Schůze zahájena v 15. hod. 45. minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Krčméry, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Prause.

122 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Černý, dr Mayr-Harting, dr Peroutka.

Z kanceláře senátu: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby byla zdravotní dovolená na 4 neděle udělena sen. Reiterovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, račte zvednouti ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je schválen. Budeme projednávati pořad jednání. Prvním předmětem je:

1. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 338) o návrhu posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečasa a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Tisk 482.

Zpravodajem je pan sen. Dundr, dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Dundr: Slavný senáte! Již loňského roku předložili poslanci sociálně-demokratičtí v poslanecké sněmovně návrh na změnu a doplnění všeobecného báňského zákona z r. 1854, sledujíce návrhem unifikaci zákona, zvláště pak unifikaci předpisů, týkajících se pracovních poměrů zaměstnanců báňského průmyslu. V dosud platných předpisech pro Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo stanoveno, že mzda báňských zaměstnanců vyplácí se, pokud jde o dělníky, aspoň jednou čtvrtletně. Kromě toho v ustanoveních tohoto zákona byly předpisy, které do značné míry poškozovaly zaměstnance báňského průmyslu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, stavíce je na stupeň nižší, než zaměstnance, horníky a báňské dělníky v historických zemích. Proto navrhovatelé zvláště sledovali změnu potud, aby ze zákona odstraněna byla ustanovení a předpisy, které tu poškozují zaměstnance báňského průmyslu a jíž mělo býti dosaženo sjednocení předpisů pro horníky v historických zemích, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

V ustanoveních zákona z r. 1854 byl také předpis, podle něhož zaměstnanci byli povinni kupovati pracovní pomůcky a svítivo, což nebylo v žádném případě v historických zemích. Kromě toho podle ustanovení starého zákona byli připuštěny různé srážky ze mzdy. Konečně mohla býti také vyplácena mzda nejen v penězích, ale i v naturáliích.

Navrhovatelům, jak jsem již pravil, šlo hlavně o to, aby nesrovnalosti, které znamenaly ponížení horníků a báňských dělníků na Slovensku a Podkarpatské Rusi, zmizely, aby unifikace, jež je žádoucí, nezbytná a nutná, zavedena byla.

Poslanecká sněmovna přijala návrh zákona, jímž se zabýval sociálně-politický výbor senátu, jakož i plenární schůze senátu a ještě před tím, než návrh mohl býti schválen ve druhém čtení, vyslovil ústavně-právní výbor určité námitky, které sloužily za podklad vrácení návrhu zákona sociálně-politickému výboru tohoto sboru.

Ústavně-právní výbor zvláště poukazoval na předpis, v němž scházelo určité doplnění a jímž rušena byla ona zásada, která vyslovena byla unifikací. Kromě toho také ústavně-právní výbor poukazoval na nedostatečné označení zákona samého a k těmto připomínkám sociálně-politický výbor přihlížel, zákon doplnil a předkládá jej senátu k schválení.

Co je zvláště třeba při této příležitosti zdůrazniti, je, že mají býti zlepšena ustanovení, týkající se vyplácení mzdy, která může býti vyplácena jedině v penězích, z nichž mohou býti připuštěny srážky jedině v těch případech, když jsou opodstatněny a odůvodněny zákonem, když jsou odůvodněny pracovním řádem event. Kolektivní smlouvou, dále pak zvláštní ustanovení, které určuje, že mzda může býti vyplácena jedině v době šichtovní, v době pracovní, že není tudíž přípustné, aby výplata mzdy se odbývala po ukončení šichty, doby pracovní.

Další důležité ustanovení je, že pracovní pomůcky a osvětlení, které dříve zaměstnanci báňského průmyslu byli povinni kupovati, obdrží od zaměstnavatele bezplatně. Tedy v tomto směru postaveni byli zaměstnanci báňského průmyslu na Slovensku a Podkarpatské Rusi na roveň zaměstnancům v historických zemích.

Sociálně-politický výbor, přihlížeje k těžké a zvláště životu nebezpečné práci horníků a důlních zaměstnanců, uznal jednomyslně, že je třeba aspoň po této stránce postaviti tyto zaměstnance na roveň zaměstnancům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jest si vědom toho, že tím nebudou v plné míře splněny naděje a splněna oprávněná přání horníků a zaměstnanců báňského průmyslu, avšak přesto přece v těchto opatřeních, která se tu nyní budou opírati o zákon, spočívá aspoň určitá záruka lepších poměrů pracovních o něž zajisté nám všem musí bez rozdílu jíti.

Sociálně-politický výbor navrhuje dále, aby příslušná změna týkající se účinnosti tohoto zákona, byla také senátem schválena, aby totiž zákon vstoupil v účinnost dnem vyhlášení a nikoli 1. lednem, jak původně bylo navrhováno. Rovněž navrhuje, aby schválena byla resoluce, jíž se ministerstvu veřejných prací ukládá, aby zprávy revírních horních úřadů a báňských hejtmanství, o jejich činnosti v oboru báňské inspekce každoročně ve zvláštních spisech uveřejněny byly. Jest příznačno, že zatím co živnostenští inspektoři každým rokem vydávají zprávy o své činnosti v oboru své působnosti, ukazujíce na poměry mzdové a pracovní, ukazujíce na výsledky a účinky sociálně-politického zákonodárství v tomto směru, v tomto tak důležitém oboru práce, nebyla vydána v posledních letech od počátku světové války žádná zpráva, což je zajisté na škodu i na újmu nejenom zaměstnancům, ale což je také na škodu a újmu věci, o níž v tomto případě musí jíti. Já tedy v zastoupení sociálně-politického výboru doporučuji, aby návrh zákona i resoluce byly schváleny.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen, budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Prosím, pánové a dámy, račte se posaditi. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Žádných námitek není? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme tudíž tak postupovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové tisk 482 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové tisk 482 ve čtení prvém.

Dalším předmětem pořadu je:

2. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 463) k vládnímu návrhu zákona o provedení úmluvy mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 29. května 1925 a úmluvy mezi Československou republikou a královstvím Italským ze dne 4. května 1926, o plnění smluv o pojištění na život a důchody. Tisk 483.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní pan sen. Pastyřík, za výbor zahraniční sen. Prošek a za výbor rozpočtový sen. Kroiher.

Dávám slovo panu zpravodaji za výbor ústavně-právní.

Zpravodaj sen. Pastyřík: Zpráva výboru ústavně-právního o provedení úmluvy mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 29. května 1925 a úmluvy mezi Československou republikou a královstvím Italským ze dne 4. května 1926, o plnění smluv o pojištění na život a důchody. Ústavně-právní výbor ve své schůzi dne 1. července 1927 pojednal o zákoně k provedení výše uvedených úmluv, které sjednaly rakouské, po případě italské pojišťovny s pojistníky rakouskými, po případě italskými. Ustanovení těchto úmluv, pokud s nimi Národní shromáždění vyslovilo souhlas a pokud upravují otázky vyhrazené zákonodárství Československé republiky, jsou součástí našeho vnitrostátního právního řádu, t. j. dává se jim moc zákona.

Tímto zákonem dává se vládě zmocnění, aby tam, kde při provádění některých ustanovení uvedených úmluv bude třeba bližších a podrobných předpisů, vydala je ve formě vládního nařízení.

Ústavně-právní výbor usnesl se ve své schůzi dne 1. července 1927 doporučiti přijetí osnovy zákona tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, ve znění senát. tisku č. 463.

Předseda: Dávám slovo panu zpravodaji za výbor zahraniční, sen. Proškovi.

Zpravodaj sen. Prošek: Slavný senáte! Předloha tato je vlastně doplňkem shora uvedených a senátem již schválených úmluv mezi republikou Československou s jedné a republikou Rakouskou a královstvím Italským s druhé strany. Smlouvami těmito upravují se valutárně závazky pojišťoven naproti pojištěncům a přinášejí těmto jistotu jejich pojištěné hodnoty, která následkem změněných poměrů hospodářských po světové válce stala se velmi labilní. Na tuto okolnost pamatováno bylo již ve čl. 215 mírové smlouvy St.-Germainské a ve čl. 198 mírové smlouvy Trianonské. Smlouvy tyto uzavřeny byly v důsledku těchto mírových smluvních ustanovení.

Avšak zákony resp. smlouvy tyto upravovaly pouze vzájemný poměr smluvních států oproti sobě. Aby však úmluvy tyto staly se též součástí našeho vnitrostátního řádu, je potřebí, aby byl vydán příslušný prováděcí zákon, což se touto předlohou činí.

Jelikož však nemohlo býti v této předloze pamatováno na všechny eventuality, dává se §em 2 tohoto zákona vládě zmocnění, aby vydala nařízením podrobnější předpisy k provedení obou úmluv, uvedených v §u 1 zákona.

Zákon tento sleduje nesporně snahu chrániti pojištěnce v jejich právech a je doplněním dosavadních již usnesených zahraničních smluv.

Z těchto důvodů navrhuje zahraniční výbor schválení této předlohy, tisk č. 463, v nezměněném znění tak, jak byla usnesena sněmovnou poslaneckou.

Předseda: Dávám slovo panu sen. Kroiherovi, jako zpravodaji výboru rozpočtového.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Rozpočtový výbor se usnesl připojiti se k návrhu výborů ústavně-právního a zahraničního.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen, budeme hlasovati.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (má 3 paragrafy) míním dáti hlasovati najednou, nebude-li žádných námitek.

Námitek není? (Nebyly.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou a vyznačena v tisku 463 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 463, ve čtení prvém.

Dalším předmětem pořadu je:

3. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 468) k vládnímu návrhu zákona, jímž se prodlužuje a rozšiřuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů. Tisk 486.

Zpravodaji jsou za výbor národohospodářský pan sen. Sáblík, za výbor živnostensko-obchodní pan sen. Miller, za výbor rozpočtový pan sen. dr Fáček.

Dávám slovo zpravodaji výboru národohospodářského.

Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! Zákonem ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., povolovaly se celní slevy pro dovoz strojů a přístrojů saz. třídy 40 (vyjma stroje saz. čísel 531, 532, 533, 534 a.) a stroje podle pozn. k saz. čís. 535 a pozn. k saz. čís. 538), dále pro stroje podle saz. čís. 539 (vyjma motory a dynama podle pozn. k saz. čís. 539) a pro elektrické přístroje a elektrotechnická zařízení saz. čís. 543, a to na stroje, které se v tuzemsku nevyráběly a jichž dovoz byl nutný, aby se zavedl nebo zdokonalil některý obor výroby průmyslové nebo zemědělské. Účelem zákona toho bylo, aby domácí výrobě průmyslové, živnostenské a zemědělské umožněno bylo aspoň na dobu přechodnou levnější opatřování takových strojů z ciziny, jichž potřebovala k zdokonalení výrobní schopnosti, aby mohla konkurovati s cizinou.

Je to výjimečný zákon, který přirozeně nikterak nepoškozoval našeho průmyslu, nýbrž který byl omezen na stroje, jež se zde nevyrábějí.

Zákon tento měl platnost pouze do konce roku 1926.

Poněvadž náš průmysl a zemědělství i dále vyžadují zdokonalení a rekonstrukce strojního zařízení a k tomu cíli umožnění dovozu některých strojů a přístrojů z ciziny, navrhuje se prodloužení zákona ze dne 17. března 1925, č. 58/1925 Sb. z. a n., (vyjma druhého odstavce § 4) až do 30. června 1928. Mimo to rozšiřuje se platnost zákona tohoto také na vozidla saz. položky 553 d.) a jich součástky, totiž na traktory a motorové pluhy, a to slevou 30% autonomní celní sazby.

Výbor národohospodářský projednal usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje a rozšiřuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., a navrhuje senátu jeho schválení ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou beze změny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor živnostensko-obchodní, panu sen. Millerovi. (Hluk.)

Prosím o klid!

Zpravodaj sen. Miller: Slavný senáte! Živnostensko-obchodní výbor senátu jednal o předloze této ve schůzi dne 1. července, a vzal na vědomí, že se objevila potřeba prodloužiti zákon ze dne 17. března 1925 do 30. června 1928. - Zákon tento má platnost dočasnou, a bylo by si přáti, aby naše výroba dospěla tak daleko, aby jej nebylo třeba dále prodlužovati. - Má ráz výjimečný. - Uznati nutno, že některé specielní, složité stroje, zvláště obráběcí anebo některé textilní, nelze rentabilně u nás vyráběti, pro obmezenost odbytových prostorů a tím i možností - kde se nevyplatí nákladná výrobní zařízení pro výrobu těchto strojů. Takové stroje bude nutno k nám dovážeti. Aby pak sníženy byly zařizovací náklady závodů, strojů těchto nevyhnutelně potřebujících, poskytuje tento zákon celní úlevy, podle znění navrženého. - V tomto bodě jest zákon velmi účelný. - U jiných však strojů, zejména traktorů, byl by zdravý vývoj, kdyby se vyráběly v tuzemsku a nebylo ku krytí tuzemské potřeby třeba poskytovati celních úlev. - Pro stroje tohoto druhu jest u nás nejširší možnost odbytu.

Je sice nezdravým zjevem, že se k nám dovážejí na př. americké traktory a že tuzemské továrny nezařídily se dosud na výrobu těchto strojů, které pokrokem v zemědělské výrobě a vůbec celým směrem vývoje zemědělské výroby najdou takového rozšíření, že můžeme předvídati, že za 20, 30 let budou se používati ve všech hospodářstvích velkých i menších, v nichž drobní hospodáři se sdruží, aby si takový traktor mohli koupiti. Poukazuji, jak velké obchody zde dělá ku př. Ford se svým "Fordsonem", ačkoliv je to stroj přizpůsobený americkým poměrům, tedy poměrně levný, ale málo trvanlivý. Upozorňuji s tohoto místa na to, že by naše závody měly se snažiti, aby zemědělství dodaly traktor, který by svou cenou vyhovoval, aby nebylo třeba, abychom dováželi traktory z Ameriky a také ještě z Německa.

Pokud nebylo v tomto zákoně vyhověno přání o dalším rozšíření celních úlev pro některé dovážené stroje, nejmenované v § 1 zákona ze dne 17. března 1925, slíbila vláda při zjednávání obchodních smluv ku stanovení celních sazeb vzíti na ně podle možnosti zřetel.

Živnostensko-obchodní výbor senátu navrhuje, aby senát přijal osnovu zákona ve znění usneseném posl. sněmovnou.

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového panu sen. dr Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Se stanoviska rozpočtového výboru dovoluji si jen připomenouti, že tento případ není prvým, kdy státním financím ukládá se jistá oběť za tím účelem, aby bylo umožněno a urychleno řádné technické vybudování naší výroby. Již odpisový zákon sledoval tuto tendenci a byl potom pojat jako trvalá instituce do zákona o daňové reformě a rovněž dočasné osvobození nově vybudovaných podniků, které bylo tím zákonem zavedeno, spadá pod toto hledisko.

V případě, o kterém dnes jednáme, meze, jež jsou položeny použitím zákona o slevě cla dovezených strojů v zájmu domácího průmyslu strojnického, zároveň chrání státní finance, před újmou příliš velikou. Podle výsledků za r. 1926, kdy tento zákon již byl v platnosti, úhrnné slevy činily asi 12 mil. Kč, tedy necelých 10% cla připadajícího na všechny dovezené stroje, na které bylo aplikovati příslušné položky celní sazby.

Vzhledem k tomu navrhuji jménem rozpočtového výboru rovněž, aby zákon tento byl schválen.

Předseda (zvoní): Nikdo ke slovu není přihlášen. Budeme hlasovati. Račte se posaditi. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou, nebude-li žádných námitek. (Nebylo.)

Námitek není. Budeme tedy při hlasování tak postupovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou a vyznačena v sen. tisku 468 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 468 ve čtení prvém.

Přerušuji jednání na půl hodiny, poněvadž je svolána předporada klubovních předsedů.

Schůze přerušena v 16 hod. 10 min.

Schůze opět zahájena v 17 hod. 35 min.

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušené jednání.

Další předmět pořadu, nebude-li žádných námitek, přesunu na místo poslední.

Jest to:

Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 435) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona o zahlazení odsouzení. Tisk 487.

(Námitek nebylo.) Žádných námitek není. Stane se tedy tak.

Dále budeme pokračovati v jednacím pořadu, v jednání o dalším předmětu; tím je:

4. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 445) zákona o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva. Tisk 476.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr Procházka, za výbor rozpočtový sen. dr Havelka.

Táži se pánů zpravodajů, mají-li snad nějaké tiskové změny, nebo korektury?

Zpravodaj sen. dr Procházka: Ve čl. V. označení odstavců patří do závorek.

Ve čl. V, odst. 1 odpadá ve třetím řádku za slovy "zahalečích" čárka.

Předseda: Budeme hlasovati, račte se posaditi. (Děje se.)

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, úvodní formulí a s těmi dvěma malými tiskovými korekturami - čárka a závorky - tak jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule, s těmi malými dvěma korekturami, přijímá se podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Nyní máme resoluci výboru ústavně-právního, která je otištěna ve zprávě výborové.

Kdo je pro tuto resoluci, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato je schválena.

Nyní máme zde resoluci p. sen. dr Hellera a soudr.

Žádám, aby byla přečtena.

Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):

"Resoluční návrh sen. dr Hellera a soudr.:

Vláda se vybízí, aby učinila potřebná opatření, by se trestanců v nucených pracovních koloniích nepoužívalo k takovým pracím, kterými by průmyslovým a zemědělským dělníkům v jejich mzdách způsobovali soutěž.

Předseda: Prosím pana zpravodaje.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Navrhuji přijetí resoluce.

Předseda: Kdo souhlasí s resolucí právě přečtenou, pro kterou se vyslovuje pan zpravodaj, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato je schválena.

Dalším předmětem je:

5. Druhé čtení zprávy I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 469) k vládnímu návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby převzala státní záruku za úvěr určený k výstavbě veletržních paláců v Praze. Tisk 475.

Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Kotrba, za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas.

Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny nebo korektury?

Zpravodaj sen. Kotrba: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoliv.

Předseda: Není tomu tak. Budeme proto hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, račte zvednouti ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resolucí, otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce, otištěná ve zprávě výborové, je rovněž schválena.

Další bod jednacího pořadu, nebude-li žádných námitek, přesunu na předposlední místo.

Je to:

Návrh na prodloužení lhůty podle §u 43 úst. listiny ku projednání usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona proti nekalé soutěži. Tisk 470.

(Námitek nebylo.) Námitek není, zůstává tedy při tom, co jsem prohlásil.

Než začneme projednávati další pořad jednání, navrhuji, aby rozprava o bodě

6. Zprávě ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 477) týkající se vládního návrhu zákona o organisaci politické správy, tisk 490 a

7. Zprávě výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 478) o vládním návrhu zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev, tisk 491 sloučena byla v jedinou rozpravu.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je schválen a bude jednotná rozprava.

Dávám slovo panu sen. Lukešovi jako zpravodaji výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny tisk 490.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Zákon o organisaci politické správy, který má býti projednáván, dotýká se naší ústavy, jest povahy politické a důležitý pro náš veřejný život, neboť upravuje jak pravomoc a kompetenci politických úřadů, tak i organisaci politické správy a jest proto přirozeno, že se o projednání tohoto zákona projevil větší zájem širší veřejnosti. Ve skutečnosti zákon tento pouze novelisuje župní zákon, ovšem že v mnohých směrech, ale přece jen podržuje jeho strukturu a proto nejdůležitější jednání o organisaci vnitřní správy naší republiky bylo již provedeno při jednání o župním zákonu.

Nepříznivá kritika tohoto zákona týká se hlavně zmenšení počtu správních jednotek z 21 či 20 na 4, jmenování ¹/₃ členů okresních a župních zastupitelstev, dále sloučení země Slezské s Moravou, zúžení samosprávy a toho, že vloženo bylo, a to ještě do hlavy i zákona 13 článků, jež recipují a upravují různé předpisy politické správy z dřívější doby a přizpůsobují je dnešním poměrům a potřebám za účelem jednotné pravomoci a kompetence politických úřadů v celém státě.

Po převratu rozhodli jsme se upraviti organisaci naší politické správy po vzoru francouzském, rozdělivše státní území na 21 správních jednotek, žup, beze společných zájmů a vnitřní spojitosti v zájmu státní jednoty, abychom zmenšili zemní patriotismus a čelili tak více snahám odstředivým a iredentistickým, s čímž souhlasili též Slováci, kteří kladli ideu Československé republiky nadevše, a to již v zájmu zabezpečení své vlastní svobody.

To jsou hlavní důvody, proč se rozhodlo revoluční Národní shromáždění pro zřízení žup. Zastáncům historických zemí byly však během jednání, a to až ku konci, přece učiněny dva ústupky, a to jeden v tom směru, že župy nebudou rušiti zemských hranic. Výjimka ovšem byla učiněna u Slezska, které bylo již tehdy rozděleno tak, že severní část Slezska byla přičleněna k župě olomoucké, střední část zvané Opavsko bylo spojeno s východní Moravou v župu moravsko-slezskou a z Těšínska, které tehdy ještě nebylo rozděleno a o němž jsme nemohli ani tušiti, že by rozděleno bylo, měla býti samostatná župa. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

Další ústupek, který zde byl učiněn zástupcům historických zemí, byl, že byl povolen zemský župní svaz, a to teprve tehdy, když struktura župního zákona, ba zákon skoro celý byl hotov. Tímto ustanovením byl porušen celý ráz župního zákona, umožněna byla IV. instance, čímž by bylo řízení značně zdraženo a pravý účel, pro který župy byly zřízeny, tímto ustanovením o zemských župních svazech byl vlastně zmařen. Právě tento dodatek byl hlavní příčinou, proč nebyly župy uvedeny v život. Mimo to ukázaly se během krátké doby, ve které bylo župní zřízení na Slovensku zavedeno, též stinné stránky župního zřízení. Jednak viděli jsme, že některé župy příliš malé a finančně slabé nestačí na všechny úkoly, které mají obstarávati a projevily se proto snahy přenésti tyto větší náklady na širší celky, zemi, na zmíněné župní svazy, nebo na stát. Byl to následek jisté sociální nespravedlnosti mezi župami, která se nedala zameziti, mělo-li se více malých žup utvořiti. Dále se ukázalo, že by zřízení velkého počtu žup, mimo hlavní město Prahu a Brno, když by župní sídlo v Opavě nebylo zůstalo, vyžadovalo velkého nákladu, který by přesahoval daleko přes jednu miliardu, neboť by se byly musily v sídlech žup stavěti jednak úřední budovy pro župy, jednak byty pro úředníky. V důvodové zprávě dovolil si ústavně-právní výbor uvésti a ukázati měřítko prostředně veliké župy a potřebu zaměstnanců v ní, uváděje za příklad zemi slezskou, která má 645.768 obyvatel, tedy tolik asi, kolik by měly průměrné župy v našem státě. V této zemi bylo zaměstnáno v ústředních správních úřadech, u zemské správy politické a v zemském výboru 334 úředníků a 57 zřízenců. To je malou ukázkou, kolik by přibližně potřebovaly zaměstnanců župy, kterýžto počet by se byl musil do dotyčných župních sídel skutečně přeložiti, a to hlavně z Prahy a Brna, ze kterých by se bylo mělo desetitisíce zaměstnanců do župních sídel vystěhovati. Tím by bylo nastalo stěhování ne sice národů, ale úředníků a zřízenců. To by jim a jich rodinám bylo jistě způsobilo mnoho nepříjemností, neboť by nebyli včasně dostali bytů, možná, že by jim byly scházely též školy pro jich dítky toho druhu, které měli v hlavních městech. Byli by též musili opustiti i své domy, jež si s velkými obětmi v těchto městech vystavěli. K tomu všemu by ještě přistoupilo, že jak Praha, tak Brno by byly zbaveny velkého počtu úřednictva, zřízenectva a jejich rodin a byly by tím velmi hospodářsky poškozeny. Chápeme tedy, že jak Praha tak Brno neměly zájmu na tom, aby župní zřízení bylo provedeno a snad i tyto okolnosti mohly býti mimo jiné též jedním z momentů, že k župnímu zřízení nedošlo.

Kdyby se byly zřídily župy v tom počtu, jak bylo zamýšleno, 21 či 20, nemohly by býti učiněny posledními instancemi. Poslední instancí by musela býti ministerstva. Následkem toho by nastala větší centralisace a počet úřednictva v ministerstvech byl by musil býti zvyšován.

Též nelze přehlížeti momentu, že sídla žup, poněvadž se nikdy nepočítalo s tím, že by se staly nějakým ústředím pro určitý obvod, nemají takovou síť komunikační, jak by si ji byly vystavily, kdyby již dříve bylo přikročeno k župnímu zřízení, dokud ještě nebylo drah vůbec nebo málo a dokud také bylo méně silnic, jak tomu bylo ve Francii, když tam byly zřízeny departementy.

Tyto všecky okolnosti nutily jak vládu, tak i jiné povolané činitele k tomu, aby uvažovaly, jak župní zřízení novelovat tak, aby nenastalo při unifikaci politické správy ještě zhoršení a stížení vnitřní správy, zejména pokud se týká jejího účelu a po stránce úsporné. Neboť nesmí se této doby zejména též přehlížeti, že přicházíme k tomu, aby vydání státní se omezovalo jenom na nejnutnější míru.