§ 4, odst. 2, připouští možnost mnohých podvodů a pletich. V tomto paragrafu 4 je ustanovení, ve kterém se praví, že, jsou-li zde zcela určité okolnosti, daň může býti vyměřena nikoli podle kalendářního roku, nýbrž podle obchodního roku. Pokud známe praxi, neříkáme mnoho, tvrdíme-li, že toto ustanovení dává možnost všelijakým podvodům, a budeme za několik let míti příležitost o té věci promluviti. Také zde se zase dožijeme toho, že se s jedním státním občanem jedná zase jinak jako s druhým.
§ 96 praví v zásadě, že od daně osvobozena je také půda neproduktivní. To by s lidského stanoviska byla věc zcela spravedlivá. V praxi nebude to ničím jiným, nežli podporováním spekulace. Neboť pozemky poblíž měst, které obyčejně jsou neúrodny, osvobozují se tím od daně a bude jich používáno ke zvýšené spekulaci, tedy také něco, co bychom od berní reformy nebyli očekávali. Byli bychom očekávali, že také s touto věcí ohledně neproduktivní půdy bude naloženo zcela jinak.
Nuže, pánové, dovolte, abych řekl něco o důchodové dani dělníka. Mluvili jsme v této síni již několikráte o tom při různých příležitostech a zdůrazňujeme dnes opětně, že při tomto daňovém zákoně je to dělník, který nejnepříznivěji pochodí. Když se zdánlivě zvyšuje existenční minimum na 7.000 Kč a když zdánlivě důchodová daň snížena byla o 40%, pak není to ve skutečnosti pro poplatníka-dělníka žádnou úlevou, a to proto, poněvadž se nyní daňová srážka bude díti přímo při výplatě mzdy. A kdo zná praxi u našich berních úřadů, ví, že dělníkovi, který jednou po 4 nebo 5 měsíců platil daň, přijde o práci, pak ale obdrží práci někde jinde a musí se stěhovati ze svého dřívějšího pracovního místa, že takovému dělníku potom v praxi bude zcela nemožno obdržeti zpět daň, která mu byla stržena, i když zákon takovému člověku dává nárok, aby daň žádal nazpět. Je přece nemožno, aby dělník potom snad, bůh ví odkud, jel k bernímu úřadu, aby zbytek daně obdržel zpět, to by způsobilo více výloh, nežli vůbec může dostati navráceno.
Pan kolega dr Procházka pronesl ve výboru o existenčním minimu výrok, na který si chci blíže posvítiti. Pan kolega dr Procházka tvrdil, že tímto berním zákonem jest existenční minimum chráněno, a že se nespokojenost do velikých vrstev dělnictva vnáší často úmyslně. Pan kolega dr Procházka musí odpustiti, ale má patrně velmi málo styku s pracujícími vrstvami. My, kteří jsme vyrostli mezi dělníky, kteří se s nimi denně stýkáme, víme již, odkud tato nespokojenost pochází. Není tomu tak, jak pan kolega dr Procházka praví, nýbrž naopak. Nespokojenost pochází z nespravedlivého jednání úřadů s dělníky. Stát sám působí tuto nespokojenost, takže důvěrníci dělnictva musí býti mluvčími pro zájmy těchto dělníků. Právě naopak tomu je, nespokojenost se tam nevnáší, nýbrž stát sám vnáší tam tuto nespokojenost svým neustálým nespravedlivým zacházením s dělnictvem.
V §u 41 se stanoví, že daňová srážka u dělníků během jednoho roku může jíti až do výše předpisu za 1 1/2 roku. Pánové, tento paragraf není zase ničím jiným, nežli odstrčením dělníka v jeho právech jakožto státního občana vůči lidem majetným. Víme, že majetný člověk někdy teprve po letech obdrží předpis daně a zaplatí, kdežto zde u dělníků, poněvadž se opozdilo nastoupení platnosti zákona, činí se hned opatření, aby se v prvém roce mohla strhnouti daň za 1 1/2 roku. Dýše tedy tento zákon skoro v každém paragrafu nepřátelstvím proti velkým masám poplatníků, nepřátelstvím proti konsumentům. Nedivíme se tomu, neboť my, kteří známe povahu této vlády, která je vládou vysloveně měšťáckou, víme, že tato měšťácká vláda nemůže jinak jednati, poněvadž je zde k tomu, aby v prvé řadě chránila své zájmy, které přece vždy stojí v příkrém odporu proti zájmům velikých pracujících vrstev.
§ 66, odst. 2. jedná o podomním obchodě a kočovních živnostech. Tam se stanoví, že daň z takové živnosti nesmí býti nižší nežli 200 Kč, k tomu přicházejí ještě přirážky až do 1000%. Dosud bylo v této živnosti zaměstnáno mnoho lidí, jejichž daň činila 5-10 korun. Pánové, ten, kdo ví, jak těžké je živobytí těchto lidí, kteří mnohdy po celé dni pobíhají, nic neprodají a nic nemohou vydělati, ale přece musí hraditi výlohy pro svoji obživu, ten chápe plnou nespravedlnost ustanovení tohoto paragrafu 66, ba máme jaksi dojem, jako by zde byla snaha tímto paragrafem zničiti existenci celého množství podomních obchodníků. Chcete, aby tato živnost vůbec zmizela.
§ 134 jedná o daňovém osvobození budov a tento paragraf odporuje dnes zákonem stanoveným úlevám pro budovy vybudované až do roku 1927. Osvobození od daně bylo přece zákony o stavebním ruchu stanoveno na 20-30 let. Zákon, který máme před sebou, stanoví nyní desetileté osvobození od daně, to je zkrácení starých práv. § 236 jedná o jmenování komisí. Pánové, i když také do nynější doby volba komisí se neprováděla, tož bylo přece teoreticky chráněno právo dělníků, aby do komisi vysílali také své zástupce a aby tam mohli mluviti o věci. Toto právo bylo předloženým zákonem dělnictvu přímo vzato, v těchto daňových komisích budou podle všech ustanovení tohoto zákona jen majetní členové. K tomu ustanovuje tento paragraf ještě, že členové komise musí býti muži. Podle našeho názoru je tento paragraf přímo protiústavní, poněvadž ústava rozdílu mezi pohlavím nezná.
Podle §u 154 jsou také naši důstojníci od daně osvobozeni. Tato vrstva státních občanů, která dříve kdysi byla osvobozena, po převratu zase musila platiti daně, a zase byla osvobozena, řadí se nyní pod ustanovení §u 5, kde se praví, že jsou osvobozeni také státní zaměstnanci, kteří na základě zvláštních zákonů nemají aktivního volebního práva do Národního shromáždění. Toto ustanovení zdá se býti zcela nevinným, v zásadě však není to nic jiného nežli starý census, vzpomíná na předválečnou dobu: více daní -- více politických práv; méně daní, nebo žádné daně - žádná práva. Prohlašujeme již předem, že s těmito ustanoveními nejsme srozuměni.
Celé stanovisko osnovy ohledně daněprostého existenčního minima je po našem názoru nesprávné. Pan ministr financí dr Engliš snažil se několikráte nám dokázati, že existenční minimum jakožto takové, státem nemůže býti chráněno, že stát nemůže jíti tak daleko, aby státnímu občanu pro všechny případy zabezpečil existenční minimum. Kdo však sledoval argumentaci ministra financí ve příčině minima, a kdo ji také dnes zase sledoval, nemůže dojíti k jeho názoru, k přesvědčení finančního ministra, i když nám pan ministr financí sebe jasněji chce dokázati, že 1.600 korun předválečné mzdy není 16.000 Kč. Ale bude nám přece nucen přisvědčiti, že to také není 7.000 Kč. I když snad nějakým chytráctvím chcete existenční minimum snížiti, až na 7.000 Kč na žádný případ nedojdete. Po našem názoru musilo by existenční minimum, hledíc k důvodům ministra financí, činiti místo 7.000 Kč 12.000 až 14.000 Kč.
Přesunování daní. Zákon chce také býti morálním a ethickým a prohlašuje, že každý má své zákonité daně nésti sám. Ale ve zprávě výboru samého shledáváme, že má velmi malou důvěru v morálku a ethiku. Na str. 227 se tvrdí, že přesun dani, ať je zapovězen, či nic, vždy je možný. Také zde bude nezměnitelný zákon o nabídce a poptávce buď za příznivé konjunktury neodbytný, a dělnictvo bude moci tuto zajisté lehkou daň přesunouti na zaměstnavatele ve formě zvýšených požadavků, ať se daň platí přímo. anebo sráží. Zde se tedy předpokládá nejpříznivější případ pro dělnictvo, nikoli však nepříznivý. Osnova tedy zasahuje přímo do této tak zvané volné hry mezi nabídkou a poptávkou, a to v neprospěch dělnictva.
Trestní právo berní. Zde po našem názoru chybí ustanovení, které úřadům ukládá za povinnost stíhati berní delikty. Na toto ustanovení klademe velkou váhu, poněvadž po událostech posledních let víme, že se zde postupovalo velmi liberálně vůči jistým vrstvám poplatníků, a že tuto liberálnost jednání proti těmto jistým vrstvám na druhé straně musily nésti tím ostřeji velké vrstvy dělnictva. Kdežto se v posledních letech - mohli bychom uvésti velmi mnoho případů z praxe - postupovalo vůči dělnictvu rigorosně při vymáhání daní, při čemž se v případech zřetele hodných nebralo žádného zřetele, je známou skutečností, že se podnikům poskytovaly daňové slevy jdoucí do nezměrna, že se slevily daně podnikům, které pro zaviněnou nedbalost daně do určité lhůty neodvedly a pak tyto daně již nemohly platiti, a že také nedošlo k žádnému stíhání daňových deliktů. Ustanovení, že beztrestným má býti ten, kdo pro odvislost svoji napomáhal, vyjímaje případy, že na dotaz finančního úřadu učinil nesprávná sdělení, neznamená ve skutečnosti nic jiného, nežli že v takových případech, kdy zaměstnanec s podnikatelem stojí před soudem, zaměstnanec jako chudák musí odpykati trest vězením, kdežto podnikatel zaplatí jen peněžitou pokutu. Chybí v odst. 1. §u 197 staré ustanovení §u 190 ve starém zákoně, jenž jedná o ponoukání a pomoci.
Podle dosavadních zákonitých ustanovení měli jsme volební právo do komisí. Mluvil jsem o tom již dříve a chtěl bych své vývody doplniti jen v tom, že se komise nyní již jen jmenují. Ze zákona samého není patrno, že by dělnictvo mělo také nějaké právo jmenovati svoje zástupce do těchto komisí. Záleží zcela na milosti a nemilosti úřadů, zdali dělnictvo bude míti v takových komisích své zástupce. Tam, kde předloha chce zjednati nějaké úlevy, pomýšlí až na nějaké sporé výjimky jen na hospodářsky silné a tam, kde zjednává úlevy hospodářsky slabým, jsou tyto jen problematické, poněvadž těm nebude možno při stanovení těchto úlev spolupůsobiti, nýbrž jsou vydáni na milost a nemilost těmto berním komisím, kde nemají zástupců.
Zákon vytvořil zase celou řadu zmocnění. Tato zmocnění nemohou po našem názoru míti jiný smysl a jiný účel. nežli v dohledné době zase vzíti a vymýtiti to málo dobra, co zákon obsahuje. Proto již pro tato zmocnění stavíme se nepřátelsky proti této předloze.
V §u 5 chybí ustanovení zákona z 1. prosince 1921, č. 766 Sb. z. a n., jenž celkový příjem domácnosti stanoví částkou 15.000 Kč. Jestliže tento příjem nepřevyšuje 15.000 Kč, rozdělí se příjem z hospodářství a výdělečného podniku, jenž se jeví jako výsledek pravidelné a trvalé spolupráce přednosty domácnosti, jakož i matky a dětí, takovým způsobem, že na přednostu domácnosti připadnou 2/3, na ostatní 1/3. Tyto 2/3 se zdaní s příjmem přednosty domácnosti, 1/3 zůstane osvobozena. Toto důležité ustanovení o zdanění, které má velký význam pro naše malorolníky a pro naše dělníky, kteří mají trochu pozemku u svého domku, chybí v tomto novém zákoně. Tedy také zase poškozování velké vrstvy pracujících lidí.
Ohledně odčitatelných srážek dlužno říci, že pojistné příspěvky na nemocenské, úrazové, starobní a invalidní pojištění, placené přes zákonitou míru,.jakož i daň a dávky nemohou více platiti za odčitatelné položky. Také toto ustanovení jest odůvodňováno morálkou. Ve skutečnosti však toto ustanovení nesměřuje k ničemu jinému, nežli k tomu, aby se dříve, nebo později zase vzalo dělnictvu to, čeho těžkými zápasy, kolektivními smlouvami dosáhlo v některých druzích povolání. Jde zde z důvodu ničím neprokazatelného velmi daleko za hranice reformy berního zákona a zasahuje se do soukromého poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
V §u 28 v souvislosti s §em 32 nelze přesně seznati, že také zaměstnanec má právo odpočítati od svého příjmu dávky, úroky z dluhů, premie na pojištění proti škodám a na život. Pokud jsem sledoval vývody pana zpravodaje, také jsem to nenalezl, to zde chybí, že se bude dělati nějaká výjimka, a proto znamenají také tato ustanovení v těchto dvou paragrafech zhoršení dosavadního stavu. Podle §u 205 obdrží slevu z pokut v tomto zákoně jenom ti, kdož budou míti přiměřené známosti. Nespatřujeme v tomto paragrafu nic jiného, nežli podporování protekce. § 220 obsahuje ustanovení, že při jednání před trestním senátem nelze ani uváděti nové skutečnosti, ani nabízeti nové důkazy, což odporuje co nejpříkřeji zásadě řádného řízení procesního, uznané ve všech kulturních státech.
Nyní k dani z tantiem. Je to 10%ní daň z výnosu. Těch 10% bylo ponecháno, ale stávajících 200% státní přirážky odpadlo. Proč, to nám pan zpravodaj také neřekl. Vidíme zde zase nadržování vrstvě lidí, která toto nadržování absolutně nezasluhuje.
Všeobecně chtěl bych o tomto zákoně říci ještě toto: Uznáváme, že reforma berního systému není možna bez reformy druhých částí hospodářského celku, tak především finančního hospodářství obcí a stabilisace bilancí. Uvítali bychom, kdyby nám zde bylo jednati o předloze, o které bychom mohli očekávati, že bychom jako zástupcové lidu také mohli říci, že se tím zjednává úleva pro pracující obyvatelstvo. Ale tak tomu není. Celý zákon dýše jen duchem laskavosti vůči majetným, vůči kapitalistickým třídám a na druhé straně má všude své ostří proti chudým, proti poplatníkům z nejnižších vrstev. I velicí národní hospodářové se domnívají, že zdanění nejnižšího příjmu vlastně přece státu nemůže přinésti to, co očekává, protože správní aparát k dobývání těchto malých sazeb daňových je příliš nákladný, takže zdaňování těchto malých lidí ve skutečnosti není ničím jiným, nežli zcela zbytečným obtěžováním těchto vrstev.
Jestliže však dnešní většina na naše námitky nic nedá a nechává úplně bez povšimnutí to, co my jako oposice namítáme, má-li ryze měšťácká vláda na mysli jen zájmy měšťáctva, pak měla by si však většina přece poslechnouti, jak se jiné korporace vyjádřily o tomto a proti tomuto zákonu a mělo by alespoň toto býti pro vás výstrahou, nedbati tak příliš jen toho. abyste svoje dostali pod střechu. Jestliže pánové četli zprávu o sjezdu právníků, budou věděti, že se v zásadách toho sjezdu praví o berní reformě v bodu 2.: ťZdravou berní politiku nelze si mysliti bez účelného řízení berního. Ustanovení osnovy reformy, v parlamentě právě projednávané, těchto požadavků nesplňují.Ť
Pánové! Řekne-li něco takového sjezd, skládající se z lidí, kteří denně rok od roku mají co činiti s daňovými věcmi svých klientů, pak se již musí říci, že tu soudí odborníci. Naše většina však dává se při svém usnášení vésti jen zájmy svého zisku, aniž by brala zřetel k potřebě spořádaného hospodářství ve státě, bez ohledu na to, zdali tímto novým berním zákonem celé národní hospodářství nebude těžce poškozeno.
Pan ministr financí užil dnes ve své řeči velmi krásných slov o objektivnosti na všechny strany. Při těchto vývodech mu většina demonstrativně tleskala pochvalou. Ale tato většina netleskala pochvalou, když pan ministr financí mluvil o tom, že stát od každého poplatníka vyžaduje bezpodmínečnou poctivost. Tu jsme neslyšeli žádnou pochvalu. Na mne to dělalo dojem, že právě ty vrstvy, jejichž zástupci jsou dnes spojeni ve většině, a které nesprávným přiznáváním připravily berní fiskus ročně o vysoké obnosy, také v budoucnosti přes tuto berní reformu najdou cesty a prostředky, aby stát podvedly o daně. Jen malí, prostí, poctiví dělníci budou berní reformou skutečně poškozeni, kdežto na druhé straně kapitalisté si již najdou cesty a prostředky, aby také nyní bernímu fisku vytřeli zrak.
Na základě všech těchto úvah musím prohlásiti: Naše strana nemůže hlasovati pro tento zákon. Byli bychom uvítali, kdyby byla přišla berní reforma, která by byla pracující lid šetřila, a která by při tom státu přinesla přece to, co mu přinésti má. Ale vidíme, že majetné třídy do tohoto berního zákona vložily všechno to, co jim jejich třídní zájem předpisuje. Nám se vytýká, že hlásáme třídní boj. Vy však ukazujete právě zde, že rozumíte tomu výborně, svůj třídní zájem projeviti v zákonodárství tím, že pomýšlíte jen na to, abyste svůj zisk a své jmění zvětšili na úkor dělníků a zaměstnanců. Pro takový zákon ovšem hlasovati nemůžeme. Přejeme si jen, abyste po vyřízení tohoto zákona a příštího zákona o reformě správy nalezli také odvahu otázati se svého voličstva, zda s vaší politikou je srozuměno. Neboť vy, kteří dnes sedíte na koni a se domníváte, že máte nyní své hrnce naplněny, nemůžete přece trvale svým voličům bráti možnost, aby se vyslovilo o vaší politice. Měl by tedy také s vašeho stanoviska parlament po vyřízení těchto dvou důležitých zákonů, berní reformy a reformy správy býti rozpuštěn. Stane-li se tak, nemáme obav, že obyvatelstvo o vašem nepřátelství k lidu vysloví svůj soud. (Potlesk stoupenců.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má nyní pan sen. Roháček.
Sen. Roháček: Slávny senát! Som rád že môžem zahájiť debatu jako prvý rečník za reformu daňovú. Má veľkú zásluhu občianska vláda na tom, že zákon tento predložila a zároveň musíme byť vďační i pánu ministrovi Englišovi, ktorý sňal vietor s rozbúrených vln opozície, aby proti tomuto zákonu nemohla tak hovoriť, že by v tomto sbore nebol odhlasovaný. Tejto predlohy zákona o reforme daňovej bolo nutne potreba hlavne u nás na Slovensku, kde dane priame vôbec všetky boly predpisované a vyberané na základe daných zákonov uhorských, ďalej na základe zákonov rakúskych a rozličných výnosov zemských. kde na koniec nikdy nevedel poplatník, či je s daňou hotový. Ale nielen jednoduchý poplatník, ale ani právnici neboli vstave vypočítať, lebo bolo toľko titulov predpisových, že sa v tom nikto nevyznal. Najväčšie nesprávnosti sa dialy pri predpisovaní dane pozemkovej, lebo bola predpisovaná často snáď bona fide, z brucha na akési neodôvodnené udanie platených špicľov. Mám veľkú časť prípadov zo svojho volebného okresu, kde na pr. miesto 7 katastrálnych jutár mal roľník predpísané 17, a nápravy sa nedovolal tento postižený poplatník ani u berného úradu ani u finančného riaditeľstva v Bratislave.
Rieká sa, že je na Slovensku veľa daňových reštancií. Daň sa síce nikde s nejakou veľkou radosťou neplatí, ale my Slováci sme tiež vlastenci, že dáme, čo patrí štátu na jeho existenciu. Pravda, zatracujeme každé štvanie proti dani. Na nás na Slovensku dopadlo jarmo daňové ťažšie než v historických zemiach, lebo sme zemou predošlým štátom ochudobnenou. Preto nás treba majetkove a kulturne zdvíhať, každý halier investovaný na Slovensko bude dobrým úrokom do budúcnosti pre štát československý. Možno len vítať túto daňovú predlohu, ktorá nám všetky daňové predpisy unifikuje. Daň sa bude predpisovať presne podľa novej reformy, presne podľa udajov pozemkovej knihy a podľa zistenia majetkových pomerov, takže každý poplatník si môže vyrátať, koľko dane má zaplatiť. Všeobecné úľavy sú dosť nepatrné, to sme slyšali z úst pána ministra. Táto reforma poplatníctvu tiež veľa odľahčení neprináša.
Spomenutia hodné je pre našich drobných roľníkov a robotníkov, že dôchodkovú daň máloktorí budú platiť, lebo neprevyšujú ich príjmy ročné minimum, ktoré táto reforma stanoví.
A za správne mám tiež, keď vojenským a četníckym gážistom sa daň dôchodková nepredpisuje. Istotne zlepšilo toto úroveň i na stave našej armády. Škoda, že štát nemôže tejto výhody poskytnúť všetkému štátnemu úradníctvu. Ale dovolím si upozorniť vládu a pána ministra financií, aby zariadil úradníkom štátnym platenie daní tak, že by každému strhovaná bola z jeho mesačného platu mesačná kvóta na daň. Ušetrilo by sa hodne na pracovných silách a uľavené by bolo i pre štátnych úradníkov. Presvedčil som sa dnes, že i v tomto ohľade sa mnoho napravilo a napravuje. My neprestaneme pána ministra financií upozorňovať pri tejto daňovej reforme, aby tiež previedol reformu berného úradníctva. Je nevyhnuteľne potrebné, aby daňovú reformu prevádzali svedomití a kvalifikovaní úradníci. My dnes žiaľ Bohu nemáme takých skúseností a hovorím a privolávam česť výnimkám!! Mám pri ruke mnoho prípadov nesolídnej, povrchnej a sebavoľnej práce. Na príklad hlavný sklad tabáku Eliáša Šnajberka v Bratislave bol eksekvovaný, ačkoľvek dokázal platbu v pravý čas poštovými složenkami. Keď sa obrátil na patričného úradníka, generálneho finančného riaditeľstva v Bratislave, tento nechcel chybu napraviť a nútil patričného majiteľa, aby znova zaplatil obnos vyšší ako 800.- Kč
Poneváč v tomto novom zákone o dani nie je povedané, že každý poplatník má dostať daňovú knížočku alebo daňový výťah s predpísanou daňou, znova prosíme pána ministra Engliša, aby túto našu žiadosť uviedol do prevádzacieho nariadenia o reforme daňovej.
(Předsednictví převzal místopředseda Donát.)
Pri tejto príležitosti dovolím si tu uviesť niektoré daňové nesprávnosti z môjho volebného okresu, ktoré potvrdzujú moje tvrdenie a sú výkrikníkom pre pána ministra financií, aby previedol i reformu úradníctva berného, ktoré beztrestne trápi a sekýruje ľud. Keď sú vymerané na poplatníka tresty a pokuty, tak nech nesie zodpovednosť za darebáctvo aj patričný úradník.
Pán minister dnes istotne dostatočne ospravedlnil mnohé nedopatrenia finančných orgánov, pri tom všetkom dovolím si predniesť niektoré príklady, ktoré dnes patria minulosti.
Obec Sucháň: Jan Beník má 2 kat. jutrá poľa a 1 koníka. Má vyrúbenej dane 1.938 Kč.-. Ján a Pavel Zuzin Beník (dvaja bratia) majú 53 kat. jutár poľa a majú platiť vyše 17.000 korún dávku z majetku a to je pri tom nejkrásnejšie, že od Pavla osobitne pýtajú túto istú daň, k tomu má platiť dôchodkovej dane 1.986 Kč a 400 Kč obratovej dane a Ján, brat, zase osobitne práve toľko. Tedy z jednej lišky dve kože. K tomu boly ohňom poškodení a úradne bola škoda ustálená na 36.000 Kč, ale nevzatá do povahy..
Slavkov: Martus Pavel a Ján majú 18 katastrálných jutár, dávku z majetku 3.332 Kč, dôchodkovej 441 Kč plus 108 Kč spolu dôchodkovej dane 823 Kč. Matka má 9 katastrálnych jutár poľa a má platiť dávku z majetku 2.880 Kč.
Pavel Velkov Michálkin má 40 katastrálných jutár. Dávka z majetku 7.000 Kč, priame dane 1.755 Kč. obratovej dane 274 Kč plus 265 Kč plus 202 Kč, spolu 731 Kč obratovej dane.
Týchto prípadov mám viac a nechcem ctihodných pánov senátorov s tým trápiť, pripomeniem len jeden, a síce Samuelov Sirotkov evanjelického učiteľa. Má platiť 600 Kč dávky z majetku, lebo má udané, že má vklad 5.000 Kč u Dunajskej banky v Lučenci za 4 roky, lebo maďarská vláda ho pre nevlastenectvo prenásledovala a plat zastavila. Teda vkladu nemohol mať, lebo nebolo z čoho ho spraviť. Pri prejednávaní svedectvo o tom, že vkladu nemá, nebolo vzaté do povahy. Aby dal do poriadku túto vec, bol dvakrát v Šahách a raz v Bratislave; vyše 600 Kč precestoval a predsa vec jeho neprišla do poriadku.
Z týchto tu podaných prípadoch z môjho okresu budú i také, ktoré snáď v očiach berných správ a finančného riaditeľstva neobstoja. Ale sú všetky veľmi pozoruhodné a zaujímavé. Z nich vidět vlastne výkrik bolesti ľudu roľníckeho, ktorý som si dovolil slávnemu senátu a vláde predniesť.
Vítame tiež s povďakom a kvitujeme pánu ministrovi Englišovi sriadenie náhradového fondu pre chudobné obce, ktoré pre malú základňu daňovú i pri najmenšom v obecnom podnikaní majú vysoké prirážky. Maximum dovolených obecných prirážok je 300%. Do týchto 300% obecnej prirážky môže byť zarátaný príspevok na cirkevné školy. A je to správne, že sa táto obeť na školy donesená k prirážke obecnej pripočítava. Vyvrcholenie obecnej prirážky na 300% ťahá za sebou štátnu podporu z náhradového fondu na obľahčenie tiarch občanov.
Na koniec dovolím si tiež pripomenúť pánu ministrovi, aby pripravil nám reformu daní nepriamych a apeloval bysom tu na neho, aby hlavne roľníctvo tlačiaca daň porážková čím skôr sňatá bola z bedier roľníctva, bez toho táto daň nenesie toľko, koľko jej vymáhanie stojí.
Na predlohe pracovala statočne a vytrvale občianska koalícia a prvenstvo iste patrí našej strane republikánskej a tiež tomuto ctihodnému sboru senátorskému. Zákon tento je veľkého dosahu, je to dielo po ústavnom zákone a po zákone o sociálnom poistení najväčšie a pre náš štát najvýznamnejšie, lebo podáva pre poplatníctvo presné úpravy a istotu v podnikaní.
Ja osvedčujem menom nášho klubu republikánskeho, že za reformu budeme hlasovať.
Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má paní sen. Plamínková.
Sen. Plamínková: Slavný senáte! Zákon nad jiné důležitý má vyjíti z našich jednání. Důležitý hospodářsky, ale současně důležitý jako projev zákonodárců o jejich hledisku na občanstvo.
Rozebírati usnesení poslanecké sněmovny podrobně je bez významu. Vždyť generální referent v rozpočtovém výboru, kde bylo místo pro toto projednávání, vyslovil přesvědčení hned před projednáváním, že bude přijat i senátem návrh tak, jak jej přijala poslanecká sněmovna. A konečně všechny ty drobné změny, jež byly provedeny rozpočtovým výborem poslanecké sněmovny po úmorném, několikaměsíčním jednání, neznamenají ničeho ve změně ducha zákona. Naopak sem tam ještě přituhlo vůči malým lidem. Mohu jen konstatovati, že mnohé ze změn k lepšímu byly zapříčiněny mou politickou stranou, což nejlépe vynikne, když srovnáme opravy s kritikou našich zástupců shrnutou v korespondenci vydávané stranou československých národních socialistů. Ať se tedy dnešní vládní většina jak chce tváří samospasitelně, je patrno, že spolupráce socialistů je nutna a je nezodpověditelno, že jejich vliv byl podceňován při tomto zákoně. Bohužel konstatuji znovu, poslanecká sněmovna neodhodlala se ke změnám zásadním. V Národním shromáždění panuje přímo pověrečná bázeň před vlastním myšlením v otázkách finančních a přímo fetišová úcta k názorům pana ministra financí.
Uznávám, jako naši zástupci již v poslanecké sněmovně uznali, dobré stránky návrhu. Velikou práci, kterou vykonali autoři sjednocením zákonodárství různých částí republiky a sloučením všech rozptýlených zákonů, nařízení a předpisů a instrukcí, o jichž množství vzláště u domovní daně podává zprávu pan zpravodaj dr Havelka v tisku č. 411. Konstatuje, že je těchto různých předpisů na 544.
Doufejme, že unifikace a kodifikace tato přinese zjednodušení úřadování a tím zlevnění. Ale právě, že předloha o daních přímých je dílo velmi pracné, byli bychom si přáli a s námi zajisté každý, komu jde o pořádek a stabilisaci poměrů, jež je možna jen při uspokojeném občanstvu, aby osnova byla postihla všecky vývojové síly v národě, působila pro dnešek uklidňujícím dojmem, ale spolu byla i dosti pružná, aby vyhověla aspoň nejbližší budoucnosti.
Bohužel těchto vlastností předloha nemá, protože je v ní vtělen jednostranný liberalistický duch, vyhovující neoprávněným požadavkům jednotlivých složek dnešní náhodné většiny, zapomínajíc zcela, že dílo, které má býti trvalé, musí býti synthesou zájmů všech vrstev a světových názorů ve státě.
My se s panem ministrem financí nedomluvíme, to už je jasno. Jsme na jiném břehu. Předloha je obrazem autokratického ducha, nemajícího smyslu pro bolesti malého člověka, pro jeho psychologii, nemajícího smyslu pro demokracii, pro důvěru malého člověka. Zastrašování, vyhrožování, trestání, to jsou ťvýchovnéŤ metody návrhu. Při tom se mluví o zvýšení daňové morálky, o tom, aby se povznesl poměr mezi občany a státem. Zvýšiti daňovou morálku je potřebí, vždyť se, podle slov pana ministra financí, postihne daní jen 10 miliard národního příjmu, 50 miliard se zdefrauduje. Pro mne je toto konstatování znamením nemohoucnosti berních orgánů a ministerstva financí vůbec. Proto ministerstvo navrhlo ostrá opatření pro přiznávání a vymáhání daní. Ale tato opatření nejsou ničím jiným, než mstou za vlastní nemohoucnost. Mstou, která nepostihne však viníků. Všichni, jak tu jsme, jsme přesvědčeni, že se ti velcí, a kteří mohou si zaplatiti z finanční státní služby vystouplé úředníky, různé ty poradce v daňových otázkách, nebo výborně placené advokáty, již dovedou se vyhnouti, ale v mřížích ostrých opatření, že uváznou ti malí. A přece, kdo se stýkáte s lidem, víte, jaký až pověrečný respekt mají drobní lidé k orgánům finanční správy, že berní úředník, který rozumí svému dílu, naráz pozná celou pravdu. Bude to s těmi přísnými opatřeními jako se soupisem majetku r. 1920. Bude se jezditi na maličkostech, úřady se budou hrdlovati s ubožákem a velký projde. Tehdy také se sčítaly slepice a králíci. Stálo to mnoho peněz, komisaři musili do chalup a zatím velký majetek, na který se mohlo ukázati prstem, utíkal a utekl, a byly z toho miliardové škody. Tak i zde. Zákon svými donucovacími prostředky bude znamenati ohromné zatížení berních úřadů, tím spíše, že půjde u malých lidí o malé obnosy. Zdá se, že máme mnoho zbytečného úřednictva, když nečiníme rozdílu mezi vymáháním částek velkých a malých, když vedle vlastní berní práce budeme komandovati obce atd.
Po úmorné debatě v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny byly provedeny některé drobné změny. Rozebírati zákon podrobně nemá podle mého názoru vůbec smyslu zde, v plenu senátu. Víme, že na věci ničeho nezměníme. Náš rozbor může býti jen zrcadlem vlády, která návrh připravila, jen ukazovatelem lidu, jak jsou jeho zájmy hájeny touto vládou.
Jedním ze zásadních omylů předlohy je materialistické stanovisko, které bývá těžce vyčítáno drobnému lidu, socialistům.
Tak velmi prostoduše, až neuvěřitelně odůvodňuje návrh zvýšení zájmu na státě, vztahu občana ke státu placením daní a tím zase nutnost, aby každý daň platil sám a tedy aby se nedovolilo, aby zaměstnavatel za zaměstnance ji platil, dále, aby odnětí volebního práva, této výsostné hodnoty občanské bylo honorováno odpuštěním daně atd. Předloha tvrdí v důvodové zprávě a svými důsledky, že občan je dlužníkem státu, že stát je nejpřednějším věřitelem občana a zatím věc je daleko složitější. Občan je tvůrcem státu. Občan si musí býti vědom, že stát bude takový, jakým on jej stvořil, že bude nízký a nemohoucí, když bude občan nízký a nemohoucí, že bude silný a rostoucí, jestliže jednotlivci budou schopni růstu. Již básník řekl: ťBude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádru.Ť
Občan tvoří hospodářské hodnoty státu svou poctivou prací na prvém místě. Z jeho práce, z jeho života roste stát. Bylo by přímo katastrofálním pro demokratický stát, aby občané měli poměřovati svoji občanskou rovnost podle placení přímých daní, jak dedukuje důvodová zpráva. To by byl ponížený občan, který by si říkal: ťjá chudý platím jen 13 Kč daně, tam ten pan fabrikant 128.000 Kč. Oč má ten pan fabrikant větší právo na stát než já.Ť
To je ideologie buržoasní nejtěžšího rázu, která nechce věděti ničeho o tom, že nepřímé daně tvoří více jak 4/5 příjmu, že jsou naprosto nespravedlivé, dále že poplatník přímých daní je vlastně jen výběrčí daně od všech těch, kdo na jeho majetku pracují, nebo kdo od něho kupují, že k tomu je to velmi, velmi často výběrčí hodně laxní morálky, protože často defrauduje tyto daně, které jiní platili.
Opakuji znovu: Občanská rovnost bude v tom, když každý bude poctivě konati svou denní práci na tom místě, na kterém stojí.
Až dojdu k rozboru, jak byly zařazeny ženy do daňové reformy, uvidíme, že tady od nich se vůbec nežádá, aby měly pojem o svých povinnostech ke státu.
To je tedy zásadní omyl osnovy, prokazující neznalost psychologie malého člověka, jeho lásky k republice, jeho smyslu pro občanskou čest.
To je návrat ke starým rakouským dělením občanů podle kapsy, podle censu - zásadám, které musíme potírati se vším úsilím!
Rovnost občanská, vědomí občanské sounáležitosti jest aspoň u lidu, který my zastupujeme, něčím vysoko povzneseným nad kapsu!
Kdo o tom neví, nechť si laskavě vzpomene na obětavost lidu, a právě drobného lidu za prvých dnů republiky, kdy přinášel dary na Zlatý poklad, kdy upisoval první půjčku Svobody bez ohledu, zda mu to co vynese, nebo na ochotu, s jakou se stavěl pod prapory legionářské za války, na obranu Slovenska po válce, jak dovede právě malý a střední člověk pomáhati potřebným, podporovati dobročinné účely.
V lidu našem je veliký fond obětavosti k dobru obecnému, k dobru pro vlast. Neprojevuje-li se dnes - ač tomu u malého člověka nevěřím - ochotou platiti daně, pak je to jen důkaz, že berní orgány promarnily popřevratové hodnoty v lidu, nedovedly si získati jeho důvěry - a daňová reforma pokračuje na této cestě nesrozumitelností svých předpisů, neochotou poraditi, vyjíti vstříc, vlastní nedůvěrou, policajtstvím, šikanami a hlavně nespravedlivostí. Staví se nad malý lid v úlohu poručníka a ne prostředníka mezi lidem a státní pokladnou, poručníka, jehož slabiny vůči velkým prohlíží lid příliš jasně.
Předloha přímo zabíjí možnost důvěry v objektivnost finanční správy, této prvé podmínky daňové morálky, o níž se tolik namluvilo během jednání o daňové reformě.
Nemůže býti důvěry, kde je očividná nespravedlnost. Velmi stručně uvedu důkazy. První je v nerovnovážném zatížení malého člověka a velkého. Daně prosté minimum pro daň důchodovou je poměrně menší než předválečné, ač poměry životní jsou velmi nepříznivé, hlavně nestálostí zaměstnání (nezaměstnaností) a ač důchod malého člověka plyne jen z jeho práce, má tedy tento důchod i podle důvodové zprávy daleko menší daňovou únosnost než důchod fundovaný. Je skutečně ministerstvo financí toho domnění, že je nespravedlivo, aby se požadovala daň - a byť sebe menší - od toho, kdo má v dnešních drahotních poměrech 193 Kč týdenního platu, do něhož se mu započítávají i naturální požitky? Každý, kdo takto soudí, měl by se postaviti do situace toho, kdo má žíti se 4 osobami ze 27 Kč denně.
Předloha nezná daně prostého minima pro daň pozemkovou a výdělkovou, ať je sebe nepatrnější příjem poplatníkův, ťKdo pak by přispíval do obecní pokladny v chudých obcích, kde by byli všichni poplatníci pod minimem? ptá se pan ministr financí. Pro kasu obecní přitahuje tyto chudáky k platu
Zde je na místě subvenčním přídělový systém. Vždyť usaditi se v místě, kde nedosáhneš životního minima, jest ohromná oběť, jak pro živnostníka, tak pro zemědělce. To je průkopnická práce. Teprve druhé, třetí generaci bude půda zdělána, bude snad v tom místě nějaký průmysl, bude republika o tento povznesený kraj bohatší. Ale nechati na bedrech těchto průkopníků ještě celé břímě obecních starostí, je nespravedlivost a nedemokratičnost daňová!
Minimum daně prosté není obětí se strany finanční správy, pohlédneme-li na poměry s hlediska širšího. Ten malý člověk neuloží těch krejcarů, které by mu finanční správa ponechala: nakupuje za ně, obrátí se několikrát za rok, při tom vždy jsou zdaněny - úroveň životní se zvyšuje, tím zvyšuje se daněschopnost.
Co je zlo a nespravedlivost, jaká malého člověka musí pobuřovati, jsou nezdaněné kapitály, oněch 50 miliard národního důchodu, jež nedovedla finanční správa postihnouti a fakt, že 42.8% daní důchodových platí veřejní zaměstnanci a dělníci a všecky ostatní vrstvy (průmysl, zemědělství, živnosti, obchod a kapitál) jen 53%, ukazuje morálku velkých, neboť malý člověk neumí vyklouznouti daňovým předpisům nemaje dobře placených rádců, aniž znalostí, jimiž by unikl zkoumavému zraku berního úřadníka.
Co dále je zlo podkopávající důvěru finanční správou a tím daňovou morálku, je nezdanění úroků ze státních papírů, což representuje 100 milionový dar vrstvám majetným - kolik pak malých lidí má cenné papíry, a má-li je, už vystupuje z řad, o jejichž ochranu nutno na prvém místě pečovati. Jak by se mohlo zvýšiti daně prosté minimum, kdyby se neudělala tato koncese. Zlo je, že zákon zase má nemorální systém předzvědných osob, které nedovedly pomoci postihnouti defraudované miliardy, ale rozrušují morálku, nejen daňovou. Zákon přímo zakazuje, aby poplatník se dozvěděl, kdo ho udává, a tím ponechává volné pole řáděni neodpovědným živlům.
Zlo je, že zákon dále drží tajnost daňových listin, tajemství peněžních ústavů. Poslední procesy s válečnými půjčkami ukázaly, jaká je to mnohdy hloubka nemorálnosti za okny mramorových paláců - a na tuto nemorálnost se neodvážila daňová reforma.
Zlo je dále, že pozemková daň je v zákoně ponechána na naprosto nespravedlivém základě, o jehož udržení vládní návrh sám byl v rozpacích do té míry, že vyhrazoval úpravu pozemkové daně zvláštnímu zákonu, odůvodňuje toto odložení řešení velmi důkladně. Jaká ironie osudu! Když posl. Buříval v rozpočtovém výboru sněmovny poukázal generálnímu referentovi posl. dr Hnídkovi na to, že odklad má politické vývody, ohradil se generální referent zdůrazněním, že jde o velmi vážné důvody věcné. Slyšme je: Račte uvážiti, pravil, že nemáme upraveny ještě katastrální poměry, a kdyby se daň ještě valorisovala, valorisovaly by se také všechny ty křiklavé nespravedlnosti v klasifikaci jednotlivých parcel. Je tu na př. velký rozdíl mezi Slovenskem a historickými zeměmi. Přichází tu v úvahu 2 miliony nových censistů, provedení pozemkové reformy a ohled na Slovensko ťa ajtaŤ. Od ledna, kdy toto bylo vykládáno, do dubna vše se urovnalo, pozemková daň je hotova, definitivně hotova.
Ministerstvo financí, které takový důraz klade na daňovou morálku, dovedlo se smířiti s nemorálností, jaké není rovno, která rozšiřuje okruh poplatníků na chudáky, aby zvýšilo výnos daní přímých, odpustilo vrstvě, jež válkou získala místo, aby ji utrpěla, ročně na 100 milionů Kč. Je fakt ten, že pozemková daň bude vyměřována na předpokladech úplně kladných; vždyť není ani oddělení ryzího katastru lesů a polí - jen celkového. Stabilní katastr je z r. 1817 a podle něho s malými změnami se vyměřuje daň dodneška a bude vyměřovati podle nového zákona dál. Vzpomeňme, že velkostatky, aby unikly daním, zapisovaly své pozemky již tehdy do bonitní třídy horší, než jim náležela. Za 110 let se proměnily bařiny v překrásnou půdu užitím umělých hnojiv a technickými vymoženostmi a dále zavodňováním a odvodňováním se zvýšil výnos stonásobně, dopravními prostředky se užitek zhodnotil atd.
Ale daň bude vyměřována na základě té doby, kdy toho všeho nebylo, a ač bude zvýšena, nesrovnalosti mezi poplatníky budou ohromné, neboť různé zhodnocení pozemků a zvýšení výnosu nebude nijak vyjádřeno v předpisech.
Jaké ohromné dary daňová reforma zajistí zemědělcům na účet ostatních vrstev, ví samo ministerstvo financí, neboť ten, kdo o věci již r. 1923 psal, je právě úředníkem ministerstva. Hrubý doznaný důchod v r. 1920 byl 2.739 mil. Kč - daň na základě katastrálního výnosu toliko 113 a 1/2 mil. Rozdíly, nad nimiž prostý rozum prostě žasne.
Kdyby se měla daň pozemková přizpůsobiti dani výdělkové a při stálém dovolávání se parity ochrany zemědělství s průmyslem je tento požadavek samozřejmý, vynesla by daň pozemková, jak právě dr Fuchs uvádí, 183 milionů Kč. Podle udání našeho generálního zpravodaje pro r. 1927 je preliminován okrouhle obnosem 97.5 milionů Kč, tedy o 85.5 milionů Kč méně, a připočte-li se podle daňové reformy, vynese toliko asi 66 milionů Kč, čili 123 milionů Kč mají zemědělci ročního náskoku proti ostatním výrobním vrstvám. Nemyslíte. že se tím ulehčí malozemědělcům? Pozemková daň není progresivní, je tedy v rámci pozemkové daně malozemědělec poškozen proti majitelům velkých lánů, ten na horší půdě ještě zase více než na půdě zhodnocené. Co tomu říká daňová morálka? Jak při těchto poměrech chce berní správa získati důvěry poplatníků a způsobiti, aby ochotně dali státu, což jeho jest? Ale věc jest ještě horší, uvědomíme-li si, že zlepšení pozemku, jak jsem o něm dříve mluvila, bylo do značné míry způsobeno obětmi, který celý národ přinesl. Milionové položky na podporu zemědělství, umělá hnojiva, meliorace, nákup strojů, pozemková reforma, chov dobytka, pokusnictví atd. atd., z toho všeho celek národní má agrárními cly zdražené živobytí, zvýšenou nezaměstnanost, odliv daní pro společné účely.
Pánové, to jsou těžké hříchy proti spravedlnosti a právu proti demokracii a veřejné mravnosti. Co jste se navyčítali krejcarů družstvům a většinu podpor dostala družstva nedělnická, a sami máte vedle půldruhé miliardy podpor bankám takovéto sumy národních peněz na svědomí! A budete dále mluviti o daňové morálce. Zákon ruší odpisy daní z polí při živelních pohromách. Za to zřizuje se fond, z něhož budou zapravené daně poplatníku nahrazeny při těchto živelních pohromách. Z přebytků fondu budou pak udíleny podpory hospodářsky slabým poplatníkům, ke zmírnění škod. Dobře. Ale každá věc má býti podle veřejné morálky nazvána správným jménem. Toto je státní pojištění proti živelním pohromám. Kdopak bude rozhodovat o podmínkách a způsobu náhrad, o hospodaření fondy, o nakládání přebytky? To určí vládní nařízení po slyšení zemědělských rad, u nichž také budou tyto fondy zřízeny. Proč neurčí hospodaření zákon? Proč nejsou fondy u zemských výborů? Vždyť dnešní zemědělské rady nejsou representantem všeho zemědělstva. Vidíte zřetelně, jak ve fondu vyrůstá disposiční fond agrární strany. Pozemková reforma. Pamatujeme si dobře tento moment pro zápasy a sociální pojišťovny.
Ta spravedlivost je patrna ve všech oddílech předlohy: fary jsou na př. podle §.u 126 osvobozeny od domovní daně takovým nemožným ustanovením. Píše se tam: budovy a jich části. sloužící za úřadovny osob. jež jsou pověřeny duchovní správou společností náboženských státem uznaných - nebo vedením matrik. Marně jsem hledala výklad, zda bude osvobozena celá smíchovská fara od daně, anebo jen kancelář páně farářova. Zajímavé je srovnati další odstavec, kde důrazně se praví, že osvobozeny jsou budovy pojišťoven, zřízených podle zákonů sloužících výlučně účelům pojišťovacím atd. V tom předešlém paragrafu není řečeno: sloužící výlučně úřadování pana faráře! Dále jsou osvobozeny od daně pensionáty klášterní, klášterní školy, neboť se kulatě dokládá v důvodové zprávě, že osvobozeny budou ústavy i tehdy, když chovanci platí, ale když výtěžku se dosahuje nepatrného a nepravidelného, který je zase určen k dobru ústavu. Soukromý světský pensionát, tak potřebný hlavně pro dorůstající dívčí mládež, asi těžko osvobození dosáhne. Klášterní ano, poněvadž tam ty peníze tomu ústavu, které se vydělaly na těch chovancích, zůstanou.