II. volební období. | 7. zasedání. |
I. posl. dra Schollicha a druhů
min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche
Volkswacht" v Liberci,
II. posl. dra Schollicha a druhů
min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Brünner
Montagsblatt",
III. posl. inž. Junga a druhů
min. financí o přeložení archivu katastrálních
map z Opavy do Brna,
IV. posl. Knejzlíka a druhů
min. vnitra o odškodňování pasekářů
za škody způsobené zvěří
na velkostatku Seilerna,
V. posl. Schäfera, Kirpalové
a soudr. min. soc. péče, jak se nakládá
s válečnými poškozenci v cizině,
VI. posl. Pohla, Grünznera
a soudr. vládě o zhroucení železniční
dopravy,
VII. posl. Knejzlíka a
druhů min. spravedlnosti o nepřístojném
jednání ředitele vězníce krajského
soudu v Olomouci p. Františka Dýmy,
VIII. posl. Svobody a soudr. min.
spravedlnosti o konfiskaci časopisu "Mladý
Socialista".
IX. posl. inž. Junga a druhů
min. spravedlnosti o zabavení článku v periodickém
tiskopisu "Deutsche Post"
v Opavě a "Der Tag"
v Ústí n. L.,
X. posl. Knejzlíka, Mikuláše
a druhů min. financí o pronásledování
poplatníka Antonína Hýbla v Jedlí
u Šilperka finančními úřady,
XI. posl. Stivína, Tomáška
a soudr. min. veřejných prací a min. školství
a nár. osvěty o zabezpečení uměleckých
děl, o stavbě státní galerie a vydání
zákona o státní galerii.
Číslo 45 časopisu
"Die deutsche Volkswacht"
v Liberci ze dne 3. listopadu bylo zabaveno pro tato místa:
Z článku "Národní
právo sudetských Němců a 28. říjen"
tato místa:
"Ideální naděje,
že budoucnost přinese také německému
národu v Evropě úplné a neomezené
právo sebeurčení, žije nezničitelně
v našich srdcích..."
"... Dnes, dne 28. října,
uplatňujeme před celým světem znovu
a slavnostně nárok na své právo sebeurčení,
kterého se musíme dožadovati pro náš
národ na základě jeho dějin, kultury
a hospodářské výkonnosti, na základě
přirozené vůle k životu a na základě
jeho vnitřního přesvědčení.
Řečník vzpomněl
poté sudetsko-německých krvavých obětí
ze 4. března 1919, mučedníků a hospodářských
obětí, a skončil své vývody
slavnostním slibem; obětavě bojovati jako
věrní synové národa, aby náš
národ se uplatnil na rodné půdě a
dobil vítězství v boji za svou svobodu."
Ze článku: "O
moc a násilí se opírá stavba světa"
toto místo:
"Všechny "osvobozené"
národy směly se samosprávně zaříditi
podle své vůle, zříditi samostatné
státy a počítati s blahovůlí
svých osvoboditelů. Jen jeden národ měl
býti uvržen v klatbu a měl býti smrtelně
zasažen - "národ barbarů", národ
německý! Zda tedy nebylo spravedlivé, dáti
Francii s Alsasko-Lotrinskem také maličkost 11/2
milionů Němců, Rumunsku 2 miliony, Polákům
téměř 3, Československu 3 milionů
a Italii a Jugoslavii darovati jako levné zboží
po 200.000 Němců?"
Ze článku: "Srocení
pro německý prapor" toto místo:
"Tak to jde v Československu
- - -"
Z rubriky: "Z města
a venkova" článek:
"Liberec (Český
shon.) - - -"
"Trutnov. (Vždy na to
mysliti.) Již tři neděle konají se v
Trutnově české slavnosti a průvody.
Radost nad dlouhým trváním republiky a dobitím
německých Čech byly podnětem k pamětním
a vítězným slavnostem. - - -"
Těmito místy bylo
prý pobuřováno proti státu a jeho
vzniku a proti ústavní jednotě a hrubým
a urážlivým způsobem republika tak hanobena,
že to může snížiti důstojnost
republiky.
K tomuto názoru může
asi dojíti jen zvlášť úzkostlivá
česká povaha. Ona místa neobsahují
zajisté nic, co by se příčilo zákonu
a co přímo a čestně vysloveno, bylo
by proti důstojnosti republiky.
Podepsaní táží
se proto pana ministra spravedlnosti, není-li ochoten vydati
censurním úřadům jiné pokyny,
které by nahradily dnešní směšnou
a středověkou censurní praksi moderním
prováděním censury v duchu demokratických
pojmů nové doby?
V Praze dne 12. prosince 1928.
Časopis "Brünner
Montagsblatt", vlastně
jeho hlavičkový list "Südmährerblatt"
byl zabaven pro toto místo z mé řeči,
pronesené v poslanecké sněmovně dne
7. listopadu 1928:
- - -
- - -
Nelze tedy pochopiti, jak se smí
brněnské státní zastupitelství
odvážiti přes imunisaci zabavovati místa
z řečí zástupců lidu pronesených
ve sněmovně. Tento postup dokazuje jasně
a zřetelně, jaké smělosti dosáhla
již troufalost českých šovinistických
úředníků.
Podepsaní táží
se tedy pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten udělat
zde pořádek a pokud jde o censurování
řečí zástupců lidu ve sněmovně,
dáti censurním úřadům přísný
pokyn a každého úředníka, jednajícího
proti tomu, pohnati k odpovědnosti.
V Praze dne 12. prosince 1928.
Vládním nařízením
ze dne 28. prosince 1928, č. 205, jímž se provádí
katastrální zákon ze dne 16. prosince 1927,
č. 177 Sb. z. a n., bylo pověřeno správou
pozemkového katastru pro Moravu a Slezsko brněnské
zemské finanční ředitelství,
zároveň pak zrušen archiv katastrálních
map v Opavě a sloučen s archivem map katastrálních
v Brně, který je nyní příslušný
také pro Slezsko.
Tato opatření vzbudila
živé pobouření hospodářských
vrstev, jimi hlavně postižených, zvláště
když takovýchto opatření nebylo možno
vůbec očekávati, poněvadž §
1 katastrálního zákona pověřil
správou pozemkového katastru finanční
úřady druhé stolice (tedy také opavské
finanční ředitelství) bez
jakékoliv výhrady, že jeho místní
nebo věcný obor působnosti bude dodatečně
podrobněji upraven. Odpor proti této změně
příslušnosti jest tím mocnější,
poněvadž lze v ní jistě také
spatřovati úmysl, i když ne najednou, přece
jen ponenáhlu rušiti slezské finanční
ředitelství, jehož obor působnosti se
omezuje. Ale právě pro tuto prejudiciální
stránku tohoto nařízení musí
se všechny hospodářské vrstvy Slezska
proti tomu co nejrozhodněji ohraditi.
Neméně rozhodný
význam přísluší však také
zrušení archivu katastrálních map a
jeho přeložení do Brna, poněvadž
tím nesčetné množství stran,
slezské úvěrní ústavy, ale
i samosprávné svazky a pod., musejí, chtějí-li
nahlédnouti do archivu. katastrálních map,
buď osobně jeti do Brna nebo si tam k tomu účelu
ustanoviti zástupce.
Není zajisté třeba zvláštního
dovozování, že se tím slezskému
obyvatelstvu, jehož styk se zemskými úřady
byl beztoho správní reformou podstatně stížen,
znovu ukládají břemena, která musí
vzbuditi novou nevoli.
Proto podle § 5 (přechodná
ustanovení) prováděcího nařízení
ze dne 28. prosince 1928, č. 205 Sb. z. a n., měl
býti opavský archiv katastrálních
map ponechán v Opavě i na dále alespoň
jako expositura brněnského úřadu.
V této souvislostí
dlužno poukázati na opětovná prohlášení
a sliby jak vlády, tak také osmičlenného
výboru vládních stran, že správní
reforma se projeví pouze v oboru politické a školní
správy a že za zrušené opavské
zemské úřady dostane se Opavě náhrady.
Dovolávajíce se
těchto prohlášení a slibů, táží
se podepsaní pana ministra:
Jest ochoten ponechati opavský
archiv katastrálních map i na dále v Opavě
jako exposituru brněnského úřadu?
V Praze dne 25. února 1929.
Strašlivý život
prožívají kopaničáři na
Valašsku, kde v blízkosti pánských lesů
vysoká zvěř a zajíci sežírají
jim skrovnou úrodu jejich kamenitých políček,
aniž se mohou dovolati sebemenší náhrady
škody.
Nejkřiklavější
poměry panují v Drštkově, kde neomezeným
vládcem nad kopaničáři je revírník
Boh. Starý, který určuje a přiděluje
náhradu škody dle své libovůle. Náhrada
škody přiděluje se v naturaliích - ve
dřevě.
Běda tomu; kdo upadne v
jeho nemilost. Tomu přidělí náhradu
škody ve dřevě nejhorší jakosti
a v revíru tak nepřístupném a vzdáleném,
že odvoz dřeva je nemožný a náhrada
škody stává se ilusorní.
V Drštkově takováto
náhrada škody byla přidělena kopaničářům:
Aloisu Macíkovi, legionáři,
Marii Malinové, Fr. Hanulíkoví a Fr. Opršálovi.
Těmto kopaničářům z Drštkově
byla úmyslně přidělena náhrada
za škodu zvěří způsobenou v lese
tak zv. v Tisovém, odkudž ani za den neodvezli by
přidělené množství dřeva
pro nedostupnost této části lesa.
Poškození, jimž
by se nevyplatilo ani přidělené dřevo
nejhorší jakosti odvézti z lesa, marně
stěžovali si u majitele honitby a na okresní
správě politické v Holešově na
šikanování se strany revírníka,
avšak bez příznivého výsledku.
Za to, že si na příděl dřeva
stěžovali, dal jim revírník krátkou
lhůtu k odvezení
dřeva a po jejím vypršení náhrada
škody propadla ve prospěch majitele honitby.
Takovýchto šikan používá
revírník oproti nepohodlným, bezbranným
kopaničářům, věda, že
přidělené dřevo jako náhradu
škody nebudou moci ze vzdáleného a nepřístupného
místa odvézti a tak se jim vlastně nedostane
odškodnění za škody způsobené
zvěří, která v pohraničí
lesů spase chudou polní úrodu.
Okresní správě
politické v Holešově stížnosti
poškozených podaly o tomto šikanování
nepohodlných kopaničářů dostatečné
sdělení, leč tato nedopomohla stěžovatelům
ku právu.
Táži se proto pana
ministra vnitra, hodlá-li tvrzení mé interpelace
dáti vyšetřiti a vzíti úmyslně
poškozované kopaničáře v ochranu
po případě nařízením,
aby velkostatek Seilernův ohradil les a tak uchránil
beztak ubohé kopaničáře nenahraditelných
škod na úrodě zvěří.
I když nakládání
s válečnými poškozenci u nás
doma a způsob, jak se vyřizují jejich žádosti,
není nejlepší; váleční
poškozenci žijící v cizině trpí
dvakrát a třikrát tolik byrokratickým
formalismem. Jak zemským úřadům, tak
také konsulárním úřadům
nedostává se častokráte pochopení
pro situaci válečných obětí,
jejichž sociální
nouze vyžaduje podpory a ochoty.
Váleční poškozenci
potřebují mnoho osobních dokladů.
Ať jde o dosažení a vyplácení důchodů
nebo pro pouhý pobyt v cizině nebo z jiných
důvodů, především ovšem
potřebují průkazu o své státní
příslušnosti. Jaké kousky při
těchto příležitostech provádí
úřední šiml, o tom svědčí
toto poučení mnichovského konsulátu
jasněji než všechny výklady:
1. Krátká žádost;
v níž dlužno udati:
a) jméno a příjmení,
b) povolání (přesně),
c) datum narození - místo a okres,
d) domovskou obec a okres,
e) přesnou adresu, ulici,
číslo domu, poštu, okres.
2. Svobodní připojí
k této žádosti:
a) domovský list,
b) rodný list.
3. Ženatí nebo ovdovělí
nebo soudně rozloučení musí připojiti
k této žádosti:
a) domovský list,
b) rodný list svůj,
c) oddací list svůj,
d) všechny rodné listy
manželských a nezletilých dětí,
e) úmrtní list manželky,
f) soudní rozsudek o rozluce.
4. Ovdovělé nebo
soudně rozloučené ženy připojí
k žádosti:
a) domovský list,
b) rodný list svůj,
c) oddací list svůj,
d) rodný list manželův,
e) úmrtní list manželův,
f) všechny rodné listy
nezletilých a manželských dětí,
g) soudní rozsudek o rozluce.
5. Na úhradu kolkovného a poštovného
budiž zároveň
zasláno témuž okresnímu politickému
úřadu 30 Kč mezinárodní poštovní
poukázkou a dlužno dbáti toho, aby na rubu
poštovní poukázky (na odstřižku)
bylo uvedeno, k jakému účelu a kdo příslušnou
částku zasílá.
Poznámka: Ti; kdo uvedenou
částku pro prokazatelnou nouzi nemohou zaslati celou,
nebo mohou zaslati jen část nebo vůbec nic,
musí k žádosti, připojiti vysvědčení
nemajetnosti vydané nynější obcí
pobytu a žádati, aby jim potvrzení bylo vydáno
a zasláno zdarma."
Poněvadž váleční
poškozenci žijící v cizině musejí
si všechny tyto listiny opatřovati u příslušných
úřadů doma, domnívají se interpelanti,
že by bylo daleko jednodušší, aby ona data,
pokud je to možno, byla vyšetřena z úřední
povinnosti, čímž by se válečným
poškozencům nejen ušetřil čas
a námaha, nýbrž
také především úplně zbytečné
náklady.
Prostě neuvěřitelné
jest, jaké poplatky se vybírají při
takovýchto příležitostech od válečných
poškozenců. Tak bylo interpelantům oznámeno,
že norimberský konsulát žádal od
dělnické dívky za vysvědčení
o způsobilosti k manželství 320 Kč,
vedle toho zaplatila ještě výdaje za domovský
a křestní list, za vysvědčení
svobodného stavu a za potřebnou legalisaci, což
pohltilo dalších asi 100.- Kč.
Neméně tísnivě
zatěžuje válečné poškozence,
že v cizině musejí míti pas neustále
platný. Ačkoliv konsulární úředníci
znají válečné poškozence, kteří
dostávají důchod, jako státní
příslušníky, musejí k vydání
pasu připojiti vždy rodný a domovský
list a potvrzení o státní příslušnosti.
K tomu si musejí opatřiti tři pasové
podobenky. Jen za vydání pasového formuláře
žádá úřad 16 až 20 Kč
a za vydání pasu samého 60 Kč, takže
náklady na pas přijdou celkem na 200 Kč a
více.
Interpelantům bylo také
oznámeno, že se zemské úřady
dotazují válečných poškozenců,
zda žádali v Německu o přijetí
za občana. Pokládáme tento postup za neodůvodněný,
poněvadž důchod lze ztratiti teprve tehdy,
je-li občanské právo nabyto, ale to neznamená
teprve po propuštění ze státního
svazku, nikoliv však již pouhou žádostí
o přijetí za občana.
Ještě horší
jest, že zemské úřady hrozíce
zastavením důchodu žádají; aby
jim byla do konce března zaslána mzdová potvrzení.
Právě ve velkých podnicích provádějí
se v prvých měsících roku inventurní
a bilanční práce a váleční
poškozenci, v nich zaměstnaní, nemohou
prostě ve stanovené lhůtě dosíci
výpisu o mzdě. Hospodářsky samostatně
činní mohou však potřebná potvrzení
dostati od příslušných finančních
úřadů nejdříve koncem června.
Toho však zemské úřady nedbají.
Váleční poškozenci
trpí však také tím, že jejich podání
a žádosti nejsou buď vůbec vyřizovány
nebo tak zdlouhavě, že jest tím existence válečných
poškozenců svrchovaně ohrožena. Organisace
válečných poškozenců zpravidla
na své stížnosti odpověď vůbec
nedostane. Ale také podání v konkrétních
případech jsou
vyřizována téměř vždy
teprve po několika měsících. K ilustraci
uvádíme pouze tyto dva případy:
Bratří Pavel a Rudolf
Král z Altenburgu zažádali prostřednictvím
norimberského konsulátu o domovský list a
za rok jej ještě nedostali. Nemohou si tedy opatřiti
ani pas, nedostanou práci a hrozí jim, že budou
vykázáni. Podobně je tomu s válečnými
poškozenci bratry Kolary v Geře. Také oni,
ačkoliv o to usilují již několik měsíců,
nemohou dosíci domovského listu.
Těchto příkladů
dalo by se ovšem uvésti ještě více.
Tážeme se tedy pana
ministra:
1. Jaké poplatky se vyžadují
od československých státních občanů,
žijících v cizině, za opatření
osobních dokladů a jest ministerstvo ochotno osvoboditi
válečné poškozence od poplatků
nebo jim poskytnouti slevu?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti
čeho třeba, aby počet osobních dokladů,
které váleční poškozenci musejí
připojovati, byl pokud možno snížen a
řízení k jejich nabytí urychleno?
3. Jest ochoten naříditi
podřízeným úřadům, aby
podání válečných poškozenců
v cizině vyřizovaly s největším
urychlením a s největší ochotou; přihlížejíce
ke zvláštní sociální nouzi válečných
poškozenců, a jest ochoten dohodnouti se s panem ministrem
věcí zahraničních, aby také
československé zastupitelské úřady
takto postupovaly?
4. Jest ochoten stížnosti
v interpelaci uvedené vyšetřiti, podati zprávu
o výsledku šetření a postarati se o
nápravu?
V Praze dne 26. února 1929.
Pan ministr železnic ve svém
výkladu o dopravních nesnázích, nastalých
neočekávané krutými a dlouho trvajícími
mrazy prohlásil, že železniční
správa postavena byla před živelní pohromu,
které zabrániti nemohla žádná
lidská péče. Úplně oceňujíce
ohromné nesnáze, které skutečně
vznikly povětrnostními poměry,
musíme přece zjistiti, že jedině tím
nelze si naprosto dostatečně vysvětliti dopravní
pohromu, která nastala, nýbrž že to také
zavinily nedostatky a chyby systému. To vyplývá
již z toho, že naše železniční
doprava ještě než nastaly mrazy, trpěla
těžkými nedostatky,
jak zřetelně dokazují neobyčejně
četné železniční nehody a zpožďování
vlaků, které se stalo skoro bezvýjimečným
pravidlem: V době mrazů se ukázalo, že
v žádném evropském státě
nebyla železniční doprava ták těžce
postižena jako v Československu. Německé
dráhy přes svou neobyčejně hustou
železniční síť mohly udržeti
normální dopravu. Polsko, ačkoliv tam mrazy
byly ještě krutější než u
nás, mohlo dovézti své vlaky s uhlím
až na československé hranice a teprve u nás
nastalo osudné váznutí. I rakouské
dráhy, nehledě ke zvláštním nesnázím
na horských tratích mohly lépe udržeti
dopravu než československé. Tyto skutečnosti
neodvratně dokazují, že poukaz na přírodní
síly může naší železniční
správu zbaviti odpovědnosti jen částečně.
Hlavní příčinou,
že naše železnice selhaly, jest jejich chybná
personální politika, především
překotná restrikce personálu, která
naprosto nebyla provedena podle věcných ohledů:
Podle státního rozpočtu pro rok 1929 jest
stav personálu určen na 143.015 zaměstnanců,
to znamená proti
r. 1928 o 9.333 zaměstnanců méně a
proti r. 1927 o 17.153 zaměstnanců méně.
Železniční správa je tedy ještě
daleko přes restrikční zákon a samozřejmým
důsledkem této krátkozraké politiky
jest, že schází rozhodně nutná
osobní záloha pro onemocnění a dovolené.
Kdysi pro špatné počasí neobyčejně
vzrůstal počet nemocných chřipkou,
musil se ovšem mimořádně pociťovati
nedostatek zálohy.
Mimo to jest personál rozhořčen
a demoralisován soustavou politické protekce v osobní
politice, nespravedlivou a škodlivou systemisací,
nespravedlivým rozdělováním remunerací
a konečně i tím, že jest nedostatečně
opatřen ochrannými prostředky proti zimě
a teplými pokrmy obsahujícími tuk.
Ale i jiná omeškání
dlužno konstatovati. Poukazujeme jen na to, že účinkům
sněhových závějí bylo by bývalo
lze většinou předejíti, kdyby se byly
včas, jak se to vždy stalo ve starém Rakousku,
zřídily ochranné ploty a plaňky. Poukazujeme
dále na to, že po delší dobu, než
se projevilo zhroucení dopravy, byly vlaky normálně
zatěžovány bez zřetele
na nečas, čehož nutným následkem
bylo poškození četných strojů.
Pokud jde dále o to, že
vázne zásobování uhlím, dlužno
uvésti, že po mnoho let nebyly ústavy a podniky
odbírající uhlí, zásobovány
uhlím v dobách slabé konjunktury, to jest
již v létě. I to jest nedbalost státní
správy, aspoň pokud jde o veřejné
ústavy a podniky. Při rozumném hospodaření
se zásobami byla by se uhelná krise projevila nepochybně
mnohem slaběji.
Následky všech těchto
omeškání a nedostatků jsou mimořádně
závažné. Sám pan ministr železnic
konstatoval ve své řeči, že železnice
ztrácejí na příjmech 9 milionů
korun denně a musíme se tedy obávati, že
železniční provoz nejen že neposkytne
rozpočteného přebytku, nýbrž
že skončí nikoliv nepatrným schodkem.
Ale i pouhé účinky katastrofy na
státní finance sahají ještě dále.
Většina branné moci státu musila býti
povolána, aby železniční dopravu zachránila
před úplným zhroucením. Kolik to stálo,
nebylo dosud parlamentu oznámeno, ale jest jisto, že
část těchto útrat, použitá
včas byla by většinou
zabránila pohromě.
Ke škodám na státních
financích druží se škody sociální
a hospodářské. Že špatné
zásobování uhlím musilo právě
v nejkrutější zimě neblaze působiti
na zdraví lidu, není zapotřebí blíže
dovozovati. Neméně osudné byly následky
pro dělnictvo. Naprosto nepostačující
přistavování vozů, které kleslo
až na 30% potřeby, donutilo horníky pracovati
ve sníženém počtu směn a tím
velice zhoršilo jejich sociální stav. Ale mimo
to nedostatek uhlí způsobil, že provoz četných
podniků musil býti zastaven,
čímž byly krutě postiženy další
vrstvy dělnictva.
Toto mezení výroby
jest ovšem závažnou hospodářskou
újmou. Vedle toho byl ještě poškozen náš
vývoz uhlí. Poněvadž selhal dovoz československého
uhlí, bylo město Vídeň nuceno zaopatřiti
si uhlí z Poruří a hrozí nebezpečí,
že tím trvale poklesne vývoz československého
kamenného uhlí. Ještě hůře
jest tomu s hnědým uhlím. Smluvní
dodávky českého uhlí do Německa
nemohly býti provedeny pro nedostatek vozů, zvláště
když ministerstvo železnic, což naprosto nelze
pochopiti, zamítlo nabídku sasské železniční
správy, že mu poskytne vozy. Dlužno se obávat,
že to těžce poškodí vývoz
hnědého uhlí.
Skutečnosti zde uvedené
mají daleko větší význam než
jako pouhá otázka jediného správního
oboru.
Tážeme se tedy vlády:
1. Jest ochotna předložiti
sněmovně obšírnou a úplnou zprávu
o celém rozsahu, v jakém byl podniky zastaveny a
jak byla porušena doprava osobní a nákladní
a podrobně oznámiti, jaké hmotné škody
tím byly způsobeny železniční
správě a státním financím vůbec?
2. Jest ochotna oznámiti
sněmovně, jaká opatření učinila
a ještě hodlá učiniti, aby překonala
následky dopravní katastrofy?
3. Je-li ochotna vzdáti
se úplně pochybné úsporné soustavy
vůči zaměstnancům a napravit opět
zvláště škody způsobené
restrikčním zákonem?
4. Je-li ochotna ze železniční
správy vyloučiti všechny politické a
protekční vlivy?
5. Jakých opatření
se chopila nebo se příště hodlá
chopiti, aby zajistila vedení železniční
dopravy s hlediska dopravních nutností a hospodárnosti?
6. Co hodlá zvláště
učiniti, aby příště zabránila
podobným dopravním pohromám?