Shledali jste po válce, že nejen v politickém, nýbrž také v hospodářském ohledu nastalo zde v Evropě přeskupení, ba sahalo dokonce za Evropu a zachvátilo všechny díly světa. Toto hospodářské přeskupení projevilo se v tom, že všechny státy, které jsme dříve znali jen jako státy agrární, jako Maďarsko, balkánské země, Rumunsko, Polsko a Rusko, snažily se, pokud možno, brzo se zprůmyslněti, a že podnikaly všechno možné, aby pokud možno subvencionovaly odvětví průmyslová, kterých se jim nedostávalo, anebo kterých ve své zemi měly málo. Měl jsem sám v rukou spisy, ze kterých vychází na jevo, že takováto odvětví průmyslu dostávala netoliko volná stavební místa, nýbrž že se jim dostalo osvobození od daně na 20 roků, ba že podnikatelům, ačkoli byli cizinci, slíbeny byly subvence. Vidíme tedy, že tyto agrární státy za všech okolností se snažily vzíti si z války poučení a učiniti se na všechny strany neodvislými. Mohlo by se nyní míti za to, že, když agrární státy tak učinily, alespoň také průmyslové státy se dají opačnou cestou. Musili jsme to od průmyslových států čekati a předpokládati tím spíše, ježto tyto státy stály na vyšším stupni kultury nežli t. zv. státy agrární. Ale viděli jsme u průmyslových států do poslední doby jen to, že spásu svoji hledaly jedině a výhradně ve svém průmyslu. Mezi těmito průmyslovými státy nalézáme jeden, který tak byl na mizině, že by si byl nikdo v Evropě nepomyslil, že by pro něho byla nějaká možnost, aby se udržel na živu, a přece vidíme právě u tohoto státu, že v prvé řadě přikročil k tomu, aby se hospodářsky konsolidoval. Právě na tento stát hodila se přísloví, že nouze láme železo a že nouze činí vynalézavým. Ostatní průmyslové státy, mezi nimi také náš stát, měly by vlastně býti zahanbeny, když vidí, jak onen stát se dnes chystá, aby se skutečně silně zotavil. Jednu z největších známek toho vidíme v tom, že jeho měna od doby jednoho roku neochvějně zůstává táž. U tohoto státu vidíme plni obdivu, že přikročil k provedení elektrisace ve svém území, čímž stává se úplně neodvislým od ciziny, pokud jde o odběr uhlí. Ale co nám jest ještě podivnější, je to, že tento stát, který s výjimkou Dolních Rakous má jen nejchudší alpské země, činí se od ostatních států neodvislým také potud, že v poslední době jeho výroba pšenice stoupla ze 20 % roku 1914 na 60 % roku 1924, že jeho výroba žita stoupla ze 40 % dokonce na 100 %. Slyšeli jsme v posledních týdnech, že tento stát, který dosud své mléko výhradně anebo většinou bral z Moravy a z Maďarska, zavedl nyní také clo na mléko. Vidíme tedy, že veškeré investice, které v tomto státě byly provedeny, byly výhradně určeny k tomu, aby obyvatelstvu poskytly práci a chléb, a to je mnohem více, nežli pouhá hospodářská konsolidace, to je v této příčině vlasteneckým činem, jenž způsobil hospodářské zabezpečení, takže statisíce Rakušanů, kteří by se za jiných okolností byli musili vystěhovati, nalézají výdělek ve vlastní zemi a zůstávají Rakousku zachováni. Anebo pohleďme na jiný stát, snad na Německo, jenž byl největším průmyslovým státem v Evropě, a tu shledáváme, že vysoce vyvinutý německý průmysl již dnes má starosti o to, zdali ještě nějak vydrží konkurenci s Amerikou, s touto Amerikou, kde průmysl ve svých trustech má celé miliardy; jestliže Německo chce odebírati pro svůj průmysl suroviny, musí uzavírati v Americe vysokozúročitelné půjčky. Největší státník Německa Otto von Bismarck prohlásil, že nejlepším základem každého státu je kvetoucí, dobře jdoucí zemědělství. Také německý průmysl dnes již nahlédl, že svého nejlepšího odběratele nalézá u prospívajícího zemědělství, a my vidíme, že dnes čtyři pětiny německé výroby najdou odbyt doma, kdežto do ciziny se dodává jen jedna pětina. Viděli jsme právě v poslední době, jak toto Německo svoje zemědělství zvelebuje, jak Německo v poslední zimě, co by dříve nikdo nebyl tušil, obilím přímo bylo zaplaveno. Vy víte, že těmito dovozními listy, které bych nazval dovozní prémií, jež německým zemědělcům byla poskytnuta, zemědělství za každý metrický cent dostalo ještě 24 korun doplaceno, takže své obilí lépe mohlo zpeněžiti, nežli doma.
Slyšeli jsme včera z vývodů pana senátora Donáta, že dnes již všechny evropské státy přistupují k zavedení vyšších cel, než jaká máme zde. Náš stát přece vůbec není s to, aby se v hospodářském ohledu jinému státu vyrovnal. Neboť víme, že v našem státě po zavedení sociálního pojištění v prvé řadě zemědělci budou musit nésti největší břemena, břemena daňová a sociální. Víme, že náš stát má nejdražší pracovní síly, víme to obzvláště o německém zemědělství, které všude v německých pohraničních krajinách trpí nejšpatnější mi klimatickými poměry. Bylo to roku 1919, když správce zemského obilního úřadu v Brně přišel ke mně do mé domovské obce a žádal mně, abych, pokud možno, působil k tomu, nejen v mé obci, nýbrž také v širém okolí, aby rolníci z malého zbytku žní 1918, které beztoho již ve válce většinou odplynuly, alespoň v tomto jednom roce nově založenému státu, pokud možno, mnoho odvedli. Tento pán mi řekl, že příštím rokem toho nebude více potřebí, neboť pak že náš stát bude s to, aby nejen své veškeré obyvatelstvo sám uživil, nýbrž aby také pomáhal uživiti potřebné Rakousko. A když již dospělo tak daleko, když otevřeny byly hranice na všechny strany, co jsme viděli? Že ani jeden příslušník stavu zemědělského, ani Čech ani Němec, nebyl tázán, zdali zemědělství by bylo s to, zdali by bylo možno uživiti obyvatelstvo v tomto státě. Statisíce a statisíce metrických centů obilí byly ročně do našeho státu dovezeny a zemědělci vůbec nebyli tázáni, co si počnou se svými vlastními výrobky. Za takovýchto okolností není divu, když zemědělství zde musilo poklesnouti, když slyšíme, že zadlužení zemědělství obzvláště v posledních letech stoupá a že v jednom roce samotném dosáhlo 3 1/2 miliardy hypotékárních dluhů. Četl jsem v listech sociálně-demokratických, že to dlužno opraviti potud, srovnáváme-li dnešní valutu s předválečnou valutou, že činí poválečný dluh pouze třetímu zadlužení rolnictva v letech předválečných. Musíme však opraviti, že v každé, i v nejmenší obci existuje raiffeisenka, která podle stanov je povinna své peníze půjčovati jen na krátkou lhůtu. Ale sedí zde také předseda ústředního svazu raiffeisenek na Moravě, který by vám mohl říci, že dnes již na celé Moravě máme sotva jednu raiffeisenku, která má ještě úspory, nýbrž že většina jich je dlužná u Ústředního svazu. Je možno se diviti, že nastalo toto zadlužení rolnictva, když víme, že cena obilí od roku 1921, 1922 až do dnešní doby klesla o 200 %, kdežto výrobní náklady všeho druhu stále ještě vzrůstají? (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)
Nechcete-li této statistice uvěřiti, mohu vám to dokázati ještě jinak. V tomto státě, jak všichni víte, provedena byla pozemková reforma a následkem této rozděleny byly statisíce hektarů nejlepší půdy mezi malé zemědělce. Nechci dnes líčiti, jak se tato pozemková reforma provádí. Ale bylo-li provedeno rozdělení mezi malé zemědělce, mělo by přece býti více nežli jisto, že by dnes na této půdě mělo býti zaměstnáno alespoň 3- nebo 4kráte tolik lidí. Vezmeme-li však v této příčině do rukou statistiku a čteme-li, že zemědělského obyvatelstva v posledních letech, na místě aby přibylo, o 20 % ubylo, čteme-li, že v posledních letech o 556.000 osob méně je v zemědělství zaměstnáno, pak jsou to jistě přesvědčivé cifry. Jestliže včera zástupce sociálních demokratů vytýkal velkoagrárníkům do jisté míry ziskuchtivost, pak za žádných okolností nelze tuto výtku činiti malým zemědělcům. Nesmí se domnívati, že bych byl schopen ziskuchtivosti, poněvadž vlastního majetku, pachtovaného majetku a výměnku, dohromady nemám více nežli 4 hektary. Jsem si jist, že s těmito 4 hektary zde nejsem sám, nýbrž že v tomto státě existují tisíce a tisíce malorolníků, kteří se mnou jsou stejného názoru. (Sen. Polach [německy]: Tím potvrzujete, co zde včera dr Heller řekl o zájmech malorolníků!) O tom ještě promluvím. Vím, že v tomto státě zde žijí tisíce a tisíce malorolníků, kteří úplně jsou o tom přesvědčeni, že jejich existence v tomto státě může býti zabezpečena v plném rozsahu jen ochrannými cly. (Sen. Polach [německy]: Pak budete obilí clem chráněné platiti dráže!) Zajisté, pane kolego, v tomto případě dávám vám, za pravdu. Moje rodina na příklad má 5 členů. Je mi naprosto nemožno, živiti svoji rodinu z pěstování obilí. (Výkřiky německých sociálních demokratů. - Hluk.)
Místopředseda dr Soukup: Žádám pana řečníka, aby pokračoval!
Sen. A. Scholz (pokračuje): Pro svoji rodinu musil jsem v posledních letech přikupovati ročně 5 q obilí. (Sen. Polach [německy]: Tu byste přece měl spíše zájem na tom, abyste těchto 5 q koupil laciněji!) Nechte mně domluviti. Víte, pánové, o mnoho-li by se živobytí zdražilo clem? Kdyby došlo k celní sazbě v té výši, jak to včera navrhoval pan sen. Donát, pak musil bych za těchto 5 q ročně zaplatiti celkem 240 Kč více. Nyní chtěl bych promluviti o tom, jak veliké jsou výdaje dělnické rodiny za chleba a mouku. (Sen. Polach [německy]: Vy tedy chcete obilní cla, abyste ve vlastní domácností dopláceli?) Naopak, dokáži, že při tom pochodíme desetkrát lépe. Podle statistických dat obnášejí výlohy pro dělnickou rodinu za chléb a mouku 13 % příjmu. Nuže, vím dobře, že dělník v tomto státě je velmi stísněn, že si nemůže dovoliti jakoukoli zábavu. Přes to potřebuje pro cigarety a tabák stejný obnos. (Sen. Polach [německy]: Má se toho tedy zříci, aby mohl vaše obilí dráže platiti?) Nikoli, neboť on i nadále bude pro to potřebovati skoro stejný obnos. Ale za rýži, kávu a sůl, tedy za vedlejší věci, vydá, jak čteme ve statistice, 10 % nákladu na živobytí, a to proto, poněvadž právě na tyto věci položeno je nesmyslně vysoké clo. (Sen. Polach [německy]: Finanční cla!) Ale proti těmto nesmyslně vysokým clům jste se nikdy nestavěli takovým způsobem, jako proti ochrannému clu na obilí, jež má býti zavedeno. Vaši soudruzi v práci, kteří právě tak a ještě více vězí v práci, nežli průmysloví dělníci, počínají také uznávati jeho oprávněnost. Je samozřejmo, že také malorolníci by měli nésti malé zvýšení cla, ale nezasazujeme se přece jen o ochranná cla na obilí, nýbrž za všech okolností žádáme, aby konečně jednou zavedeno bylo ochranné clo pro dobytek a zvířecí výrobky. A budete přece věděti, že největším pěstitelem dobytka není velký sedlák, nýbrž malorolník. A pravím vám: i když zavedena budou cla na dobytek, nebude zdraženo živobytí konsumentovo, neboť tak jako já viděl to letos každý rolník: bylo lhostejno, zda-li jsem prodal krávu nebo tele po 8 korunách za živou váhu, anebo 4 koruny za živou váhu, u řezníka viděl jsem stále tytéž ceny. Jestliže vaši kolegové (obrácen k sociálním demokratům) s české strany předešlého roku byli srozuměni se zavedením klouzavých obilních cel, o kterých víme, že rolníci neměli z toho nejmenšího užitku, že užitek měli jednoduše bursiáni, spekulanti a velkoobchod, pak musím míti za to, chcete-li býti spravedlivými obzvláště vůči malorolníkům, že budete také musit hlasovati pro to, aby veškerému zemědělství a jeho výrobkům poskytnuto bylo ochranné clo. Meziobchod měl dosud největší zisky. Ale právě vy máte k disposici ministerstvo, ministerstvo zásobování, které by přece mělo naléhati na to, aby nesměl býti brán vyšší, nežli občanský zisk. Jen proti zemědělci jednáte s jakousi zlostí, když rolník za některý výrobek žádá o haléř více, jemu se díváte na prsty, ale obchodník může žádati, co chce. Na příklad: na brněnském trhu bylo rolníkovi za cibuli, kterou přivezl do Brna, nabízeno a dáno 70 hal. za kg. A týž obchodník, jenž platil 70 hal., prodával cibuli na trhu za 2,30 Kč za l kg. U ovoce je tomu ještě hůře.
Chceme jíti ještě poněkud dále a nyní uvidím, zdali se se mnou shodujete. Chci ještě více nežli ochranná cla pro obilí, musíme za všech okolností přednésti požadavek, který se týká nejchudších sedláků, žádáme a musíme trvati na ochranném clu pro len. Víte, že pěstování lnu se neúčastní žádný velký agrárník. Budete přece věděti, jak pečlivého zpracování potřebuje len, jen nejmenší rolník má dosti času, aby se zabýval pěstováním lnu. A víte také, že len pěstovati nelze ani v půdě pšeničné ani řepné, jen na nejhorší půdě daří se len, tam, kde sedlák je více nežli jen chudý. O tomto pěstování lnu neslyšíme již vůbec ničeho, nevíme, zdali vynáší výrobní náklady čili nic; v mnohých obcích je ještě tolik lnu na skladě, nikdo se nestará o to, zdali a jak tento len vůbec lze prodati. A tento neklesl jako obilí v posledních letech o 150 nebo 200 %, nýbrž o lnu víme, že klesl o plných 400 %. Nyní bych se tázal, zdali jste snad slyšeli, že přes tento rapidní pokles ceny lnu kleslo snad také plátno o tento obnos. Zajisté nikoli. Když jsem před volbami dostal do rukou vaše bružury a hlavně brožury komunistů, tu jste se v nich vydávali za nejlepší zástupce malorolníků. Vím, že naše vláda, i když zavede cla na obilí a dobytek, za všech okolností bude proti clu na len, poněvadž těch 20 přádelen je tak spolčeno s velikými bankami a vládě jsou velkobanky milejší nežli tisíce a tisíce malorolníků. A máte-li skutečně srdce agrárníkům příznivé, pak zasaďte se s námi s veškerou mocí o to, aby právě toto clo také zde za všech okolností bylo zavedeno. Byl to také zástupce sociálních demokratů, který se vydával za zástupce dělníků. Přiznávám mu toto právo úplně, ale, je-li sociálním demokratem, musí tím více naléhati na to, aby mezi dělníky za žádných okolností nedošlo k nějaké nerovnosti, musí pečovati o to, aby malá třída dělníků nebyla považována za vyděděnce společnosti a aby jí bylo opovrhováno. Chtěl bych poukázati na to, jak tomu bylo před válkou. Tu jsme vždy znovu slyšeli, že to jsou právě sedláci, kteří jsou největšími dříči lidí, kteří čeleď trápí hladem a vším možným. Podíváte-li se blíže na tehdejší postavení sedláků, přemýšlíte-li o tom, jak se sedlákům vedlo před válkou, budete věděti, že se ve starém Rakousku v oné době každou minutu prodával exekučně jeden selský dvůr, takže tento sedlák za žádných okolností své čeledi nemohl platiti o něco více. A nyní po válce tyto výtky proti sedlákům najednou zmlkly. Četl jsem sám ve vašich listech, že sami přiznáváte, že zemědělský dělník dnes je na tom lépe, nežli samotný průmyslový dělník. A je-li na tom tak dobře, dokázal jsem vám, že v posledních letech to bylo zemědělství, které nežije ze svých příjmů, nýbrž které ještě z vlastního kapitálu musí dopláceti. A přece udrželo své zemědělské dělníky na výši. (Sen. Löw [německy]: Vezměte do rukou statistickou příručku, tu najdete mzdy v zemědělství, obzvláště v podbořanském okresu!) Nepočítali jste asi do toho mzdu na stravě. Jestliže však dnes popíráte tuto celní ochranu pro zemědělství postihujete nejen rolníka samotného, postihujete i dělníka, neboť jestliže rolník svůj kapitál spotřeboval, není později s to, dáti své čeledi to, co jí dnes dává dobrovolně. (Sen. Polach [německy]: Tvrzení o vyšších mzdách bylo by velmi přezkoumati!) To můžete přezkoumati. Uzavřeli jsme v posledním roce s dělníky smlouvu o dobývání řepy, a uvidíte z toho, že v době, kdy rolníci dostávali za l q řepy 32 Kč - to bylo před 2 lety - platili za míru vykopané řepy 140-150 Kč. (Sen. Löw [německy]: Jak je tomu u chmele?) Tu se chmel patrně stavěl také levněji.
Jedno chtěl bych vám ještě klásti na srdce. Moje domovská obec má výměru 750 hektarů, dosti značná to plocha, a na této žije dnes 249 osob. Tu přijdou na jednu osobu 3 ha a vezmete-li rodinu o 5 osobách, najdete u nás podle vašeho mínění samé velkoagrárníky. A já vidím u této své obce, že vystěhovalectví rok od roku stále více přibývá; a tak tomu není jen v mé obci, tak tomu je na celé severní Moravě a bude tomu asi také v pohraničních okresech Čech, ze zemědělského obyvatelstva stále více ubývá. Kdyby vláda jen poněkud projevila nepatrnou přízeň k rolnictvu, kdyby učinila právě tak, jak to učinila chudá vláda v Rakousku, pak bylo by zcela lehko možno, že by v tomto státě nejen nebylo nezaměstnaných, nýbrž že by také venkovské obyvatelstvo, které dnes činí asi 5 milionů, zcela dobře mohlo vzrůsti na 10 milionů. Bylo zde opětovně prohlašováno, že náš stát má jaksi představovati srdce Evropy. Má-li toto srdce vždy bíti správně, pak je bezpodmínečně potřebí, aby onen stav, jenž v této příčině by mohl provésti největší oživení, sám také zůstal zachován života schopen. Ale jedná-li se tak jako v posledních letech, pak asi nastane, že také tepna půjde stále pomaleji a pomaleji a že srdce zůstane státi.
Chcete věděti, jak se zachová Svaz zemědělců, jenž má na tom největší zájem, k otázce celní ochrany, kterou nadhodil sen. Donát. Jedno musím vám říci, že tímto způsobem vůbec o tom nemůže býti řeči, poněvadž tam vůbec není obsaženo clo na len. Ale musím prohlásiti, že i když naše rolnictvo sebe více jest utlačováno - a tím míním německé rolnictvo, které musí nesmírně trpěti - nejsme my jen sedláky, nýbrž také příslušníky milionového národa; a jakožto příslušník tohoto milionového národa musím, když pánové z republikánské strany k nám přistupují s otázkou, jak se k tomu zachováme, obrátiti se na ně se vzájemným požadavkem, jenž zní: jaké je vaše stanovisko k nejvýš nespravedlivému zabírání půdy, anebo přidělování půdy, jaké je vaše stanovisko k zabírání škol, jaké je vaše stanovisko k ukradeným válečným půjčkám, jaké je vaše stanovisko k jazykovým nařízením, jímž je prokázáno, že my, Němci, v tomto státě byli jsme prohlášeni za psance? A až se o tom vyjádříte, pak bude také možno, aby s naší strany v této příčině mohla býti dána odpověď. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přerušuji jednání.
Sděluji, že do výboru národohospodářského na místo sen. Beutela nastupuje sen. Polach,
do výboru sociálně-politického na místo sen. Jarolima nastupuje sen. Reyzl,
do výboru technicko-dopravního na místo sen. Starka nastupuje sen. Löw.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Křepkovi.
Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 23. dubna o 9. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 57) o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n., o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi. Tisk 73.
2. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 65) k vládnímu návrhu zákona o hranici příjmu vylučující nárok na důchod válečných poškozenců. Tisk 74.
3. Zpráva výboru živnostensko-obchodního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 66) o vládním návrhu zákona o podomním obchodě. Tisk 72.
Jsou námitky proti tomuto dennímu pořadu? (Nebyly.) Námitek není. Končím schůzi.
Konec schůze ve 21 hodin 10 minut.