Ale pánové, zažili jsme při této schůzové akci prazvláštní věci. V Krnově zakázal tamní rada politické okresní správy 4 chůze s odůvodněním, že se mají konati týž den, kdy pan president slaví své narozeniny. (Výkřiky německy: Slyšte! Slyšte! ) Tedy v den, kdy má president republiky narozeniny, nesmí se konati žádné schůze. (Sen. Niessner [německy]: V den narozenin předního bojovníka za svobodu potlačuje se svoboda! ) Zcela správně! Odvolal potom po dlouhé námaze tento zákaz na rozkaz zemské správy politické. Ale vidíte ducha, ve kterému tito moderní čeští okresní hejtmani svůj úřad konají, a že se tento duch neliší v nejmenším od ducha starých rakouských okresních hejtmanů.
Pánové! Řeknu vám, proč musila býti prohlášena v Rybářích tato výjimečná opatření. V Karlových Varech dopustila se policie těžkých přestupků. Vláda nyní potřebovala nějaké ospravedlnění a tu jí bylo toto osudné vržení kamenem na strážníka žádoucí příležitostí, vítanou zmínkou. Nikdo v celých Rybářích a v Karlových Varech nevěděl o tom, že byla vrženo kamenem. Tato schůze konala se dne 2. března večer. Dne 3. března v noci a dne 4. března panoval v Karlových Varech a v Rybářích přímo obdivuhodný klid. Po všem tom, co se stalo, dlužno obdivovati chladnokrevnost obyvatelstva v Karlových Varech, které po všech těchto událostech, po všech těchto provokacích policie zachovalo klid. Bylo úplně klidno a jako blesk z čista jasna vydal pan dr Wotava dne 5. března ráno tato výjimečná opatření pro obec Rybáře. Kde kdo v Rybářích chytal se za hlavu. Co se stalo v těchto dvou dnech? Nestalo se toho nejmenšího, a nyní přišla policie a vypravovala, že tam stálo 15 nebo 20 lidí v noci pohromadě, že volali "policie" a že když strážník šel těmto lidem naproti, přilétl kámen, který ho nezasáhl: utíkal dále a padl a zranil prý se, zranil se tak těžce, pravilo se v prvním sdělení policie, že nemohl konati službu. Ale my od přírody jsme trochu nedůvěřivými vůči policejním sdělením a naší soudruzi v Karlových Varech se ihned přesvědčili a zjistili, že strážník Růžička nezmeškal ani minutu služby, že tedy poranění, které si pří pádu způsobil, nemohlo býti těžké. Pro tuto událost vyhlásí správce policejního komisařství v Karlových Varech jakýsi druh výjimečného stavu nad městem Rybářemi.
Chytáme se za hlavu, to jsou methody, to jsou věci, které ve starém Rakousku již dávno nebyly více možny. Ale podáváme-li se na toto opatření policejního komisařství v Karlových Varech - pan ministr citoval je včera jen povrchně, v naší interpelaci, která vám tiskem byla předložena, jest uvedeno doslova - tu vzpomínáme si na událostí ve starém Rakousku. Roku 1908 byly zde, jak se tehdy často zdálo, v Praze velké výtržnosti. Byli to zase jednou studující, kteří svými čapkami a páskami vyprovokovali city českého obyvatelstva a zavdali příčinu k výtržnostem proti studujícím. Studující byli napadeni, došlo k poraněním, a tehdy na rozkaz vlády vydal tehdejší místodržitel v Čechách, myslím že to byl pan Coudehove, výnos, ve kterém také, opíraje se o Prügelpatent, zavedl pro město Prahu policejní hodinu, tak jak to stojí zde, že se po 9. hodině večer nikdo nesmí zdržovati na ulici, že domovní vrata dlužno v tuto hodinu uzavříti, a citoval také § 281. Jenže nebyl tak hloupým, aby, jak to stojí v této vyhlášce, prohlašoval za nepřípustno, aby se děti a mladistvé osoby do 15 let zdržovaly za dne na ulici bez nutného důvodu. Něco takového si český místodržitel tehdy nepopřál, co si popřál pan dr Wotava v Karlových Varech: policejní uzavírací hodina pro živnost hostinskou a výčepnickou stanoví se na 9. hodinu večerní, právě tak jako tehdy raku 1908 ve výnosu tehdejšího policejního ředitelství v Praze. Právě tak bylo tehdy v tomto výnose vyhrožováno vyhlášením stanného práva. Nevěřím, že se tento výnos v Karlových Varech zrodil v hlavě pana dr Wotavy, nýbrž myslím, že tento výnos vznikl zde v Praze v ministerstvu vnitra, nemyslím to jen, nýbrž vím to. A patrně si nějaký úředník tam vzpomněl, že se podobný kousek provedl již jednou ve starém Rakousku, a vyhledal si tento rakouský výnos, opsal ho a dal ho v Karlových Varech vyhlásiti. To ukazuje, že tento starý rakouský duch utlačování, že tento starý rakouský policejní duch úplně žije v úřadech Československé republiky, při čemž se v Karlových Varech neudál ani zlomek - i podle vylíčení pana ministra, toho co se stalo kdysi v Praze. Pan ministr včera řekl doslova: Obyvatelstvo se důrazně vybízí, aby dbalo zákonů a na řízení úřadů a aby za všech okolností zachovalo rozvahu, klid a pořádek, poněvadž by se jinak musilo použíti neostřejších opatření, po případě také vyhlášení stanného práva. Velice řízný tán, jenž v každém případě je důstojný demokratické republiky, jakou prý je Československá republika. Ale pan ministr mínil, že stanné právo ještě nevyhlásil, že lze je vyhlásiti jen při zachování všech předpisů, v zákoně obsažených. Odkud však pan dr Wotava resp. pan ministr vnitra béře právo hroziti vyhlášením stanného práva?
Tím přicházíme k právní stránce věci. Pan ministr zde včera citoval spoustu zákonů a nařízení, citoval zákon, kterým se vláda zmocňuje zřizovati policejní komisařství, citoval vyhlášení vlády z roku 1923, kterým se zřizuje policejní komisařství v Karlových Varech. Ve všech těchto zákonech nenalézá se ničeho o tom, že by policejní komisař v Karlových Varech byl oprávněn činiti takováto opatřeni. Dovolával se však konečně Prügelpatentu z roku 1854 a ohledně omezení uzavírací hodiny v hostincích na živnostenský řád. Pánové, je to nesmírně příznačné pro úpadek demokracie v tomto státě. V předešlém parlamentě usnesli jste se na resolucích proti Prügelpatentu. V tomto parlamentě zastává se ministr za vašeho potlesku Prügelpatentu a jeho oprávněni. To ukazuje již vliv výsledku voleb na sestavení parlamentu, to již ukazuje, jak reakcionářské živly vzrostly v senátě a v poslanecké sněmovně výsledkem voleb.
Pan ministr citoval spoustu zákonů a nařízení. Ale něco zaspal, totiž že jsme v době mezi Prügelpatenten a dnešním dnem zažili tak něco jako revoluci, obzvláště že vy jste zažili tak něco jako revoluci, že jste si dali tak něco jako ústavu a na základě ústavy vydali zákon ze dne 14. dubna 1920 č. 300. To necituje, a tom nemluví ani slova. Co praví tedy ústava v §u 107? "Svoboda osobní se zaručuje. Podrobnosti upravuje zákon jako součást této ústavní listiny. " Tento zákon byl mezitím také vydán. "Omezení nebo odnětí osobní svobody je možné jen na základě zákona. Rovněž jen na základě zákona může veřejná moc od občana požadovati osobních výkonů. " A v provádění ústavy byl vydán zákon ze dne 14. dubna 1920 č. 300, ve kterém se v u 1 praví "Za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu událostí, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho republikánskou formu, ústavu anebo" - také zvýšenou měrou - "veřejný klid a pořádek, mohou býti podle tohoto zákona učiněna mimořádná opatření, omezující nebo rušící dočasně svobody zaručené ústavní listinou v § 107, 112, 113 a 116, a zákonem o ochraně svolaly osobní, domovní a tajemství listovního, a v souvislosti s nimi i jinaká opatření. " A v tomto zákoně je § 107 ústavy výslovně citován: tímto zákonem je výslovně stanoveno, ve kterém případě opatřením vlády omezena, nebo zrušena býti může ústavou zaručená osobní svoboda státního občana. Předpokladem je, že zvýšenou měrou jest ohrožen veřejný klid anebo pořádek. Pánové, i když je všechno pravda, co pan ministr zde vypravoval, těmito událostmi že zvýšenou měrou byl ohrožen veřejný klid a pořádek v Karlových Varech? Pánové, to je přímo směšné. Tento zákon ze dne 14. dubna praví zcela jasně, kdo takováto opatření může učiniti. Podle §u 3 je k těmto mimořádným opatřením potřebí usnesení vlády, schváleného presidentem republiky, a podle§u 4 musí nařízení býti podepsáno presidentem republiky a alespoň dvěmi třetinami členů vlády, čítaje v to předsedu a nebo jeho zástupce. K tomu ovšem podle §u 15 zákona ještě přistupuje, že takovéto nařízení dlužno do 14 dnů předložiti Národnímu shromáždění a že je Národní shromáždění může také zamítnouti. My však pravíme, že to není žádné nařízení ve smyslu zákona. Táži se: Není to žádné omezení osobní svobody státního občana, když se mu zakazuje zdržovati se po 9. hodině vyčerni na ulici; anebo není to žádné omezení osobní svobody, když se mládeži a dětem až do 15 let zakazuje zdržovati se na ulici? Není to žádné omezování osobní svobody? Ve vašich očích zdá se, že je zde omezování osobni svobody teprve tehdy, když se někdo zavře, jinak je svoboden. Toto opatření je nezákonné, protože je nevydala vláda se schválením presidenta republiky ve formě zákonem ze dne 14. dubna stanovené. Ústavou a zákonem ze dne 14. dubna byla zrušena ona ustanovení Prügelpatentu, která dříve okresním hejtmanům - a v Karlových Varech zastává v tomto směru dr Wotava také funkci správce okresní správy politické - tato práva dávala. Od doby tohoto zákona neexistuje více Prügelpatent v těchto ustanoveních, která se týkají omezování osobní svobody. Proto znamená tento výnos policejního komisařství příkré porušení zákona, neslýchané omezování osobní svobody státních občanů. Proto tento výnos je pobuřující a ve svých účincích tak nebezpečný. Co se dnes stalo v Karlových Varech, může se státi zítra v každém jiném místě republiky. Každý okresní hejtman může učiniti takováto opatření. V celém území republiky může se tak státi. V Karlových Varech došlo k porušení zákona a toto bylo zase odvoláno. Ale co se dne 5. března stalo v Karlových Varech, může se státi zítra v Liberci, může se státi také jinde. Ale proti tomu musíme se ohraditi, nelze připustiti, aby se někdo přes bezpráví přenesl tak lehkomyslně, jak to učinil dr Wotava v dohodě s ministerstvem vnitra. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví. )
Pánové, řeknete snad, že pro tyto události nebylo v německém území tak
veliké rozčilení. "Vy jste se rozčilovali, vy sociální demokraté, ale německý měšťácký
tisk neprojevil známky nějakého rozčilení. " Je pravda, část německého měšťáckého
tisku dovedla naopak otisknouti jen nepravdivé, vylhané články vládního tisku
Wolfova v Žatci, a nic více. Jinak nepozorovali jsme ničeho o tom, že by německý
měšťácký tisk odsuzoval jednání vlády v Karlových Varech a v Rybářích,
poněvadž se ho to právě netýká. Omezení osobní svobody, anebo násilné akty
vlády proti jiným, to těmito pány nehne. Ale pánové, nečiňte falešných závěrů!
U nás v německých Čechách, v německé části republiky vůbec je pro události
v Karlových Varech nesmírné rozčilení. Naši dělníci poznávají, o co jde,
že jde o svobodu každého jednotlivého státního občana, oni vědí, že tato svoboda
jest ohrožena těmito vládními opatřeními. Jestliže se část obyvatelstva anebo
Musíme při této příležitosti přetřásati a uvažovati otázku, proč došlo k těmto schůzím, k těmto sterým schůzím v německém území. Musíme klásti otázku, proč obyvatelstvo právě nyní ve schůzích shledává příčinu projevovati svoje obavy. Nepotřebují vlastně nic jiného, nežli přečísti dnešní úvodník "Práva Lidu". Tento úvodník sám vám to jíž řekne a sdělí vám příčiny pohnutí a obav pracujícího obyvatelstva v tomto státě. Z tohoto článku vidíte, co se na straně reakcionářských českých stran, obzvláště české strany agrární a české strany klerikální, zamýšlí proti dělnictvu v tomto státě. Čteme tam, že se má provésti daňová reforma ve smyslu třídních zájmů majetných vrstev obyvatelstva, čímž by pracující třídy obyvatelstva opětně těžce byly zatíženy. Víme, že se zamýšlí omeziti podpory v nezaměstnanosti, jakož i omeziti invalidní podpory, víme, že se pomýšlí na zhoršení nemocenského pojištění, že agrárníci, aby dostaly nutné obnosy pro úřednickou předlohu, chtějí zvýšiti cukerní daň a daň z lihu, zavésti cla na kávu a čaj, zvýšiti osobní tarify o 22 %. A mezitím co české měšťácké strany všechno to zamýšlí, blokuje česká agrární strana porady o obchodních smlouvách, které mají přispěti našemu obchodu s cizinou. Čistá to vládní strana, která blokuje předlohy vlastní vlády, nepřepouští jich projednávání, a to v okamžiku, kdy statistika ukazuje, že ohledně vývozu jsme asi na polovině předválečného vývozu a že nyní vyvážíme asi 57 % toho, co jsme vyváželi před válkou, že jsme tudíž neslýchaně nízko poklesli a že jen zvelebení vývozu nás může ochrániti před těžkou hospodářskou krisí. A v tomto okamžiku chcete zdražiti životní potřeby dělníků tímto neslýchaným způsobem a právě nyní, v okamžiku, kdy opětně nastává těžká hospodářská krise pro dělníky, kdy dělníci jsou hromadně propouštěni, kdy nastává zase zkracování mzdy, považujete za vhodno zdražiti dělníkům životní potřeby a zaváděti nová cla, abyste nasytili neukojitelný hlad velkoagrárníků. A tak se divíte, že dělnictvo je rozechvěno? Prosím, ještě několik případů. Před několika dny musili jsme se dožíti rozhodnutí nejvyššího soudu, které činí kolektivní smlouvy bezcennými, tím, že v odporu proti dřívějším rozhodnutím vyslovuje, že mezi každým dědiníkem a podnikatelem, i když mezi oběma organizacemi jsou uzavřeny kolektivní smlouvy, lze sjednati také podmínky pro dělníka nepříznivější. Tím se kolektivní smlouvy většinou staly bezcennými. Žádáme, abyste zachovali zákonitý podklad. Zabránili jste projednávati stavební zákon po více než 1 rok, a tím jste zabránili, aby všechna odvětví průmyslu, která se stavebním ruchem souvisejí, nenalezla práce a aby bytová nouze nebyla zemněna, když již ji nelze učiniti konec; nepřipustili jste dávno slibovaný zákon o starobním pojištění osob přes 60 roků starých, kde již dne 1. července má sociální pojištění vstoupiti v platnost. Pohlížíte-li na to všechno: na tuto politiku vydírání, kterou české měšťácké strany v tomto státě již odedávna provozují, onu politiku vydírání, kterou jste provozovali proti sociálnímu pojištění, politiku vydírání, kterou dnes provozujete proti všem sociálně politickým zákonům, blokování obchodních smluv, nepřipuštění zákona o stavebním ruchu a pojištění osob více než 60 roků starých - pak pánové se nedivte, jeli dělnictvo rozechvěno, že dochází ke schůzím a demonstracím, že dělnictvo, kterému se v tomto státě ubírá kus po kuse vymožeností revoluce, které ztrácí kus po kuse se svých vymožeností, pak se nedivte, že dělnictvo bez rozdílu národnosti zachvátilo nesmírné rozčilení. Myslím, že také české dělnictvo vidí, co mu nastává a včerejší usnesení české sociálnědemokratické strany bylo návěstím pro vás, kam to spěje, jestliže věci půjdou takto dále.
Ke všemu tomu považovali jste za vhodné, hoditi nám v poslední době, něco více než před měsícem, na hlavu jazykové nařízení. Pan ministr spravedlnosti dr Viškovský použil své panenské řeči jakožto ministr spravedlnosti v poslanecké sněmovně k tomu, aby nám řekl několik roztomilostí. Pravil, že demonstracemi jazyková nařízení neodbudeme, nýbrž jen diskusí. Nevím, žije ten muž na měsíci, anebo je to úmyslný anebo zamýšlený výsměch? V poslední době ještě ukázala tato vládní většina příklad pro způsob své diskuse, pro způsob, jak on vede diskusi, v subkomitétu sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny, kde se projednávala předloha úřednického zákona a kde se prohlásilo, že tato předloha musí býti dnes hotova, kde všechny návrhy oposice byly jednoduše odloženy, kde zástupcové většiny se neuchopili slova. U vás patrně diskuse pochází od slova nemluviti. Tak diskutujete vy! A mluvíme-li o diskusi při jazykovém nařízení, tu musím vzpomenouti na porušený slib pana ministerského předsedy. Ano, měla se konati diskuse o jazykovém nařízení. V roce 1920 slíbil nynější ministerský předseda jakožto ministr vnitra v kabinetu Tusarově výslovně, že jazykové nařízení má před svým vyřízením býti předloženo ústavnímu výboru poslanecké sněmovny. Tam měla se konati diskuse o jazykovém nařízení. Není to prví porušený Slib pana Švehly. Při zestátnění drah učinil tak již jednou a tentokráte to opětoval, tím, že toto nařízení nebylo předloženo ústavnímu výboru, nýbrž že jednoho dne bylo uveřejněno ve sbírce zákonů a nařízení. A pak žádá pan ministr spravedlnosti diskusi! Ó ano, pánové jsou pro diskusi, potom, když již vše je skončeno, pak se o tom může také mluviti. Ale mluviti, když nějaký zákon je již vydán, připadá mi tak, jako když s někým chcete diskutovati, koho jste odsoudili k smrti, a když je pověšen, tak s nim začnete diskutovati. A jestliže pan ministr spravedlnosti při této příležitostí - to zdá se v tomto ministerstvu po tom, co jsme zde včera slyšeli od pana ministra národní obrany, býti zvykem, totiž urážeti oposici - opovržlivým způsobem mluvil o statisticích, kteří v posledních týdnech demonstrovali proti jazykovým nařízením, jakožto o kverulantech, pak tím neutlumíte rozčilení v našem území, nýbrž ještě je zvýšíte, jestliže si pan ministr spravedlnosti, který ovšem s sebou přinesl zvláštní pojmy o právu a zákoně ze své dřívější činnosti v pozemkovém úřadě, dovolí uraziti třetinu a skoro polovinu obyvatelstva takovýmto neslýchaným způsobem. Jestliže tedy diskuse nebyla možnou, pak nebyla možnou proto, poněvadž pan ministerský předseda při vydání jazykového nařízení - a to zde konstatujeme - nesplnil daného slova. A proč my tato jazyková nařízení a jejich obsah musíme popírati, to vy všichni víte velmi dobře, stavíte se jen tak, jakoby tato jazyková nařízení byla pokud možno, ještě nějakým projevem přízně, nějakým velkým štěstím pro německé obyvatelstvo.
Nechci se dnes zabývati podrobnostmi jazykových nařízení. Musil bych jinak daleko překročiti řečnickou lhůtu a nerad bych tak učinil. Ale jedno chci přece zdůrazniti. Tato jazyková nařízení znamenají především nesmírné hospodářské zatížení pro chudé vrstvy německého, maďarského a polského lidu. Bohatý člověk, továrník, bude si konečně moci mezí svými mnohými úředníky zjednati také jednoho, který ovládá český jazyk, a použije tohoto úředníka ke styku s úřady v českém území. Ale co má učiniti chudý člověk? Ten si nemůže držeti žádného úředníka, ten se musí v každém případě ve styku s úřady v takovém území, kde není více než 20 procent Němců anebo Maďarů, obrátiti na nějakého plnomocníka, na nějakého advokáta, ztrácí následkem těchto jazykových nařízení čas, peníze a námahu. Co tato ustanovení, chci se tím zabývati jen povrchně, obsahují o státních orgánech a státních úřednících, neznamená nic jiného, než velké tažení české buržoasie o kořist, pokud jde o místa ve státních úřadech a všude tam, kde podniky jsou státem organizovány. To neznamená nic jiného, nežli že se všech míst ve státní službě a; ze všech výdělečných odvětví, která potřebují státní autorizace, chcete Němce vytlačiti a dostati tam syny české buržoasie. Proti tomu se nemáme obraceti? Ale jdete ještě mnohem dále. Již jazykový zákon a zvětšenou měrou jazyková nařízení znamená zcela neslýchané porušení závazků Československé republiky, převzatých smlouvou na ochranu menšin. V článku 7 smlouvy na ochranu menšin se praví: "Bez újmy zavedení oficielní řečí československou vládou bude československým státním příslušníkům jiného jazyka nežli českého dána přiměřená možnost užívati před soudem ústně a pásemně jejich jazyka. " Slovo "soud" zní ve francouzském původními textu "tribunaux". To tedy znamená netoliko soud, nýbrž úřad. Také jen české zákonodárství to jinak vykládá. Tedy každému, kdo není české národnosti, musí všude podle článku 7. poslední odstavec smlouvy o ochraně menšin, býti poskytnuta přiměřená možnost užívati svého jazyka před úřady ve styku ústním a písemném. Tím, že jste v jazykovém zákoně zavedli 20 % hranici, že jste u všech úřadů, které se nalézají v soudních okresech s méně než 20 % příslušníků menšinového národa, zavedli výlučně českou úřední řeč, porušili jste článek 7 smlouvy na ochranu menšin, neboť se nyní těmto příslušníkům německého, maďarského a polského národa neposkytuje více přeměřená možnost, aby se před úřady dovolali práva ve svém jazyce. Pánové, 35.000 Němců v Praze je zabaveno jazykového práva, tisíce Němců v Plzni a v Budějovicích jsou zbaveni jazykového práva. Ale máme okresy, jako třeba okres domažlický, ve kterém žije 19,4 % Němců, ve kterém však jsou obce, které převážnou většinou, téměř výhradně jsou obydleny Němci. Tito němečtí obyvatelé těchto ryze německých obcí nesmí u státních úřadů promluviti více slova německého. Tato ustanovení jazykového zákona a ještě více jazyková nařízení porušují smlouvu na ochranu menšin a budeme míti příležitost, abychom na příslušném místě žádali přezkoumání i jazykového zákona, abychom dali zjistiti, že tomu je tak jak pravíme.
Pánové! ústava porušena je jazykovým nařízením na nesčetných místech, paragrafy 55.94.111 a 128 ústavy odporují jazykovému nařízení, resp. jazykové nařízení odporuje těmto paragrafům. Trestní řád, civilní soudní řád, advokátní řád, obecní řád, ba není skoro žádného zákona v tomto státě, jenž není porušen tímto jazykovým nařízením, nehledě k tomu, že toto jazykové nařízení je jíž proto protizákonné, poněvadž odporuje § 111 odst. 5 ústavy a daleko překročuje rámec jazykového zákona. Co na příklad máme říci ustanovení čl. 73. jenž praví, že starosta a náměstek starosty ve městech s vlastním statutem musí ve slově i písmě býti úplně mocni jazyka českého? Kde zůstává obecni řád, kde zůstává zákon, kterým pro Liberec zaveden byl vlastní statut? Ve všech těchto zákonech nenalezneme ani slova o tomto předpokladu pro volbu starosty. Jestliže se to však týká vašich nacionalistických aspirací, pak beze všeho rozmýšleni; porušujete práva a zákon, pak beze všeho rozmýšlení jdete přes všecky zákony. Tento článek 73 je příkrým porušením obecního řádu, který mluví o pasivní volitelnosti a který vypočítává všechny náležitosti, aniž by tam bylo potřebí této jazykové znalosti. A v rámci nějakého nařízení chcete korigovati obecní řád? Nalézáme ustanovení v tomto nařízení, kterým nám znemožňujete, abychom jakkoli vyšli vstříc českým menšinám. Pro nás bylo by bývalo samozřejmým, že bychom v místech, ve kterých je větší česká menšina, vedle německého jazyka byli připustili také jednací jazyk český; ve všech místech kde žije 20, 30 a více procent Čechů, byli bychom samozřejmě podle našeho mezinárodního cítění hlasovali pro připuštění českého jazyka jakožto jazyka jednacího. To nám ustanovením §u 78 svého nařízení znemožňujete. Tento článek praví, že v obcích, které vedle menšinového jazyka také český jazyk učiní jednacím jazykem, se všemi obcemi jednáno býti smí jen v českém jazyce. To znamená předně těžký zásah do zákonem zaručené samosprávy obcí, to však znamená věcně, že my nikde více nemůžeme souhlasiti s prohlášením českého jazyka za jazyk jednací. Nemůžete žádati, aby obce se 60, 70, 80 a 90 % Němců svůj styk s úřady prováděly v českém jazyce, aby s okresními soudy, okresními správami politickými směly jednati jen česky, aby když podávají nějakou žalobu, musily ji podati také ve vlastním okresu v jazyku českém. Tím zabráníte, aby v německých obcích český jazyk stal se jazykem jednacím. Dali jste nám přece již v Jihlavě příklad, jak se to dělá. Bohužel se svolením tamních českých sociálních demokratů byl v Jihlavě, kde jest 49 % Němců, zamítnut návrh, aby vedle českého jazyka byl prohlášen také německý jazyk za jazyk jednací, ačkoli by obci z toho nebyly povstaly nejmenší škodlivé následky. To ukazuje jen úplně nacionalistického ducha, kterým jste ovládáni. My bychom nebyli nikdy tak jednali, kdyby nebylo ustanovení článku 78, jenž jiné jednání činí nemožným;
A nyní pověstný článek 99! Mohl bych uvésti smlouvu na ochranu menšin a rozhodnutí nejvyššího správního soudu - všechny jsou porušeny tímto neslýchaným zásahem do svobody v tomto státě. Nejsem jedním z těch, kterému by záleželo na tabulkové politice, myšlenka, že někde vedle německého nápisu stojí nápis český, mne nikterak neobtěžuje, vydržíme to, jestliže někde na nějakém hostinci vedle německého je nápis český. Ale nesneseme toho, když se z toho dělá nutnost a když zde není reciprocity, když není stejného práva pro všechny; jestliže se někdo domnívá, že v ryze německých krajinách může vykonávati nátlak na hostinské a zde v Praze, kde bydlí 35 tisíc Němců zapovídá užívání německého jazyka v nápisech, pak si to líbit nedáme. Nemůžeme s tím souhlasiti. Tu jste důkladně zapomněli na svoji vlastní minulost. Článek 99, o kterém jsem právě mluvil, a článek 100 se svými ustanoveními pro Podkarpatskou Rus znamenají porušení mírové smlouvy a ústavy. Naše stanovisko vůči těmto jazykovým otázkám je zcela jasné a jednoduché, je vyjádřeno čtyřmi slovy; Stejné právo pro všechny! Není žádného práva, které máte vy a které nemáme my, není žádného práva, které máme my a které by vám nepříslušelo. Žádáme, aby každý v tomto státě přede všemi úřady ve svém jazyce musil a měl nalézti právo, Maďaři, Němci, Poláci a samozřejmě také Češi a Slováci. Kdyby tato zásada prorazila vzali bychom na sebe těžké břemeno, vzali bychom je však rádi, jestliže bychom věděli, že máme stejné právo jako vy. Svobodnou dohodou národů mezi sebou byla by lze setříti nejhorší krutosti, které resultují pro některé krajiny, ale cestou nátlaku nikdy. Každý tlak je pro nás nesnesitelným. Že v nejmenších německých obcích v pohraničním území, kde není jediného Čecha, anebo snad nejvýše jeden český celní úředník, musí; býti přijímána a vyřizována česká podání, že v obcích, ve kterých je jediný český zástupe, musí se jednati v českém jazyce, že naproti tomu v nesčetných obcích, kde bydlí tisíce Němců, každé německé slovo je zakázáno, to je nemožno a odporuje zásadám spravedlnosti a rovnosti, to může se díti jen za nejpříkřejšího porušení nejprimitivnějších lidských práv, to je pro nás naprosto nepřijatelno.