Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. dr. Veselý. (Hluk.) Prosím o klid!

Sen. dr. Veselý: Vážený senáte! Náš klub navrhl dnes, aby přes osnovu, o které právě jednáme, přešlo se k dennímu pořadu. Návrh ten je odůvodněn nedostatky, kterými osnova je stižena. Podle §u 41 ústavní listiny má býti ke každému návrhu zákona, podanému členy některé sněmovny, přiložen rozpočet o finančním dosahu osnovy a návrh na úhradu potřebného nákladu. V tomto případě nebyla tato povinnost zákona splněna. (Hluk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím o klid, pánové!

Sen. dr. Veselý (pokračuje): Nebyl předložen ani rozpočet o finančním dosahu osnovy, ani návrh na úhradu potřebného nákladu.

To je patrné nedbání zákona, patrné porušování ústavní listiny. A je toho tím více litovat, že se toho dopouští členové zákonodárného sboru, kteří přece mají především povinnost, aby dbali zákonů, které naše Národní shromáždění vydalo. To je jistě parlamentní cynismus, jestliže takovým nedbáním zákonných ustanovení předkládá se dalekosáhlý návrh, jakým tento návrh skutečně je. (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím o klid! Neračte debatovat, račte věnovat pozornost řečníku!

Sen. dr. Veselý (pokračuje): Ale právě předchozí pan řečník projevil velikou lítost nad tím, že se strany komunistické byl činěn odpor, a to odpor hlomozný proti této osnově. Nedivím se tomu. Jestliže sami zákonodárci znásilňují zákon a jestliže tak cynicky nedbají zákona, pak není divu, že také na druhé straně se objeví chuť projeviti násilí, ukázati sílu a moc. Je tedy neoprávněna, ta stížnost, kterou pan kolega Richter přednesl potud, pokud také samy strany dosavadní většiny nestojí na podkladě zákonném.

Jenom ke konci odůvodňovací zprávy, kterou navrhovatelé osnovy uvádějí, praví několika řádky skromně a téměř stydlivě:

"Náklad, který vznikne prováděním tohoto zákona, budiž uhrazován jako dosud z příslušných veřejných fondů státem spravovaných." Vážení pánové! Tato slova jsou přímo nevážností ke skutečnému stavu a poměrům, které upravují tuto materii. Jaké spravuje stát veřejné fondy, kterých by pro upravení těchto platů mohlo býti použito? Stát spravuje pouze fond Náboženské matice a některé nadace. A prosím, všimněte si toho: Náboženská matice, nadání a příspěvky jsou vykázány v našem rozpočtu na rok 1926 úhrnnou částkou 2,763.000 Kč a naopak vydání z Náboženské matice, vydání na výlohy kultové činí 53,440.000 Kč. Jestliže páni navrhovatel říkají, že z těchto státem spravovaných fondů, které vynášejí 2 miliony Kč má býti zaplaceno 53 milionů Kč a k tomu ještě tento přídavek, je to jistě jednání nevážné, jehož nutno opravdově litovati. Takovým způsobem nemá se v zákonodárných sborech mluviti.

Víme, že stát dosud doplácí ze své kapsy z příjmů státních - nikoliv z těch veřejných fondů - to, čeho je potřebí na doplnění kongruy. A jak se došlo k tomuto nynějšímu stavu, že stát doplácí na doplnění platů duchovenstva? Nebylo to obyčejem, teprve v listě císaře Josefa ze 17. ledna 1783 bylo uvedeno, že je potřebí, aby platy duchovenstva byly upraveny. To ovšem bylo v době, kdy stát, celé Rakousko, byl policejním státem, a také duchovenstvo bylo pokládáno jenom za zřízence toho státu. Nesmíme zapomenouti, jak se habsburská dynastie uvedla. Habsburská dynastie byla čistě katolickou, vysloveně katolickou dynastií, v Čechách zavedla jedině vyznání katolické a všechny ostatní nevěrce vypověděla, odstranila. Tato dynastie ovšem měla velmi oddané služebnictvo v duchovenstvu katolické církve. Jejich zájmy se scházely, jejich zájmy se spojovaly. Říkalo se tehdy, že duchovenstvo katolické jest jen moralisující vrchností, že je takovým zřízencem státním jako každý jiný. Proto císař Josef II., uznávaje tuto povahu, tuto vlastnost katolického duchovenstva, přikročil k úpravě jeho platů. Ale jakým způsobem chtěl tyto platy upraviti, je patrno z citovaného již dopisu: Ta úprava je možna dvojí cestou. 1. Buď stát převezme všechny důchody církevní a bude platiti celé kněžstvo, nebo 2. vyšetří stav jmění duchovenstva a zjistí pak, pokud muže vyjíti, a zjistí-li se schodek, nedostatek, který nelze nahraditi z přebytků jiných duchovních, nahradí jej ze státní pokladny. Pomoc státu byla tu tedy jen subsidiární, jen pro případ, pokud by nestačily prostředky, které byly ponechány duchovenstvu ve vlastní správě. Tedy veškeré důchody církevní měly býti pokládány za celek, veškerý příjem duchovenstva katolické církve měl býti pokládán za celek a jen distribuci měl stát říditi, měl upravovati rozdílení těchto příjmů, tam, kde byl přebytek, zněl odejmouti a dáti tam, kde byl nedostatek. Stát tento úkol na sebe převzal tou druhou cestou, kterou naznačil císař Josef II., a ony doplatky, kterých bylo třeba k doplnění platů duchovenstva, byly počítány jako zálohy. Stát je počítal tak, jako zálohy duchovenstvu a je zajímavo, že tyto zálohy činily v r. 1848 21 milionů, v r. 1855 34 milionů, v r. 1869 53 milionů. A ještě je pozoruhodná číslice, že z těchto záloh na Čechy, na zemi českou připadlo pouze 2,862.000, na Moravu a Slezsko 106.777. Právě z těchto čísel je viděti, že příjmy duchovenstva v Čechách a na Moravě byly tak slušné, že nebylo třeba, aby tu stát velké částky doplácel a poskytoval velké zálohy. Duchovenstvo za 80 let nepotřebovalo téměř více než 2 až 3 miliony zlatých na doplnění svého příjmu a myšlenková podstata tohoto pouhého doplňování a vyrovnávání příjmů, jakož i vzniklých nesrovnalostí mezi jednotlivými příjmy farskými byla zachovávána i v pozdějším zákonodárství rakouském. § 50. zákona ze 7. května 1874, čís. 50 ř. z., výslovně mluví, že vzájemně se mají podporovati kostely téže diecése. V §u 54 se mluví o přebytcích, které z rent církevního jmění vyplývají a mohou býti věnovány jiným účelům církevním, kde není dostatečné dotace. § 1 zák. ze 7. května 1874, čís. 51, mluví o tom, že k uhrazení potřeb katolického kultu, zvláště k zlepšení dosavadního normálního příjmu duchovenstva mají přispívati držitelé církevních obročí a řeholních obcí. Také zákon z 31. prosince r. 1895 o uhrazování potřeb katolických obcí farních upravuje vyměřování příspěvků a poplatků jednotlivých věřících ve prospěch potřeb církevních.

Pánové, račte uvážiti, jaké poměry byly v Rakousku dno roku 1894 a jak od těchto poměrů se vzdalujeme v roce 1926. To je velice těžký krok nazpět a je politování hodno, že ani navrhovatelé tohoto zákona, ani vláda se nepřičinila o to, aby aspoň ty staré, minulé zásady byly uskutečňovány také při této osnově.

Dne 24. března 1885 projednával se v panské sněmovně rakouské návrh zákona onoho o zvýšení kongruy a tenkráte - to je zajímavo - arcibiskup kardinál Ganglbauer ve Vídni, jménem všeho episkopátu rakouského protestoval proti tomu zákonu, kterým chtělo Rakousko kongruu upraviti "Otázka kongruy je otázka, která se státu netýče, a zákon o kongrue může míti platnost jen tehdy, dostane-li se mu také schválení episkopátu."

Dále uvedl: "Pokud nouze veliké části katolického duchovenstva je křiklavá a potřebuje okamžité pomoci a pokud se tímto zákonem tvoří jen provisorium a episkopátu se umožní, aby definitivní pořádek dotací vyjednal s vládou způsobem církevně korektním, nevystoupí biskupové proti zatímní úpravě, ale znova si vyhrazují práva církevní."

Tedy i tenkráte, když Rakousko zvyšovalo tuto kongruu, biskupové rakouští a rozumí se, čeští i moravští biskupové byli si vědomi, že vydržování kněžstva je jejich povinností, ex titulo mensae, že mají náležitě opatřiti svých duchovních, a tenkráte ještě volali proti tomu, aby jim toto jejich právo nebylo státem odnímáno. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)

Pánové, jaký krok nazpět jsme učinili v této otázce a jak stát zapomíná svých povinností, jestliže při projednávání této osnovy zákona vůbec ani se nevyslovila vláda o podstatném obsahu této osnovy! To je těžké provinění, to je těžká chyba a jistě obsah tohoto zákona bude se mstíti na svých tvůrcích, i na těch, kteří usilují o jeho zavedení.

Hospodářské poměry duchovenstva se ovšem změnily. Nižšího duchovenstva ovšem, ale výtěžky velkostatků církevních jistě neklesly, ty stouply, jako výtěžky všech jiných statků. Církev má přebytky, ovšem nemají jich drobní duchovní, ale vysocí hodnostáři církevní. Jsou biskupství a arcibiskupství s ročním příjmem několika milionů, a my víme, že arcibiskupství olomoucké nedávno vyváželo tyto miliony z republiky, že bylo chyceno při tom a odsouzeno k pokutám a při tom jsme slyšeli, že již dříve byly miliony vyváženy.

Je nerozumné a je těžkou chybou, že stát úplně zapomíná, že tu jsou přebytky, ze kterých by bylo možno nižšímu duchovenstvu přilepšiti a že mezi duchovenstvem vyšším a nižším má býti vzájemnost. Páni se jmenují, bratry! Má býti tedy mezi nimi vzájemnost, aby ten bohatší pomáhal tomu chudému. Ale ve skutečnosti se zachovává jen jedna vzájemnost. Ti bohatí majitelé obročí, ti bohatí správcové a velkostatkáři církevní odvádějí sice část svých důchodů, ale do Říma, papeži, nikoliv svému vlastnímu drobnému duchovenstvu. Statisíce a miliony odplývají nahoru, dolů jsou páni již lakomi!

Poměr kněžstva k státu a zejména Československé republiky je ovšem docela jiný, než býval za císaře Josefa. Církev je sama státem ve státě, a právě naši zástupcově církve katolické říkají - četli a slýchali jste to - že se podrobí státním zákonům jen potud, pokud nebudou odporovati jejich náboženskému přesvědčení. To je docela ozvuk toho, co kdysi Pius IX. roku 1868 řekl, když zavrhoval základní zákon státní. "Zavrhujeme z moci naší apoštolské autority uvedený zákon a prohlašujeme, že jsou a budou všemi důsledky svými neplatné."

A takový duch je dosud mezi příslušníky katolické církve vůči republice Československé. My to dobře vidíme. Sledujte jen ten život církevní a poznáte to. Našim zákonům se odporuje, svátky, které zákonem naším jsou určeny, se slaví a nařizuje se slavení. Pastýřským listem královéhradecký biskup nařídil, že svátek Jana Nepomuckého musí býti slaven nehledě na ten zákon. Proti vykazování míst na hřbitovech, tak jak bylo zákonem nařízeno, stále a stále se vzpírají jednotliví duchovní a vy slyšíte a čtete, že tu a tam musili zavolati okresní správu politickou, aby přinutila faráře, aby vykázal slušné místo zemřelému, nějakému bezkonfesijnímu, nebo evangelíkovi, nebo příslušníku československé církve.

Víte, že právě se strany církve katolické jest odpor proti tomu, aby bylo upraveno dodržování svátků svatodušních, druhého svátku vánočního a velikonočního. Jen pro tento odpor není možno oprávněným požadavkům občanstva vyhověti. A jiných takových stížností je řada.

Víte, že slovenští biskupové vydali pastýřský list, pro jehož čtení bylo nutno zavésti trestní řízení proti jednotlivým duchovním. Byla jim odňata kongrua, poněvadž na Slovensku to maďarské zákony ještě připouštěly.

A četli jste v novinách, že Sokol polský se nezúčastní sletu našeho Sokola československého, a bylo jen naznačeno, že tu jde o jakési církevní naléhání. Já vám mohu vysvětliti, jaké to bylo naléhání. Sokol polský se chystal ochotně a četně, že se vydá na slet českého Sokola do Prahy. Všechny přípravy byly vykonány, ale arcibiskup krakovský oznámil, že každého vyloučí z církve, kdo by se opovážil sletu v Praze se zúčastniti. (Slyšte!) A na tento nátlak exkomunikací teprve Sokol polský odřekl účast v Praze. (Sen. dr. Kovalik: Pánové, buďme spravedliví, což Sokol nepovedá, že netrpí katolíkov v Sokole?) Ale vždyť je má. Pánové, nečiňte si ilusí, kdyby katolická církev měla u nás více moci, tak by všichni Sokolové byli vyloučeni z katolické církve, i vy, kteří budete dnes hlasovati pro tuto předlohu.

Těžká bída zejména je, že zavazuje se stát, aby všude platil duchovenstvo, ustanovené na místech, která byla systemisována se souhlasem státu, ale nedává se státu práva, aby rozhodoval také o zrušení systemisovaných míst, a tím se stane, že na mnohých místech, kde katolické církvi i ubývá věřících, kde zůstalo v celé farnosti jen několik lidí církvi katolické, bude tam musit dále dopláceti tomu knězi, po případě několika kněžím na kongruu, ačkoliv fara na těch místech je zbytečná. Takové případy jsou. Nyní přihodila se jich řada. Státu není dána možnost, aby působil na zrušení takových far. To je jistě těžká újma a vada zákona. Bude ji zneužíváno, poněvadž farář v takovém místě, opuštěném od věřících prostě dá si dopláceti od státu to, co mu ubývá na štole.

Rovněž tak je vadou zákona, že státu nedává nijakých práv, pokud jde o ustanovování duchovenstva a odnímání kongruy, tak jako aspoň na Slovensku do nynějška bylo. To ustanovení, že duchovním, kteří se proviní proti státu, lze odejmouti kongruu, bude tímto zákonem zrušeno, tedy stav nastane horší, než byl dosud. Náš výbor sociálně-politický cítil, jaká v tom je vada zákona a jaká nastává nesrovnalost, a proto přijal resoluci tohoto znění "Budiž učiněno opatření, kterým by bylo zajištěno, že ze státní pokladny nebudou placeni kněží, zřízenci církví protistátního smýšlení a protistátních činů, a tak vlastně nebyla ze státních peněz placena propaganda podkopávající základy tohoto demokratického státu."

Pánové, je smutno, že my děláme zákon o platech, o důležitých požitcích všeho duchovenstva, a netroufali jsme si vložiti do tohoto zákona právo pro stát, aby podle zákona mohl odnímati kongruu, platy kněžím, kteří se proti státu těžce provinili. Jaký je to zákon, který ukládá pouze povinnost a povinnost a nestará se o práva, nestará se o nedotknutelnost státní. Teprve resolucí máme něco podobného ukládati. Nemá býti toto ustanovení v zákoně přímo uvedeno, tak jako si to dovedli kdysi ustanoviti Maďaři. To je takový nedostatek zákona, že opravdu je hořko o zákoně tak nedostatečném jednati. My také dobře víme, že biskupové na Slovensku již byli jmenováni proti státní moci, bez souhlasu našeho státu a nyní dojde k tomu, ženy nyní tyto biskupy budeme platiti a vydržovati. Víme, že poslancovati smějí kněží, jen když jim to papež povolí. Naše volební řády, naše zákony ničeho neplatí. Jestliže moc, která je nad kněžstvem, v Římě, nařídí vzdáti se mandátu poslaneckého, nesmí ho vykonávati. Víme, že kněží uznávají tuto moc vatikánskou nad sebou a že se jí podrobují. A bohužel víme, že zejména na Slovensku je řada duchovních, kteří pořád touží po vládě habsburské a v košickém biskupském kostele, vejdete-li tam, uvidíte dosud na lustru svatoštěpánskou korunu.

Je také jistě nesrovnalostí, že placení příplatků na kongruu vymáhá se ze všeobecných státních daní. Je nesrovnatelno s rozumným stavem finančního hospodářství, aby lidem jiného vyznání, jiného náboženství, po př. bezvěrcům, bylo státní mocí ukládáno, že musí přispívati na kongruu katolických kněží. Tento příplatek jistě měl býti upravován docela jiným způsobem. A nebude-li snad činiti 10 Kč na osobu, jak se pan kolega Kroiher rozčiloval, když to kolega Habrman zde uváděl, kdyby to činilo i jen jednu korunu, pak vymáhati korunu ve prospěch duchovenstva jiné církve od jiného náboženství, po př. od lidí bez vyznání, je jistě nesrovnalostí a nespravedlností.

Vážený senáte! Zápas o tuto osnovu zákonnou vede se mezi stranami, jichž síly daleko se rozcházejí. Je tu sice většina spolehlivá, která tento zákon odhlasuje, ale je tu také velmi silná menšina.

A když dochází k takovým státoprávním zápasům mezi dvěma silnými skupinami, tu nemá rozhodovati pouze počet hlasů; nemá rozhodovati pouze moc, která se pociťuje jako násilí, nýbrž má rozhodovati pouze rozum. Má se ustoupiti od takových požadavků, o kterých se ví, že budí jen rozhořčení a pocit nespravedlnosti a bezpráví.

V takovém rozsahu, jako dosud, nikdy nebyla kongrua upravována a kol. Habrman tu již uvedl, jaké nepatrné zlepšování kongruy a vlastně jen těch záloh, které se na kongruu vydávaly, obsahoval zákon z r. 1919 a 1920. Nynější zákon je nebezpečnější tím, že skutečně zavádí novou kategorii státních zaměstnanců ze státní pokladny placených, ale státu naprosto neodpovědných, na státu naprosto nezávislých. Pánové, takovým způsobem, takovými prostředky se dobrá věc nevymáhá, takovými prostředky se také žádných dobrých výsledků nedosáhne. Pánové z většiny, vy dnes zvítězíte, vy jistě dosáhnete toho, že bude odhlasován tento zákon, nám nebude nic platno, že jsme dokazovali, že zákon je protiústavní, že se jím porušuje zákonné ustanovení naší ústavní listiny, nám nebude nic platno, když říkáme, že ukládáte těžká břemena lidem chudým, že jim ubíráte od úst, že jim zdražujete chléb, že jim zdražujete cukr, že jim zdražujete lístky, to nám nic nebude platno, nám nebude ani nic platno, když vám uvedeme na pomět, že v době, kdy je dělnictvu zle, kdy je drahota, kdy neštěstí bylo způsobeno povodněmi, kdy je zle a pouze, to všecko nemá významu, vy svoji vůli prosadíte, ale církev katolická utrpí tímto zákonem mravní pohromu, která bude daleko vážnější, nežli ten zisk, kterého vy pro měšec opatříte. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Niessner. Dávám mu slovo.

Sen. Niessner (německy): Vážení pánové! Včera bylo to po druhé, že schůze senátu trvala až do pozdních nočních hodin. V obou případech skorem již svítalo, než se páni senátoři dostali do svých bytů. To je způsob projednávání, proti němuž dlužno podati námitky nejen pro předráždění a přepětí nervů, pro nadměrnou námahu, nýbrž také proto, poněvadž to jistě nemůže sloužiti ani důstojnosti, ani vážnosti sněmovny, ani také opravdovosti, s níž dlužno projednávati návrhy zákonů. Páni agrárníci a klerikálové, kteří jsou nyní hlavní složkou nové německo-české většiny, mají velice naspěch, aby si svou kořist, to je cla a kongruu, zabezpečili. Avšak takový způsob projednávání není možný, a dlužno proti tomu podati námitky. Kdyby se ukázalo Angličanovi, nebo Francouzovi, nebo jinému obyvateli některé země, ve které je vypěstovaný parlamentarismus, jak se zde zasedá až do ranního svítáni - a zdá se, že tomu dnes zase bude tak - a že znovu již na 10 hodin příštího dopoledne jsou svolány schůze výborů, jistě by navrhl, aby náš parlament byl zařazen do musea Svazu Národů. Tak to rozhodně nejde a cítím povinnost podati stížnost a námitky proti takovému promrskávání důležitých návrhů, hluboce zasahujících do sféry zájmů obyvatelstva.

A nyní pánové, něco o návrzích, které nás zde zaměstnávají. Obsahem a účelem těchto návrhů je poskytnouti zvýšené platy duchovenstvu a církevním úředníkům vůbec. Jako odůvodnění se uvádí a tvrdí, že se velké části duchovenstva vede zle, že trpí nouzi. Slyšeli jsme toto tvrzení také z úst sice nikoliv bezprostředního, ale předcházejícího kolegy řečníka, jenž rovněž tvrdili že se velké části duchovenstva vede velmi zde. Především bych na to odpověděl: dnes po válečných zpustošeních vede se zle většině obyvatelstva. V zemi je nouze, jaké již dávno zde nebylo. Máme stále ještě ohromnou nezaměstnanost. Máme mnoho desítek tisíc lidí, kteří nemohou býti plně zaměstnáni, kteří musí konati zkrácenou práci. Mzdy jsou tak nízké, že jsou hluboce pod životní úrovní, pod tím, co je pro život nejnutnějšího, krátce jsou to poměry, že si horších nelze představiti. Míním, že do této péče, která se ukazuje vůči duchovenstvu, měly býti především pojaty masy proletářů, tyto zbídačené masy, jímž se však místo péče odpírá podpora v nezaměstnanosti. Mezi napočítanými 74.000 nezaměstnaných máme jen 24.000, kdož dostávají podporu v nezaměstnanosti. O všechny ostatní se nikdo nestará. A nyní poukazujete na nouzi nižšího duchovenstva. Nechci popírati, že většina nižšího duchovenstva nemá ustláno na růžích, že dostává nízké platy. Přiznávám to. Ale přece bych zdůraznil, že se jim nevede nejhůře. I když se přihlíží ke stupni inteligence, nejsou ještě ani zdaleka nejhůře placenými vrstvami obyvatelstva. Mají především řádnou střechu nad hlavou a nemusejí pečovati o svou existenci, neboť ve chvíli, kdy duchovní vychází ze semináře, nepotřebuje se obávati, že ztratí svou existenci, čeho se dnes musí obávati skorem každý jiný státní občan. Skorem každému dnes hrozí nebezpečí, že nějak přijde o svou existenci. Stále se jim tedy ještě nevede zle. Také žádný z nich ještě nezahynul v nouzi, vždy měli ještě tolik, i ti nejchudší mezi nimi, že měli úplně postaráno o oděv a o přístřeší. Aby se odůvodnilo tvrzení, že se nižšímu duchovenstvu vede zle, uvádějí se číslice. Tyto číslice jsou většinou klamné. Operuje se číslicemi, které naprosto nesouhlasí. Někomu, kdo nezná poměrů, lze předstírati, že příjmy mnohých farářů skutečně činí jen 600 až 700 Kč měsíčně, ve skutečnosti tomu tak není a je dokázáno, že skutečné příjmy jsou většinou mnohem vyšší. Je to přece veřejné tajemství, že se důchod z farních pozemků nevypočítává podle skutečného výnosu. (Sen. Richter [německy]: To není možné, neboť nyní jdou přece povodně a pod.!) Ano, nastanou-li povodně nebo požáry, pak vezmou přece každému jeho majetek. Skutečností však je, jak se domnívám, že všichni faráři dosud vypočítávali vůči státu své příjmy z nemovitostí, jež měli, podle katastrálního čistého výnosu, jak byl vypočítán daleko před 100 lety, a jenž činí nepatrný směšný obnos, často, jen několik korun, kdežto skutečné příjmy farářů činí často tisíce korun. Státu faráři vypočítali jako příjmy právě jen několik korun, a dali si státem dopláceti kongruu, ačkoli skutečné jejich příjmy byly vyšší. Právě tak bylo tomu se štolovými poplatky. Tyto poplatky se počítají stále ještě podle staré štolové taxy z roku 1750. (Sen. Fritscher [německy]: Zlo má nyní přestati, bohatí faráři mají to dopláceti chudým!) Pravíte, že to má nyní přestati, to je hezké, že tato věc nyní přestane, ale přece bych se otázal Necítili duchovní páni, kteří to učinili; kteří státu předložili falešný účet, že zatížili své svědomí? Mám dojem, že to je přestupek proti jednomu z božích přikázání. Nevím, kterého přikázání, ale myslím, že vy jako odborník snad víte, které přikázání se zde pravidelně přestupuje. Rád bych vyslovil také svůj údiv, že klerikálové právě v tomto případě, kde jde o hmotný stav duchovenstva a jen duchovenstva, náhle pokládají chudobu za těžké zlo. Podle křesťanské nauky není přece chudoba zlem, nýbrž přímo se oslavuje, vychvaluje jako hodná následování, představuje se přímo jako znamení dobrého ducha, zbaví-li se někdo svého jmění, svého majetku. (Sen. dr. Kovalik: Kabát musí míti každý!) Ale jistě, já vám přeji více než ten kabát. Pan kolega Richter citoval zde Krista a mnoho jiných. (Sen. Richter [německy]: Krista jsem jistě necitoval, to jméno jest mi příliš svaté!) Není přece třeba tropiti s tím nějaké rouhání, možno jej klidně citovati. Kristus neměl, kam by hlavu sklonil, Kristus neměl přepychovou vilu, nejezdil v automobilu. Co říkáte však o těch církevních knížatech, kteří mají přepychové vily, zámky, ohromný pozemkový majetek? Pohlédněte, pánové, církev tvrdí, že chudoba jest něco následování hodného. Mám zde před sebou pastýřský list nejdůstojnějšího pana biskupa litoměřického k veřejným volbám v roce 1925. V tomto pastýřském listu pravil: "Především učí Pán, že je bláhové hledati štěstí ve proměnlivém pozemském majetku. Pilná práce podle stavu a této píli se rovnající důvěra v boží dobrotu je povinností každého křesťana. Nenasytná hrabivost může býti přemožena jen příkladem těch, kteří tuto vášeň šlapou nohama a opovrhují penězi." (Sen. Richter [německy]: Zcela správně!) Vy jimi, jak se zdá, přece neopovrhujete, páni klerikálové. "To je duch ducha křesťanství. Proto staví zde Pán proti milosti dobrovolnou chudobu těch, kteří jsou jím povoláni." Kdo to jest? To jsou přece zajisté jen služebníci církve, kněží. Ti však, praví se v tomto pastýřském listu dále. (Hluk. - Výkřiky sen. Böhra.) Pane kolego Böhre, nebuďte nervosní, přijdou ještě silnější věci. "Ti, kdož přes to dále slouží lakotě, mají věděti, že je očekává věčné zatracení. Dobrovolná chudoba jako anděl milosrdenství při tělesné chudobě budiž znovu vyhledávána a ceněna jako kulturní činitel, aby ti, kdož ztratili víru v Boha a v lidi, vpravili se znovu do společenského řádu." To jest jistě vyzvání - a pravíte, že pan biskup má pravdu - vyzvání těm, kdož, jak se praví, jsou povoláni sloužiti mu; ti mají na se vzíti dobrovolnou chudobu. Avšak nevidíme tohoto příkladu, jejž byste dávali pravíce: Dnes je nezměrně mnoho bídy na světě a také v našem státě, budeme na prvém místě dávati dobrý příklad a budeme sytiti skutečně hladové. Zde by musilo především předcházeti bohaté duchovenstvo. (Sen. Richter [německy]: Mělo by!) Proč toho nečiní? Víte snad, pane kolego, jenž jste ve své řeči dokázal, že znáte dějiny, že první křesťané žili v komunistické společnosti, že neměli žádného majetku. (Sen. Fritscher [německy]: To není správné! Přinášeli dobrovolně ze svého jmění a rozdíleli to! Ale dnešní komunisté nejsou pro to, aby dávali, ti jsou pro braní! - Výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Niessner (pokračuje): Pan Kolega Fritscher se mýlí, dnešním klerikálům jsem naprosto neudělil čestného titulu komunistů, nikoliv, dnešní křesťané a také sluhové církve žijí vším jiným způsobem, než v komunistické společnosti a jistě nejsou oddáni komunismu, ale také naprosto nežijí ve smyslu slov písma: "Mé království není s tohoto světa", nýbrž žijí zcela jinak. Pánové, hlásá-li litoměřický pan biskup svým věřícím, že chudoba jest něco, k čemu by se mělo dospěti, proč s tím nezačíná sám, proč nepovzbudí své kolegy, aby dali tento příklad? Bylo by jen spravedlivé, kdy z přebytku, jejž má, něco odevzdali a tak působili k vyrovnání. My nejsme naprosto proti tomu, aby duchovenstvo bylo placeno přiměřeně a dobře. Jest jen otázka, kdo je má platiti. Tu míním, že by to především bylo povinností samé církve, aby ze svých ohromných příjmů něco obětovala k polepšení stavu a k odstranění chudoby chudého duchovenstva. (Výkřiky.) Není tomu tak, jak se domníval pan kolega Richter, že chceme kněze sprovoditi se světa. To nám ani nenapadá, vy jste nás sice k tomu vyzvali, ale ujišťuji vás, že nevyhovíme tomuto vyzvání. My necháme všechny, aby byli blaženými podle svého a ponecháváme každému jeho víru. Pravíme jen, že vydržování kněží, kteří jsou úředníky jisté náboženské společnosti, je věcí a úkolem příslušníků onoho náboženství, a nikoliv úkolem státu. (Sen. Richter [německy]: Oni jsou přece státními občany! - Sen. Fritscher [německy]: Vedení matrik pro stát je přece činností pro stát!) Budete míti příležitost, pane kolego Fritschere, hlasovati pro návrh, jejž podáváme, aby vedení matrik bylo odňato duchovním, farářům. (Sen. Fritscher [německy]: Nařezali by vám lidé, až budou musiti ještě běhati k úředníkům!) Ponechte to nám na starost. Lidé musí pro jiné věci také často běhati ke státním úředníkům a ke státním úřadům a tak budou také bez dalšího choditi k státním a městským úřadům ve věcech, jež se týkají vedení matrik. Vidíme, že vydržování, placení duchovních je věcí příslušníků náboženství. Nelze přec sahati po státním majetku, po penězích poplatníků, po penězích obyvatelstva a musíme odmítnouti - a kdybych byl věřícím členem katolické církve, odmítl bych to s rozhořčením - aby také nevěřící, také příslušníci jiných církví byli přidržováni k tomu, aby pro sluhy a úředníky katolické náboženské společnosti platili příspěvky. To není mravné, a právě páni klerikálové, páni duchovní, měli by se proti tomu ohraditi. Ovšem zde napadá člověku znovu známé pořekadlo o dobrém žaludku církve, jenž je s to, stráviti ještě leccos jiného. Praví se nám, že, co se dává duchovním kongruou, není mnoho, že to jest jen 38 milionů. Především co nejrozhodněji pochybuji, že by tato částka byla správná. Pro tvrzení, že kongrua bude vyžadovati ročně jen 38 milionů schází jakýkoliv důkaz, a také důvodová zpráva se nenamáhá dokázati, že bude potřebí skutečně jen 38 milionů k této velkolepé platové reformě duchovenstva. Ale dejme tomu, že to jest jen 38 milionů. Domnívá se někdo a smějí se zvláště klerikálové domnívati, kteří přece mají býti dobrými křesťany, a kteří tvrdí že je člověk povinen žíti podle křesťanské morálky, domnívá se někdo, že by se s těmito 38 miliony ročně nemohlo provésti něco nutnějšího, ukojiti křiklavější, horší bídu, než užíti jich ke zlepšení platů duchovních pánů, kteří prý sebe a jiné připravují pro onen svět?

Všude a stále slyšíme slovo: šetřiti. Utrhuje se u důležitých věcí, tak při péči o nezaměstnané; naše nemocniční ostuda volá k nebesům; naše chudinství je na mizině. To, co dostávají naši chudí, jest almužna, ze které nemohou býti živi a nemohou umříti. Přes to se zde nikdo netázal, odkud vzíti peníze. Při státních úřednících pečovalo se o úhradu. Zároveň s platovou reformou, s platovým návrhem požadovaly se nové daně. Poslanecká sněmovna se již usnesla na zvýšení daně cukerní a daně lihové. Pomýšlí se zvýšiti železniční sazby, snad také poštovní sazby a na mnoho jiných opatření. Z cel se přijme sta milionů korun a bude se tvrditi, že jich bude užito pro státní zaměstnance. Tak se státním zaměstnancům vtiskuje znamení, že oni to jsou, kdož zdražují obyvatelstvu živobytí. Ale u duchovních jaká blahovůle, jaké ohledy! Tu se nikdo netázal po úhradě, tu se řeklo prostě: Výdaje budou uhrazeny z náboženské matice. (Sen. Jokl [německy]: Která jest pasivní, poněvadž církevní knížata nic neplatí!) Není pasivní, ročně vynáší 2.7 milionů Kč, co sotva stačí na sůl pro duchovní. (Sen. Fritscher [německy]: Víte, co stát platí na církevní statky?) Pane kolego Fritschere, vy jste tak šťasten, že patříte k většině, vy jste dnes jeden z vládnoucích ve státě. Nyní pečujte, aby se ve správě náboženské matice zavedl pořádek. Prozatím se věc má tak, že dovolávání se náboženské matice je prostě tropením si posměchu, faktem je, že se pro úhradu kongruového návrhu požadují jen státní peníze a daně.

Ale jaký div, pánové! Také pan kolega Richter zde pravil: Tento návrh nepostačuje, je příliš nepatrný. A v klerikálních novinách tiskne se již po delší dobu černé na bílém: Kongrua jest jen splátkou oprávněných požadavků katolického a jiného duchovenstva. Byl bych se divil, kdy by byli tentokráte klerikálové vypadli ze své úlohy, z úlohy pronásledovaných. Vy jste vždy pronásledováni, vždy utiskováni a nikdy nejste spokojeni. Ale především není žádného stavu, jenž by tak křičel o pronásledování jako zástupci církve. Stále se tvrdí, že církev je potlačována. Místo toho vidíme, že se církev stala ve státě ohromnou mocí, politickou mocí, a domnívám se, že tyto stížnosti jsou jen přípravou k zamýšlenému dalšímu pouštění žilou. Pánové mají přece nyní většinu a je to velice pevná, kompaktní většina, která, jak jsme se již přesvědčili, necouvá před ničím. Jste schopni požadovati ještě většího zvýšení platů duchovenstva. Proti těmto neoprávněným a nepravdivým stížnostem uvádím krátce faktický stav. To je, že nejvyšší plat, jejž nyní dostává duchovni, bude podle nového kongruového návrhu platem nejnižším. Zvýšení, které se provádí u platů duchovenstva, je tak velké, že nyní bude nejmenším platem to, co bylo dříve nejvyšším. Kaplan bude dostávati více, než absolvent vysoké školy, a to proto více, poněvadž má přece nárok na naturální byt. (Sen. Fritscher [německy]: Jenž je velice bídný!) Jsou také velice dobré naturální byty, které jsou k disposici pánům kaplanům. Při tom dlužno také uvážiti, že občanský absolvent vysoké školy, university, má konečně cela jiné světské požadavky, že se musí jinak šatiti, že se pohybuje ve společnosti a že konečně má také právo, aby se příležitostně věnoval jistým zábavám. To vše přece podle tvrzení katolické církve a církví prý vůbec nepřichází u kněží v úvahu, Ale věc se má tak: Stěžujete si, ale ve skutečnosti bude duchovenstvo absolutně a relativně nejlépe placeným úřednictvem ve státě. Proto se domnívám, že tento nynější nářek je přímo rozhořčující.

Ale nejvíce popuzuje, pánové, jak vůbec došlo k podání tohoto návrhu. Nejvíce budí nevoli výměnný obchod; jenž při této kongrue byl uzavřen mezi cly a kongruovým návrhem, mezi agrárníky a klerikály. Téhož dne, kdy se zde hlasovalo o celním návrhu, byl také již kongruový návrh přikázán výboru a bylo usneseno kongruový návrh projednati zkráceným řízením. (Sen. Böhr [německy]: A proč francouzští sociální demokraté hlasovali pro cla?) Pane kolego Böhre, abyste hledal a našel nějaký důvod, musíte vždy jíti někam do ciziny a musíte uvésti tvrzení, jež ovšem nelze jen tak zhola přezkoumati. Zůstaňme, pane kolego Böhre, pro tu chvíli na půdě Československa, mluvme o věcech, které zde všichni prožíváme, jejichž svědky jsme, kde nesprávné tvrzení může býti ihned kontrolováno, kde není možná žádná mýlka. O věcech vzdálenějších můžeme se přece baviti jindy. Avšak zde přes cla, přes výměnný obchod, jejž jste uzavřeli, přece se nepřenesete. Nedovolili jste ani, aby uplynula slušná lhůta několika dní, aby se tak nepozoroval vnitřní vztah mezi cly a kongruou, nýbrž pospíšili jste si, abyste ihned téhož dne žádali o kompensaci. Navzájem si nevěříte. Uzavřeli jste sice smlouvu, ale křesťanští pánové - a jsou to veskrze křesťanští pánové, kteří tuto dohodu uzavřeli - jdou na jisto a naléhají na to, aby bezprostřední úspěch, usnesení zákona, stalo se ne dříve a ne později, než jiné. Pokud vím, není ve všech většinových stranách ani jediný žid. Ale obchod, jenž zde byl uzavřen, připomíná nejvýchodnější Halič. Domnívám se, že nejšpinavější chabrus měl by jistě pochybnosti, kdyby měl provésti takový hanebný obchod, jaký učinili tito patentovaní křesťané. Přemýšlejte přece o obsahu této dohody; aby se vedlo lépe duchovním, kteří hlásají chudobu jako zásluhu, pomáháte zdražiti chléb. Pravíte, že to bylo nutno v zájmu, zemědělství. Nemluvili jste vždy tak. Mohl bych vám na mnoha příkladech dokázati, činím to však jen na jednom. Mám zde časopis "Deutsche Presse", hlavní časopis německé křesťansko-sociální strany ze dne 10. listopadu 1925, z předvolební doby. Co se tam všechno nepraví! Tehdy se tvrdilo: Nesmíte voliti Svaz zemědělců. A proč ne? Svaz zemědělců jest jako sociální demokracie stavovskou stranou. Zastupuje tedy jednostranně a předpojatě jen zájmy jednoho stavu a tak přispívá k tomu, aby se protivy mezi jednotlivými odborovými stavy zostřily, místo aby se vyrovnaly. Všichni musejí žíti pospolu a jeden je na druhém závislý. Selská třídní strana je však již předem a navždy odsouzena býti menšinovou stranou, která sama nikdy nic nemůže dokázati. Proto jim také pokud možno pomáháte. Proti každému sedláku je nejméně 10 osob jiného stavu, než zemědělského. Proto je neštěstím mobilisovati jeden stav proti druhému. A nyní vidíme, že páni klerikálové, páni němečtí křesťanští sociálové s pomocí jednoho stavu mobilisují proti jiným; němečtí křesťanští sociálové, kteří před volbami tvrdili, že na jednoho zemědělce připadá 10 nezemědělců, pomáhají tomuto drobnému 10%nímu zlomku zdražováním potravin ostatních 90%. Nejsem odborníkem v křesťanské morálce, to musím ponechati jiným, kteří se k tomu cítí více povolaní. Ale přidržuji-li se pojmů starého křesťanství a konstatuji zde, že křesťanská morálka obsahuje asi zásady, podle nichž žili první křesťané a musím říci, že tento obchod je tak hanebný, tak zavržitelný, že kdybych byl knězem a měl dostati zvýšený plat, musil si uvědomiti, že venku děti proletářů dostanou méně chleba k jídlu, a že chřadnou nemocemi, sevřelo by se mi srdce v těle a sousto by mi hořklo v ústech, kdybych měl přijímati takové hříšné peníze, jež jsou vymačkány z nejhroznější bídy chudého lidu.

Pánové, zde se odvažujete nám ještě vyčítati, jak to učinil kolega Richter, že nejsme přístupni sociálním úvahám. Mínil, že je mu těžko u srdce, že musí zaujmouti stanovisko zvláště proti socialistickým stranám, které přece vždy se ujímají lidí trpících nouzi a nyní nechtějí uznati nouze, jíž trpí duchovenstvo. Nemluvte přece o sociálních úvahách. Slovo sociální je v názvu, jejž mají křesťanští seriálové, právě tak ozdobou, jako slovo křesťanský. Nepopírám, je mezi křesťany velmi mnoho dobrých lidí, jako mezi příslušníky každého náboženství. Nejde přece o to, co nám vypravoval kolega Richter, že je několik katolických ústavů sociální péče, nejde o to, že nám povídá, že jsou jeptišky, které zapírajíce vše pozemské, věnují se ošetřování chudých lidí. To nikdo nepopíral. Ale co tímto chcete dokázati. Ta je přece nanejvýš důkaz dobroty lidské povahy, lidského bytí, že se stále vždy nacházejí lidé, kteří vším opovrhují a žijí jen pro jiné. To však nedokazuje nic pro církev. Tu se mluví skutečně o jiných věcech, než o které zde jde. Pan kolega Richter mluvil o milosrdenství a s pýchou hlásal: Co pak chcete, vy socialisté a komunisté? Hlásáte evangelium, jež je staré teprve 100 nebo 200 let, kdežto já zastupuji evangelium staré 2000 let. (Sen. dr. Herz [německy]: Ale nic nevykonalo!) Tvrdil, že se tomuto evangeliu vyučuje 2000 let. Ale jaký je výsledek tohoto dvoutisíciletého hlásání křesťanského evangelia? A pan kolega Richter, když jsem na jeho poznámku, která měla býti vtipná, vykřikl, že církev učinila duševní úpadek, mínil, že církev je povolána k tomu, aby nás, sociální demokracii, jednou zastoupila, až ohlásíme úpadek. Tento úpadek však především učinila církev. Církev učinila tento úpadek a nepomůže se dovolávati počtu lidí, kteří plní kostely, nepomůže dovolávati se toho, kolik lidí se sešlo na eucharistickém kongresu v Chicagu. Idea jest v úpadku. Co se přece stalo v těchto 2000 lotech? Jaké otázky rozřešila církev, která 2000 let neomezeně panovala? Musili jsme zde slyšeti, že sociální protivy ve společnosti jsou větší, křiklavější a hlubší, než kdy byly, že více než kdykoliv jindy jest ohromného bohatství, které se spojuje v rukou několika málo lidí a stále méně lidí a že vidíme stále více a více vzrůstající masy proletářů. A jaký recept, pane kolego Böhre, má církev proti tomu? Jak chce zmírniti a odstraniti velkou sociální bídu, ohromné zlo hromadné nouze? Jak řeší sociální otázku? Hned odpovím na otázku, jaké prostředky navrhuje církev k rozřešení velkých sociálních otázek. Pan Richter se s velkým nadšením dovolával papeže Lva XIII. a domníval se, že nebudeme míti snadno po ruce tuto encykliku, kterou vydal papež Lev XIII., encykliku o dělnické otázce. Co tam praví papež Lev XIII. o dělnické otázce? Především dlužno vycházeti od jednou daného nezměnitelného řádu věcí, podle něhož v občanské společnosti prostě není možno, aby byli na roveň postaveni vysocí a nízcí, chudí a bohatí. Nechť se socialisté pokoušejí provésti takové sny, ale marně se bojuje proti přirozenému pořádku. Tento stav - tedy dnešní - je však velice účelný jak pro jednotlivce, tak také pro společnost; jak tomu je tedy dnes, kdy bestie kapitalismu může svobodně a neomezeně řáditi, to považují klerikálové, že jest úplně v pořádku a recept, jejž navrhují - pan kolega Richter tvrdil, že církev rozřešila sociální otázku - tímto receptem je pokora, skromnost, odevzdanost ve svůj osud, žádné otřásání základy této hrozné, vražedné společnosti, je to vůle boží, jest to vůle přírody, je to neomylné, prohlásil to papež. Pánové, a tu nám mluvíte o sociálních úvahách, dovoláváte se našeho socialistického citu? Což se domníváte, že jsme zapomněli, že církev a její služebníci odevždy a dnes snad více, než kdy jindy byla smrtelnou nepřítelkyní pokroku, boje proletářských mas o emancipaci? Domníváte se, že jsme zapomněli, že v jednom z posledních pastýřských listů československých biskupů všichni biskupové všem, kdož jsou příslušníky socialistické, nebo komunistické strany, nebo byť jen členy svobodných socialistických odborových organisací, hrozili věčným zatracením a pekelnými tresty, že se zde užívá nejneslýchanějšího nátlaku na víru lidskou pro stranické účely, pro účely klerikální strany? Domníváte se, že na to můžeme zapomenouti? Domníváte se, že nevidíme, že církev vždy znovu stojí jen při mocných, při vládnoucích, při panujících a při bohatých, že užívá všech svých sil, aby zaujala stanovisko proti chudým, ubohým a provinilým? Pánové, vaše sociální úvahy oživnou teprve tehdy, když jde a vlastní kapsu, ale když dělníci stávkují, aby dosáhli většího kusu chleba, prohlašujete: Dejte si říci, to jest odpor proti božímu řádu světa, nesmíte vykonávati nezákonitý nátlak na své zaměstnavatele. A tu se vracím k otázce, zdali církev a také její politické strany jsou ochotny změniti své smýšlení. Tomu tak naprosto není. Loni zasedala ve Stockholmu světová konference církví. Byli tam zástupci všech církevních společností s výjimkou jediné, katolické. Ta se již předem držela zdaleka. Úkolem této konference bylo přezkoumati zásady a nauky církví. Katolická církev nemá co reformovati, ona má dogma, na němž nepohnutě setrvává. Tato církevní konference vydala po svém ukončení poselství světu. Stojí za to, přečísti toto místo a zapamatovati si je. Praví se v něm: "Doznáváme před Bohem a lidmi mýlky a chyby církve. Zklamali jsme v soucitu a lásce. V pracujících třídách, zvláště nesčetné duše hledající spravedlnost a pravdu oddělily se od Spasitele, poněvadž právě ti, kteří se ho dovolávali, zastupovali tak neúplně Pána, jenž je v srdci mírný a pokorný. K čemu je církev povolána? K lítosti, ale zároveň k důvěře. Neboť ona má v Bohu nevyčerpatelný pramen. Všechny církve jsou rozhodnuty činiti pokání." Biskupové a zástupci všech církevních společností došli ve Stockholmu po dlouhých poradách k poznání, že církev selhala. Jen katolická církev toho nechce doznati. Jen katolická církev setrvává na stanovisku, na němž stála odjakživa. Nikoliv, ne odjakživa, neboť první křesťané byli jistě jiní. Ale od té doby, co se hnutí křesťanstva stalo náboženstvím, institucí, politickou, hospodářskou a sociální mocí, od té doby drží církev stále jen s majiteli velkých měšců a je nepřítelem těch, kteří nic nemají. (Potlesk.)

Ještě něco dlužno říci: V tomto případě nejde jen o zvýšení platů duchovním, nýbrž také jde o zkoušku síly, kterou chtěl klerikalismus podstoupiti a kterou s úspěchem podstoupil. Když byla založena Československá republika, byla mezi prvními sliby úprava poměru mezi státem a církví, byla na programu odluka státu od církve. Slyší-li to někdo dnes, zní to jako bajka z prastarých časů. Dlouho to již není pravda a již dávno to nemá ani nejmenšího oprávnění. Jak se vše změnilo sotva v 8 letech od založení tohoto státu! Vyšlo se od odluky státu od církve a byly tehdy tak asi všechny české strany jedné mysli o tom. Stále přicházely vlády, které si to vepsaly na program, a dnes stojíme - před kongruou, která vytváří ještě větší závislost státu na církvi a ještě větší poměr spojitosti, která činí stát a celé obyvatelstvo přímo: poplatným církvi a jejím příslušníkům. A jaký triumf pro klerikalismus! že republika, jež se nazývá republikou Husa a Komenského, dnou největších synů českého národa, že tato republika byla donucena pokleknouti, že dnes není možno a nesmí se vůbec mluviti o tom, že by měl někdo začíti řešiti otázku odluky státu od církve. Jaký triumf, že se loňského roku mohla státi ještě aféra Marmaggiho, že před rokem ještě zde ve státě byla dosti silná páteř, aby se neuposlechlo teroru, diktátu církve, kdežto dnes se dnešní vládní většina úplně a hladce podrobila Římu, panu P. Šrámkovi.

Tento vývoj nás nemůže překvapiti. Proletariát byl v tomto státě příliš slabý pro svou roztříštěnost z národních a jiných důvodů, než aby vydržel tento útok, než aby tuto zkoušku sil rozhodl ve prospěch svobodomyslnosti. Proto nás tento vývoj nepřekvapuje, poněvadž vlastně vidíme, že se v českém měšťáctvu dokonává tentýž vývoj, který se již dávno dokonal v německém měšťáctvu. Byl to obraz, jenž měl býti fotograficky a kinematograficky zachycen Jak se při šprýmech pana Richtera, někdy dosti podivných, náhle projevovala jednota na obou stranách této sněmovny, jak se projevovalo bratření, jakého zde ještě nikdo neviděl. Dosud jem se zde nedožil toho, aby na příklad čeští agrárníci projevovali svůj souhlas německému agrárnímu řečníkovi, nebo naopak. Ale klerikálnímu řečníkovi zde tleskali němečtí a čeští klerikálové a slovenští klerikálové, jakož i němečtí a čeští agrárníci, kteří kdysi dříve, pamatuji-li se správně, byli přívrženci hesla "Pryč od Říma", kdežto dnes tleskají každému klerikálovi. Viděli jsme tento vývoj již dávno v německém měšťáctvu, v českém měšťáctvu dokonává se nezadržitelně.

Pánové! Návrh týkající se kongruy jest následkem změn politické moci v tomto státě. Buržoasie, reakce zvítězila při posledních volbách a užívá své moci. Ona také této moci hmotně využívá. Tomuto faktu musíme se nyní dívati do očí a socialistické strany budou při svém chování napříště ještě více musiti s tím počítati. Co zde vidíme, tento jásavý souhlas s klerikálními vývody, to je souhlas spojené mezinárodní reakce. To je projev ducha, smýšlení a vůle panovati zde ve státě a zaříditi stát podle vůle této nové většiny. Vždy jsme říkali, že třídní protivy ukážou se také v českém národě silnější, než všechny národní protivy. Tato chvíle se stále více blíží. Ukázek jsme se již dožili dosti. Tažte se přece: Kam se poděla měšťácká svobodomyslnost? U Němců zmizela již dávno, oni jsou nepřetržitě pod perutěmi klerikalismu. A nyní také české měšťáctví přestává si dopřávati přepychu smýšleti svobodomyslně. (Sen. Löw [německy]: Zapírají Husa!) Zapírají Husa, zapírají celou svou minulost, jen aby se chránili před útokem socialistického proletariátu, aby chránili svůj majetek, aby chránili svou država, aby se bránili před požadavky proletariátu. My můžeme zde jen protestovati proti tomu všemu, co se zde děje. Pravím pánům z většiny. Netriumfujte nad mocí, kterou máte. Můžete nám způsobiti porážky, můžete socialismus dočasně poraziti, můžete panovati jistou dobu a panovati neomezeně, my již uvidíme. To, co se zde nyní děje, bude míti jednou politické účinky. Přese všechny svízele mnohých dnů nás oduševňuje přesvědčení a naděje, totiž ta, že vykořisťovaných je více než vykořisťovatelů. A tato většina jednou zvítězí. Snad potom přijede chvíle, kdy církev, jež je dnes tak proti nám, bude litovati svého dnešního chování.

Pánové! Zde v této sněmovně, v níž jsme konali v posledních dnech porady a hlasovali o kongrue a clech, hraje se truchlohra pro lid. Ale zde se odehrává jen jedno jednání této truchlohry. Druhé jednání se odehrává, a to současně, v poslanecké sněmovně. Tam se vydává soudu jistý počet poslanců, vydává se novou německo-českou většinou, a poslanci, kteří mají býti vydáni, nejsou jen komunisté, o nichž je domnění, že lze s nimi nakládati podle libosti, ale je mezi nimi také jeden národní socialista, člen státotvorných stran. Představte si, bylo-li by to bývalo možno před rokem, aby byl Čech vydán za součinnosti Němců! Ano, co tomu říkají naši páni fašisté, co říkají čeští národovci tomu, co se zde děje? Já pravím toto: Nejsem obstrukčník, nejsem přívrženec pěstního práva v politickém životě. Jsem pro demokracii, jsem pro parlamentarismus, ačkoliv měšťáckou demokracii a měšťácký parlamentarismus nepovažuji za poslední slovo světových dějin. Ale jsem pro něj, poněvadž jej považuji za jediný prostředek, jímž lze dosíci politického, sociálního a hospodářského pokroku. Ale pánové, i když to, co se stalo v poslanecké sněmovně -pravím to zcela otevřeně - není podle mé chuti, přece usiluji tomu porozuměti, a měly by tomu rozuměti zvláště německé měšťácké strany, které přece také dělaly obstrukci a jejichž několik členů také policie vyvlekla ze síně. Co však vidíme? Titíž němečtí měšťáci, kteří s námi zde bojovali proti zákonu na ochranu republiky, titíž němečtí měšťáci vydávají právě nyní v této chvíli v poslanecké sněmovně zvolené členy sněmovny pro zločin proti zákonu na ochranu republiky. Je to přímo nehorázné, a větší zrady na své bezprostřední minulosti nespáchala ještě nikdy žádná strana, než zde činí zástupci německého agrárního a křesťansko-sociálního měšťáctví. (Sen. Kovalik: Ale dokrvaviť Hancko možno!) Toho nepravím, pane dr. Kovaliku, vy jste byl až donedávna jedním z největších křiklounů, mírně řečeno. Tehdy jste byl oposičník a nenacházel jste dosti ostrých slov. Nejsem také pro to, aby byl někdo poškozen na těle. (Sen. dr. Kovalik: Ale nikoho som nedokrvavil!)

Nechci zkoumati, co všechno zástupci vaší strany na Slovensku učinili proti svým politickým protivníkům. Nechci zkoumati, co jste vůbec schopni učiniti. Nehájím ničeho, co tito poslanci tam učinili, ale tato věc byla by sedala jinak urovnati, totiž disciplinárně. A především nesmí se při tom přehlédnouti, že většina zachovává právě tytéž opovržlivé a ničemné způsoby, jako dřívější většina a že tyto způsoby musejí oposici přímo drážditi k tomu, aby se bránila. Představte si: Mluví se k hluchým uším, podávají se návrhy a v poslanecké sněmovně užívá se §u 57 jednacího řádu, jehož se dříve nikdy neužilo, a jedním mávnutím rukávu hází se pod stůl tisíc návrhů oposice. Tomu se musí rozuměti. Budou tedy před soud postaveni poslanci pro události, které se staly z pochopitelného rozhořčení.

Ale jsou ještě jiní vinní a jest ještě jiný soud, a tímto soudem je soud dějin. A rozsudek tohoto soudu bude jednou zníti: Spočteni, zváženi a nalezeni příliš lehkými! (Souhlas stoupenců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr. Kovalik. Dávám mu slovo.

Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! Pri pojednávaní požitkového a kongruového zákona, taktiež pri prejednávanom zákone o clách, naša strana postavila sa na to stanovisko, že tieto návrhy zákonov odhlasujeme pri tom všetkom, že nie sme úplne spokojní s osnovami, menovite z ohľadu Slovenska; clá sme odhlasovali nie preto, že vizitku dávame vláde, ako to predrečník riekol, ale clá sme odhlasovali preto, poněváč sme pomáhať chceli roľníctvu, keďže sa už predtým viac sociálnych zákonov vyniesla v prospech robotníctva. (Sen. Havlena: Co vám budou říkat robotníci?) Za robotníkov sme tiež pracovali, vynieslo sa u toľko zákonov ma ochranu a v záujme robotníctva, tak je už čas, aby sne sa tiež o iné vrstvy starali. (Sen. Havlena: Pro ty vy jste nehlasovali, vy jste byli v oposici!) A dnes ste vy v opozícii. Čo sa týče... (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): Čo sa týče požitkového zákona, mali sme námietky, že zvlášť na Slovensku môžu sa vyskytnúť veľmi často prípady, že predstavení úrady týmto zákonom im priznanú moc zneužijú v neprospech podriadených slovenských úradníkov. Naša strana však ako doposaváď tak aj naďalej bude venovať najväčšiu pozornosť tomu, aby slovenskí úradníci ujmy neutrpeli a budeme stáť na tom, aby na vedúce miesta na Slovensku Slováci boli po stavení. (Souhlas.) Vytýkali sme, že v tomto zákone na nižšie postavených úradníkov menší zreteľ bol vzatý, ako na vyššie postavených.

Čo sa parity cirkevných učiteľov týka, môžeme konštatovať, že konečne začína sa vyhovovať čo aj nie úplne našej žiadosti a začína sa uznávať, že cirkevní učitelia konajú pre štát práve tak cennú prácu, ako štátni učitelia alebo profesori. (Hluk. - Výkřiky sen. Dúrčanského.)

Místopředseda d Hruban (zvoní): Prosím, pane sen. Dúrčanský!

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): Ten ľud, ktorý po celý čas jestvovania republiky Československej tak mrazivo ležal na hlboko nábožensky cítiacom národe slovenskom, boriť sa začína a národ pomaly prichádza k politickému a spoločenskému životu, ktorý odpovedá jeho mentalite. Naša strania, to bola a je, ktorá bojuje za to, aby národ slovenský žil podľa svojej mentality.

Čo som povedal o požitkovom zákone, to samé môžem povedať aj o kongrue. Neuspokojuje nás úplne preto, lebo slovenské duchovenstvo nejakú zvláštnu výhodu z tohoto zákona nebude mať, lebo stanovené sú také požitky, ktoré ich kvalifikácii a obetavej práci nezodpovedajú. Je tam paragraf, ktorý okresnému náčelníkovi dáva moc určiť výšku dôchodkov duchovného, a tým sa otvárajú dvere rôznym vlivom jednej inštancie, na čo ale zase naša strana bude vykonávať svoje kontrolné povinnosti.

Nechceme sa tu šíriť o účinkovaní duchovenstva a cirkví. Každý nepredpojatý, objektívne smýšľajúci občan bez úzkoprsej zášti a vášne, musí uznať, že národy nejestvovaly a nejestvujú a kým svet svetom bude nebudú jestvovať bez náboženstva. (Sen. Toužil: Věřící nechť si platí ty své kněze!.- Výkřiky sen. Dúrčanského.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane sen. Dúrčanský, prosím o klid!

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): A preto nemôžu byť národy bez kňazov, ktorí konajú, ako som už spomenul, spoločenstvu a štátu potrebnú, prospešnú, výchovnú, kultúrnu, sociálnu prácu takú, ako aj iní štátni zamestnanci, (Souhlas.) a preto keďže sa zákonodarstva staralo... (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) ... už mnoho rokov o zlepšenie stavu robotníctva, staralo sa o lepšenie stavu úradníctva, učiteľstva, roľníctva, keď sa stále hľadaly spôsoby a smlúvy na zlepšenie pomerov hospodárskych a obchodných, tedy už je raz čas, svrchovaný čas, aby bolo postarané aj o tú vrstvu národa, ktorá veľké služby koná národu a štátu. (Hlučný souhlas ľudových senátorů. - Sen. Havlena: Stát nechce do nebe, naše republika nechce do nebe, ta chce zůstati tady!)

Místopředseda, dr. Hruban (zvoní): Prosím, pánové, nechte takových rozhovorů! (Zvoní. - Výkřiky sen. Havleny.) Pane sen. Havleno, prosím, zachovejte klid! (Výkřiky sen. Havleny.) Pane sen. Havleno, nevyrušujte! (Hádka sen. Havleny se senátory strany ľudové.) Pane sen. Havleno, prosím, abyste zachoval klid! Respektujte svobodu slova!

(Sen. Havlena: Jaká my jsme u vás pakáž?)

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): že kol. Havlena nechce do neba, tomu ja uverím, ale že milióny a milióny... (Sen.. Havlena: Urážet se nedáme!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane kolego Havleno, nevyrušujte! Jestli vás někdo urazil - já jsem neslyšel nic, byl bych ho jistě volal k pořádku - máte možnost podle §u 51 jedn. řadu žádati zadostiučinění. Prosím, aby řečník nebyl vyrušován a aby pokračoval!

Sen. dr. Kovalik (pokračuje): Pán sen. Havlena hovorí, že štát nechce do neba, ale milióny a milióny ľudu slovenského a ľudu českého chcú ísť do neba. (Výkřiky.) On nie, žiaľ Bohu. (Sen. Havlena: To není služba státu!) A kto že je štát? Štát to je ľud. (Tak jest!)... a keď ten ľud chce ísť do neba, tak i ten štát chce ísť do neba. (Výkřiky komunistických a ľudových senátorů.)

Žiaľ Bohu, v našej republike javila sa neblahá zášť, neoprávnený boj proti katolicizmu. Celkom pokojne stáli sme uprostred tohoto boja, lebo je to boj proti takej idei, ktorú premôcť nevládali a nevládzu a ani tisícročia ju nepremôžu. Vysoko kultúrne štáty sú v najlepšom pomere s cirkvou a naša mladá republika nepotrebuje náboženských bojov. Historia učí, že kde náboženstvo padlo, padol i štát. (Tak jest! Výborně!)

Tuto bola, vzpomentá od dvoch rečníkov Amerika, aby sme sa vraj opýtali amerických katolíckych Slovákov. Bolo tiež vzpomenuté od pána predrečníka Richtera, aby ste sa podívali na tú Ameriku. Ja som vzpomenul, ako dívame sa na Ameriku. Shovárajme sa so slovenskými americkými katolíkmi. Tí nám povedia, že v Amerike - v tej kultúrnej, liberálnej, sociálnej Amerike - neurážajú sa katolícke city, ako tu. (Výborně! - Potlesk.)

Ukazuje sa na to... (Sen. Průša: Když někdo žádá, abyste si to zaplatili, to vás uráží?) ... a pán sen. Niessner povedal, že vraj kresťanstvo spravilo bankrot. A oni sa vyrovnali pri posledných voľbách na 50%. Dávno nebude ani chýru po pánu sen. Niessnerovi, ale kresťanstvo bude ešte tisíc rokov, ešte dva tisíc rokov, ešte päťtisíc rokov a ešte desaťtisíc rokov. (Potlesk.)

Hovoril som, že kultúrne štáty rešpektujú náboženské inštitúcie. Na príklad Paríž, ten liberálny, ten kultúrny Paríž. Prišiel tam nuncius a prezident štátu, prezident republiky francúzskej prišiel mu úctu dať. Je čas, aby i u nás otázka nunciova bola riešená tak, ako je váľa miliónov ľudu. Máme v ústavnej listine prvý paragraf, že všetká moc v tomto štáte pochádza z ľudu, čo si ľud žiada. A ľud slovenský si žiada... (Hlas: I český!) - i český - aby sa rešpektoval katolicizmus.

Odhlasovali sme spomenuté zákony nie preto, aby sme do vlády išli - a možno že pôjdeme tam, lebo máme byť raz tiež vedúci vo štáte, keď príde k tomu čas.

Odhlasovali sme zákony preto - čo aj nevyhovovaly úplne našim požiadavkám - poneváč je to predsa kus uznania našich snáh a požiadavkov miliónov daňujúceho zbožného slovenského ľudu. Pred senát má prísť ešte tzv. úhradový zákon, ako budú totiž hradené výdavky, spojené s teraz spomenutými zákony. V prvom rade je tu daň z liehu, čo zajtra má byť prejednávaná. Daň z liehu celkom spokojne môžeme odhlasovať, lebo lieh, alkohol, mimo jeho významu v používaní ku priemyselným cieľom, je pre ľud veľmi zhubným faktorom a nedbal by som, čo by zlatom, treba bolo platiť pálenku. Prídu zaiste ešte predlohy pred slávny senát. Prítomnými predlohami ale, okolo ktorých sa rozvíril taký boj, skončené bude jarné obdobie a nastanú politické prázdniny, ale len zdanlivé prázdniny, lebo trvať bude ďalej za kulisami a pred kulisami práca u strán, začne nový vývoj politického života, ktorému vývoju Hlinkova ľudová strana slovenská pokojne hľadí v ústrety, povedomá toho, že úspechy jej snáh budú vzrastať, ako vzrastá strom vo zdravú pôdu prírody zasadený. V posledné časy často zjavily sa chýry v novinách a vo verejnosti, že naša strana má krídla. Áno, má krídla, ale také krídla ako orol, na ktorých sa vznáša do výšky svojich snáh, ktorý je samosprávny blahobyt národa slovenského - jedna krídlo je program slovenskej ľudovej strany, a druhé krídlo je neochvejná jednota našej strany. (Hlučný souhlas senátorů strany ľudové.)

Márne sú snahy proti našej strane, márna, je nádej na soslabenie tejto strany, ktorá dokázala, že verne stráži nad pokladmi národa slovenského, ktorá poukazuje na veľké krvácajúce rany ľudu slovenského, ktorá poukazuje aj na to, ako by sa tieto zívajúce rany zahojiť daly, hlásajúc vždy jediný recept: "Slovensko Slovákom", ktorá strana v poslednej dobe dokázala, že má uznanie aj pre celoštátne potreby a že vie konať nielen kontrolnú prácu, ale aj štátotvornú, konštruktívnu prácu, ktorá strana neohrožene, neochvejne a jednotne kráča vpred za svojimi štátotvornými cieľmi, za sebou majúc skoro celý národ slovenský, kráča vpred k uskutočneniu autonómnych svojich požiadavkov v tom povedomí, že len s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou môže nastať uspokojenie Slovenska a konsolidácia republiky Československej.

Za návrh kongruy naša strana hlasovať bude. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přerušuji jednaní o tomto předmětu a přikročím k ukončení této schůze.

Navrhuji, aby se příští schůze konala dnes o 20 minut později s tímto denním pořadem:

Pokračování v dnešním denním pořadu.

Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.)

Námitek není. Zůstane při tom, co jsem prohlásil a končím tuto schůzi.

Konec schůze v 19 hodin 42 minuty.