II. volební období. | 7. zasedání. |
Do našich obecných
škol chodí dosud vedle dětí pravidelně
vyvinutých také děti úchylné,
různých typů. Zvláštní
skupinou mezi nimi jsou děti slaboduché, méně
nadané, debilní, které nestačí
svými duševními schopnostmi ostatním
dětem, opožďují se při vyučování
a zůstávají zanedbány i po stránce
výchovné, ježto
ve třídách naplněných žactvem
po případě až do nejvyššího
zákonného počtu, učitel nemůže
jim věnovati tolik zvláštní pozornosti,
kolik potřebují.
Slaboduché děti
jsou přítěží v obecné
škole a zůstávají přítěží
i v životě veřejném, když školu
vychodily s vysvědčením na odchodnou. Z nich
vyrůstají často analfabeti, lidé odstrkovaní,
mravně neukáznění, protisociální,
na obtíž obcím a dorost pro věznice.
Je možno však i z takových
dětí vychovati užitečné členy
lidské společnosti, užije-li se vhodných
opatření výchovných. V pokročilých
zemích západních i severských vytvořila
se k tomu účelu již před léty
zvláštní soustava škol pomocných.
U nás neměla dosud
organisace pomocných škol zákonného
podkladu a zakládala se jen na výnosech bývalého
rakouského ministerstva kultu a vyučování.
V § 6 řádu
školního a vyučovacího z 29. září
1905, č. 159 ř. z., bylo jen povšechně
řečeno, že se mohou pro vyučování
méně nadaných dítek, kde toho poměry
vyžadují, s dovolením zemského školního
úřadu zřizovati zvláštní
pomocné nebo podpůrné třídy.
Potom výnosem ze dne 7. května 1907, č. 34.481/1906
byly dány zemským školním radám
pokyny, jak by asi měly býti zařízeny
pomocné školy a třídy.
Základní vadou této
provisorní organisace pomocných škol bylo,
že neupravovala a ani upravovati nemohla otázky, kterak
hraditi náklad na pomocné školy. Proto jen
některé pokročilé a zámožnější
obce se odhodlaly z dobré vůle zříditi
a vydržovati zcela svým nákladem pomocné
školy. Přes to vzniklo takovým způsobem
v 87 městech 159 pomocných škol, majících
asi 3000 žáků.
Průběhem doby stalo
se však vydržování pomocných škol
pro jednotlivé obce břemenem nadmíru tíživým,
zejména když se hospodářské poměry
obcí následky války tak zhoršily. Vzniklo
tedy nebezpečí, že leckterá obec bude
nucena odepříti další vydržování
pomocné školy a pomocná škola zanikne.
Lze proto jen vítati, že se vláda - vyhovujíc
i četným podnětům poslanecké
sněmovny i senátu - rozhodla řešiti
konečně otázku organisace pomocných
škol zvláštním zákonem, jehož
návrh předložila v červnu 1928 senátu
Národního shromáždění.
Senát osnovu projednal a schválil ve své
152. schůzi dne 13. listopadu 1928 ve znění,
jak se čte v tisku 1938 poslanecké sněmovny.
Kulturní výbor pojednal
o osnově ve čtyřech svých schůzích
dne 19. a 20. prosince 1928 a 15. a 27. února 1929.
Účelem přítomné
osnovy jest: 1. především postaviti organisaci
pomocných škol na řádný zákonný
základ, 2. podchytiti a zabezpečiti ústavy,
které dosud máme, 3. umožniti vydatnější
zřizování nových ústavů,
kde se jich objeví místní potřeba,
jakmile jen bude zabezpečen náležitě
vydržovací náklad bez značné
újmy spořádaného hospodářství
svazků územní samosprávy.
V prvém směru osnova
stanoví především účel
pomocných škol (§ 1) a jejich rozdělení
na kategorii škol veřejných a soukromých
(§ 2), dále obsahuje základní předpisy
a organisaci pomocných škol vnější
(§ 3) i vnitřní (§§ 4 a 5), pokud
jde o učebné osnovy, řád školní
a vyučovací i ostatní otázky výuky
a o počet žactva ve třídách.
Stanoví dále normy o
školní docházce (§§ 6 až 9)
a o učitelstvu, jeho vzdělání, právních
a služebních poměrech (§§ 10 a 11).
Ve směru druhém
ustanovuje osnova, že se dosavadní pomocné
školy, vydržované z dobré vůle
obcemi, mají proměniti na veřejné
školy podle tohoto zákona (§ 20) a že mají
býti tedy nadále vydržovány společně
obcemi, školním okresem a zemí, pokud se týče
i státem, tak jako obecné školy veřejné
vůbec (§ 16). Tímto způsobem se ulehčí
velmi podstatně obcím s pomocnými školami,
ježto s nich bude sňato rázem břímě
osobního nákladu, které je nejvíce
tížilo.
K třetí věci
směřují zejména ustanovení
osnovy o zřizování nových škol
(§§ 12 až 14 a 17).
Celková tendence osnovy
směřuje k tomu, aby pomocné školy byly
vybudovány jako speciální větev našich
škol obecných. Zachovává proto osnova
základní zásady, podle nichž je organisována
obecná škola, a odchyluje se od nich vůbec
jen tam, kde toho zvláštní potřeba těchto
speciálních ústavů nezbytně
vyžaduje. Kulturní výbor uznal tuto tendenci
za správnou, ježto nemůže býti
úkolem tohoto speciálního
zákona, aby přetvářel základní
principy výstavby našeho národního školství
ať po stránce ideově reformní, ať
po stránce hospodářské nebo školsko-politické
vůbec.
K jednotlivým paragrafům
osnovy bylo při jednání kulturního
výboru uvedeno toto:
§ 2 rozděluje pomocné
školy na veřejné a soukromé podle těchže
kriterií, která platí pro rozdělení
obecných škol podle § 2 zák. č.
62/1869 ř. z.
Při § 4, odst. 2,
bylo konstatováno, že mezi předpisy o vyučování
náboženském, tam zmíněné,
náleží také § 3 zákona č.
226/1922 Sb. z. a n. a tudíž i jeho odstavec 2, podle
něhož se tedy bude vyučovati náboženství
i na pomocných školách po 2 hodinách
týdně v každé třídě.
K §u 6 uvádí
kulturní výbor, že odvolání,
které podle poslední věty § 6, odst.
2, mohou podati rodiče nebo jejich zástupci do rozhodnutí
komise stran vřadění dítěte
do pomocné školy k zemské školní
radě, nelze upírati odkladného účinku,
když osnova takového účinku výslovně
nevylučuje.
Při § 8 bylo konstatováno,
že stanoví jen povinnost choditi do pomocné
školy. Tím však nemá býti řečeno,
že by debilním dětem škole odrostlým,
které by i dále chtěly choditi do pomocné
školy po uplynutí věku školou povinného,
musila býti další docházka do pomocné
školy odpírána. V takovém případě
naopak budiž v prováděcích
předpisech další docházka dovolena obdobně
podle § 39 řádu školního a vyučovacího
z r. 1905.
Při § 9 bylo uvedeno,
že podle předpisů platných pro obecné
školy, které se recipují i pro pomocné
školy, musí chudým dětem opatřovati
školní potřeby v zemi České obec
pobytu (§ 7 zák. č. 76/1882 čes. z.
z.), v zemi Moravskoslezské obec školní (§
55 zák. č. 77/1883 mor. z. z. a § 42 zák.
č. 41/1901 slez. z. z.) a v zemích Slovenské
a Podkarpatoruské škola, t. j. její vydržovatel
(§ 31 zák. čl. XXXVIII/1868).
Při § 10, odst. 3,
tlumočeno přání, aby se kursy pro
vzdělání učitelů pomocných
škol konaly i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
V § 11 byl podroben úvaze
zejména odst. 2 a bylo uznáno, že se nedoporučuje
zaváděti pro obsazování míst
na pomocných školách v platnost čl.
IV. zákona č. 306/1920 Sb. z. a n., ježto zvláštní
povaha služby na pomocných školách a prospěch
pomocných škol žádají co největší
volnost výběru mezi kandidáty, přihlížejíc
k jejich zvláštní kvalifikaci a osobním
vlastnostem pro tuto zvláště
nesnadnou, odpovědnou a obětavou službu a pak
k praktickému osvědčení v této
službě. Přísná zásada
staršinství, jak je obsažena zejména ve
2. větě cit. čl. I., by tento výběr
činila zcela nemožným.
Při § 15 bylo konstatováno,
že jeho 2. větu lze podle přirozeného
smyslu vykládati jen tak, že při rozhodování
o povinném zrušení třídy nutno
do počtu 12 dětí v ní čítati
všechny děti do ní skutečně chodící
a nikoli jen ty z nich, které jsou příslušnou
školou povinné.
Při § 18, odst. 3,
bylo vzato na vědomí, že existence soukromé
pomocné školy v obci zakládá sice možnost
zprostiti vydržovatele škol od povinnosti zříditi
veřejnou pomocnou školu (třídu) ve smyslu
§ 12, odst. 2, osnovy (obdobně jako je tomu při
obecných školách
podle § 2, odst. 2, zák. č. 62/1869 ř.
z.), že však nezakládá nikterak právního
nároku na takové zproštění. Dále
bylo konstatováno, že však existence soukromé
pomocné školy sama o sobě není nikterak
základem toho, aby bylo vysloveno zrušení veřejné
pomocné školy
(třídy) v obci jednou již řízené.
Kulturní výbor je
si sice vědom toho, že organisace pomocných
škol by po leckteré stránce měla býti
vybudována dokonaleji, než jak se činí
přítomnou osnovou. Na druhé straně
však uváživ závažné okolnosti,
zejména hospodářské vůbec,
a finanční situaci státu i svazků
územní samosprávy (obcí, okresů
a zemí) zvlášť, uznal, že je nezbytno
spokojiti se zatím aspoň s tím; co osnova
podává jako minimum dnes dasažitelné.
Oceňuje veliký význam
toho, že se osnovou přece jen dostává
pomocným školám po prvé pevného
základu zákonného a že se tím
jednak zabezpečuje další existence škol
již trvajících, jednak umožňuje
další lepší rozvoj pomocného školství,
usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně,
aby schválila osnovu zákona ve znění
přijatém senátem Národního
shromáždění jakož i senátní
resoluce a resoluce výboru kulturního.
Osnova zákona o pomocných
školách (třídách) má vedle
svého obecného významu kulturně-politického
rovněž veliký speciální význam
sociálně-politický.
Pomocným školám
(třídám) uložen je totiž důležitý
úkol, aby dětem ve věku školou povinném,
o nichž bylo úředně zjištěno;
že se pro nedostatek duševních schopností
nemohou s náležitým pospěchem vzdělávati
v obecné škole, jež však jsou vzdělání
schopny, poskytovaly výchovy a vzdělání,
kterého jinak dětem pravidelně vyvinutým
poskytovati má obecná škola.
Jde o t, zv. děti slaboduché,
méně nadané, debilní, tedy v důsledku
přirozených tělesných nebo duševních
vad sociálně slabé a ohrožené.
Takových dětí je u nás přibližně
asi 1% všech dětí školou povinných,
t. j: nyní asi 17.000. Děti tyto jsou sice povinny
podle všeobecných předpisů o školní
povinnosti choditi do obecných
škol, nechodí-li již do ústavů
speciálních nebo neučí-li se doma.
Též v obecné škole nestačují
takové děti svými duševními schopnostmi
ostatním dětem, opožďují se při
vyučování a zůstávají
zanedbané, ježto učitel jim ani při
nejlepší vůli nemůže věnovali
tolik zvláštní pozornosti; kolik potřebují.
Slaboduché děti jsou přítěží
v obecné škole, odnášejí si z ní
jen zřídka minimum vědomostí a dovedností
pro život potřebných a zůstávají
pak i v životě praktickém přítěží.
Jest proto v zájmu sociálním poskytnouti
těmto dětem výchovu, odpovídající
požadavkům pro život praktický.
Zkušenosti nabyté
v cizině i u nás ukazují, že lze i z
dětí debilních vychovati užitečné
členy společnosti, schopné samostatně
se vyživovati a plniti slušnou měrou občanské
povinnosti, užije-li se při jejich výchově
výsledků nápravné pedagogiky ve speciálních
školách náležitě organisovaných
při malém počtu dětí ve třídách
a svěří-li se jejich vyučování
učitelům pro tento nesnadný úkol speciálně
kvalifikovaným.
Přítomná
osnova jest u nás prvým legislativním aktem,
kterým má býti organisace pomocných
škol postavena na pevný zákonný základ,
ježto až dosud spočívala jen na výnosech
ministerských. Lze proto osnovu s hlediska sociálně-politického
vítati jako další krok na cestě, kterou
se naše republika
snaží postupně vybudovati soustavnou sociální
péče o občany sociálně slabé
vůbec a v jejím rámci o sociálně
slabou mládež zvlášť.
Kromě toho uplatňuje
se však v osnově ještě zvláštní
sociálně-politický zřetel, pokud jde
o učitelstvo pomocných škol. Až dosud
měl nedostatek zákonné organisace pomocných
škol za následek také to, že zůstávaly
vůbec neupraveny právní poměry jejich
učitelstva. Učitelé ti byli dosud odkázáni
jen na dobrou vůli dobrovolných vydržovatelů
pomocných škol. V této věci zjednává
osnova nápravu v §§ 10 a 11, ježto se jimi
staví právní poměry učitelstva
pomocných škol po prvé na pevný základ
zákona. Pokud jde o služební platy, zaručuje
se učitelům postavení obdobné, jako
mají podle § 13 učitelského zákona
č. 104/1926 Sb. z. a n.
učitelé na zvláštních státních
odborných školách pro hluchoněmé
nebo pro slepé.
Sociálně-politický
výbor projednal osnovu zákona o pomocných
školách ve své schůzi dne 6. března
1929.
V souhlase s výborem kulturním
konstatoval při § 15, že jeho 2. větu
lze vykládati správně jen tak, že při
rozhodování o povinném zrušení
pomocné třídy nutno jest do počtu
12 dětí v ní čítati všechny
děti, které do ní skutečné
chodí, bez ohledu na to, zda jsou docházkou do ní
povinny čili nic.
Při § 18, odst. 3.,
konstatoval výbor, že soukromá pomocná
škola, jejíž existence může způsobiti
odklad ve zřízení školy veřejné,
nečiní tuto soukromou školu školou veřejnou
a že proto nemohou býti ze zásadních
důvodů rodiče dětí donucováni,
aby své děti do ní posílali, ježto
docházka do soukromých
škol vůbec může býti vždy
jen dobrovolnou.
Sociálně-politický
výbor uváživ se svého stanoviska význam
osnovy usnesl se ve schůzi 6. března t. r. ve shodě
s výborem kulturním, doporučiti poslanecké
sněmovně, aby schválila osnovu ve znění
přijatém senátem Národního
shromáždění v jeho 152. schůzi
dne 13. listopadu 1928 beze změny.
Rozpočtový výbor
jednal ve své schůzi dne 7. března 1929 o
uvedeném usnesení senátu po stránce
finanční. Finanční dosah usnesení
senátu spočívá v §§ 16 a
17. Dle těchto ustanovení náklad na pomocné
školy uhradí se stejným způsobem jako
návrh na veřejné školy obecné
a měšťanské.
Pro nejbližší
dobu půjde vlastně jen o postupné přejímání
dosavadních škol a tříd, vydržovaných
dosud dobrovolně obcemi. Dosud máme takových
tříd 126. Osobní náklad na tyto třídy
činí asi 3 miliony. Z těchto 126 tříd
je již 90 vydržováno 90 okresními školními
fondy, resp. zeměmi, 13 tříd je vydržováno
státem. Zbývá tedy jen 23 škol, jichž
převzetí znamenalo by vzrůst nákladu
pro okresní školní pokladny a tím pro
země. Těchto 23 tříd znamenalo by
osobní náklad 500.000 Kč, který by
se rozdělil na jednotlivé země a také
na několik roků. Ale ani zde nejde o
nový náklad, nýbrž o snětí
tohoto nákladu z obcí na okresy, resp. země.
S hlediska rozpočtového
není tedy proti usnesení senátu námitek,
a ježto v odborových výborech usnesení
senátu bylo schváleno, doporučuje rozpočtový
výbor poslanecké sněmovně, aby schválila
dotčené usnesení i s resolucemi přijatými
senátem a výborem kulturním.
Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Pomocné školy (třídy)
zřízeny jsou k tomu, aby dětem ve věku
školou povinném, o nichž bylo úředně
zjištěno, že se pro nedostatek duševních
schopností nemohou s náležitým prospěchem
vzdělávati v obecné škole, jež
však jsou vzdělání schopny, poskytovaly
výchovy a nejpotřebnějšího vzdělání,
kterého jinak dětem pravidelně vyvinutým
poskytovati má obecná škola.
(1) Pomocná škola
(třída), zřízená nebo vydržovaná
podle tohoto zákona zcela nebo z části nákladem
státu, země, okresu nebo některé obce,
je veřejná a je přístupná dětem,
nehledíc na jejich vyznání náboženské.
(2) Pomocné školy
(třídy), jiným způsobem zřízené
a vydržované, jsou soukromé.
(1) Pomocné školy
jsou zpravidla samostatné školy s vlastní správou
a, pokud lze, i s vlastní budovou; dílna, zahrada
a hřiště jsou podstatnou jejich součástí.
Kde místní závažné okolnosti
nedopouštějí zřízení samostatné
školy pomocné, lze pomocné třídy
spojiti s obecnou školou jako zvláštní
její oddělení.
(2) O zařízení
školních budov a místností pro pomocné
školy (třídy) platí předpisy,
vydané pro školy obecné.
(1) Učebné osnovy,
řád školní a vyučovací
a vše, co náleží k vnitřnímu
uspořádání pomocných škol
(tříd), ustanoví ministerstvo školství
a národní osvěty v dohodě s ministerstvem
veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy a s ministerstvem sociální péče,
vyslechnuvši znalce školství a péče
o mládež.
(2) Předpisy o vyučování
náboženském, o jazyce vyučovacím,
o učebnicích a učebných pomůckách,
platné pro obecné školy, platí zásadně
i pro školy (třídy) pomocné.
(1) Největší
počet dětí v jedné třídě
pomocné školy ustanovuje se na 20. Je-li v pomocné
škole (třídě) dětí nad
20, zřídí se druhá třída
a druhé místo učitelské; bude-li dětí
nad 40, zřídí se třetí třída
a třetí místo učitelské a tak
podobně na každých dalších 20 dětí
zřídí se další třída
a další místo učitelské.
(2) Pomocná škola,
která po 3 školní léta po sobě
následující měla více než
8 tříd, budiž ihned rozdělena ve dvě
školy samostatné.