II. volební období. | 7. zasedání. |
I. posl. Kollárikové a súdr. min. školstva
a nár. osvety o chovanie správca ľudovej školy
v Budatine,
II. posl. dr. Klapky, Zeminové, Špatného a
druhů min. školství a nár. osvěty
o prodeji domu čp. 856 v Praze II., na Příkopě
ministerstvem školství a národní osvěty,
III. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové, dr.
Klapky a druhů min. železnic o zřízení
automobilní trati Brandýs n. L. - Mstětice
- Klánovice - Říčany,
IV. posl. Bergmanna, Hrušovského, Sladkého
a druhů vládě o slovenské výhodě
učitelstva,
V. posl. Špatného, dr. Klapky, Langra, Červinky,
Bergmanna a druhů min. nár. obrany o chystaném
dodávkovém monopolu pro vojenské dodávky
a o obtížích, jež při vojenských
dodávkách se činí výrobním
a pracovním družstvům,
VI. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové, dr.
Klapky a druhů min. financí o poměrech u
oddělení pohraniční finanční
stráže v Šátoroši u Lučence,
VII. posl. Vlčka, Lance a druhů min. spravedlnosti
o neoprávněném stíhání
členů obecního zastupitelstva v Kladně
státním zastupitelstvím pro § 14 zákona
na ochranu republiky,
VIII. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala,
Procházky a druhů vládě o křivdách
učiněných úředníkům,
bývalým certifikatistům,
IX. posl. Riedla, Langra a druhů min. spravedlnosti o neudržitelných
personálních nedostatcích u Nejvyššího
soudu v Brně,
X. posl. Netolického, dra Franke, Slavíčka,
dra Klapky a druhů min. spravedlnosti o zrušení
některých okresních soudů,
XI. posl. Karpíškové a soudr. min. spravedlnosti
o ochraně dítek nemanželských,
XII. posl. Brodeckého a soudr. min. vnitra, že se
četnickým gážistům odpírají
stěhovací výlohy, když se jedná
o přeložení t. zv. "zaviněné",
XIII. posl. Brodeckého a soudr. min. vnitra o zbytečně
vyhozených penězích za pistole pro četnické
strážmistry,
XIV. posl. Simma a druhů min. školství a nár.
osvěty o vánočních remuneracích,
vyplacených z t. zv. správních přebytků
učitelům německých menšinových
škol,
XV. posl. Kaufmanna a soudr. min. vnitra o rozpuštění
obecní správní komise v Chomutově,
XVI. posl. inž. Nečase, dra Dérera, Bečko
a soudr. vládě o vybudování vysoké
školy technické na Slovensku,
XVII. posl. inž. Nečase, Koudelky, Bečko, dra
Dérera a soudr. vládě stran provádění
zákona o pozemkovém katastru,
XVIII. posl. Blatné, Kirpalové a soudr. min. sociální
péče o nedostatečném provádění
zákona o práci dětí,
XIX. posl. Blatné, Tauba a soudr. min. veř. zdravotnictví
a tělesné výchovy o zřízení
okresních zdravotních rad,
XX. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o rozpuštění
chomutovské obecní správní komise.
Jozef Čajda, správca štátnej ľudovej
školy v Budatine, po čas vyučovania hrubým
a neľudským zpôsobom týra školské
deti. Ako dôkaz podávame zápisnicu, ktorá
bola zpisaná s občiankou Máriou Janasikovou.
napísaná dňa 9. januára 1929 v Budatine
v záležitosti občianky Márie Janasikovej
v Budatine.
Správca štátnej školy, Jozef Čajda
v Budatine, ubil dňa 7. januára, alebo 8. januára
1929 dcéru Márie Janasikovej v Budatine po ruke
rákoskou tak, že dieťaťu do rána
prst odobral a celá ruka mu zapuchla, takže dieťa
sa celú noc svíjalo v bolestiach a vo strachu nechcelo
sa priznať matke, že odkiaľ to má. Až
spolužiačka jej Kyselová vyzradila, že
dievča po ruke ubil správca školy a pri tom
podotkla, že toto dieťa tak zbil vo škole, že
ho zaliala nosom krv, takže po skončenie vyučovania
držal dievča ešte skoro polhodiny vo škole,
pokiaľ sa mu krv zastavila.
Matka keď sa toto dozvedela, odobrala sa ku správcovi
školy a žiadala od neho vysvetlenie, prečo jej
dieťa tak ubil. Správca hrubým zpôsobom
priskočil k nej a chcel ju zo školy vyhodiť,
keď ale sa ho pýtala prečo, tak ju udrel po
tvári tak, že jej pri tom zlomil náušnicu
a na tvári jej zostaly po všetkých peti prstoch
znaky. Potom ju vyhodil na chodbu, kde keď sa proti tomuto
jednaniu ohradzovala, chytil železnú tyč, vrhnul
sa na ňu a udrel ju s ňou, pri čom jej strhol
ručník, ktorý ona tam nechala a vyhodil ho
na dvor, na staré železné kachle.
Tieto údaje možno potvrdiť lekárskym vysvedčením,
ktoré sú pripojené k súkromnej žalobe,
podanej oproti tomuto správcovi školy.
Skončené a podpísané.
V Budatine 10. januára 1929.
Takýchto prípadov je v obci celá rada. Postup
správca voči matke a žiakom pobúril
celú obec, takže dochádza po celej obci k veľkému
rozhorčeniu a preto podpísaní sa zpytujú:
1. Zná pán minister tento prípad?
2. Čo hodlá pán minister učiniť,
aby sa takéto prípady neopakovaly?
Nech ministerstvo školstva bezodkladne zakročí
proti tomuto surovému a neľudskému týraniu
detí a rodičov a vinníka potrestá
a okamžite zo školy uvedenej odvolá.
V Prahe, dňa 14. februára 1929.
Zemský úřad v Praze, jako úřad
nadační, měl ve správě dům
studentské nadace konviktní čp. 856 na Příkopě.
Jde o dům ohromné ceny, který je situován
na místě, jehož hodnota rapidně stoupá.
Ačkoliv by bylo velmi mnoho interesentů o toto místo,
byla tato budova napřed prodána ministerstvem školství
a národní osvěty, při čemž
vůbec nebylo vypsáno veřejné řízení
nabídkové.
Tento dům byl svého času odhadnut zemskou
správou politickou a odhad byl daleko vyšší,
než cena trhová, za kterou byl bez provedení
ofertního řízení prodán. Ještě
před prodejem byly činěny nabídky
daleko vyšší, než docílená
trhová cena, vedle toho podávala námitky
obec pražská uvádějíc, že
se prodejem domu ocitne bez přístřeší
akademické gymnasium a ústav pro vzdělání
učitelů.
Po stránce právní je nutno zdůrazniti,
že kompetenci k prodeji domu měl úřad
nadační, t. j. zemská správa politická,
resp. zemský úřad, nikoli ministerstvo školství.
Ministerstvo školství tvrdí sice, že dům
není výnosný, avšak určitými
úpravami dalo by se docíliti rentability domu.
Postup, který zachovalo ministerstvo školství
a národní osvěty nebudí přesvědčení,
že byl šetřen zájem státu a že
se zpeněžení této budovy stalo způsobem,
který by za veřejné kontroly zaručil
docílení nejvyššího obnosu.
Táží se proto podepsaní pana ministra
školství a národní osvěty:
1. Jest ochoten podati zprávu o tom, proč nebyl
zachován při prodeji nadačního domu
čp. 856 v Praze II. obvyklý administrativní
postup?
2. Jest pan ministr ochoten provésti zevrubné šetření
o této věci a podati podrobnou zprávu o tom,
proč nebylo vypsáno nabídkové řízení,
proč nebylo přihlédnuto k vyšším
nabídkám, které byly před prodejem
domu známy a proč byl dům prodán za
cenu nižší, nežli za kterou byl odhadnut
svého času zemskou správou politickou?
V Praze dne 8. února 1929.
Na žádost interesovaných obcí zahájila
správa poštovní automobilní dopravy
v Praze jednání o zřízení poštovní
automobilní trati pro dopravu osob, která by probíhala
obcemi Říčany, Sluštice, Jirny, Klánovice,
Mstětice, Ostrov, Zápy - Brandýs n. L. a
zpět. Byla sjednána se súčastněnými
obcemi dohoda nejen o podmínkách, za kterých
by se tato trať zřídila, ale i o jízdním
řádě. Ministerstvo železnic se však
postavilo proti zřízení této trati
s odůvodněním, že by prý pro
železniční správu vznikla zřízením
této trati konkurence ke škodě podniku železničního.
Tento důvod, obava před konkurencí, není
pro železniční správu nijak lichotivý,
pro interesenty však nepochopitelný a s věcného
hlediska pro stát škodlivý. Kde se dva státní
podniky nemohou dohodnout a hádají se o konkurenci,
tam obyčejně vyhrává třetí
a tím jest podnikatel soukromý. Tak se stalo i v
tomto případě, neboť na částečném
úseku této trati uchytil se již podnikatel
soukromý a zřídil dopravu osob automobilem
(autobusem).
Že takovéto případy jen zesměšňují
státní správu a podnikání státní,
nelze pochybovati. Že obecenstvo nepříznivě
posuzuje jednání státní správy
a přisuzuje jí naprostou neschopnost pokračovati
s duchem doby a vyhovovati potřebám občanstva,
leží na bíledni. Že jeden státní
podnik brzdí činnost jiného státního
podniku pouze z konkurenční obavy, je pro občanstvo
nepochopitelné. Důvody ministerstva železnic
jsou neudržitelné.
Pro nepatrnou újmu na příjmech, která
ostatně není prokazatelna, ale kterou by nejméně
jednou tolik vyzískal druhý státní
podnik, znemožní se velmi důležitá
automobilová trať, která by přinesla
užitek nejen státní pokladně, ale i
zejména obyvatelstvu celého zmíněného
kraje. Pro zkostnatělou utkvělou myšlenku o
nebezpečné konkurenci způsobí se nenahraditelná
národohospodářská škoda celému
kraji i státu, poněvadž tam, kde stát
jako podnikatel prokáže nepochopení, obchodní
liknavost a nepohotovost, využije těchto slabin státní
podnikavosti podnikatel soukromý. Státu ujde zisk,
vznikne škoda hmotná i morální. Aby
vynikl národohospodářský význam
a důležitost této tratě pro státní
pokladnu a pro občanstvo, uvádíme toto:
Tvrzení o konkurenci jest výsledkem nedostatečné
znalosti poměrů ve zmíněném
kraji. Ministerstvo železnic mělo patrně na
mysli pouze spojení města Brandýsa n. L.
s Prahou. Přiznáváme, že spojení
toto jest dosti výhodné, ačkoliv by se autobusovým
spojením se Mstěticemi ještě zlepšilo.
Mimo to také lázně Ostrov, které jsou
vzdáleny od stanice Mstětice - Ostrov asi 4 km,
nemají s Prahou přímého železničního
spojení. Vzdálenost tato je příliš
veliká, uváží-li se, že lázně
Ostrov navštěvují hlavně nemocní
rheumatismem, kteří chůzi 4 km podnikati
nemohou.
Ministerstvo železnic nevzalo však naprosto v úvahu
ostatní komunikační poměry. Na projektované
trati z Říčan do Brandýsa n. L. leží
letní sídlo Klánovice, dále lázně
Ostrov a v bezprostřední blízkosti Brandýsa
n. L. lázně Houška. Jest jisto, že autobusové
linky používali by v hojné míře
obyvatelé a návštěvníci Klánovic
k dojížďkám do lázní Ostrova
i Houšky a spojili by tím letní pobyt s koupelemi
ve jmenovaných lázních. Naopak zase lázeňští
hosté z Houšky a Ostrova činili by jistě
hojné návštěvy do letního sídla
Klánovic. Také obyvatelé Brandýsa
n. L. i St. Boleslavi činili by časté výlety
do Klánovic, kdyby bylo přímé spojení
a naopak obyvatelé klánovští používali
by hojně autobusu k návštěvě
těchto obou míst. Nyní vzájemné
návštěvy možné nejsou, poněvadž
z Brandýsa n. L. do Klánovic je spojení pouze
přes Prahu, což vyžaduje velkého nákladu
a dlouhého času.
Ještě jedna velice důležitá okolnost
mluví pro spojení až do Brandýsa n.
L. Velké obce Jirny, Šestajovice, Nehvizdy nemají
nyní přímého spojení se svým
okresním městem Brandýsem n. L. Obce tyto
vzdáleny jsou 14 až 15 km od svého okresního
města. Obyvatelé těchto obcí musejí
docházeti do Brandýsa n. L. v mnohých záležitostech
úředních, k soudu, bernímu úřadu,
okresní správě politické, okresní
správní komisi a pod. Za nynějších
poměrů musí buď celou cestu konati pěšky,
anebo docházeti do Mstětic a odtamtud jeti 15 km
drahou, ačkoliv silniční spojení mezi
Mstěticemi a Brandýsem n. L. je pouze 7 km. Všecky
tyto obce uvítaly by s povděkem, kdyby se jim dostalo
přímého spojení s jejich okresním
městem. Přímé spojení jižní
části okresu brandýského mělo
by také význam pro návštěvu státního
reálného gymnasia, odborné školy pokračovací
a odborných škol pro učně v městě
Brandýs n. L.
Jest jisto, že prodloužením autobusové
linky z Říčan až do Brandýsa
n. L. vyvinul by se také obchodní styk mezi oběma
konečnými stanicemi, který nyní následkem
špatného spojení není žádný.
Velký význam mělo by toto spojení
též pro listovní a balíkovou poštu
v celém jižním okresu brandýském,
kde by zásilky poštovní nemusily býti
dopravovány přes Prahu.
Z důvodů zde uvedených vyplývá
jasně, že projektovaná autobusová linka
bude míti velký význam a že také
železniční erár újmy neutrpí.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní:
1. Jest pan ministr železnic ochoten změniti neudržitelné
a neodůvodněné zamítavé stanovisko
ministerstva železnic proti zřízení
poštovní autobusové trati Říčany
- Klánovice - Mstětice - Brandýs n. L. v
zájmu státu a občanstva tohoto kraje?
2. Jest ochoten sděliti podepsaným, co v této
věci učinil aneb učiniti hodlá?
V Praze dne 14. února 1929.
Nejednotný postup, jak se přiznává
t. zv. slovenská výhoda státním zaměstnancům
na Slovensku a Podkarpatské Rusi, vyvolal mnoho zlé
krve. V učitelstvu byl Čechům přiznán
postup o jednu hodnostní třídu, Slovákům
pouze započítání 3 let do postupu.
Zákon čís. 104/1926 zrušil však
toto nabyté právo učitelstva na Slovensku
a Podkarpatské Rusi, ačkoliv zákonodárce
neměl takovéto opatření na mysli,
zejména když výnos ministerstva školství
a národní osvěty ze 14. ledna 1922, čís.
125.307/21 výslovně praví, že tuto výhodu
budou učitelé požívati toliko po dobu
služby na státních školách obecných
a měšťanských na Slovensku, další
výnos referátu ministerstva školství
a národní osvěty ze dne 13. května
1925, č. 13.682/I vyzýval všechno učitelstvo,
aby si placením zvýšeného pensijního
příspěvku, zvýšeného o
příspěvek ze slovenské výhody,
zajistilo slovenskou výhodu pro pensi, a výnos min.
školství a nár. osvěty ze dne 14. ledna
1922, č. 125.307/21 zřetelně říká,
že při případných zákonných
úpravách zůstává slovenská
výhoda nedotčena a bude podle poměrů
přiznána jako vyrovnávací přídavek.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní:
1. Jest vláda ochotna zaříditi, aby slovenská
výhoda učitelstva na Slovensku byla spravedlivě
upravena a aby jako nezákonná zrušena byla
veškerá, úmyslu zákonodárcovu
odporující opatření, učiněná
při provádění zákona platového
čís. 104/1926?
2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným,
co v této věci zařídila aneb učiniti
hodlá?
V Praze dne 14. února 1929.
V poslední době ustavila se "Společnost
pro dodávky zboží lněného a bavlněného
v Praze", která zabývá se také
vojenskou konfekcí. Předstírajíc různé
výhody vojenské správě, zejména
pokud jde o udržování většího
skladu bavlny, lnu a příze pro naléhavou
vojenskou potřebu v případech nepředvídaných,
pokouší se uvedená společnost, aby z
vojenských dodávek vyloučena byla zdravá
soutěž, kterou ministerstvo národní
obrany dosud ušetřilo desítky milionů
korun. Společnost ta chce získati dodávkový
monopol, aby pak mohla libovolně diktovati ceny.
Snahy po dodávkovém monopolu tříštily
se jedině o vydatnou soutěž výrobních
a pracovních družstev při dodávkách
prádla a vojenské konfekce. Zjevy při poslední
soutěži o dodávku vojenského prádla,
za které jsou odpovědny tytéž firmy,
které usilují o dodávkový monopol,
jsou krajně poučné. Zkartelované firmy
přicházely již zde s pevně ujednanou
cenou, ne právě nízkou. Těžko
lze však reelností vysvětliti nabídky
kalika v jedné a téže jakosti za ceny Kč
3.24, 3.34 a 3.61. Cenová diference, i když se jí
měla znemožniti soutěž družstev,
jest příliš nápadnou a postrádá
jakéhokoliv odůvodnění.
Závazek Společnosti pro dodávky lněného
a bavlněného zboží o udržování
skladu bavlny, lnu a příze lze bráti se značnou
reservou, jak dokazují zkušenosti se železnou
reservou uhlí. Bylo by zde třeba stálé
kontroly nestranných odborníků s nezaručeným
ovšem úspěchem. Otázka tato dala by
se daleko účelněji vyřešiti konsignačními
sklady bavlny, vlny a lnu. Pokládáme proto za naprosto
vyloučeno, aby projektovaným monopolem dalo se spoutati
ministerstvo národní obrany. Usilovalo by při
tom ještě o to, aby v područí monopolu
byly uvedeny svazy výrobních družstev. Zdá
se, že některým činitelům stýská
se po starých rakouských "Armelieferantech",
s nimiž lze se snáze dohodnouti než se svazy
výrobních družstev.
Mnoho družstev stěžuje si do pokusů vyloučiti
zejména dělnická družstva ze spoluúčasti
na vojenských dodávkách. Podmínky
pro vojenské dodávky se tendenčně
zostřují, jako by se usilovalo o to, aby vojenských
dodávek zúčastnili se jen majitelé
velkých podniků a to ještě v omezeném
počtu.
Zjev tento jest tím povážlivější,
poněvadž se děje před projednáváním
zákona na obranu státu, v době, kdy všechny
státy přímo uměle vydupávají
podniky, které v době války pro vojenskou
správu by mohly pracovati a úzkostlivě se
všemožnou podporou pro tento účel se snaží
udržeti podniky již existující.
Družstva prokázala s dostatek, že v nejvážnějších
okamžicích státu může na ně
vojenská správa právem a plně spoléhati.
Bude proto nutno přesně zjistiti, zda platné
zákony, nařízení a ustanovení
se nedodržují nebo obcházejí z prosté
neznalosti příslušných referentů,
či zda podklad k těmto zjevům dlužno
hledati v něčem jiném.
Nelze pustiti se zřetele, že s otázkou vojenských
dodávek družstvům jest úzce spjata otázka
nezaměstnanosti v době hospodářské
krise a že úkolem vojenských dodávek
mimo jiné jest také umírnění
nezaměstnanosti, čímž stát dociluje
opět úspor v jiném směru.
V "Úředním Listě" republiky
Československé ze dne 8. ledna 1929 čj. 45.999-V/2
vypsalo ministerstvo národní obrany veřejnou
soutěž pro dodávku 300.000 košil (vz.
25) a 300.000 podvlékaček (vz. 25) pro vojsko.
Podle dosud platné vyhlášky ministerstva sociální
péče ze dne 17. listopadu 1925, č. 240 Sb.
z. a n. stanoveny jsou pro vzor 25 mzdové sazby ve dvou
třídách při rozlišování
práce dílenské a práce domácí.
S tímto platným nařízením jest
v rozporu obsah vyhlášky (druhý sloupec, odstavec
druhý), kde se praví:
"obvyklých kalkulací cen košil a podvlékaček
vojenská správa nežádá ani nepředpisuje
mzdy, jež třeba platiti za šití."
Citovaná vyhláška nerespektuje také
nařízení vlády republiky Československé
ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb. z. a n. (34, 35) a
také pominuta byla ustanovení zákona ze dne
19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n.
Zdá se, že referent neměl tušení,
že dosud ani zmocňovací zákon ze dne
24. července 1917, č. 307 ř. z., jakož
i ministerská nařízení ze dne 16.
listopadu 1917, č. 448 ř. z. a ze dne 8. března
1918, č. 91 ř. z. nebyla zrušena, nýbrž
dosud platí.
Podepsaní se táží:
1. Jest pan ministr národní obrany ochoten zaříditi,
aby soutěž dělnických družstev
při vojenských dodávkách nebyla ztěžována
nedodržováním zákonů a předpisů?
2. Jaké kroky hodlá pan ministr podniknouti, aby
vojenská správa nebyla vydána na milost a
nemilost textilního kartelu připravovaným
dodávkovým monopolem?
3. Jest pan ministr ochoten způsobiti, aby při soutěži
o vojenské dodávky byla respektována platná
nařízení ministerstva sociální
péče, a zabrániti, aby se dodávkové
řízení nestalo zmatečným?
V Praze dne 15. února 1929.
Dne 31. prosince 1928 zastřelil se v oddělení
pohraniční finanční stráže
v Šátoroši u Lučence respicient Václav
Podskalský, jenž zanechal po sobě nezaopatřenou
rodinu a dopis, v němž za příčinu
sebevraždy udává šikanování
nadřízených. Podskalský byl legionář.
Před několika měsíci byl do Šátoroše
přesazen úsekový inspektor Burian, který
Podskalského pro jeho přímou povahu nenáviděl
a na něho si zasedl, šikanuje jej velmi rafinovaně.
Novoroční remunerace byla rozdělena mezi
zaměstnance tohoto oddělení tím způsobem,
že ti, kteří konali nejméně pohraniční
služby, obdrželi 200 - 600 Kč a ti, kteří
stále téměř hlídali hranice,
obdrželi pouhých 50 Kč. Podskalský tento
peníz vrátil jako nepřiměřený,
čímž popudil ještě více
svého nadřízeného. V den sebevraždy
měl Podskalský nový výstup se správcem
inspektorátu Burianem při vyučování
ve škole. Burian mu vytýkal, že látku
brzo skončil a když se Podskalský hájil,
že pokračuje ihned v látce druhé, zakazoval
zase kouření atd. Podskalský vrátil
se ze školy velmi rozrušen a trpce si před svědky
stěžoval na toto šikanování.
Za několik hodin na to se zastřelil. Sebevraždu
jeho četnictvo vyšetřovalo a v jeho protokolech
budou také pohnutky sebevraždy Podskalského
osvětleny. Burian prohlásil, že je to již
u něho třetí případ a snažil
se věc svésti na rodinné poměry.
Rodinné poměry Podskalského byly však
naprosto urovnané, takže zde nelze hledati příčinu
jeho sebevraždy. Podskalský po kontroversi s Burianem
prohlásil svojí manželce i dozorci Krátkému,
že se pro soustavné šikanování
Burianem zastřelí.
Podskalský sloužil poctivě a řádně.
Poměry u oddělení pohraniční
stráže v Šátoroši byly již dávno
nesnesitelné a již 15. února 1925 stěžovali
si tamnější zaměstnanci písemným,
všemi podepsaným podáním prostřednictvím
vrchního inspektorátu pohraniční finanční
stráže v Lučenci na gen. finanční
ředitelství v Bratislavě.
Na tuto stížnost obdrželi 26. března 1925
odpověď č. 6414/1925, že proti těm
zaměstnancům, kteří napříště
podobné stížnosti podají, bude zakročeno
disciplinárním řízením.
Na místo nápravy a odstranění nezákonného
postupu správce oddělení dostalo se jim výhrůžky.
Za takových okolností není divu, že
vyvrcholily poměry tyto v sebevraždu Podskalského,
který byl také jedním ze stěžovatelů.
Tento neudržitelný systém nadřízených
úřadů dohnal jednoho ze stěžovatelů
k sebevraždě a nutno proto záležitost
tuto přísně a nestranně vyšetřiti
a nápravu zjednati dříve, než najde
Podskalský dalších následovníků.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní pana ministra financí:
1. Jest ochoten provésti o poměrech u oddělení
pohraniční finanční stráže
v Šátoroši nejpřísnější
šetření a zjistiti příčiny
sebevraždy Podskalského a ukáže-li se,
že nepříslušné jednání
představených dohnalo Podskalského k sebevraždě,
dáti vinníky co nejpřísněji
potrestati?
2. Jest ochoten zjednati nápravu všech závad,
jež u tohoto oddělení budou zjištěny?
3. Jest ochoten sděliti podepsaným, co v této
věci zařídil a jaký byl výsledek
vyšetřování poměrů u zmíněného
oddělení pohraniční finanční
stráže a příčin sebevraždy
Podskalského?
V Praze dne 14. února 1929.