Tento zákon přináší nám novou vymoženost, totiž jmenování jedné třetiny členů okresního a zemského zastupitelstva vládou. Také pro tuto věc byl vynalezen jakýs druh nové bible: jmenování má se státi s ohledem na hospodářské, kulturní, sociální a národnostní poměry; a s tím se naši vládní Němci spokojili. Prozatím, dokud sedí ve vládě, bude se na ně bráti snad trochu zřetele. Nevěděl bych také žádného důvodu, proč by česká vláda neměla do těchto korporací vysílati vaše lidi, vaše lidi, kteří přece jsou přímo věrnými trabanty této vlády, (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) kteří jsou vládě věrnější nežli Češi sami. Ale snad nastane přece doba, kdy jiná vláda bude jinak vykládati hospodářské, sociální, národnostní a kulturní poměry. A vy souhlasíte s jmenováním příští vládou, kterou dnes vůbec neznáte, o které nevíte, jak bude složena, nespoléháte se více na hlasy voličů, nýbrž nalézáte své útočiště u jmenovaného zástupce. Říká se stále: Vždyť se musíme starati o to, aby v těchto zastupitelských korporacích zasedali odborníci, lidé, kteří tomu více rozumějí. Není to žádnou poklonou pro vás samotné, kteří jste byli voleni na základě všeobecného a rovného práva hlasovacího. (Výkřiky. - Smích.) Zdá se, že se vláda domnívá, že vy nejste žádnými odborníky, poněvadž jste byli zvoleni na základě všeobecného práva hlasovacího, vláda se domnívá, že na místě vás dlužno vyslati do těchto zastupitelstev chytřejší lidi nežli jste vy sami. Z téže mentality přece také pochází - abych to hned zde odbyl - ustanovení volebního zákona. Rozvažte si přece jednou, prosím za prominutí za toto slovo, jaká jest to smělost, se kterou se vláda odvažuje vystoupiti proti parlamentu, když řekne: "Do parlamentu smíš voliti s 21 lety, pro okresní a zemská zastupitelstva jsi však 21-24letý příliš hloupý. Do okresních a zemských zastupitelstev nesmíš v tomto stáří voliti, tu musíš býti zralejší, poněvadž se zde přece jedná o hospodářské a kulturní záležitosti, tam ale jen o politické otázky, o otázky, které jen následkem uměleckých kousků nynější většiny nelze pokládati za otázky hospodářské a kulturní". Necháváte si to od této vlády líbiti, necháváte si to líbiti od ministrů, kteří praví, že ti, kteří vás volí, jsou hlupáci nebo nezralí lidé - kteří nás volí, musí přece býti 26 roků staří. (Veselost.) Prosím, to si můžeme velmi lehko splésti: s 21 lety se volí do poslanecké sněmovny, se 24 lety do okresních a zemských zastupitelstev, se 26 lety do senátu, s 30 lety máme pasivní volební právo pro poslaneckou sněmovnu, s 45 lety pro senát, a kdo má ctižádost státi se presidentem republiky, musí býti stár 35 roků. Máme nyní skoro všechny stupně věku mezi 21 a 50 lety a nevím, kdo se v tom má vyznati. Ale důvody, které pro to udáváte: že dotyčný musí býti zralejší! (Sen. Niessner [německy]: Jak staří musí býti odborníci? - Veselost.) Pro to není žádného předpisu. Mohu vám již říci, že vždy, když mi přicházíte s odborníky, přichází na mne trochu hrůza. Ještě nic nenatropilo tolik neštěstí, jako ti t. zv. odborníci, živým příkladem toho jest náš vysoce vážený pan prof. Joachim. Před tím jsem se od toho uchýlil: Neodvolávali jste se ani v důvodové zprávě ani ve zprávách zpravodajů na nějaký cizí příklad, nemohli jste to také, poněvadž pro takovýto zákon, alespoň v civilisovaných zemích, takovéhoto příkladu není. Ale jinak, u berní reformy na příklad, vidíme, že v důvodové zprávě pana ministra financí jsou uvedeny berní systémy celé řady zemí. Také při jinakých zákonech dovolávají se pánové velmi rádi zahraničních vzorů. A obzvláště rádi také německých vzorů? Proč jste se tentokráte nepokusili dovolávati se pruského vzoru? Prušáci - vím to jsou divocí lidé, kteří bydlí někde na severu, Pangermánové, lidé před kterými se pokřižujeme, když je někde potkáme. To jsou hrozní lidé, tihle Prušáci. Ale vidíte: tito hrozní Prušáci dovedli si dáti správu, která vypadá zcela jinak než správa, kterou vy jste si zde dali. Také tam existuje rozdíl mezi všeobecnou zemskou správou a komunální správou. Komunální správa leží v rukou komunálních zastupitelstev a jejich výborů, všeobecná zemská správa v rukou vládních úředníků. Existuje však organická souvislost mezi oběma těmito druhy správy. Komunální význam mají tam kraje, které srovnati lze asi se zdejšími okresy, se zemskými rady v čele a provincie, které srovnati lze se zdejšími většími zeměmi. To není moje dílo. Četli jste přece dnes v novinách dobrozdání profesora Schránila, jež podal zase na základě celého počtu jiných dobrozdání. Tato dobrozdání obrací se skoro jednomyslně proti reformě správy a z těchto dobrozdání čerpám svou moudrost. Nechci ji podávati jako svou vlastní.

Tedy: "Hranice krajů a provincií lze měniti jen zákonem." Zde v Československu, v tomto vzoru demokratického státu, lze hranice okresů jak známo měniti zákonem. (Sen. Hartl [německy]: Při tom je Německo národnostně jednotnou zemí a nemá žádné národnostní otázky!) A především jsou přece Prušáci naprosto reakcionáři, kdežto republika zde jest domněle naprosto demokratická. "Okresy, mezi tím stávající, mají jen význam pro všeobecnou zemskou správu, žádný komunální význam, jejich hranice nejsou zákonem stanoveny, mohou tedy býti nařízením měněny. Komunální orgány v kraji jsou krajské zastupitelstvo a krajský výbor, v provincii provinciální sněm a provinciální výbor. Organická souvislost záleží v tom, že zemský rada, přednosta úřadu zemské rady, tedy státního úřadu, jest zároveň předsedou krajského zastupitelstva a krajského výboru. Není však - a to je ta zvláštnost - jmenován volně státním ministerstvem, nýbrž na návrh krajského zastupitelstva". Náš zemský president bude jmenován vládou. Tam volí sobě předsedu provinciálního sněmu sami. "Provincie má vlastní úřednický sbor se zemským ředitelem anebo zemským hejtmanem a zemskými rady. To jsou provinciálním sněmem volení a státem potvrzení úředníci z povolání, kteří tvoří zemské direktorium. Provinciální správa stojí pod dozorem státního vrchního presidenta provincie, jehož výtky, činěné komunálním usnesením, mohou však komunální orgány bráti v odpor žalobou u vrchního správního soudu. Státní správy v okresu a provincii zúčastní se jen čestní úředníci v okresním výboru a v provinciální radě, z nichž okresní výbor má také funkce správního soudu. Tyto sbory, v jejichž čele stojí vládní president resp. vrchní president anebo jeho zástupce, mají malý počet členů (6), při čemž čestní úředníci jsou ve většině." To jsou tedy čestní úředníci také v politické správě, jež se tam vykonává v kolegiích, která většinou se skládají ze zvolených osob. "Čestné úředníky volí provinciální výbor. Budiž poznamenáno, že také krajský výbor, který stojí na nejnižším stupni v kraji, jest úřadem prvé instance jak správním tak také usnášejícím. Provinciální rada jest jen úřadem usnášejícím ve věcech správních, dílem prvé instance, dílem druhé instance nad okresním výborem."

Tedy vidíte, v tomto reakcionářském Prusku není žádného předsedy takových korporací, kterého by vláda volně jmenovala. (Sen. Šturc: No jo, ale tady se učí podle Rumunů a ne podle Prajzů! - Veselost.) Tam všech těchto reakcionářských zařízení není. (Zpravodaj sen. Lukeš: V Prusku si tak nehrají s komunisty!) No, pane kolego, jste velice na omylu, zdá se, že nejste velmi dobře zpraven. Co se týče politické svobody, tu se Prusko a Německo přece ještě mohou velmi dobře srovnávati s Československem. Myslím, že by se Prusové za politickou svobodu jako v Československu poděkovali. (Výkřiky.)

Pánové, v tomto zákoně nalézá se však také velice zajímavé ustanovení, jest to ustanovení §u 29, které teprve ve výboru poslanecké sněmovny patrně jako zlepšení do zákona bylo přijato a které praví, že při dodávkách a pracech, které se zadávají veřejným konkursem, členové zemské správní komise z účastenství nejsou vyloučeni. Jest zcela příznačno, že při jednání výboru v poslanecké sněmovně německé měšťácké strany nikdy neotevřely úst. Jen při tomto bodě se posl. Krumpe, křesťansko-sociální pán, nesmírně rozčiloval a o tento bod zasazoval. Nuže, pánové, jeden člen křesťansko-sociální strany zdá se, že alespoň před tím byl jiného mínění. Když jsme dne 30. května 1924 jednali o zákoně inkompatibilitním, tu pravil pan senátor dr Ledebur: "Jest samozřejmo, že každý, kdo stojí ke státu v poměru dodavatele, vůči vládě pozbývá své neodvislosti tou měrou, že nemůže býti svobodným zástupcem lidu." To prohlásil zde pan senátor dr Ledebur. Jsem zvědav, zdali dnes dovede hlasovati pro tuto předlohu, která obsahuje opak toho, a zdali dovede rovněž zamítnouti pozměňovací návrhy, které jsme v této příčině podali. (Sen. Jokl [německy]: Od té doby existují vývozní povolení na uhlí!) Ano pánové, tato věc týkající se dodávek, zdá se již býti následkem povolení na dovoz uhlí, zdá se, že vám to zachutnalo a že se nechcete v budoucnosti jako v jiných věcech dát vyloučiti z těchto dodávek. Jest zcela příznačno, co se udává za důvod: proč by někdo z toho důvodu, že je v zemském zastupitelstvu, nemohl také zároveň míti dodávky pro zem? Proto, poněvadž má vliv na zadání, poněvadž na tom jest účasten, i když po případě při hlasování odejde. Proto a poněvadž to není nic jiného nežli skrytá korupce, když se takovéto věci dovolují.

Pan zpravodaj zabývá se byť nepříliš obšírně, tedy přece jen otázkou ústavnosti předlohy. Chtěl bych zde přece poukázati na několik málo míst ústavy, která mluví pro to, že tato předloha naší ústavní listině přece jen úplně neodpovídá. Především dovoluji si poukázati na ustanovení §u 20 ústavní listiny, ve které se praví: "Přednostové žup a okresů nemohou býti členy Národního shromáždění. Členové ústavního soudu, přísedící volebního soudu a členové župního zastupitelstva nemohou býti zároveň členy Národního shromáždění." Župní zákon nebyl prohlášen za součást ústavy, to je pravda. Ale když ústava mluví o přednostech žup a okresů a praví, že nesmějí býti členy Národního shromáždění, pak svědčí to pro to, že duch ústavy byl pro župní zastupitelstva, že župní zastupitelstva v duchu naší ústavy měla zůstati institucí, že bezpodmínečně měla býti zavedena a odstranění žup zdá se mi, že tomuto ustanovení ústavy odporuje, právě tak jako beze vší pochyby odporuje §u 7 ústavy zavedení zemských zastupitelstev, kde se praví: ,,Zákonodárná a správní činnost sněmů přestává." Co činíte vy? Jednoduše provozujete eskamotáži! Říkáte místo "sněm" "zemské zastupitelstvo" a nyní jste ústavě vyhověli! Když ústavní listina stanoví, že zákonodárná a správní činnost sněmů přestala, pak můžete instituce, které se rovnají sněmům, opět zavésti jen ve formě ústavního zákona, ve formě zákona, kterým se mění ústava. A jeví to již malou úctu, kterou máte k ústavě, kterouž jste si sami dali, když na toto ustanovení ústavy neberete žádného zřetele. Bylo také opětovně zdůrazňováno, že ustanovení osnovy odporují také §u 55 ústavní listiny, který mluví o právu nařizovacím. Dáváte vládě právo, nařízením upraviti celé správní řízení. Pan zpravodaj si věc velice usnadňuje. § 45 stanoví jak známo, že nařízení lze vydávati jen v rámci zákonů. Pan zpravodaj praví nyní jednoduše: Článek 10, to je ten zákon, a v mezích článku 10 bude vydáno toto nařízení. Oč jde při zákonu o správním řízení? Tu jde o podobné věci, jak je máme pro naše soudní řízení v civilním řádu soudním, v exekučním řádu a v jurisdikční normě, v těchto třech zákonech a v příslušných uváděcích zákonech. Zákon o správním řízení má rovněž tak jako zákony, které jsem uvedl pro soudní řízení, tvořiti normu pro správní řízení. Má stanoviti příslušnost a opravné prostředky, obsahovati lhůty, stanoviti dále způsob doručování a především musí upravovati postavení strany v řízení, což se dnes stalo jednou z nejdůležitějších otázek, otázkou, která v rakouském zákoně o správním řízení rozřešena jest vzorně. V Rakousku není žádného nařízení pro takovéto věci, nýbrž tam byly vydány předpisy správní zákonem. Nyní odvažuje se pan zpravodaj říci, že v článku 10 to vše jest již obsaženo a že nařízení bude jen provedením v mezích článku 10 tohoto zákona. Podívejme se tedy jednou na článek 10 osnovy: "Vládním nařízením budou sjednoceny a upraveny předpisy o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů - čítajíc v to exekuční řízení - se zřetelem k účelnému zjednodušení a urychlení řízení; při tom může býti stanovena povinnost stran a jiných osob jakož i obcí a jiných veřejných korporací spolupůsobiti při řízení, pokud jeho účel toho vyžaduje". To jest všechno. Nyní odvažuje se pan zpravodaj říci, že v těchto málo řádcích jest již vytvořen podklad anebo zákon sám pro příští správní řízení a že vládní nařízení bude vydáno jen v mezích tohoto zákona. Pánové, to přece odporuje také znění tohoto článku, kde se výslovně praví: "Vládním nařízením budou sjednoceny a upraveny." Zákon sám neříká ani slova o tom, že již obsahuje ustanovení o řízení. Skutečně také neobsahuje žádných ustanovení o správním řízení, nýbrž ustanovení v předcházejících článcích a v článku 10 týkají se jen ustanovení policejního trestního řízení. Ale o správním řízení neobsahuje žádných ustanovení, i není pravda, pane zpravodaji, když pravíte, že zákon již ustanovení obsahuje a že nařízení bude vydáno jen v mezích zákona. Tento článek 10 byl vůbec předmětem nejprudších útoků se strany celé řady veřejných korporací.

Autoři tohoto zákona mají nesmírnou úctu k odborníkům a proto musí třetina členů okresních a zemských zastupitelstev býti jmenována vládou. Při sepisování tohoto zákona však tuto úctu k odborníkům nedokázali. Neboť kamkoli se ohlédneme, všichni odborníci tento zákon naprosto odsoudili. Nevím, kdo by byl povolanějším posouditi zákony o organisaci politické správy nežli sjezd právníků a advokátní komora. Opětuji, naše advokátní komora není žádnou revolucionářskou korporací, věru nikoli, a náš německý sjezd právníků, v jehož čele přece jako předseda stojí pan ministr spravedlnosti - ku podivu stále ještě stojí v čele - není také žádnou revolucionářskou korporací. Přesto obě tyto korporace zjistily na tomto zákoně celou řadu těžkých nedostatků. Ale vládě nenapadlo tázati se těchto korporací, nenapadlo jí přibrati tyto skutečné odborníky, nenapadlo jí vzíti jakýkoli zřetel na dobrozdání těchto korporací. A když se naše advokátní komora dá strhnouti k tomu, aby řekla: "Ustanovení odstavce 4 článku 10 vrhají nás nazpět do dob nejstrašnější poroby, do policejního státu", nuže, pak můžete si již představiti, jaký význam tento pověstný článek 10 má. Článek 10 jest od prvého do posledního slova - odtud, kde se vládě dává moc, nařízením upraviti celé správní řízení, až do ustanovení, kde stanoví nový druh křivé přísahy - nesmyslem po stránce zákonodárné techniky, reakcionářským ustanovením, které nás vrací, jak advokátní komora praví, do dob nejstrašnějšího útisku v policejním státě. A zase, jak ponižuje parlament sám sebe, když dáváte vládě zmocnění, aby cestou nařízení stanovila správní řízení! Jak bijete se přece sami ve tvář, když vy, zákonodárný sbor takovéto důležité právo pouštíte z rukou a přenecháváte vládě! To jest něco, co v žádném jiném státě, v žádném civilisovaném státě na světě by nebylo možno. To jest něco, čehož příklad v civilisoyaných státech světa neexistuje. Československo jednou pro vždy vyškrtnuto bude z řady demokratických států po přijetí tohoto zákona, který znamená kapitulaci zákonodárných sborů před správou, před exekutivou. Slovo demokracie - užíváte ho velmi zhusta - nebudete smět vzíti více do úst, aniž byste toto slovo hanobili.

Tatáž advokátní komora praví: "Předloha bude těžce doléhati na obyvatelstvo, jemuž se berou jeho práva." A mohl bych citovati slovo muže, jenž stojí v čele tohoto státu, presidenta Masaryka, který řekl: "Správa jest vlastním úkolem demokracie". Béřete demokracii správu. Vím, po událostech při poslední volbě presidenta, že slova presidenta republiky nebudou míti valného vlivu na vás, ale měli byste míti tolik úcty před životním dílem tohoto muže, abyste na konec od něho nežádali takovýto zákon, jenž vlastním jeho výrokům bije ve tvář. (Sen. Šturc: Toho drží jako gloriolu a pod touto gloriolou pášou zločiny na národu!)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Heller (pokračuje): Ve všech svých částech jest tento zákon reakcionářský. Ale pan zpravodaj si to přece velmi usnadňuje. Shrnuje a praví: "Předloha není proto nedemokratickou, poněvadž do prvé části zákona pojala ustanovení o kompetenci politických úřadů, pokud se to týče jejich policejní činnosti. Bylo zapotřebí pojati tato ustanovení, recipovati a upraviti ta, která dosud platila, aby působnost a kompetence politických úřadů v celém státě byla unifikována". To jest nesmírně příznačno. Ve starém Rakousku podaly české občanské strany opětovně naléhavé návrhy na zrušení Prügelpatentu. V - chtěl jsem nyní skoro říci, v novém Rakousku - v Československu byla zde a v poslanecké sněmovně přijata jednomyslná usnesení, resoluce, které žádaly zrušení Prügelpatentu. A ve svém odůvodnění musí pan zpravodaj přiznati, že ustanovení Prügelpatentu se zcela nepatrnými změnami přijata byla také do tohoto zákona. (Výkřiky.) Představovali jste si úpravu policejního trestního řízení tak, že obsahovati má část ustanovení jako starý Prügelpatent? K tomu jste se usnášeli na resolucích, podávali návrhy, abyste dnes připustili, by policejní bota zpupné byrokracie vám šlapala na krk? K tomu jste potřebovali revoluci? To jste mohli míti ve starém Rakousku také. (Výkřiky [německy]: Tam ještě lépe!) Lépe nikoli, lépe to není možno. Tato ustanovení znamenají skutečně, jak odborníci, skuteční odborníci, a nikoli ti, které vláda při sepisování tohoto zákona přibrala, řekli, nejhorší krok nazpět do nejstrašnějších dob otroctví.

Neméně reakcionářská, neméně zavrženíhodná jsou ustanovení o řízení samém. Nespomůže panu zpravodaji ničeho, když dále praví: "Zákon znamená decentralisaci, neboť ministerstva nebudou muset tak jako dosud rozhodovati o takovém množství stížností ve druhé a ve třetí instanci, ve věcech, které namnoze jsou podřízenější povahy, a budou se moci více věnovati záležitostem větší státní důležitosti, vládním úkolům a iniciativní zákonodárné činnosti." Mám jen jednu prosbu k vládě, aby se pokud možno zdržela iniciativní činnosti. Z této činnosti nemůže pro náš národ, nemůže pro naše národy v tomto státě po příkladech zde vzejíti nic dobrého. Nevíte-li k odůvodnění předlohy nic jiného nežli "nastupuje decentralisace, poněvadž stížnosti končí u zemského zastupitelstva, nepůjdou tedy více na ministerstva", pak prozrazujete sami, jak těžké jest postavení.

Ale podívejte se oproti tomu na tato nová zemská zastupitelstva, jaké to budou neslýchané korporace. Tyto korporace nazval - myslím Manlicher nebo Schránil - monstrem korporací a na místě centralisace v ministerstvech nastupuje ještě mnohem větší centralisace v zemských zastupitelstvech. Při tom jest alespoň ministr zodpověděn parlamentu. Nekladu při struktuře naší vládní většiny na to tak velikou váhu, ale jest zodpověděn alespoň formálně, kdežto zemský president, který v budoucnosti bude skutečným pánem v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku (Výkřiky.) - prosím velice za prominutí, že jsem řekl Slezsko - zodpověděn bude pouze vládě, nikoli však parlamentu.

Dále - nevím, odkud pan zpravodaj béře odvahu, toto říci - "zákon neomezuje politických práv, není namířen proti žádné třídě a žádné národnosti a nejméně proti Němcům, kteří s námi již po staletí v naší zemi jsou hospodářsky a sociálně spjati a kteří nám kulturně stojí blíže, (Výkřiky.) naopak zákon snaží se o zlepšení těchto poměrů, o spolupráci v úřadech a v zemských a okresních zastupitelstvech a výborech." Pánové, říkati nám něco takového vzhledem k tomuto zákonu, jenž Němce ve všech zemích odsuzuje k beznadějné menšině, když nám současně berete dvě ryze německé župy a rovněž přece ještě značné zastoupení v řadě jiných župních zastupitelstev, říkati nám něco takového v okamžiku, kdy budete jmenovati třetinu členů, při čemž jistě nebudete postupovati tak, aby to Němcům bylo na prospěch, kdy nám také ještě berete naše okresní zastupitelstva, k tomu věru už něco patří. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)

Pan zpravodaj řekl, že tento zákon do autonomie obcí vůbec nezasahuje. Zapomíná při tom na ustanovení, dle kterého okresní úřad v obcích může vydávati policejní předpisy, neučiní-li tak obce na vyzvání samy. Tedy tak jako dřívější zákon vzal obcím finanční výsost, béře tento zákon obcím policejní moc. Chtěl bych věděti, co obcím ještě zbude. Ale pánové, při této příležitosti podíval jsem se také ještě jednou na zprávu, kterou náš velevážený pan kolega dr Karas podal - není přítomen - při zákoně o obecních financích. Jest to zpráva velice zajímavá. Je to hanopis proti našim samosprávným korporacím, tato zpráva, ve které se na konec praví: "Doba po převratu ukázala, že mnohé korporace nedovedou rozumně používati samostatnosti, kterou jim starý obecní řád z roku 1864 přiznal. V zájmu všeobecnosti jeví se nutným, jak se to děje v soukromém a občanském životě, postaviti je pod opatrovnictví a omeziti jejich samostatnost. K tomuto účelu směřoval již zákon z 12. srpna 1921. Poněvadž neměl očekávaných výsledků, předkládá vláda novou osnovu jakožto silnější omezení svobody autonomních svazků a zmíněnou reformou správy bude učiněn další krok v tomto směru."

Dnešní pan zpravodaj nám praví, že reforma správy neznamená žádný zásah do obecní samosprávy. A tehdejší pan zpravodaj nám praví, že reformou správy učiněn bude další krok do zřízení kurately nad obcemi. Kterému z obou máme nyní věřiti? (Sen. Stark [německy]: Oba jsou lháři, když to žádá jejich prospěch! - Zpravodaj sen. Lukeš: Pozor pane kolego, tuto urážku si líbit nedám!)

Místopředseda Donát (zvoní): Volám pana senátora Starka k pořádku!

Sen. dr Heller (pokračuje): Nemyslím, že pánové jsou lháři, oba pánové mluví jistě, jak to odpovídá jejich přesvědčení, ale je divno, že přesvědčení pana dr Karase úplně odporuje přesvědčení pana kolegy Lukeše. Myslím, že v tomto případě má pravdu pan kolega dr Karas, i když shledávám zvláštním, že týž muž, který když pronikly první zprávy o reformě správy, zaujal proti nim stanovisko, dnes pak mluví o postavení obcí pod kuratelu. Nikoli pánové, naše obce budou po zákoně o obecních financích a podle této reformy správy jen ještě zdánlivými korporacemi, závisejíce od okresních úřadů, spravovaných byrokraty, závisejíce od zemských zastupitelstev, spravovaných byrokraty, nepovedou více žádného samostatného života. A pánové, mohu vám již říci, že úplná ztráta okresní autonomie a téměř úplná ztráta obecní autonomie bude nesmírnou ztrátou pro všechny národy tohoto státu.

Používám dnešní příležitosti, abych všem mužům, kteří obzvláště v době poválečné stáli v čele naší samosprávy v obcích a okresech, projevil nejsrdečnější díky za jejich znamenité vedení těchto korporací. Co vy víte o tom, co tito lidé v době poválečné vykonali, co vy víte o tom, co tito lidé dělali, když veškeré obyvatelstvo zde stálo v nepořádku, v nouzi a v bídě? Myslíte snad, že vaše politické úřady jim pomáhaly? Chci uvésti příklad z posledních dnů. Když v pátek předešlého týdne u nás v Rudohoří se snesla živelní pohroma a když příštího dne došla zpráva o tom předsedovi naší okresní správní komise od jeho orgánů, vzal tento předseda okresní správní komise, kterého nyní odstraníte, automobil a jel do zpustošeného území se skutečným odborníkem, stavitelem. Před tím telefonoval na okresní správu politickou, aby některý úředník politické správy jel s sebou. Víte, co byla první otázka: Ano, ale kdo to bude platiti? Vidíte pánové! Pak pánové přece jeli s sebou. To bylo v sobotu a včera, v pondělí, začala tam okresní správní komise ve zpustošených územích již s pracemi, tedy jen 2 dni později. Táži se vás, zdali příští okresní úřady budou moci činiti totéž. Co se tu stane? Především musí věc dostati číslo, především musí zde býti akt, především je třeba v Praze se dotázati, co se vlastně má učiniti, především půjde nesčetně dopisů sem a tam a postižení mohou po celé týdny a měsíce čekati, jako dnes ještě, pane ministře, nesčíslně lidí čeká na podpory, kteří po loňské katastrofě o ni žádali. Tyto žádosti dodnes nejsou vyřízeny. Naše samospráva to však umožnila, náš okresní starosta, předseda okresní správní komise, ten se neptá: kdo to bude platiti? Samozřejmě, když je někde nouze, je potřeba ji zmírniti, peníze se již najdou potom, nebude zde nikoho, kdo by prostředky odpíral. Ale představte si jen takový politický úřad, se svým těžkopádným aparátem, se svou naprostou neznalostí skutečného života, jak ji naši úředníci sta a stakrát projevili. Pánové, my všichni toužiti budeme nazpět po své samosprávě, my všichni přijdeme k přesvědčení, jak krásné byly doby, kdy jsme měli ještě svoji samosprávu. Jest to těžké bezpráví, výsměch našim samosprávným korporacím, který si dovolil pan senátor dr Karas se svojí zprávou o zákoně o obecních financích.

Nuže pánové, chtěl bych položiti ještě jednu otázku. Co má naše německé měšťácké strany k tomu, aby souhlasily se zákonem, který jest reakcionářský, který ruší naši samosprávu, který jest s to nás jako národ velmi těžce poškoditi, jaké jest vůbec ospravedlnění pro politiku, kterou německé měšťácké strany v tomto státě provozují? Co chtějí s touto politikou, co chtějí s tímto zákonem? Nechtějí spořivost, nechtějí zjednodušení, nechtějí jednu kolej, nikoli, pánové, důvody jsou zcela jiné. Důvod, proč ruší župy a zavádějí země jest dvojí. Předně: praví to trochu skrytě, kde o tom mluví, že chudší župy by byly zanedbávány ve prospěch bohatších. Chtějí tedy, aby průmyslové župy byly přidržány k plnění pro agrárníky. Chtějí vytvořiti země, aby jako ve všech ostatních ohledech tak také v zemi průmyslové obyvatelstvo podporovalo velkoagrárníky, aby prostředky, jichž potřebují v agrárních okresech, nemusely se vybírati od nich, nýbrž v průmyslových okresech. To jest jedna věc.

A druhá věc jest: Obávají se toho, že by mohly býti župy s dělnickými většinami, se socialistickými většinami. Byla by bývala celá řada takových žup u nás, u nás v severních Čechách, v Plzni, Moravské Ostravě a jinde. A toho nesnesli, proto hlasují pro tento zákon, jenž na místě žup staví země, kde ještě pro nějakou dobu jsou zabezpečeni před socialistickými většinami. Rozdělili si to nádherně. V Čechách panovati bude agrárník, na Moravě klerikál, na Slovensku slovenský klerikál, obchod jest rozdělen mezi strany, vy ovšem (obrácen k německým většinovým stranám), vy při tom nepřijdete docela na svůj účet. Ale to jsou skutečné důvody, pro které odstraňujete župy a zavádíte země.

A nyní pánové, proč děláte reformu správy, která nám béře samosprávu, to chci vám také přesně říci; jest to také, byť zase skrytě, naznačeno ve zprávě kolegy dr Karase. Naše obce a také naše okresy vykonaly pro váš vkus a pro vaše potřeby příliš mnoho sociální práce. Vy jste vytvořili zákon o obecních financích, aby se každý další sociální výdaj v obcích znemožnil a abyste byli bezpečni, tvoříte si nyní tato okresní zastupitelstva, kdyby obcím přece ještě jednou mělo napadnouti v sociálním ohledu činiti nějaká opatření. Vy již najdete občana, který proti tomu bude rekurovati a okresní zastupitelstva s jednou třetinou jmenovaných zástupců, s okresním hejtmanem v čele - ostatně všechna čest, že tohoto titulu nemůžete postrádati, musíte právě míti pana hejtmana v čele, sic byste nemohli býti šťastni, musí to býti pan okresní kapitán - ti to již dovedou, že tato okresní zastupitelstva udusí v obcích také poslední zbytek sociální pomoci. A tak jeví se váš zákon jako zákon, který jest třídním zákonem, zákonem, který měšťáctvo této země tvoří v podstatě proti dělnictvu, aby samospráva byla zrušena resp. aby tam, kde ještě zbytek z toho v obcích zůstane, nemohl jeviti účinků. Tak tvoříte tento zákon jakožto třídní zákon buržoasie proti dělnictvu. To jest, co vám nejméně zazlívám, neboť zjednáváte jasné poměry a ty jsou vždy nejlepší v zemi. Víme dnes, že se dnes zřizuje sdružené třídní panství německých a českých měšťáckých stran proti německému a českému proletariátu v této zemi. To jest dnes jasné, a my nemáme ničeho proti tomu. (Výkřiky.) Víme to také, jsme také třídní stranou, toho jsme nikdy nepopírali. Zastupujeme zájem pracujících tříd, lidí pracujících hlavou a rukou. Jen rozdíl mezi vámi a mezi námi jest tento: vy zastupujete zájmy své třídy, aby agrárníci cly, křesťanští sociálové kongruou, cukerní průmyslníci zvýšením cukerní daně, aby všechny vrstvy měšťácké získaly berní reformou. Jste třídními stranami v tom smyslu, že v pravém slova smyslu jste materialistickými stranami, takovými stranami, které hájí materielní zájmy vrstev vámi zastupovaných. My naproti tomu jsme třídní stranou, která zájmy dělníků, duševních dělníků i dělníků rukou zastupuje za tím účelem, aby třídy odstranila. Našim cílem jest odstranění tříd, společenský řád bez tříd, a v tom spočívá právě, jak řečeno, rozdíl mezi vámi a mezi námi. Vy chcete upevnění tříd, jejich zvěčnění, my chceme odstranění tříd. To prosím vezměte na vědomí.