Schůze zahájena v 15 hodin 55 minut.
Přítomni:
Předseda: dr. Hruban.
Místopředsedové: Böhr, Donát, Klofáč, dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Krouský, Prause.
114 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr. Gažík, dr. Mayr-Harting, dr. Peroutka, dále odborový přednosta ministerstva financí dr. Vlasák.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda: Zahajuji schůzi.
Navrhuji, aby byla dána dovolená na dobu dalších 3 neděl sen. dr. Krčmérymu.
Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
Děkuji, to je většina, dovolená je schválena.
Tiskem bylo rozdáno.
Žádám o přečtení.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tisk 334. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění podle posl. odst. čl. XII. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, zpráva o celém výsledku jednání provedeného mezi státem a Národní bankou Československou nastupující po Bankovním úřadě ministerstva financí.
Tisk 359. Návrh sen. Melíška a spol. na bezodkladné poskytnutie štátnej podpory požiarom poškodených v obci Nová Ďala na Slovensku.
Tisk 360. Zpráva rozpočtového výboru o vládním nařízení ze dne 22. prosince 1926, kterým se provádí zákon ze dne 16. prosince 1926, č. 253 Sb. z. a n., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 327).
Zápis o 62. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 23. února 1927.
Z předsednictva přikázáno:
výboru iniciativnímu:
Tisk 359. Návrh sen. Melíška a spol. na bezodkladné poskytnutie štátnej podpory požiarom poškodených v obci Nová Ďala na Slovensku.
Předseda: Budeme projednávati jednací pořad.
Prvním předmětem je:
1. Zpráva živnostensko-obchodního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 337) o návrhu posl. Petrovického, dr. Samka, Votruby, Sedláčka, Matouška a spol. na vydání zákona, jímž se mění § 1 zákona ze dne 5. února 1907, č. 26 ř. z., (živn. řád) a § 1 zákona ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., (živn. zákon pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi). Tisk 349.
Zpravodajem je pan sen. Jílek, dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Jílek: Slavný senáte! V poslanecké sněmovně podán byl návrh posl. Petrovického, Sedláčka a druhů na doplnění §u 1 živnostenského zákona z 5. února 1907 a §u 1 živnostenského zákona z 10. října 1924, aby doplněn byl živnostenský řád tím, že živnost cementářská se zařazuje mezi živnosti řemeslné. Tento v poslanecké sněmovně přijatý zákon byl projednán v senátě výborem živnostenským, jenž uznal jeho důvody za správné, poněvadž dnes cementářství se rozšířilo a potřebuje tedy více zdatnosti, než dříve, a více odborné znalosti. Proto živnostenský výbor se usnesl jednomyslně přijmouti zákon, který byl usnesen v poslanecké sněmovně.
Zákon tento nevztahuje se na ony podnikatele, kteří již živnost cementářskou provozují. Ti budou provozovati živnost dále. Zákon tento vztahuje se pouze na ty, kteří živnost budou chtíti provozovati. Ti musí nabýti zkušenosti a tato zkušenost se započítává i do doby, kdy jsou zaměstnáni v živnosti cementářské. Proto živnostenský výbor navrhuje slavnému senátu, aby zákon tento schválil. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, budeme hlasovati. Prosím pány a dámy, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
O uvedené osnově zákona, kterou projednáváme, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou, nebude-li žádných námitek. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Zůstává tedy při tom způsobu hlasování.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 337, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 337 ve čtení prvém.
Na pořadu dále je:
2. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 336) k vládnímu návrhu zákona o sčítání lidu. Tisk 350.
Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr. Havelka a za výbor rozpočtový pan sen. dr. Procházka. Dávám slovo zpravodaji výboru ústavně-právního, panu sen. dr. Havelkovi.
Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Poslední sčítání lidu bylo provedeno 15. února 1921, a to na základě zákona z r. 1920. V tomto zákoně bylo stanoveno, aby sčítání lidu bylo provedeno v období 5tiletém. Účelem sčítání lidu jest jednak účel vědecký pro zpracování všelikých dat a pak účel administrativní. Zkušenostmi se přišlo k tomu, že období 5 let je zbytečně příliš krátké, jednak statistický úřad nemá dostatek času, aby výsledky sčítání zpracoval, a jednak také administrativa je tak zatížena, že se vláda rozhodla k tomu, aby podala osnovu zákona, aby sčítání lidu prováděno bylo v období 10tiletém. Neposledním momentem byla úspornost, která musí býti v naší republice prováděna. Takovéto sčítání lidu vyžaduje ohromného nákladu.
Poslanecká sněmovna učinila změny i v osnově vládní, totiž, že by se vláda musila dorozuměti se statistickou radou. To bylo škrtnuto, ježto ústavní vláda nemůže býti vázána na votum nějakého svého pomocného úřadu.
V dosavadním zákoně nebylo vysloveno oprávnění vlády, aby stanovila údaje, a jakým způsobem se má sčítání lidu provésti. Nyní v nové osnově je to výslovně uvedeno a svěřuje se to vládnímu nařízení, a to z toho důvodu, že není možno nikdy určiti, co se má zjišťovati, poměry se mění, zvláště když zákon má nabýti platnosti již v tomto roce, kdežto sčítání lidu má býti provedeno nejdéle do konce r. 1931.
Další podstatná změna je ta, že podle dosavadního zákona byla trestná jenom vědomá a úmyslná jednání a opomenutí, kdežto nyní se zavádí další typ deliktů, totiž přestupky nařízení těch, která budou vydána za účelem sčítání lidu. Přestupky ty nemohly býti normovány přirozeně v zákoně samotném z toho důvodu, že jsou a budou veliké rozmanitosti, proto i to bylo vyhrazeno nařizovacímu právu vlády.
Výbor ústavně-právní pojednal ve schůzi dne 9. března roku 1927 o návrhu a usnesl se, aby slavnému senátu bylo navrženo, aby slavný senát přijal osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna a jak je obsažena v tisku senátu čís. 336. Tento návrh zde dovoluji si opětovati.
Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr. Procházkovi.
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Jak již bylo řečeno panem zpravodajem výboru ústavně-právního, je stanovení 5tileté doby pro sčítání lidu nejen zbytečné, nýbrž znamená také rozsáhlé zatížení správních orgánů... (Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj sen. dr. Procházka (pokračuje): ... a v důsledku toho znamená také zatížení rozpočtu, kteréhožto zatížení potřebí není. V rozpočtu ministerstva vnitra preliminuje se každoročně náklad nutný na sčítání lidu, a to podle potřeby v různé výši. Jsou to v celku menší obnosy od 2.000 Kč do 130.000 Kč podle toho, v jakém roku tyto práce se konají. Avšak tyto výdaje jsou vedlejší a hlavní náklad nastal roku 1921, v němž konáno poslední sčítání lidu, a tu pro k 1921 preliminovány výdaje ty na 12 mil. Kč. Podle závěrečného účtu státních výdajů a příjmů republiky Česko slovenské za rok 1921 činila pak platba za sčítání lidu 8,919.362 Kč.
Vzhledem na prodloužení sčítacího období z pěti na deset let nastane tudíž pozoruhodná úspora výdajů, totiž každých 10 let v přibližné výši, jak jsem uvedl, asi 10 mil. Kč. Jinak ovšem Státní úřad statistický zjišťuje měsíčně přirozenou měnu obyvatelstva. Výdaje pak pro Státní úřad statistický preliminovány jsou v rozpočtu pro rok 1927 na okrouhlých 16 mil. Kč a příjmy na 18 mil. Kč.
Výbor rozpočtový navrhuje souhlasně s výborem ústavně-právním, aby senát přijal osnovu tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna.
Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni páni sen. Jokl a Friedrich. Nežli dám prvému přihlášenému řečníku slovo, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 15 minut.
Není námitek? (Nebyly.)
Řečnická lhůta je tedy stanovena na 1/4 hodiny. Dávám slovo panu sen. Joklovi.
Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Máme v oboru sčítání lidu v tomto státě již jisté zkušenosti, a nynější předloha uvádí nám bezděčně na paměť zase všechno to, čeho jsme se dožili v tomto oboru roku 1921. Kdo chce míti přesný přehled o tehdejších událostech, potřebuje jen prolistovati protokoly senátu a poslanecké sněmovny z roku 1921, a obdrží přesný obraz o tom, co všechno se tehdy událo. Protokoly jsou plny stížností a žalob do přehmatů, kterých si úřady ve spolku s četnictvem dovolily, aby dosáhly určitého výsledku. Ze všech končin říše dovídala se tehdy veřejnost o stejných žalobách, žalobách, které všechny měly svůj původ v tom, že při provádění sčítání lidu byl pojat určitý cíl. Cíl byl ten, odstraniti se světa ryze německá území a vytvořiti uměle na místě těchto ryze německých území jazykově smíšená území. Uměle byly tehdy opravami ve sčítání lidu vykouzleny české menšiny v ryze německých krajinách. V územích, která teprve po převratu byla přivtělena k tomuto státu, muselo sčítání lidu podati důkaz, že tato území mají skutečně slovanské obyvatelstvo. Ze všech končin státu přicházely tytéž stížnosti, ve všech končinách však docházelo zcela obzvláštní měrou k tomuto zneužívání úřední moci. Již skutečnost, že skoro nikde, anebo jen zcela sporadicky byli ustanovováni němečtí sčítací komisaři, ukazuje, s jakého hlediska se již předem při organisaci sčítání lidu postupovalo. Reklamace obcí a odvolávání na § 32 prováděcího nařízení z 8. srpna 1920, podle něhož jmenování sčítacích komisařů má se díti po slyšení obecních starostů, bylo odbyto tím, že, jak to na př. učinilo okresní hejtmanství v Zábřehu, bylo prohlášeno, že se shora nařízen byl jiný postup, k čemuž závažné důvody byly směrodatnými. Nejhůře řádil teroristický vliv na Hlučínsku. Zákonité ustanovení znělo již tehdy, že každé svéprávné osobě přísluší právo, aby sama určila svou národnostní příslušnost. Na Hlučínsku nebylo toto právo nikomu přiznáno, ba nebylo poskytnuto ani skrovné právo, aby si každý vyplnil sčítací arch sám. Na Hlučínsku pokoušeli se sčítací komisaři vyhrožujíce četnictvem, potrestáním okresní správou politickou, vykonávati nátlak na obyvatelstvo, aby se přiznávalo k české národnosti. Vyhrůžky propuštěním z práce, odnětím invalidního, nebo vdovského důchodu byly na denním pořádku. Těchto method používalo se všeobecně. Mimo to byly v jednotlivých obcích jaksi zvláštní, specielní vyhrůžky. V Petřkovicích byly obyvatelstvu všechny otázky předkládány jen v jazyku českém a celé řadě osob nebylo přes jejich protest dovoleno vyplniti rubriky 11 a 12, které pro zjištění národnosti jsou směrodatny. V Hošťálkovicích hrozil sčítací komisař peněžitou pokutou 3 - 10.000 korun, anebo 3 měsíce vězení, když se někdo nepřizná k české národnosti. V Šilheřovicích vyhrožoval sčítací komisař Stach ženám, jichž manželé byli v práci a nebyli doma, pokutami a vězením, po př. odnětím invalidního, starobního, vdovského a sirotčího důchodu, nepřiznají-li se k české národnosti. V Bolaticích žádal dělník Bedřich Bietek, aby sčítací komisař do rubrik 11 a 12 sčítacího archu zapsal německy. Byl proto pro rušení sčítání lidu odsouzen k pokutě 1.000 Kč, anebo 14 dnů vězení. Pro domněle stejný delikt odsouzen byl dělník Jan Paschek k pokutě 2.000 Kč. Nepodvolil-li se ten, neb onen diktátu, byl předvolán k okresní správě politické za účelem zjištění své národnosti. Tak bylo často na jeden den předvoláno mnoho set lidí za účelem tohoto zjištění. Kdo se nedostavil, vzdal se svého nároku na námitky, a úřad stanovil sám jeho národnost. Dříve však než došlo k obsílkám a k výslechu, byla strana již zcela určitými methodami zpracována. Došlo k hromadnému trestání pomocí Prügelpatentu, známého císařského nařízení z roku 1854 a všude znělo odůvodnění: "nepřístojné chování vůči sčítacímu komisaři". Bylo sice lze se odvolati, ale většinou nemělo to žádného úspěchu, ba známe případ, kde žádost o milost, za prominutí trestu, byla vyřízena tím způsobem, že pokuta byla ještě značně zvýšena. Chci z takovýchto rozsudků, jež tehdy vynášeny byly hromadně, uvésti jen jediný v originálu. Je to nález okresní správy politické v Hlučíně a zní: "Zdejším trestním nálezem ze dne 19. února 1921 č. ... byla vám pro přestupek §u 12 nařízení ze dne 30. října 1920, č. 592 Sb. z. a n., spáchaný nepřístojným chováním před sčítacím komisařem a škrtáním ve sčítacím archu, uložena pokuta 1.000 korun, v případě nedobytnosti trest vězení 30 dnů. Odvolání proti tomu podané se podle výnosu zplnomocněného komisaře zamítá, poněvadž skutková povaha přestupku je prokázána. Proti tomuto rozhodnutí není dalšího opravného prostředku." Ale mám po ruce 31 nálezů, které vesměs mají asi stejné odůvodnění. V 31 případech bylo uloženo asi 12.000 Kč na pokutách, anebo 229 dnů vězení. Charakteristický je tento nález: Jan Paschek v Bolaticích byl odsouzen k pokutě 2.000 Kč, anebo 30 dní vězení, protože se sčítacímu komisaři smál do obličeje a že se nepřístojně choval. Vidíte tedy, nepotřebujeme ani reformy správy. Na Hlučínsku se již na základě starých ustanovení provádí to, co je zamýšleno vystupňovaným Prügelpatentem. František Vallischek byl pro odepření výpovědi odsouzen k pokutě 100 Kč, anebo 3 dni vězení. Úspěch těchto násilných method při sčítání lidu na Hlučínsku se také ukázal. Výsledek sčítání byl 39.209 Čechů a 7.709 Němců. Ale úspěch netrval dlouho. Za krátko potom byly obecní volby, pak později volby do Národního shromáždění, a tu se ukázalo, že skutečný výsledek byl právě opačný. Při obecních volbách a při volbách do Národního shromáždění bylo odevzdáno přes 60% hlasů pro německé strany.
Tento výsledek posledního sčítání lidu, který jsem zcela krátce chtěl připamatovati, ukládá nám za povinnost pečovati o to, aby v zákoně učiněna byla všechna opatření, která by znemožnila opětování takovýchto událostí. Musím vám již doznati, ačkoli máme jinou vládní většinu, že k této vládní většině nemáme větší důvěru, nežli k dřívější. Až dosud nám vládní většina nepodala důkazů, že by se vstupem německých stran bylo i jen to nejmenší změnilo v systému vůči Němcům. Potřebujeme zase jen uvésti Hlučínsko, kde se teprve před 14 dny udál případ, že okresní správa politická a četnictvo žádaly, aby plakáty s německým označením jmen, jež po mnohá staletí bylo obvyklé, byly přelepeny a na jejich místo dáno bylo české označení místních jmen. Jedná se o soukromé plakáty, které zvou k návštěvě schůzí. I když víme, že úcta před zákony u naší byrokracie není příliš veliká, přece jen musíme žádati, aby do zákona pojata byla ustanovení, která zabraňují zvůli sčítacích komisařů. Předložená osnova zákona je pro nás v tomto znění nepřijatelná, neboť i nadále připouští jakoukoli zvůli sčítacích orgánů. Největší nedostatek předložené osnovy zákona je však v tom, že provádění sčítání lidu přenechává vládě upraviti nařízením. Předkládáme slavnému senátu 1 návrh a 2 resoluce. Především návrh, aby sčítací komisaři a revisoři byli jmenováni podle návrhů obecních zastupitelstev, a to podle národnostního klíče obecních zastupitelstev v jednotlivých obcích. Dále předkládáme resoluci, aby při sčítání lidu národnost každého obyvatele zjišťována byla vlastním svobodným přiznáním. § 6 předlohy obsahuje sice ustanovení, že trestáno býti má každé úmyslné jednání, kterým se správnost sčítání porušuje, anebo ohrožuje, ale obáváme se velice, že tento § 6 bude jen jednostranně vykládán vůči obyvatelstvu, že § 6 stane se novou šikanou se strany vlády, že se však neobrátí proti druhé straně tam, kde skutečně je násilí, a že se ho nebude používati proti přehmatům sčítacích komisařů. Proto podáváme resoluční návrh, že se přestupku §u 6 dopouštějí také sčítací komisaři, kteří se pokoušejí na obyvatelstvu slovy, anebo skutky působiti k přiznání národnosti v určitém směru. Tyto návrhy a resoluce, které předkládáme, a které se obracejí na adresu německých vládních stran, kryjí se s požadavky sepsanými roku 1921 v pamětním spise, jejž všechny německé strany předložily tehdejšímu ministerskému předsedovi. Dne 15. března 1921 - tedy včera byl jubilejní den - konala se zde obšírná debata o provádění a o přehmatech při sčítání lidu roku 1921. Jednomu z těch senátorů, kteří s německé strany přišli ke slovu, je to kolega Luksch, bych doporučoval, aby sobě, dříve než přikročíme k hlasování, uvedl na paměť svou řeč, kterou tehdy pronesl. Snad to přispěje k tomu, aby si on a jeho soudruzi ve straně připomněli povinnosti, které sobě tehdy sami uložili. Podobně platí také o německé straně křesťanskosociální, která tehdy v celé řadě interpelací upozornila na tyto přehmaty. Nehájí-li tyto německé vládní strany práv národnostních menšin, berou na sebe již dnes plnou odpovědnost za všechno to, co se v tomto oboru bude díti roku 1931, odpovědnost za opětování oněch událostí, jak jsme se jich dožili roku 1921. (Potlesk stoupenců.)
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Friedrich. Dávám jemu slovo.
Sen. Friedrich (německy): Vážené dámy a pánové! Tato předloha o sčítání lidu je v této formě pro nás rozhodně nepřijatelná. My Němci chceme poctivé sčítání lidu. Ale takové nynější předlohou není zaručeno, aby se docílilo poctivého sčítání lidu, dlužno bezpodmínečně vzíti zřetel ke zkušenostem, které byly učiněny při posledním sčítání lidu. Poslední sčítání lidu roku 1921 bylo aktem největšího znásilnění svobodného přiznání národnosti. Nesčítala objektivní komise, sčítal český Národní výbor a sčítal s terorem, který nemá sobě rovna. Obzvláště v jazykově smíšeném území byl proti sčítaným Němcům vykonáván násilný vliv, jenž vůbec znemožňoval jakýkoliv správný obraz o cifrách národnostních poměrů. Neví vlastně dodnes ještě nikdo, jaký je správný poměr národů v tomto státě. Sčítací komisaři byli samí Češi, anebo alespoň lidé, kteří stáli na české straně. Mnozí z nich neuměli vůbec německy čísti a psáti, a sčítali přece v německých krajinách. Tisíce stížností bylo přednášeno, ale marně. Nepotřebuji zde nic opakovati, všechen lid ví z novinářských zpráv z tehdejší doby, co se dálo. Pan řečník přede mnou přednesl právě veliký počet případů nepřístojností a také německá strana národní podala společně s jinými německými stranami roku 1921 v poslanecké sněmovně interpelaci, která vytištěna je pod č. t. 3128 a ve které shrnuty jsou všechny hrozné události a nepřístojnosti, ke kterým došlo při posledním sčítání lidu. Nechci to opětovati, každý si může tento tisk přečísti a užasne dnes ještě více než tehdy nad tím, co se dálo. A prosím: Na tuto interpelaci nebylo dosud vůbec odpověděno. Tedy všechna ministerstva od oné doby přiznala, že je pravda všechno to, co se v této interpelaci jako stížnost uvádělo. Netoliko Němci, také Poláci a Maďaři pronášeli tehdy tytéž stížnosti. To nebylo žádné sčítání lidu, dámy a pánové, to bylo podvodné jednání českého Národního výboru, aby se došlo k cifrám, kterých jste potřebovali na krytí nesprávných údajů, jež jste učinili v Paříži, Versailles a St. Germainu při mírových smlouvách. Že se to těmto pánům přesto nepodařilo, anebo nepodařilo v té míře, jak to chtěli, toho vinu nenesou tito pánové, nýbrž poměry a odpor sčítaných osob. Do jaké míry se jim však přece podařilo zahladiti správné číslice a dát zmizeti Němcům, to ukazuje tato skutečnost. Pan řečník přede mnou se již zmínil o Hlučínsku. Uvádím vám nyní číslice, které mám po ruce. Na Hlučínsku bylo při sčítání lidu roku 1921 z asi 50.000 obyvatelů napočteno vůbec 7.707 Němců. Němci by tedy činili jen 15.41% obyvatelstva. Roku 1925 konaly se volby do parlamentu. Při těchto volbách vykonáván byl v celém Hlučínsku neslýchaný teror, německé voličské schůze byly vůbec zakazovány a vším způsobem znemožňovány. Také v každém jiném ohledu byl při těchto parlamentních volbách vykonáván násilný vliv a přesto byl výsledek: 14.497 německých - hlasů z vůbec odevzdaných 23.397 hlasů, tedy z veškerého počtu voličů na Hlučínsku bylo 61.97%, okrouhle 62% Němců. Jaké procento Němců by se teprve objevilo, kdybyste vzali počet obyvatelstva! Neboť voličové nejsou přece totožní s počtem obyvatelstva, protože v něm nejsou obsaženy ročníky až do 21 let. Není to skandální, když se zde mluví o sčítání? Chcete doopravdy, aby nejbližší sčítání lidu dopadlo zase tak jako toto dřívější sčítání? Předloha, která se zde má státi zákonem, nepřipouští jiného výkladu. Naopak, lze z ní seznati, že přímo zákonem chcete stanoviti, že vláda může také nejbližší a všechna další sčítání lidu prováděti tak, jak právě chce a jak toho potřebuje.
To ukazuje především § 2. Vládě dostává se tímto paragrafem zmocnění stanoviti nařízením, jaké údaje sčítáním mají býti vyšetřeny, jak se sčítání má prováděti, dále jaká další sčítání s tím mají býti spojena. Kdo to se sčítáním lidu myslí poctivě, ten nemůže nikdy souhlasiti s takovýmto paušálním zmocněním pro vládu. Obzvláště menšinové národy musí žádati, aby za každých okolností sčítána byla národnost osob sčítaných, a to podle svobodného jejich přiznání. Nesmíme nechat dojíti k tomu, aby dočasná vláda vytvořila nějaké nejasné pojmy a pak sčítala podle nich místo podle národnosti. Chceme míti zjištěno, kdo se přihlásí za Němce, kdo za Čecha, anebo kdo se přihlásí k jiné národnosti. Dovolil jsem si v této příčině podati návrh, který zní: "§ 2 nahrazen budiž tímto odstavcem: V každém případě budiž sčítáním lidu zjišťována národnost sčítaných osob na základě jejich svobodného, jakéhokoliv vlivu prostého přiznání." Prosím vás, abyste tento návrh z udaných důvodů přijali.
Bylo by ovšem také dobře, kdyby již v zákoně bylo stanoveno, která jiná data bezpodmínečně dlužno sčítati, na příklad hospodářský a kulturní význam jednotlivých skupin obyvatelstva podle národností a sociálního postavení stojí zajisté za sčítání vzhledem k příštímu vývoji celého hospodářského života.
Také k §u 3 podávám 2 pozměňovací návrhy. Zkušenosti se sčítacími komisaři při posledním sčítání lidu nutí nás, abychom pro budoucnost žádali jistoty za to, že nebudou zase ustanoveny za sčítací komisaře osoby, které proti menšinovým národům jednaly přímo násilně, anebo tak budou jednati. Sčítací komisaři při posledním sčítání lidu neměli vůbec úmyslu sčítati objektivně, chtěli právě obdržeti určitou číslici, jak jsem již před tím řekl, které potřebovali na dotvrzení Memoiru 3 a z jiných důvodů, a z části se jim to také podařilo. Ale to dlužno přece při příštím sčítání lidu a při každém dalším bezpodmínečně znemožniti. Podal jsem tudíž 2 návrhy, které směřují k tomu, aby sčítací komisaři a revisoři ustanovováni byli jen k návrhu obecních zastupitelstev politickými úřady, při čemž by se přihlíželo k národnosti obyvatelů každé obce. Dalším bodem, kterého při sčítání lidu dlužno dbáti, je to, aby po skončeném sčítání nikdo více nemohl hnouti sčítacím materiálem. Podle zkušeností posledního sčítání lidu máme za to, že tento materiál v žádném případě nesmí býti ponechán vládním orgánům. Výsledky sčítání lidu nemají býti odevzdány vládě, nýbrž ihned statistickému úřadu, a to pod kontrolou. Nesmí se dříve ještě uplatňovati vládní vlivy, nýbrž zpracování má provésti statistický úřad, výhradně k tomu oprávněný. Podal jsem v této příčině také návrh, podle kterého bod 3 §u 3 má zníti: "Výsledky sčítání lidu nechť sčítací komisaři odevzdají nikoli vládě, nýbrž statistickému úřadu, tento je zpracuje a do 3 let ode dne sčítání lidu učiní tiskem nezkrácené přístupny celé veřejnosti." Prosím vás, abyste také tento návrh přijali.
Ve všech zemích na světě sčítá se poctivě. Každá země má úmysl, uvědomiti si jasně takovéto důležité číslice veřejného života. Prosím vás, abyste pracovali spolu k tomu, by se také v Československu sčítalo poctivě. Dosud tomu tak nebylo. Pečujte o to, aby se skandály posledního sčítání lidu neopakovaly. Změňte tuto předlohu. Pro nás je nepřijatelnou. (Souhlas stoupenců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen.
Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy.
Žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.
Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte):
"Pozměňovací návrhy sen. Friedricha a spol. k vládnímu návrhu zákona o sčítání lidu, č. t. 336.
I. § 2 doplněn budiž tímto odstavcem:
V každém případě budiž sčítáním lidu zjištěna národnost sčítaných osob na základě svobodného, všech vlivů prostého přiznání těchto osob.
II. § 3 má zníti:
Odstavec 1. Sčítací komisaři a revisoři ustanovováni buďtež jen k návrhu obecních zastupitelstev politickými úřady, při čemž dbáno budiž národnosti obyvatelů každého místa.
Odstavec 2. zní stejně jako odstavec 1. osnovy.
Odstavec 3. Výsledky sčítání lidu nechť sčítací komisaři nepředkládají vládě, nýbrž ihned statistickému úřadu, který je zpracuje a do 3 let ode dne sčítání lidu v tisku nezkrácené učiní veřejnosti přístupnými.
Pozměňovací návrh sen. Jokla a soudr. k č. t. 350.
K §u 3 odst. 1.:
Sčítací komisaře a revisory nechť jmenují okresní správy politické po návrhu obecního zastupitelstva, a to podle poměrů sil národností v obecním zastupitelstvu.
Resoluce sen. Jokla a soudr. k č. t. 350.
Při sčítání zjišťována budiž národnost každého obyvatele podle jeho volného, všech vlivů prostého přiznání.
Resoluce sen. Jokla a soudr. k č. t. 350.
Přestupku §u 6 dopouští se také sčítací komisař, který se pokouší slovy anebo skutky vykonávati vliv na přiznání národnosti v určitém smyslu."
Předseda: K doslovu dávám slovo zpravodaji výboru ústavně-právního, panu sen. dr. Havelkovi.
Zpravodaj sen. dr. Havelka: Slavný senáte! Oba páni řečníci zde přednesli řadu stížností na domnělé nesprávnosti, které se prý staly při minulém sčítání lidu, které bylo provedeno v roce 1921. Nemám možnosti, abych to zkontroloval, zda je to správné, ale věřím, že oba pánové, kteří byli při tom, měli bonam fidem. Nesmějí však pánové zapomínati - posito, sed non concesso, že se staly přehmaty - že to bylo v r. 1921, že od té doby uplynulo 6 let, že sčítání má býti provedeno v r. 1931, tedy po 10ti letech, že u nás poměry se konsolidují a že hlavně pánové s německé strany mají jinou garancii pro správnost, než měli v r. 1921.
Bylo-li poukazováno na Hlučínsko, tedy, jsem-li dobře zpraven, tam se stalo zase naopak to, že my měli méně Moravců za republiky, než bylo jich přihlášeno pod pruskou vládou. Tedy také věc, která se dovede vysvětliti.
Přicházím, slavný senáte, k jednotlivým návrhům. Je zde návrh pana sen. Friedricha a spol., aby § 2 doplněn byl tímto odstavcem:
V každém případě budiž sčítáním lidu zjištěna národnost sčítaných osob na základě svobodného, všech vlivů prostého přiznání těchto osob.
Toto ustanovení je přebytečné, to se samo sebou rozumí. Zvláště se rozumí, že bude zjišťována národnost. To bylo také v prováděcích nařízeních minulých, totiž v §u 3. Že to má býti svobodné, beze všeho nátlaku, rozumí se také samo sebou, a bylo by to podivné, aby něco takového bylo dáváno do zákona, nehledě k tomu, že předloha má sankci a výslovně tam uvádí v §u 6, "že přestupky nařízení vydaných podle tohoto zákona k ochraně svobody a správnosti sčítání trestají se atd." Zde je to expressis verbis, takže je úplně zbytečné, aby se to ještě jednou dávalo do zákona k §u 2.
§ 3, odstavec 1. má zníti podle návrhu pan sen. Friedricha a spol. takto:
Sčítací komisaři a revisoři ustanovováni buďtež jen k návrhu obecních zastupitelstev politickými úřady, při čemž dbáno budiž národnosti obyvatelů každého místa.
Slavný senáte, tento návrh odporuje základnímu ustanovení §u 2, kde vládě je dána moc, aby ustanovila nařízením, kdy sude sčítati, jak se bude sčítati a co se bude sčítati.
Odstavec 3. má zníti: Výsledky sčítání lidu nechť sčítací komisaři nepředkládají vládě, nýbrž ihned statistickému úřadu, který je zpracuje a do 3 let ode dne sčítání lidu v tisku nezkráceně učiní veřejnosti přístupnými.
Slavný senáte, to by ten elaborát divně vypadal. Při tom ohromném počtu těch dat, kdyby to všechno mělo jíti přímo bez provedení revisí ke statistickému úřadu okamžitě - budou tu obecní výkazy, okresní výkazy - tedy ten úřad při tom malém počtu úřednictva musil by prováděti teprve to, co mají prováděti lidé poměrů znalí na místě samém. Kdy by ten materiál zpracoval, není možno určit, a proto také je nemyslitelno, aby se vůbec ustanovila nějaká lhůta statistickému úřadu, tím méně, když by ten celý materiál šel přímo od zdola nahoru, jak jsem se o tom zmínil, a statistický úřad by musil prováděti úkol těch sčítacích komisařů i revisorů.
Pokud se týče návrhu sen. Jokla a soudr.:
Sčítací komisaře a revisory nechť jmenují okresní správy politické po návrhu obecního zastupitelstva, a to podle poměrů sil národností v obecním zastupitelstvu.
I toto ustanovení odporuje kardinálnímu ustanovení §u 2, že je to dáno do moci vlády. Jak vláda si ten způsob zařídí, bude její věcí, a opakuji znovu, že pro občany německé národnosti je právě ve vládě již jiná garancie, nežli r. 1921.
Slavný senáte! Jménem ústavně-právního výboru navrhuji uctivě, aby návrhy byly zamítnuty.
Předseda (zvoní): Prosím dámy a pány, aby se posadili. (Děje se.) Budeme hlasovati.
Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům míním dáti hlasovati takto:
o §u 1 a 2 podle zprávy výborové;
o návrhu sen. Friedricha a spol. na doplnění §u 2;
o návrhu sen. Friedricha a spol. na znění §u 3; bude-li zamítnut,
o návrhu sen. Jokla a soudr. na znění odst. 1 §u 3; bude-li zamítnut,
o znění §u 3 až 8. nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové, nebude-li námitek.
Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tudíž postupovati tak, jak jsem právě prohlásil. (Hluk. - Zvoní.) Prosím o klid!
Kdo souhlasí se zněním §u 1 a §u 2 podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je schválen.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Friedricha a spol., který byl přečten na doplnění §u 2, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Friedricha a spol na znění §u 3, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, i tento návrh je zamítnut.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Jokla a soudr. na znění odst. 1. §u 3, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Je zamítnut.
Kdo souhlasí se zněním §u 3 až incl. 8, s nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tato část a tudíž i celá osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny, tisk 336.
Nyní budeme jednati o dalším předmětu pořadu. Tím jest:
3. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 339) o vládním návrhu zákona, jímž se povolují daňové výhody pro nově vzniklé výrobní podniky národohospodářské důležitosti. Tisk 352.
Zpravodajem je pan sen. dr. Fáček. Dávám jemu slovo.
Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Vládní návrh, který přijala poslanecká sněmovna s některými změnami, a jehož schválení doporučuji jménem rozpočtového výboru, je kus právní unifikace mezi Slovenskem a našimi zeměmi, unifikace, která bude asi po chuti pánům zástupcům slovenským, poněvadž tentokráte se zásady, dosud platné na Slovensku, rozšiřují na území celé republiky. Je známo, že Uhry byly klasickou zemí umělé podpory průmyslu. Čl. 3 zákona z r. 1907, který dosud platí na Slovensku, poskytnul celou řadu daňových, poplatkových a jiných výhod podnikům, které zavedly novou výrobu v zemi dosud nezastoupenou, nebo výrobu zastoupenou dosud nedostatečně tenkráte, jestliže z národohospodářských důvodů bylo zřízení těchto podniků žádoucí. Tato zásada se rozšiřuje navrženým zákonem na území celé republiky, ovšem v rozsahu poněkud omezeném. Odpadají výhody poplatkové a jiné a zavádí se jenom úleva při dani výdělkové, zvláštní, placené společnostmi a všeobecné placené jednotlivci, a to tak, že podniky toho druhu mohou býti na žádost, o které rozhodne ministerstvo financí v dohodě s příslušným ministerstvem, zproštěny na dobu až 5 let úplně daně výdělkové, jestliže v tom roce nevyplácejí větší než 4%ní dividendu, jestliže vyplácejí dividendu vyšší, ale ne nad 6%, může jim býti přiznáno osvobození poloviční. Obdobné je to při podnicích podrobených všeobecné dani výdělkové, jenže sazba je jiná a osvobození je přiznáno tenkráte, když výtěžek nečiní více než 6% kmenového kapitálu, a až do 8% je osvobození poloviční.
Obdobně jsou osvobozeny také příděly do reservních fondů společností, ovšem s výhradou, že budou dodatečně zdaněny, jestliže použije se jich později k výplatě dividend, rozmnožení akciového kapitálu atd.
V rozpočtovém výboru se nám naskytly rozpory, je-li vůbec potřebí usnášeti se o tomto zákoně specielním, poněvadž ustanovení docela obdobná, skoro slovně shodná, jsou pojata do vládního návrhu daňové reformy, který má také nabýti účinnosti od 1. ledna 1927 jako tento zákon. Věc se vysvětluje tím, že tento specielní návrh byl předložen již v červnu minulého roku. Bylo to vyvoláno potřebou v určitém konkrétním případě, pro zavedení výroby dusíkatých látek, na které se tenkrát v určitém místě naší republiky pomýšlelo. Mezitím prošla doba, takže i tento podnik, který nebyl posud zřízen, bude moci použíti výhod, které má poskytnouti zákon o reformě daní přímých. Přes tyto pochyby, poněvadž je zde již o věci usnesení poslanecké sněmovny a poněvadž ještě přece není docela jisto, že zákon o všeobecné reformě daní přímých bude uzákoněn se zpětnou platností od 1. ledna 1927, rozpočtový výbor doporučuje, aby slavný senát dal svůj souhlas k osnově tohoto specielního zákona, který přirozeně při uzákonění všeobecné reformy daňové bude musiti býti zase zrušen.
Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Průša. Nežli mu dám slovo, navrhuji řečnickou lhůtu na 1/4 hodiny. Není námitky? (Námitek nebylo.)
Není námitek. Řečnická lhůta je tedy 1/4 hodiny. Prosím pana senátora, aby se ujal slova. Slovo má pan sen. Průša.
Sen. Průša: Vážený senáte! V celku vzato, je tento návrh zákona, jímž mají býti poskytovány daňové výhody pro nově vzniklé výrobní podniky národohospodářské důležitosti částí plánu dnešní vlády, částí toho plánu, podle kterého mají býti v ještě větší míře přesunuta daňová břemena na široké masy obyvatelstva, částí toho plánu vlády, jak nejlépe, nejlehčeji pomoci zajištění vysokých zisků kapitalistům, držitelům výrobních prostředků.
Osvobození je fakultativní, budou o něm rozhodovati příslušná ministerstva. Je omezeno na 5 roků. Dosud se tak činilo pro závody stávající. Ovšem praxe dosavadní vyvolávala často zlou krev, a to zvláště u malého poplatnictva proto, že ono nemohlo pochopiti, proč na př. odepsaly se statisícové nebo milionové obnosy na dlužných daních těm společnostem, nebo jedincům, o kterých bylo známo, že buď utrpěly jen zcela nepatrné ztráty, anebo vůbec žádné, ač mezi tím malý člověk, který plným právem domáhal se snížení mnohdy i neprávem předepsaných daní, byl odmítán a odpis jemu nebyl poskytnut, ač opravdu často jednalo se o holou existenci. Nyní bude pro podobné odpisy kapitálově silným důvod v tomto zákonu a prostě se řekne: Podnik, kterému poskytujeme daňovou výhodu, je národohospodářsky důležitým proto, že zavádí zde výrobu toho druhu zboží, které buď zcela se u nás nevyrábělo, anebo jen v nedostatečné míře. Pánové, protože je to tak řečeno v zákoně, bude míti možnost téměř všechen průmysl této výhody pro sebe dožadovati, protože nejenom ten druh výroby, která zde dosud není zcela, anebo v nedostatečné míře zavedena, je pro stát národohospodářsky důležitá, ale zrovna tak i ta odvětví výroby, která s úspěchem exportují. A tohoto důvodu přirozeně použijí velmi často majitelé výrobních prostředků. V zákoně se říká, že výhody daňové mají býti poskytovány těm odvětvím, která dosud zde nejsou zastoupena, anebo jen nedostatečně. Tedy mohou dosáhnouti těch výhod i ty nové podniky, v jejichž oboru pracuje zde celá řada podniků, ale nevyrábí tolik, kolik činí tuzemská potřeba. Může se jednati o 20. 30, 50 i 80% výrobní kapacity toho nebo druhého odvětví výroby. Co to bude znamenati, bude-li se pro nově vzniklý podnik dávati úplný odpis, tedy anulace všeobecné, anebo zvláštní výdělkové daně? Bude to znamenati zvýšení konkurenčních zápasů a v mnoha případech i zánik starého podniku.
Říká se sice v důvodové zprávě rozpočtového výboru, že prý v motivaci vlády je pamatováno na tyto možnosti, ale v samotném zákoně není o tom ani slova. To je zajímavá věc. A kdo zná, jak se u nás zákony vykládají, ví, že velice často se stane pravdou to, co já tvrdím. To je ovšem vaší věcí, ale to také potvrzuje, co jsem svrchu uvedl, že těchto výhod naposled dostane se většině průmyslových podniků, což ostatně je přáním dnešní vlády a koalovaných stran.
Protože touto praxí vznikne notná díra ve státních příjmech, bude hledána úhrada, a ta se najde, jak již přiznal pan ministr dr. Engliš, ve větší intensitě vymáhání daní. Ovšem u těch malých, u chudáků. Pro ty bude více upomínek a exekucí.
Z těch se vydře poslední haléř, aby boháčům mohly se dáti milionové presenty.
Pánové z měšťanských stran rychle zapomínají na svá prohlášení, na své sliby. Před časem v době sice jen částečného státního obhospodařování volaly buržoasní strany po úplné volnosti, dokazovaly, že státní dozor poutá jejich podnikavost, ano dokazovaly, že tento dozor je příčinou hospodářské krise, drahoty atd. Slibovaly, že uvolněním umožní se podnikání, odstraněna bude krise a státní příjmy vzrostou. Pánům zdařilo se úplně uvolniti, ale dnes, kdy stojí podle svých slov "na vlastní noze", kdyby se mělo státi skutkem to, co slibovali, najednou se objevuje, že buď nedovedou, anebo nechtějí státi na té vlastní noze, naopak, že žádají pro sebe i berlu žebráků. Tvrdí, že tyto milionové dary na daních jsou dávány z národohospodářské nutnosti. Kdo je dostane? Hospodářsky silní jedinci, podnikatelé milionáři! Ale při tom máte odvahu z téže národohospodářské nutnosti upírati žebráckou almužnu válečným poškozencům, vdovám a sirotkům po padlých vojínech. Z národohospodářské nutnosti zbavili jste podpory v nezaměstnanosti tisíce a tisíce dělníků, živitelů rodin, kteří ničím jiným se neprovinili, než že jsou chudí, a že ve vašem božském řádu marně shánějí práci a chléb pro sebe a své rodiny. Jak jinak je postaráno o zájmy kapitalistů tímto zákonem!
Milionové podniky, podléhající zvláštní dani výdělkové, osvobozujete od placení úplně, pokud vykáží, že dividendy byly vypláceny jen do výše 4% - kdysi se u nás mluvilo o tzv. občanském a reelním zisku - z poloviny daně jsou osvobozeny ty podniky, které budou vypláceti dividendy do 6%. Při tom jsou osvobozeny všechny dotace fondové.
Jest jisto, že ve většině případů i při enormních ziscích za těchto okolností dividendy dosáhnou jen oné výše, která umožňuje buď úplné, neb poloviční osvobození od placení daně, poněvadž ty zisky se jistě rozplynou.
Podniky, podléhající všeobecné dani výdělkové, mají býti úplně osvobozeny od placení této, pokud poměr celkového výtěžku ke kapitálu v podniku trvale uloženému - toto slůvko, kdo rozumí, jak se to vykládá, je velmi záhadné - nepřesáhne 6%, tedy celkový odpis daňový, a do 8% vykázaného zisku z tohoto trvale uloženého kapitálu poloviční sleva.
Nu, kdo zná, jak tito pánové umí své zisky rozváděti, ano i zatajovati, pak je toto ustanovení pro ně opravdu ideální.
Koruna těchto výhod je pak v ustanovení zákona, že tyto podniky osvobozují se nejen od placení daně, ale i ode všech přirážek. Obce, okresy i země nesmějí od těch podniků, kterým přiznána bude výhoda neplacení buď zvláštní, neb všeobecné výdělkové daně, domáhati se na těchto placení přirážek. Je to opravdu důkladný present se strany vlády a koalovaných stran těmto kapitalistickým podnikům, present na účet samosprávy ovšem. Jak k tomu přijdou zejména obce, aby tato koalice dávala na jejich účet presenty? Vždyť podle povahy výroby z převážné části velké průmyslové podniky vyžadují od obcí velice často zvláštních, mnohdy velice nákladných opatření, jako komunikační, cesty, dlažbu atd., vodovody, ano i rozšíření škol a jiných ústavů; vedle toho sám provoz má často zhoubné účinky na stávající obecní zařízení, a tímto zákonem zbavena má býti samospráva té možnosti, aby část takto vzniklých zvětšených vydání mohla krýti předpisem řádných přirážek k dani výdělkové k tomu podniku, který je jejich příčinou, a který má podle dosud platných zásad na tyto plně přispívati, neb ony jsou jemu k užitku.
Tento zákon dokazuje, že tato koalice buržoasních stran ještě s větší intensitou, než všechny předcházející koalice pracuje na stabilisaci kapitalistického řádu, že ještě s větší brutalitou hodlá využíti malého poplatníka, aby zajistila zisky boháčů.
Pánové, vy dnes jste u moci, vy této moci také chcete plně využíti tímto zákonem, kterému my nikdy nedáme svého souhlasu, neb on v podstatě nemá za účel nic jiného, než aby na útraty chudáků dány byly milionové dary boháčům. (Výborně! - Potlesk stoupenců řečníkových.).