Schůze zahájena v 19 hodin 05 minut.

Přítomní:

Místopředsedové: dr. Brabec, Donát, dr. Hruban, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: Jaroš, Kavan.

130 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr. Haussmann, dr. Peroutka, inž. Roubík, dr. Říha, dr. Slávik.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Místopředseda dr. Brabec: Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůze sen. inž. Oberleitnerovi.

Z předsednictva přikázáno:

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 146. Usnesení poslanecké Sněmovny, k vládnímu návrhu (tisk 100) zákona o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (tisk 333).

Tisk 148. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 102) zákona o platových poměrech státních, obecních (městských) a obvodních lékařů (tisk 335).

Tisk 149. Usnesení poslanecké sněmovny o iniciativním návrhu posl. inž. Dostálka, dr. Mičury, Zocha, Petroviče, dr. Tiso a druhů (tisk 323), aby vydán byl zákon o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných (tisk 429).

Výboru sociálně-politickému, kulturnímu a rozpočtovému:

Tisk 147. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 101) zákona o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (Učitelského zákona) (tisk 334).

Místopředseda dr. Brabec: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o právě uvedených usneseních poslanecké sněmovny podaly zprávu do schůze, která se koná ve čtvrtek dne 24. června 1926 o 9. hodině. (Výkřiky.)

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá. (Výkřiky.)

Přikročuji k projednávání denního pořadu, a to:

Pokračování v rozpravě o zprávě I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 129) o návrhu posl. Mašaty, Staňka, Petroviče, dr. Zadiny, Adámka, Koška, dr. Noska, Tománka, dr. Polyáka, Pavlačky a druhů, aby byl vydán zákon, jímž se částečně mění celní sazebník pro československé celní řízení. Tisk 140.

Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. Hamplovi.

Sen. Hampl: Vážený senáte! Nežli přikročím k vlastnímu referátu, jsem povinen, jak mně bylo uloženo klubem, učiniti toto prohlášení:

Buržoasie nejdemokratičtějšího státu světa Severní Ameriky, připravuje se k legální vraždě na dvou revolučních dělnících, Nicolim Saccovi a Bartoloměji Vanzettim.

Dějiny dělnického hnuti jsou bohaté na agenty -provokatéry, avšak případ Sacciho a Vanzettiho je tak hnusný a nestydatý, že mezi těmi mnoha případy takřka křičí.

Oč šlo? V South Braimtree byli dne 15. dubna 1920 pokladník jedné továrny na obuv a jeho průvodce zavražděni. Tohoto případu použili kapitalisté z Massaschutses, aby zdiskreditovali dělnické hnutí, aby se zbavili dvou organisátorů, kteří probouzeli u tisíců emigrantů jejich třídní vědomí. Zatčení byli trýzněním donuceni doznati se k něčemu, čeho neučinili. Svědky bylo dokázáno, že v době vraždy obvinění se nacházeli úplně jinde, a to v Bostonu a v Plymouthu. Přes to byli oba odsouzeni k smrti. K obnovení a revisi procesu však svoleno nebylo.

Protestujeme s tohoto místa co nejrozhodněji přou vraždě nevinných organisátorů dělnictva, protestujeme proti nízkému způsobu třídní justice, jak se hledí zbaviti lidí jim nepříjemných.

Při této příležitosti však je nutno také poukázati a protestovati proti chování se justice maďarské, se kterou jsme již, bohužel, měli několikráte co dělati. V květnu t. r. byl socialisty uherskými rozšiřován leták, pro jehož obsah již celá řada dělníků byla odsouzena k trestům žaláře v takové výši, jako kníže Windischgrätz za padělaní franků. Zacházení se žalářovaným je takového druhu, že tito ubožáci sáhli k poslednímu druhu obrany, ke stávce hladem. Veškeré protesty matek a manželek uvězněných u ministerstva vnitra byly bezvýsledné. To však nutí nás k tomu, abychom s tohoto místa protestovali proti brutalitě a všemu lidství se vysmívajícímu zacházení s politickými provinilci v Maďarsku, zrovna tam, kde padělatelům bankovek z kruhů buržoasních se chová vláda s největší benevolencí.

Protestujeme proti třídní justici maďarské a rozhodně žádáme propuštění vězněného Vagiho a soudruhů.

Nyní přicházím k referátu samotnému. Celní reforma byla přijata agrárnicko-německo-maďarskou většinou v parlamentě tak, jak si toho tato nově složená koalice přála, a také v rozpočtovém a národohospodářském výboru senátu veškeré pozměňovací návrhy podané naší stranou a druhými stranami socialistickými byly vhozeny pod stůl. Pánové zákonodárci z měšťáckých stran nejsou si dosud vědomi následků tohoto odhlasování, které liž nyní vyvolává v širokých vrstvách dělnictva a zaměstnanců krajní a opravdově zoufalý odpor a vření, čemu se není co diviti, představíme-li si, že nejde tomuto lidu o nic méně, než o život jeho a jeho příslušníků.

Brutálním, bezohledným a tvrdým způsobem zasahuje se zde do životních poměrů každé dělnické domácnosti, kde béře se rodičům i dítkám sousto chleba od úst, a to těmi, kdo nezažili za války a po převratě žádné bídy a nedostatku, ba právě naopak, kteří z této bídy kořistili a ji využitkovali k svému obohacení.

My, komunisté, bychom vlastně, kdy bychom byli škodolibými, měli podporovati hamižné požadavky měšťanských buržoasních stran, neboť ony jsou to se svou bezohledností zdražovací, které proletarisují široké vrstvy lidové, které táhly s nimi a byly jejich volebním materiálem, a které nechápaly našich důvodů, že třída kapitalistická je největším a nejzavilejším nepřítelem lidu, který je nucen pracovati za mzdu, neb plat.

Jakým podloudným způsobem hledí tyto kapitalisticko-agrární vrstvy dosáhnouti svého cíle, vysvítá nejlépe, z toho, že své požadavky kladou do jedné úrovně s potřebami státu. "Zvýšením a uskutečněním pevných cel budou také zaručeny pevné příjmy státu" - je argument, kterým se tato třída vydřiduchů ohání. Budoucnost však nám ukáže, čemu nasvědčuje již doba přítomná, že jejich ochranářská politika neznamená prospěch státu, nýbrž v tomto státě na úkor dělnictva, zaměstnanců, ano i malých zemědělců pouze a jenom prospěch jedné třídy, třídy buržoasních příživníků, kteří v každém kapitalistickém státě na úkor pracujících vedou svůj nezřízený život v hojnosti, přebytku a přepychu.

Nám komunistům se vytýká, že jsme stranou podvratnou, což my také nezapíráme. Ano, my si také přejeme a pracujeme pro hospodářský převrat a z něho převrat politický, ne pouze ve státě jednom, nýbrž ve veškerých kapitalistických Státech, poněvadž kapitalistický systém Státní je neudržitelný, přežilý a lidu nebezpečný, což nám nejlépe a nejzářněji dokazují agrárníci a měšťácké strany právě svou celní předlohou. Oni jsou to, kteří v národě jako celku snaží se pomoci třídě jedné na účet třídy druhé, na účet třídy pracující, oni jsou to, kteří jedním klínem vytloukají klín druhý a tím uvádějí v nebezpečí degenerace a vyhladovění své spoluobčany, pracující část národa.

Pak-li my komunisté se připravujeme na převrat, ke kterému dojde a dojíti musí, pak toto naše přesvědčení vyvěrá z hospodářských poměrů nejenom v tom, to státě, ve kterém žijeme, nýbrž i ve druhých kapitalistických státech.

Což nevidíte, pánové, co se děle kolem nás, nemyslíte, že totéž lze také očekávati u nás, k čemuž vy svolí kapitalistickou podvratnou činností nemálo přispíváte? Ve státě, ve kterém se jeho státníci domnívali, že skutečně sociální otázka se na jeho březích zastavila - když v sociálních bojích se otřásala celá Evropa, v Anglii byl domnělý klid -v tomto státě dochází v přítomné době k ohromným, nebývalým sociálním zápasům, Anglie se chvěje ve svých základech, anglický dělník, který byl pro socialismus uzavřen, který byl nazýván aristokratem v dělnické třídě, tento dělník se v přítomné době bouří a svou nespokojenost dává najevo způsobem, který se v ničem neliší od boje dělnictva komunistického ve druhých státech Evropy: Miliony dělnictva, které bylo tradičně založeno liberalisticky, nyní zoufale se brání a pohlíží v nemalém údivu na vládu jejich impéria, která otevřeně se skrupulosní drzostí se staví na stranu třídy kapitalistické a po vzoru středoevropském posílá na dělníky, kteří se brání hladu a zhoršení jejich sociálních vymožeností, policii, četnictvo a brannou moc. Takovým blbým a neohrabaným způsobem se u nás vláda domnívá, bránící se dělnictvo před nedostatkem a bídou přivésti k rozumu a nasytiti. Dělníci bojují pro chléb a dostává se jim blahosklonně pendreku a žaláře.

Ne jiné jsou poměry dělníka francouzského, který trpí tím, že cena franku den ode dne spekulací kapitalistů klesá. Jeho vydělaná mzda pozbývá ceny, jeho mzda nebo plat stávají se den ode dne méněcennými, což neznamená nic jiného, než snižování mezd způsobem, který zase nic jiného neznamená, než zhoršení životní úrovně pracujících vrstev. To, co dělají u nás agrárníci společně s Němci a Maďary, není také nic jiného, než práce k znehodnocení měny, tj. československé koruny, za kterou dělník obdrží po zavedení pevných cel - ano již nyní před jich zavedením - méně poživatin, než před tím. To jsou ty podvratné živly, z nichž část se neustále ještě tluče v prsa s ujišťováním, že je státotvornou, a při tom se dojemně spojuje by dosáhla svých nemravných cílů - s partajemi, které ještě nedávno byly u nich prohlašovány a kaceřovány za iredentistické a cizácké.

Když dva činí totéž, není to totéž, je jedno z často užívaných přísloví. - Komunistům se vytýká a poukazuje se na ně jako na vlastizrádce, a to z důvodu, že jsou organisováni ve společných organisacích dělníci, kteří patří k rozličným národnostem stát obývajícím. Žádnému však nenapadne, aby poukazoval na české agrárníky a národní demokraty jako na vlastizrádce. Pánové, vy, kteří máte neustále plnou pusu vlastenectví, vy, kteří tak rádi poukazujete na pětistyleté ujařmení národa českého, vy to jste, kteří po způsobu odkoukaném Habsburkům ujařmujete nejdůležitější a nejčetnější část národa, ze kterého jste vyšli, a která dodnes přinesla největší oběti, a to pouze pro vás. Nepomýšlíte na to, že tento trpící, ujařmený, vysávaný a odstrkovaný lid také pomýšleti bude a již pomýšlí na odvetu, na osvobození z jařma, ve kterém žije a do kterého jej uvádíte. Tento osvobozovací boj nebude však trvati 500 let, čím více do proletariátu bijete, čím více jej utiskujete, čím více jej vystavujete na pospas hladu, bídě a nedostatku, tím více pomýšlí tento dělník na odboj, na sebeochranu. Vy se, pánové, domníváte, že to dělnictvo je slepým a že se nedá snadno rozličnými vůdci, kteří se stali v jeho hospodářských bojích ve prospěch vašeho státu svůdci dělnictva, věcně klamati. I trpělivost těchto dělníků a zaměstnanců dosáhne vrchole. Na diktaturu se strany vaší a vaší vlády bude dána odpověď vládou dělníků a malých rolníků, po diktatuře buržoasie nastoupí diktatura proletariátu. Vy to jste, pánové, z kruhů buržoasie, kteří nám komunistům svou tvrdostí a bezohledností, svou taktikou, k zbídačení a zotročení dělnictva a pracujících vrstev vůbec dáváte zbraně do ruky proti sobě. Vy se spoléháte na vládu černožlutého Černého, který dovedl svých pochybných schopností využíti ve prospěch buržoasie ve státě Habsburků. Tento krvavý Černý, který by se po událostech minulých týdnů měl poděkovati, tento dobrý a věrný sluha bývalého Rakouska stal se sluhou vaším, také tak dobrým, také tak věrným, také tak bezohledným vůči dělnictvu. Jaký pán, takový krám, jakým je ministr Černý, váš sluha, takovými jste také vy. Avšak ani pan ministerský předseda, ani vy, ani pan Dyk s jeho fašistickými hordami, ani selské jízdy vana Donáta, nezadrží pochod a bojovnou náladu proletariátu. Čím více budete do něho bít, tím bude tvrdším a tím neudržitelnějším na svém pochodu a v boji pro diktaturu proletariátu a vládu dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní.): Přerušuji schůzi na ³/₄ hodiny za tím účelem, aby výbory mohly konati sezení pro přikázání spisů.

Schůze přerušena v 19 hodin 25 minut.

Schůze opětně zahájena ve 20 hodin 25 minut.

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Zahajuji opět schůzi.

Sděluji, že do výboru sociálně-politického za sen. Reyzla nastupuje sen. Polach.

Budeme pokračovati v zahájené rozpravě. Dávám slovo paní sen. Plamínkové.

Sen. Plamínková: Slavný senáte! Měla jsem příležitost již dvakráte v rozpočtovém výboru a potom v plenu ukázati v cifrách na stav, který mluví proti clům, tak jak byly uvedeny v návrhu agrární strany. Nechci dnes dotýkati se této věci..Pan referent v rozpočtovém výboru velmi stručně odůvodnil, že s rozpočtového hlediska prostě pro ta cla máme býti, poněvadž přinesou určitý finanční zisk státu. Nesoudím ovšem, že věc je tak jednoduchá. Ale dnes jsme byli zvláště také svědky toho, jak páni referenti rozpočtového i národohospodářského výboru velmi stručně odůvodňovali předlohu. To je pro nás jistě znakem toho, že věc je stejně rozhodnuta, že je zde vědomí moci početní a pro nás rozumné lidi, (Veselost.) kteří nechceme mluviti z oken, (Veselost.) ano pro nás ostatní rozumné lidi, kteří nechceme mluviti z oken, nýbrž kteří chceme šetřiti silou, by to znamenalo prostě nemluviti, mlčeti a nechati věc odhlasovat. Ale nám je zavedení cel věcí svědomí a celý postup, který byl přijat od stran dnešní celní většinu věcí historie, a právě proto, že se jistě budeme velmi často vraceti k těmto momentům, které isme prožili, jak ve sněmovně poslanecké, tak i v senátě, při zákoně o clech, je nutno vyložiti všechna hlediska k věci, neboť býti bychom spoluvinnými, kdybychom mlčky přihlíželi k tomu, co se zde děje. Vzpomínám si, kdykoliv vejdu do této budovy, na dobu zemského sněmu. Tehdy nebyla demokracie takovým heslem všeobecným a zvláště ne zde, je-li pravda v zemském sněmu, a přece, jak mohli občané přijíti a domlouvati se se zástupci a mohli čekat, že bude slyšen jejich hlas - prostí občané, nikoliv poslanci, nikoliv kolegové, přátelé. Tedy ta demokracie dnešní, formální, slovní, jak je daleka od té demokracie, která dříve naprosto nebyla námi uznávána jako demokracie!

Řekla jsem již, že víme, že je marné mluviti. Ale je nutno podívati se na věc ještě s jedné strany. Dnes zde, přítel, bratr Macků, dotkl se toho, s takou jistotou byly předloženy návrhu agrární stranou, ale jak ta jistota po přeložení Donátova návrhu, se pomalounku rozkládala; za několik jen dní po Donátově návrhu přišel návrh Mašatův, a jaké značné rozdíly jsou v tomto návrhu proti návrhu Donátovu! Tedy ta jistota, která se nám zde projevovala při předložení návrhu Donátova, ukázala se velmi labilní, když již návrh po 14 dnech podaný na čisto mohl ji zrušiti; já jsem jista, že tatáž jistota, se kterou dnes předkládáte tento návrh a se kterou si návrh tento odhlasujete, vás brzo opustí. Ale ovšem věc je těžká tím, že zatím, než dojdeme k tomu, abychom snad novelisovali celní zákon - již dnes se proslýchají takové věci - že do té doby se natropí hodně zla, a jsme povinni říci si to tedy předem.

Já v tom způsobu, jakým prosazujete zákon, vidím uplatňování moci, vědomí moci hmotné, moci početní. Ale vědomí podobné moci zkazilo již velmi mnoho lidí a přivedlo předčasný pád velmi mnohým vedoucím stranám, jednotlivcům atd. (Sen. Dyk: Také ministrům!) To také. Když ministr není spravedlivý a jeho jednání nemá mravního podkladu, tak také běží, není-liž pravda. (Sen. Dyk: Tak jsem to nemyslel!)

Všechna moudrost vládnouti a zvláště ovšem v demokracii, je konec konců na prvém místě: ovládati své požadavku a stavěti je v poměr s požadavku ostatních, s požadavky celku. A na druhém místě nedávati se zpíti mocí, ale počítati s psychologií lidí. Od strany inteligence čekáme na prvém místě toto nové pochopení demokracie, porozumění pro požadavky druhých.

Vzpomeňte si, pánové, že no převratu socialisté měli velikou moc, třeba nebyla početní. Ale vy víte, že byla opřena o psychologii lidu a tehdy to byly strany měšťanské, které šly se socialistou proto, že právě pochopily tu psychologii lidu a věděli, že je to státnická moudrost, nikoli rozpočtová moudrost, aby dělaly s sebou zákonu sociální. (Sen. Roháček: Teror to byl!) Jaký pak teror, vždy se to dá spočítati, že neměly socialisté početní většinu. Proč jste hlasovali pro ty návrhu? (Sen. Roháček: Revolvery a zlodějstvo!) Pánové, je-li kde násilí, tak je to dnes. Že jste nehlasovali pro lidové požadavky z nějaké vnitřní potřeby, to je jisté, poněvadž jsme slyšeli, jak již týden po odhlasování zákonů jste mluvili proti zákonu, který jste odhlasovali, ku př. proti zákonu o osmihodinové době pracovní, proti podporám v nezaměstnanosti atd. Věděli jsme dobře, že to nejde z vašeho vnitřního přesvědčení, ale říkejte si, co chcete, tehdy jste byli státnicky moudří; věděli jste, co by bylo následovalo, kdybyste nedělali takové zákony, věděli jste dobře, že násilí vzbuzuje násilí, věděli jste, jak je lid roztrpčen, a nebyli jste si jisti, co by ten lid dělal, kdybyste se proti němu postavili. Tehdy jste počítali s psychologií lidu, o tom mluvím, a tehdy jsme skutečně vládli národu, na tom jsme si zakládali a každý, kdo je skutečně tak uvážlivý, moudrý, ví, že jsme měli tehdy vlast silnou, že jsme byli předmětem závisti nepřátel a předmětem podivu přátel i neutrálů a bylo to jen tím, že jsme právě dovedli se postaviti na všeobecné hledisko širokých lidových mas. Ani my jsme nevyužili té své moci, ani vy jste nekladli překážek, když jste viděli, že tu skutečně ta psychologie lidu byla.

(Sen. Roháček: Obsadili jste všecka místa.)

Nebudu s vámi o tom mluviti. Je těžko odpovídati vám zde s této tribuny. Na to je tužka a papír a budeme viděti, jestli je to pravda! (Sen. Roháček: A což ty železnice!) Mohla bych vám také říci zemědělství, Pozemkový úřad a mohli bychom si vyčítati do nekonečna. V těch železnicích se pracovalo pro národ a ne pro pár jedinců, pro jejich kapsy! A jestliže koalice to nedělala dobře, proč jste před volbami vydali brožuru o koalici, proč jste říkali, že je nezbytná, proč jste vykládali, co dobrého se dělalo? Hlásili jste se ke všemu, co se udělalo pro lid; dnes od toho utíkáte. Není to tak dávná minulost.

Mnozí z našich tříd, tříd vyděděnců nám vyčítali, že jsme nevyužili své moci. Ale my jsme dovedli jíti proti proudu, ač lid byl velice roztrpčen válkou, následky a bylo velice těžké proti tomu proudu jíti. Ale my jsme si řekli: zde jde o stát a ne o jednu stranu! (Hluk na straně československých socialistů.) Reakce, kterou dnes vidíme, je přirozená. My ji chápeme, poněvadž každý pokrok vždycky se vykupuje reakcí. Ale my víme také, že tato reakce je návrat ke starým formám, a právě proto, že je to návrat k starým formám, víme že není možno, aby byl trvalý. My ten nápor vydržíme a vy pomáháte svými návrhy k tomu, aby nebyl příliš dlouhý.

Říkají komunisté, čeští sociální demokraté, němečtí sociální demokraté: pracujete pro nás. Ale my nebudeme říkati jako přítel Hampl: pracujete pro nás, když děláte nespokojenost v lidu, poněvadž my, českoslovenští socialisté, chtěli vývoj, klidný vývoj bez otřesu vlasti, bez nebezpečí pro vlast a tu je, proti čemu vystupuji, že svým postupem uvádíte vlast do nebezpečí. Vy jste zatřásli jistotou vlasti. (Sen. Štorc: Vy jste to dopracovali! - Veselost. - Hlas: Samovraždy!) O čem, pane drahý, budeme ještě mluviti při těch clech? O samovraždách a nevím ještě o čem? Také k tomu dojde, ale až snad jindy. Dnes mluvíme o clech.

Když si představím, co je u nás komunismus, vidím, že u nás není politického komoni mu, že Je to docela oprávněná nespokojenost hospodářská. Uvědomme si, jaká je životní míra u nás v Československu a jaká je životní míra jinde, v jiných státech, jaké jsou tam výdělky a jaká láce; pak chápeme, že tato nespokojenost hospodářská, jak já vyjadřuji náš komunismus, je docela přirozená. Já jsem již řekla s této tribuny: Vy jste, pánové, příliš daleko od lidu, abyste viděli, co je to, když truhlář z plzeňské Škodovky, která byla vždy zaměstnavatelem, který si mohl něco dovoliti, přinese za týden 94 Kč domů, když Škodovka dává čtyřnedělní dovolenou s 50%ním platem právě proto, že nemá zaměstnání; když textil vydělává 40, nejvýš 60 Kč týdně atd.; představte si tedy, jaká je to životní úroveň! Ostatně o těchto číslech jsme tu již mluvili. Tento stav trvá řadu let, a to právě proto, že nás opustila státnická moudrost, s kterou jsme dovedli těmto věcem čeliti v prvých letech. Když si představíte, že je toho drobného pracujícího lidu 80 až 85%, čili ohromná většina národa, chápete, že cly, tímto opatřením, způsobujeme u mnohých hospodářskou derutu a že ji musíme otřásti důvěrou drobného lidu k sobě, a to znamená otřásti vlastně důvěrou národa v spravedlnost, v parlament, v legální cestu, která může pomoci. Víte, jak volby dopadly. Ta hospodářská nespokojenost se ukázala právě volbou komunistických zástupců. A nemyslete, že tak volili jen pracující rukou. Tak na př. na "Vořechovce" a tam není dělníků rukou, statistika ukázala, kolik tam bylo hlasů odevzdáno komunistům.

My cítíme odpovědnost za vlast: ale vás moc, kterou máte, zavádí a vy nevidíte již přes okraj listů, na něž píšete své požadavky, všechno to, co z tohoto vašeho postupu musí vzniknouti.

Chápu velmi dobře, že dnes agrární strana byla v situaci takové, že těžko mohla se postaviti proti clům. Měla jsem příležitost před 3 lety, když byly obecní volby, viděti, jak už tehdy na Německobrodsku se bojovalo s heslem: agrární cla musíme dostati atd. Jestliže 3 roky mluvíte do lidu, že musíte agrární cla míti, pak chápu, že situace na konec je taková, že ta cla jsou pro vás neodbytným požadavkem. Ale musíme si pořád uvědomovat, že je to jen úspěch stranický a že je to na úkor klidu státu a státotvornosti, o které pořád mluvíte.

Nebudu mluviti o tom, proč lidovci jdou s vámi. Vy to dobře víte, my to víme, ostatně my si to budeme musit pověděti ještě jindy. Víte také, že u ostatních stran, které s vámi jdou, to není nějaká láska k vašim clům, ale že je to dobrý obchod. A když si představíte, že s vámi jdou strany, které jsou přímo proti státu a které i píší, z kterých důvodů jdou s vámi, proto jen, že je to proti státu, prosím, to je na pováženou. (Hlas: Němečtí agrárníci to sami napsali!) Ano, němečtí agrárníci to napsali, ospravedlňovali se před svým národem, proč hlasovali pro vládu.

Konstatuji tedy: Rozbita je koalice, o které jste říkali, že je nezbytná. My socialisté jsme ji drželi i za ztrátu popuLarity. Dnes ovšem vidíme, že jen pokud měšťanské strany necítili dostatečné moci, že dělaly z nouze most a držely koalici, o které říkaly, že je státotvorná, že je nezbytná. Ale dále: Rozbila se i kulturní koalice, a jistě to je neméně těžké poškození zájmů národa a státu.

A to jsou škody, které znamenají více, než může pro státotvornou stranu býti okamžitý stranický úspěch.

Když se tak podíváme zpátky na ten celý zápas, vidíme, že tu jsou dva světové proudy: liberalismus a socialismus. Socialismus ten tu prostě je, ten neoddisputujete. Dnes snad máte moc ho přehlasovat, aleje tu, má svůj program, má své masy přívrženců, je tu a bude tu, dělejte co chcete! Státník nikdy nedělá politiku takovou, aby přehlasoval ohromnou spoustu lidí, nýbrž ten hledí ulamovat hroty. Uhlazovat třecí plochy, jestliže ví, že tu je silný proud opačný. Státník své požadavky neprosazuje diktátem na vzdělaném národě - a to podtrhuJi. Státník musí býti rád, jako my jsme rádi, že národ myslí. Vždyť to je náš kapitál, ten rozumný národ, ten myslící národ. A ten národ, který myslí, ten si nedá diktovat, ten si dá jen chvilku snad takto zaváděti, ale ne na dlouho. A konečně každé zneužití moci u vzdělaného národa - já to zase podtrhuji - je jen na chvíli. Máme toho zkušenosti: Copak bylo vlastně to Rakousko, nežli takové zneužívání moci a právě proto musilo se rozpadnout. A my ovšem nechceme si připraviti osud Rakouska, myslím ani vy, jako my.

Když to dáme dohromady, když přehlédneme situaci, jaká byla cena, za kterou byla rozbita koalice, za kterou byl vydán klid a bezpečnost státu náhodě? Pánové, to je náhoda, se kterou pracujete - a jestli to nebude náhoda, pak prodáváte velmi cenné věci, národní většinu, za hmotný užitek. - Zda tu jest aspoň zdánlivé ospravedlnění ceny, jíž platíte za svůj požadavek, byl-li tak naléhavý. Bylo mnohokráte řečeno, že není. Poměry v zemědělství nejsou takové, aby se mohly srovnávati s poměry u průmyslových dělníků, aby se mohly srovnávati s poměry drobného zaměstnanectva. Spravedlnost lidská mluví proti vašemu postupu.

Představme si tu situaci dnes. Dnes je přes 80 tisíc nezaměstnaných. Když jsem mluvila před 4 nedělemi - tehdy jsem citovala dra Hodače - to bylo 62 tisíc nezaměstnaných. Dnes se nám vracejí lidé z ciziny, kde nám je vypovídají, není pro ně práce. Dále dr. Brdlík sám připouštěl v té své řeči, kterou měl před týdnem v Kolíně, že na hlavu zdražení, které cla přinesou, - je 7 až 14 Kč týdně. On říká dále, že zemědělcům se vrátí asi ¹/₇ rozpětí před rokem a dnes a dokazuje, že se zemědělcům vrátí na 300 až 400 milionů Kč! Prosím vás, kdo těch 300 až 400 milionů Kč zaplatí?

Teď dále pan referent v rozpočtovém výboru odhadoval na 300 milionů Kč výnos pro stát, to máte dohromady 700 milionů Kč. Představte si prosím, pánové, po jakých krejcařích to půjde a z jakého hladu vlastně ty peníze půjdou. A to říkáte vy, ale skutečnost, jak cena šla nahoru po clech v Rakousku, nám ukazuje, že to nezůstane při tom výpočtu, který pan Brdlík udělal, nýbrž že to půjde dál!

Je zajímavá argumentace pana dr. Zadiny ve včerejším "Venkově", který říká, že od loňska jenom ceny potravin šly dolů, ale neříká tam, jak vysoké byly, že to nebyly normální ceny, nýbrž neudržitelné. Říká dále, jestliže dnes se zavedou cla, že to nebude cítiti domácí konsum, že se přesunou na dovozce. Vše dohromady stojí na tom: zdražuje meziobchod, meziobchod, meziobchod. Pan dr. Brdlík také tam říká, že není žádného důvodu... (Sen. Šturc: Všichni živnostníci jdou s nimi! - Sen. Thoř: Vaše "Včela" a pan Lustig! - Slovní potyčka mezi sen. Šturcem a sen. Thořem.) aby se v domácím konsumu projevilo zdražení. A dokonce říká: těžko chápati s hlediska hospodářského a sociálního rozruch, který tento zákon způsobí. Pro nás tento rozruch je docela přirozený. (Výkřiky. - Místopředseda dr. Brabec zvoní.)

Pánové, vy vyčítáte jednoho Lustiga a sociální demokraté by vám mohli vyčísti sta lidí. (Sen. Thoř: Tak je řeknete!) Pane senátore, nechtějte, abych začala mluviti. Vy to dobře víte. (Sen. Thoř: Nemůžete je říci!) - Tedy prosím, pan dr. Brdlík ve své řeči řekl: Není důvodu ani pro sebe menší zdražení. A já se ptám, byly-li důvody dříve a bylo-li možno to zdražování zaraziti. Víte, že bych musila zase začíti o vázaném hospodářství, o ministerstvu zásobování, o hospodářských radách, o lichevním soudě atd. (Veselost.) A vy se na to smějete, a při tom řekne pan dr. Brdlík, že je to věc ministerstva zásobování, aby se postaralo, aby zarazilo využívání. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.) Ale tomu ministerstvu zásobování nedáte ani rozpočet, ani síly, a chcete, aby něco dělalo, naopak, podrážíte mu nohy každou chvíli. (Výkřiky.) Tedy dobře pánové, já nic proti tomu nemám,.ale jestliže vy říkáte, že je to meziobchod, jestliže říkáte, že se to má vzíti z kapes meziobchodu, kde máte v tom svém návrhu nějaké ukázání, jak se to má dělat? (Sen. Kroiher: To vy víte!) Ano, vy si uděláte celou řadu zdražení a menšina se může starat o to, aby to nedoléhalo na lid. To je velmi pohodlná politika! Jenže lid tomu tak nerozumí, ten ví, co to znamená. (Výkřiky. -Sen. Hrejsa: To se netýče konsumu!) Kdybyste četli noviny a zprávy, dověděli byste se, co vše se v ministerstvu a těch vámi nenáviděných institucích dělalo proti zdražování a jsem přesvědčena, že se velmi mnoho udělalo. Konstatuji ještě jednou: jestliže jste navrhli cla, jestliže nemůžete upříti, že to bude zdražení, i dr. Brdlík i dr. Zadina to říká, pak jste byli povinni, abyste v návrhu zákona přímo ukázali, jak potlačovati tu lichvu. (Výkřiky sen. Havleny.) -

Zatím, když na př. s této tribuny bratr Čipera podal návrh, aby se takovým lichvářům, zdražovatelům na burse... (Výkřiky sen. Havleny. - Místopředseda dr. Hruban zvoní. - Výkřiky sen. Havleny na republikánské senátory.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)

Sen. Plamínková (pokračuje): Přátelé, myslíte opravdu, že poučíte ty pány, myslíte, že je přesvědčíte? (Tak jest!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím nevyrušujte řečníka!

Sen. Plamínková (pokračuje): Když odtud vyšel návrh sen. Čipery, aby se reorganisovala bursa, aby tam také mohli ti malí lidé spolurozhodovati, prosím, ani jste tu resoluci nepřijali. A tak to jistě bude vždy, kdykoliv přijdeme s nějakým návrhem, který by chtěl aspoň poněkud spravovat, co zde napácháme těmi cly.

Naopak, vy dovolujete vývoz, zavádíte v návrhu zákona dovozní listy. Budete mi vykládati, že je to velmi spravedlivé, když v Čechách bude všeho dosti, že se to vyveze, a pak zase laciněji z Polska nebo Rumunska že se může bezcelně dovézti. Ale že to znamená dovoz po železnici, ukládání, překládání, provise atd. čili zdražení toh všeho, a že to zdražení přijde do konsumu, to neříkáte.

Vy se domáháte toho, aby byl vývoz načisto otevřený. Dr. Zadina konstatuje, že povolovací řízení bude odstraněno atd. Všechno děláte, abyste pomohli odstraniti z té naší vlasti to, co nám dá, abyste pomohli tomu vývozu, abyste touto cestou ještě více zdražovali. Takový dovozní list, co je to? To je cenný papír. Vývozce dostane za pšenici cenu a ještě dovozní list, který může prodati jako cenný papír, o to vydělá víc, ale pšenice zdraží.

Lidé se bouří, jsou demonstrace a vy řeknete, že ten lid se nemusí bouřit. Vy necítíte dosahu těch demonstrací? (Výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Ale my ho cítíme. (Výkřiky sen. Havleny na republikánské senátory.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Plamínková (pokračuje): Chtěla bych zdůrazniti o těch demonstracích, které zde byly, že zde nejde o komunistickou stranu. (Výkřiky sen. Havleny a sen. Hrejsy.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Slovo má pí sen. Plamínková, neračte vyrušovati! (Výkřiky sen. Havleny a sen. Kroihera.) Prosím pány o klid! (Sen. Havlena: Zapomínáte, že celní tažení je diktováno lakomstvím, to je těžký hřích!)

Sen. Plamínková (pokračuje): Nespokojenost lidu, demonstrace, neklid, to je, co uvádí stát do nebezpečí. Zde nejde o komunistickou stranu, ale zde jde o to, že ztrácíme takovým způsobem důvěru ciziny, důvěru, kterou získati, je velmi těžké, zvláště pro malý stát, pro nový stát! I když teď po těžké práci, dosáhneme důvěry ciziny - prosím, takovouto politikou zavádí se neklid, rozruch a důvěra ciziny klesá; a jestli by to mělo míti tento důsledek, jak je velmi snadno možné, tedy by to stálo stát, zemědělce, průmysl a živnosti trochu více, nežli co vydělají dnes na chudých clech.

Vědomí, že stát, jeho klid, jeho cena v cizině a důvěra ciziny je v nebezpečí, aspoň toto pomyšlení, myslím, že by mělo pánům ukázati, že cesta, po které jdou, není právě šťastná!

Ale myslím, že ani pro stranu agrární samu nebudou výsledky takové, jak se domnívá. Aspoň pan prof. Brdlík sám nakonec velmi správně říká, že zemědělci nemohou očekávati obrovský obrat v rentabilitních poměrech, ale že musí hledati i nadále záchranu ve svépomoci, ve výhodách družstevních, využití technického pokroku atd. Pan dr. Brdlík velmi dobře ví, že vlastně jste zapálili příliš veliký oheň, roznítili domněnky venkovského lidu, že se mu cly pomůže dnes již začínáte hasiti, poněvadž víte, že nebude uspokojen. Co při tom ovšem stát ztratí, lid, to u vás padá docela stranou.

Není po prvé, pánové, že agrární strana je příčinou nespokojenosti, že vyvolává nesvár v národě a nevraživost lidových vrstev, Jen si vzpomeňte, co bylo za války a po válce a vzpomeňte si, co udělala pozemková reforma, jaké přátelství a nyní přijdete se zdražením. Myslím, že to vše jsou věci svědomí a když se zajde tak daleko, až kam jste zašli, že odplata, kterou vezmete, bude dosti těžká.

Návrh pana Donáta, jak jsem již dříve řekla, nebyl promyšlený. Jinak by nebyly mohly býti ve věci za 14 dní provedeny takové změny. Návrh dnešní vlastně zákon odhlasovaný již poslaneckou sněmovnou, jest promyšlený jen a Jen s hlediska výroby zemědělské. Ale národ, to je něco více než několik velkých zemědělských výrobců. - Národ, to je ohromná většina spotřebitelů. Dělba práce, to je postup civilisace a kultury, a ta vytvořila spotřebitele a na ty zákon váš vůbec nemyslí. Distribuce, ochrana před využitím, to si má opatřiti celní menšina. A přec to je problém moderního státu, který je sevřen do určitých hranic a určitých výrobních možností. Až trapno je z toho, jak nic nového celní většina nevymyslila! A je také až nepochopitelné, že mohla se navrhovati cla, a to tak velká cla na věci, které musíme míti, musíme dovézti. To je něco jiného dáti cla na věci, jichž máme nadbytek, kdy cizí konkurence znamená opravdu snižování cen, které jsou nízké již tím, že je nadbytek. Ale, prosím, pšenice! Bylo mnohokráte řečeno, že potřebujeme dovézti za dobré žně 40.000 vagonů a letos dovezeme jistě více podle dr. Frankenberga až 60.000 vagonů při špatné žni. Nevíme, nebudeme-li nuceni letos dovézti i žito. Ale děla se clo i na sledě, které jsou pokrmem skutečně nejchudších lidí, na rybí tuk, na rybí konservy, na rýži atd.

Čtvrtý článek vašeho zákona ještě žádá, aby se mohla zvýšiti ještě cla. Článek pátý: - bez slyšení ministra zahraničí a bez slyšení ministra obchodu; - nenechává volnosti pro sdělávání smluv, tedy jistě věc, která nás může velmi poškoditi. Když jsme přišli s návrhem, ať je slyšen ten ministr anebo ten, nedovolíte ani, aby se vyslovil odborník, odpovědný za prospěch státu.

A když si představíme článek VIII., kde říkáte: že proti zemím - tam kde pracovní doba je delší a jiné sociální poměry horší, je možno přimáčknouti - a rozhodování že má se díti jen hospodářskými ministry, bez ministerstva sociální péče i bez ministerstva zásobování; a to vše dohromady znamená, že je to protikonsumentská politika. Připočtěme IX. článek, který říká, že se clo zavádí pět dní po vyhlášení zákona, a to nyní, hned, přede žněmi, to znamená, že nadhání lidem, kteří mohli skupovati, kteří mají schováno, tedy těm, proti kterým mluvíte, překupníkům, těm, kteří i podle vašeho názoru zdražují.

Jistě vláda je tu spoluvinna. Zatím, co při jiných lidových zákonech vždy se postaví proti každému sebe menšímu zlepšení, tu mlčí.

Pro mou stranu, která je poctivě státní a která to dokázala ne slovy, ale skutky... (Sen. Olejník: V sobotu! Výkřiky. - Hluk.) Která je poctivě státní! Pánové, vy si hrajete s ohněm. Vy víte, že je tomu tak. Spoléháte na to, že státní strany socialistické budou pro dobro státu, protože jej milují, ať děláte, co děláte, ale to není taktika, která je odpovědná; a teď budete říkati: "V sobotu, v sobotu." Jestli máte zisk 300 milionů z cel, o nichž se nevědělo, když se mluvilo o dani z cukru a z lihu, pro úhradu požitkového systému, nevím, proč má socialistická strana vedle cel zdražovati cukr. Ve clech je úhradu dostatečná. A pro kongruu nikdy nebudeme!

Pro mou stranu, která je poctivě státní, poctivě národní, poctivě lidová, je situace, kterouž jste vytvořili, bolestná. Ale vím, že takové slovo nepatří do politiky. To vaše vítězství, vítězství celní většiny zahání možnost smíru mezi dvěma světy, socialistickým a liberalistickým, zahání možnost dohovoru zahání možnost udělati vládní většinu českou, tu, kterou jste dříve považovali za jedině možnou. (Hlas: Československou!) Ano, československou. A je nutno konstatovati pro historii, že vy jste vhodili smolný věnec sváru mezi státotvorné strany, že vy jste tuto nemožnou, státu nebezpečnou situaci vytvořili a že vy máte odpovědnost za škody a oběti, které si vyžádá! (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban: Dalším řečníkem je pan sen. Šturc, dávám mu slovo.

Sen. Šturc: Slavný senáte! Již po převratu jsem projevoval obavy, že se buržoasie bude snažiti, převaliti veškeré válečné výlohy na bedra chudého pracujícího lidu. Tyto moje obavy se splnily. Jedním z důvodů roztržky tehdejší naší strany bylo, že někteří naši vedoucí soudruzi spatřovali zájem republiky v tom, že je v prvé řadě třeba uspokojiti zájmy majetných tříd. (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Šturc (pokračuje): Protože valná část nás snažila se v prvé řadě položiti pevné základy republiky, která by zabezpečovala rovnocennost a rovnoprávnost všem obyvatelům, že jsme se snažili odstraniti majetkové, rodové a třídní rozdíly, že jsme se snažili docíliti, aby lid měl ve vládě přiměřený vliv a ochranu, aby bylo zabezpečeno, že se bude jednati spravedlivě ve prospěch všech a protože část tehdejších vedoucích soudruhů důvěřovala pánům Kramářům a Švehlům, a že se dali zlákat také tím... (Sen. Habrman: My jsme vytvořili více než komunisté v Moskvě!) ... nemám nic proti tomu, - milý Gusto... dali se zlákat také tím, že v čele republiky stojí muž, o němž jsme všichni věřili, že je poctivý a že jeho snahou je vybudování státu, pokud jen možno spravedlivého. Neboť jeho minulost bývalého poslance a politika, tomu nasvědčovala.- Ovšem brzy po návratu zahraničních revolucionářů viděli jsme, že ten, jenž požíval důvěry i těch levých, dostal se do zajetí buržoasie a jest úplně odloučen od lidu. Ztratili jsme důvěru. A když jsme viděli, že se zde vytvořila instituce, která vytvořila organisaci agentů provokatérů, a že poctiví, z bojiště se vrátivší dělníci byli zde vydáváni na pospas těmto agentům provokatérům a že byla štvána ulice, aniž bývalý profesor, teď již president Československé republiky promluvil do těchto uměle vyvolaných štvanic, ač věděl, kým jsou vyvolávány, poznali i ti z dělníků, kteří přece jen věřili hradu, že jsme tehdy měli pravdu. Později byl zkonstruován také velezrádný proces, jímž měla býti řada nevinných lidí vydána katu, a ač soudy jednaly pod tlakem agentů provokatérů, byly přece nuceny blamovati politiku československé vlády před celým světem. (Odpor.) Proces Munův a řada jiných, nebyla to blamáž?

Ukázalo se, že je zde organisace agentů provokatérů, vydržovaná na útraty občanstva, aby organisovala a vyvolávala takové procesy, proti jakým kdysi profesor Masaryk vystupoval za rakouskouherské vlády, zejména v památném velezrádném procesu záhřebském.

A teď, když bývalý profesor stal se presidentem státu, organisují se opět umělé velezrádné procesy, jak bylo soudně prokázáno.

Nechť se tedy nikdo nediví, že není v lidu důvěra ve správu státu, a to tím spíše, když i poslanci, kteří jsou členy stran vládnoucích, poodkryjí každé chvíle záclonku, za kterou se skrývá alchymistická kuchyně, ve které se připravuje spravedlnost i právo pro obyvatelstvo tohoto státu.

Ve sněmovně při projednávání této otázky pronesl posl. Knejzlík toto obvinění:

Ministerstvo zemědělství pronajalo smlouvou - a aby se o ní nikdo nepovolaný nedověděl, vydalo ji v jediném exempláři - republikánské straně 9 dvorů s cukrovary na Hodonínsku pod firmou "Společnost pro průmysl cukrovarnický". Tato smlouva byla připravena 1. července, kdy na těchto dvorech se začínaly žně. Ministerstvo zemědělství dalo těmto pronajímatelům úrodu zadarmo. To je dar v ceně 5 milionů Kč. Jakou cenu platí tyto agrární "malozemědělci" státu, je viděti z toho, že z tohoto objektu, k němuž náleží 20 km dlouhá dráha, platí se roční nájemné 320.000 Kč. Tak se postaralo ministerstvo zemědělství o "malozemědělce"! Takové věci se pášou! Za to, když chudák přebere několik korun vojenské podpory, je honěn po soudech a odsuzován pro podvod. Proč nezavede se trestní stíhání také v tomto případě proti ministerstvu zemědělství a všem, kdož se této podvodné činnosti zúčastnili? Žádáme pana ministra spravedlnosti, aby nám byla podána zpráva, jak bylo zakročeno proti těm, kdož se zúčastnili této podvodné manipulace. Mohou-li se díti takové věci beztrestně, nedivte se, že lid nemá důvěry v takovou státní správu, jež trpí takové mrhání státním majetkem,

Na jedné straně zavádějí se cla, jimiž se zdražují životní potřeby, rozmnožuje se bída a vyvolává se nezaměstnanost, aby na druhé straně mohly se dávati ze státních prostředků milionové dary válečným zbohatlíkům.

Velectění pánové a dámy! Jak možno se diviti, když chudé obyvatelstvo, jež nese všechny válečné výlohy a kryje z 90% potřeby státu, a ještě má nésti úhradu toho, ca se dává presentem největším boháčům, jejichž majetek v době války neobyčejně vzrostl, je přímo pobuřováno? Jak již jsem v národohospodářském výboru řekl, budou cla nejen hřebíkem do rakve kapitalistického režimu, ale cla zplodí bídu, jež bude ploditi neřesti a bude vrhati chudý lid do náruče zločinu. Cla budou šířiti prostituci a nemoci venerické, pomohou šířiti tuberkulosu. Ale to vše vám nevadí. Přes to klamete lid svým vlastenectvím a zavrhujete mezinárodní solidaritu u dělníků, za jejichž zády se spojujete mezinárodně, abyste mohli společně vysávati chudé obyvatelstvo.

Kde se jedná o tučné zisky, tam vám nepřekáží ani česnek, ani kadidlo. Také náboženské rozdíly vám nepřekážejí, jak to dokázal boj o zavedení cel. Prokázali jste nám velmi platné služby, když jste otevřeli dělníkům oči a ukázali jim přímo, že vaší vlastí a vaším bohem není než mamon. Bídou, kterou zavádíte tím., že odsuzujete chudé třídy k strádání a hladu, vháníte opětně lid tam, odkud jsme jej prací řadu let vysvobodili. Chudák bude v alkoholu utápěti své zoufalství a myslím; že není třeba, abych vám opakoval, jaké to bude míti následky. (Sen. Hampl: Alkohol je také zemědělský produkt! Proč by byli proti tomu!) Ano.

Jste si vědomi, že alkoholik bude ploditi mrzáky a vy, velevlastenci, budete přihlížeti k tomu, že na každém kroku budou k vám prosebně ruce vztahovati mrzáci, jež zplodila vaše lakota, než abyste se snažili, aby kolem vás žili zdraví a práce schopní dělníci a rovnocenní občané, kteří svou prací plodí blahobyt pro všechny.

Představte si, pánové, že bídou, kterou vyvoláte zavedením cel, rozvrátíte rodiny chudáků a rozdmýcháte nenávist v řadách chudých lidí. Na místě, aby dělník těšil se na uvítání v rodinném kruhu, bude ho očekávati zoufalé volání podvýživou trpících dětí. Takové výlevy odpuzují otce od rodin, muže od ženy. Pánové, právě v době, kdy se zavírá tolik továren a tisíce dělníků se zbavuje zaměstnání, přicházíte s ochrannými cly a chcete znemožniti chudákům, aby koupili svým rodinám dostatečný kus chleba. Pánové, vy tím přivádíte bídu, jež nejen povede k hladomoru chudáků, ale bude též ohrožovati vaši konsolidaci. Zavedením těchto poměrů rozkládáte i stát a podrýváte valutu, kterou udržujete tak velikými náklady. Není kam vyvážeti dělníky. Právě v posledních dnech jsem četl, že se přes miliony dělníků hlásí k vystěhování do Ameriky. Pánové se stále snaží dokazovat, že zavedením cel bude zlepšeno hospodářské postavení malorolníků. Chci dokázati pravý opak. Zavedením cel, jak jsem uvedl již ve výboru národohospodářském pomůžete bývalé rakousko-uherské šlechtě, bohatým biskupům a majitelům zbytkových statků. Cla přinášejí ohromný present Pálffymu, Hunyadymu, Karolyimu, Kalnokymu, Andrassymu, Donátovi, Staňkovi atd. Dovolte, abych některé o naší republiku velezasloužilé muže uvedl jmény. Hrabě Pálffy vlastní 13.000 ha půdy, osevné 4.000,sklizeň 50.000 q a zisk má 1,500.000, hrabě Hunyady 6.000 ha půdy, osevné 2.000 ha, sklizeň 30.000 q, zisk 250.000, hrabě Karolyi 6.000 ha půdy, osevné půdy 2.000 ha, sklizeň 34.000 a zisk 250.000, hrabě Kalnoky 4.500 ha půdy, 1.200 ha půdy osevné, 20.000 q sklizně a zisk 450.000, hrabě Andrassy 3.000 ha půdy, osevné půdy 1.000 ha, sklizeň 12.000 centů a zisk 390.000. Statkář Staněk 400 ha půdy, osevné půdy 60 ha, sklizeň 2000 q, zisk 36.000. Statkář Donát 200 ha půdy, 60 ha půdy osevné, sklizeň 1.020 q a zisk 18.000. Arcibiskupství pražské 23.069 ha půdy, 8.000 půdy osevné, sklizeň 136,000 q, zisk 3 miliony, Svatovítská kapitola 10.891 ha půdy, 3.500 půdy osevné, sklizeň 59.000 q a zisk 1,240.000. Církevní statky 99.586 ha půdy, půdy osevné 30.000 ha, sklizeň 510.000 q, zisk 7 2 milionů. Nadace 51.000 ha půdy, osevné půdy 15.000 ha, sklizeň 250.000.q, zisk 6 milionů. (Hlas: A Kristus neměl kam hlavu složiti!) Oni hlásají: blahoslavení chudí, dávejte chudým a sami natahují ruku. Vedle tohoto zisku z půdy, získávají výše jmenovaní velkostatkáři nejméně 10 milionů Kč a panstvo, které hlásá, že jsou blahoslavení chudí, získá jen 3 miliony Kč z chovu dobytka. To prosím je ještě vedle toho. Tu je třeba, velectění pánové, ukázati na to, pro koho se bijete, komu pomáháte rozmnožovati jeho bohatství. To je nejlepší důkaz. Za krátkou dobu voliči na venkově, malí zemědělci a malí živnostníci vám ukáží, jak se na jejich hřbetech osvědčila ochranná cla.

Ve prospěch těch, jež jsem právě jmenoval, a ve prospěch jejich kumpánů budou cla, ale chudé dělníky a rolníky cla ožebračí. Na př. rodina malorolníka, který má 7 ha půdy a chová 5 kusů dobytka, 4 vepře, 15 až 25 slepic, a má 4 až 5 dětí, co ten získá? Prodá sice asi 5 q pšenice a asi 5 q ječmene a pomocí cel získá asi 350 Kč, ale naproti tomu je nucen koupiti 9 q otrub, 2 q krmné mouky, což ho stojí 198 Kč, získá tedy asi 160 Kč. Také pohorští rolníci střední i větší nebudou míti z celních opatření žádného zisku, ale naopak, jak již rytíř Panz a posl. Hoffmeister v bývalém rakouském sněmu dokazovali, i větší rolníci v pohorských krajích budou cly poškozováni.

jsem přesvědčen, že i pánové, kteří zde obhajují cla, jsou přesvědčeni tom, že cla jsou na škodu všech chudých pracujících tříd. Jsme si také vědomi, že zavedením cel bude ochromen průmysl v Československé republice a že tím bude přivozena nezaměstnanost a bída. Proto bude náš klub hlasovati proti zavedení cel.

Je naší povinností připomenouti, že jsme si plně vědomi, že vláda Černého má za úkol uvésti pod střechu tyto lidu nepřátelské předlohy a že má svolení, aby zkompromitovala naší republiku tím, že zneužívá státní moci proti chudým občanům.

Strážcové bezpečnosti nejsou povinni říditi se podle předpisů, aby použili zbraně v nejnutnější sebeobraně, naopak oni sami podnikají útoky proti bezbrannému lidu. Máme dokonce zjištěný případ, že na Václavském náměstí byl občan civilním člověkem udeřen pendrekem. Když napadený žádal strážníka, aby útočník byl zjištěn, byl žadatel policisty zmlácen. Taková je spravedlnost a tak je postaráno o bezpečnost!

Jakou může míti lid důvěru, když ochránci bezpečnosti se stávají žoldáky majetných? Proto také nemůžeme míti důvěru k tomuto režimu a musíme hlasovati proti této předloze. (Výborně! Potlesk komunistických senátorů.)