Státní zastupitelství v Mostě zabavilo
dvojčíslo 32, 33 periodického v Mostě
vycházejícího tiskopisu "Stráž
na Severu" ze 30. dubna 1929 pro místa v interpelaci
uvedená, v jichž obsahu shledalo skutkovou podstatu
přečinu § 14, č. 2 a 3 zákona
na ochranu republiky.
Krajský soud v Mostě zabavení potvrdil a
námitky odpovědného redaktora jako bezdůvodné
zamítl.
Ježto tedy postup státního zastupitelství
soudy v instančním pořadu byl přezkoumána
shledán zákonným, nelze zabavení nic
vytýkati.
Za tohoto stavu věci nemám právního
podkladu pro nějaké opatření.
V Praze dne 27. června 1929.
O stížnostech příslušníků
četnictva a lhůtách k jejich podání
platí ustanovení §u 13 voj. služebního
řádu z roku 1922, neboť § 112 zákona
o četnictvu stanoví výslovně, že
pro četnictvo platí vojenský služební
řád.
To uznal výslovně také nejvyšší
správní soud v nálezu ze dne 17. října
1927 čís. 21317, jímž právě
správnost v interpelaci uvedeného výnosu
ze dne 26. dubna 1926 čís. 75:904/25-13 potvrdil
a stížnost proti němu podanou jako bezdůvodnou
odmítl.
Ve věcech služebních příjmů
jest právo stížnosti i pro četnické
gážisty nově upraveno §em 151 platového
zákona čís. 103/1926 Sb. z. a n.
K nějakému opatření z podnětu
této interpelace není tudíž důvodu.
V Praze dne 26. června 1929.
Dne 12. května t. r. stíženo bylo u jezdeckého
pluku 3 v Nových Zámcích asi 200 vojínů
náhlou nevolností, bolestmi břicha a hlavy
a vrhnutím. Velitelství pluku povolalo okamžitě
kromě vojenského lékaře též
všechny občanské lékaře, kteří
byli v místě k disposici, za účelem
poskytnutí první pomoci. Onemocnění
byla vesměs lehkého rázu a všichni vojíni
byli v jednom až dvou dnech úplně zdrávi.
Do nemocnice nebyl odeslán nikdo.
V den onemocnění měli vojáci k obědu
sekanou pečeni z hovězího a vepřového
masa a bramborový salát. Bylo vyšetřeno,
že vojíni, kteří nejedli žádný
salát, neonemocněli. Z toho důvodu byl salát
podroben bakteriologickému šetření,
při kterém bylo zjištěno, že v
době od jeho přípravy do jeho požití
nastal rozklad bramborů, způsobený bakteriem
proteus. Také průběh nemoci tomuto zjištění
nasvědčoval. Dalším pátráním
po příčině rozkladu bramborů
bylo zjištěno, že brambory byly vařeny,
loupány a krájeny již odpoledne den před
požitím a přes noc uschovány v kuchyni.
Takovýto postup jest přísně zakázán,
poněvadž podle nabytých zkušeností
tímto způsobem může nastati jejich rozklad.
Podle vydaného výnosu mají se veškeré
manipulace s brambory při přípravě
bramborového salátu díti vždy bezprostředně
před požitím a nikdy ne den před tím.
Poněvadž u jezdeckého pluku 3 v Komárně
nebylo podle tohoto výnosu postupováno, bylo učiněno
oznámení vojenskému prokurátoru za
účelem trestního stíhání
vinníků.
Poněvadž onemocnění vojínů
bylo lehkého rázu a nezanechalo trvalé poruchy
zdraví, nemůže býti důvodem ke
změně branného poměru požadované
interpelací.
V Praze dne 24. června 1929.
Ministerstvo sociální péče oceňujíc
plně důležitost mezistátní úpravy
vzájemných styků i na poli sociálního
pojištění, zejména v poměru k
sousedním státům, zahájilo již
v prvních letech po převratu s vládou republiky
Rakouské jednání o podobnou mezistátní
dohodu; její dojednání bylo pohříchu
oddáleno podstatnou změnou sociálně
pojišťovacího zákonodárství
rakouského. K navázání jednání
s tímto státem dojde v dohledné době
po potřebných přípravách.
V poměru k Německu zahájilo ministerstvo
sociální péče již v druhé
polovici roku 1927 vyjednávání s vládou
německou o vzájemnostní smlouvu pro obor
sociálního pojištění, kteréžto
jednání během roku 1928 a počátkem
roku 1929 značně pokročilo. Konečně
se připravuje materiál i pro případnou
obdobnou vzájemnostní smlouvu s republikou Polskou.
Pokud jde o právní podklad pro sjednávání
mezistátních smluv v oboru sociálního
pojištění, poukazuje se na zákon ze
dne 7. dubna 1920, č. 224 Sb. z. a n., jakož i na
§§ 249 a 259 zákona čís. 221/1924
Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců
pro případ nemoci, invalidity a stáří
a § 191 zákona ze dne 21. února 1929, č.
26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách.
V Praze dne 15. května 1929.
Ministerstvo sociální péče vydalo
výnosem ze dne 23. břevna 1928, č. j. 4507/III-E/28
prováděcí předpisy k zákonu
o ochraně domácího trhu práce čís.
39/1928 Sb. z. a n., které neobsahují žádných
ustanovení protizákonných nebo odporujících
platným mezistátním úmluvám.
Má-li některý zájemce za to, že
určitým opatřením úřadů
povolaných k provádění cit. zákona
byla jeho subjektivní práva dotčena, má
možnost uplatňovati svůj odchylný právní
názor pořadem instancí administrativních,
případně stížností k nejvyššímu
správnímu soudu.
Pokud jde o lhůtu 30. června 1928, do které
měly býti podány žádosti o vydání
osvědčení podle § 2, cit. zákona,
upozornilo již ministerstvo sociální péče
podřízené úřady, že tato
lhůta byla stanovena toliko z důvodu pořádku
a že nemá následků lhůty propadné.
V Praze dne 2. května 1929.
Vládním nařízením ze dne 27.
října 1928, č. 174 Sb. z. a n., bylo město
Frýdek podrobeno předpisům všeobecně
pro obce platícím a připojeno k obvodu okresního
úřadu ve Frýdku.
V důsledku téhož vládního nařízení
přestalo býti město Frýdek dnem 1.
prosince 1928 samostatným městským okresem
školním a byl proto dnem 1. prosince 1928 zrušen
jak městský školní výbor ve Frýdku,
tak i jeho pětičlenný výbor. Současně
byly nařízeny volby do místní školní
rady ve Frýdku, které byly již provedeny.
Odvolání, podaná k ministerstvu školství
a národní osvěty ve věci docházky
školních dětí do německých
škol ve Frýdku byla meritorně vyřízena
rozhodnutím ministerstva školství a národní
osvěty ze dne 30. března 1929, když skončeno
bylo obsáhlé šetření ve věci,
které zkomplikováno bylo zejména tím,
že odvolání nebyla podána individuálně
jednotlivými stěžovateli, nýbrž
hromadně 59 stěžovateli, takže bylo nutno
spisy mnohokráte doplňovati.
V Praze dne 24. května 1929.
K hořejší interpelaci v dohodě s panem
ministrem vnitra sděluji:
Rozhodným pro zařazení obcí do skupin
míst činovného (§ 12 plat. zák.)
podle počtu obyvatel jest výsledek posledního
sčítání lidu (§ 12 odst. 6, plat.
zák.).
Nastala-li však v obci trvalého úředního
působiště zaměstnancova změna
tím, že se obec ta sloučila s jinou (ými)
obcí (emi), nastává dnem pravoplatnosti tohoto
sloučení automaticky změna v zařadění
dotyčné (ých) obce (í) do skupiny
míst tehdy, jestliže by podle výsledku posledního
sčítání lidu obě (všechny)
obce dohromady byly měly - kdyby byly tehdy sloučeny
- počet obyvatel odůvodňující
takový přesun (§ 12, odst. 5, plat. zák.).
Toto stanovisko zdůraznil i sociálně-politický
výbor poslanecké sněmovny při projednávání
platového zákona.
Důsledně pak musí při rozloučení
obcí nastati důsledek opačný t. j.
automatické přeřadění do oné
nižší skupiny míst, do které ta
která obec podle počtu jejích obyvatel, zjištěného
při posledním sčítání
lidu, svým počtem náleží.
Vyloučením osady Tašovic z obvodu obce Bochova
a jejím připojením k politické obcí
Tašovicím má obec Bochov toliko 1824 obyvatele
a není proto vzhledem k výše uvedenému
důvodu možno přeřaditi Bochov zpět
do skupiny míst C činovného.
V Praze dne 14. června 1929.
Politování hodná zpronevěra Františka
Rábla, jakož i vše, co s ní souviselo,
byla bedlivě a podrobně vyšetřena nejenom
úřady bezpečnostními a soudem, nýbrž
i státní správou železniční.
Administrativní nepřesnosti, ba hrubé nesprávnosti,
které tuto zpronevěru umožnily, zaslouží
si přísného potrestání a nemají
u mne žádné omluvy. Proto nemíním
ani některá nedopatření interpelace,
která případ značně podrobně
vyčerpává po stránce skutkových
okolností, uváděti na pravou míru,
ježto nejsou pro posouzení případu zvlášť
rozhodující. Nepotřebuji pak snad ujišťovati,
že všichni, kteří se jakýmkoli
způsobem při této příležitosti
prohřešili, jsou pohnáni k zodpovědnosti
a že byla též učiněna opatření,
aby se podobné nešvary pro příště
pokud jen lze znemožnily.
V Praze dne 19. června 1929.
V interpelaci uvedeným oběžníkem sledoval
okresní úřad v Krnově v prvé
řadě ten účel, aby obyvatelstvo bylo
varováno a poučeno, že pořádání
oslav v oběžníku zmíněných
jest nepřípustno bez předchozího úředního
povolení.
Ježto znění oběžníku postrádalo
v tomto směru žádoucí zřetelnosti,
bylo učiněno opatření, aby zjednána
byla náprava.
V Praze dne 26. června 1929.
Práce, na něž byla okresním úřadem
ve Varnsdorfu vypsána soutěž zmíněná
v interpelaci, přísluší zadati okresnímu
výboru ve Varnsdorfu. Dodatek, aby uchazeči, kteří
upsali československou státní půjčku,
přiložili k nabídce průkaz o výši
úpisu, pojal okresní úřad do vyhlášky
jen se zřetelem k ustanovení §§ 15 a 32
vládního nařízení ze dne 17.
prosince 1920, čís. 667 Sb. z. a n., podle nichž
vadia a kauce při státních dodávkách
mohou býti složeny mimo jiné ve státních
dlužních úpisech republiky Československé.
Tímto dodatkem nemělo býti a také
nebylo nikterak prejudikováno okresnímu výboru
při výběru nejvhodnějšího
uchazeče.
Za tohoto stavu věci není důvodu a nemělo
by účelu, aby soutěž znovu byla rozepisována.
Nicméně učinil jsem opatření,
aby okresní úřad na příště
upustil od podobného dodatku při vypisování
okresních dodávek.
V Praze dne 26. června 1929.
Prodej premiových dlužních úpisů
(losů) na splátky normován jest v zemi České
a Moravsko-slezské zákonem z 3. června 1878,
č. 90 ř. z., o prodeji státních a
jiných losů nebo jich naděje na výhru
jakož i zákonem z 27. dubna 1896, č. 70 ř.
z. upravujícím splátkové obchody vůbec.
Dle zákona prve citovaného mohou se prodejem losů
na splátky zabývati toliko firmy protokolované.
Zvláštního povolení k obchodům
těmto není však zapotřebí. Obchod
sám podroben jest dozoru státní správy
finanční, jež jest povinna bdíti v zájmu
kupujících nad tím, aby losy prodané
na splátky nebyly zastavovány nebo prodány
osobám třetím, dříve než
vydány budou jejich kupcům, dále aby obchody
ty uzavírány byly v předepsané formě
a losy řádně uschovány, aby nebyl
prodej losů na splátky spojován s jiným
právním jednáním a aby losy nebyly
prodávány podomními obchodníky nebo
cestujícími agenty. Porušení těchto
ustanovení trestá se jako důchodkový
přestupek. Jinak jest obchod premiovými dlužními
úpisy (losy) na splátky v podstatě volný
a podroben jako obchod splátkový toliko normám
výše citovaného zákona čís.
701/1896 ř. z.
S výjimkou §u 4, posléze citovaného
zákona, jenž opravňuje kupce losů ku
podání námitky pro zkrácení
na polovinu kupní ceny (§ 934 o. z. laesio enormis
ultra dimidium) i v případech, kdy skutečná
cena koupeného předmětu mu byla známa,
nebo kdy prohlásil, že věc kupuje ze záliby
za mimořádnou cenu (praetium affectionis), neobsahují
oba zákony výše citované nijakého
ustanovení, jež by stanovilo byť i přibližně,
přípustnou hranicí cenovou.
Poměr mezi prodatelem a kupcem losů na splátky
jest, jak z povahy věci plyne, ryze soukromoprávní.
Tutéž povahu vykazuje, hledíc k tomu, co výše
uvedeno, i otázka ceny, jež vymyká se přímému
zásahu se strany úřadů finančních,
pro nějž není, jak řečeno, zákonného
podkladu.
Finanční správa státní, ačkoliv,
jak již uvedeno, nemá možnosti a zákonného
podkladu, aby v soukromoprávní poměr mezi
kupcem a firmou losy prodávající vstupovala,
snaží se nicméně v případech,
kdy nabude o poškození kupců losů vědomosti,
působiti na prodejny, aby podmínky prodeje zmírnila,
kterýžto zákrok se v řadě případů
setkal s úspěchem. (Na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi upraven jest prodej losů na splátky zák.
čl. XXXI/1883 o prodeji cenných papírů
na splátky doplněným §em 5 zák.
čl. IX/1889. Úprava tato spočívá
na těchže zásadách jako úprava
v zemích historických s tou změnou, že
dle §u 8, zák. čl. XXXI/1883 může
kupující nebo jeho právní zástupce
odporovati koupi, byla-li maximální hraníce
v tomto §u stanovená překročena.
Porušení ustanovení tohoto zákona stiháno
jest na rozdíl od úpravy, platné v zemích
historických, soudy).
Pokud se týče "Losové ústředny,
společnost s r. o. v Brně", byly obchody téže
podrobeny přísné revisi jak s hlediska cit.
zákona čís. 90/1878 ř. z., tak i s
hlediska trestně důchodkového, při
čemž bylo zjištěno, že veškeré,
firmou kontrahované obchody odpovídají zákonným
předpisům s výjimkou zákona o používání
cestujících zástupců. Pro tyto přestupky
stíhána jest firma citelnými peněžitými
pokutami (až dosud uloženo jí na pokutách
3785 Kč, kterážto částka, hledíc
k nízké sazbě trestní §u 446
lit. b) tr. z. d., jest poměrně značnou).
Pokud se týče případu v interpelaci
uvedeného (Herman Gröschl v Ústí n.
Lab.), byl týž již dříve v důsledku
vynesení ministerstva financí z 22. ledna 1929,
čís. 7558/29-IIB/5a učiněn předmětem
zákroku se strany okresního finančního
ředitelství v Brně.
Zmíněný komitent objednal si dne 29./III.
1928 od Losové ústředny 20 dílčích
státních stavebních losů na 14 měsíčních
splátek za prodejní cenu 4.200 Kč. K tomuto
obchodu podala firma tento odpočet:
provise agentu Sacherovi | 900,- Kč |
nákupní cena 20 dílčích losů po 125 Kč 50 h | 2.510,- Kč |
úhrnem tedy | 3.410.- Kč |
Vyplývá tudíž pro společnost
hrubý zisk - 790 Kč, z kteréžto částky
má hraditi společnost úroky, daně,
depositní poplatky, režii osobní, kancelářskou,
případně ztráty atd.
(K tomu dlužno podotknouti, že řádné
soudy, jež v důsledku zákroků kupců
losů obchody těmito v některých případech
obdobných se zabývaly, podobné odpočty
bankovních závodů plně uznaly, přihlížejíce
k tomu, že obchody tyto jsou pro prodávající
firmu nákladné a do jisté míry i spojeny
s poměrně značným risikem).
Na zákrok jmenovaného ředitelství
uvolila se prodávající firma straně
část kupní ceny sleviti, bude-li zbývající
částka téže zapravena najednou. Na základě
této nabídky došlo se stranou k vyrovnání
a byly jí zakoupené losy 5. dubna t. r. vydány.
Výše uvedeným vylíčením
dlužno považovati dotaz ad 1) a 2) interpelace za zodpověděný,
k čemuž dlužno ještě podotknouti,
že finanční správa společně
s úřady politickými opětovně
upozorňovala veřejnost na nesolidní postup
různých firem prodávajících
losy na splátky svými cestujícími
zástupci a varovala před uzavíráním
podobných obchodů. Jak patrno, spočívá
a to nikoliv v nepatrné míře, zavinění
škod z obchodů těch vznikajících
na kupující veřejnosti samé, jež
skutečným hodnotám kupovaných cenných
papírů, ač jde namnoze o částky
dosti značné, nevěnuje dostatečné
pozornosti a přeplácí takto jich cenu ve
značné míře.
Hledíc k soukromoprávní povaze obchodů
těch, má strana možnost odporovati uzavřeným
koupím toliko cestou řádných soudů.
Ad 3). Hledíc k současné zákonné
úpravě prodeje losů na splátky bude
lze s úspěchem zakročiti proti přemrštěným
cenám a nedosti solidnímu postupu některých
závodů, prodávajícím losy na
splátky teprve po novelisaci zákona č. 90/1878
ř. z., při níž bude možno upraviti
otázku cenovou a vysloviti též trestní
sankci odnětím povolení ku prodeji losů
na splátky.
Dnes podobného povolení, jak již uvedeno, zapotřebí
není a zákon neobsahuje též sankce výše
uvedené. Zmíněná novelisace, jež
jest předmětem jednání zdejšího
ministerstva, bude s urychlením provedena, jakmile dojde
k úpravě živnosti bankéřské
vůbec právě připravovaným zákonem
o živnosti bankéřské, jehož vydání
jest podmínkou účelné a účinné
novelisace zákona č. 90/1878 ř. z.
V Praze, dne 31. května 1929.
Jazyková prakse sociálně-pojišťovacích
ústavů, k nimž náležejí
nemocenské pojišťovny i úrazová
pojišťovna dělnická pro Čechy v
Praze, řídí se předpisy zákona
ze dne 29. února 1920, č. 1212 Sb. z. a n. (jazykový
zákon). Jazykový zákon jest jediným
pramenem práva v jazykové praksi sociálně-pojišťovacích
ústavů. Vládní nařízení
ze dne 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a n. se na sociálně-pojišťovací
ústavy nevztahuje.
Podle odst. 4, § 3. jazykového zákona jsou
sociálně-pojišťovací ústavy
povinny přijímati podání v jiném
než v československém jazyku a je vyřizovati
za podmínek § 2, jazykového zákona.
V povinnosti přijímati podání v jiném
než v československém jazyku není zahrnuta
povinnost vyřizovati je rovněž v jiném
než v československém jazyku. I když jde
o podání příslušníka jazyka
menšiny (§ 2, jazykového zákona), nejsou
sociálně-pojišťovací ústavy
povinny vyříditi podání jinak, než
v jazyku československém.
Podle odst. 1, § 3, jazykového zákona jsou
sociálně-pojišťovací ústavy
povinny přijímati ústní i písemná
podání, učiněná v jazyku československém
a je vyřizovati.
Aplikujeme-li tyto předpisy na daný případ,
docházíme k závěru, že německé
nemocenské pojišťovny jsou povinny přijímati
podání, učiněná v jazyku československém
a je vyřizovati a že sociálně-pojišťovací
ústavy jsou oprávněny vyřizovati podání
německých nemocenských pojišťoven
v jazyku československém.
Nad to třeba připomenouti, že menšinová
jazyková práva jsou německým nemocenským
pojišťovnám vyhražena jen potud, pokud přicházejí
s Úrazovou pojišťovnou dělnickou pro Čechy
v Praze ve styk jako strany. Jde-li o úřední
styk německých nemocenských pojišťoven
s Úrazovou pojišťovnou dělnickou pro Čechy
v Praze, jest tato již z tohoto důvodu oprávněna
užívati výhradně československého
jazyka.
Ministr sociální péče nemůže
tudíž Úrazové pojišťovně
dělnické pro Čechy v Praze naříditi,
aby s německými nemocenskými pojišťovnami
korespondovala německy, poněvadž pro to nemá
v jazykovém zákoně opory.
V Praze dne 6. června 1929.
Zpětná účinnost platového zákona
ze dne 24. června 1926 č. 103 Sb. z. a n. vyžadovala,
aby nejen převody ale i jiné důsledky tohoto
zákona byly pokud možno uplatňovány
na celou dobu účinnosti tohoto zákona, pokud
tato aplikace byla proveditelná a pokud o té které
věci, nebylo již dříve pravoplatně
rozhodnuto.
Jedním z důsledků platového zákona
jest i vládní nařízení ze dne
17. července 1928 č. 131 Sb. z. a n., jímž
se stanoví nejvyšší míra učebné
povinnosti státních ředitelů a profesorů
na středních školách a učitelských
ústavech a jímž se zároveň určují
odměny za tak zvané přespočetné
hodiny, obojí s platností od 1. září
1928. V době vydání tohoto vládního
nařízení bylo již platně rozhodnuto
o mimořádných odměnách ředitelů
a profesorů uvedených škol za zvýšenou
výkonnost ve školním roce 1926/1927, avšak
nebylo ještě rozhodnuto o těchže mimořádných
odměnách za školní rok 1927/28.
Jestliže tedy zásad shora uvedeného vládního
nařízení bylo použito i k vyměření
zmíněných odměn za školní
rok 1927/28, stalo se to z důvodů výše
uvedených, k tomu nehledíc, že ani na tyto
mimořádné odměny samé, ani
na jejich výši neměli ředitelé
a profesoři jmenovaných škol žádného
zákonitého nároku.
V Praze, dne 10. června 1929.