Konečně vítězí politika středních vrstev občanských, které v prvé řadě jsou hlavními pilíři státu a udržují ho. Socialisté hlásali hlavně odstranění soukromého podnikání a majetku, ale dnes vidí, že i v bolševickém Rusku metoda tato se udržeti nedá, a musí se doháněti to, co se k udržení soukromého vlastnictví za éry minulé zanedbalo. Také hrozba jejich s generálními stávkami, jak jsme se přesvědčili v uhelné aféře anglické, nemá již váhy a občané vidí, že je potřebí, aby byl zabezpečen stát náš jiným způsobem.

Vítězství pravé demokracie roste utěšeně, soukromoprávní podnikání i majetky jsou uznávány a oprávněnost středních stavů a jeho existence musí býti v naší Československé republice řádně zabezpečena. Diktatura jest a musí býti navždy zlomena. Politika stavovská, hospodářská, vítězí, nacionální strany polevují a připouští k práci i své bývalé protivníky. Jak s potěšením vidíme staví se dnes i němečtí občanští kolegové na půdu našeho státu a vlasti a slíbili, že budou poctivě v prospěch její také pracovati a proto, že je to také jejich vlast, slibu tomu věříme. Snad otáže se někdo, co za tuto spolupráci dostanou, jak to také naznačil pan dr Heler, odpovídám hned docela otevřeně: Rovnoprávnost hospodářskou zaručenou jim ústavou a zákonem. Vládu nynější vítáme jako konsolidaci hospodářskou i politickou. Vidíme v ní pokus o společnou práci hospodářskou a úspornou v našem státě.

Dále v ní vidíme pokrok politický, neboť je tím dokázáno, že v naší republice lze tvořiti vlády i koalice na podkladě občanské většiny, bez teroru socialistických stran. (Sen. Dundr: Abyste zakrátko nemluvili jinak!) Možná, že budeme jinak mluviti, až budeme viděti, co vy k tomu řeknete.

Strany středu a hlavně agrárníci a živnostníci obou národností spojili se ke společné práci a k prospěchu celé naší vlasti. (Sen. Dundr: A co za to dostanete?) Od vás jistě nic. A tolik, co socialisti, jistě nedostaneme.

Pan ministerský předseda odvolával se ve svém vládním prohlášení na poslední své prohlášení dne 18. prosince zde pronesené a tu dovolte, abych se také k tomuto prohlášení vrátil. Co čekáme od vlády a doufáme, že také splní, jsou dané sliby. Připomínám proto, že je potřebí, aby také jednou otázky našeho živnostenského a obchodnického stavu byly řádně řešeny a k platnosti přivedeny. Bylo nám v posledním prohlášení slíbeno, že bude v brzku předložena osnova reformy živnostenského řádu a že bude věnována péče o povznesení stavu našeho po stránce hospodářské i didaktické. K tomu účelu je potřebí, aby pokračovací školy živnostenské byly řádně po stránce vyučovací vybaveny a konečně také zestátněny. Po stránce výrobní bude prý účelně pomáháno družstvy k nákupu strojů. K tomu podotýkám, že je potřebí, mají-li tato družstva skutečně malé řemeslníky stroji zásobiti a jejich výrobní schopnost rozšířiti, aby těmto družstvům byl poskytnut vydatný a levný úvěr, neboť dosud jejich činnost je značně brzděna tím, že jsou odkázána na úvěr bankovní, kde placením vysokých úroků snaha a účel jejich je značně znemožněn.

Žádáme o brzkou reformu obchodních a živnostenských komor, o volby do nich na podkladě spravedlivého volebního řádu. Pokud se týče finančního hospodářství... (Hluk. – Výkřiky.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, pánové, račte zachovati klid! Sen. Pastyřík (pokračuje):... žádáme co největší šetrnost ve výdajích, neboť bylo slíbeno, že zbytečná vydání se odstraní, aby mohla býti provedena řádná berní reforma, která ovšem musí býti na podkladě spravedlivém značně pozměněna.

Bylo také slíbeno, že s poplatníky bude milosrdně jednáno u berních úřadů a že jim bude umožněno, aby snesitelným způsobem zaplatili dosud dlužné daně do konce roku 1926. Máme bohužel však mnoho stížností, že se s našimi lidmi velmi nemilosrdně jedná; žádá se okamžitá zaplacení velkých obnosů, aniž by poplatníci měli v rukou řádné předpisy, ze kterých by mohli viděti, kolik a za co jsou státu povinováni. Žádáme o brzkou nápravu v tomto směru a ulehčení daňových břemen.

Přejeme si stabilisaci finanční, ale také stabilisaci našeho poplatnictva, což jedině se může státi, když každý poplatník bude věděti, co je státu povinován.

Přejeme si dále odstranění nynější hospodářské a výrobní krise, nápravu bývalého sociálně nespravedlivého režimu. Daně a sociální pojištění dnes činí přes 30% mzdy. Je to zatížení veliké a nesnesitelné a proto žádáme, aby byla co nejdříve provedena novelisace sociálního pojištění. Jestliže pan dr Heller zde..... (Sen Časný: Sociální pojištění že dělá 30%? To by musil býti živ jen ze soli a nic by k tomu nesměl potřebovati!) Pane kolego Časný, chci vám na to odpověděti. Říkám na slova pana dr Hellera, že starobní a invalidní pojištění nepociťují jen dělníci, ale i živnostníci a řemeslníci, kteří za své pomocníky a učně musí platiti starobní a invalidní pojištění a poněvadž ti platiti nechtějí, platí za ně i jejich 50%. (Sen. Dundr: Oni to platí!) Neplatí. To se můžete zeptati v Olomouci. Tam máte těch případů příliš mnoho. (Sen. Časný: Všichni živnostníci štvou dělníky proti starobnímu pojištění!) Neštvou, ale nechtí těch 50% za ně platiti. (Sen. Dundr: To je jejich povinnost!) Pane kolego, my 50%, které jste nám nadiktovali, platíme a chceme platiti, ale chceme, aby náš pomocník také zaplatil to, co jste mu nadiktovali vy. (Sen. Šťastný: Oni to platí!) Nechtějí to platiti a právě proto odcházejí ze svého zaměstnání. (Sen. Dundr: Proto propouštíte učně! Protizákonité věci provádíte! – Hluk. – Místopředseda dr Soukup zvoní.) Nepropouštíme žádné učně, napřed nám to musíte dokázati. (Hluk.)

Místopředseda, dr Soukup: Prosím o klid! Slovo má pan kolega Pastyřík. Pane kolego Dundře prosím o klid! (Hluk.) Pánové, nedebatujte mezi sebou!

Sen. Pastyřík (pokračuje): Vážení pánové! Já zde musím... (Výkřiky sen. Dundra.) Pane kolego, přijdete ke slovu také, pak nám to můžete říci, my vás také vyslechneme. Uznáváme, že je velice nespravedlivé a dosud tu v žádném státě není zavedeno, aby učni, sotva do učení přistoupí, byli povinni starobním a invalidním pojištěním. (Hlas: To si potom povíme něco jiného!) Můžete nám to říci. My budeme plně souhlasiti s tím, aby otázka učňovská byla upravena tak, aby v našich živnostech nebyli učni přebytečně přijímáni a aby učení v továrnách zavedeno nebylo, pakli myslíte na to, že by továrníci mohli bráti učně; a chcete-li nám vytýkati, že učně propouštíme, ač to pravda není. (Sen. Časný: Abyste nemusili platiti pojistné příspěvky!) To není pravda. Není spravedlivým požadavek, že musí býti... (Sen. Dundr: To je váš diktát!) Tak jako jste diktovali vy. (Sen. Dundr: To byl vzájemný kompromis!) To byl diktát a ne kompromis. Já to tvrdím, že to byl diktát. (Hlas: Hlasovali, jste pro zákon! – Výkřiky. – Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Musím prositi o klid velice důtklivě!

Sen. Pastyřík (pokračuje): Pro starobní a invalidní pojištění učňů jsme nikdy ruky nezvedli a pro to nehlasovali. (Sen. Šťastný: To vás nemusí pálit! Rodiče to musí platit a když ne, musí se o rok déle učit!) Kdopak vám to povídal. Musí nás to pálit, poněvadž to platíme za učně. Také pojištění pomocnic v domácnosti je nespravedlivé, neboť vy sami dobře víte, že málokterá z nich starobní a invalidní renty se dočká. Příspěvek na starobní a invalidní pojištění činí tak velké obnosy, že dnes služka je vlastně špatně na tom, poněvadž ta paní nemůže tolik platiti, jak byste si přáli.

Dnes se mluví také o drahotě a ovšem se poukazuje na to, snad ze zvyku, že této drahoty jsou vinni obchodníci a živnostníci a jsem zvědav, co na to řekne kolega Šťastný. (Sen. Šťastný: Jak agrárníci, tak živnostníci štvou proti pojištění, ale proti clům nejste! O drahotě cukru neříkáte nic!) My se ohrazujeme proti drahotě a poukazujeme na to, že nejsme to my, kteří tuto drahotu snad zaviňujeme. Když musíme draho zaplatiti suroviny a zboží, musíme také dráže prodávati. Zapomíná se však, že letošní drahota není způsobena pouze cly, ale že je také zaviněna živelními pohromami, o kterých vy, pánové, velice dobře víte. Je velká neúroda brambor a vy ukazujete na jejich drahotu, jako by to udělala cla. Drahota je však také způsobena placením starobního a invalidního pojištění. To tvrdím. Uznávám, že se musí hledati náprava, ač jsem se posledně přesvědčil, že za hranicemi naší republiky je drahota daleko vyšší. (Hluk. – Výkřiky.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, pánové, zachovejte klid, aby mohl pan řečník mluviti!

Sen. Pastyřík (pokračuje): Také daně zdražují výrobky, a proto žádáme, aby daň z obratu byla snížena, pokud možno u prvovýrobce vybírána a také paušalována. Žádáme zjednodušení veřejné správy. S potěšením jsme uvítali, že konečně je našemu přání částečně vyhověno tím, že je snížen počet ministerstev, a žádáme, aby byla také tato ministerstva úplně zrušena, eventuelně sloučena dohromady. (Sen. Havlena: Jenom nepronásledovat lichváře! To je pěkné heslo!)

Žádáme zrušení zbytečných lichevních úřadů, které beztak jen šikanují a stíhají malé obchodníky a živnostníky, ale na velké lichváře si netroufají.

Žádáme dále, aby při dodávkovém řízení byl brán patřičný zřetel na oprávněné požadavky živnostníků a řemeslníků, aby jim státní a jiné dodávky byly zadávány, a ovšem také brzo zaplaceny.

Trváme na zabezpečení stavebních pohledávek pro malé řemeslníky a živnostníky.

Ke konci žádáme úplné zabezpečení klidu a pořádku v naší republice, ochranu soukromého podnikání a majetku. Doufáme, že budou naše skromné a spravedlivé požadavky konečně splňovány, když již dávno pro jiné stavy jejich požadavky splněny byly.

Vyslali jsme do nové vlády našeho člena a tím dali jsme již projev důvěry této vládě. Béřeme její prohlášení na vědomí a prohlašujeme, že chceme tuto vládu ve všech dobrých snahách, k prospěchu našeho milého státu se nesoucích, plně podporovati. (Výborně! – Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Fahrner.

Sen. Fahrner (německy): Vážené dámy a pánové! My členové parlamentu, kteří v parlamentním životě nejsme žádnými nováčky víme, co si všeobecně máme mysleti o vládních prohlášeních. Každá nová vláda přichází obyčejně v úloze “Dívky z ciziny”, která každému chudému pastýři v údolí přináší dárek, a o které se v básni dále praví, že rychle její stopa mizí, jakmile se dívka rozloučila. Také pan Švehla liboval si v této úloze. Víme sice o něm, odkud přichází, ale rychle jeho stopa mizí, jakmile se rozloučil. A poněvadž miluje květomluvu, svázal odborně a důmyslně květiny v kytici, kterou nám daroval. Vidíme, že tam převládá české “Noli me tangere”, květinka netykavka, která Čechům má říci: “Zůstane ve vývoji státu všechno při starém bez ohledu na dočasnou politickou konstelaci.” Vedle této netykavky vidíme několik heřmánků, jichž má se užíti proti určitým bolestem, jež působí daně a hospodářská krise. Dále několik krásných exemplářů “ostrožky”, která značí péči o brannou moc. Několik květů máku, které nás mají trochu uspati, aby “tempo parlamentních prací nebylo příliš rychlé”. Také německá planá růže jest zastoupena, jejíž stonky zbaveny byly opatrně všech trnů, jen aby neporanila prsty pana Švehly a aby se nepřipojovala jako “rovná mezi rovnými”. Pro nečeské ”národní kultury” několik bodláků, které se na ně přívětivě usmívají. A před nimi vidíme květy chudobky, které úzkostlivě se rozhlížejí, jakoby se nás chtěly ptáti: je v kytici také pampeliška, “mužská věrnost”? Tento květinový dar postavil Danajec Švehla s několika krátkými slovy na vysvětlení nám chudým pastýřům v údolí ve vyšším Švýcarsku na vládní stůl. Vážené dámy a pánové! Dovolte mi, abych právě tak krátce na toto prohlášení odpověděl. Je zajímavo, že se ve svém prohlášení úzkostlivě vyhýbal slovu “německý”. Patrně s ohledem na českou mentalitu, správně německy řečeno, na českou ulici, o které zase slyšíme, že nesnese nejmenšího národnostního ústupku Němcům, a která dobře jsouc organisována také přesně pracuje. Neboť již přichází “Nový 28. říjen”, přináší vyobrazení německého jídelního lístku, který byl vyložen v poslanecké sněmovně, a hlásí, že duše českého lidu vře pro tento národnostně-politický ústupek Švehlovy vlády Němcům. Tito pánové a také pan Švehla patrně zapomínají, že existuje také německá mentalita, která od prvního dne tohoto státu dodnes přímo sadistickým způsobem byla urážena. Je to asi ohled na německou mentalitu, když se německým politikům imputuje vstupovati do vlády, ve které pan Švehla je ministerským předsedou a pan Beneš ministrem věcí zahraničních? Nevyvolávají právě tato obě jména vzpomínku na nejhorší dny doby utrpení našeho lidu v tomto státě a venku v říši? Pan kolega Pánek to byl, který v této síni uvedl kdysi pádný příklad toho, jak ve starém Rakousku česká mentalita byla urážena, že se sekční šéf Mataja odvážil říci v parlamentě: “Česká řeč je přípustna”. Zapomněl však dále sděliti, že se potom nenalezl žádný rakouský ministerský předseda, který by byl pana Mataju pro tento “zločin” pojal do své vlády vedle českých politiků, a to z ohledu na uraženou českou mentalitu, kterou nikdo nechtěl ještě jednou tím podrážditi. Teprve za světové války, kdy pro jisté události na české straně bylo upuštěno od jakýchsi ohledů, stal se Mataja ministrem obchodu. Zde však se beze všeho imputuje německým politikům vstupovati do vlády Švehlovy a Benešovy. Před několika týdny byla v zahraničním tisku nadhozena otázka vyklizení saarského území, ihned četli jsme o intervenci Malé Dohody, která se proti tomu postavila. Podle minulosti pana Beneše se asi nemýlíme, když také zde zase tušíme v něm původce, a bylo by povinností německých vládních stran, které přece také povolí náklad pro ministerstvo zahraničních věcí, aby žádaly vysvětlení. Chystá-li se nyní francouzský národ smířiti se s myšlenkou dorozumění s národem německým, dorozumění, jež má záležeti nikoli ve slovech, nýbrž ve skutcích, snese-li francouzská mentalita něco takového, poněvadž nahlíží, že je to také v zájmu francouzského národa, pak bude asi také česká mentalita musit zvykati na tuto myšlenku. Vykonati tuto práci poučování, není naší úlohou, nýbrž úlohou českých politiků, kteří mají největší vinu na tom, že tato česká mentalita dnes panuje. Jsme tudíž rozhodnými odpůrci již za starého Rakouska oblíbené “politiky cukrlátek”, která se u nás ani nedávají, nýbrž jen slibují, a žádáme zásadní úpravu národnostní otázky. Jen ta může zaručiti mír mezi oběma národy, na kterém českému národu z lehce pochopitelných důvodů musí více záležeti nežli nám. Neboť za námi stojí národ 80 milionů, jenž se chystá uskutečniti sen dorozumění s francouzským národem. To mělo by býti mementem pro české politiky a pro český národ. Patří již k tomu odvaha pana Švehly, když po všem tom, co se dosud stalo a ještě denně děje, tvrdí, že česká vláda byla “prodchnuta snahou vždy a všude pracovati ke stabilisaci poměrů doma i v cizině”, kde přece každý ví, že od prvého dne tohoto státu tato snaha po stabilisaci záležela jenom v tom, stabilisovati pro všechny časy stav bezvlivnosti a poroby německého národa doma i v cizině. “Náš stát je,” tak volá pan Švehla, “klasickým příkladem úzkých vztahů mezi různými národními kulturami.” Zapoměl připojiti klasickým příkladem státu, jakým býti nemá. Tak slyšeli jsme alespoň dříve, dokud trvalo staré Rakousko, s české strany, která nemohla dosti hlasitě volati po sebeurčení národů. Poznámka o historickém poslání tohoto státu ve střední Evropě, které podle českého názoru vašemu národu přiděluje úlohu četníka nad německým národem, nesvědčí zajisté o žádném velikém ohledu na německou mentalitu a na německé ministry. Pan Švehla mluví také o vyrovnání českého a německého národa a praví: “Celá dlouhá desetiletí byla vyplněna pokusy pro sjednání lepšího způsobu spolužití. Tyto pokusy však řídili cizí činitelé, kteří neznali našich poměrů, a nevedly tudíž nikdy k cíli.” Pan Švehla zapomněl z důvodů lehce pochopitelných říci, kdo tito cizí činitelé byli. Ve skutečnosti rozbilo se vyrovnání ve starém Rakousku vinou českých a části německých politiků alpských zemí, kteří si z ohledu

na slovinskou otázku nepřáli vyrovnání s Čechy. To na opravu vývodů pana ministerského předsedy. S panující hospodářskou krisí bude se obšírně zabývati kolega dr Jesser, takže si to mohu uspořiti. Vinu na tom, že došlo k této vládě, která předstírá, že bude řešiti německo-českou otázku, která ve skutečnosti však sleduje zcela jiné cíle, mají české socialistické strany, které v době, kdy seděly ve vládě, zradily svou socialistickou minulost a netolik jakožto socialisté ničeho neučinily na podporu národnostního vyrovnání, jež bylo přece zajisté především v zájmu dělnické třídy, nýbrž naopak byly ještě praporečníky systému národnostního útisku a násilí. Dnes sedí tito pánové s obličejem nepříliš duchaplným ve svých lavicích a mohou přemýšleti o všem tom, čeho se dopustili na dělnické třídě. K německým vládním stranám však obracím se na konec s napomenutím, aby byly pamětlivy toho, že pro potlačený, ujařmený národ ve znamení nevolnosti není žádného hospodářského, politického a kulturního vzestupu. Nechť vezmou si z toho ponaučení a na přední místo postaví boj o národnostní svobodu před všemi jinými požadavky hospodářské povahy. Varujeme je, poněvadž jinak rozdmýchají bratrský nesvár ve vlastním lidu a navždy pohřbí naději na lepší postavení našeho národa.

Vládní prohlášení odmítáme. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Přerušuji jednání.

Sděluji, že

do výboru branného na místo sen. dr Krupky nastupuje sen. dr Procházka,

do výboru ústavně-právního na místo sen. dr Procházky nastupuje sen. dr Krupka,

do výboru rozpočtového na místo sen. Böhra nastupuje sen. dr Hilgenreiner, na místo sen. Fritschera sen. dr Medinger, na místo sen. Millera sen. dr Fáček,

do výboru kulturního na místo sen. Fritschera nastupuje sen. dr Hilgenreiner.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 21. října 1926 o 12. hodině s tímto

1. Pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.

2. Nová volba předsednictva senátu, zapisovatelů a pořadatelů.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.