Hledíme-li pak na věc se stránky zásadní, nemůžeme v účastí Němců ve vládě se stanoviska zájmů státních a normálního vývoje politických poměrů u nás spatřovati krok zpět, nýbrž naopak podstatný krok kupředu.

Byli to však národní demokraté, kteří toto stanovisko co nejvášnivěji potírali a okamžik a den, v němž by první ministři němečtí měli vstoupiti do vlády republiky, prohlašovali zrovna za soudný den ve státě, za počátek katastrofálního ohrožení jeho národního rázu, proti čemuž ohlašovali hotové vypovězení občanské války a násilné diktatury. A najednou ten zázrak! Českoněmecká vláda tu je, národní demokracie zůstává v této nové vládní většině dále a zoufale hledá jenom argumenty, jimiž by zakryla své rozpaky.

Najednou tedy vidíme, že vývoj věcí je na straně československé tentýž, jako na straně německé. Národní demokracie polyká českoněmeckou vládu přímo jako jisté uvolnění a zadostiučinění prostě proto, že je to vláda vysloveně protidělnická a protisocialistická.

Odmítáme se vším důrazem útoky, jakoby to byly strany socialistické, jež rozvrátily bývalou většinu a bývalou koalici. Nikoliv! Bývalou koalici rozvrátilo a pochovalo nezřízené, žádné míry a mezí neznající třídní sobectví a rozpoutaný teror stran občanských, jež dosavadního ještě zmatku v řadách pracujícího lidu a dočasného poklesu celkového počtu hlasů demokratického socialismu v republice v posledních volbách listopadových chtějí použíti k soustavnému útoku na vymoženosti třídy dělnické v době revoluční a v pozdějších obdobích koaličních vlád všenárodních. Uvidíme, s jakým úspěchem.

My se proti všem těmto pokusům postavíme s největší houževnatostí a s nejkrajnějším důrazem. A prostředky našeho odporu nejsou naší oposicí v parlamentě ještě daleko vyčerpány. Kdyby se mělo sahati na věci, jež dělnické hnutí pokládá za otázky rázu přímo životního, byli bychom dohnáni k prostředkům obrany, jež jsou dělnictvu dány samy sebou a jeho významem ve společnosti a státu. My jsme ve svém celém dosavadním postupu parlamentním a ve své součinnosti v koalici zajisté nikdy nekladli požadavků nemožných a neproveditelných, jež by byly mohly vésti k vážným poruchám života státního a jeho produkce hospodářské. Ale to, co jsme v revolučním Národním shromáždění a v koalici pro pracující lid náš po těžkých zápasech a nekonečných jednáních v cestě dohody vybojovali, to není ničím jiným nežli minimem, a pravím, zdůrazňuji, minimem toho, co se dělnictvu v novém státě za všech okolností dostati musilo.

Vzpomeňte jen hrůzných dob válečných, v době, kdy průmyslníci inkasovali závratné zisky konjukturální, kdy zámožné vrstvy zemědělské, zvykajíce samy nebývalému přepychu, hromadily nikdy netušené ceny svých plodin a kdy obchod uchvácen lichevní spekulací hýřil v dříve nedostupných hodnotách majetkových - v téže době, kdy miliony rodin pracujícího lidu v nekonečných frontách podvýživy a hladu, zbavujíce se poslední košile, prožívaly duševní a fysické martyrium, jež v dějinách civilisovaného světa nemá sobě rovna.

To, čeho se proto dělnictvu u nás v novém státě dostalo, nebyla žádná milost, a žádná privilegia na úkor tříd druhých, to bylo prostá primitivní povinnost moderního, právního a kulturního státu naproti třídě, jež pro jeho výrobu a hospodářskou stabilisaci znamená nejvíce. Kdo by chtěl na tyto věci sáhnouti, narazí proto na náš nejkrajnější a nevášnivější odboj.

Není nám mnoho známo o programu a konkretních plánech příští vlády. Pan ministerský předseda nám o tom aspoň ve svém prohlášení neřekl takřka zhola ničeho. Jeho odvolání na pracovní program vlády minulé, jenž byl zpracován ještě za součinnosti stran socialistických, nelze přece pokládati za seriosní, když tento pracovní program má býti prováděn stranami, jež z části na něm ještě vůbec nespolupracovaly a z části celou řadu jeho bodů naopak, jak jsme tu včera slyšeli, zamítají.

Blízká praxe nám ovšem odhalí pravou tvář této nové koalice, koalice hospodářské, sociální a kulturní reakce, koalice vysloveně třídní, koalice všech oněch vrstev a tříd bez rozdílu národnosti i tomto státě, jež s nenávistným gestem na jedné straně strhují korunu služce za sociální pojištění, aby na druhé straně bez rozpaků vhazovaly celé tisíce na rozmařilý život celé spousty svých přepychem blaseovaných žen, jež na jedné straně vyčítá dělnické rodině každé sousto lepší výživy a duševního osvěžení, aby na druhé straně nebyla nijak provokována zhýralstvím celé nespočítané řady příslušníků tříd bohatých, jež za jedinou noc zločinně promrhávají majetky, nashromážděné z potu a krve tříd pracujících.

My jsme vstoupili do oposice proti tomuto režimu. My jsme byli nuceni vystoupiti proti jeho nemožným metodám, nemožným cílům a nemožné taktice. My jsme nemohli hlasovati pro vysoká, pevná cla agrární v době, kdy se mzdy dělnické již po dobu celých pět let soustavně až k zalknutí snižují, kdy se pracovní směny redukují na minimum a kdy zavedení agrárních cel je pro spekulaci a lichvu signálem k zdražovací vlně, o jejíž důsledcích nelze si dnes ještě učiniti skutečné představy. My jsme nemohli hlasovati pro kongruu, která místo k úplné odluce církve od státu, vede k pólu přímo protichůdnému, ke konkordátu s Vatikánem.

Svůj další postup proti této vládě zařídíme podle toho, s čím tato vláda před parlament předstoupí, jaká bude její správa státu a jak se zachová k nejakutnějším otázkám doby, jako je boj proti dnešní kruté krisi hospodářské a vzrůstající hrozivé nezaměstnanosti, proti nově se hromadící nouzi bytové, jako je péče o řádné provádění sociálního pojišťování a celá řada opatření jiných, jež po svém provedení přímo volají.

Značné překvapení nám připravil projev ministra financí dr Engliše ve včerejší schůzi senátu. Není to totéž, co pan ministr financí řekl ve sněmovně poslanecké, v níž sice na jedné straně prohlásil, že stát vývozní, jako je naše republika, nemůže býti trvale obklopen vysokou soustavou celní, na druhé straně však ihned a současně dnešní nemožně vysoká a krutá cla zemědělská ku podivu velebil jako obzvláštní prostředek, jímž se posilní vnitřní kupní síla doma a zmírní průmyslová krise, jež podle jeho názoru svůj kulminační bod překročila. Při tom se ještě s nepochopitelným optimismem vyslovil o blahodárných účincích dnešní celní ochrany na jednání o naše další smlouvy obchodní, zejména s Maďarskem, Německem, Švýcarskem, Rakouskem a Finskem, jež prý trvale zajistí náš vývoz, ačkoliv ve skutečnosti je pravda, že právě tato dnešní vysoká naše celní ochrana stává se nejtěžší brzdou v tomto jednání a povede neodvratně k mezinárodním konfliktům a celním válkám, tedy k pravému opaku toho, co nám pan ministr financí presentuje.

Pro nás v senátě je však pozoruhodno, že na nás pan ministr financí pamatoval ještě zcela novou specielní kapitolou svých výkladů, pod jichž dojmem uznal včerejší "Venkov" za nutno nápadným způsobem v čelo vývodů pana ministra financí napsati slova: Není u nás ani katastrofální nezaměstnanosti, ani drahoty!

Pan ministr financí uznal za záhodno věnovati značnou část svých výkladů velikým starostem o příspěvky sociální a jich mimořádné zatěžování výroby.

Pravil tu na př. toto: "Sociální příspěvky zatěžují výrobu, zatěžují produkt před jeho dokončením a jsou tedy hlavním soutěžným činitelem s cizinou. Nelze ovšem žádati, aby byla sociální břemena odstraněna, poněvadž by tím padla i jejich nesmírně důležitá funkce sociální. Avšak ukazuje se zároveň, že - třeba k největší lítosti - nesmíme zatěžovati svoji výrobu vyššími sociálními břemeny, nežli je tomu v cizině s námi soutěžící. Nic by nám nepomohly sociální vymoženosti, které by podlomily výrobu a zaměstnanost."

A v dalších vývodech pravil: "A tak se ukazuje, že problém krise nezaměstnanosti a drahoty dá se převésti na problém produktivity země. Problém produktivity nespočívá jen v rozmnožení výroby, nýbrž v současném zlevnění výroby a toho lze docíliti leda zvýšením výkonnosti. To se týká arci nejenom v prvé řadě dělníka, ale i průmyslu, jeho organisace a kapitálové výzbroje, čemuž děkuje průmysl americký za svoji pronikavou soutěživost a americký dělník za vysokou výkonnost a vysokou mzdu".

Mám za to, že tento odstavec vývodů páně ministrových je nejvýraznějším zrcadlem jeho dnešního sociálně-politického confiteor, o němž nelze pochybovati, že je to také stanoviskem vlády, jejíž je členem. Co z toho vychází pro nás na jevo? Nemůže býti o tom sporu, že by se v republice naší po stránce sociálně-politické stalo podstatně více nežli v jiných kulturních státech evropských. Pokud je o sociální pojišťování starobní a invalidní, je toto pojišťování na př. v sousedním Německu zavedeno již několik desítiletí a nikdy jsme neviděli, že by byl tento fakt podlamoval soutěživost německého průmyslu na světovém trhu, a v době přítomné naopak ještě vidíme, že výkonnost průmyslu v republice německé mimořádně, někde až závratně stoupá a nezaměstnanost dělnictva rapidně poklesá. A při tom jde ještě o stát, jehož povinnosti reparační doléhají tak těžce na celé jeho národní hospodářství. Proto je projev pana ministra financí pro nás dnes projevem velmi symptomatickým.

Pan ministr financí se obrací se svým kázáním jenom na jednu stranu; on tvrdí, že v prvé řadě dělnictvo a jeho některé sociální vymoženosti jsou největším nebezpečím naší hospodářské produktivity.

Pan ministr financí uznal za nutno dělnictvu ohlásiti, že se nyní, ovšem k jeho veliké lítosti, ale také beze všech sentimentalit mají sociální příspěvky odbourávat, aby se tím na útraty nejchudobnějšího produkujícího, a jen na svou mzdu odkázaného pracujícího lidu pomáhalo naší výrobě průmyslové a její soutěživosti v cizině. Ale jako je pan ministr financí nemilosrdným vůči dělnictvu, tak zase pokrývá pláštěm milosrdenství naše kruhy zaměstnavatelské. Na adresu jich nenalezl ani jediného slova výtky nebo hněvu, pro jejich technickou zaostalost a úžasné lichvářské zisky a dividendy, jak tak případně včera mluvil kolega dr. Heller, nenalezl pan ministr financí ani slova odsouzení, a dovolával-li se příkladu amerického, neuznal za vhodno říci, čím vedle výkonnosti dělníka amerického jsou také vůdčí kapitánové průmyslu v Americe, v níž životní úroveň dělnictva je na takové výši, že je to pro nás hotovou pohádkou, v níž se dnes již dokonce mluví o pětihodinné denní době pracovní, bez nebezpečenství zmenšení celkové výkonnosti, a jejíž průmysl jde lácí svých výrobků vítězně celým světem.

V posledních dnech byla delegace našeho Národního shromáždění v království Srbů, Chorvatů a Slovinců a přijetí, jakého se jí tu dostalo, bylo tak triumfální, že jest pro jeho vylíčení těžko nalézti slov. Dlužno poznamenati, že budou zřízeny dvě společné komise, hospodářská a kulturní, jež mají připraviti možné předpoklady hospodářského a kulturního sblížení obou těchto států. Máme vážné pochybnosti, že za tohoto režimu u nás bude možno dojíti k řešení praktickému a positivnímu. Obáváme se naopak, že materielní třídní zájmy nemožně vysokých cel zemědělských budou i zde přetínati nejideálnější svazky národního bratrství a souručenství, jež se rozptyluje v dým, jakmile počnou mluviti cifry hmotného prospěchu a hospodářské uzavřenosti.

Mám za svou povinnost dotknouti se jen několika slovy ještě způsobu, který měl býti zaveden u nás v senátě a jehož prvý výraz spočívá v tom, že bez jakéhokoli jednání s oposicí na denní pořad senátu byla položena otázka volby nového presidia senátu. Nepokládám za nutno se svého stanoviska říci sám o této věci jediného slova, nýbrž odkazuji pouze na to, co kolega Tomášek, tedy jistě jeden z nejklidnějších, z nejobjektivnějších a nejseriosnějších předsedů našeho Národního shromáždění prohlásil včera v poslanecké sněmovně. Pravil: "Ještě nedozněla slova páně Švehlova o spolupráci s oposicí, když už v senátě jeho většina vystoupila s návrhem, jehož uskutečnění by znamenalo opravdu vyložený afront proti oposici. Způsob, jakým vládní majorita v senátě učinila pokus o změnu presidia v senátě, musíme označiti za společensky neobvyklý, politicky neprozíravý a hluboce celou socialistickou oposici provokující. Prohlašujeme, že celou tuto věc pokládáme za nerozvážný útok na parlamentní soužití a spolupráci a ponecháváme odpovědnosti stran většinových, co v této věci budou chtíti učiniti a co budou povinni odpovídati." -

Jsme v oposici proti tomuto režimu, nejsme však v oposici proti tomuto státu, jeho parlamentarismu a jeho demokracii. My jsme tomuto státu dali zajisté všechno, co bylo jeho, a dáme i do budoucna. S klidem věrně a poctivě vykonaných povinností hledíme na osm let své práce v tomto státě. Nejenom však na to, co jsme vykonali, nýbrž i na to, čemu jsme zabránili.

Celý svět hledí s pohnutím na gigantickou stávku uhlokopů ve světovládné říši britské a s úžasem vidí, kolik nespočítaných miliard národního majetku tato stávka pohltí. I u nás byly velké stávky hornické a jiné. Jakým však štěstím bylo pro stát, jeho dělnictvo i samo výrobu, že se socialistickým ministrům ve chvílích nejkritičtějších podařilo zprostředkovati. Uvidíme, jak bude do budoucna! Uvidíme, do jaké míry bude se dnešní režim ve státě pokládati za exekutora a žandarma velkého kapitálu a jeho kartelů, místo, aby bral zřetel na všechny odůvodněné a spravedlivé požadavky námezdné práce.

Každou předlohu vlády budeme přísně zkoumati s hlediska jejího prospěchu vůči zájmům státu a zájmům dělnictva. Každé kořistnictví reakčních klik budeme stíhati bezohlednou otevřeností. Naše strana nebyla nikdy tou, jež by uchvacovala místa, úřady a sinekury ve státě. S čistýma rukama jsme šli do koalice, s čistýma rukama jsme z ní odešli. Tím spíše jsme legitimováni, abychom dnes potírali veřejně to, čemuž jsme dříve bránili v jednáních koaličních. Jako jsme stáli na stráži republiky v dobách minulých, tak stejně zůstaneme její stráží i do budoucna. Plným právem můžeme také stanouti proti útokům temných sil na hlavu muže, jenž dal vše, když bylo nejhůře, jenž jako hlava státu má a musí zůstati pevným bodem v příboji stranických a třídních zápasů, jenž své povinnosti ústavní plní s uznáníhodnou péčí a jehož jméno a autorita je podkladem státu doma i za hranicemi. Věříme, že nová volba našeho presidenta bude velikým politickým činem a manifestací, jež bude mluviti do celého světa.

Vážený senáte! Mluvím jménem strany, jež v českém světě politickém existuje již přes 50 let. Jménem nejstarší strany v moderních politických dějinách českých, jež se zrodila v prvých počátcích záblesků socialistického uvědomění dělnictva a od té doby přese všechny překážky, persekuce a snad přechodné porážky nepřetržitě kráčí kupředu. Co je proti ní tato dnešní nahodilá těkavá vláda celně-kongruová se svými stranami a frakcemi, které se včera narodily a zítra dokonají? Co tato naše strana překonala všelijakých jiných nepřátelských kartelů, co velkých pánů a diktátorů si na ní vylámalo zuby a co lidí vyvstalo proti ní, z nichž je dnes jenom prach a popel! Překonala proto, poněvadž není žádným dílem náhody a osobních ambicí, nýbrž je stranou historické nutnosti a orgánem dějinné spravedlnosti. Tato strana žije a bude žíti dále, větší a obávanější nežli kdykoliv před tím, dokud nebudou odstraněny největší křivdy moderní společnosti, dokud žijí lidé, kteří nepracujíce mají vše a kteří pracujíce, nemají ničeho, dokud neodstraníme celou tu dnešní bezpříkladnou anarchii výroby a nejistotu existence pracujícího člověka, jenž jako bludný Ahasver jde celý život světem, nevěda kam zítra hlavu položí, a dokud nedojdeme také k demokracii hospodářské, jež teprve bude trvalým základem nové civilisace a kultury budoucích generací lidstva. Není větší a ideálnější myšlenky nad tuto nejušlechtilejší metu pracujícího lidstva. V tom je socialismus velikým a nesmrtelným.

Stojíme proti nové třídní koalici ve státě. Nestojíme sami! S námi stojí statisíce proletářských rodin, miliony zmozolených rukou a inteligentních hlav, s námi stojí dnes již skoro celá polovina obyvatelstva, jež je srdcem a páteří celé výroby a všeho života v tomto státě. S klidem a důvěrou můžeme hleděti nejbližší budoucnosti vstříc! Doba není zajisté daleka, kdy rozptýlené síly proletariátu se zase srazí v jeden mohutný majestátný veletok, kdy rozjasní se zase v hlavách a oteplí v duších, kdy postaví se zase věrně hruď vedle hrudi, a kdy půjdeme dále od osvobození národa k osvobození pracujícího člověka a odstranění všech třídních nesrovnalostí a křivd. Socialismus je největší tvůrčí silou společenskou přítomné doby. Pracujeme, budujeme a bojujeme za nejvyšší statky lidstva.

Socialismus je praxí a bojem doby přítomné, socialismus bude požehnáním budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen. Jokl.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Ze dvou naléhavých interpelací, které náš klub podal, jsou 2 povahy výslovně vojenské. Jedna z naléhavých interpelací zabývá se nehodami při vojenských cvičeních, druhá t. zv. aférou Gajdovou. vyšetřováním a způsobem, jak aféra Gajdova byla likvidována. Podle §u 68 našeho jednacího řádu má ministr, na něhož interpelace je podána, během rozpravy odpověděti na dané otázky. To se dosud nestalo, doufejme, že se tak ještě stane, neboť právě ve dvou tak důležitých věcech nemohli bychom si za žádných podmínek dát líbiti nějaké bagatelisování.

Dámy a pánové! Dovolte, abych nejdříve pojednal o otázce po mém názoru nejdůležitější, to jest o četných vojenských nehodách během posledního pololetí. Měl jsem již jednou příležitost promluviti obšírně v poslanecké sněmovně o vojenských nehodách a jejich příčinách, a to roku 1922, v roce, ve kterém rovněž počet vojenských nehod stoupl do nezměrna. Tehdy musili jsme poukázati na 15 nehod, které se udály během roku 1922, a již tento počet vzbudil výkřik hrůzy ve veřejnosti. Ale nehody v posledním pololetí převyšují zcela značně počet nehod roku 1922, i můžeme bez nadsazování mluviti o černém roce pro vojenskou správu. Poměry se nezlepšily, nýbrž zhoršily, počet nehod vzrostl během posledního pololetí hrozným způsobem, a to na 30 nehod se 157 obětmi, přičemž tento počet zcela jistě nemůže činiti nároku na úplnost. K tomu přistupují ještě jiné škody na životech a zdraví vojínů, jejichž příčinou je nedbalost a nedostatečná péče. V čele vojenských nehod stojí katastrofy letecké. Roku 1919 vykazuje nám oficiosní statistika 5 smrtelných nehod, jejichž příčinou je letecká doprava. Roku 1920 4 nehody, roku 1921 6, 1922 4, 1923 5, 1924 15, 1925 14, a v posledním pololetí 1926 máme 16 nehod s 18 mrtvými a 23 většinou těžce zraněnými, z nichž jistě také část zemřela, čímž se počet mrtvých značně zvyšuje. V roce 1926 byl tedy smutný rekord nejvyšší cifry nehod v oboru letectví.

Dovolte mi nyní, abych zcela krátce chronologicky sdělil jednotlivé nehody. Dne 19. července spadlo v Lieskovci u Zvoleně pozorovací letadlo a vzňalo se při tom. Letecký desátník Jaroslav Kocourek byl na místě mrtev, kapitán Vladimír Tomeš od 23. pěšího pluku utrpěl tak těžké popáleniny, že následkem jich zemřel. Dne 23. července zřítilo se školní letadlo S 18 na prostějovském letišti. Svobodník Václav Makula byl zabit. Dne 24. července hlásí se z Hostinného zřícení vojenského letadla. Provázející důstojník těžce zraněn. Týž den zřítilo se v Osvračíně u Horšova Týna vojenské letadlo A 12/28, letadlo roztříštěno, posádka poručík Tesor, svobodník Kubík lehce zraněni. Téhož dne hned třetí zřícení v Nových Benátkách, nouzové přistání letadla, při čemž aeroplan roztříštěn. Pilot četař Šťastný zraněn těžce, pozorovatel lehce.

V měsíci srpnu hlásí se z Hranic zřícení letadla 33. eskadry 2. pluku leteckého, které se vzneslo s olomouckého letiště. Rotmistr pilot V. Siegel těžce raněn. Aparát úplně roztříštěn. Dne 24. srpna spadlo při cvičení 10. pěší divise u Veselí nad Lužnicí letadlo 12/32 1. pluku leteckého a vzňalo se. Četař Kojačík shořel, poručík Holoubek těžce zraněn a zemřel následkem utrpěných poranění.

Strašné neštěstí událo se dne 28. srpna na letišti ve Kbelích. Skupina 5 letadel se vznesla, aby cvičila t. zv. renversement; při tom mají se letadla ve velké výši otočiti a s u pevněným kormidlem a bez zastavení motorů přistáti. Při tomto manévru srazili se dvě letadla ve vzduchu a zřítila se k zemi. Piloti obou letadel byli zabiti a letadla roztříštěna.

Dne 2. září zřítilo se u Horního Benešova při cvičení 8. pěší divise letadlo A 12/16 od 2. leteckého pluku. Svobodník Koudela a poddůstojník Minařík přišli o život. Téhož dne nové veliké neštěstí u Chropyně. Zřícení letadla A 12/64, při čemž vybuchla benzinová nádrž a letadlo se vzňalo. Pilot Mikšík a poddůstojník Zdeněk Fleissig shořeli. Charakteristickou je oficiosní zpráva, která o této nehodě byla rozšiřována. "Zpráva o neštěstí vzbudila daleko široko nesmírný rozruch. Přes to bylo ve cvičení pokračováno a v 9 hodin bylo lze pozorovati nádherný letecký útok na Kroměříž." Tedy ani tato strašná katastrofa, ani zdrcující skutečnost, že dva lidé hrozným způsobem přišli o život, ani to nemůže přerušiti vojenské hry. Na začátku září spadl na prostějovském letadle letec a utrpěl těžká zranění na noze. Letadlo bylo poškozeno. V téže době zabloudilo vojenské letadlo do Německa a musilo pro defekt na motoru přistáti z nouze v Horních Frankách. Dne 10. září zřítilo se na letišti ve Kbelích letadlo BH VII. Pilot Seidel těžce zraněn, Dne 24. září udála se známá srážka československého letadla AB 11/12 s jugoslávským letadlem. Z českých letců zůstal štábní kapitán Kostrba mrtev, mechanik Růžička lehce zraněn. Tři cestující jugoslávského letadla byli zabiti. V měsíci říjnu došlo dne 3. tohoto měsíce ke zřícení vojenského dvouplošníku poblíž Pezinku. Četař Skorader těžce zraněn, letadlo roztříštěno.

Strašlivé letecké neštěstí událo se dne 10. října v Pardubicích při propagační letecké slavnosti, kterou pořádala Masarykova Liga. Vojenské letadlo A 15 vjelo mezi diváky. Následek toho byli 2 mrtví, 12 zraněných, 7 těžce zraněných, u těchto 12 osob byli civilisté. Další smrtelnou obětí byl polní pilot kapitán Jan Ochrana od leteckého pluku č. 2, který při dálkovém letu do Francie se zřítil, těžce byl zraněn a pak svému poranění podlehl.

To je smutná bilance tříměsíční činnosti našeho letectva. Při každém jednotlivém případě bylo hlášeno, že bude úředně vyšetřován, aby se zjistily příčiny nehody. Dámy a pánové! Neznáme výsledku toho vyšetřování. Přiznávám se vám zcela otevřeně, že pro svoji osobu dám také velmi málo za takovéto vyšetřování. Zkušenost nás poučila, že tato vyšetřování jsou zde jen k tomu, aby se zjistilo, že na nehodě nikdo nemá vinu. (Sen. dr Heller: Vis major!) Ano, major Vis! (Veselost.) Řádné skutečné vyšetřování musilo by se bráti zcela jiným směrem, a to bylo by především zkoumati provenienci letadel. Vracím se a uvádím vám následující tři nehody ještě jednou na paměť. Nehoda v Horním Benešově u 8. pěší divise způsobena byla vynecháním motoru. Následkem vynechání motoru u tohoto letadla přišli 2 lidé o život. Nouzové přistání vojenského letadla V Horních Frankách způsobeno bylo poškozením motoru. Pád kapitána Ochrany způsoben byl poškozením motoru. Příznačnou je příčina pádu pilota, který řídil letadlo BH VII, Pilota Seidela. Zde se přiznává, že toto letadlo bylo starého typu. Toto letadlo utrpělo již jednou nehodu a nebylo ho lze po dlouhou dobu používati. Pak bylo přestavěno, jak je nyní. Lidé se tedy posazují do letadel, o kterých se s 50% můžeme domnívati, že již nejsou k potřebě, že dlužno očekávati neštěstí, a tu mám za to, že není přeháněním tvrzení, že se zde provádí zřejmá hra s lidskými životy. Ve skutečnosti používá naše vojenská správa starých, dávno vyřazených, životu nebezpečných letadel jakožto letadel školních. Obzvláště nebezpečný je typ Anatra. Chtěl bych zde poukázati na následující skutečnosti. Z Francie bylo nakoupeno za obrovské sumy letadel a motorů, které jsou naprosto neupotřebitelny a stály již život několika pilotů. Od firmy Aero zakoupila vojenská správa 25 motorů a jí k vůli byla opatřena další letadla staré konstrukce z roku 1916. Zajímavo je, že i francouzský list, čtrnáctidenník "L'Imparcial Francais", v jistém článku o leteckých nehodách kritisuje vady francouzských letadel a varoval před používáním těchto strojů. Ale naše vojenská správa zakoupila tatáž letadla a motory, před nimiž ve Francii bylo varováno. Chci vám tuto výstrahu sděliti. Praví se zde: Krátce po dodání zjistilo francouzské ministerstvo války, že dodaných 120 letadel bylo vadných, takže jejich používání po uplynutí několika hodin bylo přímo nebezpečné. V prosinci 1922 odepřel tudíž ministr války přijetí nedodaných ještě strojů - bylo jich objednáno úhrnem 175 za cenu 9 milionů franků - s odůvodněním, že se jedná o stroje, které nejsou identické se serií na zkoušku. Nosné plochy letadel že nejsou zhotoveny z tvrdého aluminia, nýbrž z obyčejného aluminia, že kostra nosných ploch není pracována ručně, nýbrž strojně, takže již po krátké době letu musí nastati deformace nosných ploch, což ovšem ohrožuje život pilotů." Domácí odborníci poukazovali jak známo na tytéž vady, a označovali také francouzské motory, které částečně jsou již velmi staré, a jejichž trvání se stále pokouší prodlužovati generálními opravami, za špatné. Žádáme následující vysvětlení od ministra národní obrany: jaké byly typy spadlých letadel? Kolik letadel typu Anatra se u nás ještě používá? Kolik francouzských motorů se ještě používá? Žádáme s veškerým důrazem vyřazení těchto nebezpečných letadel.

Vedle věcné stránky má celá záležitost také ještě osobní stránku. Četař Polák a svobodník Tous stali se obětmi renversementu. Toto renversement jest, jak jsem vám před chvílí líčil, vysloveně akrobatický kousek, který se provádí ve vzduchu. Propagační let Masarykovy Ligy v Pardubcích byl nedostatečně organisován. Nebylo zde odborníka, který by byl řídil letecké výkony. Že byl nedostatečně organisován, dokazuje již to, že při shazování padáku, ku kterému byl připevněn pytel s pískem, padák se neotevřel a padl do nashromažděného diváctva. Dlužno se diviti, že již tím nevznikla panika mezi diváky. Přistání bylo oproti požadavku "ve volném směru" předsevzato tak, že se dálo proti slunci a přes hlavy diváků, takže se nelze diviti, že letadlo vjelo do lidí. Neštěstí událo se jak známo tím, že se křídlo zachytilo o telegrafní tyč a odhozeno bylo do lidí. Nedostatečná organisace a hra s lidským životem jsou rozhodujícími příčinami, které zaznamenati dlužno při leteckých katastrofách. Rozhodujícím pro naši vojenskou správu je pořádání válečné hry v míru tak, že se to nijak neliší od skutečnosti. Tyto methody jsou příčinou mnohých obětí, jež náš militarismus ve všech oborech vyžaduje. To nelze popírati. Neboť tiskové oddělení ministerstva národní obrany vydalo za příčinou nehod v Horním Benešově a Chropyni sdělení, ve kterém ministerstvo na omluvu uvádí: "Je potřebí, aby si veřejnost o věci učinila správný úsudek a aby si uvědomila, že v době polních divisních cvičení naše vojenské letectvo ve velkém rozměru a s napjetím všech sil pracuje za poměrů, které v ničem nezůstávají pozadu za poměry válečnými."

Jest zajisté velmi slabou útěchou pro nás a pro příslušníky padlých obětí, že padly přímo tak, jakoby to bylo odpovídalo skutečnosti.

Tedy nedostatečná organisace. Letcům neposkytne se při manévrech dostatečně času, aby své stroje přesně prohlédli. Rozkazy ke startu vydají se bez ohledu na vítr a počasí. Vydávají se rozkazy k provádění akrobatických kousků ve vzduchu. To všechno jsou příčiny, které spolupůsobí při nesmírně velkém počtu nehod. Srovnávejme jednou civilní leteckou dopravu. Máme obrovskou civilní leteckou dopravu, po celé střední Evropě, a v téže době, ve které jsme slyšeli o tolika katastrofách vojenských letadel, stalo se jediné větší neštěstí v civilní letecké dopravě. Musil by zde býti změněn systém. Úcta před lidským životem měla by býti základní zásadou, kterou by měla býti vedena naše vojenská správa ve všem jejím zařízení. Lidský život má větší cenu nežli nejkrásnější vojenské cvičení.

Mimo letecké nehody udály se ještě jiné těžké katastrofy. Mezi těmi jsou nejstrašnější explose granátů, jejichž obětmi většinou se staly civilní osoby. Je smutnou slávou naší vojenské organisace, našeho militarismu, že je nejnebezpečnějším nepřítelem civilního obyvatelstva ve vlastním státě. 15 nehod s alespoň 15 mrtvými a se 103 namnoze těžce zraněnými je smutnou bilancí druhé skupiny vojenských nehod. Dne 5. března 1926 byl známý výbuch v Truhlářské ulici. Bylo provedeno prý přesné a důkladné vyšetřování a výsledek vyšetřování rovná se nule. V poslední době událo se něco, co by snad pro vojenskou správu mohlo býti pokynem, aby vyšetřování o příčinách katastrofy v Truhlářské ulici ještě jednou zahájila a sledovala. Byl to proces pro urážku na cti, který zde v Praze byl projednáván před okresním soudem, a to žalobcem byl pan Jaroslav Velinský, ředitel muniční továrny Janečkovy, žalovaným byl soukromý úředník J. Doležal. Co zde se dostalo na veřejnost, je protějškem k tomu, co zde včera soudruh ve straně dr Heller vypravoval o povýšení jistého pana sekčního šéfa na poslance a pak na ředitele Živnostenské banky. V tomto procesu nabídl zástupce obžalovaného Doležala důkaz pravdy, že Velinský jakožto štábní kapitán v ministerstvu národní obrany měl měsíční plat 1500 Kč, službu opustil a nyní jako ředitel u Janečka má 10.000 Kč. Velinský že přijat byl jen proto, poněvadž s rotmistrem Koukolem převzal pro erár granáty firmy Janečkovy, ačkoli neměl ani technických ani komerčních znalostí. Velinský že také převzal granáty, které způsobily katastrofu v Truhlářské ulici. (Výkřiky [německy]: Slyšte, slyšte!)