Pondělí 11. července 1927

Schůze zahájena v 16 hodin 35 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

107 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Mayr-Harting, dr Peroutka.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Ďurčanskému, dr Grosschmidovi, dr Kovalikovi, dr Krčmérymu, Lukschovi, Šachlovi, Tschapkovi, na dnešní a zítřejší schůzi sen. Fritscherovi, na dnešní až středeční schůzi sen. Klečákovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dva týdny sen. dr Šrobárovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Tiskem rozdáno:

Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 471. Návrh sen. Reichstädterové a spol. na poskytnutí státní podpory postiženým živelními pohromami na Kojetínsku a Konicku.

Tisk 480. Vládní návrh zákona o pozemkovém katastru a jeho vedení. (Katastrální zákon.)

Tisk 481. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní úmluva sjednaná mezi Československou republikou a republikou Tureckou ze dne 31. května 1927.

Tisk 482. Zpráva sociálně-politického výboru k usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bečko, Brožíka, inž. Nečasa a soudr., aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje všeobecný báňský zákon ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., pro Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 338).

Tisk 483. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o provedení úmluvy mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 29. května 1925 a úmluvy mezi Československou republikou a královstvím Italským ze dne 4. května 1926, o plnění smluv o pojištění na život a důchody (tisk 463).

Tisk 484. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní smlouva mezi Československou republikou a Estonskou republikou ze dne 20. června 1927 s přílohou a závěrečným protokolem z téhož dne.

Tisk 485. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, jímž se doplňují a mění zákony o četnictvu a o sborech stráže bezpečnosti (tisk 448).

Tisk 486. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru živnostensko-obchodního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, jímž se prodlužuje a rozšiřuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů (tisk 468).

Tisk 487. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu o vládním návrhu zákona o zahlazení odsouzení (tisk 435).

Tisk 488. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Petrovického, Malíka, Sedláčka, Slavíčka a druhů (tisk 420) o vládním návrhu (tisk 422) zákona, kterým se zavádí průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepní (tisk 1110).

Tisk 489. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 1133) zákona o poskytování podpor při živelních pohromách (tisk 1159).

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 471. Návrh. sen. Reichstädterové a spol. na poskytnutí státní podpory postiženým živelními pohromami na Kojetínsku a Konicku.

Předseda: Budeme projednávati pořad jednání.

Prvním předmětem je:

1. Zpráva I. ústavně-právního výboru a II. rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 445) o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva. Tisk 476.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr Procházka, za výbor rozpočtový sen. dr Havelka.

Dávám slovo panu sen. dr Procházkovi, jako zpravodaji výboru ústavně-právního.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Jako důsledek světové války nastal ve všech civilisovaných státech nebývalý vzrůst zločinnosti. Příčiny vzrůstů kriminality jsou různé. Mysl lidská zesurověla, mrav poklesl, stoupla požívačnost, přibylo lehkomyslné ničemnosti, vedle bídy životní vzrostla též hrubá zištnost. Avšak i zanedbaná výchova mládeže za války je příčinou velmi význačnou pro vzrůst kriminality. Z dorůstající generace vycházejí mladiství zločinci, kteří svou smělostí a surovostí stávají se metlou obyvatelstva.

Nutno uvésti z důvodové zprávy několik čísel na doklad toho, jak u nás vzrostla po válce zločinnost, zejména však nejtěžší kriminalita zpětilých, recidivních zločinců, kteří jsou právě oním kádrem, proti němuž se musí soustřediti veškerý boj. Osoby odsouzené pro zločiny proti majetku, především tedy pro zločiny krádeže, zpronevěry, účastenství na krádeži, zpronevěře a podvodu, tvoří téměř 80% všech odsouzených pro zločiny. Právem lze proto omeziti pozorování na tuto typickou skupinu zločinců. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo V roce 1914 pro uvedené zločiny odsouzeno 2159 mužů a 380 žen ve stáří přes 20 let. V roce 1922 (poslední rok, pro který je kriminální statistika zpracována) bylo však odsouzeno již pro tyto zločiny 12.457 mužů a 3750 žen téhož věku. Vykazují tedy čísla u mužů vzestup téměř šestinásobný, u žen - u kterých kriminalita i v jiných směrech stoupla rychlejší a větší měrou než u mužů - vzestup desetinásobný. Nutno sice hned uvésti, že tento vzestup nutno z valné části přičísti také na vrub vlivu poklesnuvší hodnoty peněz, neboť hodnota předmětu trestného činu je podle naší zákonné úpravy rozhodnou pro kvalifikaci trestného činu proti majetku jako zločinu nebo přestupku, a tento vliv poklesu hodnoty peněz nebyl ani zákonem č. 471/1921 Sb. z. a n. úplně paralysován. Než i přes to je vzestup velmi značný a pokles od roku 1922 není citelný. Z těchto osob odsouzených v roce 1914 pro uvedené zločiny bylo u mužů 20,3%, u žen 10,5% již dvakráte nebo vícekráte trestáno pro zločin (recidivní, zpětilí zločinci) a v roce 1922 stoupl tento poměr u mužů na 21,4%, u žen na 12,3%. O rostoucím kádru zpětilých zločinců svědčí však i další čísla z roku 1922. Ze 16.207 osob starších 20 let, odsouzených pro zločiny proti majetku, bylo 5437 aspoň jednou pro zločin již trestáno. Zpětilí zločinci tvoří tudíž téměř třetinu všech zločinců vůbec, a více než polovina zpětilých zločinců dopustila se nového zločinu do pěti let po odpykání předcházejícího trestu za zločin. Je tudíž patrno, že trest na ně dostatečně nepůsobil a nevedl k nápravě.

Boj proti zpětilým zločincům je proto a byl již po celá desetiletí jedním z nejpalčivějších problémů kriminální politiky. Věda i zákonodárství pokoušely se jej řešiti. Poválečné poměry uspíšily toliko jeho řešení a učinily je naprosto nutným. Jinak bylo by třeba sáhnouti k opatřením zcela mimořádným, jak to učinily některé sousední státy.

Také naše zákonodárství musí se tímto problémem zabývati, a to tím spíše, když jedna část reformního programu, totiž zmírnění trestních sankcí proti příležitostným pachatelům trestných činů a proti polepšitelným, byla zákonem o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění z trestu uskutečněna, za to však druhá část reformního programu, totiž zpřísnění trestních sankcí proti zločincům zpětilým, na uskutečnění teprve čeká.

Dosavadní prostředky a zařízení nejsou s to, jak zkušenost učí, zpětilé a nebezpečné zločince ani přivésti na řádnou cestu, ani společnost před nimi dostatečně ochrániti. Nutno tedy hledati též jiné prostředky, jakými bychom tento nebezpečný charakter u zločinců zpětilých mohli nějakým způsobem odstraniti, nebo jej znemožniti. My máme u nás v republice různé ústavy, které jsou určeny pro osoby štítící se práce a nebezpečné majetku. U nás v historických zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, máme t. zv. robotárny, donucovací pracovny, do kterých se přijímají osoby, živící se tuláctvím, žebrotou, zahálčivostí nebo příživnictvím, t. zv. pasáci. Kromě toho máme polepšovny pro mladistvé trestance, kdežto na Slovensku mají ústavy státní, donucovací pracovny, které jsou určeny nejen pro tuláky, zahaleče, příživníky, hazardní živnostenské hráče a vůbec osoby kořistící z cizí vášně, lehkomyslnosti nebo nezkušenosti, nýbrž vůbec pro zločince, kteří pro zločin nebo přečin proti životu, tělesné bezpečnosti, mravnosti nebo majetku byli odsouzeni do káznice, žaláře nebo aspoň na tři měsíce do vězení, jestliže jejich zločiny, anebo přečiny souvisí se zahálčivým způsobem života.

Uvidělo se však, že těmito institucemi nedostačujeme v boji proti osobám nebezpečným majetku a štítícím se práce, tedy proti živlům nesociálním. V poslanecké sněmovně podali posl. Beran a druhové již r. 1921 a opakovali r. 1926 návrh zákona na zřízení pracovních kolonií za účelem omezení zločinnosti, a to především na půdě zabrané. Vláda také důsledkem poměrů mnou vylíčených a jaksi z iniciativy posl. Berana a druhů vypracovala návrh zákona o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva, kterážto ustanovení trestního práva souvisí s uvedenými institucemi.

Myšlenka je ta, že tyto nucené pracovní kolonie, jakožto druh, typ donucovacích pracoven, budou určeny pro osoby méně nebezpečné, pro tuláky, žebráky i příživníky, zahálčivé osoby, a že budou je vychovávati k práci v otevřených koloniích zemědělských, avšak též k jinému druhu práce určených. Naproti tomu nebezpeční zločinci, tedy hlavně ti, kteří již byli trestáni pro zločiny, přijdou do uzavřených ústavů, t. zv. donucovacích pracoven, nebo robotáren.

Pokud se týče správy těchto ústavů, kterou zde máme, jsou v historických zemích tyto ústavy pod správou zemí. Pokud se však týká ústavů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jsou to ústavy státní, ve kterých lze i vykonati část trestu.

Vláda předložila návrh zákona na zřízení nucených pracovních kolonií a určila ve svém návrhu, aby zemím se uložilo zříditi nucené pracovní kolonie. Těm zemím tedy, které dnes již zde jsou, resp. zemím, které podle zákona o reorganisaci politické správy příště zde budou, ukládá se, aby zřídily nucené pracovní kolonie. Stát nahradí zemím nutné a účelné náklady na zřízení nucených pracovních kolonií a bude podle potřeby a účelnosti přispívati na ostatní náklady. Avšak s tou podmínkou a jen potud, pokud přes hospodárné vedení tyto náklady na nucené pracovní kolonie v téže zemi trvale převyšují příjmy z nich plynoucí. Nucené kolonie budou tedy ve správě zemí a bude to platiti pro celou republiku.

Robotárny, dosavadní donucovací pracovny, a polepšovací ústavy zůstanou v historických zemích ve správě zemí, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ve správě státu. Tím ovšem není řečeno, že napříště také bude usilováno, aby i tyto druhy byly spojeny pod jednotnou správou zemskou. Nucené pracovní kolonie budou podrobeny ustanovením zákona čís. 89 ř. z. z r. 1885 o donucovacích pracovnách a ústavech polepšovacích, čímž bude umožněno, aby ustanovení zákona toho bylo co nejdříve použito na tyto nové nucené pracovní kolonie.

Podrobná ustanovení o nucených pracovních koloniích a o zadržení v nich budou pak vydána vládním nařízením. Máme již platná ustanovení v citovaném zákoně č. 89/1885 ohledně donucovacích pracoven v historických zemích a na Slovensku a Podkarpatské Rusi v zákonném čl. XXI z r. 1913.

Prvé zmíněný zákon z r. 1885, pokud se týká toho, kdo může býti držán v donucovacích pracovnách a v ústavech polepšovacích, mění se navrhovanou osnovou tím způsobem, že soud může v rozsudku vysloviti, že jednak může tam býti zadržena osoba, která byla potrestána z přestupků v § 1 a 6 tohoto zákona jmenovaných, totiž pro toulání, žebrání, příživnictví, pasáctví a zahálčivosti, anebo, a to je novota, když odsoudil soud někoho pro zločin spáchaný ze zahálčivosti nebo z ničemné lehkomyslnosti, nebo z hrubé zištnosti, a ještě s tou podmínkou, že tento vinník byl v posledních 5 letech před spácháním zločinu, o nějž jde, již dvakráte trestán na svobodě za zločin, nebo přestupek spáchaný z některé takové pohnutky. Máme zde tedy novotu, o které jsem mluvil, že zákon se bude vztahovati na zpětilé zločince, že právě tento element bezpečnosti majetku se příčící, tedy osoby, které vlastně nejvíce jsou nebezpečny majetku, budou moci býti zadržovány v donucovacích pracovnách, čehož posud nebylo.

Jak jsem ze statistických cifer uvedl, je procento zpětilých zločinců tak veliké, že je to skutečně již povážlivé, a jinak se těchto nebezpečných osob aspoň dočasně nezbavíme, případně nezpůsobíme jejich polepšení, nedáme-li je do donucovacích pracoven, kde i přes dobu svého trestu až do další doby, o které se zmíním, budou moci býti zadrženy a vedeny k práci.

Ovšem do donucovacích pracoven nemůže býti přijata každá osoba a jsou vyloučeny z přijetí do donucovacích pracoven osoby k jakékoliv práci nezpůsobilé, pak osoby duševně choré, blbé, pomatené a osoby ztižené nakažlivým neduhem nebo nemocí, pokud nemohou býti léčeny v ústavě, jakož i osoby těhotné a kojící. Dřívější ustanovení byla v celku shodná s těmito vylučovacími důvody určitých osob z přijetí do donucovací pracovny. Podle těchto ustanovení nemohly býti přijaty do donucovacích pracoven osoby ztižené nakažlivými neduhy, nebo nemocemi, takže v důsledku toho nemohli tam býti přijati cikáni, kteří zpravidla buď lehkou tuberkulosou, nebo nakažlivými nemocemi jsou stiženi, a vyhnuli se takto přijetí do donucovací pracovny. Dnes, kdy tyto neduhy mohou býti léčeny v ústavě, mohou býti také tyto osoby do donucovací pracovny přijaty tam vyléčeny, a přidrženy v donucovací pracovně.

Výrok o tom, kdo má býti dodán donucovací pracovně, když jsou tu dány podmínky zákonné, tedy rozsudek soudní, přísluší pak ještě politickému úřadu II. stolice, který rozhoduje o tom, má-li býti zadržení uloženo, a naříditi jeho výkon.

Máme zde ještě různá ustanovení, která nejsou tak zajímavého obsahu, a o nichž si dovoluji krátce říci, že se jedná jednak o propuštění, nebo o podmínky podmínečného propuštění z trestu a pak o policejní dohled, který se rozšiřuje též na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Důležitá je však doba, po kterou káranci přikázaní do donucovací pracovny, mohou býti tam přidržáni, a to tuláci, žebráci atd., tedy osoby méně nebezpečné nejméně 6 měsíců, nejdéle tři roky, kdežto zpětilí zločinci mohou býti tam ponecháni nejméně jeden rok a nejdéle 5 let.

V osnově zákona máme ustanovení, že se zrušuje § 4 zákona z r. 1872, čís. 43 o výkonu trestu na svobodě v samovazbě a o zřízení komisí pro výkon trestu. Posud platí v historických zemích zákon, podle něhož osoby odsouzené do žaláře mohou si odpykati trest ten v samovazbě. Důsledky odpykání trestu v samovazbě jsou ty, že se počítají osobám těm dva dni odpykaného trestu v samovazbě za tři dny. Tím způsobem se jim podstatně zkrátí žalář. Toto ustanovení však nemohlo býti vykonáváno, jak by podle spravedlnosti vykonáno býti mělo, jelikož máme vůbec v našich trestnicích a věznicích, nedostatek místa pro samovazbu. Do cel pro samovazbu musí však býti přijímáni též vyšetřovanci a osoby odsouzené k disciplinárnímu trestu. Pro osoby choré byla pak vyloučena samovazba z důvodů zdravotních, takže obyčejně přišly do samovazeb osoby, které si chtěly tímto způsobem zkrátiti trest a přijíti opět dříve na svobodu, aniž by se snad polepšily. Následkem toho staly se nesrovnalosti, zejména také z důvodu toho, že na Slovensku a Podkarpatské Rusi ustanovení o výkonu trestu v samovazbě nemáme, a bylo proto nutno způsob zkrácení žaláře samovazbou všeobecně zrušiti. Osnova také ustanovuje, že ozbrojené dozorčí orgány v trestnicích, soudních věznicích, v donucovacích pracovnách, v nucených pracovních koloniích a polepšovnách smějí při výkonu své služby užíti zbraně, šetříce předepsané opatrnosti jen v těch případech, podle kterých smějí podle zákonných ustanovení použíti zbraně příslušníci četnictva.

Projednáváme současně vládní návrh zákona, jímž se doplňují a mění zákony o četnictvu a o sborech stráže bezpečnosti, o kteréžto osnově už také výbor ústavně-právní jednal a zprávu svou podal. Zde je ustanoveno, že četníci mohou užíti zbraně v případě nutné obrany, aby odvrátili násilný útok, jenž na četníka byl učiněn, nebo který mu bezprostředně hrozí, nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje, pak jestliže nebezpečný zločinec, proti kterému četník zakročuje, na vyzvání četníkovo se nevzdá, nebo se zdráhá opustiti svůj ukryt, dále nelze-li jinak překonati odpor, směřující ke zmaření jeho služebního výkonu, a taktéž aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobena zadržeti.

Ustanovení tato v celku už platila a rozšířena byla na případy, když četníku bezprostředně hrozí násilný útok.

Podle toho také bude dovoleno, aby ozbrojené dozorčí orgány v trestnicích, věznicích atd. při výkonu své služby mohly užíti zbraně. Ustanovení tohoto je velmi potřebí, neboť stávalo se už dříve před válkou a stává se dosti často i po válce, že káranci se zprotiví dozorčím orgánům, že provedou na ně útok, nebo že snaží se utéci z donucovací pracovny, trestnice, soudní věznice atd. a proto je také nutno, aby uvedení orgánové mohli užíti zbraně, ovšem šetříce předepsané opatrnosti.

Vážený senáte! Tím jsem odůvodnil a vysvětlil vládní návrh zákona a navrhuji jménem výboru ústavně-právního, aby vážený senát osnovu zákona přijal tak, jak se na ní usnesl ústavně-právní výbor, se změnami uvedenými ve zprávě ústavně-právního výboru tisk 476. (Souhlas.)

Předseda: Dávám slovo panu zpravodaji výboru rozpočtového, sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Vážený senáte! Jak z návrhu zákona samotného, tak zvláště ze zprávy pana zpravodaje ústavně-právního výboru vysvítá, že nucené pracovní kolonie jsou nutny. Jsou-li nutny, je nutným také náklad na ně, a je-li náklad nutný, je tím již také odůvodněn.

Z toho důvodu navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby slavný senát schválil návrh zákona tak, jak se na něm usnesl ústavně-právní výbor. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni pp. senátoři dr Heller a Chlumecký.

Než udělím prvému z nich slovo, navrhuji, podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Udělují slovo panu sen. dr Hellerovi.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Předloženou osnovou zákona ukládá se zemím, aby zřizovaly donucovací pracovny. Jsou v něm obsažena ustanovení, kterými se ustanovení zákona ze dne 24. května 1885 rozšiřují, a konečně ustanovení, která postavení pod policejní dohled, jež dosud bylo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi neznámým zařízením, rozšiřují také na tyto země. V důvodové zprávě poukazuje se k tomu, že počet zločinců vůbec a těch, kteří se opětně dopustili trestných činů, obzvláště po válce, vzrostl a že již z toho důvodu jest potřebí větší počet takovýchto odsouzených osob, u kterých to zákon připouští, dodávati do donucovacích pracoven. Musím především statistice, která nám byla předložena vytknouti, že, pokud jde o dobu poválečnou, sahá jen do roku 1922, že se tedy omezuje na léta, po která byla v zemi největší nouze, největší bída, a tudíž také se udál největší počet zločinů. Myslím přece, že by při trochu dobré vůli bylo bývalo možno, předložiti nám statistiku, která by sahala alespoň do roku 1924 nebo 1925, tedy za léta, která byť ještě nebyla úplně normální, přece zajisté byla léta s normálnějšími poměry. Již také ve výborové zprávě poukazuje se k tomu, že největší počet zločinů, přečinů a přestupků, o které jde, spolupochází ze změněných peněžních poměrů, že způsoben byl změněnými poměry měnovými. Zajisté že měla tato okolnost veliký vliv; a ani zákon, který vzal ohled na změněné poměry měnové, nemohl přece vyhověti znehodnocení peněz, jež nastalo v letech poválečných. Ale máme také ještě tyto námitky proti zákonu. Především nejsme toho názoru, že lze zpustnutí mládeže a lidí vůbec, o kterém se tolik mluvilo, účinně čeliti takovýmito předpisy. Zpustnutí lidí a mládeže obzvláště po válce bylo přirozeně způsobeno válečnými poměry, které naučily člověka nedbáti lidského života a lidského jmění, a které probudily všechny pudy, na kterých právě většina zločinů v našem hospodářském řádu se zakládá. Mám za to, že potírání těchto sociálních zjevů je možno jen cestou sociální, že se vzrůstajícím sociálním zákonodárstvím zločinným sklonům mnohem více může čeliti, nežli pouhým opatřením trestního práva, jehož jedním takovým opatřením je také dodání do donucovací pracovny. Domnívá-li se nyní nynější většina, že se v sociálním zákonodárství v době poválečné vykonalo příliš mnoho, pak je právě statistika, která nám zde byla předložena, nejlepším důkazem opaku a toho, že v sociálním ohledu u nás ještě daleko nebylo tolik vykonáno a že opatřením příležitosti k práci, potíráním zločinu v jeho původu, to je v sociálních poměrech, právě mnohem více nutno vykonati nežli dosud. Pánové, přiznávám rád, že při jistých zločinech dodání do donucovací pracovny není jen potřebou, nýbrž snad až do jisté míry a za jistých předpokladů ulehčením trestu, poněvadž si nedovedu představiti, že by něco mohlo býti horším trestem, nežli po celá léta nic nedělati.

Ale pánové, my přece nemáme vůbec žádné záruky toho - a to je to, co nás hlavně vede k tomu, že nemůžeme s tímto zákonem souhlasiti - že těchto lidí nebude již využito k tomu, aby v donucovacích pracovnách fungovali jako ti, kteří tlačí mzdy dolů, jako ti, kteří reelním dělníkům dělají nekalou soutěž. Budete se v nejbližších dnech usnášeti na zákoně o nekalé soutěži, kdežto v tomto zákoně k nekalé soutěži přímo vybízíte, neboť co to znamená jiného nežli nekalou soutěž, když se v článku 1 odstavec 2 praví, že stát nahrazuje zemím potřebný a účelný náklad na zřízení pracovních kolonií a že bude podle potřeby a účelnosti přispívati k ostatnímu nákladu, avšak jen potud, pokud tento náklad na pracovní kolonie jedné a téže země přes hospodářské vedení přesahovati bude trvale prostředky jim plynoucí. Tímto omezením vybízíte přímo správy donucovacích pracoven k tomu, aby osoby tam se nalézající podle možnosti vykořisťovaly, aby je podle možnosti za všech okolností nechaly pracovati, a nebezpečí, že tyto osoby pak budou dělati dělníkům velkou konkurenci, že budou snižovati mzdy, že budou pracovati za levnějších a lepších podmínek pro podnikatele, nežli pracují druzí dělníci, leží velmi nasnadě, čímž se zase budí nebezpečí, že ještě více vzroste nezaměstnanost, která beztoho jest již dosti veliká. Je nyní zcela příznačno, velevážení pánové, jaké bylo jednání v našem ústavním výboru. Proti těmto snižovatelům mzdy, proti této konkurenci, která se může usaditi v donucovacích pracovnách, zaujali zástupcové živnostenské strany stanovisko právě tak jako my. Výbor se usnesl na resoluci, ve které se vláda vybízí, aby pečovala o to, aby podle možnosti práce v těchto donucovacích pracovnách nebyla zneužívána k výrobě zboží, "kterou se činí konkurence ke škodě řemeslných živností". Resoluci, která také dělníky chrání před konkurencí donucovacích pracoven, ústavní výbor nepřijal. Podali jsme takovouto resoluci dnes, a uvidíme přece, zdali bude dnes v plenu přijata. Neboť právě tak, jako se živnostenským podnikům činí konkurence prací v donucovacích pracovnách, právě tak může se přirozeně státi také dělníkům jak zemědělským, tak průmyslovým. Spatřujeme tedy v tomto zákoně nebezpečí pro dělníky, a již z toho důvodu, pro toto znění, které správy pracovních kolonií přímo nabádá k tomu, aby podle možnosti využitkovaly osob, které tam jsou, nemůžeme hlasovati pro tento zákon.

Pánové, opětuji jen zkrátka: v době poválečné zajisté značně stoupl počet těch zločinů, přečinů a přestupků, na které se tohoto zákona použije, tedy podle zákona z května 1924, to je potulka, svádění nedospělých k žebrotě, žebrota samotná, štítění se práce, nemravné živnosti, čím a jak, jsem již řekl. K tomu přistupuje ještě neslýchaný přepych, který vedou majetné třídy v době poválečné a jenž tyto lidi přirozeně svádí k tomu, aby napodobovali majetné kruhy a nutí je k tomu, aby se dopouštěli právě těch zločinů, přečinů a přestupků, na které rovněž bude použito zákona podle nových ustanovení článku II odst. b).

Ústavní výbor usnesl se v některých bodech na zlepšení zákona, obzvláště pokud jde o nešťastnou stylisaci článku II. odst. b). Provedl také zlepšení, pokud jde o počátek účinnosti zákona, což zajisté dlužno uznati. Přes tato zlepšení není nám z uvedených důvodu možno, hlasovati pro tento zákon, i musíme jej zamítnouti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Chlumecký. Dávám jemu slovo.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Predložený návrh zákona o sriadení nútených pracovných kolónií a o zmene niektorých ustanovení trestného práva je ďalším krokom k policajnému štátu. Tak ako cigánsky zákon chce odstraňovať isté zlo, tak i tento zákon nesporne môže sa z istého hľadiska považovať za opatrenie oprávnené. Avšak účinok bude asi ten istý, ako u obidvoch. Veľkí zbojníci sa nechajú utekať, ale za to si vynahradí justícia na tých malých, a hlavne na politicky nepohodlných ľuďoch. Byrokracii sa ponechá voľnosť, koho má trestať a koho nie a ponechá sa jej aj dobrozdanie, akým spôsobom koho chce trestať a ako dlho. Nezamestnaný proletár ľahko sa dostane, ak bude si vymáhať stávkou väčšiu smydku chleba, do drápov justície pre ničomnú ľahkomyseľnosť.

Zeme majú mať povinnosť zariadiť a spravovať nútené pracovné kolónie. Budú povolané k spoluodpovednosti za stav verejnej bezpečnosti. Navrženou decentralizáciou umožňuje sa tiež zemiam samostatná správa, najmä personálna. Najprv sa uzákoní samospráva byrokratov, sluhov buržoázie a potom sa zemiam umožní samostatná správa v trestaní nepohodlných ľudí. (Sen. Toužil: Tento zákon se může i politicky zneužívati!) Tento zákon i bude politicky zneužívaný. To je slovenská autonómia, tak i Slováci konečne dostanú svoju autonómiu: Byrokrati budú i na Slovensku mať tú moc v rukách, úplne podľa svojej ľubovôle preháňať, trestať, šikanovať politicky nepohodlných ľudí. (Sen. Šturc: A přece budeme říkati "demokracie"!) To vymohol Hlinka so svojou partajou pre slovenských ľudí. Nútené pracovné kolónie majú byť predovšetkým ústavmi sociálnymi a zabezpečovacími. Účelnou a trvalou prácou majú osoby v nich umiestené vychovávané byť k pracovitému a občiansky sriadenému životu. (Výkřiky sen. Toužila.) Z toho plynie, že tieto ústavy nie sú ústavy zárobkovými, tedy zárobkovými podniky, ale náklady majú byť, pokiaľ možno zárobkom práce kárancov kryté. To znamená, že kárancov bude sa používať k poľnej práci pre veľkostatkárov, bohatých sedliakov a pre podnikateľov za nízku mzdu. Páni ich veľmi dobre využitkujú a keď takýto zákon urobili, tajný úmysel v sebe mali, že to bude pre nich veľmi výhodné. Má to byť konkurencia poctivým robotníkom, ktorí budú takto vychovaní k pracovitému životu a k hladovaniu.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP