Prohlašuji, že naše státní občanstvo tímto zvýšením bude skutečně nepatrně zatíženo a že se tím prospěje velmi dobré věci. (Hlas: To bude nové zatížení!) Když se žádají takové náklady, musí se hledati prostředky, které by k tomu vedly. Ta doba, kdy jsme měli odvahu dělati věci a nestarati se o úhradu, myslím, že u nás již zmizela, a dlužno to jenom vítati. V tomto slavném senátě 15. října náš milý pan předseda, tehdejší místopředseda, prohlásil, že jeho strana by se nestavěla proti té úhradě a že ministerstvo financí mělo podati více návrhů, než jen ty, se kterými se přichází. Jak jste viděli, uvažovali jsme všecky tyto věci a náměty, které přicházely zejména s obou stran socialistických.

Pánové mně dosvědčí, že již v desítce a jiných schůzích se hledaly tyto úhrady. Přicházela tam v úvahu otázka zvýšení kuřiva, ale my, resp. tabáková režie, právě z toho, co se zavedlo r. 1924, jsme se přesvědčili, že ne zdražením kuřiva se zvedne výnosnost, nýbrž naopak jeho zlaciněním. (Hlas: Pak by to mohlo pro cukr také platiti!) To není jen tak libovolné. Větší obrat vede k většímu výnosu. Sledovali jsme, že od r. 1923 do konce r. 1924 nám výnos tabákové režie klesl a teprve tímto zlevněním se začal zvedati a dostoupil této výše. To není dobrá vůle, ale skutečná potřeba. Byl zde jiný návrh, zdaniti co možno nejvýše předměty přepychu. Tento návrh byl opakován za řeči p. sen. Polacha, zejména panem dr Hellerem, který zde volal: zvyšte přepychovou daň! Dnes vidíte, že je zde celá řada těch, kteří žádají snížení této daně, která je u nás hodně vysoká proti ostatním státům a brzdí tak náš průmysl a obchod. Tedy ani to nebylo schůdným a byly činěny návrhy - abych uvedl mezi mnohými - na př., aby byla zdaněna piana, že to vynese ohromné sumy. Račte si vzíti tužku a račte odečísti piana, která jsou potřebna k životnímu povolání a která jsou určena pro ústavy vzdělávací, tedy přijdete k velmi malému číslu, kolik máme pian. Vezmete-li 500 korun z jednoho kusu, budete míti nepatrnou sumu, kterou to vynese.

I jiné náměty ukázaly, kdyby se měly provésti, aby měly určitý výnos, že by buďto vyžadovaly značný aparát, a když by to nebylo opatřeno, že by to vyžadovalo, aby nynější finanční aparát se tomu věnoval a odstoupil od toho, po čem se volá, abychom se dostali do běžného finančního hospodářství. Tato cesta, kdyby se bylo na to přistoupilo, tyto náměty daňové zavésti, byla by zahražena a postupovali bychom spíše tempem dolů, než vzhůru.

Ráčíte viděti, že těmto věcem byla věnována náležitá péče. Myslím, že strany, které se staví proti této předloze, si řeknou: vždyť je to našim spoluobčanům, kteří potřebují a zasluhují to, že proti tomu s čistě lidského stanoviska nemohou se stavěti, nýbrž já čekám od stran, které dnes aspoň částečně oposičně postupovaly proti těmto předlohám, jako měly odvahu je schváliti, že budou míti také odvahu úhradu jejich nalézti a odhlasovati. Čerpám tuto naději zejména i ze slov pronesených na schůzi z 15. října předešlého roku v této místnosti, kde pan místopředseda Klofáč velmi závažným, určitým a jasným hlasem prohlásil: "Neodhlasujeme jen to, co mají dostati státní zaměstnanci a vojenské osobnosti, ale najdeme také pro to úhradu." A na jiném místě v této schůzi prohlásil: "Jsme ochotni všechno možné udělati, aby úhrada zde byla a budeme pro ni hlasovati."

Doufám, že pánové se strany českých socialistů se rozpomenou na tuto dobu a skutečně najdou odvahu pro úhradu hlasovati.

Naše strana neslibovala takovým způsobem určitým a slavnostním, ale jest odhodlána pro tyto předlohy hlasovati a prohlašuje, že samo sebou pro ně hlasovati bude, poněvadž vidí, že je to eminentní potřeba státu, aby státním zaměstnancům bylo ulehčeno v jejich těžkém stavu finančním, neboť my nejen skutečně sociálně cítíme, ale my chceme býti také spravedliví na všechny strany. (Potlesk u národně-demokratických senátorů.)

Předseda: Slovo má dále pan sen. dr Ledebur-Wicheln.

Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy): Dámy a pánové! Je to zcela neobyčejný a také nikoliv zcela lehký úkol míti jako člen jedné strany zásadně oposiční proti dosavadní vládní soustavě mluviti pro vládní návrh, zvláště když jde o nové daně pro naše beztak již přetížené obyvatelstvo. Když se v tomto postavení ujímám slova, činím to v plném vědomí významu chvíle a u vědomí velké odpovědnosti, již máme v této chvíli vůči německému sudetskému lidu. Stokráte byli jsme zde na tomto místě v poctivé věcné oposici proti soustavě, která všemi prostředky hrozila zničiti naši existenci. Jedním z těchto prostředků bylo zásadní nedbání našich přání, možno skorem říci úmyslné ignorování naší parlamentní existence. Přes tyto nedůstojné poměry, které máme ještě ve svěží paměti, a jejichž návrat - nebudeme se stran toho oddávati žádným ilusím - je v dosahu možnosti, rád bych otevřeně prohlásil, že se stanoviska parlamentní důstojnosti a se stanoviska mravního co nejostřeji odsuzujeme výjevy, které ztropila dnešní oposice v obou sněmovnách. Zákony, o nichž jsme zde v posledních dnech jednali a jež jsme vyřídili, jsou určeny ke zlepšení hmotných poměrů zcela určitých oborů povolání. Dnes není již na místě mluviti o podrobnostech těchto zákonů, mluvilo se o nich dosti, žádný z těchto zákonů nevyhovuje úplně přáním oněch oborů povolání, pro něž jsou určeny. Každý z těchto zákonů obsahuje obyčejné nedostatky všeho, co bylo zrozeno kompromisem, avšak můžeme přece říci, že každý z těchto zákonů je proti dosud platným poměrům zlepšením po stránce hospodářské a sociální, a to zlepšením, jež není jen národně jednostranné povahy. Tato okolnost byla příčinou, že moje strana hlasuje pro tyto zákony a zamítá návrhy, které neměly jiného účelu, než znemožniti a protáhnouti parlamentní projednání těchto zákonů. Byla by to šalba, byla by to lehkomyslná hra s existenčními otázkami širokých vrstev, kdybychom se usnesli na výdajích, jejichž příčinou jsou tyto zákony, a s druhé strany kdybychom odmítli nutnou úhradu těchto výdajů. To je důvod, proč také my budeme hlasovati pro úhradu návrhů.

Naše chování není dnes ani bezpodmínečným odkloněním k novému parlamentnímu seskupení, ani též zásadním projevem důvěry dnešní vládě, která je stále ještě zástupcem národně-státní soustavy. Vyslovuji-li to, rád bych zdůraznil, že tímto prohlášením nikterak není dotčena osobní důvěra k té, nebo oné osobě. Naše dnešní chování neznamená nic více a nic méně, než že ve všech věcných otázkách, kde se naše mínění poctivě vyslechne a vezme se k němu zřetel, ve všech otázkách všeobecného zájmu, nebo v otázkách, kde jde o zájmy našich rodáků, které jsme zde povinni zastupovati, chceme budovati, nikoliv však zásadně činiti překážky a odpírati. Toto stanovisko odpovídá vůdčí linii politiky, která směřuje k rovnoprávnosti a spolu určení všech národů žijících ve státě a k národnostní samosprávě, k linii, ke které se připojila také naše strana. Fakt, že v posledních dnech bylo s naší pomocí přijato několik zákonů, je snad jen politickou episodou. Ani samy zákony nemají ve svém účinku onoho významu, jenž byl jim zde přikládán. Zvláště se domnívám, že obě strany přeceňují účinek celního zákona. Cla jsou podle mého mínění - a domnívám se, že to je také mínění mnoha pánů v této sněmovně - sama o sobě zlem. Avšak v poměrech, v nichž žijeme, jichž jsme nezavinili, jež byly způsobeny stavem světové politiky, jsou právě nutným zlem. Má však politický význam, že se v těchto dnech po prvé v dějinách tohoto parlamentu pro zatěžovací návrh vlády vytvořila většina, jež není vybudována na národnostním základě a jež vychází s jiných hledisek, než s čistě národnostních. I kdyby v tomto případě šlo jen o přechodný zjev, má to politický význam, že byly překlenuty protivy, které byly dříve považovány za nepřeklenutelné, a že byly odděleny svazky, v jejichž neoddělitelnost se věřilo. Národní koalice posledních let podlehla vleklé vnitřní nemoci. Je sice možno - nechceme si to tajiti - že povstane znovu, ale i kdyby tomu tak mělo býti, nebude již táž, poněvadž víra v její nezbytnost byla otřesena. Zároveň s vírou ve fetiše, že národní koalice je pro stát životní podmínkou, bylo se světa sprovozeno také mnoho jiných hesel. Tak především heslo o "nenávistných zásadních rozkladných úmyslech" sudetských Němců. Domnívám se, že mohu otevřeně říci, že napětí v národně-politickém ovzduší následkem posledních událostí povolilo. Přes to jsme si vědomi, když padla všečeská koalice a všečeská vládní většina, že ještě rozhodně nezmizela soustava českého národního státu, proti níž vedeme již sedmiletou válku. A nyní přichází otázka, na jejímž zodpovědění máme především zájem. Když jsme hlasovali pro poslední návrhy zákonů, jednali jsme v hospodářském zájmu určitých vrstev lidu, jež zastupujeme. Jednali jsme také v politickém zájmu našeho národa? Domnívám se, že můžeme přisvědčiti na tuto otázku a to můžeme na ni přisvědčiti tehdy, když rozpuštění národní koalice nebude jen formálním odložením, nýbrž také věcným zlepšením v tom smyslu, že duch národního sobectví, duch násilného přenášení se přes práva jiných a duch, jenž dnes slibuje a zítra to odpírá, co slíbil, bude trvale nahrazen oněmi pojmy víry a důvěry, které jsou nenahraditelným základem každé společenské spolupráce. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

Doufáme, že jsme svým jednáním prospěli svému sudetsko-německému lidu. Posuzujeme-li správně, ukáže budoucnost. Jedno však jest již dnes jisto, že jsme my, Velice tupení sudetští Němci, my, stálé nebezpečí, my, rozjitřený vřed na těle českého národního státu, jejž dlužno odstraniti operací, že jsme tentokráte tento stát, vůči kterému jsme, patříme-li zpět na dějiny posledních let, bůhví neměli dosud žádného důvodu ke zvláštní vděčnosti, v této chvíli zachránili před úplným zastavením státního stroje a to tím, že jsme se, provádějíce logicky svá poslední prohlášení, učiněná v této sněmovně, postavili proti hrozícímu teroru na stranu pořádku a rozumu.

Jdeme-li na konci tohoto zasedání, jež bylo tak bohaté na události, na prázdniny, činíme to jsouce vědomi, že jsme podle svého přesvědčení jednali v zájmu oněch vrstev lidu, které jsme zde povinni zastupovati. Důkaz, zdali jsme jednali také politicky správně, máme provésti nikoliv my, nýbrž oni, jimž je svěřen dozor nad státní lodí, a kteří mají rozhodný vliv na její vedení. Bude-li tento důkaz proveden, můžeme doufati, že dny, jež jsme zde prožili, budou prvním znamením rozvoje, jenž poznenáhlu bude moci vyhověti životním požadavkům sudetsko-německého lidu. Nebude-li tento důkaz proveden, pak by to ovšem byla porážka pro všechny strany, které se dnes zasazovaly o vládní návrhy. Avšak pánové, co je to porážka strany? Lidé a strany přicházejí a odcházejí, to je přirozený osud politiky, zůstávají jen národy a jejich spravedlivé nároky a ukáží, zdali jsme se mýlili či nikoliv. V tomto případě neměl by z toho škodu nikdo jiný, než český stát a český národ.

Naše strana musila si v posledních týdnech dáti líbiti těžké útoky také se strany německých bratrských stran. Je mi líto, že musím říci, že také v parlamentě bylo vysloveno dokonce slovo "národní zrada". Pánové, věděli jsme, že budeme vystaveni osočování ve vlastním táboře, půjdeme-li cestou, na niž jsme vkročili. Věděli jsme, že dnešní naše politika jde na útraty naší popularity, ale nedomnívali jsme se, a musíme vysloviti své nejhlubší politování, že by nám němečtí rodáci mohli činiti tak závažné a neodůvodněné výtky. Výtky, které samy sebou jsou přečinem proti našemu německému národnímu společenství, neboť bojujeme-li proti vládní soustavě národní diktatury trvalou negací, v osamocené oposici, nebo činným protidůkazem, nikdy nezapřeme hroudu řeč a kulturní majetek svého německého národa, jež - ať se již mezi sebou hněváme, nebo se snášíme, ať tomu chceme, či nikoliv - vinou kolem nás věčně jednotící stuhu kmenového společenství.

Když jsem po prvé nebo po druhé měl čest mluviti v této sněmovně, ukončil jsem slovy: Tento stát bude buď upevněn s námi Němci, nebo zahyne. Podle zkušeností z posledních týdnů nemohu říci nic jiného, než opakovati to, co jsem pravil tehdy, a zároveň vysloviti přání, aby přesvědčení, jímž jsme byli vedeni, bylo porozuměno také mezi českými politiky. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Pánek. Uděluji mu slovo.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Klub senátorů československé strany socialistické pověřil mne, abych k úhradovým předlohám učinil toto prohlášení:

Povolovati daně a dávky pokládá se v každém parlamentu za projev zvláštní důvěry vládě. Tato vláda však svojí trestuhodnou pasivitou, jakou projevila při projednávání tak neobyčejně důležitých, přímo osudových otázek hospodářských, jakými jsou bezesporně cla a kongrua, pozbyla úplně důvěry v širokých vrstvách lidových, jimž těmito opatřeními ukládají se nesnesitelná břemena, a ztratila ji přirozeně z toho důvodu i u naší strany, proti jejímž zástupcům kromě toho nastupuje v poslední době cestu v historii parlamentarismu ojedinělou. Z toho důvodu usnesl se klub ve včerejší své schůzi nehlasovati pro úhradové předlohy, neboť došel k přesvědčení, že zvýšení daně z cukru a lihu není nezbytné ke krytí výdajů, spojených s požitkovým systémem státních zaměstnanců, a že tudíž těchto daní má býti použito k účelům nám dosud neznámým. Podle oficielních výpočtů vyžádá si požitkový systém 700 milionů Kč, z nichž připadá 250 milionů na státní podniky a 450 milionů na vlastní správu. Podniky musí postarati se o úhradu v rámci svých prostředků, takže bude třeba zvýšiti železniční a poštovní tarify, jak bylo již konečně úředně oznámeno, a ke krytí částky 450 milionů Kč, určené pro státní administrativu, má podle rozpočtu na r. 1926 ministr financí k disposici tyto částky již svého času parlamentem na požitkový systém povolené: vyšší obnos z kolků 62,628.000 Kč, právní poplatky 63,590.000 Kč, smluvní příplatky rafinerií z cukru zdaněného pro tuzemskou potřebu do 30. září 1926 146 milionů Kč, úspory vzniklé restrikcí personálu, jak je výslovně řečeno v rozpočtu na r. 1926, v částce 220 milionů Kč, jakož i úspory v rozpočtech jednotlivých ministerstev, z nichž, pokud je známo, pouze jediné ministerstvo národní obrany dalo k disposici za účelem požitkového systému ročně částku 300 milionů Kč. A k těmto částkám, daleko již vyčerpávajícím nutnou potřebu 450 milionů Kč, druží se ještě výnos z právě odhlasovaných cel, odhadovaný ministrem financí na 280 milionů Kč. Již z těchto oficielních cifer je zjevno, že daně z cukru a z lihu, která je konečně určena ke krytí kongruy, pro požitkový systém, zdůrazňuji, pro požitkový systém, nezbytně třeba není.

Nemůžeme připustiti, aby státních zaměstnanců bylo podobným způsobem zneužíváno k vymáhání nových břemen, zejména v této době těžké hospodářské krise, jak se také stalo s celní předlohou a kongruou, které byly výslovně spojeny s požitkovým systémem, a aby kromě již uvedených úhradových opatření žádáno bylo ještě dalšího zvýšení daně z cukru a lihu, a aby tak konsumentské vrstvy byly proti státním zaměstnancům pobuřovány. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Rozprava je skončena.

Byly mně podány dostatečně podporované resoluční návrhy sen. Stolberga a spol. a sen. Kalčoka a spol.

Žádám, aby byly přečteny.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

"Resoluční návrh sen. Stolberga, Ad. Scholze a spol.

Vláda se vyzývá, aby organisacím včelařským dodala nezdaněný cukr za exportní cenu."

"Resolučný návrh sen. Kalčoka a spol.

Ministrovi financií sa nakláda, aby nariadil příslušným finančným riaditoľstvám, aby nevyrubovala a nevybírala sa daň z obratu od roľníkov na Slovensku za týmito odpredaný dobytok, kone a hospodárské zvierata vôbec, ktoré títo svojí krmou krmili a potom odpredali a túto okolnosť môžu, keď je potrebné, obecným osvědčením dokázať.

Prodaj dobytka roľníkom nech sa nepovažuje za obchod, ale za čiastku výnosu jeho hospodárstva, za ktorý platí daň z obratu paušálne."

Místopředseda dr Hruban: Dávám závěrečné slovo zpravodaji k tisku 176, totiž k předloze o dani z cukru, panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! V podstatě nebyla vyvrácena ta tvrzení, která jsem na počátku uvedl pro obě tyto daně, proč prý tyto daně byly vybrány. Byly uváděny námitky, že prý náš cukr za hranicemi je levnější. Já to připouštím ve své zprávě. Proč? Abychom právě udrželi našemu cukernímu průmyslu zahraniční odbytiště, aby nebyl zničen export, a proto je ten průmysl nucen po případě i se schodky, tak jako i jiný průmysl, za hranicemi prodávati, abychom jej zachránili. Totéž je s uhlím, kde právě předlohou v poslanecké sněmovně schválenou daň na vývoz uhlí se ruší. Tedy naše uhlí za hranicemi bude levnější, než je u nás, a proto nikdo proti tomu zákonu nic nenamítá. Jestliže se vytýká, že duchovenstvo a křesťansko-sociální dělnictvo je se zákonem kongruovým nespokojeno, to souhlasí s tím, co jsem včera pravil, že i naše strana není spokojena s tím zákonem. Není-li však možno něčeho lepšího dosáhnouti, tedy musíme na tom trvati.

Potvrzuji plně slova sen. Bečky, že komise marně pátrala po všech různých daních, kde by se na tom dalo co zlepšiti, a že konečně zůstalo při těch dvou daních, které předkládáme.

Návrhy oposiční, jak byly podávány, jsou vesměs rázu negativního: "Odpíráme daň na zvýšení platů úřednictva." My však potřebujeme dnes návrhu positivního a tento návrh positivní já zde podávám, jak by se měl tento vyšší náklad hraditi. Věcí navrhovatelovou by bylo, aby se našla pro tento návrh většina. Nám žádný positivní návrh podán nebyl, a musíme trvati na positivním návrhu, se kterým přichází vláda, a dosavadní sdružení stran k němu přistoupilo.

Pan sen. Pánek zde nakonec vytýká, že zákonu není potřebí, poněvadž prý těmi staršími zákony jistá úhrada zde byla dána. Plně s ním souhlasím, ale pan kolega Pánek i jeho strana ví, že jsme schválili rozpočet na rok 1926. Ministři strany československých socialistů tenkráte ve vládě jsoucí tento návrh v ministerské radě přijali, vláda ho předložila a pan kolega Pánek i jeho strana ví, že jsme schválili tyto příjmy z těch zákonů, které on citoval, byly zařazeny do řádných příjmů rozpočtu státního, bylo jich užito k jiným potřebám státním. Tedy pro tento cíl my skutečně aspoň pro letošek žádné jiné úhrady nemáme. Zase trvám na tom, co jsem na počátku řekl, že, kdo chce dnes umožniti, aby úřednictvo letos dostalo vyplaceny zvýšené platy, musí hlasovati také pro tu úhradu, aby letos ještě tato daň vešla v platnost. Z těchto důvodů trvám na tom, aby k návrhu rozpočtového výboru slavný senát osnovu cukerní schválil.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím pány a dámy, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati ve čtení prvém o osnově zákona o dani z cukru.

O osnově zákona jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou, není-li žádných námitek. (Námitky nebyly.)

Námitek žádných není. Tedy zůstává při tom, jak jsem prohlásil.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí se přijímá ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny otištěným v tisku čís. 164.

Ve smyslu přiznané pilnosti této předloze budeme ihned hlasovati ve čtení druhém.

Prosím pana zpravodaje, nemá-li nějaké textové změny nebo korektury.

Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám nic.

Místopředseda dr Hruban: Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jak jsme jí právě přijali ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Tím je tento předmět vyřízen.

Máme zde však resoluce.

Je zde resoluce sen. Stolberga, Ad. Scholze a spol. a sen. Kalčoka a spol.

Zpravodaj sen. dr Karas: Doporučuji slavnému senátu, aby resoluce sen. Stolberga a spol. byla přijata.

Místopředseda dr Hruban: Kdo souhlasí s resolucí sen. Stolberga, Ad. Scholze a spol., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Je schválena.

Nyní je resoluce sen. Kalčoka a spol.

Zpravodaj sen. dr Karas: K resoluci sen. Kalčoka a spol. podotýkám, že resoluce tato nebyla ve výborech.

Z resoluce té není jasno, na jakém podkladě ten paušál daně ze statků zemědělských na Slovensku je vyměřován. K přání zástupce vlády navrhuji - a také po vlastním svém přesvědčení - by tato resoluce byla odstoupena výboru národohospodářskému k projednání.

Místopředseda dr Hruban: Dám hlasovati nejprve o tomto návrhu pana referenta.

Kdo souhlasí, aby resoluce sen. Kalčoka a spol. byla přidělena národohospodářskému výboru, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce byla přidělena výboru národohospodářskému.

Budeme hlasovat o druhém odstavci dnešního denního pořadu, totiž o dani z lihu.

Byly podány dostatečně podporované resoluční návrhy sen. dr Herze a spol.

Žádám, aby byly přečteny.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

"Návrh sen. dr Herze a spol. Vláda se vyzývá k brzkému předložení zákonné předlohy, podle které by bylo obcím povoleno samostatné rozhodování, takže obyvatelé obce určiti mohou, zdali v jejím obvodu smí býti vyráběny a prodávány lihové nápoje."

"Návrh sen. dr Herze a spol.

Vláda se vyzývá k brzkému podání zákonné předlohy, podle které by z příjmů státu vyvěrajících ze zdanění lihových nápojů bylo použito 1% ke stavbě nemocnic a sanatorií, které mají býti určeny pro alkoholiky."

"Návrh sen. dr Herze a spol.

Vláda se vyzývá k brzkému předložení zákonné předlohy, podle které by z příjmů státu vyvěrajících ze zdanění lihových nápojů přiděleno bylo 1% veškerým spolkům protialkoholickým v Československé republice k účelům propagandy."

Místopředseda dr Hruban: Pan zpravodaj nepřeje si nyní zvláštního závěrečného slova a budeme proto ihned hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých částí a úvodní formuli dám hlasovati najednou, nebude-li žádných námitek. (Námitek nebylo.)

Námitek žádných není, zůstává tedy při tom, co jsem prohlásil.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisem jednotlivých částí a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím jest osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisem jednotlivých částí a úvodní formulí přijata podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny obsaženým v tisku 165 ve čtení prvém.

Podle přiznané pilnosti budeme ihned hlasovati o osnově této také ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké korektury? Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoli.

Místopředseda dr Hruban: Kdo tedy souhlasí s přijatou právě osnovou zákona také ve čtení druhém, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí schválena také ve čtení druhém.

Přistoupíme nyní k resolucím, které byly právě přečteny. Budeme nyní o nich hlasovat a žádám pana zpravodaje, aby se o nich vyjádřil.

Zpravodaj sen. dr Karas: Navrhuji, aby resoluce sen. dr Herze a spol., která žádá, aby z příjmů vyplývajícího ze zdanění lihových nápojů bylo povoleno 1% na stavbu nemocnic a sanatoří, byla zamítnuta, neboť příspěvky na nemocnice a sanatoře jsou vyřešeny již zvláštním zákonem, zdravotní přirážkou a obsah resoluce by se tedy tomu příčil.

Místopředseda dr Hruban: Dám hned hlasovati.

Kdo souhlasí s touto resolucí, ku které zaujal právě stanovisko pan zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tato resoluce je zamítnuta.

Zpravodaj sen. dr Karas: Další resoluce. Vláda se vybízí k předložení osnovy zákona, aby členové obce mohli sami určovati, zda v jejím obvodu mohou býti vyráběny a prodávány lihoviny. Navrhuji, aby tato resoluce byla zamítnuta, neboť takové právo obcím podle našeho obecního zřízení nepřísluší.