Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Hartl.

Sen. Hartl (německy): Pánové! Dovolte, abych z komplexu předloh, kterými se dnes zabýváme, vyňal předlohu zákona na úpravu finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Víme všichni, že na textu této předlohy podle usnesení koaličních stran, anebo ještě lépe jejich vůdců, nic nesmí býti změněno, a bylo by tudíž zbytečno pouštěti se do probírání jednotlivých paragrafů. Poněvadž však my, němečtí nacionálové, vždy se alespoň pokoušíme zlepšovati zákony tak dalece, aby jejich škodlivost pokud možno byla zmírněna, podali jsme také k této osnově zákona řadu pozměňovacích návrhů, které ovšem dlužno pokládati za eventuální návrhy pro případ, že zamítnut bude náš návrh na přechod k dennímu pořádku, anebo na vrácení předlohy výboru. To ovšem není žádná aktivistická politika v běžném nyní slova smyslu. Pokoušíme se sice také zákony pozměňovacími návrhy učiniti pokud možno neškodnými, odmítáme však, budou-li tyto návrhy přehlasovány, zákony jakožto škodlivé uznané, kdežto vlastní aktivisté po zamítnutí svých návrhů na zlepšení přes to hlasují pro zákony, které oni sami označili jakožto nepřijatelné. To je rozdíl mezi námi a aktivisty, kterýžto rozdíl nejprve se objevil při branných předlohách, který se zase objevuje při vyřizování berní reformy a který se zase objeví při všech příštích osnovách zákonů, obzvláště však také při osudné reformě správy.

Zmínil jsem se již, že se mi za daných okolností rozebírání předlohy podle paragrafů na tomto místě jeví bezúčelným, i omezím se tudíž jen na všeobecnou úvahu o tendenci této předlohy. Za to je třeba, pohlížeti na tuto předlohu nikoli o sobě samotnou, nýbrž v souvislosti s jinými osnovami zákonů, v prvé řadě s reformou správy, jejíž sotva zastřeným účelem je zbaviti okresy a obce samosprávy a postaviti je pod karabáč státní byrokracie. Politický útisk okresů a obcí, jehož se tím má docíliti, má býti nyní doplněn předloženou osnovou zákona hospodářskou a finanční bezmocí. V tomto politicko-hospodářském područí svazků územní samosprávy spatřujeme osudný opak oné tendence, která se projevovala ve starém Rakousku, jež tolik bylo vykřičené jakožto reakcionářské, v hesle: "Svobodná obec jakožto základ svobodného státu." že my, Němci, se svým vysoce vyvinutým hospodářstvím měst a obcí máme zcela zvláštní příčinu stavěti se proti každému zpětnému pohybu v otázkách obecní samosprávy, budiž zmíněno jen mimochodem.

A nyní chtěl bych uvésti ty vady a škody, proti kterým se zcela obzvláště musíme stavěti. Všeobecně řečeno spočívají především ve skutečnosti, že předložený zákon výši obecních a okresních přirážek čistě mechanicky a stejnoměrně omezuje bez ohledu na hospodářský a kulturní význam dotyčného samosprávného tělesa, a že se to děje zcela bezprostředně, aniž by předem bylo postaráno o nějaké vyrovnání vyššími příděly z výnosu státních daní, anebo zavedením nových samostatných obecních dávek. Tak je všeobecně výše přirážek omezena pro obce na 200 %, pro okresy na 110 %, pro města s vlastním statutem na 310 %. Jen pro případ, že by tyto přirážky nestačily na zúročení a úmor půjček již stávajících, mohou býti zvýšeny obecní přirážky až do 300 %, okresní přirážky až do 150 %. § 1, odstavec 7, zapovídá také odstupňování přirážek při téže dani a ruší tím vybudování přirážek, provedené v různých obcích podle sociálních hledisek. V Liberci na příklad je dosud obecní a školní přirážka k všeobecné dani výdělkové odstupňována takto: při výdělkové dani pod 60 Kč činí přirážka 274 %, při dani od 60-300 Kč 306 %, při 300-2.000 Kč 338 % a přes 2.000 Kč 370 %. Podle předloženého zákona vstoupí v platnost jednotná sazba 310 %, což v nejnižším stupni znamená zvýšení přirážek o 36%, v nejvyšším stupni snížení o 60%, anebo jinak řečeno: hospodářsky nejslabší poplatníci utrpí zvýšení o 13 %, hospodářsky nejsilnějším dostane se snížení o 16 % jejich dosavadních přirážek, což zajisté nelze označiti jakožto sociálně správné. Pro město Liberec bude však toho výsledkem ztráta 430.000 Kč na přirážkách k výdělkové dani. K omezení přirážkových procent přistupuje ještě, že výnos obecních přirážek snížen bude také zmenšením přirážkové základny jednotlivých druhů daní následkem berní reformy, a že dosavadní přidělování 5-10 % odvedené daně z obratu a přepychové daně má nyní přestati, ovšem s výjimkou města Prahy, která také nadále dostávati bude asi 10 milionů ročně z výtěžku daně z obratu a daně přepychové. Pokud jde o zmenšení přirážkové základny, budiž poukázáno jen k tomu, že činžovní daň preliminována byla v rozpočtu 1926 obnosem 72.7 milionů, kdežto budoucí její výtěžek odhaduje finanční správa jen na 55.6 milionů. Výtěžek všeobecné daně výdělkové nedozná podle odborného odhadu žádné podstatné změny, výtěžek zvláštní daně výdělkové, která se snižuje z 10 na 8 % - rentabilitní přirážka jest od přirážek osvobozena - poklesne o 20 %. Přistoupí-li nyní k tomuto snížení přirážkové základny také ještě snížení přirážkového procenta, pak je pochopitelno, že mnohé obce musí se ocitnouti přímo ve finanční tísni. Zadlužené obce, kterým právě z důvodu jejich zadlužení povoleno bude zvýšení, přirážek až do 300 %, budou moci - snad - své dluhy hraditi, nebudou však míti po ruce žádných prostředků k plnění jiných životních otázek moderní správy obecní. Budou v této příčině poukázány jen na blahovůli dotačních fondů, zřízených při zemských výborech. Není naší vinou, stavíme-li se s velkou nedůvěrou proti všemu tvoření různých fondů. Různé zkušenosti, především pozemkovou reformou daný obrovský příklad převedení německého pozemkového majetku a německého jmění do českých rukou, kteréžto převedení umožněno bylo právě vydáním 4 milionů ha zdánlivě zcela nestranně vy-vlastněné půdy rozdělovacímu úřadu, vedenému, jak přiznáno, v duchu ryze českém, opravňují úplně tuto nedůvěru. V přítomném případě se obáváme, že dotační fondy v prvé řadě budou věnovány podpoře českých obcí německými penězi. [Výkřiky (německy): Velmi dobře!] Proč nebyl obcím ponechán podíl na výtěžku daně z obratu, kterou tyto obce vynesly? Nyní má Se tento podíl dostati obcím oklikou přes dotační fond, bez ohledu na to, zdali a v jaké míře zúčastněny byly při vybrání této daně.

Co pak se týče zmíněné již změny přídělů z výtěžků státních daní, tu oproti ztrátě 5-10%ního podílu na dani z obratu u obcí s více než 150 % obecních přirážek stojí zvýšení jejich podílu na dani domovní, která se jim nyní přikáže zcela, kdežto dosud z ní obdržely jen 1-2 třetiny. V Liberci na přiklad vynášela daň domovní ročně asi 900.000 Kč, z čehož se městské obci přikázalo 600.000 Kč. Nyní však následkem snížených daňových sazeb (12: 8) klesne daňový obnos sám sebou na 600.000 Kč a město, kterému nyní připadne celá daň, obdrží zase jen 600.000 Kč, nemá tudíž z toho žádného zisku. Ovšem ale ztratí asi 2 miliony korun ročních příjmů tím, že se mu odebírá dosavadní 10 %ní podíl na dani z obratu ve prospěch dotačního fondu. Připočítáme-li k tomu zmíněnou již ztrátu na všeobecné výdělkové dani per 430.000 Kč a na zvláštní výdělkové dani per 150.000 Kč a asi 40.000 Kč na ošetřovacích výlohách za obecní příslušníky, ošetřované ve veřejných nemocnicích, porodnicích a ústavech pro slabomyslné, kteréžto výlohy podle předlohy byly obci nově uloženy, pak vyplývá pro město Liberec z předloženého zákona zhoršení jeho finančního hospodářství o 2,620.000 Kč ročně. K tomu přistupuje ještě na město, jež tvoří vlastní školní obec, vypadající podíl 550.000 Kč na osobním nákladu pro školy, kterýžto náklad hrazen byl dosud vlastní školní přirážkou, kteráž nyní odpadá.

Úhrnem jeví se tedy nyní pro město úbytek přes 3 miliony Kč; jak má tu býti zjednána rovnováha v obecním hospodářství, když se zároveň zatarasí jediná cesta k tomuto cíli, totiž přiměřené zvýšení obecních přirážek?

Co bude následkem těchto poměrů? Zastavení dosud tak šťastného a potěšitelného rozvoje tohoto vzmáhajícího se měst?, Co platí o Liberci, platiti bude ve větším, nebo menším měřítku také o všech jiných městech, které se nebudou těšiti obzvláštní péči dotačního fondu.

Lze to ospravedlniti? Má proto, že tu a tam v nějaké obci se lehkomyslně hospodařilo, zadržen a ochromen býti rozvoj našich obcí, hospodářský, zdravotní a kulturní pokrok našich měst?

Ani pomocí dlouhodobých půjček nebude lze splniti naléhavé úkoly měst, alespoň nikoli v takových městech, která v posledních třech letech musila průměrně 50% přirážkové základny sehnati na zúročení a úmor zápůjček. Takovéto obce smějí totiž podle §u 20 uzavírati nové zápůjčky jen tehdy, "jedná-li se o nutné výdaje, které způsobeny byly vyšší mocí, anebo opatřením nadřízených úřadů, nebo zákonem", anebo přicházejí-li v úvahu výrobní zařízení, která se sama vydržují a zúrokují.

Vlastní uvážení obecních zastupitelstev o nutnosti nějakého obecně-prospěšného zařízení (jako je kanalisace, dláždění, zakládání sadů, sportovních hřišť, vzdělávacích ústavů atd.) je bezmocné, ovšem ale mohou opatření nadřízených úřadů, které v zákoně se řadí hned po "vyšší moci", ukládati obcím úlohy, které lze umožniti jen novou zápůjčkou. Tímto způsobem lze na př. německému městu naříditi, aby postavilo třeba kasárny, nebo nový český školní palác, a aby si na to uzavřelo zápůjčku. Znění zákona takovouto možnost nevylučuje, a odvykli jsme si již dávno, považovati za pravdě nepodobný, anebo dokonce za nemožný nejodvážnější výklad zákonů.

Měl jsem posud na mysli jen materielní účinky projednávaného zákona; ono zbídačení našich obcí, jež rdoušením jejich příjmů a schopnosti úvěru nutně musí nastati.

Dovolte, abych promluvil ještě o morálních škodách, kterých se zejména dostane našemu lidu zničením obecní samosprávy, která tímto zákonem nastane. Síň obecního zastupitelstva byla dosud vždy místem, kde jsme - přes různá omezení obzvláště v ohledu jazykovém - své vlastní záležitosti mohli upravovati a vyřizovati podle vlastního uznání. Podstatný základ pro to tvořilo rozpočtové právo obce. Bude-li jí toto odňato a přenecháno státní byrokracii, pak je ztracen také poslední skrovný zbytek samosprávy na naší rodné půdě. A to zdá se býti zvláštním účelem, jejž tento zákon společně s reformou správy má plniti.

Dozorčí úřad má netoliko schvalovati obecní rozpočet, nýbrž ukládá se mu dokonce zkoumati rozpočet také co do jeho účelnosti a v úhradě prováděti změny jak co do zařazení, tak také co do výše jednotlivých položek, škrtati výdajové položky, snižovati, anebo zvyšovati je, a dokonce vkládati nové výdajové položky, a to i tehdy, není-li obec v té příčině k tomu ani po zákonu, ani na základě vykonatelného právního titulu povinna. Tím se dozorčím úřadům v rozporu k opětovným nálezům nejvyššího správního soudu dostává oprávnění, obecní a okresní přirážky také meritorně podle vlastního zdání měniti. Neleželo by mimo rámec tohoto oprávnění, kdyby bezprostřední dozorčí úřad třeba škrtl v některém obecním rozpočtu položku pro stavbu německé tělocvičny a místo toho tam dal náklad pro sokolovnu.

Na tomto místě budiž poznamenáno, že se také sjezd německých právníků, který se o svatodušních svátcích konal v Liberci, a jehož přísně věcné jednání se pohybovalo na význačně vysokém stupni, vyslovil se v zájmu existenční a vývojové možnosti obcí proti každému rozšiřování dozorčího práva nadřízených úřadů.

Kdo se nestaví úmyslně slepým proti nebezpečí, hrozícímu našim svobodomyslným s národním zájmům, kteréžto nebezpečí se na nás také z tohoto zákona šklebí, nemůže toto nebezpečí zneuznati.

My němečtí nacionálové budeme, ježto víme, že naše pozměňovací návrhy budou bezohledně přehlasovány, hlasovati proti zákonu a přenecháváme plnou odpovědnost za následky této předlohy těm stranám, které přes všechno varování a zajisté také přes lepší svůj názor tuto předlohu svými hlasy učiní zákonem. (Souhlas senátorů něm. strany národní.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo uděluji nyní pánu sen. dr Franciscymu.

Sen. dr Franciscy (maďarsky): Vážený senát! Návrh, o ktorom. sa pojednáva, skladá sa zo troch návrhov organicky naprosto súvislých. Prvý znie o stabilizačných bilanciách, druhý o priamych daniach, tretí o úprave finančného hospodárstva samosprávnych sborov.

Po stabilizácii ceny peňazí nastala potreba stabilizovať bilanciu hospodárskych podnikov, aby sa mohly správne zistiť dôchodky týchto podnikov, ako spravodlivý základ daňový. Odpisové kvóty musia byť v logickej súvislosti s produkčnou silou jednotlivých hospodárskych podnikov. Metoda, podľa ktorej chce tento návrh previesť stabilizáciu bilancií, je cele nová a špeciálna a podstatne rozlišuje sa od podobných snáh zemí iných. Proti tejto kapitole daňovej reformy nevzniesly odborné kruhy podstatnejšie námietky. Tým viac námietok je proti druhej kapitole reformy, proti návrhu, ktorým sa upravujú priame dane.

Je predovšetkým pochybné, či tento návrh môže byť vôbec prevedený za dnešných hospodárskych a berno-správnych pomerov. Pán minister financií v rozpočtovom výbore poslaneckej snemovne sám uznal, že dnes ešte nieto toho hospodárskeho kľudu, ktorý by po každej stránke garantoval za správnosť finančných výpočtov.

Po prevrate bolo vo veľa ohľadoch treba novej orientácie, z ktorej sa však dosiaľ ešte nevyvinul určitý verejno-hospodársky smer, a pod donucovacím vlivom vývozných potrieb závisí hospodársky život československého štátu od pomerov ostatných štátov evropských.

Mimo tejto nesnádze, ktorá povodí z relácií zahraničných a je nezávislá od našej verejnej správy finančnej, budú klásť prekážky prevedeniu reformného návrhu pomery, ktoré v našej finančnej administrácii zavládly.

Vyberanie daní priamych uviazlo následkom preťaženia bernej správy. Dane nebolo možné v náležitej dobe vyrubiť, vybavovanie apelát doznalo tiež prieťahu, tak že finančná správa nemá úplný prehľad o príjmoch daňových.

Veľký počet apelát možno pričítať tomu, že v dobe, keď boly dane vyrubené, stála koruna čsl. ešte nízko a poplatníci museli dane v dobe vtedajšej vyrubené zaplatiť v peniazoch hodnoty vyššej a za zhoršených hospodárskych pomerov. To znamená veľké hmotné zaťaženie poplatníkov, ktorí tedy majú oprávnený dôvod brániť sa proti nepomerným bremenám apelátami.

Do počiatku r. 1926 bolo osem miliónov nevybavených kusov u finančných riaditeľstiev a pán minister financií vyslovil nádej, že tieto ohromné resty podarí sa zpracovať v prvých mesiacoch tohoto roku, o čom bolo možno právom pochybovať. Napriek tomu odborné kruhy urgujú prejednanie návrhu daňovej reformy, lebo od tejto reformy očakávajú jednotnosť daňového systému a zažehnanie zmätkov v bernej správe. Tých veľa nariadení zapríčinilo taký zmätok v bernej administrácii, že sa v tom už ani finanční orgánovia sami nevyznajú a rôzne zákony a nariadenia, ktoré platia v rôznych častiach republiky, vyvolaly v administrácii nezdolateľné ťažkosti.

Takmer štyri mesiace prejednávaly tento návrh zákona výbory v poslaneckej snemovni. V týchto pojednávaniach nedoznaly základné princípy návrhu žiadnej zmeny.

Ako známo, návrh zakladá sa na troch zásadách. Jednou je, aby poplatnému obecenstvu uľavené bolo na bremenách, druhou, aby berná správa bola unifikovaná a zjednodušená, treťou, aby berná morálka bola na nové základy položená. Tieto zásady sú samy o sebe správne, avšak ustanovizne, ktoré boly za účelom uplatnenia týchto zásad v návrh pojaté, sú od vytýčených cieľov veľmi vzdialené. Z týchto cieľov dosahuje návrh len jeden, a to je unifikácia bernej správy, ostatné však nie.

O podstatnej úľave daňových bremien môže byť reč len u dane dôchodkovej, ktorá vykazuje 40% sníženia. To by mohlo byť každopádne pokladané za podstatnú úľavu bremena, keby pri tejto dani mohlo prísť v úvahu len sníženie bremena. To však je iba jedno hľadisko pri posudzovaní bremena dane dôchodkovej. Druhým o veľa dôležitejším hľadiskom, ktoré nemožno pri tejto dani spúšťat so zreteľa, je, že ktoré majetkové existencie tejto dani podliehajú.

7.000 korunovým daňovým minimom ukladá sa daň dôchodková veľa tisícom malých existencií, ktoré túto daň dosiaľ neplatily, lebo ich dôchodok nedosahoval dosiaľ platné minimum 6.000 korún, teraz však následkom nevyhnuteľného zvýšenia činží, ktoré činí nezbytným zhoršenie hospodárskych pomerov, zvýši sa ich dôchodok nad 7.000 korún. Toto minimum dosiahne i cele chudobný nádenník, ktorý zarába mesačne 600 korún, malý úradník, malý remeselník, z nepatrnej penzie živoriaci penzista, ktorí sa len biedne uživia. Od zbedačených, živoriacich ľudí však štát nemá vyberať dane, lebo žiadnou daňou, a tedy ani daňou dôchodkovou nesmie byť vyňatý z úst pracujúceho človeka ten posledný kúsok chleba.

Pred vojnou bolo dane prosté minimum 1.200, resp. r. 1914 140 korún. Ak srovnáme to s dnešnou kúpnou cenou peňazí, dostaneme sumu 12.000 korún, ako minimum, primerané dnešným životným pomerom; toto minimum by malo byť podľa počtu rodinných členov zvyšované. 7.000 kor. existenčné minimum znamená za dnešných pomerov zvýšenie dane, lebo keď stará koalícia stanovila r. 1921 minimum 6.000 korún, neznamenalo to pri vtedajšej hojnosti peňazí ani pre vrstvy chudobnejšie nejaké značnejšie bremeno daňové.

Pri určení existenčného minima vychádza návrh z predpokladu, že ročné úhrnné dôchodky obyvateľstva republiky činia 60 miliárd, z čoho na jedného človeka pripadá 4.280, a na trojčlennú či štyrčlennú rodinu 18.000 korún. Nie je však vylúčené, že tento priemerný dôchodok je nižší a preto bolo treba snížiť rodinné existenčné minimum. Inými slovy: návrh pri stanovení existenčného minima bral zreteľ len na záujmy finančné a pomíjal hľadiská humánne a sociálne.

Prianie robotníckych organizácií, aby existenčné minimum stanovené bolo 15.000 korunami, nevzal pán minister financií v úvahu preto, lebo potom by následkom stáleho poklesu miezd prevažná väčšina robotníkov vypadla z rámca dane dôchodkovej. Je v Československu veľa takých ľahko nadobudnutých dôchodkov, ktoré by sniesly o veľa väčšie sadzby daňové - a tiež by si to zaslúžilý - než akými sa postihujú veľké dôchodky. Z týchto sadzieb bola by daň chudobnejších ľudí bohaté hradená. Ostatne mylný je i predpoklad, že pracovné mzdy u nás stále klesajú. Naopak: vykazujú vzostupnú tendenciu a je pravdepodobné, že tendencia táto sa ustáli následkom stupňovania vyživovacích nesnádzí, čo možno pozorovať so dňa na deň.

Protisociálnym je tiež. ustanovenie návrhu, že dary, podpory a dary dobročinné možno z dôchodku sraziť.

S hľadiska priemyselnej výroby je účelom bernej reformy uľaviť daňovým bremenám aspoň potiaľ, aby priemyselné výrobky boly schopné na medzinárodných trhoch konkurencie s výrobky priemyslu zahraničného a aby potrebu tuzemského trhu uspokoj íly v miere značnejšej ako dosiaľ.

Predložený návrh nevyhovuje tomuto úkolu, ba bremená priemyselnej výroby ešte zvyšuje. Podnik, ktorého ročný výnos činil 200.000 korún, platil dosiaľ na daň zárobkovú spolu s válečnou prirážkou a s prirážkou autonómnych sborov (obec, okres, župa) 18.260 až 28.000 korún. Podľa reformného návrhu bude taký podnik s limitovanými prirážkami daňovými, ako i s autonómnou daňou 470%nou a 20%nou daňou na priemyselné komory a nemocenské poistenie postihnutý daňovou sadzbou 38.055 korún. Ako prirátame k tomu 140% mimoriadnej prirážky autonómnej, ktorú návrh v určitých prípadoch pripúšťa, zvýši sa zárobková daň takého podniku na 47.085 korún.

Ak zaplatí tento podnik daň zárubkovú spolu s prirážkami ešte pred vyrubením vopred, má nárok na bernú výhodu, avšak i pri použití tejto výhody platil by podnik pri 490%nej prirážke 30.090 korún, a pri 630%nej prirážke však 35.587 korún dane zárobkovej, tedy ešte vždy značne viac, ako dosiaľ. Takéto bremená ukladá na obecenstvo všeobecná daň zárobková so svojimi vysokými sadzbami.

Čo sa týka špeciálnej dane zárobkovej, činila táto dosiaľ spolu so všetkými prirážkami 44.4% výnosu vtedy, ak sriadil podnik daňovú rezervu. Táto daň podľa návrhu pri 490%nej prirážke a s prirátaním výnosnej prirážky zvyšuje sa na 47.2% až 53.2%, a pri 630%nej prirážke na 58.4% až 64.4%. Ak bude daň spolu so všetkými prirážkami zaplatená v bernom roku vopred ešte pred vyrubením, pripúšťa sa i tu sníženie dane, a to pri 490%nej daňovej prirážke sníži sa daň na 34.72% až 32.06% pri 630%nej daňovej prirážke na 39.17% až 36.86%. Avšak takého sníženie, ak vyskytne sa vôbec, môže sa prihodiť len v prípadoch najzriedkavejších, lebo málo podnikov bude v stave svoje dane vopred zaplatiť.

Jednak výška berných sadzieb a jednak výška limitovaných prirážok autonómnych sborov činí náš priemysel súťaže neschopným v oči štátom cudzím, kde živnostenská výroba snáša bremená o veľa nižšie. Tak na pr. v Nemecku činí maximálna daň priemyslu 27%. Ak chceme robiť zdravú daňovú reformu, ktorá by zaistila život a súťaže schopnosť nášho priemyslu, musíme predovšetkým snížiť sadzby daňové, a to asi v takej miere, ako to navrhuje ústredná jednota priemyselníkov československých. Podľa toho mala by zárobková daň zaradená byť do troch stupníc. V prvej stupnici do 50.000 korún činila by sadzba ¹/₂ %, v druhej stupnici do 250.000 korún 2% a v tretej stupnici vyše 250.000 korún 3 ¹/₂ %.

U zvláštnej dane zárobkovej je sníženie 8%nej bernej sadzby na 6% s hľadiska malého priemyslu oprávneným a odôvodneným prianim, práve tak zaslúži si úvahy tiež návrh jednoty, aby tá časť zisku, ktorá sa nerozdelí na tantiémy a dividendy, ale zostane v podniku, podliehala miernejším sadzbám.

Taktiež dôležitým je, aby snížená bola tiež výška limitovanej daňovej prirážky autonómnej, ktorá tiež zapríčiňuje zaťaženie priemyselnej výroby. Návrh, ktorý upravuje finančné veci autonómnych sborov, limituje daňové prirážky týchto sborov na 470%. V niektorých obciach bude mať toto limitovanie v zapätí sníženie prirážky. u iných však bude dávať podnet ku jej zvýšeniu. čo viac, autonómne sbory môžu i túto 470% prirážku zvýšiť o ďalšiu mimoriadnu prirážku 140% v tom prípade, ak nebude možno z riadmej daňovej prirážky hradiť úroky a úmory dlžôb, ktoré učinily autonómne sbory predo dňom 1. januára 1928, kedy tento zákon nastúpi platnosť.

Autonómne sbory majú tedy ešte lehotu 1 roku k vyrubeniu mimoriadnej prirážky. Možno predvídať, že obce, okresy a župy použijú tohoto práva a zaradia do svojich rozpočtov tiež položku prirážky mimoriadnej.

Ak chceme sa tedy vyhnúť preťaženiu u dane zárobkovej, je treba, aby sme mimo sníženia berných sadzieb postarali sa o sníženie 470%nej daňovej prirážky a aby mimo toho vyrubenie mimoriadnej daňovej prirážky autonómnej bolo urobené nemožným tým, že by sa lehota nastúpenia platnosti zákona o úprave finančných vecí samosprávnych sborov preložila na 1. januára 1927, kedy má vstúpiť v život celá daňová reforma.

Základ dane pozemkovej upravený bude zvláštnym zákonom. Do tých čias činí daň pozemková na Slovensku r. 1927 21%, r. 1928 22% a od r. 1929 22.7%. Tento vysoký základ dane snieslo by poplatné obecenstvo len vtedy, keby zistenie pozemkových výnosov dialo sa reálne. Výnos pozemkov mení sa podľa miesta a podľa kvality a vzdelávateľnosti pôdy. Výnos pozemkov nemožno tedy naraziť na jedno kopyto, ako sa to deje dnes, a nemožno spúšťať so zreteľa ani bremená gazdove, ktoré sú tiež veľmi rozličné. Ak stanovíme výnos pôdy číslicou vysokou, vtedy berná sadzba 21 až 22% ugniavi gazdov pri iných verejných dávkach, obzvlášte v miestach, kde daňová prirážka zvýši sa na najvyšší stupeň obnosu limitovaného.

Keď niekde, tak práve u dane pozemkovej je potrebné, aby berné sadzby u každého poplatníka boly ustanovené zvlášte. Návrh aj ustanovuje, aby berné úrady zistily daň každého poplatníka zvlášte, avšak cena tohoto ustanovenia bude závisieť od toho, či príslušní orgánovia budú pri zisťovaní prizerať k individuálnym pomerom poplatníkovým, pokiaľ tieto vplývajú na hospodárenie a následkom toho na výnos pôdy. Veľkým a významným úkolom zemedelských rád by bolo zaistenie reálnosti zistenia výnosu pozemkového. K tomu by bolo treba tiež rozvážnej a svedomitej súčinnosti berných orgánov,

Neudržiteľným ustanovením návrhu je, že územia postihnuté živelnými pohromami nemôžu činiť nároky na berné úľavy. V prípade rozsiahlej škody však môže poškodený poplatník žiadať o náhradu dane pozemkovej a prirážok k nej. Pre tieto náhrady sriaďuje sa zvláštny fond za prispievania štátu a obcí. Prebytkov zvláštneho fondu možno použiť k rýchlej podpore majiteľov pôdy, ktorí utrpia zvlášte ťažké škody.

Tu treba predovšetkým vedieť, čo vyčerpáva pojem ťažkých škôd. Návrh o tom nehovorí a keďže odhad škôd závisí v poslednom stupni od berných úradov, nemôže poškodený majiteľ ani zdanie mať o tom, či jeho škoda bude za ťažkú pokladaná. Poškodený ostatne len môže žiadať o náhradu pozemkovej dane a prirážok k nej, avšak návrh neručí za to, že by mal právny nárok na náhradu.

Zvláštnym fondom pre náhrady budúť obce zase len zaťažené, čo sa má vo svrchovanej miere zazlievať, lebo obce už bez toho snášajú ťažké bremená. V tomto prípade je to tým nesprávnejšie, lebo od celej náhradovej akcie veľa očakávať nemožno. Ako postupuje vláda pri náhradách škôd, o tom. mohlo sa obecenstvo presvedčiť už v roku minulého, keď majitelia pozemkov na rôznych vidiekoch živelnými pohromami poškodení márne čakali na rýchlu podporu buď v peniazoch alebo v osrve a v iných plodinách. Akcie vládne sú všelijaké, len nie sú rýchlimi podporami.

Daň domovú rozdeľuje i tento návrh na daň činžovú a domovú daň triednu. Hodnotou činže je hodnota, ktorú by bolo možno docieliť so zreteľom na miestne pomery vtedy, keby dom bol cele a po celý rok v prenájme.

Návrh recipuje zásadu starého zákona, keď ustanovuje, že podľa činžovej hodnoty má sa platiť daň činžová v prípadoch, keď majiteľ užíva miestností sám. Iný základ pre daň činžovú nemožno vskutku ani nájsť. Avšak i tento základ zaistí spravodlivé vyrubenie len vtedy, jestliže sa pri vyrubovaní neberú v úvahu len dosažiteľné činžové sumy, ale i všetky bremená, ktoré stíhajú vlastníka v dôsledku vydržovania domu. Spôsob ukladania dane činžovej, ku ktorému sa uchýlili na Slovensku, kde bez akéhokoľvek reálneho odhadu sebavoľne brali za základ vysoké činže a nebrali ohľad na bremená s držbou domu spojené, môže viesť len k nemožnému vyrubovaniu dane. Sadzba činžovej dane - s výnimkou miest Praha, Brno a Bratislava, kde je sadzba 12% - činí 8% vyrubovacieho základu. To je ešte vždy veľmi vysoká sadzba. Majiteľ domu, odhadnutého na činžovú hodnotu 6.000 korún, platí pri daňovej prirážke 180 korún činžovů daň 1344 korún. Rovnako takú sumu treba rátať na priemerné udržovacie náklady a tak 44% hodnoty činžovej ztrávia udržovacie náklady a daň domová. Ak berieme teraz v úvahu, že pri platnom ešte vždy rekvirovaní bytov možno 6.000 korunovú činžu obdržať len z veľkých činžákov, ktoré tvorily základ pre živobytie svojich majiteľov, bude zrejmým, že tento podklad existencie prestal byť týmto podkladom.

Stupňovanie stavebného ruchu bolo by dnes prvotriednym záujmom sociálnym i hospodárskym. Od rôznych príčin závisí privodenie pomerov, za ktorých by stavby opätne mohly byť zahájené a dosiahly by rozmery predválečné. Nemožno však poprieť, že i tu hrá veľký zástoj zákon daňový. Ak je on spravodlivý pri stanovení berných sadzieb a povýšiac sa nad príkre finančné hľadiská, usnadní stavebný ruch výhodami, oživí stavebný ruch, koniec bude bytovej mizérie a zaistí zárobok mnohým.

Ako som sa už zmienil, cele samostatnú časť daňovej reformy tvorí návrh o finančnom hospodárstve samosprávnych sborov. Ani proti jedinej časti reformy nebolo činené toľko vážnych a oprávnených námietok, ako práve proti tomuto návrhu.

Návrh stanoví predovšetkým výšku prirážky autonómnych sborov, a tedy prirážky daňové limituje. Najvyššou prípustnou mierou je u župných prirážok 160%, u okresných prirážok 11O%, u obecných prirážok 200% a tedy maximum všetkých prirážok činí úhrnom 470%. Nebude-li možno z týchto prirážok hradiť potreby autonómnych sborov, pripúšťa sa mimoriadny rozpočet a v tomto možno prekročiť maximum prirážok, avšak najvyššie o 160% a tedy úhrnom do 610%. Od toho nemôže byť vyšší úhrn všetkých prirážok daňových.

Toto maximovanie prirážok autonomných sborov uľavilo by verejným bremenám obyvateľstva a poslúžilo by verejnému dobru, jestliže štát postaral by sa o úhradu potrieb autonómnych sborov vtedy, keby maximálne prirážky nestačily k úhrade týchto potrieb. Je síce v návrhu ustanovenie o zvláštnom fonde prirážkovom, z ktorého môžu kontrolné úrady poskytovať podpory autonómnym sborom, avšak nelzä z návrhu zistiť, či tento zvláštny fond disponovať bude dostatočnou hmotnou silou ku hradeniu rozpočtových nedostatkov autonómnych sborov. Obavy vzbudzuje aj okolnosť, že zmieneným zvláštnym fondom môžu kontrolné úrady disponovať voľne. Od nich závisí, v akom pomere budú poukazovať podpory jednotlivým autonómnym sborom. Tu otvárajú sa také možnosti veľkej samovôle a nespravodlivosti, ktoré sa vôbec nehodia k tomu, aby vzbudily uspokojenie v autonómnych sboroch.

Kontrolné úrady môžu nariadiť, aby samosprávny sbor zvýšil prirážky na mieru maximálnu, avšak môžu tiež nariadiť, aby vyrubené prirážky snížil. "úrady tieto sú oprávnené k revízii účelnosti a nutnosti rozpočtového návrhu a následkom toho môžu rozpočet podľa svojho dobrozdania a hľadiska zmeniť. Môže sa stať, že vyšší kontrolný úrad sníži prirážky obce alebo okresu, čím sprostí obecenstvo dotyčného autonómneho sboru určitej časti bremien, avšak zároveň škrtne položky výdajové, ktoré by boly úhradou ku sriadeniu určitých inštitúcií. Jednak však môže kontrolný úrad zabremeniť obce takými prirážkami, ktorých obec za daných pomerov nepotrebovala. Kontrolné úrady môžu podľa ľubovôle disponovať najdôležitejším právom autonómnych sborov, právom rozpočtovým, bez neporušenosti ktorého pravú samosprávu nemožno si predstaviť.

Tento široký právny obor kontrolných úradov odôvodňoval pán minister financií v rozpočtovom výbore poslaneckej snemovne tým, že ak prijímajú autonómne sbory štátnu podporu, ba ak žiadajú o ňu, musia strpieť i štátnu kontrolu, ktorá je nezbytným predpokladom finančného poriadku sborov samosprávnych. To je nesporná pravda a proti štátnej kontrole nemôže nikto nič namietať. Avšak rozlišné dve veci sú: kontrolovať a disponovať. Kontrola vyšetrí činnosť samosprávy s hľadiska, či vyhovuje zákonitým podmienkam, avšak nemôže na seba strhnúť dispozičné právo samosprávy, lebo ak učiní tak, vtedy samosprávu zničí a degraduje ju na svoj vlastný exekutívny orgán.

Tiež z hľadiska obecného úveru je toto obmedzovanie samosprávy čo najškodlivejšie. Za dnešných hospodárskych pomerov nemôžu obce úveru postrádať. Obec, ktorá nemá značnejšieho imania, môže obdržať úver len na svoje prirážky, resp. na svoju samosprávu, na základe ktorej vyrubuje daňové prirážky. Ak stane sa tedy uplatňovanie tohoto práva následkom dispozičného práva kontrolných úradov nemožným, ak nebudú veritelia nikdy vedieť, v akom pomere a do akej miery môžu obce uplatňovať svoje právo na vyrubovanie daňových prirážok, samozrejme, že sa ohradia proti úverovým nárokom obcí. Finančné nesnádze, v ktorých sa obce už teraz ocítajú, uvrhnú potom obce do takých zmätkov, ktoré nutne vyvolajú úpadok obecnej administrácie!

30% župných prirážok treba použiť v prospech škôl národných. Zamýšľaná reforma administratívy zruší župy a tak týchto 30% dostane krajinská samospráva k účelom národnej školy. Čo však dostanú z toho školy národných menšín? Na tieto návrh naprosto zabudol.

Tiež pre školy národných menšín ako aj pre školy náboženské väzí nebezpečenstvo v §e 4 návrhu, ktorý vyslovuje, že sumu vynaloženú obcou na úhradu školského rozpočtu treba zaradiť do rozpočtu obce. Zvláštnu školskú prirážku vyrubiť nemožno. Podľa tohoto paragrafu kedykoľvek možno zahatiť vývin obecných a náboženských škôl, ba učiniť nemožným aj ich vydržovanie. Netreba k tomu len to, aby kontrolný úrad snížil obecné prirážky. škola vo svojom vývine podlomená, nebude môcť vyhovieť zákonitým požiadavkom a štát ju tedy zruší.

Vážený senát! Tí, čo tento návrh v snemovni poslancov odhlasovali, i tí, ktorí sa tu v senáte zaň postavia, odôvodňujú svoje stanovisko hlavne snížením bremien, ktoré bude mať návrh tento v zapätí na poli daňovom. Sníženie daní je tu, ako som už na to poukázal u dane dôchodkovej, pozemkovej, domovej i rentovej, avšak či bremená pri týchto daniach i fakticky poklesnú, to závisí úplne od vyrubenia. Nič neručí v návrhu za to, že vyrubenie bude slušné a spravodlivé. Jedinou zárukou toho mimo spoľahlivosti berných orgánov bolo by príslušné zastúpenie občianskeho elementu v komisiách daň vyrubujúcich. Avšak práve to nie je zaručené, lebo členov komisií nevolia hospodárske organizácie, ale menuje ich vláda. Od tohoto veľmi nesprávneho ustanovenia nechce vláda upustiť, ač obsadenie členských miest v komisiách požadovaly všetky hospodárske organizácie dôrazne.

Práve tak ako byrokratické sostavenie daň vyrubujúcich komisií činí pochybným dosaženie účelu, aby bremená v dôsledku daňovej reformy podstatne klesly, rovnako pochybným je dosaženie druhého účelu návrhu, t. j. dosaženie zjednodušenia bernej správy.

Zpravodaj návrhu poukázal v poslaneckej snemovni na to, že touto reformou zmizne dosavádna neistota vo veciach daňových; štát bude vedieť, čo má od poplatníkov dostať; a poplatníci budú vedieť, čím sú dlžní štátu. Ľahko je robiť takéto prejavy; ale kto tento návrh čítal a študoval, ten môže vedieť, že kusá sústava tohoto návrhu stavia ešte i odborníkov pred veľmi nesnadný úkol porozumieť práve tým ustanoveniam, ktoré v tomto návrhu vzťahujú sa na určenie daňových bremien.

Pozrime na pr. na daň zárobkovú. Čo návrh u tejto dane obsahuje o daňovom základe, o daňových sadzbách a o mieste predpisu, zapríčiní lámanie hlavy i odborníkom, poplatné obecenstvo bude však nabudúce naprosto dezorientované a nebude vedieť, čo má platiť. I berní orgánovia budú vidieť čisto len vtedy, ak bude v nich schopnosť, svedomitosť, odbornosť, avšak pri takýchto vlastnostiach i dosiaľ sa mohli dobre orientovať v daňových predpisoch.

Tretia zásada návrhu, daňová morálka, chce sa v tomto návrhu uplatňovať pomocou ustanovení, ktoré sú priamo škodlivé. Pán minister financií chce zaviesť a upevniť daňovú morálku vysokými peňažnými tresty i tresty na slobode. Tresty na slobode nutno tu bezpodmienečne zavrhovať, lebo i bez nich možno docieliť hodnovernosti a spoľahlivosti daňových priznávok, pokiaľ to vôbec je možné vo veciach daňových. Stačí k tomu účelu iba trest peňažný, ktorý však nesmie byť taký, aby zničil trestaného jednotlivca v existencii. Uložiť peňažný trest viacnásobkom, snáď desaťnásobkom zatajenej dane mohlo by viesť k tomu, že by ho už nielen potrestali, ale nadobro zabili. Zlé finančné hospodárenie je oslabovať a ničiť poplatníka.

Najistejším základom daňovej morálky je brať slušne v úvahu bernú nosnosť poplatníkov a vyrubovať dane spravodlivé. Drakonickými zákroky nebude daňová morálka polepšená, ale ešte zhoršená. Ak budú dane nesnesiteľné, neodvrátia poplatníkov od lsti ani tie ukrutné tresty, ale svádzajú ich k lišiactvam, ešte väčším.

Vážený senát! Krajinská strana kresťansko-socialistická má za to, že reforma dnešného daňového systému je súrne nutná. Pokladá za nutné, aby dane boly podstatne snížené, daňová správa zjednodušená a daňová morálka pozdvihnutá. Návrh, o ktorom práve pojednávame, nevyhovuje týmto hľadiskám, ač nemožno popierať, že by bolo možné tento návrh tak prepracovať, aby sa hodil k uskutočneniu zmienených cieľov. Na to však nádeje nieto, lebo zpravodaj návrhu v rozpočtovom výbore senátu prejavil, že návrh, ktorý prešiel retortou snemovne poslancov, nesnesie zmien.

Keďže však krajinská strana kresťansko-socialistická je presvedčená, že obecenstvo, očakávajúce sníženie bremien, bude veľmi zklamané, ak návrh stane sa v dnešnej svojej forme zákonom, a keďže je presvedčená tiež o tom, že návrh tento nezažehná hospodárske škody a nevýhody dnešným daňovým systémom privodené, nemôžeme naším hlasom prispieť ku prijatiu návrhu.

Místopředseda Soukup (zvoní): Přerušuji jednání.

Sděluji, že udělil jsem dovolené: na dnešní schůzi sen. dr Baxovi a Hütterovi; na tento týden sen. Hamplovi.

Sděluji, že

do výboru ústavně-právního na místo sen. dr Baxy nastupuje sen. dr Brabec,

do výboru sociálně-politického na místo sen. Babuly nastupuje sen. Janík,

do výboru ústavně-právního na místo sen. Hampla nastupuje sen. dr Houser

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v úterý dne 14. června 1927 o 10. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Pokračování v rozpravě o zprávách výboru rozpočtového:

a) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 403) o vládním návrhu zákona o přímých daních, tisk 411;

b) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 404) o vládním návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, tisk 412;

c) k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 405) o vládním návrhu zákona o stabilisačních bilancích, tisk 413.

2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 366), kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní smlouva mezi Československou republikou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927. Tisk 417.

3. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 393), kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní a plavební úmluva mezi československou republikou a Finskem ze dne 2. března 1927 se závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 432.

4. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednány byly:

a) osnova zákona o přímých daních, tisk 411;

b) osnova zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, tisk 412;

c) osnova zákona o stabilisačních bilancích, tisk 413;

d) vládní návrh stran obchodní a plavební úmluvy mezi Československou republikou a Finskem, tisk 432.

5. Návrh poslanecké sněmovny na prodloužení lhůty podle §u 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu:

a) o osnově zákona, kterým se mění §§ 82 a 54 živnostenského řádu a § 70 živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi, tisk 2245/I;

b) o osnově zákona o trestním stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ů 34, 67 a 79 úst. listiny, tisk 2016/I;

c) o osnově zákona o osvojení, tisk 1829/I;

d) o osnově celního zákona, tisk 331/II.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 20 hod.