Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále uděluji slovo panu sen. Millerovi.

Sen. Miller: Slavný senáte! Daňová předloha i s ní související předlohy jsou velikým mezníkem v hospodářských snahách našeho státu.

Od prvních počátků naší státní samostatnosti, od onoho dne, kdy kladli jsme základ vlastní měně, kdy jsme se usilovně namáhali postaviti finance našeho státu na vlastní základnu, poplatní mohoucnost jeho obyvatel, v tom všem tkvěl nevyslovený sice, ale určitý slib, že po Rakousku zděděné předpisy berní nahradíme zákonem svým.

Nemohu nevzpomenouti zásluh prvního ministra financí naší republiky dr Rašína, jehož rázné a někdy snad až zdání tvrdosti vzbuzující hájení financí státních mělo tento konečný cíl. Jeho heslo."Pracovat a šetřit" připomnělo nám již i za idily dnů osvobození přísnost řádů a pravidel, kterými finanční politika státu musí se říditi. Rašínovu usilování i práci jeho nástupců děkujeme, že v devátém roce republiky můžeme přikročiti k uskutečnění velikého díla, reformy daňových předpisů.

Mohl již předchůdce nynějšího ministra financí inž. Bečka vypracovati osnovu zákona o daních přímých, která přes některé změny v sazbách i v textu zůstala podstatou předlohy dnes projednávané. My jsme podrželi v předloze této hlavní obrysy daňové soustavy bývalého Rakouska, nehledě k tomu, že přebíráme mnohá ustanovení osvědčená, musili jsme k daňové reformě přikročiti z důvodů, že předpoklady, na nichž zbudován daňový systém námi převzatý, byly přesunuty a valně změněny.

Valutami úpadek, znehodnocení měny bylo nutno paralysovati zvýšením daní o ta procenta, o kolik platební mohoucnost koruny klesla. Vypomáhali jsme si válečnými přirážkami, percentuálním zvyšováním daní a tím, že daň z příjmu, nyní důchodovou, učinily berní správy jakýmsi doplňkem, daňovým regulátorem poplatnosti ve snaze, dosáhnouti jakés takés daňové spravedlnosti, když přímé daně ostatní přes zvýšení nezastihly poplatníka v míře dostatečné.

K novým daňovým předpisům musili jsme dospěti proto, že v majetkové poměry poplatníků vnesla válka veliké změny.

Mnohá výrobní odvětví ztížena byla zhoršením podmínek existenčních a při všech musila býti oceněna tíha břemen, jak-dány, jsou jednak vývojem tržby přes hranice státu, jakož i těch, které vyplynuly ze zákona o sociální péci má ochranu pracovníků za mzdu. Stejně musilo se přihlížeti i ke změněné základně politické representace samosprávných celků v obcích, okresích, župách. Tu všude základnou a měřítkem poplatní povinnosti jsou daně přímé. Proto pokládati nutno předlohu o úpravě hospodářství územních autonomních svazků za podstatnou část daňové předlohy a její nepominutelný doplněk.

Ozývaly se hlasy, abychom v nových daňových zákonech zavedli jednotnou universální daň důchodovou, tento dosud nedosažený ideál všech státních finančníků.

Náš stát nemohl se odvážiti zavésti tento způsob zdanění. Nic jiného by to nebylo, než pokus, zda pěkná teorie je života schopna. Snad budoucí vývoj dá možnost zavésti jednotnou daň důchodovou, ač i tu jako podpůrné zůstaly by daně nepřímé. Sotva který z finančníků mohl by se zřením ke psychologii poplatníků i se zřetelem na výrobní poměry odvážiti se zavésti jednotnou důchodovou daň jako jednotný zdroj státních příjmů.

Projednávání daňové předlohy je důkazem, že věříme ve stabilisaci hospodářských poměrů a ve stabilisaci naší měny. Marné by bylo zákonem upraviti povinnost daňovou, její sazby i pravidla vybírání i vymáhání, kdyby za nějakou dobu nastaly valutami přesuny. Zase by se musilo sáhnouti k přirážkám podle procenta, kdyby valuta byla poklesla v hodnotě platební, anebo k odpočtu, kdyby tato stoupla.

Snižujíce daně přímé, bereme na sebe povinnost, náš státní rozpočet k tomu přizpůsobiti. Musíme sledovati snahu, aby rozpočet zůstal vždy v souladu nejen se sumou odváděných daní, ale i s potencí poplatních sil. Považovali bychom za velmi nebezpečné, aby berní reforma zklamala v tom směru, že by bylo nutno jako doplněk zmenšení příjmů z daní přímých zvyšovati daně nepřímé. Již z tohoto důvodu musí budování rozpočtu díti se s největší obezřetností.

Tvůrcové daňové reformy měli jistě před očima dva základní principy moderního bernictví, a to daňovou spravedlnost a všeobecnou daňovou povinnost. Povinnost všech občanů, platiti daně státu, dostalo se pevného podkladu a mravního opodstatnění zřízením demokratickým. Hoví to přirozenému pojetí: stejná práva, stejné povinnosti. Všichni občané bez rozdílu mají právo používati výhod, které společná organisace, stát, jim přináší. Ale mají také všichni povinnost na potřeby státu platiti. V jaké míře, v jaké číslici měny podle svých výdělkových poměrů v prvé řadě, co jednotlivý občan má činiti a pokud má právo uplatňovati nárok na úlevy z příčin rodinných i zmenšené osobní zdatnosti, to přesně určiti je věcí berní spravedlnosti. Nepochybuji, že i všichni ti, kteří pracovali na berní reformě, co nejusilovněji se snažili, aby berní spravedlnosti a relativní rovnoprávnosti placení daní bylo dosaženo.

Administrační prakse, dobrá tradice, takt i umění berních orgánů musí se snažiti, aby udržely onu linii mezi nezbytnou potřebou státní a spravedlivým rozeznáním, co poplatnictvo snese a co ne. To doplní berní předpisy a přizpůsobí je vyvýšeninám i prohlubeninám hospodářského života.

Ve svém exposé pravil pan ministr dr Engliš, že vybírání daní nemůže býti vedeno sociálními potřebami lidu, a to proto, že je to nezbytnou potřebou pro stát. Nemohou tedy hlediska sociální porušiti tuto stěžejní zásadu berního práva státu. Stát musí vybírati daně, i když výdělkové poměry obyvatelstva se zhorší, v dobách krisí výroby, kdy daňové břemeno nepoměrně se stane tíživější. A přece naše nová berní předloha snaží se nerušiti sociální předpoklady snah po blahobytu obyvatelstvem projevovaných, a to úlevami pro poplatníky majetkově slabší. Podle možnosti tedy i naše berní reforma plní svoje sociální poslání.

K daňové reformě při vyměřování daní výnosových zabezpečena je součinnost obyvatelstva účastí při komisích vyměřovacích. Poplatnictvu vyhrazeno i právo stížnosti v případě, kdy se cítí poškozeno nepřiměřeným výměrem daňovým. Tu přicházím k velmi stinné stránce, která zatížila nesmírně naši berní administrativu v minulých letech, totiž k hromadnému rekursnictví. Víte, jakého úsilí berního personálu bylo potřebí, aby výsledky tohoto hromadného rekursnictví byly se světa zprovozeny. Pan ministr dr Engliš nám sdělil, že bylo 8 milionů rekursních aktů loni v depurační akci a letos byly vyřízeny všechny, až na 350.000 kusů, které zbývá vyříditi do konce roku.

Z psychologie poplatníků v letech minulých vyrostlo vědomí křivdy. Daně byly stále zvyšovány, a to procentuelně a úměrně s klesáním ceny peněz. Většina poplatníků viděla velmi dobře zvýšenou cifru daní, méně přemýšlela o tom, jak daleko je to odůvodněno znehodnocením ceny peněz. Hospodářské potíže poválečné podporovaly tento druh smýšlení. Vždyť i výlohy na potravu, oděv i potřeby výrobní kvapem šly do výše. Ustálilo se počítání: před válkou na př. platil jsem 100 K, dnes mám platiti 1.000 Kč. Z toho usoudil, že koruna představuje asi ¹/₇ předválečné ceny, že by měl tedy platiti jen 700 Kč. Usuzuje tedy, že je šizen. Jiní ani takto nepočítali, říkajíce prostě: daně jsou ohromné, nesmírné. Ani jedni, ani druzi z těchto nevzali v úvahu tento fakt. Novodobý stát a světová válka a demokracie byla takovou etapou jeho vývoje, že dnes, více nežli před tím, převzal stát různé úkoly hospodářské. Tedy nikdy, již nevrátíme se k těm procentům, jimi? občané před válkou z podílu svého výdělku přispívali na potřeby státu. V budoucnosti bude tento výsledek vždycky vyšší. Náhradou za to poskytuje stát občanstvu neocenitelné výhody na poli dopravy, ochrany majetku a práce a nejrozšířenější příležitost ke vzdělání ve všech oborech. Nová doba určila státu i široké úkoly na poli sociální péče, tak jmenovitě přispívá svým podílem na starobní a invalidní pojištění dělnictva. Opakuji, že vývoj veřejné správy jde tím směrem, že podíl z výtěžku, odváděný občany státu, je nyní vyšší a bude se v budoucnosti spíše zvětšovati, než zmenšovati. Z těchto příčin tedy vyrostla všeobecné ona nespokojenost s výší předepsaných daní ne vždy odůvodněná a lidé se bránili rekursy pro ti'předpisům daňovým. To využitkovalo politické stranictví k získávání stoupenců. Zvláště některé strany se tu etablovaly přímo velkolepě. Posadily do každého města t. zv. daňového poradce, vlastně sekretáře strany a ten dával vždy jen jednu radu: Podejte rekurs. (Sen. Dundr: V Táboře např. Rolnická jednota!) My jsme tak etablováni nebyli, to byste se musil obrátiti na jinou adresu, třeba na Vaši stranu. Poměry byly takové, že kdyby byl ten sekretář takovou radu nedal, šel dotčený k sekretáři jiné strany a ten mu ze stranické konkurence vyhověl. Každý takový daňový poradce měl tiskopisy a byl velkovýrobcem rekursů. Toto hromadné rekursnictví spočinulo jako balast na celé berní administrativě. Zvratem poškodilo i poplatníky, totiž ty, kterým výměrem daňovým bylo opravdu ublíženo. Na základě falešných informací, nepříznivé výpovědi člena komise daňové, početním omylem, přemrštěných pověstí o výnosnosti toho, nebo onoho podniku někdy se stane, že skutečně se ukřivdí některému poplatníku, předepíše se mu daň opravdu nepřiměřená. A prosím, jak chcete v tomto moři rekursů takový případ vyloviti, vyšetřiti a zjednati nápravu? To je naprosto vyloučeno. Chceme-li míti pořádek v bernictví, chceme-li opravdu postiženým poplatníkům zjednati právo, musíme potlačiti toto hromadné rekursnictví. A tu zejména vedení politických stran a zákonodárci na schůzích mohou vydatně působiti, aby tento škodlivý nešvar byl vymýcen.

Pan ministr financí ve svém exposé slíbil včasné předpisování daní. To právě v minulosti fungovalo velice chatrně. Doufejme, že se tu zjedná radikální náprava. Ve většině případů nerozčílí poplatníka ani tak výše daní, jako hromadění jejich s platností na jeden čas. Pak to, že není nikdy vypořádán, dostává stále nové dodatečné a doplňující předpisy. To ovšem nepozvedá berní morálku. Berní reforma mine se svým úkolem ulehčiti poplatnictvu, jestli do ní nevnikne oživující duch, zvýšená berní kázeň poplatnictva. A té nedá se dosáhnouti jinak, než dochvilností a přesností berní správy.

Přecházeje k jednotlivostem berní předlohy promluvím nejprve o dani pozemkové.

Daň tato má svou starou tradici a byla své doby jedinou daní, kterou stát vybíral. Se strany oposice bylo žádáno, aby daň tato byla zrušena a zemědělské podnikání vřaděno ke zdanění mezi živnosti a obchod, podrobeno tedy všeobecné dani výdělkové. Finanční správa nepřistoupila na tento návrh a nyní se vykládá, že zvláštní daň pozemková značí jakousi privilej pro zemědělské podnikání. Pozemková daň nebyla zrušena hlavně z toho důvodu, poněvadž základ její je nehybný. V mnohých pak obcích je tato daň jedinou základnou přirážek, nese celou tíhu výdajů samosprávných a nemohla by býti ani zrušena, kde by šlo o drobné podniky zemědělské s minimálním výtěžkem. V takové obci pozbyla by daň tato vůbec, anebo téměř veškerého základu zdanění a přirážek, kdyby platila se pouze daň výdělková.

Zemědělství svojí výrobní povahou liší se význačně ode všech jiných výrobních podniků. Svůj hlavní příjem má jednou v roce a také po této době vrací se vložený náklad. Tento pomalý oběh kapitálu účinkuje tím, že kapitály do zemědělského podnikání vložené, zúrokují se níže než v průmyslu, obchodu a živnostech. To je fakt všeobecně známý a na tom nic nezmění ani nynější zdanění specielní daní pozemkovou.

Bylo by velmi nebezpečné pro intensitu zemědělského podnikání, aby daňové zatížení tak se zvětšilo, že by to ohrozilo vzpruhu každé činnosti výdělkové: rentabilitu. Na ní nepřímý zájem má veškeré naše podnikání. Vytýkati tedy zemědělcům privilegovanost je bezpodstatné. Ostatně je tu korektiv v dani důchodové. Toho bylo v minulých letech, kdy zemědělství lépe se vedlo, velmi vydatně použito.

Ve čl. VIII. uváděcích ustanovení se v odst. 1 praví: "Na r. 1927 vybírá se k pozemkové dani mimořádná přirážka státní v téže výměře a týmž způsobem, jako se vybírala na r. 1926 podle ustanovení či. III. a VI. zákona ze dne 17. března 1926, č. 49 Sb. z. a n."

Tu je, velevážení, nejasnost, ke které dani se má tato přirážka vybírati. K té staré, která obnáší 22.7%, nebo k té nové, kde je počítán čistý výnos násobený sedmnácti a z tohoto základu je daň vyměřena 2% a k tomu přistupuje zvláštní příspěvek 1 ¹/₂% Rozumím tomu tak, že bude v r. 1927 se vybírati daň podle dosavadního způsobu. Jinak by to značilo veliké zvýšení.

Dovolím si zde uvésti několik čísel.

Při 100 Kč čistého výnosu je daň 17 krát 2, t. j. 34 Kč čistých, poněvadž do 120 Kč neplatí se žádný 1 ¹/₂ % příspěvek. K tomu přistupuje 200% přirážka, obnáší daň - čili celkem daň činí 102 Kč - za starého způsobu činila 22.7%, k tomu 200% zvýšení Kč 45.40, dohromady 68 Kč. Více to vynikne, počítáme-li katastrální výnos 1.000 Kč. Daň je tu 17 krát 20, t. j. 340 Kč - to je ta 2% daň - potom přijde 1 % 170 a ¹/₂ 85, t. j. úhrnem daně 595 Kč, čili 200% přirážek 1.190 Kč, obnášela by daň 1685 Kč. Podle starého způsobu by činila daň při výnosu 1.000 Kč 227 Kč a s 200% přirážkou 681 Kč. Bude nutno, aby se nám v tomto ohledu dostalo od finanční správy vysvětlení a aby také toto vysvětlení bylo prováděcím nařízením. Hledal jsem v celé předloze a není tam o této věci vysvětlení žádné. Myslím, že teprve r. 1928 nastoupí placení pozemkové daně podle tohoto zákona.

S jedním ustanovením o dani pozemkové nemohu souhlasiti, ne snad proto, že bych neuznával zásady, že je nutno poskytnouti menším poplatníkům úlev. To je přirozené. Kdo má tak drobný podnik, že stačí sotva na obživu rodiny, nemůže tolik přispívati na veřejné potřeby jako ten, kdo má podnik větší a zbude mu jistý zisk. Ustanovení však, že čistý výnos katastrální do 120 Kč zbavuje poplatníka povinnosti přispívati do zvláštního fondu příspěvkem 1 ¹/₂ %, porušuje značně zásadu, že pozemková daň je daní reální, z podniku placená a daň tato se stává daní osobní.

Porušuje se tu zásada rovnoprávnosti nejen věcí, ale i osob a tam se také porušuje základ zdanění. Ustanovení toto není šťastné, a mám obavu, že v brzku musí býti novelisováno, až se ukáže, jaké nesmírné potíže přinese berní administrativě. Jen zjištění těch poplatníků, kteří mají na tuto úlevu nárok, bude vyžadovati založený zvláštního katastru evidenčního a vedení jeho ve stálé patrnosti, a při častých změnách v pozemkové držbě a při faktu, že zaknihování přídělu z pozemkové reformy teprve započalo, jasně si představíme, že tu vznikne chaos, z něhož bude těžké východisko. Nutný korektiv, aby větší poplatníci byli více zatíženi nežli drobní, skytá daň důchodová sama a svojí progresivností zvláště. Bylo by jistě prospěšnější na tyto drobnější podniky pamatovati při dani důchodové zvýšením existenčního minima pro menší zemědělce, čímž by se účelu snadněji dosáhlo.

V §u 9 o dani důchodové se jako příjem z budov počítá i užitná hodnota bytu vlastníka podniku. Při přiznávání daně z příjmu bývalo toto ustanovení něj častě ji předmětem sporu. Berní správy obyčejně přiznání neuznávaly a žádaly jeho zvýšení. Braly na to obyčejně měřítko z domů činžovních. Podle zásad hospodářské spravovědy byt je pasivum podniku, jeho zřízení a udržování je součástkou výrobních nákladů.

Připočteme-li k ryzímu příjmu neexistující příjem z bytu pod titulem jeho peněžní hodnoty, zdaňuje se tu ne příjem, nebo důchod, nýbrž zdaňuje se po druhé bydlení. K tomu přece je domovní daň třídní. Když již od toho nemohlo býti upuštěno, budiž alespoň prakse berní taková, aby určení peněžní hodnoty bytu nebylo stálým předmětem sporu.

Zemědělským radám nová předloha o přímých daních přiděluje význačné úkoly, činí je z polooficielních instancí, instancemi čistě oficielními, činí je úřady. Tak v §u 108 přiděluje se jim povinnost, aby ze zvláštního fondu živelními pohromami poškozeným zemědělcům udělovaly podpory, tedy pravomoc velmi rozsáhlá. V §u 236 dává se zemědělským radám právo navrhovati členy daňových komisí. Jsou to vesměs funkce veřejnoprávní. A tu mám obavu, že zemědělské rady při svém dnešním složení na základě spolkového zákona nebudou moci tuto úřední povinnost konati uspokojivě. Není tu potřebné přísné nestrannosti. Vždyť složení zemědělských rad může ovlivňovati každý. Založí si spolek, získá členy a volí delegáta. Svého času t. zv. "agrární svazy" byla čistě volební sdružení pro volbu delegátů do zemědělských rad. Jiné činnosti nevykazovaly. Nyní dokonce přiznalo se právo volební i organisacím čistě politickým. Uvádím na př. "Domovinu". Tento stav bude neudržitelný. Je velmi se obávati, že zde se budou opakovati smutné případy jako loni při rozdělování státních podpor při živelních pohromách. Tu více se přihlíželo k politické příslušnosti, než k míře poškození a potřebě podpory. (Sen. Dundr: To dělala vaše koaliční strana!) To dělala vaše strana. Kde byla ve většině, tam to také dělala. Já jsem o tom mluvil již v národohospodářském výboru. Ta věc potřebuje všestranné nápravy, a ne to strkati na koalici, nebo stranu. Protekce stranicko-po-litická slavila tu své orgie.

Přibrání zemědělských rad jako pomocných orgánů k provedení berních zákonů je slibem vlády a vládní většiny, že v nejbližším čase budou uzákoněna povinná společenstva zemědělská s poměrným právem volebním. Ústředí těchto budou teprve schopna vykonávati ony povinnosti, jaké stanoví tato berní předloha.

Ke konci vyslovuji přání, aby se plně vyplnily ty naděje, které stát i poplatnictvo k této berní předloze připojují: stabilita státních příjmů, pořádek bernictví, jednoduchost, jasnost. To musí přinésti státu a úlevu a spokojenost poplatnictvu.

Proto, poněvadž to očekáváme od této reformy, bude klub, za nějž mám čest mluviti, pro předlohu tuto hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo uděluji panu sen. Tschapkovi.

Sen. Tschapek (německy): Slavný senáte! Uveřejnění osnovy berní reformy vyvolalo, pokud jde o důchodovou a výdělkovou daň, kritiků všeho obchodnictva a živnostnictva, a to právem, poněvadž byl v této osnově vzat velmi nepatrný zřetel k nynější situaci těchto stavů. Neváhám prohlásiti, že berní osnova vyhovuje sice jedné části středního stavu, ve svém celku však že tato reforma nedopadla tak, jak si ji obchod, živnosti a průmysl myslily, jak si ji představovaly. Berní reforma má také finančně poskytnouti obchodu, živnostem a průmyslu příležitost, aby se hospodářsky upevnily, aby také vůči cizině nabyly schopnosti konkurenční. Různá zvýšení daní nastanou podle této reformy, a chce-li se nám to učiniti přijatelným tím, že stát má veliké úkoly a povinnosti, pak chci tvrditi, že státní výdaje lze zmenšiti, kdyby se více spořilo při břemenech pro vojsko a při vydáních na zahraniční politiku. žádáme, aby v této berní reformě byl vzat zřetel k nynější bezútěšné situaci obchodnického a živnostenského stavu, a aby se těmto stavům poskytla příležitost, by také mohly žíti a existenci svoji uhájiti. Víme, že musíme platiti daně, aby také stát se udržel, a budeme také daně platiti, ale tyto daně, které se nám předpisují, musí býti spravedlivé a odpovídati našim skutečným příjmům, že se v této příčině mnoho hřešilo, že se nikdo neřídil podle přiznání a že se předpisovaly daňové sazby zcela libovolně, které pak vedly k zániku tak mnohých existencí, to věru nelze popírati a to dosvědčují vyrovnání a konkursy a také sebevraždy v. kruzích obchodnictva a živnostnictva, vyvolané přílišným zdaněním. Můžeme s plným oprávněním mluviti o krisi ve stavu obchodníků a živnostníků, ale tato krise nebude předloženou berní reformou zmírněna, spíše zostřena.

Očekávali jsme, že tato reforma nám přinese úlevy, abychom mohli konkurovati s cizinou, a že tím také zlepšíme domácí trh a odbyt. Toho však sotva asi bude lze docíliti reformou, která nám byla předložena.

Není zajisté pochybnosti o tom, že berní kvóta obchodníka a řemeslníka stoupla proti době předválečné 15-2Onásobně. Avšak stoupl také skutečně příjem středního stavu oproti době předválečné o toto procento? Tvrdím: Nikoli, jen daně a jinaké dávky stouply, ale příjmy zajisté nikoli. Bylo by si přáti, aby přirážky k dani výdělkové přesunuty byly na daň důchodovou, poněvadž účel přirážek, jako na příklad zřizování a udržování škol, silnic, veřejných dobročinných zařízení atd. týká se každého, tudíž také každý by měl k tomu přispívati.

Dlužno se diviti, že menší státy s menším počtem obyvatel nežli československá republika prokazují větší ochotu svým poplatníkům a žádají od nich menší daňové sazby nežli československá republika se svými velkými příjmy z průmyslu, zemědělství, obchodu. a živností.

Ovšem neprovozují tyto jiné státy sport představovati velmoc, jak to Československá republika ráda činí při každé příležitosti. Výdělečné stavy pochodí při vyměřování daní vždy nejhůře a je zajisté všeobecně známo, že živnostník a obchodník, i když jinak v tomto státě není příliš vážen, jde-li o daně, mnohem více platí, nežli jiní a při vyměřování často postoupí najednou o 8-10 stupňů výše.

Tu se pak praví, že proti nespravedlivému předpisu daní se musí právě rekurovati. Kdo tuto cestu utrpení již prodělal, ten ví, co si má o daňových rekursech mysliti. Buďto se tyto rekursy vůbec nevyřizují, anebo se po velmi dlouhé době zamítají. Co se týče odhadních komisí, pak také zde možno si trpce stěžovati. Již po celá léta dožaduje se obchodnictvo a živnostnictvo vypsání voleb do odhadních komisí. Těmto přáním a požadavkům se však nevyhovuje, při čemž berní úřady ještě jsou oprávněny jmenovati si členy těchto komisí samy. Kdo se pak do těchto komisí povolává, můžeme si snadno představiti: jen ten, kdo tančí tak, jak berní úřad píská.

Pánové, postup při vyžadování dobro-zdání je většinou ten: příslušný vedoucí úředník berního úřadu povolá si konkurenta některého řemeslníka, anebo obchodníka, aby podal své dobrozdání. A tento řemeslník, nebo obchodník si myslí: "Nyní máš nejlepší příležitost, abys své konkurenci nasolil", a on pak svého souseda odhadne hodně vysoko. Při tom si nepováží, že, sotva že za sebou zavře dveře, berní úředník si pomyslí, když ty jsi ho tak odhadnul, pak také nebudeš k tomu míti daleko, a my tě také tak odhadneme. Bylo by povinností berního úřadu, abychom měli příležitost tyto dobré přátele alespoň poznati, aby se nám alespoň řeklo, kterému příteli děkujeme za takovýto odhad. Můžeme bernímu úřadu navrhnouti nahlédnouti do knih a všechno možné, poplatníkovi se neuvěří, proti bernímu úřadu stojí vždy ve světle nevěrohodnosti. Tvrdí-li pan ministr financí, že ten, kdo svůj příjem nepřizná podle pravdy, musí býti potrestán, nemáme ničeho proti tomu, žádáme však také, aby toto přiznání bylo respektováno a aby berní úředník, který provede bez odůvodnění a bez důkazu vyšší předpis, rovněž byl potrestán. Pojem důchodová daň" měl by býti mnohem přesněji vytčen, nežli tomu je dodnes a měly by se poplatníkovi sdělovati také všechny srážky. A právě tak jako každý, kdo má pevný plat, má býti zdaňován ze svého skutečného ryzího příjmu, tak měl by také obchodník a živnostník míti právo, aby byl zdaňován jen z onoho ryzího příjmu, jaký měl v předešlém obchodním roce.

Rovněž bylo by žádoucno shrnouti množství druhů daní, neboť dnes se mnohý poplatník nevyzná v množství daňových předpisů a musil by si, aby přesně vyhověl všem lhůtám a předpisům, držeti zvláštního advokáta, který se snad za krátkou dobu sám ve věci nevyzná. Nejpraktičtějším by bylo zajisté zavésti jednotnou progresivní osobní daň. Veliký útisk znamená tento zákon pro samosprávu obcí. I když omezení výše obecních přirážek bude mnohému občanu vhod, vzniká přece otázka, zdali to také všechny obce vydrží, aby se stanovenou kvótou vystačily, a zdali snad mnohé obce neupadnou v zadlužení. Poukazuje se na vyrovnávací fond, a tu vzniká otázka, odkud pocházejí prostředky tohoto vyrovnávacího fondu: přece zase z prostředků poplatníků, obzvláště přímých poplatníků. Očekáváme samozřejmě, že tohoto vyrovnávacího fondu bude použito spravedlivě pro všechny obce. Ale jak to bude vypadati s tímto fondem? Obce, které jinak nejsou k tomu oprávněny, budou se snažiti, aby rovněž použily těchto fondovních prostředků, a hodné, pořádkumilovné obce budou tak musit tyto špatné obce vzíti s sebou. Před počátkem platnosti tohoto zákona, který zajisté má znamenati sanaci obecních financí, měla by býti vyšetřena a stanovena potřeba tohoto fondu. Tímto zjištěním mohly by býti vyšetřeny obnosy, kterých vlastně má býti použito k sanaci předlužených samosprávných korporací. K tomu budiž poznamenáno, že je přáním živnostnictva a obchodnictva, aby osoby, které u samosprávných korporací mají aktivní a pasivní právo volební, také v oné korporaci podle svých příjmů byly zdaňovány. I když nahlížíme, že se práce úředníků ztíží, musíme přece protestovati proti přílišnému zdaňování obchodu a živností. žádáme energicky, aby živnostníky, kteří sami v podniku spolupracují a bez podstatné újmy nemohou býti nahrazeni zástupcem, obdrželi 20%ní snížení své daňové sazby.

K trestním ustanovením v hlavě osmé nutno ve smyslu zákonodárství žádati, aby předpoklad pro trestnost jednání nespočíval ve vědomí, nýbrž ve zlém úmyslu. Při výměrech trestů konstatujeme s politováním, že tyto tresty označeny býti musí jako příliš přísné. Za účelem docílení všeobecné berní morálky doporučovalo by se, společně s hospodářskými svazy dohodnouti se o sazbách. Tato přání mohla by odstraniti válečný stav mezi berním úřadem a stranami, čehož by při trochu dobré vůli bylo lze dosáhnouti. Nutnou k tomuto účelu je samozřejmě svobodná volba berní komise, v které každé povolání, anebo jeho znatel má býti zastoupeno. Námitky nyní podávané vyřizují se lhostejným postupem berních úřadů. Vyměřování daní děje se ve většině případů bez dobrozdání odborníka, a proto máme tolik vysokých nespravedlivých odhadů.

Bylo by si také přáti, aby poplatník svůj příjem přiznával po uplynutí obchodního roku a aby podle toho byl zdaněn, a nikoli, jak se to nyní v praxí provádí, aby předem přiznával, jaký příjem bude míti v tomto roce. že tím nastávají veliké úchylky, jest jistě jasno. Doufáme, že v prováděcím nařízení nastane zlepšení tohoto zákona. Základní sazba 8% při zvláštní dani výdělkové mohla býti zcela dobře snížena na 6%. Také lepší rozdělení stupnic bylo by si přáti, ne jak tomu je nyní, že ten, kdo přizná až do 30.000, platí půl procenta, a ten, kdo má příjem vyšší jen o něco málo, zdaněn je výše. Byl bych si přál, aby zde byly mezistupně mezi 30.000 až 50.000, anebo 60.000. Na těžké zatížení stavu obchodnického a živnostenského nebylo v novém zákoně vzato zřetele. Rovněž na možnost rozvoje lázeňských míst nebylo vzato téměř žádného zřetele v berní reformě. Prováděcí nařízení musilo by přihlédnouti k požadavkům lázeňských míst, a to u §u 150, odst. 7, je potřebí zákonité definice pojmu."lázeňských domů". K §u 153, bod 2: činžovní daň z lázeňských domů a saizonních hotelů v lázeňských místech, o nichž se zmiňuje § 150, odst. 6, neměla by se však zásadně předpisovati podle nájemní hodnoty, nýbrž podle skutečně dosaženého nájemného. Ústřední svaz československých lázní a léčebných pramenů podal s těmito a ještě s jinými požadavky a změnami žádost před uzákoněním ministerstvu financí, a bylo by bývalo zajisté povinností, aby v zájmu lázeňských míst a veškerého národního hospodářství těmto přáním bylo vyhověno. Konstatuji nyní, že tento zákon má ještě mnohé vady, jejichž zlepšení očekáváme v prováděcím nařízení. Dlužno však také uznati, že se tímto zákonem pro stav obchodnický a živnostenský vytvořily mnohé úlevy, z kteréhožto důvodu budeme hlasovati pro tento zákon. (Souhlas senátorů něm. strany živnostenské.)