Nebudu se pouštěti do vědecké diskuse, poněvadž není k tomu místa. Jen tolik připomínám, že jsem nečetl ještě v jednom odborném díle finančním, pokud to mohu sledovati, jméno odborníka, který by daň z obratu zařadil do daní majetkových, obchodových. Pokud vím, je všude zařazována do daní spotřebních, pokud ovšem tyto finanční autority o ní vůbec věděly. Musíte si představiti, že ještě před válkou daň z obratu byla neznámým pojmem. Ještě jsou na slovo vzaté finanční autority z let devadesátých a z prvních desítiletí tohoto století, které o dani z obratu nic nevědí. Ale jisto je, že tam, kde se na ni naráží, si nikde netroufají zařaditi ji do daně obchodové, respektive majetkové, všude se počítá do daní spotřebních. (Hlas: Toto stanovisko zaujímal již dr Engliš!) Já pravím, v tom ohledu dr Engliš prodělal metamorfosu, že ve své zprávě z roku 1919 uznává obratovou daň za generální daň spotřební a najednou ji vyřazuje z daní spotřebních a zařazuje ji do jiné skupiny tak zvaných daní obchodových.

Ale pravým poplatníkům je to hrozně jedno, jmenuje-li se daň obratová daní spotřební či obchodovou. Jim záleží prostě na placení. Nám politikům na tom něco záleží, ale poplatníkům je to jedno, poněvadž to platí stejně, ať se to jmenuje tak či onak. Ale tu se ptám, škoda že tu není finanční ministr - jak to přišlo, že zaspal to, co sliboval jako zpravodaj roku 1919, že do zákona o dani z obratu mají přijíti opatření, která by dala naději, že tato daň obratová bude odstraňována. On mluví o tom, že daň z obratu má býti nahrazena - ve své zprávě - zvýšením na příklad daně výdělkové. (Sen. Dundr: Tehdá nebyl ještě ministrem financí!) My vidíme v jeho návrhu berní reformy, že spíše se sníží příjem daně výdělkové.

Ale jedna věc je zajímavá, On praví ve své zprávě, že možno nahraditi daň obratovou jinou vhodnou daní, na př. zvýšením daně výdělkové a p., >a p.< co tam je, to znamená mnoho! Víte, co to znamená? On chtěl k tomu ještě něco říci a tady přestal psáti. On chtěl říci: >Zvýšením daně výdělkové a daně pozemkové.< To už tam nenapsal, to bylo nebezpečné.

Tedy, pánové, zde jsme u bodu, kde můžeme zcela vážně o tom mluviti, jestli, jak pan referent nadhodil, není zde žádná možnost nějakým způsobem odbourati daň z obratu a zjednati jinde náhradu. Já ho na to upozorňuji, že je to možné u daně pozemkové. A je to možno u daně pozemkové. Prosím vás, když daň pozemková nám nehradí ani polovinu resortu ministerstva zemědělství, to přestává všechno - to přestává všechno!

Prosím vás, v rozpočtu na rok 1926 je vedena 97 miliony. Pravda, je zde ještě zvláštní příplatek, zvláštní obnos k ní náleží, který přináleží samosprávným svazkům 44,960.000 dohromady asi 141,990.000. Ale, prosím, ministerstvo zemědělství činí 186 milionů; i s tou částkou, která připadá samosprávným svazkům, nevynáší pozemková daň ten obnos, který vyžaduje ministerstvo zemědělství. To, myslím, že přece jen je podivné. Když čteme důvodovou zprávu, resp. vysvětlivky k osnově vládní o reformě přímých daní, dovídáme se tam úžasná čísla. tak mezi řádky o pozemkové dani se nacházející, aby to nebylo nápadné, my se tam dovídáme, že katastrální ryzí výnos, podle něhož se vyměřuje pozemková daň, je 18krát nižší než odhad důchodu zemědělského u nás, v republice. (Slyšte!) Prosím vás, je možno držeti ještě takovýto berní systém, který zdaňuje podle zásady, která je 18krát nižší, než skutečný čistý důchod? Kdybychom tak žádali u dělníka, aby dělnický důchod byl zdaněn na 18krát nižší základně, než skutečné je, co byste nám pánové řekli? To by neplatil dělník žádné daně, že ano? Ale, prosím, když taková věc je nesmyslná u jiných stavů, pak musí býti nesmyslná také u zemědělského stavu. Nebudu mluviti, jak je toto zatížení rozděleno, jestli jsou zatíženi malí zemědělci mnoho, nebo málo, to prozatím ponechám stranou, mně běží o konstatování, že skutečně pozemková daň není vyměřována spravedlivě, a že kdybychom ji vyměřovali spravedlivě, našli bychom každý rok jistou částku, kterou bychom mohli pomalu odbourati s jinými ještě příjmy, s příjmy za jiné daně, mohli bychom odbourati touto pozemkovou daní právě projednávanou daň z obratu.

Poslouchal jsem zde předevčírem pana děkana Kroihera, který s velikou emfásí nám vykládal, nebo vlastně se ohrazoval proti výtce, že by jeho strana, nebo snad slavná koalice -nechci bráti nadarmo - byla nepokroková. Dokazoval nám tady, že oni, zejména jeho strana je pokroková, že stojí na principu pokroku, že vede stát k pokroku atd. Nebudu se zde zabývati politikou, nebudu ukazovati na konkordát, nebudu ukazovati ani na tamto pravé křídlo, které patří ke koalici a které jistě sotva představuje symbol pokroku. Ale, pánové, já ukazuji jenom na daňový systém od té doby, co je tato koalice na světě, tato koalice, která roztáhla před našima očima v celé nádheře národnostní mír v Československu, jehož motivy všichni známe. (Sen. Dundr: Navzájem se nezklameme!) Tedy, prosím, jak ten pokrok vypadá, pokud se týče daňového systému v republice od té doby, co je koalice? Já vás nebudu unavovati čísly, ale k ilustraci je toho potřebí. V rozpočtu na rok 1926 činí přímé daně v celkových příjmech finančního ministerstva 29 %. Na rok 1927 činí pouze 26 %. Pokud se týká daní spotřebních a cel, ty obnášely v rozpočtu na rok 1926 3.914 milionů, čili 33 % všech příjmů finančního ministerstva. Spotřební daně a cla r. 1927 v tomto rozpočtu, sdělaném touto koalicí, činily 58 % všech příjmů finančního ministerstva, čili 4.908 mil. Kč. Prosím, za jedem rok náš státní rozpočet vzrostl o jednu miliardu spotřebních daní. (Slyšte!) Jestli toto je, pánové pokrokem, pak prosím, budeme-li takto pokračovati ještě 5 let, kde budeme? Dnes činí spotřební daně skoro 5 miliard, pak budou činiti 10 miliard a přímé daně budou snad činiti 10% státních příjmů. Prosím toto je pokrokem? Je to také pokrokem, ale v jednom směru, který nám není příjemný a který si nedáme líbiti, že ano! Je to pokrok jako u moderních tanců. U moderních tanců se dnes charleston vyvíjí, je to dnes jiný tanec, ale motivy jsou odkoukány čarodějům, kteří takovým způsobem tancovali před lidskými obětmi, které byly obětovány k snědění. To je ten pokrok. Přijde ovšem na to, jak ten pokrok vypadá, jaká má kvality, může to býti pokrok napravo, nebo nalevo, pokrok rozumný, nebo nerozumný. Jisto je, že Condoset, slavný filosof francouzský, který prvně označil pojem lidského pokroku, byl by se zhrozil nad tím pokrokem, který se zde jeví, kdyby se ho byl dožil. To stačí pánové k důkazu, že nynější vývoj berního systému u nás je, nepravím, politicky špatný, ale on je národohospodářsky nezdravý, on je vzhledem k lidu, k národu a obyvatelstvu nemožný. Jestliže pan referent dnes zde uvádí, že se tomu diví, aspoň v tom smyslu se vyjádřil, že se přichází se snížením daní, když na druhé straně se přichází s různými požadavky, které znamenají zvýšení státních výdajů, ponechávám stranou, hodí-li se to dohromady, nebo ne. Ale je jisto, že máme právo dožadovati se toho, aby s touto generální daní spotřební byl učiněn již jednou konec, aby byla důkladným způsobem odbourána, poněvadž vzrostla o 1 miliardu. Není možno tuto daň držeti dále, když se vedle toho neustále házejí nové a nové spotřební daně na široké vrstvy lidové.

Pánové, nechci zdržovati tuto debatu, nechci uváděti žádné jiné důvody pro svůj názor, že daň obratová se přežila, že se nehodí do naší doby, že je zatěžováním celého státu, zatěžováním konsumentů i výrobců.

Upozorňuji jenom na to, že podáváme návrh, pro všechny strany přijatelný, aby do §u 10 daně z obratu a daně přepychové z r. 1923 byl dán dodatek, jenž praví, že daň 2 % z obratu se každým rokem snižuje o 1/2 % a daň 1 % že se každým rokem snižuje o 1/4 % tak, aby tímto způsobem jednou tato daň zmizela z našeho berního systému.

Abych shrnul několika slovy své stanovisko k této dani, pravím: Tato daň zasluhuje, aby byla odstraněna, předně proto, že je nesmyslná, ona zdaňuje jeden předmět třeba pětkráte nebo šestkráte; za druhé, tato daň je nespravedlivá, ona zdaňuje vysoký příjem stejně jako příjem malý, nedostatečný k výživě, ačkoliv de fakto tato daň byla původně tak pojímána, aspoň jistý druh daně důchodové. Tato daň dnes již nezdražuje jen životní potřeby o 5 %, jak bylo odhadnuto v r. 1919, kdy byla pouze 1 %, dnes můžeme říci, že zdražila hladinu cenovou nejméně - nepočítám-li příliš - o 8 až 10 %. To je jistě pro každou rodinu taková ztráta, že nelze pokládati tuto daň déle za udržitelnou. Tato daň je dále destruktivní, ukládá se 1 1/2 milionu poplatníků v republice nejrůznější životní míry, nejrůznějšího zařízení kapitálového a technického, ona se ukládá statisícům podniků, živnostníků, malorolníků, kteří často vůbec nemají ponětí ani o podstatě daňové a o své povinnosti k této dani a kteří prostě, poněvadž jejich výdělek není valný, mnohdy sotva stačí k živobytí, peníze spotřebují, tuto daň zkonsumují, místo aby ji zaplatili, takže když jim najednou přijde za 3 léta předpis, jsou na bubnu, poněvadž nemohou zaplatiti těch 8 nebo 10.000 Kčs jež jim najednou berní úřad předepíše.

Člověk si prostě nedovede představiti, jak bylo možné, že jsme mohli tak dlouho držeti tuto daň, která ohrožuje několik set tisíc živnostníků a rolníků, že nejen přijdou na buben, ale i do kriminálu, poněvadž víte, jaké jsou na to tresty. Je něco jiného vkládati takovou generální daň spotřební a nějakou určitou specielní daň spotřební, na př. z cukru a z lihu, poněvadž ta se prostě ukládá jednotlivým podnikům, jichž není mnoho, kde se vybírá, tyto podniky přirozeně za ni ručí se vším, co s tím souvisí.

Ale ukládati daň tak vysokou, jako je daň z obratu, statisícům nepatrným živnostníčkům a rolníčkům? Není pochyby, že z těch lidí je málo takových, kteří si dovedou tuto věc dobře a náležitě představiti a tuto daň ušetřiti, a urvati si kus chleba od úst, aby mohli zaplatiti bernímu úřadu. Většinou upadnou do té jámy, kterou jim ta daň vykope, daň zkonsumují, aby mohli býti živi a pak přirozeně přijde na ně katastrofa. Nemluvím nikterak přehnaně pravím-li, katastrofa. Jděte k soudům, které mají co dělat s insolvencemi, a tam vám řeknou, že veliká většina katastrof je zaviněna daní z obratu. Sám jsem měl mnoho známých, kteří daní z obratu přišli na mizinu. Dokonce jeden můj dobrý přítel, který přijel z Ameriky, a chtěl se zde usaditi a založil si v republice knihařství. Ten prostě, když dostal v trojnásobné výši než očekával, první berní předpis daně obratové, protože se daň příliš prý defrauduje, obrátil se, všechno prodal a jel do Ameriky zpět.

Divím se, že zvláště živnostenská strana se o to nepřičinila, aby aspoň tato daň, když už nejde odstraniti, byla odbourána.

Velevážení pánové, jsme proti této dani, poněvadž je státu nebezpečná. To jest jasné. Když tato daň má za následek takovou destrukci, jak jsem o tom říkal a jak konečně každý, kdo trochu sleduje poměry a má s tím co činit, ví, jednak drahotou živobytí, jednak tím, že ohrožuje živnosti, není o tom pochyby, že se do obyvatelstva zavádí neklid, rozhořčení a že tato daň jest jednou z příčin smýšlení obyvatelstva, které není zrovna příznivé ne snad jen koalici, nýbrž úřadům samým. Myslí, že každý státník měl by býti pamětliv, že každé takové dané, která mu dělá nepřítele, a to z oprávněných důvodů, musí se co nejdříve zbaviti. Myslím, že právě daň z obratu je takovou daní, jíž se musíme zbaviti. Byla zavedena v době, kdy válečné poměry a zvláštní abnormální situace přivodily nezaměstnanost a zdražení, byla zavedena náhle, aby kryla vyživovací příspěvky a zkrátka důsledky, které z těchto poměrů vyplývaly - podporu nezaměstnaných atd. Víte, že se preliminovalo až 300 mil. Kč ročně na tuto podporu. Tyto poměry, pro něž byla zavedena, však odpadly a já proto prosím, aby se také tato slavná sněmovna ve smyslu našeho návrhu vyslovila, a aby učinila první krok k odbourání této daně. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kučera. Dávám jemu slovo.

Sen. Kučera: Slavný senáte! Vládní návrh zákona, jímž se prodlužuje daň z obratu a daň přepychová, nemůže nás naprosto uspokojiti i přesto, že jsou zde jisté změny, které mají snad tuto daň aspoň v některých bodech zmírniti. Pokládáme tuto daň za jednu z daní, jež nejvíce zatěžuje naši výrobu, a nejvíce jsou jí postiženy široké vrstvy konsumentů. Sami tvůrci této daně byli si vědomi, že nelze tuto daň u nás zavésti jako stálý daňový systém, ale že měla sloužiti pouze pro dobu přechodnou, pro sanaci státních financí v době poválečné. Proto také byla původně schválena na dobu tří roků. Dnes však trvá tato daň již 6 roků a vláda opětně přichází s návrhem na její prodloužení z důvodů, že stát ještě dnes nemůže tuto daň zrušiti pro její ohromný finanční výnos téměř dvou miliard. Již toto přiznání samo o sobě svědčí, že všechny ty chvalozpěvy pana ministra financí na aktivitu a stabilitu státního rozpočtu nejsou takové, aby nás přesvědčily o tom, že spějeme u nás ke konsolidaci a finanční rovnováze státních rozpočtů, když tito rovnováha dociluje se tím, že prodlužuje se platnost daní, jež měly býti přechodnými a výpomocí pro státní finance z nouze. Mám dojem, že ani daňová předloha, jež má býti teď v krátké době projednávána, nepřinese státu tolik finančních prostředků, aby daň z obratu mohla býti vůbec odstraněna.

My stavíme se zásadně proti této dani z důvodů, že nejvíce doléhá na konsumenty z řad pracujících vrstev. Daní touto zdražují se všechny potřeby našim širokým vrstvám lidovým, poněvadž některé zboží, nežli se dostane konsumentu do rukou, projde několika obchody, což znamená, že je několikráte o tuto daň zdraženo. Daň tato však postihuje velmi těžce i naše maloživnostníky a malozemědělce. Velkovýroba je zařízena tak, že si vyrábí různé suroviny, potřebné ke zpracování hotových výrobků ve svých vlastních závodech, čímž se placení daně z obratu vyhýbá. Mimo to velkovýroba dovede také i v přiznáních k této dani stát velice obratně poškozovati nesprávnými údaji ve svém ročním obratu. Naproti tomu malý živnostník, i když by tento úmysl měl, nemůže stát nijak zkrátiti, poněvadž praxe u našich berních správ je taková, že se jeho přiznání k dani z obratu dvojnásobně, trojnásobně a také i desateronásobně zvýší.

Uvedu maličký příklady z naší obce. V naší obci žije stařenka, které je dnes 80 roků. Je to porodní babička, která provozuje sice dosud praxi, ale můžete si pomysliti, že při jejím stáří je tato praxe jistě velmi maličká. Jestliže si jí některá chudá žena vezme, děje se to vlastně jenom z útrpnosti. Tato stařena byla sice osvobozena od výdělkové daně jako živnostnice, ale berní správa neúprosně na tom trvalá, že musí udělat přiznání k dani z obratu. Poněvadž neumí číst a psát, přišla na obecní úřad, a tak jsme formálně udělali přiznání k dani z obratu. Počítali jsme, že to není ani možné, aby berní správa jí nějakou daň z obratu vyměřila, a tedy učinili jsme přiznání na 200 Kč, poněvadž měla snad všeho všudy 2 porody za rok, a u těch jistě nedostala víc, poněvadž chodí většinou k chudým ženám, které jí dají také jen 50 Kč. Přiznání udělalo se tedy na 200 Kč, ale berní správa kladenská toto přiznání zvýšila na 2.000 Kč a předepsala daň z obratu 400 Kč přesto, že jsme uvedli, že je ta žena skoro 80 let stará. Tento postup berní správy zasluhuje jistě odsouzení. Této stařeně, která by zasluhovala od státu pensi, poněvadž již 50 roků pracovala, berní správa určila daň z obratu ze 2.000 Kč, příjem to která ona dnes ani za 5 roků nemá. Je pravda, že berní správa tu nedostane nic, poněvadž je to žena nemajetná, ale již to samo svědčí o bezhlavé praksi našich berních úřadů, jak si při této dani z obratu počínají. (Místopředseda dr Krčméry převzal předsednictví.)