Pátek 23. dubna 1926

Budiž mi dovoleno, že vyslovuji jen svoji lítost nad tím, že v listě, jako je na př. včerejší >Večerník Národních Listů<, v listě, který by měl svoji třídu a svoje stoupence věcně informovati o tom, co socialismus je, jsou o poměru inteligence k socialismu uveřejňovány, řekl bych přímo fosilní názory o socialismu. Praví se tu: Socialismus není pokrokový, inteligence musí odmítnouti socialismus, neboť v této formě, jak je dnes podáván, je škůdcem lidstva a jeho kultury. - Vážení pánové, jestli takové názory šíří se v tomto směru, mám za to, že by seriosní orgán měl těmto otázkám takového rázu věnovati pozornost věcnější, než v tomto případě.

Na konec, vážení pánové, budiž mi dovoleno, abych se dotkl několika slovy také věci, o které zde již v debatě jednáno bylo. Je to otázka fašismu. Pan kolega dr Ledebur uznal za záhodno, aby v tomto směru vystoupil a protestoval proti jakýmkoliv pokusům o režim fašistický a žádal kategoricky, aby se u nás vládlo podle opravdové demokracie. Mám za to, že pan dr Ledebur je jistě nejméně legitimován, aby mluvil... (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: On to prohlásil za svaz! Nebuďte osobním! Bylo to prohlášení svazu!)

Zajisté, pane kolego Hilgenreinere, ale bylo by v zájmu svazu, aby právě tato osobnost nebyla vybírána k projevům tohoto druhu. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Děláme, co chceme, při výběru osob!)

To je vaše stanovisko, a já mohu k tomu svoje stanovisko také potom zaujmouti.

Pan dr Ledebur je do jisté míry pozůstatek dob minulých, za nichž pět hrabat v korunní radě vídeňské mohlo rozhodnouti o válce, jež pak vedla k válce světové. Kam, pánové, dovedli oni tuto zemi Českou a dovedli bývalé Rakousko, když v této síni ještě zasedalo 70 poslanců velkostatkářských, dějiny jsou toho dokladem, a kam tato vláda šlechty vedla v druhé polovině bývalé říše v Maďarsku a vede dnes, o tom se nemusíme nijakým způsobem dále rozšiřovati.

Pokud jde o věci, kterých jsme svědky za hranicemi, zejména a zjevy fašistické ve státě italském, o tom nemůže býti pochyby, že v Itálii je fašismus, ale že zároveň s ním je v Itálii také občanská válka v permanenci, která tu doutná jako vulkán nepřetržitě a imanentně: je to strašné, že byl možný tak skandální proces proti vrahům Matteotiho teprve po dvou letech od doby jeho zavraždění, a že i jiní z nejlepších mužů moderní Itálie, jako byl na příklad Giovani Amendola, byl do té míry ztýrán, že za několik měsíců na francouzské Rivieře svůj život vydechl, onen Giovani Amendola, o němž také orgán našeho zahraničního ministerstva Gazette de Prague napsal tento týden: >La carriére politique de Giovanni Amendola, si prématurémentbrisée ďune facon tragique, laisse ľimpression ďune belle figure morale dont la droiture a été inflexible. Tous ont le devoir de s'incliner devant elle.< Všichni jsme povinni se skloniti před touto velikou figurou etickou, jako byl Amendola. Jsou-li možnými všecky takovéto zjevy, vidíme-li, vážení pánové, že dnes se tento fašistický režim italský setkává se zvláštním odporem v celém demokratickém hnutí světovém, pak můžeme jen jedno říci, že my po kopírování tohoto systému u nás nijak netoužíme a nikdy toužiti nebudeme.

A mluví-li se u nás o krisi demokracie a parlamentarismu, budiž mi dovoleno, abych prohlásil, že se tu nemůže jednati o nějakou krisi principu, ale o krisi lidí. Parlament jest a parlament bude. (Tak jest!) Je věcí všech činitelů, kteří drží režim parlamentární, aby přispívali k tomu, aby se parlament mohl státi tím, čím ve skutečnosti má býti. Parlament je nesporně naší vrcholnou organisací, jež řídí osudy tohoto státu. Nemáme dynastie, žijeme ve státě demokratickém, v němž je parlament zákonodárcem i správcem jeho osudu. Parlament se opírá a musí opírati o politické strany. Politické strany, mají-li konati práci zákonodárnou, musí býti organisovány, a mají-li býti organisovány, musí býti také disciplinovány. Parlament není jenom nějakým >Diskutier-klubem<, kde by se několik odborníků anebo interesentů v určitých otázkách scházelo k nějaké diskusi, nebo vědecké rozpravě; parlament je v prvé řadě místem zákonodárných činů a zákonodárné akce. Aby parlament mohl pracovati, musí zde býti pevná solidarita a pevná disciplina klubů a stran, které v tomto parlamentě rozhodují.

Proto, vážení pánové, mám. za to, mluvíme-li u nás o demokracii, že demokracie znamená především trpělivost a po druhé práci a zase práci. Různí pánové z tábora německých nacionálů anebo z tábora komunistického by udělali lépe, kdyby se zde do otázky zachování a upevnění demokracie nemísili a akce tyto jenom neztěžovali: My jsme zachránili republiku před šílenstvím diktatury bolševické a my učiníme všechno, abychom ji zachránili také před šílenstvím jakékoliv diktatury fašistické. Nešli jsme pro poučení do Ruska, nepůjdeme také pro poučení do Itálie. (Výborně!) Problémy diktatury a teroru v Rusku, nebo v Itálii, anebo Španělsku anebo v Uhrách jsou otázkami, které se dotýkají států, o něž jde, Ruska, které jde od Baltu k Vladivostoku, Itálie, oblévané se tří stran moři a se čtvrté strany ohrazené ohromným řetězem Alp, Španělska rovněž se tří stran oblitého moři a na východě ohraničeného Pyreneji. Pro nás o tom nemůže býti žádné pochyby, že každý pokus o zavedení method fašistických neznamenalo by nic jiného, než první krok k válce občanské a od války občanské k válce skutečné je pouze krok druhý, nehledě ani k tomu, k jakým důsledkům hospodářským by tato fakta mohla vésti v době, kdy se nám zdařilo dojíti pevné stabilisace československé koruny, takže jsme mohli před několika dny otevříti brány nové Národní banky československé.

Proto pravím - není o tom žádné pochyby, v demokracii pracovati a žíti znamená těžko žíti, ale práce v demokracii znamená také střízlivost, znamená vědomí odpovědnosti a to vědomí odpovědnosti přímo osudové. Nezapomínejme ani na okamžik doby, v níž žijeme. Patří k největším převratům. Světové dějiny lidské nezaznamenaly dosud analogie tak hlubokých převratů sociálních, politických a národních, jakých zaznamenala doba naše a veliká revoluce francouzská je de facto jen operetou proti tomuto celému velikému panoramatu vývoje dějin lidských, který se nám otevřel zahájením a koncem války světové.

A proto pravím: My jsme nebudovali svou republiku k tomu cíli, abychom kdykoli ji nechali hoditi v plen nějaké náhodě, anebo jakémukoli experimentování. (Potlesk.) Naše republika má svou státní raisonu v provedení a v udržení svobody národa a má svou dnešní státní raisonu v propagaci míru a pořádku v Evropě a na celém světě.

Těmto tradicím a těmto odkazům největších mužů našich dějin jsme a zůstaneme plně věrni. My v této chvíli a v těchto poměrech věříme a spoléháme, že všichni, kterým záleží na osudu tohoto státu, této republiky, že čeští sedláci, kdyby mělo dojíti k tomu, aby jakýmikoli pokusy o diktát měl dále býti veden osud tohoto státu, pozvednou se stejně jako my všichni ostatní, víme a věříme, že bratři z tábora českých a slovenských socialistů, bratři z tábora Československé obce legionářské budou státi okamžitě vedle nás na ochranu této republiky, její demokracie a jejího demokratického rozvoje, a že to nebudeme my, kteří bychom položili mrtvolu demokratické republiky Československé k nohám Evropy, ale naopak, že tato demokracie, jak má výraz svůj v tomto státě, žije a bude žíti dále a její prapory budou dále vláti Evropou vysoko na cimbuří Evropy, prapory demokracie, prapory humanity, prapory národní a sociální spravedlnosti. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní:) Rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji:

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Jako v minulé schůzi bylo použito jednání o obchodní smlouvě s Albánií k delší debatě hospodářské, hlavně o otázce zavedení parity celní, tak též jednání o zákonu, jímž. se prodlužuje obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi, zavdalo podnět k debatě politické. Příležitosti té hlavně využily strany oposiční, které se snažily vylíčiti u nás poměry politické i hospodářské daleko černěji, než skutečně jsou.

Na hlavní již odpověděli páni kolegové s českých stran a nemám proto k tomu mnoho co připojiti. Strany oposiční neviděly a nechtěly viděti, že těžké poměry politické i hospodářské jsou nejenom u nás, nýbrž i v jiných evropských státech a že jsou zaviněny hlavně poměry válečnými, a že ještě obtížnější poměry nežli u nás jsou v Německu, Rakousku a Maďarsku. Pokud se týká Maďarska, tam vůbec nemůžeme mluviti o demokracii a parlamentarismu a tam, i pokud se týká veřejné morálky, není dobře o ní mluviti, vzpomeneme-li jen na proces falšování československých korun a franků. Proto je se jen diviti odvaze kolegy Törkölyho, který chce všecko viděti ještě dnes v Maďarsku lepší než u nás, který si pochvaluje poměry na Podkarpatské Rusi za dřívější maďarské vlády - dnes prý tam není svobody, dobrého školství a lid byl jen okraden při kolkování peněz. Kdo však ví, jaké byly poměry na Slovensku a Podkarpatské Rusi za vlády maďarské, kďo ví, že Slovák a Rus nebyl tam pokládán ani za člověka, ten pak také ví, jaká tam byla svoboda a jaké tam bylo školství. V Maďarsku bylo škol málo, a pokud tam byly školy státní, byly maďarské a můžeme si říci, že Maďaři si ani nepřáli, aby lid slovanský, jako Slováci a Rusové, byli vzděláni, neboť čím více byli negramotnější, tím jim byli poslušnější.

Kolega Törköly chce mluviti o zkrácení obyvatelstva úpravou naší měny. To však neřekl, jak to vypadá v Maďarsku, kolik tam lid dostal za své staré peníze a neřekl, že vlastně úplným znehodnocením maďarské koruny veškerých úspor pozbyl.

Že to nevypadá na Podkarpatské Rusi tak, jak bychom si přáli, tím není vina Československá republika ani její správa, nýbrž je to zaviněno dlouholetým útiskem se strany maďarské vlády. Poměry se tam však lepší, máme tam již daný základ k zřízení většího počtu ruských škol a zvednutím života kulturního i hospodářského zlepší se poměry sociální, hospodářské a kulturní vůbec na Podkarpatské Rusi.

Projednávaný zákon, jak jsme zde slyšeli tvrditi na př. kolegu Bodnára, není namířen proti obyvatelstvu na Podkarpatské Rusi a není ani povahy politické, nýbrž byly tu překážky, jak jsem již řekl, pouze rázu technického, finančního, dále překážky vyplývající ze složitých poměrů na Podkarpatské Rusi a konečně veliký nedostatek pro ten kraj kvalifikovaných soudců. Jen tyto byly příčinou, že porota na Podkarpatské Rusi pro určité delikty diffamující na určitou dobu a hlavně, až budou vybudovány nutné budovy, byla suspendována.

Tvrzení kolegy Toužila, že, pokud se týká vražd, byly souzeny porotami na Podkarpatské Rusi, není správné, nýbrž, pokud se týká zločinu vražd, které byly skutečně ohroženy výkonem trestu smrti, byly poroty delegovány mimo Podkarpatskou Rus. Pokud se týká porot, je dobře si uvědomiti, že poroty jsou jistým korektivem práva a spravedlnosti, avšak přece jen nelze se domnívati, že jsou nějakým odeálem práva, že jsou vždy spravedlivější a pro obžalovaného příznivější nežli řádné soudy. Něco takového tvrditi bylo by jen omylem. U poroty rozhoduje někdy též složení porot, třídní stanovisko, cit, zevnějšek a chování obžalovaného před porotou. O tom však jindy. Nelze tedy mluviti za takových okolností žádné křivdě na obyvatelstvu na Podkarpatské Rusi, když pro určité nepolitické delikty působnost porot na nějakou dobu byla odložena, a není proto správno to, co zde opačného tvrdil kolega Bodnar.

Je sice pravda, že za maďarské vlády od r. 1897 působily na Podkarpatské Rusi poroty, avšak třeba dodati, že porotci byli pouze maďarské národnosti a že obžalovaným byl lid ruský. Tu si pak můžeme domysliti, že ta justice nevypadala tak, jak by vždy vypadati měla. Třeba při tom vzpomenouti jen na monstrosní proces v Marmarošské Sihoti a třeba vzpomenouti na maďarskou justici, jak si stěžováno se strany Hlinky a Jurigy.

Kolega dr Kovalik chce míti rovnoprávné Slováky vedle Čechů. Však oni rovnoprávnými jsou, a sice rovné právo je zaručeno ústavou a rovněž okolnost tato je znatelná ze znaku Československé republiky, která zní Československo.

Jak přeje si strana ludová a kolega míti podrobněji upraveny poměry na Slovensku, zejména v župách slovenských, bude lépe, aby uplatňoval tyto své požadavky ve vládě nežli na protestních schůzích. Při všech těchto věcech by musily býti vyřešeny též otázky finanční.

Že kolegové němečtí vidí u nás všecko jenom černými brýlemi, tomu se nedivím.

Větší demokracie a rovnoprávnosti není v žádném jiném státě, než u nás. Stejně jako mají německé státy říše Německé a Rakousko svůj státní jazyk, tak i u nás nebylo možno jinak, než aby Československá republika měla též svůj jazyk státní, jazyk československý.

Že se kolegovi dr Hilgenreinerovi nelíbilo u nás provádění pozemkové reformy, tomu se nedivím. Kolega dr Hilgenreiner zastupuje velkostatkáře.

My víme, jakým způsobem se namnoze půdy velkostatkářům dostalo, že to byla často odměna za služby proti našemu národu vykonávané, a neprojevuje se proto žádná křivda, když se půda našemu lidu vrací. Mimo to má to význam hospodářský a sociální, neboť se tím zvětšuje počet samostatných jednotek hospodářských.

Vládní strany v Československé republice stály vždy na stanovisku demokratickém a respektovaly rovnoprávnost všech národností v Československé republice, pracovaly k blahobytu všech a nemají si proto ostatní národnosti u nás nač stěžovati. Skutečně byly též poměry v našem státě daleko lepší nežli v okolních státech a bylo to též několika německými řečníky zde kvitováno. K dalšímu zlepšení je třeba pracovati, a to tak, aby zde nastala spokojenost všeho občanstva. Dnešní vládní krise je pouze přechodní jako v jiných státech a způsobena je hlavně požadavkem parity zemědělské a průmyslové, požadavkem stejné ochrany výroby zemědělské a průmyslové.

Doufám, že i tento problém, byť i těžký, při dobré vůli, jako již řada jiných těžkých problémů, bude zase vzájemnou dohodou vyřešen. Krise státní, o které bylo mluveno, u nás není a nemůže ani vzniknouti z otázky ochrany zemědělské produkce, když takové ochrany průmysl již požívá.

Abych se vrátil k předmětu, který dal vlastně podnět k tomuto jednání, totiž pokud se týká osnovy zákona o prodloužení zákona z 8. února 1922, čís. 50 Sb. z. a n., o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi, tedy ještě podotýkám, že Národní shromáždění podle ústavy je kompetentní k vydání tohoto zákona, a že není správno, že zákon tento spadá v působnost samosprávy Podkarpatské Rusi, neboť samospráva týká se pouze věcí jazykových, vyučovacích, náboženských a místní správy, nikoliv justice, financí neb věcí vojenských a pod.

Navrhuji, aby senát Národního shromáždění schválil znění osnovy zákona tak, jak ji přijala poslanecká sněmovna dne 11. března t. r. a jak obsažena je v tisku sen. čís. 57. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban. (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím, dámy a pánové, račte se posaditi. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

O osnově zákona, poněvadž má jen 2 §y, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Není proti tomu žádné námitky? (Nebylo.) Není.

Budeme tedy hlasovati, jak jsem prohlásil.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v tisku 57, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle znění vyznačeného v tisku 57 ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Lukeš: Nemám.

Místopředseda dr Hruban: Není žádných tiskových oprav.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jak jsme ji přijali ve čtení prvém, též ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v nezměněném znění také ve čtení druhém.

Přerušuji jednání o denním pořadu.

Přikázány byly na základě usnesení iniciativního výboru ze dne 23. dubna 1926 tyto návrhy. Prosím, aby byly sděleny.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 49. Návrh sen. dr Procházky a druhů na zřízení >Státního fondu k vybavení z dluhů veřejných zaměstnanců<.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 4. Návrh sen. dr Krouského a soudr. na změnu zákona ze dne 29. února 1920, čís. 124 Sb. z. a n., o složení a pravomoci senátu ve znění novely z 10. července 1920, čís. 431 Sb. z. a n., a novely z 15. října 1925, čís. 206 Sb. z. a n.

Tisk 5. Návrh sen. dr Krouského a soudr. na změnu zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n. (řád volení do poslanecké sněmovny), ve znění novely z 15. října 1925, čís. 205 Sb. z. a n.

Tisk 48. Návrh sen. dr Procházky a druhů na změnu a doplnění zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n., o jednacím řádu senátu Národního shromáždění.

Výboru brannému a rozpočtovému:

Tisk 60. Návrh sen. Jokla, dr Hellera, Beutela a soudr. na změnu zákona ze dne 10. července 1922, čís. 224 Sb. z. a n., o úpravě požitků pro mužstvo čs. vojska, jemuž není vojenská služba povoláním.

Výboru národohospodářskému a ústavně-právnímu:

Tisk 45. Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. na změnu §u 9 zákona ze dne 11. června 1919, čís. 530 Sb. z. a n.

Výboru rozpočtovému a sociálně-politickému:

Tisk 62. Návrh sen. Fahrnera, dr Hilgenreinera, Luksche a soudr. na zrušení poplatků ze služebních smluv.

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 75. Návrh sen. Donáta, Sáblíka, dr Šrobára, dr Reyla, Jílka, Šabaty a spol., aby vládě bylo uloženo zrušiti ustanovení článku II. vlád. nařízení ze dne 4. června 1925, čís. 111 Sb. z. a n., o částečné úpravě celního sazebníku pro československé celní území a urychliti práce pro brzké uzákonění nového definitivního celního sazebníku.

Místopředseda dr Hruban: Sděluji, že do výboru zahraničního na místo sen. Pastyříka po dobu jeho dovolené nastupuje sen. Trčka, za sen. dr Krouského sen. dr Macků,

do výboru živnostensko-obchodního na místo sen. Pastyříka sen. Kotrba,

do výboru ústavně-právního na místo sen. dr Šrobára sen. Sehnal,

do výboru národohospodářského za sen. Pichla sen. Čipera.

Dovolenou udělil jsem pro dnešní schůzi sen. Křepkovi a Reiterovi, pro dnešní a dodatečně pro včerejší schůzi ještě sen. dr Okánikovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 4. května 1926 o 15 1/2 hodině s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 65) k vládnímu návrhu zákona o hranici příjmu vylučující nárok na důchod válečných poškozenců. Tisk 74.

2. Zpráva výboru živnostensko-obchodního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 66) o vládním návrhu zákona o podomním obchodě. Tisk 72.

Je nějakých námitek proti tomu? (Nebylo.)

Žádných námitek není.

Prohlašuji dnešní schůzi za skončenou.

Konec schůze ve 12 hodin 35 minut.

 

 

 


Související odkazy