Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Rozdělením Těšínska v roce 1920 mezi republiku Československa a Polskou stala se obec Petrovice u Bohumína obcí, v níž byla zřízena velká pohraniční stanice, kde jest největší železniční přechod v Československé republice pro přepravu zboží do Polska a z Polska. Veliký služební výkon vyžadoval, aby byl do Petrovic u Boh. přidělen velký počet zaměstnanců státních drah, jakož i jiných státních a veřejných zaměstnanců. Pro ubytování těchto zaměstnanců byly postaveny pro zaměstnance čsl. státních drah pouze 4 obytné budovy se 42 byty a pro celní úředníky pouze 1 budova se 6 byty. Veliká poptávka po soukromých bytech v místě a okolí způsobila, že ceny nájemného soukromých bytů byly značně zvýšeny. Mimo to dojíždí ještě do Petrovic u Bohumína přes 90 železničních zaměstnanců a tolikéž ostatních státních zaměstnanců, pro které není již možno získati bytů v místě a okolí. Též zaměstnanci, kteří bydlí v soukromých bytech v Petrovicích u Boh. a okolí, musí se spokojiti s nevyhovujícím bytem o 1 malé místnosti, v které bydlí celá rodina, takže zaměstnanec nemůže si ani před nástupem služby řádně odpočinouti, což má zajisté velký vliv na výkon služby. Totéž jest i po příchodu ze služby. V obci Petrovicích u Boh., která má celkem 216 domovních čísel, tovární a železniční budovy, v nichž nejsou byty, v to počítaje, není možno umístiti 360 státních a železničních zaměstnanců s rodinami jestliže státní správy k tomu nedopomůže vystavením obytných domů.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1) Jest ochotna postaviti dostatek státních domů v Petrovicích u Bohumína, aby mohli býti ubytováni v nich všichni nebydlící anebo špatně bydlící státní a železniční zaměstnanci v této obci zaměstnaní?

2) Jest ochotna podrobiti ubytování státních a železničních zaměstnanců v Petrovicích u Bohumína zdravotní státní přehlídce?

3) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, nebo zaříditi hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Město Dubá má sice jenom 1700 obyvatel, ale drahotní poměry jsou zde daleko horší, než ve velkých městech, protože Dubá nemá žádného železničního spojení. Brambory stojí 80-100 Kč za 1 q, uhlí hnědé II. jakosti 1 q 24 Kč, dříví měkké 95 Kč 1 m³, maso hovězí 1 kg 16-18 Kč, máslo 1 kg 30-36 Kč, vejce 1 kus 80h.-1 Kč, cukr 1 kg 6.40 Kč, 1 litr piva 3.20, elektrické světlo 1 Kwh 4.50 Kč, k tomu 60 Kč ročně nájmu z elektroměru, obyčejný salám 1 kg 22-24 Kč. Veškeré zboží je o 5-10% dražší než v okolních velkých městech, poněvadž se zdraží dovozem od dráhy, 12 km vzdálené.

Byt o 1 kuchyni a pokoji 800-1200 Kč ročně, o 2 pokojích přes 2.000 ročně. Z těchto důvodů táží se podepsání:

1) Jest vláda ochotna přeřaditi městu Dubá do vyšší skupiny míst činovného podle §u 12, odst. 7. platového zákona?

2) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila, aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Nedávné vládní nařízení, jímž některé obce byly zařazeny do vyšší skupiny míst pro vyměření činovného, vyvolalo veliké zklamání státních a železničních zaměstnanců v Chodově u Karlových Varů. Nejkřiklavějším zjevem jest, že obce, přiléhající k velkým a tudíž poměrně dražším střediskům a tvořící s nimi organický hospodářský celek, byly pro nedostatečný počet svého obyvatelstva zařazeny do nižší skupiny míst činovného. Není pak zřídkým zjevem, jako v případě chodovském, že skupinám činovného, ač zaměstnanci bydlí v stejném hospodářském prostředí.

Město Chodov čítá přes 6.000 obyvatel, má sedm velkých továren, které zaměstnávají přes 3.000 dělnictva. Ježto se nejdůležitější poživatiny i jiné předměty dovážejí z Karlových Varů, 13 km vzdálených, jsou v Chodově o 20 a i více procent dražší než v samých Karlových Varech, ačkoliv v Chodově mají zaměstnanci menší činovné.

Jako důkaz o panující drahotě v Chodově uvádí se přehled cen nejobvyklejších poživatin:

Zelenina a ovoce jsou však lahůdky, jichž si pro vysokou cenu může jen málokdo dopřáti.

Nedostatek bytů pro státní a veřejné zaměstnance a učitele stává se rovněž stále tísnivější. Zvýšení nájemného podle nového zákona o ochraně nájemníků v budovách starších zvláště zle doléhá na státní zaměstnance a učitele a v nových domech jest sebe skrovnější byt pro ně vůbec nedostižný.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1) Jest ochotna vzhledem k odst. 7. §u 12. platového zákona zařaditi měst Chodov u Karlových Varů do vyšší skupiny míst činovného?

2) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Je všeobecně známo, že v místech pohraničních vlivem určitých okolností panuje větší drahota nežli ve vnitrozemí. Zvláště však vyvrcholuje drahota v místě vysoko v horách položeném, málo úrodném, odříznutém hřebenem horstva od krajů produkujících většinu životních potřeb a při tom průmyslovém, jakým je Meziměstí s okolím. Největší nesnáze pociťují zde, v sousedství říše s vysokou valutou, drobní zaměstnanci a dělníci při opatřování nejnutnějších potravin pro svoje rodiny. Vagonové zásilky sem k rozprodeji docházející zakupují většinou ihned zahraniční agenti ze země s vysokou valutou a vyvážejí je dále do Německa. Děje se tak s ovocem, bramborami, zelím, okurkami atd. Chtějí-li si drobní a zvláště čeští zaměstnanci trochu živobytí na zimu zaopatřiti, musejí dojížděti do vzdálených míst, což je stojí nejenom mnoho času, ale ještě více peněz.

Nutno poukázati ještě na tuto okolnost:

Jaký finanční náklad připadá na rodiny, jejichž dítky musejí dojížděti do vzdálených škol. V Meziměstí jest jenom dvoutřídní obecná škola česká, do které docházejí dítky také z okolních přilehlých obcí. Chtějí-li rodiče svým dítkám poskytnouti vyššího vzdělání, musí je posílati vlakem do občanské školy v Broumově nebo do odborných škol v Hronově, Náchodě, ano i Trutnově. Tím vznikají zvláště v četnějších rodinách sotva snesitelné výlohy s vydržováním dítek přes den v místech příslušných škol. K tomu jest třeba počítati také s poplatky školními a cestovními.

K obci Meziměstí přiléhají nejen katastrálně, ale i zastavěnou plochou bez přerušení tyto obce: Ruprechtice, Hynčice, Jetřichov, Verneřovice, Březová, Starostín, Vižnov, Vlastní Meziměstí ani ony jednotlivé obce nedosahují samo o sobě počtu 2000 obyvatelů (chybí však velmi málo) a proto byly zařazeny do nejnižší skupiny činovného. Ve skutečnosti je zde však celek, který čítá několikrát 2000 obyvatelů. Zdejší zaměstnanci, drážní byty a vesměs vše je rozděleno takřka stejnoměrně po těchto obcích. Ostatní obyvatelstvo směřuje do Meziměstí jako do přirozeného centra.

Z těchto všech důvodů jest úplně oprávněna žádost, aby obec Meziměstí s obcemi okolními přeřazeny byly do vyšší skupiny činovného a to tím spíše, že podobná místa ve vnitrozemí, tedy v kraji, který podobnou drahotou netrpí, již přeřazena byla.

Tážeme se tedy vlády:

1) Zda zná hospodářské podmínky v pohraniční obci Meziměstí a okolí zejména pokud se týkají drobných zaměstnanců a dělníků,

2) je-li ochotna přeřaditi obec Meziměstí s obcemi okolními do vyšší skupiny činovného, aby tamější zaměstnanectvo a dělnictvo mimořádnými drahotními poměry tolik netrpělo?

V Praze dne 8. prosince 1928.

Obec Bílá Třemešná domáhá se po léta, aby v Bílé Třemešné zřízen byl obvod pro lékaře a žádost svou odůvodňuje tím, že Bílá Třemešná leží výhodně na trati Pardubice-Liberec, že byt pro lékaře je v úředním domě: v místě jsou průmyslové závody a je vyhledáváno sportovci, poněvadž jest v údolí pod Zvičinou. V blízkosti jsou místní lázně, navštěvované z daleka.

Politická správa ve Dvoře Králové vyslovila se o záležitosti této kladně. Stejně tak zemská správa politická doporučila příznivé vyřízení žádosti jmenované obce ministerstvu zdravotnictví.

Zdá se, že na překážku jsou pouze politické důvody a neochota lékaře, jemuž jmenovaný úsek byl přidělen, který však právě těchto dnech zemřel a proto se stává tato otázka poznovu naléhavou.

Poněvadž tato žádost odpovídá všem podmínkám, které v takových případech ukládá ministerstvo zdravotnictví a poukazujíce zejména na to, že bílá Třemešná je místem, kde se odbývají lyžařské závody a proto právě je nutno, aby pro jakoukoliv nehodu bylo po stránce lékařské o první pomoc postaráno, táží se podepsaní pana ministra, je-li ochoten této oprávněné žádosti vyhověti či nikoliv, popřípadě, aby laskavě sdělil jaké jsou důvody, pro které ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy výnosem č. 21637 ze dne 3. října 1928 zamítlo žádost jmenované obce a konečně je-li ochoten právě nyní, když dlouholetý obvodní lékař v Hostinném dr. Reiberger zemřel, vyhověti žádosti obce v zájmu veřejném?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Obecní úřad města Náchoda domáhal se již v době předválečné, v roce 1914 o povolení zastávky v osadě Staré Město a byla v roce 1914 již povolena a za tím účelem svezen stavební materiál ku stavbě. Válka však vše přerušila.

Po válce obecní úřad města Náchoda naléhal znovu, aby v nejkrásnější třídě náchodské, třídě Komenského, na západní straně města, kde obývá mnoho malých živnostníků - pro něž by zastávka měla veliký význam - tato zastávka byla zřízena.

Ředitelství státních drah v Hradci Králové bylo požádáno o splnění této oprávněné žádosti - avšak ta výměrem ze dne 9. srpna t. r. č. j. 830/3-III byla zamítnuta.

Proti tomuto rozhodnutí stěžuje si obecní úřad přímo ministerstvu železnic a žádá o otevření zastávky na trati Choceň-Meziměstí v osadě Staré Město na pozemku náležejícím městu Náchodu.

Důvody, jež město k této stížnosti a opětování žádosti vede, jsou tyto:

Otevření zastávky pozdvihl by se stavební ruch v Náchodě, neboť poblíž projektované zastávky jest dosti stavebních míst, které pro velkou vzdálenost od hlavní stanice Náchod nemohou býti využitkovány a tím se každé stavební podnikání v městech těch brzdí.

Nejkrásnější část města - Komenského třída - by oživla, získaly by živnosti všeho druhu, neboť dosud jsou velikou vzdáleností od stanice opomíjeny a zanedbávány a jejich zlepšení by bylo též zlepšením pro samotné město.

Zřízením zastávky by s uvolnilo značně frekvenci na Kamenici a pro dítky, které od Nov. města dojíždějí do náchodských škol by byl příchod bezpečnější.

Zastávka "Vysokov" by se mohla zrušiti, neboť nemá významu pro západní část města Náchoda, jsouc velmi vzdálena a i pro obec Vysokov jest bez významu, poněvadž občané vysokovští mají blíže na zastávku do Václavic, po případě do Starkoče.

Dále máme mnoho měst, daleko menších než Náchod, která mají vedle hlavní stanice též zastávky, tudíž nebude jistě na škodu jak živnostníků, obchodníků, školní mládeže, úřadů a zejména města samého, jehož přirozený rozvoj leží právě na oné straně, kdež o zřízení a otevření zastávky se usiluje.

Poukazující k těmto důvodům, žádáme, aby zřízení zastávky vzato bylo v bedlivou úvahu.

Při nedávné návštěvě pana ministra J. V. Najmana v Náchodě požádal jej starosta, aby spravedlivé žádosti města zřízením zastávky bylo vyhověno, avšak k velikému zklamání dostává se potom od ředitelství st. drah v Hradci Králové vyřízení záporného - že z důvodů komerčních a technických nelze vyhověti.

Vedle těchto již dříve naznačených důvodů jsou ještě důvody jiné, důležité pro dělnictvo, v různých továrnách zaměstnané.

Pro dělnictvo zaměstnané v továrnách fy Josef Bartoň a synové ve Starém Městě n. Met., které docházejí do práce ze Šonova, Provodova, Václavic a okolních obcí vzdálených více jak 5 km byla by zastávka pravým dobrodiním, obzvláště za nepříznivého počasí.

Trhovci docházející z okolních výše jmenovaných obcí na týdenní trhy dvakráte týdně do Náchoda byly by za zřízení zastávky velmi vděčni.

Město Náchod leží v horské úžlabině od východu k západu a délka jeho měří 4 km, takže obyvatelstvo západní části má na nynější nádraží přes 2 km.

Žádaná zastávka sloužila by více než 7.000 obyvatelům jen z blízkého okolí: tak Náchod 4716, Staré Město 2008, Bražec 253, Lipí 490, Jizbice 341 a Kramolna 435 obyvatelů.

Mimo dvě velké Bartoňovy továrny budou ještě jiné větší továrny na tuto zastávku odkázány, t. j. fy J. Kudrnáč a spol., Akc. přádelna a barevna, Jonáš Lewith, Trammer a Kohner, jakož i několik menších.

Město svojí polohou má na východní straně k nádraží velmi úzkou ulici Kamenici, kterou má denně tisíce lidu procházeti, jednak z nádraží a tam, jednak venkovské obvatelstvo i domácí za různým účelem k návštěvě města. V této úzké ulici dochází často k automobilovému neštěstí, neboť není mnohdy kam se vyhnouti. Chodníky jsou příliš úzké, takže v době příjezdu vlaků bývá ulice přeplněna a chůzi i jízdě nebezpečná. Pro toto nebezpečí je nutno, aby byla zřízena zastávka na západní straně města, aby se tím východní ulici ulehčilo a žactvo i obecenstvo mohlo do město přicházeti po široké bezpečné ulici přímo od zastávky, což město i venkov nutně potřebují. Před 50ti lety, když se dráha stavěla, byly jiné poměry, tenkráte stačila úzká ulice, ale dnes, vzhledem k velikému obchodnímu ruchu a rychlým jízdám automobilovým je tomu docela jinak.

Že bude rentabilní zastávka jen osobní jest zajištěno z obchodního stanoviska.

Že z technického důvodu obtíže dráze žádné nepovstanou jest jasné, jelikož poloha, kde zastávka zříditi se má, je tatáž jako u zastávky vysokovské, jinak úplně zbytečné a daleko od města vzdálené. Námitka ředitelství st. drah v Hradci Králové z technického, obchodního a komerčního důvodu úplně odpadá a to tím více, že při první žádosti o zastávku nebylo žádných námitek i po vyměřování a zkoumání terénu odborníky železničními.

Dle úřední statistiky jest město Náchod svojí poplatní silou jak co do pošty a dráhy tak i daněmi mezi nejpřednějšími českými městy. Z těchto důvodů jakož i se zřetelem k tomu, že Náchod je těsně při hranicích, jest povinností státu, aby městu vyhověl co nejvíce.

Uznávajíce oprávněnost požadavku města Náchoda tlumočeného obecním úřadem v Náchodě, táží se podepsaní:

Je pan ministr železnic ochoten dáti sluchu všem v interpelaci obsaženým důvodům a zastávku v osadě Staré Město zříditi?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Jak již několikráte bylo orgány policejního ředitelství - lichevního oddělení v Praze - zjištěno, jest velmi draho v Německém Jablonném a drahota neustále stoupá.

Vládní nařízením ze 14. září 1928 číl. 163/ Sb. z. a n. jsou zařazeny obce, ku příkl. Jablonecké Paseky, Mšeno nad Nisou, Vrkoslavice s počtem obyvatelstva mnohem menším než má Německé Jablonné do vyšší skupiny míst činovného, ačkoliv drahotní poměry jsou v Něm Jablonném buď stejné anebo ještě horší než v městech v předu označených.

V důsledku toho táží se podepsaní vlády:

1) Jest ochotna přeřaditi město Německé Jablonné podle odst. 7. §u 12. platového zákona do vyšší skupiny míst činovného?

2) Jest ochotna sděliti, podepsaným, co v této věci učinila, aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Dle výslovného znění zákona o reformě politické správy čís. 125/1927 ponechána je úprava zemských úvěrních ústavů pozdějším zákonných ustanovením. Nyní se však proslýchá, že podle onoho, již připraveného zákona má býti zrušen Slezský pozemkový a komunální úvěrní ústav v Opavě a spojen s Hypoteční bankou moravskou.

Slezsko má býti zbaveno zase další veřejné instituce, ústavu to, s nímž je v úzkém styku velká část obyvatelů již po 60 let, buď jako dlužníci, aneb jako majitelé cenných papírů. Nelze si řádně ani představiti ztráty, které by způsobilo podobné opatření pro hospodářský život slezských krajů. především však odlišné poměry na Těšínsku a Hlučínsku vyžadují, aby tento ústav zůstal nadále v Opavě. Styk úřednictva ústavu přesahují částku 160 milionů Kč. Nemá tedy ústav tento nikterak zapotřebí, aby splynul s ústavem moravským a k tomu ještě s ústavem mladším. Nebude ústavu nikterak na závadu, jestliže bude ponecháno ředitelství moravsko-slezskému výboru v Brně.I polohou je město Opava výhodnějším stanovištěm pro tento ústav: vždyť celé okolí slezské a přilehlé Moravy je obchodně odkázáno do Opavy a využije této příležitosti, aby si vyřídilo své peněžní záležitosti u ústavu. Bude-li ústav tento v Brně, velká část zákazníků odpadne, neboť nepovedou je tam žádné jiné záležitosti, které by napomáhaly živému styku s ústavem. Bude-li pak svazkům územní samosprávy ztížena možnost uzavírati své půjčky u tohoto ústavu, zabředne jejich finanční hospodářství do značných nesnází. Kdo odpoví za materielní škody vzniklé občanstvu tímto zamýšleným opatřením?

Proto i tak vážná a naprosto nestranná korporace, jako jest Ústředí starostenských sborů slezských, varuje i zákonodárné činitele před tímto zamýšleným krokem a žádá co nejdůrazněji, aby byl ponechán Slezský pozemkový a komunální úvěrní ústav v Opavě.

Nebude snad od místa, když si vzpomeneme nedávnou minulost, kdy slezský lid české národnosti na rozhraní německé říše a polského území, promíchán jsa příslušníky národů jemu nepřátelských, houževnatě hájil svá práva. Český lid ve Slezsku po staletí byl za Rakouska německou nadvládou odkopáván i od zdrojů hospodářského rozkvětu a byla mu bezohledně brána možnost volně se vyvíjeti. Českým obcím, které věrně a neochvějně hájily národní práva, byly mařeny snahy po zvelebení školství, nebyla jim popřána ani zdravá pitná voda, byla odpírána stavba silnic, aby zůstaly odříznuty od ostatního světa, a zakoušely bez opory veškerá příkoří.

Zdálo se, že popřevratovými zákony rázu finančního dostane se i českým obcím možnosti, aby aspoň vlastními prostředky odčinily křivdy, aby doháněly, co cizí zlovůlí bylo zanedbáno. Slibné byly začátky, mnoho bylo nadšené práce. Obce počaly se stavbou škol důstojných svobodného národa Komenského, zřizovaly silnice, cesty, zaváděly vodovody, kanalisace, elektrisaci. V těchto snahách účinně je podporovali představitelé zemské správní komise pro Slezsko, osvědčení to zastánci z dob útisku.

Slezským obcím sešněrovaným posledními finančními zákony byla dána možnost aspoň v rámci zákona najíti porozumění u svého zemského úvěrního ústavu. I o tuto možnost mají býti české obce ve Slezsku oloupeny?

České obce ve Slezsku podřadily svou samostatnost zemskou zájmům celostátním. Nebudiž jim tedy brána alespoň možnost hospodářského rozvoje.

Proto táží se podepsaní vlády:

1) Je-li ochotna ponechati Slezský pozemkový a komunální úvěrní ústav v Opavě a zabrániti jeho zrušení a spojení s Hypoteční bankou moravskou?

2) Je-li ochotna, bylo-li by naprosto nutno spojení obou těchto ústavů, zříditi v Opavě alespoň filiálku Hypoteční banky moravské s vlastním ředitelstvím a s určitou autonomií, jež by mohla samostatně jako dosud rozhodovali o půjčkách a jiných ústavních opatření?

V Praze dne 13. prosince 1928.