Průměrná cena pšenice a žita v r. 1922 stála tak, že srpen obnášel 195 Kč, září 157 50 Kč za pšenici, za žita 149.37 Kč a 118.50 Kč za měsíc září, průměr zde byl při pšenici 26.50 Kč, průměr při žitě 196.35 Kč, tedy o 26.5 haléřů při žitě menší. Ale je se zde třeba pozastaviti. Uvádím ta nejmenší čísla, až 157 Kč za pšenici a 118.50 Kč za žito, kdežto v lednu obnášela průměrná cena 309.38 za pšenici, v únoru 318.75, v březnu 328.75, v dubnu 311, v květnu 326.25, v červnu 328.12, v červenci 293. - Tedy zde vidíte, že opět 157, když vezmeme až cenu 328, je to více než jednou tolik; 157 a 157 je 314, kdežto 328 je ještě o 14 více. Při žitě obdržel se průměr za leden 290, za únor 295.25, za březen 295 a za dubem 258, za květen 249.37, za červen 251.25, za červenec 219.50. Tedy zde vidíte, že v r. 1922 dostávali rolníci vysoké ceny, více než jedenkrát tolik, než obnášela cena v penězích rakouských před vypuknutém války. Léta 1923 a 1924 jsou některé měsíce nižší, některé vyšší. Ale jak tomu mám slavný senáte rozuměti? Já mám data přesná, mohu z tohoto místa za průměr každého měsíce zodpovídati a ti pánové, kteří mluvili přede mnou, udávali, že jejich údaje o poklesu cen jsou správny. Je těžko potom, když slyšíme a čteme ty zprávy v novinách od těch stran, které cla navrhují a je žádají. Pak jsou čtenáři uváděni ve veliký omyl, což není správné, a nemá se nikdy činiti.

Vážení pánové a dámy! Přicházím tedy po uvedení těchto číslic, které jsem považoval za důležité k přednesení, k rozboru samotnému. První, co prohlašuji jménem naší strany, je, že přejeme v našem státě všem stavům a národnostem plnou existenci. Ale stojíme proti mimořádným příjmům na účet konsumentů a na účet hlavně dělnictva. Když jsem sdělil, že ceny z r. 1926 jsou vyšší než z r. 1914, tím mohu říct, že cla, která jsou požadována, jsou naprosto neodůvodněna. Cla znamenají zdražení a protože znamenají zdražení a znamenají větší příjem, proto jsou vymáhána. A v důvodové zprávě výborů rozpočtového a národohospodářského se praví: "Resoluce navržená výbory národohospodářským a rozpočtovým: Vláda se vyzývá, aby po zavedení pevných cel obilních užila všech prostředků zákonných, aby bylo zabráněno zdražování poživatin všeho druhu a přísně zakročila proti obchodním a bursovním spekulacím, které by měly za účel využíti snad pevných hospodářských cel k získání nadměrných zisků na úkor konsumentů".

Co pomůže vládě, když bude vésti dozor na všecky strany, nad obchody a spekulanty bursovními, když přece jen na základě pevného celního tarifu bude obilí zdražena a tím i mouka a všechno ostatní? Cla nezvýší však platy zemědělským dělníkům, to známe velmi dobře. Majitelé gruntů, kteří potřebují čeledi a zemědělských dělníků, když budou usnesena a uskutečněna pevná cla, nebudou těmto dělníkům za jejich práci platiti více, tedy právě ti nejchudší a nejšpatněji placení dělníci z toho výhod míti nebudou. Máme kolektivní smlouvy pro zemědělské dělnictva, ale u sedláků jsou tyto kolektivní smlouvy naprosto neznámy, a prosazením cel neobdrží dělníci, jak jsem řekl, větších platů. Chodím po venkově, chodím mezi zemědělskými dělníky, mluvím s nimi, a tu mi říkají, že za okrajování řepy v zimě, kdy je to zdraví nebezpečná práce - obyčejně za nepohody - dostávají denně plat 8 Kč, snídani a svačinu, ale takové kvality, že mimo chleba nemohlo by se to nazvati něčím cenným.

Nechtěl jsem tak učiniti, ale když slyším pronášeti zde ty velké stesky, tu dovolte mi, abych uvedl toto: V Olomouci vycházející časopis "Pozor" přinesl minulého týdne zprávu, že Hospodářská jednota a český odbor zemědělské rady učinily výzvu, aby se hlásili všichni ti, kteří řadu let pracují stále u hospodářů, tedy u sedláků. A tu jsem hledal a našel jsem "Olomoucké hospodářské noviny" ze dne 8. února 1910, čís. 2, jejichž redaktorem byl tehdy nynější pan sekční šéf ministerstva zemědělství dr. Reich, kde čtu o odměňování čeledě: "Hospodářské jednotě došla řada žádostí o odměňování čeledě dlouho na jednom místě sloužící. Odměny tyto se udělují při služební době od 5 dno 8 let 8 korun - tedy v roce 1910 korun rakouských - při služební době od 8 do 10 let 12 korun, při služební době od 10 do 15 roků 16 Kč a přes 15 let 20 Kč". (Sen. Lukeš: To je morální uznání!) Pane kolego, to je morální uznání? Ale za ním jistě stojí věrnost a oddanost. Ti lidé slouží věrně a oddaně na selských statcích, pracují léta a léta, poněvadž nemají vědomí, že mohou jinde býti odměňováni lépe, než byli odměňováni u těch, u kterých tak dlouho sloužili.

Polovici těchto obnosů hradí Československý odbor zemědělské rady, druhý peníz musí hraditi Jednota sama. Je tudíž pochopitelno, že výbor Jednoty musí přihlížeti při příštím vyřizování takových žádostí především ke svým dlouholetým členům, kteří příspěvek řádně platí a také k těm, kdy mají Jednoty nejvíce členů.

V poslední výborové schůzi byly příznivě vyřízeny tyto žádosti:

1. Služka Anna Kudynová, sloužící u A. Pečákové ve Velkém Týnci celkem 54 let dostane odměnu 20 Kč. (Výkřiky.) To už byla stařenkou, když dostala od Hospodářské jednoty a Zemědělské rady první odměnu za 54letou službu 20 Kč.

2. Služka Františka Solovská, sloužící u pí. Josefy Kadlecové v Biskupství celkem 33 let dostane odměnu 20 Kč.

3. Služka Františka Kostrhounová, sloužící u pana J. Vychodila v Topolanech - je to bývalý poslanec - celkem 24 let dostane odměnu 20 Kč.

4. Služka Julina Divinová u pana J. Mlčocha ve Vsisku sloužící 15 let, dostane 16 Kč.

5. Služka Františka Dostálová u pana J. Pospíšila ve Vsisku sloužící 15 roků, dostane 16 Kč.

6. Čeledín Josef Klobal, sloužící u pana Františka Plachého ve Vsisku 19 roků, dostane 20 Kč.

A teď se praví: "Žádáme hospodáře dotyčné, aby od těchto čeledínů a služek poslali potvrzenky, že tyto obnosy obdrželi, načež jim budou zaslány."

Tedy hospodáři musili si to dáti potvrditi vlastnoručně, že to vyplatili, aby dostali tyto peníze zpět.

"Tito, kdož z hospodářů těchto nejsou členy Hospodářské jednoty, nechť ihned ohlásí své přistoupení."

Tedy zase na základě toho hned se rozvinuje agitace, aby se získalo více členů.

Vážení pánové a dámy! Když chodím po venkovských obcích a zejména po té bohaté Hané, mám příležitost, slyšeti, že domkáři, malorolníci, nájemci a dělníci se pro cla nevyslovují. Vypočítali si nevýhodu, která by nastala při uvedení cel v platnost. Nájemci neodvádí obilí, ale cenu tržní v penězích. Tím byla by cena nájemní zvýšena.

A důkaz, že na základě pevných cel obilí bude dražší i že půda bude dražší, podává nám r. 1921, kdy za půdu byly placeny vysoké peníze, poněvadž každý se snažil, aby dostal kus půdy v domnění, že ceny budou udrženy a že půda mu hodně vynese. (Sen. Adamovský: Za znehodnocené koruny!) Ano, to byla znehodnocená koruna, ale ani tu znehodnocenou korunu malí domkáři a rolníci neměli a my tehdy na schůzích jsme jim říkali: nekupujte za vysoké ceny, poněvadž budete musiti draho platiti zhodnocenou valutou půdu, která později bude levnější. (Sen. Adamovský: Ještě dnes se znehodnocená koruna uplatňuje při pozemkové reformě!) To je něco jiného, při pozemkové reformě, protože půda nestojí ony peníze, které se musejí platiti tomu, kdo půdu prodává.

Pro cla však se vyslovují obecní výbory, ve kterých mají většinu agrárníci, tedy republikánská strana, pak klerikálové a také živnostníci. (Sen. Adamovský: A také sociální demokraté!) Ovšem, také sociální demokraté, kteří nejsou uvědomělí, jak náleží, a kteří byli urychleně překvapeni oběžníkem, který strana republikánská do obcí zaslala. Sociální demokraté, kde jsou a kde mají následkem jistého počtu mandátů, jistý vliv, se pro pevná cla v obecních výborech nevysloví. (Senátor Adamovský: I ano!)

A komu budou sloužiti pevná cla? Ti, kdo mají dva, až tři ha půdy, nemají nic na prodej. I zde jsem se informoval, abych neřekl něco, ca by neodpovídalo skutečnosti, abych neřekl něco, za co bych se musil před veřejností styděti. Řekli mně, že ti, co vlastí 2 až 3 ha půdy, nemají naprosto nic na prodej, poněvadž to spotřebují sami a pro dobytek, který chovají. (Sen. Havlena: To je na bohaté Hané, což v chudých horách, v tom štěrku!) Tam, i když mají větší výměru půdy, jistě nemají nic na prodej. Počet nájemců však je větší než počet majitelů. Do jedné poloviny hektaru máme 41.405 nájemců, do 1 ha půdy 22.270 nájemců a celkem zemědělců do 2 ha půdy je přes 1 milion. Ti jistě vám nebudou vděční za to, že jste usilovně se snažili, aby urychleně byl přijat váš návrh za provedení pevných cel.

Vážení pánové a dámy! Slyšeli jsme zde, že zemědělců je v československé republice přes 6 milionů. Když se nám předkládá k věření, že zemědělců v republice československé je přes 6 milionů, pak nás musíte míti za veliké hlupáky, neboť musíte věděti, že víme, že nám dáváte k věření něco, čemu nemůže věřiti ani ten poslední člověk. Víme, že je 6 milionů obyvatel žijících na venkovských obcích, ale podívejte se do průmyslových míst, zde v Praze, v Brně, v Olomouci atd., podívejte se do průmyslových středisek a uvidíte, že každého dne ráno vlaky chrlí tisíce a tisíce dělníků, kteří z vesnic jdou do práce do měst a do průmyslových středisek. Podíváte-li se do venkovských obcí v době, kdy dělníci jsou na práci, shledáte, že tam není obyvatelů, kromě sedláků, živnostníků... (Sen. Adamovský: Tak tam přece někdo je!) Ano, ale ne dělníci, které počítáte do těch 6 milionů a pak jejich ženy, ale ti, kteří mají povinnost starati se o své rodiny, aby jim vydělali chleba, nejsou přes den ve vesnicích a pracují-li dále od města, nejsou celý týden v obcích, ve kterých bydlí. (Sen. Adamovský: Snad nám nebudete tvrditi, že vesnice nejsou zemědělské?) Půdu tam máte, to vám nikdo nepopírá, tam máte více půdy než v Praze, kde je půda zastavěna, kdežto ve vesnicích jsou polnosti. A výdělek těchto dělníků, kteří jdou z vesnic do měst, z průmyslu, plyne pro příjmy zemědělství. Ve venkovských obcích je půda, na níž se rodí, ale abychom měli peníze a mohli zaplatiti úrodu zemědělcům, nestačí nám výdělek doma, nýbrž musíme průmyslově pracovati výrobky, které posíláme za hranice.

Že nejsme soběstačnými, dokazuje nám pan kolega Kroiher, který ve svém odůvodnění pilnosti návrhu řekl, že bylo k nám dovezeno více než za 5 miliard plodin. (Sen. Kroiher: To není pravda, to jsem neřekl!) Tak to řekl jiný řečník, promiňte! (Sen. Kroiher: Prosím.) Proto spotřebujeme za 5 miliard cizích plodin, že nejsme soběstační. (Sen. Adamovský: Poněvadž nepodporujete zemědělství! Podporujte je, jako v jiných státech!) My je podporujeme a platíme je průmyslovými výrobky za hranice vyvezenými. Dvě třetiny našich průmyslových výrobků je pro export a sotva jednu třetinu jich spotřebujeme doma.

Prosadí-li páni navrhovatelé svůj návrh na zavedení pevných cel a budou-li následkem toho mouka a jiné životní potřeby zdraženy, dostaneme se do konfliktu se státy, do kterých vyvážíme průmyslové výrobky a od nichž zase kupujeme suroviny. Dvě třetiny našich průmyslových výrobků jak jsem řekl - jde za hranice, což znamená, že 4 miliony dělnictva je zaměstnáno při průmyslu jen pro vývoz.

A teď dovolte, pánové, když mně na to odpovídáte, abych vám řekl, kdo jsou ti dělníci, kteří z těch venkovských obcí jdou do průmyslu, aby si vydělali peníze na chléb a životní potřeby. To jsou vaše děti, jejichž rodiče před několika desetiletími byli také sedláky. Vy tedy proti svým vlastním pokrevním dětem - neříkám bratřím, ale proti svým pokrevním dětem - stavíte překážky, přes které budou klopýtati právě ti, které byste nejvíce měli míti na zřeteli a pro jejichž blaho a zájmy nejvíce byste měli učiniti.

Četl jsem také resoluci republikánské strany ze Slovácka a Valašska, která se vyslovuje pro cla vysoká a pro zákaz dovozu, pro vývoz obilí, mouky, masa, tuků, zeleniny a ovoce. Tato resoluce praví: zákaz dovozu, vysoká cla a všechno vyvážeti! Za 5 miliard spotřebujeme, ale k tomu máme ještě uzavříti hranice pevnými cly a máme dovoliti, aby se všechno vyváželo.

Jeden z pánů kolegů nám zde řekl, že z toho mohou povstati nepříjemnosti pro náš stát a že by se nedivil, kdyby tak jednali cizinci, nepřátelé, že se však diví tomu, že tak jednají vlastenci, za jaké se vydávají navrhovatelé tohoto zákona pro pevná cla. My však vidíme, že je zde nové seskupení. Návrh republikánské strany podepsala strana lidová a pro pilnost tohoto návrhu hlasovali také živnostníci. Jsme svědky i toho, že i páni na německé straně se vyslovili pro pilnost a že budou hlasovati pro pevná cla. A z toho již máme obraz, který nám ukazuje, že zde nejde jen o to, aby strana republikánská byla podporována bez nějakého závazku pro pevná cla, nýbrž vychází z toho najevo, že pánové z těch různých stran se vzájemně podporují.

Tak máme zde interpelaci strany živnostenské a republikánské proti nedělnímu klidu v obchodech a živnostech. Nedělní klid máme sice zaveden, není však tak pevně stanoven, dodržuje se jen ve větších městech. Je snaha vlády o provedení celonedělního klidu, ale tu vyzývají navrhovatelé vládu, aby se toho neopovažovala. Dále zde máme Bund der Landwirte a Gewerbepartei. Ti podali zase interpelaci proti nedělnímu klidu v pekárnách a pro začátek práce o 3 hodinách ráno na místo o 5 hodinách ráno. Ta vymoženost jistě stála celou naši stranu veliké zápasy a boje, a ti pánové tímto způsobem, že mají za to pro cla většinu, chtí se vzájemně podporovati, aby nám sáhli na základy sociálně-.politických vymožeností. Všude, kde jdu po venkovských obcích, slyším, že se mluví jak republikánskou, tak živnostenskou stranou, tak také příslušníky lidové strany proti starobnímu pojišťování, že ho nelze provésti 1. červencem 1926, poněvadž zemědělci by prý nesnesli, aby platili příspěvky, které pro toto starobní pojišťování, pojištění vdov a sirotků se budou musiti odváděti.

Nemocenské pojišťování máme z r. 1887, úrazové z r. 1888. Tento zákon neplatil pro dělníky zemědělské, nýbrž jen pro dělníky průmyslové. A když po převratu se nám podařilo provésti zákon o nemocenském pojišťování zemědělských a lesních dělníků a když se nám konečně podařilo prosaditi zákon o starobním pojišťování, který má vejíti v platnost 1. července 1926, tu se chodí, agituje, mluví, že toho stav zemědělský nesnese, že toho nesnese stav živnostenský. A také se agituje tím, že to nesnesou ani průmyslníci. Tedy ti nejchudší, když celý život pracovali a když zestárnou, anebo stanou se práce neschopnými, nemají býti zákonem chráněni, aby dostávali přiměřenou rentu, kterou jim zákon sám stanoví? Je to stanovisko lidské, když se odvolávají sedláci na to, že nemohou zaplatiti ten příspěvek k nemocenskému a starobnímu pojištění? Je to láska k bližnímu? Kdyby ten venkovský dělník tomu rozuměl, pak by jim dal jistě řádnou odvetu.

Vážení pánové a dámy! Přikročím také k průmyslu. Promluvím jenom o textilním průmyslu. Jsou zde v senátě z naší strany odborníci, kteří promluví o jiných odborech, ale chci citovati ten nejchudší odbor, a to textilní. Situace v průmyslu textilním stává se kritickou. Do Polska není možno vyvážeti pro vysoké clo. Nemluvím o tom, co se v Polsku teď odehrálo. Rumunsko je nám zadlužené, tam také nemůžeme textilní výrobky vysílati. Nástupnické státy od nás textilních výrobků nekupují. Tedy je tím náš průmysl textilní značně ztížen, a to je jedna z příčin krise v tomto průmyslu. Ale páni se odvolávají, že ceny průmyslových výrobků neklesají. Ceny textilních výrobků klesly od r. 1921 až 1922 čtyřikráte až pětkráte. A látky, které se kupují, jsou daleko lepší kvality, než byly tehdy. Svaz dělnictva textilního vyplácí již teď podporu 4000 dělníků. Nové zprávy sdělují, že nové dvě továrny přihlásí dělnictvo k podpoře. Další továrny budou následovati. Textilní dělníci pracují teď jeden týden a jeden týden vysazují. Jejich výdělek činí 110 až 120 Kč týdně. Jsou však textilní dělníci, kteří vydělají méně než 110 Kč za týden. Vy přijmete nebo vynasnažíte se, aby pevná cla byla přijata. Na jedné straně budeme projednávati požitkový zákon pro státní zaměstnance a na druhé straně jim dáme pevná cla, aby více než dostanou, zase musili vrátiti. Státní zaměstnanci jsou si toho vědomi. A jestli páni mluví zde, že naše stanovisko proti pevným clům bude míti za následek, že budeme při nastávajících volbách ještě více oslabeni jako teď, tedy velice se mýlí, jsou u velikém omylu. Právě události této doby otevírají oči dělnictvu a státním zaměstnancům, aby viděli, že ten blok občanských stran je jim krajně nanejvýše nepřátelský a že jim zbývá jedna cesta, aby se proti tomuto občanskému bloku semkli, (Hluk. - Místopředseda dr. Soukup zvoní.) aby výsledek nastávajících voleb byl pro ně příznivější. (Výkřik: To se klamete!) Klameme se? Dobře. Snad nám bude popřáno, abychom byli ještě tu dobu na světě, abychom ještě zůstali a mohli si potom říci, třebas a této tribuny, jestli jsme se klamali tehdy my, když jsme projednávali pevná cla, nebo vy, kteří tento návrh jste stavěli, ale dělníci, ti neobdrží jako státní zaměstnanci nijakých příplatků za svou práci, ti budou ohroženi ještě více, poněvadž oni budou musiti platiti na základě pevných cel všechno dráže, ale více za práci nedostanou. Důsledek toho může býti ten, že dělnictvo bude nuceno klásti požadavky a že následkem toho budeme nuceni vstoupiti do zápasu, kterého bychom si jinak byli mohli ušetřiti.

Demokracie je symbol pokroku. Demokracie vede ke svobodě hospodářské, kulturní a politické. My máme u nás demokratické řády, za které děkujeme tvůrci naší samostatnosti a svobody panu presidentu Masarykovi, za něž děkujeme těm, kteří na tom velkém světovém bojišti dávali svoje životy, obětovali svoji krev. Naše demokratické řády vytvořily dva tábory, socialistický a protisocialistický. Socialistický 15. listopadu 1925 byl oslaben. To nám zde již pánové řekli a důsledek tohoto oslabení je návrh o pevných clech a ostatní návrhy a interpelace, které máme a které ještě dostaneme. Protisocialistický blok sahá na kořeny existence dělnictva, sahá na kořeny existence dělnictva fysické a duševní práce. Ti, kteří byli dosud neteční, poznají to, co se proti těmto pracovníkům fysické a duševní práce připravuje, a ti si nedají sáhnouti na kořeny své existence.

Z důvodů hospodářských v této době spojují se české strany s národním nepřítelem, s německými stranami. Dříve by to nebylo bývalo možno, ale v otázkách rázu hospodářského se pánové našli a budou se snažiti společně, aby tohoto spojení na účet širokých mas dělnických mohli využíti. Nevadí českým; pokrokovým stranám, jak to praví o sobě strana republikánská, strana živnostenská, také národní demokracie, nevadí jim to, když se spojují s klerikály. Pro socialisty tento počátek je nebezpečí kulturní. Ale pánové jdou ještě dále. Oni jeví snahu po omezení demokratických volebních řádů. Oni se oddávají té naději, a to slyšíme v odpovědích, které mi dávají, že se velmi klameme, doufáme-li, že v příštích volbách budeme sesíleni, a tím nám praví, že mají naději, že v příštích volbách budeme seslabeni, a že budou moci sáhnouti na základy politické demokracie, na volební řády. Mnozí dělníci nevidí vyvstávající reakce, ale měli by slyšeti slova pana kolegy Kroihera, který pronesl: "Mluvíme jménem většiny." Ano, zde by tedy dělníci viděli, že většina chce, aby životní potřeby dělnictvu byly zdraženy. Pan kolega zde také prohlásil: "Mluvíme jménem československého národa." A tu by měli dělníci věděti, že tím okamžikem, kdy občanské strany mohly se spojiti ke společnému návrhu, aby ho provedly, "že my již nejsme národem", nýbrž že oni jediní mají právo, aby jménem československého národa mluvili. A dále kdyby slyšeli řeči a četli věci psané, tu by jistě nebyla možno, aby úspěch při nastávajících volbách mohl býti pro občanské strany příznivý. Četl jsem ve "Venkově" ze dne 9. května u příležitosti hospodářské výstavy toto: "Zatím co socialista, pracující bez risika, bez investicí, slaví svůj svátek práce zastavením práce na cizí účet a nalézá v něm příležitost k politickému projevu, jichž bylo a je cílem zmenšiti vlastní pracovní břemeno a zlepšovati své poměry sociálními vymoženostmi, které musí hraditi ostatní vrstvy společnosti, sedlák si přímo krade několik hodin času uprostřed namáhavých jarních prací polních, by hledal, jak by nejlépe zvýšil svůj pracovní výkon, jak by své poměry zlepšil vlastni intensivní prací. Jeho svátek práce není mu příležitostí k politickému vyhrožování."

Tedy zde to máte na úvodním místě. Pan šéfredaktor tady sedí, také se mi za to poklonil. Dělník pracuje bez risika? To není žádné risiko, když dává svou sílu, všecko své, co má, když při té fysické práci, kterou vykonává u strojů jako pomocný dělník v továrnách zdraví nebezpečných, když tam chrlí ze sebe ty tuberkulosní bacily, když tam dává všechno své, celý ten svůj život, dělá to bez risika? U nich je risikem jen, když mají hodnoty, které předkládají k vykonání práce, tedy tam se může nésti risiko, ale dělník, který dává své všechno, ten risiko nemá. A potom na cizí účet slaví 1. květen. Na jaký cizí účet? To přece by se, napsati nemělo, tak by se nemělo mluviti o dělnictvu, které v milionech demonstruje za své požadavky, a svá práva. Také před volbami do obcí tehdy napsali živnostníci, středostavovská živnostenská strana: "Jdeme do voleb a nepřipustíme, aby ti, kteří vládli v 1. období volebním v obcích republiky Československé, opětně mohli vládnouti, poněvadž oni hospodaří tak, že z cizího krev neteče." Tedy se všech stran slyšíme, že jedni na cizí účet a druzí zase vykládají, že hospodářství veřejné se provádí ve prospěch dělníků a že zneužívají ho, poněvadž to nejsou jejich peníze, které na daních jsou zaplaceny, nýbrž že jsou to jen peníze poplatníků.

A v té větě se ještě praví: "Dělnictvo snaží se zmenšiti vlastní pracovní výkon a zlepšiti své poměry sociálními vymoženostmi, které musí hraditi ostatní vrstvy společenské."

Ke konci své řeči dovolím si ještě říci, že dříve ještě, nežli se občanským stranám podaří sáhnouti dělnictvu na vymoženosti vedle těch hospodářských také na kulturní a politické, dříve nežli ho dovedete hospodářsky potlačiti, semkne se k odvetě, uplatní se a uhájí si demokratické řády. Demokracií půjde dělnictvo ke svobodě, ale nikdy k porobě, jak vy byste si přáli. Dělnictvo již tím, že se bude brániti, aby nebylo porobeno, pracuje za svoje sociální postavení, aby se uplatnilo a abyste nemohli sáhnouti na jeho základy tak, jak si toho přejete. Naše strana nebude hlasovati pro návrh sen. Donáta a kolegů, aby byla zavedena pevná cla. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Šachl.

Sen. Šachl: Slavný senáte! K podanému návrhu o zrušení ustanovení čl. II. vládního nařízení ze 4. června 1925, č. 111 a nařízení o částečné úpravě celního sazebníku pro československé celní území a uzákonění nového definitivního celního sazebníku se již tolik mluvilo jak ve výborech; tak i v denních listech, že je zbytečno, aby se o tomto návrh u vedly další rozpravy.

Ze všech těchto debat vyplývá předně to, že je nejvýš na čase, aby na zavedení ochrany veškerých druhů obilí a zemědělských plodin byla stanovena pevná ochranná cla, a za druhé, aby tato cla byla porovnávána percentuelně se cly, jež již na veškeré výrobky průmyslové byla stanovena. Kdyby se tato celní otázka měla stále oddalovati tak, jak to páni kolegové ze stran socialistických stále prohlašují, že cla zavedena býti nesmějí, hrozí tím, pánové, nebezpečí a krise nejenom v kruzích zemědělských, nýbrž jde tu také o stagnaci výrobků průmyslových, živnostenských a obchodních. A také již celkově lze pozorovati, že nákup těchto produktů v obchodech stále více klesá, že objednávky se vůčihledě tenčí a obchody váznou. A ptáme-li se, proč, odpověď je snadná: není peněz. Málo se trží a tudíž i málo se kupuje.

Zvlášť v zemědělství je tento úbytek financí ohromující, když podle přesných dat statistických klesly ceny obilí a ostatních produktů v zemědělství průměrně o 40 až 60%, což u výrobků průmyslových není. Správně vypočetl pan prof. Brdlík, že dodáváním obili z ciziny bez celního tarifu bylo naše zemědělství ochuzeno v minulém roce o celé dvě miliardy Kč, a tím též naše státní finance přišly nejméně o půl miliardy Kč. Pánové, to je číslice, o které se musí uvažovati, když jen na obilí takové ohromné sumy peněz z naší republiky unikají a ubíjí se tím i vývin naší soběstačnosti! Je to, přímo řečeno, loupež na ubíjení života všech občanů tohoto našeho státu, tedy nejen rolnictva, ale i všech druhých stavů, a hlavně veškerého drobného zemědělstva, a našeho dělnictva. Co by tento ztracený obnos 2¹/₂ miliardy Kč, nehledě k ostatním druhým ztrátám, byl za minulý rok vynesl, kdyby každý, jsa lépe finančně situován, byl sobě pořídil to nejnutnější nářadí ve svých hospodářských podnicích, a co by to znamenalo pro výrobu v odvětví řemeslném a také v obchodním, netřeba žádnému vysvětlovati.

A což uherská mouka! Co tu škody v našem průmyslu mlynářském! Má se všeobecně za to, a to hlavně u našich hospodyněk, že prý uherská mouka je lepší než naše. Avšak podle výpočtů, a rozborů odborníků vyrobí se z naší pšenice prvotřídní mouky na jednom metrickém centu o 2 kg více než z uherské. A jakost našich mouk je také mnohem lepší, ovšem záleží to také na sklizni, ale na tom záleží zrovna tak v zámořských zemích. Podle sklizně řídí se pak také obilí na mouku atd. Mouka Uherska jest ovšem jaksi žlutší a krupičnatější, ale to je proto, že do uherské pšenice semílá se čtvrtina kukuřice, ne v Uhrách vyrobené, ale přivezené ze zámořských krajin, tzv. čingvantin. Já s kol. Šabatou byli jsme svědky, když v Terstu přivezená po lodi kukuřice byla vyloděna a nakládána na vagony, které šly do uherských mlýnů. Tu je viděti, a je to bezpečně zjištěno, že se tato kukuřice semílá, a tedy proto je uherská mouka jaksi krupičnatější a také žlutší. Ta mouka dováží se k nám, a aby nabyla bělosti, poněvadž je hodně žlutá, hlavně ty drahé druhy, jednička a dvojka, je bílena. Je vědecky dokázáno, že je zdraví velice škodlivá, hlavně pro výživu dítek a mladých lidí. Toho bílení v našich mlýnech není, to se vůbec neděje. Tato manipulace právě proto dělá se v Uhrách, aby se podobala jakosti naší mouky, ale ve skutečnosti jakost tato je, jak jsem řekl, mnohem horší, než je to u mouk, vyrobených z našeho obilí.

Je tomu týden, kdy zase šel jsem do jednoho velkého mlýna u Českých Budějovic, abych se přesvědčil o zlevnění cen mouky. Zdá se, že mouka by měla býti oproti obilí mnohem levnější, když obilí je levnější. Ale tu mně tamní mlynář ukázal ve mlýně celý sklad a povídá mně: "Tady jsem semlel tři vagony pšenice. Prvotřídní mouku, nulku, jsem prodal okamžitě, ale druhy druhé mně tu stojí." Měl tam celé haldy se značkou 1 a 2. Proto tedy musí býti přední mouka pšeničná čítána za 3.80. Ovšem on ji prodává levněji za 3.50, ačkoliv uherská mouka prodává se zde za 4.20. To je jistě veliký rozdíl. Číslo první prodává se za 3.20. Protože tato prvotřídní mouka se zužitkuje a druhá mouka nejde na odbyt, musí se míchati do mouk chlebových na chleboviny a proto si stěžují, že nemohou ji odbýti a že musí cenu za tuto mouku v těch cenách počítati.

Podle přívozu mouky do naší republiky bylo za r. 1925 naše mlynářství ochuzeno o zisk 250 mil. Kč a dělnictvo mlynářské podle výpočtu o plných 50 mil. Kč. Oč tím přišlo rolnictvo, když mouka krmná a otruby zůstanou v cizině, netřeba dokazovati.

Kdyby na tuto mouku semlelo se obilí v našich mlýnech, bylo by tu plných okrouhle 400.000 Kč výtěžku z výroby domácí. To by bylo mimo tohoto předešlého vydání. (Sen. Havlena Až zvýšíte cla, bude zdražena i zadina pro zemědělce a poškodíte tím pěstování dobytka!) Naopak, tím se mnoho získá, poněvadž výkrm dobytka je hlavní věci v našem státě, a to tu nemáme. Kdyby sem šlo jen obilí, tak ta krmiva dobrá, jadrná tu máme, kterých nutně potřebujeme, ale právě proto, že je tu nemáme, přicházíme tak o výchov hospodářského zvířectva. (Sen. Zimák: Nemůžete ho odprodat tak jako tak!) Tak proč sem má to obilí jíti?

A což plnění mouky do pytlů jutových, co se k nám s moukou dovážejí, to nic neznamená? Těchto bylo dovezeno za rok za 46 mil. Dělnictvo textilní přišlo na těchto pytlích o 9 mil. Kč výdělku. To je také ztráta? Skutečně dělnictvo tu bylo zkráceno takovým způsobem. (Výkřik: Když nejsme soběstační, musíme to v něčem dovážeti!) Nedivme se pak, když i naše lnářství tak pokleslo, že oproti r. 1924 platí se ceny asi z ¹/₃ -1 q lnu byl tenkráte za 300 korun a dnes sotva za 75, nejvýš 120 Kč. Tak textilní dělnictvo přichází o výdělek jdoucí celkově do mnoha milionů, a naši pěstitelé lnu musili se omeziti již více jak o ³/₅ méně oseté plochy.

Z toho všeho je viděti, jak hluboko klesáme jak s výrobou, tak i s prací průmyslu, a to proto, že naše ochrana celní je nedostatečná.

Mluví se o zdražení potravin, když budou zavedena pevná cla obilní, jak zde někteří předešlí páni řečnici byli mluvili. Na tuto námitku jest odpověď jednoduchá, a to přísná kontrola se strany policejních orgánů státních. Není nižádné potřeby, dokud nepřekročí cena 1 q pšenice přes 285 Kč a dokud nepřekročí cena žita 240 Kč, aby bylo jakékoliv zdražení. Proč? Protože na sklonku r. 1924 a do polovice r. 1925 pohybovaly se tyto ceny v této výši a chléb byl právě tak velký a pečivo právě tak velké a jen tolik kusů za tutéž cenu jako dnes, když jest obilí skoro o polovičku levnější. (Sen. Havlena: To si s vámi opět spraví strana středostavovská!) To není naše vina, zvyšovati není potřebí jen cly, poněvadž cla nebudou dělati na 1 q 100 Kč, ba ani polovičku, proto není obava zdražení životních potřeb.

Není třeba, aby se dále mluvilo o těchto věcech, jest potřebí, aby zde bylo trochu dobré vůle, a vím, že i páni řečníci, kteří mluví proti tomu, jsou si vědomi, že skutečně nemluví tak, jako kdyby měli sami za sebe mluviti, neboť pak nikdy by nemohli tímto způsobem proti clům býti zaujati. (Sen. Havlena: Postačí, co vám řeknou chudí horští tkalci!) Naši chudí horští dělníci a zemědělci všude s námi souhlasí, poněvadž vědí, bude-li míti rolník, že bude také míti dělník, a když nemá rolník, nemá žádný. To je staré přísloví, které zůstane v platnosti stále.

Přicházím teď k závěru. Připomínám, když nebude ochrannými cly chráněn zemědělec, že je to vyložená nemožnost slušného žití každého občana v naší republice vůbec, neboť výroba všech druhů hospodářských plodin nesnese již nákladů výrobních a byla by nucena snížiti výrobu obilnin do té míry, že by soběstačnost byla tím zmenšena a síly pracovní pozbyly by výživy dosud hledané jak na poli, tak v továrnách na umělá hnojiva, v textilnictví a také v řemeslu. To jest úplně jisté.

Tvrzení, že by zemědělský stát neoprávněně předstíral krisi tohoto stavu, dokazuje statistika, která pleně odůvodňuje požadavky nutného zlepšení, neb zadluženost knihovní na usedlostech zemědělských, čítajíc v to i velkostatky a domy, stoupla od roku 1921 z 8.468 milionů do roku 1923, tedy za 3 roky, na 15.881 milionů, tedy jednou tolik.

Je jisto, že za r. 1924 a 1925, hlavně také následkem parcelace atd. stoupla jistě zadluženost nejméně o 2 miliardy, to je jisté, proto tento zjev skutečně nutí každého, aby v tomto směru byla učiněna náprava a aby už jednou byl chráněn zemědělec nejen sám pro sebe, ale také pro veškeré občanstvo. A proto náš lidový klub staví se plně za podaný návrh celního definitivního rozřešení, zaujímá však u těch hospodářských produktů, kterých dostatek nevyrábíme, takové stanovisko, aby nebylo znemožněno zásobování a nenastalo tak zdražení jich.

V tomto směru, až bude řádné odborné propočítání celní sazby možné, bude se náš klub silně zastávat toho, aby nevedlo ke zdražení všech chlebovin nutných k výživě.

Kolega Šťastný řekl zde, že s resolucí, kterou jsem podal jménem lidové strany ve výboru národohospodářském, měl jsem se obrátiti na ministerstvo zásobování, aby ji plnilo. V resoluci té se praví:

"Vláda se vyzývá, aby po zavedení pevných cel obilních užila všech prostředků zákonných, aby zabráněno bylo zdražování poživatin všeho druhu a přísně zakročila proti obchodním a bursovním spekulacím, které by měly za účel využíti snad pevných hospodářských cel k získávání nadměrných zisků na úkor konsumentů."

Prohlašuji zde, že dosud není nic usnesena, co by bylo směrodatným, aby to byla předloženo ministerstvu zásobování, ale naše strana lidová pevně zatím stojí, a jakmile bude resoluce odhlasována, bude také podána ministerstvu zásobování, aby tuto resoluci také plnilo.

Místopředseda dr. Soukup: Přerušuji jednání.

Udělil jsem dovolenou pro tento týden sen. Durčanskému a pro dnešní schůzi sen. Prausemu.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 19. května 1926 o 10. hodině s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o návrhu sen. Donáta, Sáblíka, dr. Šrobára, dr. Reyla, Jílka, Šabaty a spol. (tisk 75), aby vládě bylo uloženo zrušiti ustanovení článku II. vlád. nařízení ze dne 4. června 1925, čís. 111 Sb. z. a n., o částečné úpravě celního sazebníku pro československé celní území a urychliti práce pro brzké uzákonění nového definitivního celního sazebníku. Tisk 102.

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 68) o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství rakouskouherskému, říši Německé a německým státům. Tisk 81.

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Moravské Ostravě za souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného pro přečiny §§ 279 a. 283 trestního zákona a pro přestupek §u 312 trestního zákona (čís. 174/26 předs.). Tisk 54.

Jsou námitky proti tomuto dennímu pořadu? (Nebylo námitek.)

Námitek není, denní pořad je schválen.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 21 hodin.