Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dále navrhuje osnova úlevu, pokud jde o manipulaci při evidenci nákladů trestního řízení. Tyto náklady zakládá podle zákona stát. Teprve po skončeném trestním řízení rozhodne soud podle výsledku řízení, zda některá ze stran je povinna tyto náklady státu nahraditi nebo zda založené náklady na př. v případě zastavení trestního řízení nebo osvobozujícího rozsudku v řízení konaném na veřejnou žalobu, připadnou definitivně k tíži státní pokladny. Zároveň má určiti soud číselnou výši nákladů, které mají býti nahrazeny. Aby bylo možno tuto číselnou výši podle skutečných výdajů určiti, musí býti podle platných předpisů (§ 2 zák. čl. XLIII/1890, § 134 soud. instr.) založen v trestním spise seznam útrat, do něhož se postupně zapisují všechny útraty, které stát v trestním řízení založil. Uvážíme-li, že v roce 1926 napadlo soudům přes 480.000 trestních případů, učiníme si představu, jak ohromnou je manipulační práce spojená s touto evidencí útrat založených státem. Tato práce není však úměrná výsledku, poněvadž v převážné většině případů dojde k zastavení trestního řízení nebo k rozsudku osvobozujícímu a útraty nese pak ve veřejnožalobních trestních věcech definitivně stát. Podle výkazů o činnosti státních zastupitelstev v r. 1926 (Zprávy státního statistického úřadu 1927, č. 133) bylo zastaveno trestní řízení proti 115.487 osobám, z obžalovaných 44.308 osob bylo pak 8802 úplně osvobozeno. Odsouzeno bylo 29.898 osob, tedy asi ¹/₅ celkového počtu. Avšak i u této pětiny případů byly, jak ze zkušenosti známo, ve většině případů útraty prohlášeny soudem předem za nedobytné, a z těch útrat, které byly prohlášeny za dobytné, bylo jen málo dobyto. O tom svědčí tato data uzávěrky účtů v roce 1926 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (na Slovensku a Podkarpatské Rusi v roce 1926 nebyly útraty trestního řízení ještě dobývány soudy, nýbrž finančními úřady). Na výlohy trestního soudnictví bylo vydáno 16,497.479 Kč 50 h, na náhradách nákladů trestních a náhradě za výživu vězňů v soudních věznicích bylo přijato 771.381 Kč 26 h. Příjem z náhrady nákladů trestních a na výživu trestanců umístěných v trestnicích nepadá tu tak na váhu, ježto náklady výkonu trestu, které i příště mají býti hrazeny podle skutečného vydání, činí větší část těchto nákladů. Ze srovnání čísel je patrno, že toliko 4.66% výloh bylo skutečně dobyto. Z toho všeho je tedy jasno, že ohromná práce vynaložená během řízení na evidenci útrat založených státem jen za tím účelem, aby mohly býti v nepatrném procentu případů uloženy a dobyty útraty skutečně vzešlé, není v žádném poměru k výsledku. Osnova proto navrhuje po vzoru rakouského zákona číslo 233/1925 BGBl., aby běžné útraty byly paušalisovány a náhrada jich aby byla ukládána výměrkem. Jiné útraty, jako útraty opatření ve vazbě a útraty výkonu trestu bude nutno ovšem i v budoucnosti hraditi individuelně. Evidence těchto útrat nedá však během řízení žádnou práci. Mimo paušál mají býti hrazeny také některé poplatky znalců a tlumočníků, které převyšujíce míru obvyklého, nedají se spravedlivě započítati do výměrku. Podle znění osnovy bude ovšem možno uložiti náhradu útrat výměrkem jenom tehdy, když skutečně některé takové útraty v řízení vzešly; nevzešly-li žádné, pak přirozeně náhrada jích odpadá. Odstupňování výměrku vyhrazuje osnova vládnímu nařízení, poněvadž jeho částky se budou časem jistě měniti a jejich ustanovení vyžaduje obsáhlého propočítání. Z téhož důvodu má býti také účinnost § 16 stanovena vládním nařízením. Stane se tak, jakmile toto propočítání bude provedeno.

Konečně obsahují trestní řády také některá ustanovení, která činí určitá opatření závislými na výši peněžité částky. Tak v § 376, odst. 2., tr. ř. z roku 1873 připouští se kumulativní vyhlašování podezřelých věcí, nepřesahujících cenu 50 Kč, v § 453, odst. 2., cit. tr. ř. stanoví se nutnost svědecké přísahy v přestupkovém řízení, jde-li o přestupek, který má za následek trest na penězích nejméně 200 Kč. I tyto peněžité částky mají býti zvýšeny. Naproti tomu nenavrhuje se zvýšení částky 50 Kč v § 547 uh. tr. ř., poněvadž vyloučení odvolání proti výměře trestu v řízení před okresními soudy i v případech, kdy byl uložen toliko trest na penězích přesahující tuto částku, by bylo příliš přísné.

V části III. rozšiřuje se platnost ustanovení §§ 10 - 15 i na řízení před soudy vojenskými. I tam bude míti zvýšení peněžitých částek, rozhodných pro kvalifikaci trestného činu, za následek přesun kompetence ze soudů divisních na soudy brigádní, a nutno proto uvažovati, jak by se dalo těmto soudům ulehčiti.

Řízení mandátní je institucí ve vojenském soudnictví dosud neznámou. Že nebylo pojato do vojenských trestních řádů z roku 1912, dá se vysvětliti tím, že rozhodovací soudcovská moc byla v nich dána jen shromážděným soudům válečným, takže svěření trestních příkazů samosoudci by bylo prolomením zásady rozhodování sborového. Dnes však rozhoduje u brigádních soudů samosoudce a nestojí proto zavedení trestního příkazu do vojenského soudnictví tato zásada v cestě.

Při zavedení této instituce do vojenské justice bylo ovšem třeba pamatovati na některé zvláštnosti, plynoucí z vojenského trestního práva a z vojenského poměru souzených osob. Především na to, že ve vojenském trestním právu je odnětí vojenské hodnosti nejen trestem, nýbrž vyskytuje se i jako zostření trestu a jako následek odsouzení. Ustanovení § 11, odst. 1., by samo nepostačovalo k vyloučení jeho z trestního příkazu. Kromě toho nutno vysloviti, že v trestním příkaze třeba uvésti vedle dat obsažených v § 12 také vojenskou hodnost, kmenové těleso (setninu) a posádku obviněného.

Pokud jde konečně o úlevy poskytnuté v § 15, odst. 2. a 3., nemohou býti dovoleny v trestních věcech gážistů, poněvadž tam po soudním rozsudku následuje téměř vždy řízení kárné, pro které mají rozhodovací důvody rozsudku značný význam. Tak na př. je kárný výbor vázán skutkovými zjištěními rozsudku. Z toho důvodu bylo nutno uvedené úlevy omeziti na rozsudky vynesené proti příslušníkům mužstva.

Ostatní ustanovení oddílu druhého nemají pro vojenské soudnictví významu. Zejména nemá významu § 16, protože podle § 408 voj. tr. ř. nese náklady vojenského trestního řízení vždy stát.

Zrušení některých zákonných ustanovení, jak je navrhuje § 19, jakož i prodloužení účinnosti jiných zákonných ustanovení, jak je navrhuje § 21 osnovy, bylo již odůvodněno na příslušných místech. Ustanovení § 20 je pak odůvodněno plně tím, že zmírnění trestního zákona, jak je navrhuje § 1 - 3 osnovy, nemůže přijíti k dobru těm, kteří již byli podle starého zákona pravoplatně odsouzeni, a kteří by jinak v případě obnovy řízení měli proti státu nárok na náhradu za bezprávné odsouzení.

Přechodná ustanovení § 22 jsou upravena tak, že změnou obsaženou v tomto zákoně nemůže býti obviněný nikdy poškozen, poněvadž užíti je vždy ustanovení nejpříznivějšího.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi přísluší trestním soudům souditi také v trestních věcech důchodkových. Bez zvláštního ustanovení zákona bylo by některých ustanovení tohoto zákona užíti i v těchto věcech (tak zejména §§ 5, 6 a 8). Pro souvislost s trestním právem finančním na ostatním území republiky vyhrazuje se však tato úprava novému důchodkovému trestnímu zákonu.

Provedení tohoto zákona nebude vyžadovati žádného nákladu. Jak již bylo na několika místech odůvodnění zdůrazněno, bude míti provedení tohoto zákona za následek značné úlevy v oboru trestního soudnictví. Proto je účelno, aby byl co nejdříve projednán.

Tabulka I.

*) V roce 1922 - 1924 počet hl. přelíčení před samosoudcem, v letech 1925 - 1927 počet trestních věcí vyřízených po hl. přelíčení před samosoudcem.

Podle Zpráv státního statistického úřadu r. 1927, č. 4 a 11, částečně podle neuveřejněných výkazů podávaných soudy a státními zastupitelstvy ministerstvu spravedlnosti.

Tabulka II.

Tabulka III.

Tabulka IV.

Podle "Cenových zpráv státního statistického úřadu" r. 1925, str. 5, r. 1927, str. 6, a r. 1928, str. 1.

Tabulka V.

Ve sloupci 1. uveden je číslem paragraf, obsahující peněžitou částku, ve sloupci 2. její dosavadní výše, ve sloupci 3. její výše podle osnovy.

Tabulka VI.

Podle Zpráv státního úřadu statistického r. 1922 č. 23, r. 1924 č. 13, r. 1926 č. 4 a 111.

Od roku 1925 následkem zjednodušení výkazů nelze data zjistiti.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.