Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posel. dr. Klapky, Zemanově, Špatného a druhů správci ministerstva pro zásobování lidu o zdražení mléka a másla,

II. posel. dr. Klapky, Zeminové, Špatného a druhů vládě o jednacích řádech pro zemská a okresní zastupitelstva a výbory,

III. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o přeřazení obce Tršnice do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců,

IV. posl. Bergmana, Zeminové, Špatného a druhů min. spravedlnosti o zabavení románu "Huláni a kavalíři", vydaného spisovatelem J. V. Rosůlkem v Pardubicích nákladem a tiskem firmy Josef R. Vilímek v Praze,

V. posl Bergmanna, Langra, Riedla, Knejzlíka a druhů min. veřejných prací a min. vnitra o stanovení definitivního nájemného ve státních domech č. 2 a 4 ve Zborovské ul. v Brně,

VI. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů min. školství a nár. osvěty a železnic, že ministerstvo železnic neuznává vysvědčení o zkouškách z učiva občanské školy, vykonaných po absolvování večerních kursů Ústřední školy dělnické v Praze,

VII. posl. Bergmanna, Sladkého, Davida a druhů vládě republiky Československé o přeřazení Petrovic u Bohumína do skupiny B činovného,

VIII. posl. Bergmanna, Sladkého, Davida a druhů vládě republiky Československé o ubytování státních zaměstnanců v Petrovicích u Bohumína,

IX. posl. Bergmanna, Sladkého, Davida a druhů vládě republiky Českoslovencké o poskytnuní hraničního přídavku státním a železničním zaměstnancům na Těšínsku,

X. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě republiky Československé o přeřazení města Dubé do vyšší skupiny činovného,

XI. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě repobliky Československé o přeřazení města Chodova u Karlových Varů do vyšší skupiny míst činovného,

XII. posl. dr. Uhlíře, Pechmanové a druhů vládě o přeřazení Meziměstí s okolními obcemi do vyšší skupiny činovného,

XIII. posl. Buřívala, dr. Uhlíře a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o přeložení lékařského obdodu do Bílé Třemešné,

XIV. posl. Buřívala, dr. Uhlíře a druhů min. železnic J. V. Najmanovi o zřízení zastávky v osadě Staré Město u Náchoda,

XV. posl. dr. Franke, Bergmanna, Netolického, Buřívala a druhů vládě republiky Československé o přeřazení města Německé Jablonné do vyšší skupiny míst činovného,

XVI. posl. dr. Franke, Sladkého a druhů vládě republiky Československé o ponechání Slezského pozemkového a komunálního úvěrního ústavu v Opavě,

XVII. posl. Sladkého, Buřívala, Bergmanna, Procházky a druhů vládě republiky Československé o přeřazení města Krnova ve Slezsku do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců,

XVIII. posl. Sladkého, Bergmanna a druhů vládě republiky Československé o přeředění obce Janovic u Frýdku na Těšínsku do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců,

XIX. posl. dr. Klapky, Zeminové, Špatného a druhů min. financí ve věci cukru,

XX. posl. dr. Klapky, Zeminové, Špatného a druhů min. financí o vyměřování a vymáhání daní,

XXI. posl. Langra, Riedla, Sladkého a druhů min. zemědělství, soc. péče a financí o hrušovanské rafinerii,

XXII. posl. Sladkého, Buřívala, Procházky a druhů min. železnic o přenesení společné pohraníční stanice z Petrovic do Žebrzydovic,

XXIII. posl. dra Uhlíře a druhů vládě, jaké důsledky ve třetím volebním kraji má zákon ze dne 14. července 1927 o organisaci politické správy,

XXIV. posl. Johanise, Koudelky a soudr. min. spravedlnosti o vyšetřování stavební katastrofy na Poříčí,

XXV. posl. Kršiaka a súdr. min. financí o nesprávnom vyrubovanie dani z obratu.

XXVI. posl. Brodeckého, Kleina, Grünznera, Tauba a soudr. vládě, že by se měl poskytnouti mimořádný přídavek drahotní všem kategoriím státních a veřejných zaměstnanců, včetně dělníků a pensistů,

XXVII. posl. Krebse a druhů min. soc. péče, aby se použilo ustanovení zákona o ochraně domácího trhu práce.

Dne 3. prosince t. r. - tedy hned prvý den po volbách do okresů a zemí - překvapení byli konsumenti náhlým, ničím neodůvodněným zdražením mléka a másla. Přes to, že již před volbami se proslýchalo, že mají býti ceny zvýšeny, nedocházely tyto pověsti víry, poněvadž nebylo důvodu ke zvyšování.

Zkoumáme-li maloobchodní index cenový (Viz. zprávy Národní Banky, Listopad 1928, str. 34), vidíme, že od zavedení zemědělských cel nastal rychlý vzestup cen potravin, který dosáhl vrcholu v roce 1927 a v měsíci srpnu 1928. Index životních nákladů u dělnické rodiny stoupl z čísla 723 v roce 1927 na číslo 753 v roce 1928. Toto neustálé stoupání cen životních potřeb zneklidňuje náš hospodářský život, znehodnocuje mzdy a platy a stlačuje životní úroveň pracujícího lidu.

Podepsání táží se pana správce ministerstva pro zásobování lidu:

Co hodlá pan ministr podniknouti, aby bylo zamezeno řádění spekulace s potravinami a aby byl zamezen ničím neodůvedněný vzestup cen?

v Praze dne 13. prosince 1928.

Nařízením čís. 190/1928 byly vadány jednací řády pro zemská a okresní zastupitelstva a výbory. Tyto jednací řády znamenají úplné potlačení pravomoci lidových zástupců v zemích a okresích a jejich úplné podřízení zemských presidentům a okresním hejtmanům. Celé řízení jejich činnosti přísluší úředníkům, kterým přísluší "právo", - ne povinnost - svěřiti členům výboru určité funkce. I právo interpelační, kterým se měla vykonávati kontrola činnosti úřednické, stává se ustanovením jednacího řádu (viz § 39) ilusorním.

Podepsaní táží se proto vlády:

1) Jest ochotna změniti jednací řády pro zemská a okresní zastupitelstva a výbory takovým způsobem, aby se zástupcové lidoví skutečně mohli súčastniti veřejné správy?

2) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zaříditi hodlá?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Obec Tršnice leží mezi Mariánskými Lázněmi, Chebem, Františkovými lázněmi a Karlovými Vary, což má za následek zdražení životních potřeb, jež jsou v Tršnici prokazatelně dražší, než ve zmíněných místech lázeňských, pakliže se vůbec dostanou. Na př. 1 kg hovězího masa stojí 16 Kč, v Karlových Varech 12 Kč, vepřové maso pak 20 Kč, rovněž tak sádlo. - Jedna kilowatová hodina světelného proudu 4.50 Kč a v Karlových Varech 2.60 Kč. A tak bychom mohli jíti od předmětu k předmětu a všude bychom viděli křiklavý rozdíl v cenách. Státní zaměstnanci jsou nuceni za nákupem jezditi do Chebu, Falknova n. Ohří atd. - Byty jsou právě tak drahé, jako ve městech lázeňských. Platí se za pokoj a kuchyň 2.000-2.400 Kč. Následkem nedostatků bytů bydlí velká část státních zaměstnanců v Chebu a ve Františkových Lázních. - Nesnesitelné drahotní poměry ve zdejším venkovském kraji byly již posledně uznány tím, že podobná, ještě menší obec Matzelbach byla zařazena do skupiny C činovného.

Tím spíše tam náleží Tršnice, protože před uzákoněním činovného měli zdejší železniční zaměstnanci 80% pražského místního přídavku.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi podle odst. 7 § 12. plat. zákona obec Tršnice do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, aneb hodlá učiniti?

V Praze dne 13. prosince 1928.

o zabavení románu "Huláni a kavalíři", vydaného spisovatelem Janem V. Rosůlkem v Pardubicích nákladem a tiskem firmy Josef R. Vilímek v Praze.

Spisovatel Jan V. Rosůlek v Pardubicích vydal nákladem firmy Josef R. Vilímek v Praze nejdříve prvé a pak druhé vydání románu "Huláni a kavalíři", který byl vytisknut v tiskárně Vilímkově. V něm líčen je způsob života rakouských důstojníků jezdeckých v Pardubicích a kavalírů, kteří do Pardubic dojížděli na parforsní hony a koňské dostihy.

Některými statěmi tohoto románu cítí se býti na své cti dotčen fotograf Josef Pírko v Pardubicích, který se domnívá býti vypodobněn románovou postavou fotografa Dýchovce a tím vydán veřejně posměchu. - Fotograf J. Pírko podal proto dne 16. května 1928, prostřednictvím JUDra Václava Hrbka v Pardubicích zemskému co trestnímu soudu v Praze trestní oznámení na spisovatele J. V. Rosůlka, v němž se domáhá jeho odsouzení a potrestání pro přečin proti bezpečnosti cti. Trestní oznámení jest u zemského trestního soudu v Praze protokolováno dne 18. května 1928 pod. čís. T. Z. XIV 861/28/K 1.

Proti tomuto trestnímu oznámení podal spisovatel J. V. Rosůlek, prostřednictvím JUDra Viléma Sýkory, advokáta v Chrudimi, dne 4. července 1928 písemné vyjádření, v němž popírá, že by románovou figurkou fotografa Dýchovce byl míněn fotograf Josef Pírko z Pardubic.

Zemský trestní soud v Praze dal po trestním oznámení fotografa Josefa Pírko v Pardubicích příkaz k zabavení všech výtisků Rosůlkova románu "Huláni a Kavalíři" v pardubických knihkupectvích a rovněž k zabavení této knihy v Praze i ve všech knihkupectvích v republice Československé.

Zabavení románu, aniž bylo prokázáno, že románovou figurkou dvorního fotografa Dýchavce je míněn žalující fotograf Josef Pírko, považujeme za neoprávněné, neodůvodněné a jednostranné, jež může naši justici v očích čsl. veřejnosti jen sesměšniti, protože by to byl snad případ první a úplně ojedinělý, aby byl takový román zabaven pro domněnku nějaké osoby živoucí, že ta neb ona typická románová figurka hodí se na ni jestliže ona podá trestní oznámení. Kdyby tato praxe měla najíti následovníků, musil by býti snad každý román zabaven a spisovatelé by vůbec nemohli žádného díla napsati z obavy, že se vždy může najíti jedinec, který tu neb onu figurku románovou bude potahovati na sebe a bude se cítiti na cti dotčen. To by znamenalo znemožniti spisovatelství vůbec a došli bychom k poměrům, že by v našem státě nemohly býti spisovány, tištěny a vydávány ani nevinné pohádky pro děti, poněvadž i v nich možno nalézti nějaký typ, který ať v dobrém nebo špatném slova smyslu by se hodil na nějakou osobu živoucí, která by se mohl cítiti na cti uražena a žádati zabavení knihy.

Případ Rosůlkův vyvolal v celé spisovatelské obci našeho státu bez rozdílu národnosti značné vzrušení, úžas a také odpor proti takovéto drastické inkvisici spisovatelů, která je s to zahrabati písemnictví a znemožniti spisovatelskou činnost vůbec.

Případ také dokazuje přímo nemožnou censurní praxi v našem státě. Zde zabaví se celý román, umělecké dílo, protože se zdánlivě cítí na cti uražena soukromá osoba, spíše ovšem se zdá, proto, že se nemilosrdně, ale spravedlivě tepají zlozvyky, život a chování rakouských jezdeckých důstojníků a vysoké šlechty, kteří se v našem státě ještě těší mnohé skryté sympatii a ochraně.

poněvadž však není odvahy z tohoto důvodu román konfiskovati, dává k tomu trestní oznámení pan Jos. Pírko vítanou záminku a příležitost, aby tyto privilegované stavy bývalé monarchie, mohly býti i v naší demokracii chráněny. -Naproti tomu censura denně propouští sta urážlivých článků v denním i jiném tisku na význačné osobnosti našeho státního a veřejného života i na samotnou hlavu státu, v nichž jsou tyto osoby přímo a otevřeně uráženy a nikoliv smýšlenými románovými figurkami. - Poněvadž se však zde zabavuje II. vydání románu, který bezzávadně prošel pražskou censurou a jehož prvé vydání bylo v krátké době rozebráno a i II. vydání prošlo bezzávadně censurou, vrhá se tím prapodivně světlo na naši justici, jejíž dobrou pověst naprosté nestrannosti, neodvislosti a spravedlnosti hájiti, jest první a nejsvětější povinností pana ministra spravedlnosti:

1) Jest pan ministr ochoten ihned zrušiti konfiskační nález zemského zemského trestního soudu v Praze o zabavení románu "Huláni a kavalíři" spisovatele J. V. Rosůlka, u Vilímka vydaného?

2) Jest pan ministr ochoten působiti k tomu, aby přestaly podobné výstřelky censurní praxe, uvedené v této interpelaci?

3) Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci učinil, aneb hodlá zaříditi?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Ministerstvo veřejných prací postavilo v r. 1923 dva činžovní domy pro státní zaměstnance ve Zborovské ulici č. 2 a 4 v Brně, které byly od 1. ledna 1924 ještě nedohotovené pronajaty za zatimní nájemné, jehož výše je přemrštěna, což dokazuje tato skutečnost:

Stavba domu čísl. 2 byla rozpočtena na Kč 935.401.32, provedena byla však pouze za Kč 868.355.87. Ušetřilo se tedy 67 tisíc. Podle toho ovšem vypadá zařízení a vybavení bytů. V celé budově, v níž jest 15 bytů, je pouze jeden byt s koupelnou. Ostatní byty, z nichž dokonce jeden dvoupokojový, vůbec koupelen nemají. V domě č. 4 chybí v některých bytech, a to také ve dvoupokojových, dokonce i spižírna. Místo ni je postavena v předsíni dřevěná skříň. a při tom měří předsíně u všech bytů 20 m², i více. - Řemeslnické práce jsou takové, že budí podiv, že kolaudační komise tuto stavbu převzala. Podlahy jsou ve všech bytech a ve všech místnostech z obyčejných měkkých desek, které ještě k tomu byly z mokrého materiálu a krátce po nastěhování se rozstoupily tak, že musely býti mezi ně vklíněny až třícentimetrové lišty. Totéž platí o pracech stolařských, kamnářských, natěračských, malířských a jiných.

Ministerstvo veřejných prací stanovilo výnosem číslo 5 b 24-113 ex 23 z 27. ledna 1923, že nájemné z těchto bytů mělo by činiti 1.45% stavebního nákladu. Podle toho měl by na př. nájemník bytu č. 1 platiti měsíčně 115 Kč, platí však nyní 220 Kč, nájemník bytu č. 3 Kč 85,-, platí 160 Kč, nájemník bytu č. 8 Kč 80,- platí 170 Kč, tedy všichni o plných 100% více. A právě tak je tomu u ostatních nájemníků.

Srovnejme však výši nájemného v ostatních státních obytných domech v Brně. Tak na př. v Sokolské ulici č. 9 stojí jednopokojový byt se vším příslušenstvím (tedy i s koupelnou, parketami a j.) v I. poschodí Kč 120,-, ve Zborovské ulice, tedy na periferii města Brna, taktéž v I. poschodí, při shora uvedených vadách a nedostatcích Kč 170,-.

Nejdražší dvoupokojový byt ve II. poschodí onoho domu stojí Kč 200,-, ve Zborovské ulici v přízemí (bez parket) Kč 220,-.

Z třípokojového bytu v Sadové tř. č. 50 ve III. poschodí, se vším příslušenstvím platí se 205 Kč. Z téhož bytu v Akademické ulici č. 38, 40 a 42 v přízemí (domácí telefon) platí se Kč 230,-.

U botanické zahrady stojí jednopokojový byt se vším možným pohodlím ve III. poschodí Kč 116,-.

Nájemci obou domů ve Zborovské ulici nejsou však poškozeni jenom tím, že již téměř 5 roků platí tak vysokou zatimní činži, nýbrž také tím, že jim město Brno z této zatimní činže vyměřilo dávku u všech nájemníků převyšuje daleko 500 Kč. A nejsmutnější při celé věci je, ž toto vše postihlo státní zaměstnance sociálně slabší.

Již po 4 léta domáhají se marně nájemníci zmíněných domů č. 2 a 4 ve Zborovské ulici definitivní úpravy nájemného u zemské správy politické v Brně.

Konečně vyslali deputaci k ministerstvu veřejných prací, kdež jim bylo sděleno, že kolaudační elaborát, došlý 11. května 1925 od stavební správy v Brně, byl 31. května 1928 vrácen k podání návrhu na stanovení definitivního nájemného. Deputace zakročila pak u zemské správy politické v Brně, kde vedle nevlídného přijetí dostalo se jí sdělení, že zemská správa politická podala prý již návrh na snížení nájemného, ale tento prý v důsledku změněných poměrů v r. 1926 (snad pro materielní výhody, jež získaly nižší kategorie státního zaměstnanectva platovým zákonem?) opět odvolala. Deputaci bylo potvrzeno, že nájemníci obou domů platí skutečně dvojnásobné nájemné. Nelze však prý vypátrati, kdo toto vysoké nájemné vyměřil, poněvadž prý spis, této věci se týkající, nelze nalézti a dotyčného úředníka nelze vypátrati.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pánů ministrů veřejných prací a vnitra:

1.) Jsou ochotni tuto věc dáti co nejpřísněji vyšetřiti a stanovení definitivního nájemného ve zmíněných státních domech ve Zborovské ulici č. 2 a 4 v Brně uspíšiti?

2.) Jsou ochotni sděliti podepsaným, co v této věci zařídili aneb hodlají učiniti?

V Praze, dne 13. prosince 1928.

Ústřední škola dělnická, vzdělávací ústřední čsl. strany nár. socialistické v Praze, zavedla přípravné večerní kursy ke zkouškám z učiva občanské školy. Kurs tento je 12timěsíční a koná se při II. měšťanské škole v Žižkově. Absolventi těchto kursů podrobují se pak zkouškám na zmíněné měšťanské škole v Žižkově.

Ministerstvo železnic však neuznává těchto vysvědčení a zamítá žádosti absolventů těchto kursů a zkoušek, ucházejí-li se o přijetí do služeb čsl. státních drah, ačkoliv ve všech jiných oborech státní služby se tato vysvědčení uznávají. Na důkaz této po našem názoru nesprávné praxe uvádíme konkrétní případ:

Jan Kolář, strojní zámečník v Praze XI., Riegrova ul. č. 25, zažádal 12. září 1928 na ředitelství státních drah Prah-jih o přijetí do železničních dílen s určením pro službu strojvůdců a doložil svou žádost průkazem o návštěvě 12timěsíčního kursu při II. měšťanské škole chlapecké v Žižkově ze dne 31. prosince 1926, č. b. 11, podepsaný ředitelem kursu Karlem Klímou a předsedou Ústřední školy dělnické Jiřím Pichlem, a jednatelem Horákem, a pravoplatným vysvědčením o zkoušce, vykonané podle nařízení vlády Československé republiky ze dne 26. října 1922, č. 336 Sb. z. a n., datovaným 5. ledna 1927, č. 10 č. j. 7, jímž se potvrzuje, že zkouškou touto, povolenou výnosem okres. výboru školního (školního inspektora) v Žižkově ze dne 20. prosince 1926, č. 4663 prokázal Jan Kolář vzdělání rovnocenné se vzděláním, jehož poskytuje škola občanská v Žižkově.

Žádost jeho byla dekretem ředitelství čsl. stát. drah Praha-jih ze dne 25. září 1928, čís. 28/1419/I-28 zamítnuta, ježto nevyhovuje předepsaným přijímacím podmínkám.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pánů ministrů školství a národní osvěty a železnic:

1. Jsou ochotni sděliti podepsaným, proč nejsou v předu uvedená vysvědčení uznávána, když se tak v jiných oborech státní služby bez závady děje?

2. Jsou ochotni dáti příslušné pokyny, aby tato vysvědčení byla uznávána?

3. Jsou ochotni sděliti podepsaným, co v této věci zařídili, aneb hodlají učiniti?

V Praze, dne 13. prosince 1928.

Před úpravou činovného zákonem čís. 103 a 104/1926 byly Petrovice u Bohumína v 80% místním přídavku. Před převratem byly Petrovice u Boh. malou vesnicí s nepatrnou vnitrozemskou železniční stanicí asi se 36 zaměstnanci státních drah.

Vznikem československého státu a úpravou hranic v roce 1920 stala se z této nepatrné stanice, jejíž provoz neustále stoupá konsolidací poměrů na východě Evropy. Letos je pohraniční stanici Petrovice u Bohumína nejsilnější přechod v Československé republice, na příklad v březnu 1928 činila pohraniční přeprava v Petrovicích u Boh. 536.327 tun, naproti tomu v Břeclavi 524.913 tun. V ostatních pohraničních stanicích činila zahraniční přeprava daleko méně než v Petrovicích u Boh. Počet státních, železničních a veřejných zaměstnanců stoupl ze 36 na 360, t. j. zdesateronásobil se, z čehož je nejlépe viděti, jak se zvýšil význam obce a ztížily se životní podmínky. Důsledek toho je velká bytová tíseň a tím veliké zvýšení nájemného za soukromé byty oproti předválečným cenám.

Myli jsme za to, že úpravou činovného vzhledem k tomuto velkému vzestupu počtu shora uvedených zaměstnanců a následkem toho i zhoršení životních podmínek, budou Petrovice u Boh. zařazeny do činovného vyššího. Než očekávání toto nebylo splněno, ba naopak byly Petrovice u Boh. zařaděny do nejnižšího činovného skupiny D.

Ani posledním vládním nařízením ze dne 14. září 1928 čís. 163 Sb. z. a n. nebyla tato křivda napravena, ač bylo o to již několikráte žádáno. Tímto vládním nařízením byla přeřaděna celá řada míst daleko menšího významu při mnohem výhodnějších podmínkách životních.

Říšská hranice obepíná Petrovice u Boh. se tří stran, takže zásobování jest možné jedině z míst oblasti ostravsko-karvinského uhelného revíru, t. j. z obcí vyššího činovného než mají Petrovice u Boh. (Frýštát, Bohumín, Mor. Ostrava). Dříve bylo zásobování z východu, t. j. z krajů řidčeji obydlených, ale za to hospodářsky lépe situovaných a tudíž i levnějších, což úpravou říšských hranic bylo naprosto znemožněno. Polští zaměstnanci státní, přes to, že žijí v prostředí hospodářsky daleko příznivějším, mají "kresov" (hraniční přídavek), rovnající se 40% služebného.

Petrovice u Boh. čítají 216 domů a asi 1800 obyvatel, přes to, že 4 železniční obytné domy a dům zaměstnanců celního úřadu jsou postaveny 50 m od katastrálních hranic obce Petrovice u Boh. na půdě marklovické. V těchto domech bydlí 48 rodin. Rovněž i měšťanská škola v Petrovicích u Bohumína byla pro nedostatek místa umístěna v zámečku v Prstné, kde bydlí petrovické učitelstvo, zaměstnanci finanční stráže a celá petrovická četnická stanice.

Všichni tito státní zaměstnanci konají službu v Petrovicích u Boh. a dostávají proto činovného, stanovené pro toto místo, t. j. patří do poslední skupiny činovného D. Poněvadž ale bydlí mimo katastrální obec Petrovice u Boh., kde státní domy jsou vystavěny, nemůže se počet obyvatelstva v Petrovicích u Boh. o počet státních zaměstnanců, bydlících mimo katastrální obec Petrovice u Boh. zvýšiti ani o 2.000 obyvatel, aby tím automaticky aspoň do vyšší skupiny činovného přešli. Tím jest jim úplně zmařena naděje na přestup do vyšší skupiny činovného, když pracovní, resp. služební místo jest v Petrovicích u Boh. a ubytování státního zaměstnanectva jest provedeno v okolních obcích jako v Dol. Marklovicích, Prstné a Závadě.

Mimo obec Petrovice u Boh. bydlí 177 státních a železničních zaměstnanců a kromě toho 416 jejich rodinných příslušníků, celkem 593 osob, o které by se jistě počet obyvatelstva v Petrovicích zvětšil, kdyby státní a železniční správa se o ubytování personálu v Petrovicích postarala. Kdyby se tak stalo, přešla by obec Petrovice u Boh. automaticky do vyšší skupiny činovného.

Služba pro všechny kategorie státních zaměstnanců jest velmi těžká a zodpovědná nejen v plnění povinností služebních, ale i v práci národní a státní, jako v kraji národnostně smíšeném. Státní zaměstnanci jsou v Petrovicích hlavní oporou státu a nejvíce přispívají k upevnění státní myšlénky v pohraničí.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní vlády:

1) Jest ochotna přeřaditi Petrovice u Bohumína podle odstavce 7 § 12. platového zákona do skupiny B činovného?

2) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci podnikla aneb zaříditi hodlá?

V Praze, dne 13. prosince 1928.