Vojenské předlohy, jež nám byly presentovány, drží se dosud houževnatě po převratu okolnostmi nám vnuceného, nyní rozhodně zastaralého jednostranného systému kádrového, ba možno směle tvrditi, že v jiném ohledu znamenají přímo navrácení se k metodám protiIidovým, nedemokratickým, k metodám, jichž užívalo Rakousko-Uhersko, k jehož zhroucení jsme právě my, naše legie v zahraničními odboji se zbraní, v ruce s domácím odbojem tak vynikajícím způsobem přispěli. Nikomu z nás po převratu nenapadlo, že bychom měly do armády misí, nově se tvořící, do armády vlastní přenésti ducha zhrouceného mocnářství, ducha, který znamenal v praksi odcizení se armády lidu.

Naše armáda v dobách míru po stránce osvětové a kulturní vykonala v nedostatku civilních osvětových a kulturních institucí a pracovníků právě na Slovensku a zvláště na Podkarpatské Rusi dílo, na něž může býti plným právem hrdá a jež je také veřejně plně oceňováno a uznáváno. Ovšem, dnes, říkám, krátká presenční služba znamená všecko z kasáren pryč, co tam nepatří. Všecko se musí odbýti dříve: vzdělání, osvětová činnost, tělocvik atd.

I naše, v těžkém postavení se nalézající menšiny kulturní a osvětovou pomocí naší armády byly značně morálně a politicky posíleny. (Výborně!) Zde mělo volební právo velký smysl, neboť tím právě posice našich menšin nesporně získávala.

Tyto jen stručně vylíčené zásluhy naší armády jsou právě výsledkem demokratických zřízení, které jsme jí po převratu dali s plným vědomím, že jen tak se odrakouštíme. že jen tak bude dosaženo ideového a mravního splynutí armády s lidem. A nyní po 8 letech budování branné moci má býti na tyto základy demokracie armádě sáhnuto takovým způsobem, že se vracíme k meto dám, jež jsme uznali dříve pro naší armádu i stát za nepřijatelné a přímo škodlivé. Místo lidové armády tvoří se znova ťkastaŤ.

Musíme otevřeně mluviti. Naši státně nejspolehlivější lidé mají býti nejdůležitějšího práva občanského trvale zbaveni. Jde přece o odnětí volebního práva všem příslušníkům branné moci bez rozdílu, zda jsou to občané sloužící 18 měsíců, či zda jsou to vojenské osoby z Dovolání, rotmistři a důstojníci, kteří po celou dobu své služby, t. j. skoro po celý život - až do výslužby - budou volebního práva zbaveni. Vojenská správa nehájila a patrně nechtěla hájit ústavně zaručených práv svých nejspolehlivějších příslušníků. Slyším, že iniciátorem předlohy o odnětí volebního práva všem příslušníkům armády je šéf osobního oddělení v gen. štábu pluk. Mottl, je-li tomu tak, pak mohu jen uvěřit, že vykonával poslání jemu jinými svěřené a bylo by zejména zajímavo dověděti se, kdo všecko za staré koaliční sírany pro oloupení celé armády bez výjimky o hlasovací právo se vyslovoval. Už tehdy šeptalo se všelicos, ale my také už tehdy své stanovisko prohlásili jsme jasně, a to pak i za vlády úřednické.

Odnětí volebního práva všem osobnostem vojenským a četníkům je krok rozhodně protiústavní a nedemokratický a jen lidem naivním může se namluviti, že tím armáda bude odpolitisována.

Jistě nikdo z nás si nepřeje, až na strany protistátní, alby byl politikou zanášen neklid do armády; vždyť na tom usnesly se již před lety všechny státotvorné strany politické, a nemůže býti nijak závadou, proč by vojín, který má stejně určitý svůj politický názor již z doby předvojenské, a tento prohlubuje četbou novin, časopisů, rozhovory s kamarády i občany mimo kasárny, nemohl odevzdati svůj hlas při volbách, kterážto procedura při volbách trvá jem několik minut a je technicko-formálního rázu. Měla-li by býti armáda absolutně odpolitisována, pak bychom si přáli, aby se bývala odpolitisovávala včas nahoře.

Promluvím o celé věci se stanoviska národního a ústavního. Nevím, je-li tu p. kol. Hrubý. Ona náleží straně, která bude hlasovat pro odnětí hlasovacího práva všem příslušníkům branné moci a četnictvu... (Hlas: Není tady!) Zavolejte mně Emanuela Hrubého, ať přece mluvím v jeto přítomnosti. Když zde nemám pány z generálního štábu, ať zde mám aspoň Emanuela Hrubého, který je podepsán na tomto prohlášení Svazu národních jednot a matic v Praze. (Čte:) ťV Praze dne 21. března 1927. P. T. Poslaneckým klubům Národního shromáždění v Praze. Zástupcové obranných korporací z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska usnesli se jednomyslně na schůzích Svazu národních jednot a matic dne 18. t. m. na tomto projevu. Důvodné obavy, tryskající ze znalosti poměrů v krajinách smíšených a na našem pohraničí, vy viola vane v řadách všech hraničářů československých, nutily nás, abychom důtklivě žádali jak vládu, tak i poslanecké a senátorské kluby - tedy nás také - státotvorných stran za ponechání volebního práva vojenským gážistům a četnictvu. Činili jsme tak jen z důvodu, aby nám všem drahé zájmy národní v oblastech tak důležitých neutrpěly těžké úhony. Našich hlasů a naléhavé žádosti nebylo dbáno. Vládní návrh přijatý ústavně-právním výborem má býti projednán v poslanecké sněmovně. V poslední chvíli dovolujeme si ještě jednou důtklivě upozorniti na těžké škody, které odnětí volebního práva vojenským gážistům a četnictvu našim zájmům národním by způsobilo.

Za Svaz Národních Jednot a Matic v Praze: Fr. Bělehrádek, jednatel - tuším národní demokrat - Emanuel Hrubý, předseda - tuším do této chvilky ještě nevyloučený ze strany agrární.Ť (Sen. Časný: Já jsem při řeči kol. Nováka řekl, že ústřední výbor Národní Jednoty v Olomouci učinil podobné prohlášení!) Ale nejen ten váš výbor olomoucké jednoty pro severní Moravu. Prosím, tyto projevy jsme slyšeli na Žofíně na velké schůzi. Bylo přímo dojímavé slyšeti mluvčí ze Znojma, Ústí, Teplic, Jihlavy a teď přišly projevy ze všech míst od Stříbra až po Tachov. Zasloužili si toho naši lidé, po léta plnící svědomitě občanskou, národní, státní povinnost, aby najednou, nevím, z jakých příčin - vždyť o žádné politice se tu nemůže mluviti - byli zbaveni volebního práva? Ať nikdo neříká, že je to také ve Francii. Předně i ve Francii je to poněkud jinak, i aktivní voják, je-li na př. doma na dovolené, má právo hlasovací a volí a potom poměry u nás jsou jiné a proto je pro mne rozhodujícím jen to, že předloha, která příslušníky branné moci a četnictva zbavuje hlasovacího práva, ve skutečnosti znamená jen jednu pravdu, tu, že hraničářům a našemu národu ubíráme a Němcům a Maďarům přidáváme. Nemáme k tomu věcných důvodů, poněvadž státotvorné strany všechny, jak jsem už řekl, se dohodly, že nebudou při volbách zanášeti agitaci do kasáren a slovo dodržely. Myslíte, že novým opatřením znemožníte komunistům agitaci v kasárnách? Ti budou agitovati dál. Konečně nejsou všude v pořádku ani velitelství pluků, jak se ukázalo v Jihlavě, kde vojáci po celé týdny veřejně projednávali věci, které jsou zřejmou špionáží, a je tedy víc než podivné, když z představených nikdo ničeho o tom nevěděl.

Když už chcete vzíti i příslušníkům branné moci právo volební, zakažte také, aby se důstojníci a rotmistři ženili. Žena důstojníkova, rotmistrova i četníkova bude voliti a dospělá dcera i syn také, kde mají služku, i ta. Kde je tady logika? To nezanese politiku do rodin? Vzpomínám si, a vážený pan referent dr Karas byl také toho svědkem, jak na schůzích svazu důstojníků nebo rotmistrů s pýchou oprávněnou bylo referováno, co vykonali. To je ohromná věc. Kolik knihoven bylo všude založeno, jak pracují kulturně, státně, národně. To jsou mužové, kteří národu vraceli ztracená města. Všude, kde jsou, jsou praporem státní spolehlivosti. A kde jsou na radnicích - tam, kde ještě iredenta je - jsou dobrou stráží, která udržuje už svou přítomností jisté nepřátelské kruhy v potřebných hranicích. Vzpomínám při tom zvlášť četníků. Teď právě píší se celé články o jejich hrdinnosti - 56 bylo jich již povražděno různými lupiči, v posledních týdnech zase 3 - hrdě hlásíme se k těmto obětem těžké služby v novinách, vystrojíme jim slavné funusy, ale při tom je teď beze všeho degradujeme na zločince, kteří budou v každé osadě, kde působí, úplně bez práva. Ve kterém mozku se vylíhl tento nápad! Byly jistě problémy, o kterých se dalo mluviti, na př. stavění t. zv. vojenských kandidátních listin. Ale to má ministerstvo úplně v ruce, aby takové vojenské samostatné kandidátní listiny.nemohly býti vydány. A snad ledacos dalo by se i upravit, ale vždy respektovat musíme ústavu, kterou jsme si odhlasovali, tady přestává veškeré diktování, tady nelze věci měniti pouhou majoritou, nýbrž jen většinou kvalifikovanou, tří pětinovou. I my zde v senátě vytýkáme, že návrh, který projednáváme, je protiústavní.

Obhájci navrhovaného zákona ovšem tvrdí, že zákon je ústavní, poukazujíce na znění §u 9 ústavní listiny. Ten praví: ťPrávo voliti do sněmovny poslanecké mají všichni státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok věku svého a vyhovují ostatním podmínkám řádu valení do poslanecké sněmovnyŤ. Zde již některý zvláštní chytrák našel to, co jistí páni potřebují. Nezdůrazňují, že podle §u 9 volí všichni stálení občané, kteří atd. - a na to slovíčko ťvšichniŤ dlužno jistě položiti důraz - ale chytají se docela machiavelisticky slov ťostatní podmínky řádu voleníŤ. A i o nemusí prý být jen podmínka překročení 21. roku věku, takovou podmínkou podle jejich min ční může teď býti i to, že státní občan nevykonává vojenskou, nebo četnickou službu. (Hlas: Když chce býti voličem, může se vzdáti četnictví! - Zpravodaj sen. dr Karas: Úředník senátu!) Jak pak by úředník senátu neměl volebního práva, to by tak ještě chybělo, má je. Prosím, každá prostitutka půjde s hlasovacím lístkem, bude volit a bude se smát našemu důstojníku, četníkovi, nebo rotmistrovi, ten četník, důstojník, nebo rotmistr bude státi v té řadě, co jsou blázni, kridatáři, zločinci atd. (Výkřiky. - Místopředseda Donát zvoní.)

Obhájci zákona tedy argumentují... (Výkřiky sen. dr Kloudy.)... Bohužel, že většina je taková, že ji nemohu přesvědčiti. Kdybych mohl, poklekl bych přeď vámi v poslední chvíli na kolena a prosil bych vás, abyste neodhlasovali těmto zákon, který jest těžkým poškozením našich hraničářů, naší národní i státní věci. (Souhlas.) Čtěte, jak se ve svých listech brání důstojníci, rotmistři i četníci, jak právem ukazují na to, že už pro svou lásku k národu a ke státu si kopance jim chystaného nezasluhují. Ale to všecko nepomáhá. Obhájci zákona argumentují to, jak jsem řekl, tím, že mluví § 9 o ostatních podmínkách řádu volením do poslanecké sněmovny, připouští, aby zákon obyčejný, t. j. řád volební, stanovil pro právo volební ještě jiné podmínky mimo překročení 21. roku věku.

Avšak jen povrchní interpret může vykládati podobným způsobem ústavní listinu. Interpret, který se drží pouhé litery, avšak nepronikl ducha právního předpisu. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)

Základním principem; ústavním práva volebního do poslanecké sněmovny je: Všeobecné, rovné, přímé, tajné právo hlasovací všech státních občanů Československé republiky bez rozdílu pohlaví, překročivších 21. rok věku. To je základní podmínka, stanovená ústavou, která koresponduje plně s §em 106 a 128 ústavní listiny, jež proklamují rovnost občanů před zákonem. (Sen. Časný: Výsledek voleb 15. listopadu 1925 dal pánům možnost, aby právo porušovali!) Já bych řekl, že už předčasné rozpuštění Národního shromáždění v r. 1925 bylo neštěstím. Tady je počátek všeho zlého. Je-li státní občan, který vykonává službu vojenskou, zbaven volebního práva jen proto, že vykonává službu vojenskou, je tím porušen princip rovnosti občanů před zákonem. Služba vojenská nemůže býti považována za něco, co právně odůvodňuje, aby byl občan ji vykonávající zbaven svého nejdůležitějšího občanského práva. Ústavní listina sama vyzvědá význam služby vojenské tím, že v hlavě V. nadepsané ťPráva a svobody, jakož i povinnosti občanskémŤ, v níž proklamuje rovnost, svobodu osobní a majetkovou, domovní, svobodu tisku, právo shromažďovací a spolkové, právo petiční, tajemství listovní, svobodu učení a svědomí, svobodu projevu mínění, ochranu manželství a rodiny, tento katalog nejdůležitějších práv občana státního mluví v §u 127 o čestné povinnosti občanské, t. j. o povinnosti branné, pravě, že každý způsobilý státní občan republiky Československé je povinen podrobiti se vojenskému výcviku a uposlechnouti výzvy k obraně státu. Již ta okolnost, že ústavní listina na tak významné místo zařadila předpis o braňme.povinnosti, stačila by rozumnému vykladači ústavy k tomu, aby poznal, že odporovalo by duchu ústavy, aby vojenská služba mohla býti považována za důvod vylučující z práva volebního a prolamující zásadu rovnosti před zákonem.

Jaké tedy ostatní podmínky měl na mysli ústavodárce, když stilisoval § 9? O tom poučí nás dostatečně právní stav platný až do vydání ústavy, jakož i zákony vydané současně s ústavní listinou. Tyto všecky zákony byly vydány tiráže činitelem, který vydal ústavní listinu a který tedy jistě projevil v těchto zákonech totéž, co zamýšlel stanoviti ústavní listinou. Že ústavodárce byl dalek toho, vyloučiti příslušníky branné moci z práva volebního, vyplývá již z toho, že ústavodárce týž den, kdy usnesli se na ústavní listině, usnesl se také na řádu volení do poslanecké sněmovny, ve kterém výslovně uznati v §u 1 a 6 volební právo vojínů.

V §u 1 praví se: Právo voliti poslance přísluší všem státním občanům Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří v den vyložení seznamů voličských překročili 21. rok svého věku, mají bydliště v některé obci Československé republiky aspoň 3 měsíce, počítajíc zpět ode dne vyložení voličských seznamů a kteří nejsou tímto zákonem výslovně vyloučeni z práva volebního. Doba, ztrávená ve vojenské službě, při válečných úkonech, nebo v zajetí, nepřetrhuje bydlení. Pro vojíny podmínka 3měsíčního bydliště neplatí,

§ 2. Z práva voliti jsou vyloučeni, kdož jsou vyloučeni ze zápisu do stálých seznamů voličských (§ 3 zákona z 19. prosince 1919, čís. 663 Sb. z. a n.). Poslední odstavec §u 6 zní: Rovněž vojenská služba budiž v den volby upravena takovým způsobem, aby, pokud služební poměry to dovolují, ti vojínové, kteří mimo místo služební mají právo volební, mohli toto právo vykonati. (Obrácen k referentovi sen. dr Havelkovi.) Ty si myslíš: ťProč to všechno povídáš? Majoritu máme, tak co (Veselost.)

§ 3 zákona z 19. prosince 1919 čís. 663 o stálých seznamech voličských, jehož se dovolává § 2 řádu volení do poslanecké sněmovny, zní: Vyloučeni ze zápisu jsou: Co to mám všechno opakovat. Jsou to ti, kdo upadli v konkurs, kdo byli pravoplatným rozsudkem odsouzeni pro trestný čin, pro který nastává ztráta volebního práva do obcí, a zejména ti, kdo jsou v donucovací pracovně, blázinci atd. V § 1 zákona o řádu volení třeba spatřovati dokument, jak ústavodárce rozuměl §u 9 ústavní listiny a co si představoval pod oněmi ostatními podmínkami Ť.

§ 1 volebního řádu parafrasuje § 9 ústavní listiny, pokud jde o náležitost 21. roku věku, a přidává k tomu tyto další podmínky: mají bydliště v některé obci republiky Československé aspoň tři měsíce, počítajíc zpět ode dne vyložení voličských seznamů a kteří nejsou tímto zákonem výslovně vyloučeni z práva voliti a v §u 2 odkazuje na zákon o voličských seznamech, který stanoví případy vyloučení ze zápisu do voličských seznamů. Ti, kteří jsou vyloučeni ze zápisů do stálých seznamů voličských, jsou vyloučeni z práva voliti. Volební právo vojínů se však výslovně uznává.

Tak tedy rozuměl ústavodárce §u 9 a tak tento paragraf v prováděcím zákonu týž den, kdy se usnesl na ústavě, vyložil.

A nyní obmyslný - možná, že bych užil také ostřejšího výrazu, ale v senátě jsme vždy tak jemní, tak řeknu jen obmyslný, vykladač ústavy snaží se dokázati, že ústavodárce, mluvě v §u 9 o ostatních podmínkách, nevylučoval ani podmínku nekonání vojenské služby, t. j. kladl vojenskou službu na roven vylučujícím skutečnostem, uvedeným v §u 5 zákona o stálých seznamech voličských, t. j. marnotratnictví, nepříčetnosti, křídě a trestném činu.

Tento obmyslný vykladač neuváží, nebo nechce uvážiti absurdních důsledků, k nimž jeho výklad vede, Neboť připustí-li se ústavnost zákona, kterým se zbavují osoby vojenské volebního práva, pak musí se důsledně připustiti, a na to upozorňuji již dnes, i ústavnost dalšího nějakého zákona, který by zbavoval volebního práva některé kategorie jiných státních zaměstnanců, nebo snad státní zaměstnance vůbec. (Souhlas.) Jestliže je dnes možno toto a může se to hájiti, že prý je to docela ústavní, když se tedy docela proti ústavě bere volební právo vojenským osobám, právě ták se zakrátko může vzíti toto právo hned na př. policii, finanční stráži, soudcům a konečně kde komu, když se to reakci hodí do krámu. Mysleme jen trošku na to slovné zněmí §u 9 ústavní listiny, jak se nám tu najednou vykládá, a jsou-li důsledky, k nimž vede určitá argumentace, absurdní, je to vždy výstražným znamením, že celá argumentace je pochybená.

Rakousko-uherská armáda neměla volebního práva a rozpadla se, ť jedna radostŤ. V Portugalsku nebo Řecku je vojenské povstání každou chvíli, a nemají tam volebního práva. Zkrátka a dobře myslím, že u nás rozhodovaly jiné důvody, než které se uvádějí, řekl bych, důvody stranicko-politické. Že tím bude národ a stát poškozen, že ztratíme hlasy věrné státu, to je dnešní většině naprosto lhostejné. Ale při tom musíme si ještě uvědomiti. že ve válce netvoří armádu jen aktivní vojíni, nýbrž mobilisovaní občané, politicky, stavovsky a třídně různého cítění a různé příslušnosti atd., a státu musí záležeti na tom, aby všichni občané, nejen aktivní vojíni byli spolehliví, a v míru máme činiti tedy všecko, aby všichni ti občané opravdu spolehliví byli. To není odvislé od toho, zda aktivně sloužícím vojákům hlasovací lístek vezmeme, to je závislé na dobré politice a na - spokojenosti všeobecné.

Nyní několik poznámek k délce presenční služby. Když na jaře loňského roku začaly přeskakovati do veřejnosti zprávy o tom, že hlavní štáb zamýšlí setrvati při osmnáctiměsíční presenční službě přes závazná a přesná ustanovení branného zákona, který předpisuje u nováčků v r. 1926 a v dalších letech vojenskou službu již 14timěsíční, byly to z politických stran československých strany socialistické, především pak na sjezdu brněnském strana naše, která okamžitě vyhlásila boj zamýšlenému plánu, a byly to jen důvody věcné, které byly uváděny v zájmu lidu, státu atd. Byly.marný všechny výstrahy, aby se vojenská správa zřekla svého neblahého záměru, který by v praksi poškodil nejen občany, nýbrž i stát jako celek a jeho finance, nehledě k nerespektování před lety odhlasovaných a schválených zákonů, jakož i ku zřejmě nesprávnému vystoupení armádního vedení proti zákonodárným sborům, když se jim předkládají jisté zákony při nejmenším o dvě léta později, jako by se nemuselo usnesení zákonodárného sboru bráti vážně.

Vojenská správa předloživši loni v létě velmi stručný a důvodově velmi slabý elaborát o nutnosti.novel i sace branného zákona a ponechání 18timěsíční vojenské služby, odhodlala se k bojům, kterým měla se ve vlastním zájmu vyhnouti.

Ministerstvo národní obrany ve své důvodové zprávě již loni žádného rozumně uvažujícího politika nemohlo přesvědčiti. My jsme včas tedy již v r. 1924 přišli se svým programem. Pamatuji se také na návrh Hummelhansův. Počítali jsme s tím, že blíží se doba, kdy 14timěisíční proseními služba nastupuje podle zákona automaticky, a proto jsme na všecky okolnosti včas upozorňovali. Hlavní štáb hledal svou záchranu mimo jiné v jistých předpokladech, jak jsem již to řekl, z nichž nejdůležitější jsou za 1. organisace všeobecné a povinné předvojenské branné přípravy, kterou nyní opouští a 2. vybavení armády dalšími výcvikovými prostředky a specielně utvoření početného sboru zkušených instruktorů. Pokud jde o výcvikové prostředky, měla vojenská správa k jejich opatření v dřívějších letech peněz i času více než dosti. Teď už ministerstvo financí je skoupější. Rovněž o instrukční personál - déle sloužící poddůstojníky - mohlo býti již před lety účinně postaráno, když nyní za 1¹/₂, roku bude podle zaručení ministra národní obrany vojenská správa s to i při značně seškrtaném rozpočtu zaopatřiti dostatečný počet déle sloužících poddůstojníků. Pokud jde o tyto déle sloužící poddůstojníky a umístění jich v úřadech státních a některých civilních podnicích, jsme přirozeně pro všecka rozumná opatření. Já se jenom bojím, aby to nebyl jen příslib, jako za Rakouska, kdy jsme měli certifikatisty, kteří ani za 20 let nemohli dosáhnouti žádného místa. Víme, že soukromé podniky budou sabotovati všecky předpisy a budou se brániti tomu, aby nemusily přijímati ty, kteří jsou jim cizí. Budeme-li se musiti postarati o déle sloužící poddůstojníky, musíme píro to nalézti formu, ale dříve, vždyť jde o dobu asi 8 let - musíme napřed náležitě uplatniti ve službách kvalifikované ofcianty. Nemůžeme také ignorovati zákon o legionářích, to je samozřejmé, ale já bych si dovolil také něco navrhnouti. Přál bych si, abychom měli pojištění déle sloužících poddůstojníků, aby déle sloužícímu poddůstojníku po jisté řadě let bylo zajištěno vyplacení takové pojistky, že by mu umožnila alespoň založení skrovné existence, přál bych si, aby poddůstojníci z řad zemědělských mohli na př. dostávati do pachtu státní pozemky, které by jim poskytovaly též jistou existenci, a to až do smrti jeho a jeho ženy. To jsou věci, na které se též musí pomýšleti. Zdá se mi, že se to zkouší ve Francii a také někde jinde.

Jinak je jisto, že vzhledem k neomluvitelné nepřipravenosti vojenské správy nelze uskutečniti za daných okolností 14měsíční presenční službu ihned, nemá-li tím výcvik armády, což si jistě nepřejeme, býti značně ohrožen.

Tvrdím však znova, že bylo ještě loni od jara k přípravám, i pokud jde o opatření nižšího instrukčního personálu, turnusovým povoláním schopných nováčků před všeobecným nástupem tolik času, aby se mohlo započíti se zkráceným výcvikem o 1 rok později, to je nováčků z roku 1927. Zatím však i len řas byl promeškán a tak nezbývá v zájmu armády nic jiného, než oddáliti 14měsíční výcvik ještě o jeden rok, tedy celkem o 2 roky. Kdyby byla bývala vojenská správa včas starala se o tyto tak důležité otázky, byla by sobě i nám ušetřila různé nepříjemnosti. Včasnými opatřeními nebyly by bývaly poškozeny dva ročníky nováčků, které musí nyní chybu nezaviněnou pykati ztrátou drahocenného času 4 měsíců, nebyly by poškozeny zbytečně státní finance a stát jako celek. Také se říká, že kratší presenční služba zatíží stát. Víme dobře, co řekl ministr dr Engliš, když jsme klesli z 20 měsíců služby na 18 měsíců. Ušetřily se tehdy hezké miliony. Teď se říká: Když půjdete dále na 14 měsíců, bude to stát státi 60 milionů korun. Pan ministr řekl, že musíme mysliti také na hospodářské a finanční momenty a nám v branném výboru doznal, že ušetřilo by se asi 70 milionů.

Oddálení 14měsíční služby presenční o další 2 roky je diktováno, slavný senáte, nepřipraveností vojenské správy na tento přechod a každý jiný důvod neodpovídá skutečnosti. Odvolává-li se hlavní štáb pro nutnost ponechání 18měsíční presenční služby též na armády cizích států, specielně států malých, kde vojenská doba neklesla pod 18 měsíců, úmyslně zatajuje poměry u velmocí a států poražených, a já bych řekl, právě těch, na které p. posl. Špaček v poslanecké sněmovně ukázal. Zapomíná na Německo a Maďarsko, kde se upustilo již dávno, nebo zamýšlí se upustiti od dlouhé doby presenční kádrového systému a nahraditi tento rozhodně zastaralý systém systémem novým, kombinací systému kádrového se systémem miličním, aby bylo docíleno co největších záloh a největší pohotovosti státu na základě ozbrojeného národa. Kádrový systém je minus, kádrový systém doplněný milicí je plus. To vojsko, které bylo vycvičeno v kasárnách bude za chvíli rozprášeno a my budeme v té nevýhodě, že jiní budou míti vycvičenější, připravenější národ. Tedy říkám, že systém kádrový je již zastaralý, že se všude jinde kombinuje systém kádrový se systémem miličním. Tak Belgie zavedla 9měsíční presenční službu, Francie se již odhodlala pro 12měsíční. Německo, Maďarsko, Itálie, Rusko, mají kombinaci systému kádrového se systémem miličním, také Polsko pracuje tu energicky a plánovitě. Jen střelců má 300.000 organisovaných. Všimněte si Ruska. Rusko má svůj kádrový systém s delší presenční službou, ale vedle toho má svou milici, a já bych řekl, že tato milice je páteří celého toho systému sovětového. Je to tak zvaná ťstrannaja armijaŤ. Ať je to ten, neb onen, dělník, nebo student, každý má určeno, co má dělati, kdyby se ozvala píšťala na továrně, nebo jiný smluvený signál. Tato ťstrannaja armijaŤ je něco ohromně důležitého. My myslíme že starý ťkádrový systémŤ je všecko. Ani Francie tak už dnes nemyslí. Studujte nové francouzské předlohy a uvidíte, jak jimi reorganisuje se francouzská branná moc. Z původních 36 divisí při 12timěsíční službě tvoří se silných 20 divisí, které určeny jsou k tomu, aby byly ihned na hranicích, kdyby Francie byla přepadena. Staré kádry ve spojitosti s pluky už nebudou existovati. Tam vzadu budou tedy mobilisační střediska, tedy něco zcela jiného a je tedy nutno i toho si všímati, co ve Francii se děje.

Za povšimnutí stojí Německo, jemuž mírová smlouva zakázala dřívější silnou armádu, ale všecky přísné podmínky versailleského míru obešel gen. von Seekt. Říká se o něm, že je autor plánu průlomu u Gorlice. Nevím to jistě. Ale když měl loni 60leté narozeniny, celý německý národ bez rozdílu slavil ho jako muže, který dovedl paralysovali podmínky vítězné Čtyřdohody a věděl, jak znova organisovati německý národ, a to způsobem tak skvělým, že může býti i pro nás v mnohém příkladem. Podívejte se na Itálii. Měla na začátku války neštěstí, že měla v čele armády gen. Cadornu. Když přišel gen. Diaz, byl šéfem jeho gen. štábu pluk. Bataglio. Dnes je duší nových organisačních snah, znovu organisoval italský národ. Zde už vidíme jasně ozbrojený národ a ti, kdo viděli italskou armádu za světové války a vyslovovali o ni pochybnosti, nevím, zda budou moci také dnes mluviti o její menší zdatnosti, když ukáže se tato Itálie nová, která vedle kádrového systému se 6měsíční presenční službou má svou velmi pohotovou a nadšenou milici. Nenapodobujme všecko, ale to, co se pro nás hodí. Musíme respektovati odlišnost poměrů, ať jde o obyvatelstvo, jeho vlastnosti a schopnosti, ať jde o poměry geografické, etnografické, hospodářské, sociální, průmyslové, finanční, kulturní, náboženské, tělovýchovné, dopravní atd. To se všechno musí respektovat. Nerespektují-li se tyto okolnosti náležitě, naočkování cizích vzorů přirozeně nemůže vykázati žádoucích výsledků, ale tím - opakuji - není řečeno, že by se měly i dobré náměty z ciziny úplně ignorovali, že bychom nemuseli kopírovati to, co je v cizině dobré. Právě naopak, mělo by to býti vše účelně využito a upraveno s ohledem na naše poměry. Vidíme to konečně u většiny armád, že si svoji organisaci tvoří podle vlastních poměrů. Francouzská armáda jest jinak organisována než italská, ta opět jinak než německá, ta zase jinak než ruská atd. Důvodová zpráva nám o těchto věcech nic nepovídá, a povídá-li se, že je nám potřebí 18timěsíční služby presenční k tomu, aby stát byl s to s pouhými mírovými vojenskými silami střežiti v prvních mobilisačních dnech hranici tak, aby se mezitím mohla ve vnitrozemí provésti mobilisace, pak je to tvrzení nesprávné. Co pak válka vzplane přes noc? Té předchází vždy jisté napjetí, ve kterémžto případě lze stav podle možnosti zvýšiti, než dojde ku všeobecné mobilisaci a k vyhlášení války. Vždyť jsme to už i my prodělávali. Šéfem generálního štábu po převratu byl u nás generál Pellé. Tehdy politické důvody rozhodly, proč byla zavedena 24měsíční služba. Měli jsme tedy ne 18timěsíční, nýbrž 24timěsíční službu, a když přišla válka s Maďarskem, musil nástupce gen. Pellého generál Mittelhauser okamžitě provésti mobilisaci, nestačila tedy ani 24měsíční služba. Tedy všechny tyto momenty, na které se tu poukazuje, že tu musí býti laikovy a takový presenční stav, abychom mohli ihned chrániti naše vojenské hranice, se neudrží ve světle vojenské zkušenosti.

Nechci podrobovati zvláštní úvaze další tvrzení vojenské správy, proč je potřebí 18timěsíční presenční služby. Říkám jen, že není všechno 18měsíční služba, že je to hlavně duch armády a potom ekonomie, řádné využitkování času. Již hned v branném výboru jsem říkal, že častokráte ani při cvičení záložním není čas řádně využívám. Jestliže ledy vojenská správa se nyní zavazuje, že bude se moci se 14měsíčním výcvikem započíti již snad příštího roku, nebo za 2 roky bez předvojenské výchovy, že bude míti do té doby dostatečný počet instrukčního personálu, je to jen potvrzení, že všechny důvody jí uváděné pro nutnost 18měsíční služby nebyli přesvědčující. Dovolím si poukázati na jeden moment, a je oni velmi milé, že jsem to četl v hlavním orgánu katolické strany. Byl jsem přímo překvapen, když jsem četl tak krásnou argumentaci a tak logické přesvědčující důvody, v ťLidových ListechŤ. Pořád se nám říkalo, teď nebudeme míti roční kontingent jako dříve, teď máme cifry zcela jiné. Není přece možno, aby bylo mnoho vojska v zimě a málo v létě, kdy je přece hlavní doba pro výcvik. To je pravda, pálí o ve. Ve státech, kde je 18měsíční služba, ten větší kontingent se ponechává na léto a kratší na zimu. My jsme měli 150.000 mužů v zimě a 90.000 v létě. Najednou vojenská správa přišla se 140.000 na zimu a 100.000 muži v létě a říkala, že teď roždí] nebude veliký. Teď jsme to vyhráli, teď bude rozpětí jen 40.000. Zatím však teď odhlasujete zákon, který za rok zase všechno toto změní, a na podzim za rok budete míti, když počítám, stále sloužících rotmistrů a důstojníků 22.000 a dva kontingenty po 70.000 - to je 140.000 mužů, tož cifru 162.000 v zimě, v létě pak zbyde už jen jeden kontingent, tedy 70.000, a k tomu 22.000 rotmistrů a důstojníků, to je dohromady cifra 92.000. Nastane tedy teď mezi zimou a létem ohromné rozpětí větší než jindy, když se počítá 162.000 v zimě a 92.000 v létě. (Hlas: Reservisté!) Ti přijdou v létě na krátkou dobu, a počítejte, mnoho-li jich bude a uvidíte, zda to může vyrovnati ten ohromný rozdíl a potom, co je s námitkou, že velký presenční stav potřebujeme pro případ vypuknutí války a pro okamžité zajištění hranic.

Orgán vážené sírany katolické-lidové nevyslovuje se tedy nadšeně už ani o Ersatzreservě. Naopak, ve svém článku ťMilitariaŤ píše dr Koutský: ťV zimních měsících budou v kasárnách dva kontingenty branců. Vojáků z povolání je okrouhle 22.000. Dohromady bude tu tedy 162.000, v prvních dvanácti nedělích - s 8000 muži náhradní zálohy - dokonce 170.000. Po prvním dubnu, kdy ťstaříŤ jdou domu, zůstane v kasárnách jen jeden kontingent a tak v letních měsících celkový počet armády bude sotva 92.000.mužů. Rozdíl mezi zimními a letními měsíci znovu vzroste, dokonce na 70 až 80 tisíc. Otevírá se tato podívaná: Dnešní nepříznivá situace bude dnem 1. října 1927 částečně sanována zákonem, který však už za rok pozbude účinnosti, a bude nahrazena. situací, která neodpovídá intencím tohoto opravného zákona. Vojenská správa bude nucena dělati nová opatření. Je však třeba litovat, že se to již nestalo, alespoň předběžně, aby zákonodárné sbory nehlasovaly o zákonech, v jejichž intencích není plné shody. Jak silně u nás při takových věcech derou se do popředí nevojenské ohledy.Ť

Jsem velmi šťasten, že mohu bojovati argumenty vážené strany katolické-lidové. Ukazuje se, že to nejsou vojenské důvody, které rozhodovaly při zavedení tříměsíční ťErsatzreservyŤ. V Rakousku náhradní záloha sloužila 8 neděl. Teď budeme míti 12 neděl. Na jedné straně dokazuje se nezbytnost 18ti měsíců, ťjinak vojáka nevychováteŤ a potom stačí 12 neděl! To je pravda, že vynikající vojenští odborníci říkali, že dosavadní stav, jaký je u nás, není možný. To jest, my jsme měli mnoho t. zv. výhodářů, kteří sloužili pouze šest měsíců.

Dělo se zde něco nerozumného. Inteligentní voják řekl: Hlásím se o výhodu 6timesíční služby a nebyl potom vůbec vdán ani do poddůstojnické školy, zůstal infanteristou a nikdo se ho nevšímal, ať už jeho žádost byla později vyřízena příznivě, anebo nikoliv.

To bylo přímé poškozování armády a také to, že stavy u jednotlivých vojenských těles byly následkem propouštění ťvýhodářůŤ velmi labilní. Ale i to bylo možno zamezit, kdyby tak zv. ťvýhodářiŤ bývali cvičení ve zvláštních formacích. Ale na ty věci se teď nemyslilo. Chtělo se, aby němečtí pánové hlasovali pro 18timěsíční presenční službu. ťTak co za to dáte?Ť ťUdělá se kšeft nebo?Ť A tak se udělal. Budeme hlasovati pro 18timěsíční službu a vy nám povolíte 3měsíční náhradní zálohu. A ovšem pryč s brannou předvýchovou!

Pan ministr byl tenkráte tak laskav a vyzval mne ještě se dvěma kolegy, abychom studovali milici ve Švýcarsku. Říkal jsem, že nemůžeme prostě švýcarské poměry přenésti k nám, poněvadž Švýcaři jsou nadáni vojenskými vlažnostmi, vojenská předvýchova je ti nich neobyčejně krásná, cvičení ve střelbě všude povinné atd. Ale po zkušenostech válečných i při té dlouhé předvýchově ve Švýcarsku bude se presenční služba milice ze 3 měsíců zvyšovati na 6 měsíců. U nás bez jakékoliv přípravy se za tři měsíce nevychová nikdo, To jsou vyhozené peníze. Ať nikdo neříká, že na frontě italské byli vojáci za kratší dobu vychováni. To byl Kanonenfutter, to byla ťvataŤ, kterou se vycpávaly díry na různých frontách. Voják to nebyl. Od obyčejného pěšáka dnes žádáte, aby znal mnohé předpisy, aby byl vycvičen v pochodu a v povelech, aby ovládal jistou taktiku, strážní službu, signalisování, patrol ování, aby ovládal ručnici a uměl střílet, strojní pušku, automatickou ručnici, aby uměl házeti ruční granáty a byl do jisté míry i technicky vzdělán a když mi vojenský odborník troufá si říci, že k tomu všemu za tři měsíce nováčka vychová. pak ho prosím, aby mně řekl, proč chce pro druhé 18 měsíců, když si tady to vše troufá za 3 měsíce dokázati. 18 měsíců je zbytečně dlouhá doba a každý vojenský odborník mně potvrdí, že stačí úplně 12 měsíců, a až bude vojenská předvýchova, pak můžeme přikročiti ještě ke kratší službě, aspoň jistě u pěchoty, ale za 3 měsíce nevychováme žádného vojáka. Měli byste vlastně předpokládat, že socialisté budou křičeti: My jsme pro krátkou službu a chceme ještě kratší, jen 8 neděl, jako za Rakouska. Ale protože chceme míti dobrou armádu, nebojím se říci před našimi lidmi, že výhoda 3měsíční vojenské služby je neštěstím pro armádu. Když budete vojáky, musíte býti dobrými vojáky, ale za 3 měsíce jimi býti nemůžete. Nežádáme neoprávněných výhod pro své lidi, nežádejte jich ani vy, kteří patříte k jiným stavům. A už to, že víme, kdo si za své hlasování pro 18timěsíční službu vynutil ústupek 3měsíční náhradní zálohy, napovídá nám, kdo té výhody bude užíval. Pro chudé synky to jistě nebude!

Mohl bych ještě všelicos říci, ale budu už hodně stručný.

Dobrá armáda - a tu si přejeme mír - předpokládá jedno, a to je spokojený lid. Předpokládá politiku, která budí lásku ku státu v nejširších vrstvách lidových. Každá politika protilidová je ohrožováním armády a tím i státu. Ani nejlepší technická výzbroj a nevím rok dlouhá presenční služba nepomůže, budou-li některé strany u nás pěstovati hloupou politiku proti lidu pracujícímu, který byl, je a bude vždy hlavní silou každé armády.

Hlásá-li se kurs už ne protisocialistický, nýbrž přímo už protisociální, pak jako poctivý vlastenec toho se děsím. Prapor legií nesli z ohromné většiny vlastenečtí socialisté a doma popravováni byli také jejich lidé. Když bylo po převratu zle - a bylo někdy opravdu dost zle - naše socialistické strany stály poctivě na stráži republiky a národa a je až dojemno, jak po dlouhé světové válce chudí lidé sloužili nám ochotně v armádě dál, jak znova krváceli a umírali a jak ihned byli k disposici, když excísař Karel objevil se v Maďarsku! Kde selže lid, selže každá armáda! Proto největším škůdcem brannosti státu - a zejména v nynější době světové demokracie - je systém nedemokratický, systém sociálního fouňovství, systém dráždění lidu, nerozumná politika, která myslí, že v míru může jít proti lidu, když v dobách zlých nemůže přec apelovati na nikoho jiného, než na tento lid! Na to ať myslí trochu dnešní koalice, v níž je tolik živlů, u kterých není ani stopy po nějaké lásce k naší republice!

Tak tedy ještě jednou a nahlas: jsme pro armádu a pro dobrou armádu. V té nechceme intrik a strýčkovství, každý ať je na pravém místě a nikdo tam, kam nepatří.

Nikdo nás nenajde hluchými a lhostejnými, kdyby republika nás zavolala. Nezklamali jsme nikdy, nezklameme ani v dobách příštích. Přejeme si mír, ale musíme být silnými, kdyby zlá vůle chtěla vrhnouti oheň nepřátelství přes naše hranice. Celý náš život náležel národu, může se na naše stoupence spoléhati vždy.

Hlasujeme-li dnes oposičně, není to tedy hlasování proti armádě naší, proti záruce republiky a tedy i naší svobody. Kdyby naše hlasy měly rozhodnout, byli bychom prosti rozpaků - i v oposici - co máme činiti a jak hlasovati. Ale majorita je tu a smluvila se s vojenskou správou, dnes ponejprv i Němci a jiní dosavadní oposičníci budou hlasovati pro šest vojenských předloh, jež jsou dílem politického kompromisu a ne novou brannou organisací, lepší a účelnější, než byla dosavadní a po které jsme volali.

Naše hlasování je tedy jen protestem proti neústavnímu postupu vlády, která porušuje zákony, které jsme sami odhlasovali. A snad je to také trochu projev nespokojenosti s tím, že vojenská správa spokojuje se se systémem branné moci už zastaralým a v éře ozbrojených národů nedostatečným, že tedy heslem našim je lepší brannost státu o nikoli slabší, méně vyhovující.

Srdce naše patří - toho nepotřebuji dokazovati - republice a národu a proto nemůžeme nikdy státi v řadě těch, kterým. armáda určená k obraně státu i nás všech, je věcí lhostejnou a kteří dokonce - i když dnes nahodile jsou ve vládní většině - nikterak se netají tím, že ve skutečnosti jsou proti naší armádě, jako jsou, ať si říkají, co chtějí, ve svém srdci pořád a trvale proti naší republice, která je nám nadevšecko a před kterou do pozadí ustoupí vždy i naše stranictví! (Výborně! - Potlesk.)