Prosím vás, toto je četník? Áno, četníci u nás sú tí najporiadnejší ľudia, to musím povedať, lebo ani jedného večer po 6 hodine, keď sa zotmie, nenájdete vonku. Každý pekne leží doma so ženičkou, každý si pekne spí a ohromné platy berú. A ja, moja maličkosť, pred voľbami som na schôdzi o nich povedal slová, ktoré i pán minister vo snemovni povedal. Za mnou prišiel, pribehol četník do vinohradu a chcel ma vyslúchať. Ja som mu na to riekol: Pane strážmajster, môžte byť rád, že som chladnokrvný človek, vo vinohradoch sú dobré dubové kolíky, vy máte síce ten kver, ale Slovák je horkokrvný. Aké právo máte, že ste prišiel do vinohradu, na moju vlastnú zem ma vyšetrovať? Na to je súd a tam nech ma predvolajú a vyšetria.

A ešte mám jedno. Sú to sriadenci a sluhovia. U nás ich máme dosť. Na našom okresnom súde bolo uprázdnené miesto a o toto miesto sa uchádzal nejaký František Hrnek, legionár. Slávny senát, nie legionár z Ruska, alebo z Poľska alebo neviem odkiaľ, ale legionár, ktorý z Ameriky prišiel, ktorý svoj blahobyt tam opustil, ktorý za vlasť bojoval 2 roky vo Francii a pol roka na Slovensku. Tento legionár žiadal toto miesto, a viete akú dostal odpoveď? Tu to máte (čte): "Pan František Hrnek, legionář, Oroska. Vracíme vám vaše doklady s vaší žádostí o místo zřízenecké u okresního soudu v Uhorské Skalici s tím, že žádosti vaší nelze vyhovět."

Tu mám dopis, kde mi píše iný náš krajan, Procházka, ktorý je inženier a je hlavným vedúcim v cukrovare. Ten ho vzal za vrátneho a tam tento legionár doposiaľ žije. A druhý skalický legionár, keď chcel, aby mal chlieb, aby sa mohol uživiť, odišiel radšej zpät do Ameriky. Vážení pánovia, máme zákony a rozkazy, že legionár má byť prijatý na prvom mieste, ale tento americký legionár za sluhu nemohol byť prijatý.

Slávny senát, takto sa jednať nenechá, tu musí dôjsť k náprave a ten Slovák musí dostať tiež svoj chlieb doma. Ten istý má otca doma na smrteľnej posteli a nemôže miesta dostať, nechcem však povedať, kto miesto dostal, ale nie ten, ktorý tam mal byť.

Slávny senát, k nám do rodného mesta predošlý týždeň zavítala revízia, ktorá bola umele vyvolaná. A chcem zdôrazniť, ako páni revizori vládou vysielaní vedia jednať.

Hospodárske a spoločenské pomery na Slovensku sú rôznymi živlami ešte stále znepokojované. Tieto živly rôznymi intrikami pôsobia tak, aby pokoj a svornosť boly utlačené nesvárami, a vyvolávajú vždy a všade nepotrebný stály politický boj. Tieto živly vystupujú stále spôsobom teroristickým, čím chcú dosiahnuť podporu vedúcich štátnych úradov a väčšinou podarí sa im, keď nie aktívne, aspoň pasívne podopretie ich práce so strany štátnych politických úradov, poneváč úradníci podľahnú týmto samovoľným a dobrovoľným ochrancom štátu a verejného života preto, lebo sa domnievajú, že inak by bola ich existencia snáď ohrožená. Takýto živel je pán Jozef Zvědělík, riaditeľ dvojtriednej obchodnej školy v Uh. Skalici. Na miesto aby sa staral o jeho štátom mu sverenú školu, je on, prosím, členom mestskej rady, členom mestského patronátu, členom mestskej finančnej komisie, predsedom správy a členom výboru Mestskej sporiteľne v Uh. Skalici. Tieto všetky funkcie, ktorým sa tou najväčšou energiou venuje, vykonáva samozrejme na úkor svojho hlavného úradu, keďže vysedáva celé poldni len na pr. v mestskej rade. Také účinkovanie musí byť na škodu jeho úradu. On znepokojuje občiansky život aj tým, že sedí v patronáte napriek tomu, že jeho štyri deti ani pokrstiť nedá. (Hlas: Hanba mu!) V Mestskej sporiteľni pôsobí však ten najškodlivejší nesvár tým, že vždy a všade stavia sa proti vôli väčšiny občianstva a proti všeobecným záujmom a všeobecnej dôvere. Myslím, že Mestská sporiteľňa na Slovensku má slúžiť k dobru a blahu miestneho a okolitého, tam starousedlého obyvateľstva. Myslím, že toto obyvateľstvo má právo zvoliť si funkcionárov do jeho sporiteľne domorodých, mu osobne známych, poctivých a plnú dôveru požívajúcich ľudí. Tomu však nie je tak, lebo pán Zvědělík s pánom vládnym komisárom a náhodou prítomným revizorom Voríškom preskúmali si na uprázdnené miesto úradníka sporiteľne došlé žiadosti a tým najväčším terorom prehlásil pán revízor: zvoliť si môžete z uchádzačov len toho, kto má za kvalifikáciu obchodnú akademiu a dlhodobú sporiteľnú prax. Dôvera občianstva, ktorá sa javí väčšinou hlasov výboru, je nič, záruka osobnej známosti a známej poctivosti je nič, autonomne právo sporiteľného výboru je tiež nič. Rozkázané je, nesmiete si zvoliť, koho chcete a koho vy uznávate za spôsobilého, než len toho, koho uzná za takého pán revizor. Nesmiete si zvoliť Slováka však preto, lebo požadovanú dlhodobú sporiteľňu prax tento mať nemôže, poneváč na Slovensku sporitelieň nebolo. Pán revizor informovaný, že ktorý z uchádzačov požíva nejväčšej dôvery a dozaista dosiahne aj väčšinu hlasov, jednoducho nariadil p. vládnemu komisárovi: "Keď bude tento pán zvolený, musíte voľbu zrušiť!"

Pýtam sa p. ministra vnútra, či je ochotný postarať sa o to, aby autonomne právo sporiteľného výboru bolo zabezpečené, aby si mohol tento výbor voliť sám osoby, ktoré uznáva za spôsobilé bez akejkoľvek výhrady a aby mu nebola akýmkoľvek spôsobom osoba nanútená. Pýtam sa ho ďalej, či je ochotný, aby revíziu sporiteľne prevádzaly osoby objektívné a nie strannícke, najmenej však také, ako revizor Voríšek, ktorý sa nestaral o mienku väčšiny správy a výboru, ale len s p. vládnym komisárom a uvedeným p. Zvědělíkom chodia s pohostinstva na pohostinstvo pri pohárku upečie sentencie, ktoré ďaleko presahujú jeho právomoc.

Taktiež pýtam sa p. ministra školstva a národnej osvety, či je ochotný postarať sa o to, aby pán riaditeľ obchodnej školy v Uh. Skalici staral sa všemožne a výlučne o túto školu a prestal so svojim neblahým pôsobením v uvedených mestských samosprávnych úradoch, poneváč, keď on požíva s jeho manželkou, ktorá vyučuje tesnopisu na tejto škole, od štátu 60.000 Kč ročného platu a v uspokojení, že má tak skvele zabezpečenú budúcnosť, žije len politike, intrikárstvu, udajne fabrikuje tiež letáky a vnáša politické boje do uvedených úradov a stará sa o všetko, len najmenej o tú štátom mu sverenú školu, tým ničí dôveru obyvateľstva k štátnej správe.

Než skončím, ešte nie ústy Slováka, ale ústy Čecha chcem prehovoriť, a to Čecha prvotriedneho, ktorého považujem, že aspoň také zásluhy má za našu drahú republiku - keď nie viac - ako prezident Masaryk, pána dr Kramářa, ktorý hovoril v poslaneckej snemovni, že sa nám Slovensko odcudzuje a príčinou že sme sami - a dodal hneď - pretože z tých zlých sme na Slovensko poslali najhorších. Áno, slávny senát, to je pravda, to je dokázané, že na Slovensko došli tí, ktorí boli vyvrheli národa českého, za ktorých ten národ statočný a poctivý doma sa hanbil, česť výnimkám, ktoré sú mnohé, ktoré s otvorenou náručou prijímame, vítame a ctíme. Ale, drahý senát, veľactení pánovia a dámy, komu toto prináleží? Vám a nám. Očistite toto, soberte si ich a Slovensko, ktoré nie je husitské, ako oni hlásajú, ktoré je cyrilometodejské, kresťanské, bratskou láskou vyjde k vám, bude sdružené s vami a pôjde s vami, ale tú špinu, ako prehovoril pán dr Kramář, tú odstráňte od nás a svorní budeme a tejto svornosti blahoželám a za stranu svoju prehlasujem, že za rozpočet hlasovať budeme. (Potlesk u senátorů slovenské strany ľudové.)

Místopředseda Klofáč: Slovo uděluji panu sen. Hutterovi.

Sen. Hütter (německy): Slavný senáte! Ministerský předseda Švehla označil ve svých vývodech v rozpočtovém výboru v senátě 4. prosince tohoto roku za nejdůležitější úkol parlamentu kontrolu státního hospodářství a za nejvýznačnější právo parlamentu jeho kritiku. Parlament, že je povinen vykonávati toto právo do krajnosti.

Práva kritiky bylo během porad o státním rozpočtu pro příští rok využito vydatnou měrou všemi stranami, a také německá národní strana vykonávala, při "kontrole státního hospodářství" nejostřejší a zcela oprávněnou kritiku, podala však také v zájmu německého lidu v tomto státě mnohé věcné a dobře odůvodněné pozměňovací návrhy, které by nebyly vyžadovaly žádného podstatného většího zatížení státního hospodářství a jež měly zmírniti do jisté míry největší nespravedlnosti proti našemu sudetsko-německému obyvatelstvu. Tyto návrhy jsme předložili také v senátě, ačkoliv musíme skoro s jistotou předpokládati, že naše vládní většina, mezi nimi bohužel také německé strany, je také zde odmítnou. Jsou mezi nimi návrhy, které v historických dobách sudetsko-německé jednoty také dnešní němečtí aktivisté schvalovali a horlivě hájili. Naše návrhy týkají se zlepšení našeho těžce ztrádajícího německého hospodářského života, sociálních zákonů, školy, finančního hospodářství atd. a chtějí praktickými návrhy raziti cestu samosprávě a odhaliti zakuklené hospodářství pozemkového úřadu. V krajně omezené řečnické době jest bohužel nemožno všechny tyto otázky znovu rozvinouti, i chci jen některé z nich krátce podrobiti rozboru.

Podle mínění pana ministerského předsedy vedly tuto vládu doposud tři velké myšlenky, jež se vyjadřují ve slovech: "Fiskus, mzda a spotřeba", současně musil však stran státních podniků konstatovati, že ohled na "odchodní rentabilitu a produktivnost pominul," neboť to že bylo "ponecháno soukromým zájmům". Právě rentabilita a výkonnost našich průmyslových a obchodních podniků byla však státním zasahováním různého druhu, nadržováním českému průmyslu a českému řemeslu - státní dodávky pro německé podniky skoro nelze obdržeti - nejen pomíjena, nýbrž přímo podvázána. Co tu pomůže nářek: "Nesmí nám býti lhostejno, jak daleko sahá schopnost poplatníků", když daňový útisk a neúčast vlády na udržení starých a opatření nových odbytišť pro náš průmysl nutí jeden kvetoucí podnik za druhým k omezování práce, k propouštění dělníků a k změně organisace, a znovu popírá jedno ministerské slovo, které tak krásně zní: "Každý podnik, který chce býti schopen života, musí se také vypláceti!"

Náš průmysl potřebuje co nejdůraznější a cílevědomé posily a podpory, jinak brzy vyschne nejlepší pramen daní tohoto státu. Naše německé obce obětují tisíce a tisíce korun na podpory v nezaměstnanosti a klesají téměř pod těmito nepředvídanými břemeny, která zavinil špatný směr vlády. Právem můžeme přece od vlády očekávati, že našim obcím budou tyto nouzové výlohy v krátké době vráceny, poněvadž nebylo možno na ně pamatovati v řádném rozpočtu pro dotčený rok. Peněz k tomuto účelu nebude se zajisté nedostávati vládě, která má pro cesty českých členů parlamentu do Jugoslavie a pro dary slovanským městům ihned po ruce 277.000 Kč a která vyhazuje miliony na zbytečnou propagandu a representaci. Panuje však snaha vyhnouti se samozřejmé povinnosti dostatečné státní péče o nezaměstnané a poukazuje se na Gentský systém, jenž však naprosto nedostačuje.

Mnohými krásnými slovy vláda opětovně slibovala ekonomisaci státních podniků, a bylo ohlašováno, že státní podniky budou vedeny a spravovány jako samostatná hospodářská tělesa, aby zvýšily svůj výnos. Výsledek těchto opatření ještě bohužel v žádném směru nepozorujeme. Naopak, postačí jen postaviti si před oči poměry na našich poštách a železnicích, a dostaneme přímo odstrašující představu o nehospodárnosti těchto státních podniků. Nejdříve železnice. Pokud byly ve formě akciových společností soukromohospodářskými podniky, pohybovaly se osobní a nákladní sazby v rozumných mezích. Při tom mohly tyto společnosti každoročně, jako na příklad bývalá česká severní dráha, vypláceti svým akcionářům zcela slušné dividendy. Jinak je tomu od té doby, kdy tyto podniky přešly do státní správy. Nejen že není více ani stopy po nějakém čistém zisku, tento zisk se proměnil ve schodek. Odstranění tohoto schodku hledí se však nyní dosíci nikoli tím, že by se prováděla hospodářská správní opatření, nýbrž prostě tím, že se využívá bezkonkurenčnosti a že se sazby báječně zvyšují. Zdali se tím veškeré hospodářství co nejcitelněji poškozuje či nic, zůstává panu ministru železnic ovšem úplně lhostejno. Shledává-li pan ministr v tom hospodářské vybudování, pak bylo by snad na místě, aby vzal několik soukromých hodin v některém soukromohospodářském podniku. Tu by si ke svému údivu musil uvědomiti, že by každý soukromý podnik v nejkratší době musil ohlásiti konkurs, kdyby měl podobnou hospodářskou správu, jako státní podniky.

S našimi místními drahami jedná se vůbec více než macešsky, ježto se na nich provoz stále víc a více omezuje, nečetné vlaky, někdy jen dva denně, jezdí v době, kdy nikomu neprospějí. Na spojení s dopravou na hlavních tratích zřídka kdy se bere ohled. Požadavek propočítání dopravného na místních drahách zaniká bez účinku. Na interpelaci, kterou jsem v této věci v senátě podal dne 18. března 1926, a jež se hlavně vztahovala na macešsky odbývanou místní dráhu Krásná Lípa-Herrnvalde-Rumburk-Mikulášovice, dosud nebyla dána odpověď, ačkoliv obyvatelstvo, které na této trati bydlí, má velký hospodářský zájem na tom, aby své uhlí dostávalo o 262 Kč (Zahrady) až 334 Kč (Mikulášovice) na vagóně levněji nežli doposud.

Ohledně čistoty ve vlacích rád konstatuji, že se po mém zakročení v této věci mnohé zlepšilo, ačkoli také dnes ještě dokonce ani v rychlících není vody k mytí. Od uznávaných výhod, které poskytuje říšsko-německá železniční správa cestujícímu obecenstvu, jsme bezpochyby ještě velmi vzdáleni. Zavedení IV. třídy na drahách, která se v německé říši tak osvědčila a která zvyšuje provoz a příjmy, bylo by také u nás co nejvřeleji uvítati.

Personál dlužno poučiti, že se má ve všech případech považovati za zaměstnance obchodního podniku a podle toho také chovati. Obchodník, který si chce zachovati jinojazyčné zákazníky, musí s nimi jednati v jejich jazyce. Bylo by konečně na čase, aby nejen v projíždějících rychlících, nýbrž také v osobních vlacích německého jazykového území byly znovu zavedeny německé nápisy. Tyto malicherné jazykové šikany působí na cizince přímo směšně, ale na rovnoprávné německé státní občany této republiky způsobem rozhořčujícím. Vyskytnou se také tu i tam čeští správcové stanic v ryze německém jazykovém území, kteří si důsledně dovolují vydávati německým stranám ryze české podací listy a avisa, a jen energické zakročení stran může tyto české horlivce přinutiti, aby velmi neochotně vyhověli zákonitým jazykovým ustanovením o jazykovém právu. Panu ministrovi železnic naskytla by se tu velmi často ve smyslu žádoucí kritiky příležitost, aby energicky zakročil a odstranil přehmaty podřízených orgánů ve svém správním oboru.

Působí však přímo středověkým dojmem, když se železnice snaží svou neschopnost v řešení dopravních otázek zastříti tím, že jiné dopravní prostředky prostě zakazuje. Je mi známo již několik případů, kde na zakročení ministerstva železnic zakázány byly automobilové trati, které byly pro jednotlivá místa přímo dopravní nezbytností, nebo že byly povoleny tak nesmyslným způsobem, že účelnost celé trati stala se pochybnou. Necítíme se tu jakoby přeneseni do doby loupežných rytířů, kdy někde na skále trůnil nějaký zuřivec a kupce, kteří se musili bráti po určité silnici, nutil platiti poplatky?

Sjezd o cizineckém ruchu, který se před nedávném konal v Dubí u Teplic, zaujal oprávněným způsobem stanovisko proti jednání ministerstva pošt a železnic, jež přímo shledávají potěšení v tom, že téměř všechny žádosti za koncese pro pravidelné soukromé autobusové trati odmítají. Obávají se konkurence a zabraňuje se jí výrokem státní moci. Převaha tohoto nového dopravního prostředku dovede si však přes veškeré žárlivé využívání státního monopolního postavení raziti cestu. Právem se u této věci dovozovalo, že každý odpor proti novotě dlužno hodnotiti jen jako přechodný. Staré musí se přizpůsobiti novému! Kdežto každému je dáno na vůli, aby ve svém soukromém autu podnikal cesty, poskytuje koncesní systém u automobilových tratí možnost omezování a překážení v dopravě. Ministerstvo odůvodňuje obyčejně zvýšení dopravních sazeb tím, že osobní provoz beztak hraje u příjmů železnic jen nepatrnou úlohu. Jednání ministerstva železnic v záležitostech koncesí odporuje však úplně tomuto názoru. Automobilová doprava otevírá veliká území, kam nevedou žádné dráhy, podporuje dokonce v mnohých případech železniční dopravu dovážením a odvážením cestujících, zúrodňuje veškerý hospodářský život a podporuje zvláště cizinecký ruch. Obracím se k vládě s naléhavou výzvou, aby upustila od svého zpátečnického názoru v této věci a aby vyhovovala oprávněným žádostem za koncese na pravidelná autobusová spojení. Právě v severočeské nížině s jejím hustým průmyslovým obyvatelstvem je pravidelná autobusová doprava naléhavou nutností, i ohrazuji se jménem tamějšího obyvatelstva zcela rozhodně proti zamýšlenému omezování prozatímně povolených tratí, naopak je v tomto území velice potřebí nových autobusových spojení. Vlaky na místních drahách jsou zvláště ve všední dny tak přeplněny, že již místo na plošině nutno často vybojovati. Všechny stížnosti na přistavování větších vlakových garnitur vyznívají bez účinku, také jsou zpoždění vlaků na denním pořádku a spojení vadná. Lze se pak diviti, volá-li obyvatelstvo naléhavě po lepším dopravním prostředku? Jak možno nevyhověti přání kraje kolem Dubé, který přes veškeré usilování tamějších obcí stále ještě nemá žádného železničního spojení, aby dosáhl účelného autobusového spojení, nelze prostě nepochopiti. Státní automobilová poštovní trať Jestřebí-Dubá byla vůbec zastavena, z Doks do Dubé-Štětí jezdí jen dvakrát denně státní poštovní automobil v dobu velmi nepříznivou. Nechci se domnívati, že dokonce zde jsou směrodatnými národnostní důvody, aby německý kraj kolem Dubé byl odříznut od každého styku s ostatním německým územím.

Je potřebí podívati se jen přes hranice do Německa, abychom nabyli zcela jiné představy o řešení dopravních otázek. Silnice, které opakem k našim se nalézají ve vzorném pořádku, hemží se přímo autobusy a motorovými nákladními vlaky, a přesto železnice v Německu ještě nezanikly. Bylo by přece velice na čase, kdybychom se také v tomto státě probudili a dohonili několik století, která jsme zde patrně zaspali. Poněvadž jsem se před tím zmínil právě o silnicích, nechci opomenouti toho, abych také na tomto místě obzvlášť poukázal k tomu, že, potrvá-li nynější hospodářství ještě nějakou dobu, brzo se přiblížíme poměrům na divokém Západě. Právě silnice vedoucí k říšskému hlavnímu městu nacházejí se ve stavu dobrodružném. Myslím, že by zajisté postačilo, kdyby dotčený referent byl povinen týdně jednou projeti na příklad v autu trať z Prahy do Liberce. Trať z Prahy do Dolní Poustevny bylo by lze ostatně také velmi doporučiti pro takovéto jízdy pro zábavu, i doporučoval bych tudíž naléhavě, aby odrakouštění nebylo rozšířeno také na silnice, neboť ve starém Rakousku byly tyto hlavní silnice v bezvadném pořádku.

Co se konečně týče pošty, patrně také tento ústav se domnívá, že hlavní jeho úloha splněna je vybíráním poplatků. Na příklad telefon. Předplatitelé se domnívali, že zaplacením telefonní půjčky nabyli netoliko ozdoby pokoje, nýbrž také nástroje, který jim měl pomáhati v hospodářském boji, jaký vésti musí za účelem placení předepsaných daní. Podívejme se zase za hranice. V Německu má skoro každá nejmenší obec moderní automatické zařízení. Tím bylo možno, že bez rozmnožení personálu i v malých obcích provésti lze telefonní zpravodajskou službu. U nás naproti tomu musíme býti rádi, můžeme-li příležitostně mluviti v denních hodinách, není-li právě celý provoz přerušen, jako na příklad před nedávném byl telefonní provoz ve Šluknově po 14 dní přerušen následkem toho, že padl telefonní stožár. Je skutečně potřebí, aby takováto oprava trvala 14 dní, či nelze něco takového vyříditi při trošce organisačního talentu také za 1 nebo za 2 dni? Ať mi nikdo nepřijde s tím, že následkem živelních katastrof škoda byla příliš rozsáhlá a že tudíž personál nepostačil, neboť musil bych na to odpověděti, že v případě živelních katastrof konečně mohl by býti přibrán železniční a telegrafní pluk. Tím by snad také obyvatelstvo získalo trochu více porozumění pro účelnost našeho velikého stálého vojska. Kdyby státní správa nebyla schopna vésti státní podniky způsobem hospodářsky bezvadným, doporučoval bych, někomu je prodati a zároveň uvolniti konkurenci v tomto oboru. Tímto způsobem by si stát především zjednal peníze a za druhé otevřel by nové prameny daní a mimo to zjednal by si vděk veškerého obyvatelstva.

Živý pohraniční styk, na který náš severočeský hospodářský život od celých desetiletí uvykl, stále ještě je rušen všemi možnými šikanami podřízených orgánů a době nepřiměřenými potížemi s pasy a jejich vidováním. Je naléhavým přáním našeho pohraničního obyvatelstva, aby zde konečně nastaly zase předválečné poměry.

Záležitostí, která ve svém hospodářském dosahu sotva byla předstižena jinou událostí od trvání republiky, je katastrofální úpadek šluknovské spořitelny. Musíme žasnouti, že něco takového ve spořádaném evropském státě je vůbec možno. Nepochopitelným zůstává, že tato záležitost již dávno nebyla urovnána z důvodů státní prestiže, neboť netoliko uvnitř hranic republiky tvoří tato záležitost předmět denního rozhovoru statisíců lidí, nýbrž skoro veškerý evropský tisk projednával již šluknovský případ v článcích více anebo méně obšírných. Nelze se také diviti, že nejširší veřejnost se o tuto věc tolik zajímá, povážíme-li, že tímto úpadkem ohroženo je přes 400.000 vkladatelů ve své existenci a že dále osud 130 německých a také českých lidových peněžních ústavů spjat je s touto spořitelnou. 58 spořitelen nalézá se s valnou částí svého jmění mezi vkladateli šluknovské spořitelny. 24 z těchto ústavů musilo již použíti pověstného zákona o příročí následkem vázání svých vkladů ve Šluknově, i závisí další osud těchto ústavů od řešení šluknovské otázky. Je nehorázné chtít pomáhati sirotčí jistotě, tomuto podstatnému obsahu veškerého státního úvěru, zákonem o příročí, neboť sirotčí jistota hodnot nezáleží přece v tom, že se tato jistota zabezpečí na papíře tím, že se zákonem o příročí zabrání uvolnění hodnot. Tento postup nenalezl zajisté v žádném evropském státě dosud sobě rovného, alespoň není mi ničeho známo o tom, že by některý stát, jenž činí nárok na název právního státu, byl kdy vydal opatření o příročí, jež nyní trvá již skoro 10 let.

Od 27. září 1923 stojí šluknovská spořitelna na základě výnosu ministerstva vnitra takřka pod státním dozorem a po tuto dobu nestalo se dodnes ještě toho nejmenšího, aby nuzným vkladatelům zabezpečeny byly jejich úspory! Naopak! Skrovná aktiva, která zde ještě byla, byla neslýchaným vedením procesů a jinými naprosto nikoli šťastnými opatřeními ještě více zmenšena. Každý obchodník by se pro takovéto jednání dostal do konfliktu s trestním paragrafem, a ústavu se sirotčí jistotou se takovéto jednání zákonem o příročí za pomoci a plné odpovědnosti ministerstva vnitra přímo vnucuje! Nejprimitivnější právní cit každého člověka musil by se postaviti proti takovému jednání, i jest nejvýš na čase, aby těmto neslýchaným poměrům konečně byla učiněna přítrž. Všechny směrodatné kruhy měly by si konečně ujasniti, jak vysoce důležito je pro veškerý státní úvěr, aby pojem sirotčí jistoty za všech okolností byl zachráněn, aby dále učiněno bylo vše, by smysl pro spořivost u obyvatelstva byl zase povznesen. Toho se však jistě nedosáhne tím, pořádají-li se dny spořivosti, snažíme-li lid nachytati krásnými řečmi, jestliže na druhé straně nebyla předem zase zjednána důvěra ke spořitelnám, těmto základním buňkám celého spoření, a jestliže se nezahojí rány, jež statisícům vkladatelů zasazeny byly státním zasahováním. Od roku 1923 ujišťují všichni ministři financí a vnitra neustále, že Šluknov bude a musí býti sanován. Je zde také dosti úplně vypracovaných plánů pro sanaci. Nelze tedy nahlédnouti, proč se konečně jednou od slov nepřikročí k činům. Každý den, do provedení sanace ztracený, stojí statisíce a čím déle záležitost bude protahována, tím obtížnější bude řešení problému. Sanaci šluknovské spořitelny nelze tudíž dále odkládati. Všechny směrodatné strany a úřady musí si konečně uvědomiti nesmírnou odpovědnost, která na nich spočívá v otázce šluknovské spořitelny. Oči mnoha statisíců lidí, které většinou patří k nejchudším vrstvám lidu, obráceny jsou ke vládě a k zákonodárným sborům v očekávání, že konečně padne osvobozující slovo. Chci vás všechny varovati, abyste oprávněné očekávání nezklamali, neboť následky musily by býti v každém směru nedozírné.

Pan ministr financí, jenž známým energickým způsobem přikročuje k řešení tak mnohých finančních otázek, nechť velmi brzo prosadí také řešení otázky severočeských spořitelen.

Další věcí, která také dnes ještě jeví účinky tak tragické, že jsme nuceni se k ní vraceti, přesto, že od jejího vzniku uplynula mnohá léta, jest otázka válečných půjček. Nedosti na tom, že nejnesvědomitějším způsobem provedeno bylo mezi obyvatelstvem vyvlastnění tím, že hodnoty, ve kterých valná část obyvatelstva uložila své úspory v důvěře ve výslovně prohlašovanou sirotčí jistotu, prohlášeny byly náhle za bezcenné, jde finanční správa již tak daleko, že dokonce ony nejchudší kruhy majitelů válečných půjček, kterým přiznána byla ještě skrovná ochrana v novele o válečných půjčkách, připravuje také o tuto ochranu vynalézavostí přímo rafinovanou. Pro takovéto jednání nenalézáme vůbec přiléhavého slova, i musím míti za to, že panu ministru financí asi zůstaly dosud neznámými tyto přehmaty jeho podřízených úřadů, poněvadž by byl jinak jistě z vlastního popudu v této příčině zakročil. Je mi znám konkrétní případ, kde služka své válečné půjčky v částce 600 korun řádně přihlásila u berního úřadu k výměně, poněvadž patří do třídy těch nemajetných lidí, jimž na základě zákona přísluší výměna bez dalších výloh. Při přihlášce byly tedy jmenované berním úřadem odebrány zmíněné kusy i obdržela o tom osvědčení. V těchto dnech obdržela nyní jmenovaná dívka vyrozumění okresního finančního ředitelství v Liberci, že její žádost za výměnu válečné půjčky musí býti zamítnuta a to z toho důvodu, že tyto kusy proti ustanovení zákona nepředala do nucené správy. Je to případ do nebe volajícího bezpráví, který není ojedinělý, i osvětluje nejpříkřejším způsobem, kterak se finanční správa snaží připraviti již beztak málo majetné třídy o poslední zbytek jejich majetku. Ve skutečně demokraticky spravovaném kulturním státě bylo by po mém názoru povinností každého úřadu, aby na obyvatelstvo působil poučováním a výchovně, a aby obzvláště šel vysvětlováním na ruku tem třídám obyvatelstva, jimž není možno vzíti si pro každou maličkost advokáta. Na místě toho snaží se jen naše úřady co nejhorlivěji, aby své oběti, a za takové zdá se, že považují veškeré obyvatelstvo, způsobem co nejbezohlednějším vykořisťovaly. Po mém názoru bylo by tudíž nejpřednější povinností každého odborného ministra pečovati konečně jednou o to, aby se u úřadů, o něž se jedná, uplatnil vyšší názor o povinnostech, a aby učinil vše, by nedocházelo k podobným událostem, jako jsem vylíčil.

Řada článků v německém časopise "Bohemia", ke které se ostatně nyní připojily také hlasy českých listů, zavdává mi příležitost promluviti také o zákoně, jenž rovněž zajímá nejširší kruhy obyvatelstva. Je to náš trestní zákon důchodkový. Ten dlužno označiti přímo za kulturní hanbu, poněvadž by se tento zákon dobře hodil do doby inkvisice, nikoli však do sbírky zákonů státu, jenž nemůže dosti hlasitě do světa vytrubovat slovo "demokracie". Jak z kruhů průmyslových, tak také obchodnických a živnostenských opětovány byly u ministerstva financí stesky, aby přece konečně jednou odstraněn byl tento předpotopní zákon, ale dodnes žádný ministr financí se necítil pohnuta reagovati na tento nejvýš oprávněný stesk, naopak projevuje ministerstvo financí spíše ještě tendenci krýti přehmaty svých podřízených orgánů, k nimž dochází ve velkém množství. Odvolávám se na článek "Bohemie" z 5. prosince, ve kterém tato otázka byla zase důkladně projednávána. Panu ministrovi financí dostalo se přece nepochybně zpráv o těchto hlasech časopisů, i mohu projeviti jen svůj údiv, že na ně dosud žádným způsobem nereagoval. Obzvláště bylo by bývalo jeho povinností, pečovati ihned alespoň o to, aby ve finančním ředitelství v Praze ihned byla učiněna přítrž stavu, jenž odporuje předpisům. Patrně však všechny intervence v těchto věcech se odrážejí od finančních ministrů, poněvadž jim to nestojí ani za námahu, aby vyhověli svým zákonitým povinnostem a alespoň odpověděli na interpelace, jež v zákonodárných sborech byly podány o různých skandálních aférách. Ve zmíněném článku poukazuje "Bohemia" na interpelaci zemřelého poslance Krause, která dodnes nebyla vyřízena, ačkoli uplynulo již mnoho měsíců. Měl jsem příležitost informovati se blíže o dotčeném případu, i musím doznati, že jsem byl nejvýš překvapen, s jakou smělostí v tomto případě dotčené finanční orgány postupovaly. Přes nevylíčitelně smutnou úlohu, kterou finanční rada Zentner z Liberce hrál v této záležitosti a přes jeho naprosto protizákonné jednání nalézá se jmenovaný stále ještě na svém služebním místě v Liberci, kdežto finanční úřad neshledal ani nutným informovati postiženého, je to pan inž. Willy Weber ze Šluknova, o zastavení řízení, neřku-li omluviti se za neslýchané a nekvalifikované jednání svých úředníků. Také za to musí nésti firma Kohn odpovědnost, poněvadž je vůči finančnímu radovi Zentnerovi nadřízeným úřadem a o tomto případě zevrubně byla informována. Je právního státu naprosto nedůstojno vydávati své občany úředníkům, kteří nemají potřebné svědomitosti, aby působnost na sebe přenesenou vykonávali způsobem bezvadným. Táži se tudíž pana ministra financí, zdali je konečně ochoten zabývati se trochu intensivněji důchodkovým trestním řádem a pečovati o to, aby také v této příčině u nás konečně nastaly poměry, které by byly důstojny našeho století.