také i z těchto pozemků doposavad platí daně.

Myslím, že zejména strana agrární, která se vydává za jedině oprávněného mluvčího venkova, měla již dávno zasaditi se o to, aby ve věci obecního i veřejného statku byl zjednán náležitý pořádek a právní stav, jenž by obcím zjednal právo a spravedlnost buď vrácením pozemků, nebo jejich řádným zaplacením podle skutečné jejich dnešní hodnoty. Obce nejenom že byly okradeny o své pozemky, ale dnes jsou zatěžovány zjišťováním obecních pozemků, což vyžaduje tisícové náklady. Mohl bych jmenovat maličké obce, kde je daňová poplatnost nějakých 1.000 Kč daňového předpisu, ale které vynaložily také až 10.000 Kč na zjištění obecního majetku, ale nebylo jim to nic plátno, poněvadž ti držitelé majetku říkají, že je jejich. Tedy by obec se musila soudní cestou domáhati toho vlastnictví, což by znamenalo vyhazovati dalších 10.000. Tyto poměry mají v zápětí řadu nákladných sporů soudních, které stojí obce desetitisíce, ale celou tu otázku nechávají nevyřešenu, ježto obce jsou sice vlastníky pozemků, ale užitek z nich berou soukromníci.

Vy, koaliční politikové, pořád se oháníte frázemi o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, ale nijak vám nepřekáží, že zde byl obecní i veřejný statek rozkraden. Ale vy nemáte odvahy, abyste dnes žádali jeho vrácení, nebo aspoň zaplacení a zjednání stavu, aby knihovní vlastnictví bylo také vlastnictvím skutečným. Pánové, my máme ten dojem, že tento stav se úmyslně trpí, aby advokáti měli velice dobré a výnosné zaměstnání, protože spory o rušení držby dají se protahovati donekonečna a jsou zlatou studnicí pro stav advokátů.

Zákon tento, který by měl pro obce již přinésti vyřešení sporů o rušení držby, nechává nám tuto otázku otevřenu nadále a obcím přináší nová břemena, ježto jim ukládá řadu povinností při zjišťování a měření pozemků, jež budou vyžadovati se strany obcí finančních nákladů. Z důvodu těch nepovažujeme zákon tento za tak dokonalý, jak snad nám jej chce pan referent vykresliti, a pokládáme za velikou nespravedlnost, že nechává nedotčeny výsady bohatých sedláků a statkářů, ať již v ohledu daňovém, nebo i v ohledu zcizení obecního i veřejného statku. A je zajímavo, pánové, že u nás, kdy toto zcizení se trpí, v Podkarpatské Rusi se postupuje zcela opačně. Tam máme stav jiný. Zakarpatstká Ukrajina hraničí s Rumunskem, Maďarskem a Polskem. Hlavně rumunští a maďarští majitelé půdy v Zakarpatí byli bez hranic a po převratu byly stanoveny hranice nové. Tím byla provedena ohromná spekulace na celé pohraniční linii, různí spekulanti zejména také z Čech získávali půdu, která zůstala v Československé republice, dali si ji zaknihovati u cizích úřadů, ať v Marmaroš-Sigetu nebo jinde a tito lidé chtějí ty držitele v Zakarpatské Rusi vyhnat. U nás se oháníte vydržením práva a tam to nechcete uznat, že ti, kdož užívali dlouho těchto pozemků, chtějí býti také jejich vlastníky.

V jisté části, co leží na území československém, od věků užívají půdu soukromou více jak 30 až 100 roků. Přes administrativní nepořádek uherského katastru knihovního je tento majetek v rukou majitelů maďarských a rumunských. Spekulanti z Československa po převratu tyto pozemky získali tím, že šli do Rumunska a Maďarska a tam podvodným způsobem dali si pozemky zaknihovat na své vlastnictví a tím dostalo se jim do rukou mnoho majetku veřejného a obecního. Mnoho drobných lidí, kteří na této půdě se živili, vyhánějí.

Proto žádáme a navrhujeme, aby prováděcím nařízením byly všechny knihovní pořádky, které po převratu byly udělány v cizině, zrušeny, aby skutečně ti držitelé půdy v Zakarpatské Ukrajině. . . (Hlas: To je Polsko, Zakarpatská Rus!) Někdo říká Zakarpatská Rus, někdo Zakarpatská Ukrajina, někdo říká Podkarpatská Rus. Já se v tom oficielním názvu nevyznám, poněvadž těch názvů máte moc. Tedy je nutno,... (Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosům o klid!

Sen. Kučera (pokračuje): ...když už to zákon výslovně neříká, aby aspoň prováděcí nařízení zjednalo těm drobným držitelům půdy v Zakarpatské Ukrajině právo a spravedlnost. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan kol. sen. Prošek.

Sen. Prošek: Slavný senáte! V §u 21 projednávaného právě zákona o pozemkovém katastru vyznačen je způsob obdělávání pozemků a podle toho jsou rozvrženy do jednotlivých tříd ty které pozemky. Předložený návrh zákona rozeznává v prvé řadě pole, louky, zahrady, vinice, pastviny, lesy, močály, půdu odňatou zemědělskému a lesnímu obdělávání a pozemky bez katastrálního výtěžku vůbec. V celém tomto taxativním vypočítávání jednotlivých druhů obdělávání postrádám chmelnice, velice důležitý obor zemědělského podnikání. Není označeno, do které třídy má býti toto podnikání zemědělské zařazeno. Nevím, zdali se tak stalo úmyslně, nebo nedopatřením. Poukazuji na dosavadní stav, že chmelnice až dosud ve starém Rakousku byly různým způsobem posuzovány a různým způsobem zařazovány. Chmelnice byly v Haliči, v bývalém Rakousku, Štýrska a na Moravě zařazeny jako role a jedině v Čechách byla výjimka, že byly zařazeny jako zahrady, patrně proto, že některý byrokrat v minulých dobách otrockým způsobem přeložil německý název >Hopfengarten< do češtiny a zařadili tedy chmelnice jako zahrady. Každý musí uznati, že chmelnice fakticky žádnou zahradou není. Finanční efekt dosud toto zařazení mělo ten, že po převratu na základě tohoto zařadění do zahrad bylo na chmelnice vypočítáno 400 % přirážky válečné, kdežto u ostatních pozemků pouze 200 %. Tato závada reformou daňovou úplně zmizela a pozemky tyto jsou zdaněny stejným způsobem, vyjímaje lesy, které jsou o něco více zdaněny.

Držitelé chmelnic právem se dovolávají toho, aby tato nesrovnalost, která dříve panovala, byla tímto zákonem odstraněna, a poněvadž to v zákoně není, dovolil jsem si učiniti resoluční návrh, aby vláda tento nedostatek odstranila. Finanční efekt není tu žádný. Proč se držitelé chmelnic domáhají odstranění této nesrovnalosti? Proto, poněvadž jsou povinni podle dosavadních zvyklostí ohlašovati každou změnu na chmelnici. Jakmile někdo chmel osází, je povinen to ohlásiti, jakmile jej vyhodí, je povinen to odhlásiti. Na to se však často zapomíná a důsledek bývá pokutování dotčených, kteří opomenuli oznámení učiniti.

Poněvadž nejde o nic jiného, než o ulehčení administrativní a pak, aby to bylo unifikováno, aby bylo jednotné nazírání v celé republice na tuto otázku, učinil jsem tento resoluční návrh, kterým tomu má býti odpomoženo.

Měl jsem příležitost mluviti s panem finančním ministrem o této věci. Uznává, že finančního efektu to míti nebude, a nijak zamítavým způsobem se nestaví proti provedení tohoto opatření, které vřele doporučuji.

Prohlašuji, že zákon jako celek uznávám za celkový pokrok a z toho důvodu budu pro něj hlasovati (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Stodola.

Sen. Stodola: Slávny senát! Ako pri iných inštituciách hľadí Slovensko prispôsobiť sa vývoju a stavu západnejšej časti našej republiky, taktiež zo strany pozemkového katastru hľadí žiadostive v ústrety dobe, kedy dostane se mu diela rovnakej hodnoty, ako sa ním teší obyvatelstvo Čiech, Moravy a Sliezska, a ktoré bolo v bývalom Rakúsku obdivované a jemu záviděné celým svetom.

Na Slovensku a obdobne i na Podkarpatskej Rusi nie sú eště dodnes likvidované právne pomery pri dražbe pozemkov, vzniklé v dobách poddanských, menovite při používaní pastvín a lesov. Bývajú označované ako pomery urbárske, alebo urbárske právo. Je síce celý rad zákonných ustanovení, menovite články zák. VI/1836 a XXXIX/1908, ktoré upravujú pokračovanie, potrebné pre vyriešenie tejto pálčivej otázky, ale pokračovanie podľa týchto zákonov je veľmi zďlhavé a nákladné, lebo chýba podklad celého pokračovania, t. j. podrobná mapa a katastrálny operát. Je najvyš žiaducné, aby tieto mapy boly vyhotovené čo najskor a tým konečne uspokojive boly upravené pomery urbárske.

V celom rade obcí je ešte udržovaný patriarchálny zvyk hospodárenia. Skutočná držba vzťahuje sa podla zvyklostného práva len na užívanie určitej výmery pôdy v tom ktorom hone. Výmeru túto stanoví a na mieste samom vykazuje urbársky výbor podlá urbára, t. j. podľa dedičských a příbuzenských sväzkov v rodinách, kterým odedávna tieto pozemky patria. Spoločná držba to ovšem nie je. Každý hospodár naopak žiada a trvá na vydelení svojej výměry v skutočnosti oddelene od svojich súsedov. Vydelenie také prevádza sa dosť často, niekedy každoročne. Následkem týchto nových dělení pôdy dostává slovenský rolník svoj přidál na miestach odchylných, než před tým užíval.

Ale môže na Slovensku vyrastať potom snaha po zlepšení pôdy, po intenzívnom zavňajšom hospodarení, po meliorovaní pôdy atď.?

Akonáhle bude držba riadne v pozemkovom katastre zapísaná a v přírodě vymedzená, nedojde už viac k novému deleniu honov medzi jednotlivých podielníkov a krem toho bude zamedzený celý rad vleklých sporov, ktoré pramenia z vylíčených, patriarchálnych spôsobov hospodárenia.

Rolník bude pôdu považovať za svoje trvalé skutočné vlastníctvo, venuje jej viac pečlivosti, odhodlá sa k investíciám melioračným, čo bude mať za následok podstatné zvýšenie zemedelskej produkcie. Toto zvýšenie prijde k dobru, nielen súkromnému hospodárovi, ale celej republike, ktorá týmto spôsobom može najkratšou cestou dosiahnuť sebastačnosti v zemedelskej prvovýrobe.

Obyvatelia z území so sporiadaným pozemkovým katastrom nevedia si ani predstaviť tažkosti, v akých sa ocitá slovenský ľud následkom neporiadku pozemkového katastru pri predpisoch daňových, menovite pokiaľ ide o pozemkovú daň. Keď predá na príklad niekto pozemok v Čechách, môže bezpečne očakávať, že budúcim rokom už nebude z tohoto pozemku platiť žiadnych daní ani prirážok. Úrady tu proste vec obstarajú z úradnej povinnosti. Na Slovensku tomu tak není. Ak předal tu niekto pozemok v prírode, je ťažko zístiť, pod akým označením je zapísaný v pozemkovej knihe a toto označenie je úplne odlišné od označenia v pozemkovom katastre.

Následkom toho povstal úplný chaos v predpisovaní pozemkovej dane. Sú prípady, že z tejže vinice je pozemková daň vymáhaná od štyroch poplatníkov, že miesto z 20tich jutár usadlosti je daň pozemková predpísaná tomuže držiteľovi z 80tich jutár atď.

Na Slovensku o tom, kto je skutočným držiteľom pozemkov, aká je jeho výmera, kde leží atď. môže dať informácie jedine obecný alebo obvodný notár, jestli ovšem k tomu prejaví dosť ochoty.

Pozemková kniha bola v českých zemiach ododávna zavedená a bola vzorom verejných kníh pre iné štáty a poneváč je prostredníctvom pozemkového katastru udržovaná v súhlase so skutočným stavom, stojí i dnes na výške doby. Väčšina Slovenska, a Podkarp. Rusi má však ešte staré pozemnoknižné zápisnice (protokoly), ktoré sú skôr postrachom ľudu než útočišťom právnej ochrany.

Stará pozemková kniha je totiž založená a vedená zásadne podľa právnych celkov, ktorými sú pôvodné urbárske usedlosti. Všetci, držitelia, zúčastnení na usedlosti následkom dedičstva alebo pozdejšieho delenia, sú v pozemnoknižnej zápisnici zapísaní len ideálnymi podielmi prez to, že sa nachádzajú v držaní fyzicky ohraničených častí pôvodnej usedlosti.

V niektorých prípadoch sa otvorí nová síce pozemnoknižná zápisnica a zapíše sa do nej parcela, ktorú sa náhodou podarilo zistiť a právo vlastnícke sa pripíše všetkým spoludržiteľom pôvodnej zápisnice i s nabyvateľom a s podielmi vypočítanými podľa uvedeného príkladu. V pôvodnom protokole sa však táto parcela nevymaže.

Stálym delením vlastníckych podielov podľa ideálnej spoludržby dochádza sa v pozemkovej knihe k číslam závratným, k zlomkom, ktorých menovateľ ide až do miliónov. Na pr. v katastrálnej obci Felsögéllér vo vložke čís. 15. zapísané sú patrcele čis. 110 až 125 dohromady vo výmere 2 jutra 1318 štvor. siah; spoluvlastníkov je 274. V obci Nagy Megyer vo vložke 1167 zapísané parcele 6531, 6533, 6534, 6535 patrí 190 spolumajiteľom, a v tejže obci vo vložke 1139 parc. č. 456 vo výmere 278 siah je pripísaná 961 spoločníkom.

Z takéhoto spletitého vzťahu zápisov v pozemkových knihách o pozemkovom katastre a nesúhlasu týchto zápisov so stavom, skutočným nie je iného východiska, ako založiť pozemkový kataster znova a podľa stavu skutočného a operátov založiť i vložky pozemkovej knihy, ktoré by ale musely byť udržované v stálom súhlase s pozemkovým katastrom. Teda to, čo vládny návrh zákona o pozemkovom katastre a jeho vedení obsahuje.

Na Slovensku prežívame doby, v akých sa nachádzaly Čechy, Morava a Sliezsko asi v rokoch šesťdesiatych predošlého storočia, keď po uvoľnení pút poddanských bolo dovolené drobenie sedliackych usadlostí a každý roľník rozdeľoval svoj majetok všetkým, potomkom rovnakým dielom. Tým ovšem klesala výmera pozemkov sedliackych usadlostí až po minimum, potrebné pre výživu rodiny.

Slovensko je na tom o toľko horšie, že proces v drobení parciel už tak ďaleko pokročil, že jednotlivé parcelky sú už len niekoľko brázd široké a teda v hospodárení veľmi nevýhodné. Práve preto vítame všietci tento vládny návrh, lebo nemožno podceňovat význam osvetovej činnosti na Slovensku, do ktorej sa vkladá toľko nádejí, ale tvrdím, že hospodárske povznesenie slovenského vonkova leží v prvom rade v definitívnej úprave pomeru hospodára k pôde. Poneváč pozemkový kataster je nezbytnou pomôckou pre takúto úpravu, považujem predložený vládny návrh za predlohu priamo slovenskú.

Keď prináša vládny návrh zlepšenie pôzemkového katastru vo smere technickom a právnom pre všetky územia našej republiky, prináša, slovenskému vonkovskému ľudu bezprostredný základ jeho hospodárskeho pokroku.

Lebo, vážení pánovia, slávny senát, nejde stále len tvrdiť, že Slovensko nie je v stave sa udržať svojou daňovou kapacitou. Práve týmito neporiadky, o ktorých som mluvil, je Slovansko ohromne handicapované, je to pravda, že sú to hriechy starého režimu, a že sa pracuje k náprave, ale je treba previesť vyrovnanie s historickými zemiami a zadovážať na Slovensko parity predválečnéj báze. K tomu je ovšem treba mnoho a mnoho rokov a dobrej vôle a mnoho velkých investícií. Ale musíme na tom trvať preto, lebo je toho treba k mravnému hospodárskému obrodeniu Slovenska, ktorú myšlienku nám doniesla republika. Je predovšetkým potrebný poriadok a konsolidačná hospodářská podstata, lebo jedine takto, slávny senát, budeme môcť tú myšlienku, ktorú sme si my starí predváleční Slováci osvojili, a to jednotnosť československého národa, uplatňovať a môcť prevádzať. Pre túto príčinu vitáme vládny návrh. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přerušuji jednání.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. dr Krouskému a Slámovi.

Sděluji, že

do výboru národohospodářského nastupuje za sen. dr Rozkošného sen. Hrejsa,

do výboru technicko-dopravního za sen. Pichla sen. dr Macků.

do výboru imunitního za sen. dr Krouského sem. Hubka.

do výboru rozpočtového za sen. Wagnera sen. Plamínková,

do výboru národohospodářského na místo sen. Plamínkové sen. dr Macků.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 2. prosince 1927 o 15. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zakona (tisk 480) o pozemkovém katastru a jeho vedení. (Katastrálního zákona.) Tisk 539.

2. Zpráva ústavno-právneho výboru k vládnemu návrhu (ťlač. 556) zákona o zmene niektorých predpisov o vymáhaní a účtovaní tróv spojených s trestným pokračovaním pri súdoch na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tisk 542.

3. Zpráva ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona, (tisk 527 a 531) o daňovém základu rozhodném pro zápis obchodníků do obchodního rejstříku Tisk 541.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 520), kterým se předkládá Národnímu shromáždění dodatková úmluva ze dne 21. července 1927 k obchodní dohodě mezi Českoslovanskou republikou a republikou Rakouskou. Tisk 538.

5. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednány byly osnovy zákonů:

a) o pozemkovém katastru a jeho vedení. (Katastrálního zákona), tisk 539;

b) o zmene niektorých predpisov o vymáhaní a účtovaní tróv spojených s trestným pokračováním při súdoch na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, tisk 542.

6. Návrh na prodloužení lhůty dané §em 43 úst. list. ku projednání usnesení poslanecké sněmovny:

a) o vládním návrhu zákona o zahlazení odsouzení, tisk 435;

b) o vládním návrhu zákona o zatímní ochraně lesů. tisk 525.

Jsou námitky proti tomuto dennímu pořadu? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hodin 59 min.