Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dr Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutche Volkszeitung für das Kuhländchen" č. 119 ze dne 19. října 1928,

II. posl. Mondoka a soudr. min. vnitra a soustavném zabavování užhorodského týdeníku "Karpatská Pravda",

III. posl. Pika, Koudelky a soudr. vládě republiky Československé o jednacím řádu pro zemská a okrasní zastupitelstva,

IV. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o jazykových předpisech při udělování licencí na biografy,

V. posl. Schneidera a druhů min. vnitra o zařazení státních úředníků a učitelů města Boru u České Lípy do skupiny činovného B,

VI. posl. dr Jabloniczkého a druhů vládě o nedbalé likvidaci 20%ního příplatku k odpočivnému.

1956/L (překlad).

Interpelace

poslance dr. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu "Deutsche Volkszeitung für das Kuhländchen" číslo 119 ze dne 19. října 1928.

V čísle 119 ze dne 19. října t. r. periodického tiskopisu "Deutsche Volkszeitung für das Kuhländchen", vycházejícího v Novém Jičíně, byla zabavena tato místa:

Z článku "Před jubileem. Vážné úvahy ve "veselých dobách" místo: " Shrneme-li všechno dohromady, musíme přijíti k úsudku, že nám na tomto jubileu velice málo záleží, naopak, že to jest jen triumfem toho, že německý národ byl poražen a tolik a tolik milionů jeho příslušníků bylo odsouzeno konati otrocké služby jiným národům a státům. Kdo tedy chce spolu oslavovati to, že před desíti lety byla německému lidu zasazena smrtelná rána, i když se minula cíle, kdo chce projeviti svou radost, že se mu každou hodinu omezuje jeho právo na svobodu, chléb a kulturu, ten nechť v jubilejním roce "slavných" revolucí v r. 1928 své prapory vyvěsí.

Německý lid jako celek a zvláště my sudetští Němci nemáme tedy naprosto žádné příčiny jásati a výskati. Ukážeme-li to veřejně, nebudeme proto méně váženi, naopak všichni uvidí, že náš lid dovede důstojně snášeti i bolest."

Z článku "Národní ztráta" místo:

"Dům v Mlýnské ulici, patřící sourozencům Josefu a Adolfu Koblischovi a Aloisii Wernerové, manželce zaměstnance dobrovolného hasičského sboru Wernera, přešel tento týden do českých rukou. Rovněž pan Rudolf Schramm, dozorce v. v. prodal svou budovu v Mlýnské ulici, ležící vedle této reálnosti, témuž kupci. Poněvadž oběma těmto domům patří velké zahrady, má tam býti postavena sokolovna. Tím se splňuje dlouholeté přání národního protivníka, aby uvnitř města zbudoval svůj útočný hrad. Znovu děti našeho města dobrovolně přenechaly kus německé půdy našim protivníkům. Pomohly takto urychliti počeštění města, čeho Češi, jak píše poslední číslo zdejšího českého časopisu, chtějí dosáhnouti v nejbyližších desíti letech."

Článek "Před jubileem" vyšel bez překážek v četných jiných novinách, což jest důkazem, že neovlivněné a nepředpojaté censurní úřady v něm neshledaly nic závadného. Jen novojickému státnímu zastupitelství bylo vyhrazeno, jako již dříve, měřiti ostře a potlačiti rozšiřování těchto míst. Toto jednání budí mimovolně dojem, že novojickému státnímu zastupitelství jde o to, aby tento časopis byl finančně poškozován a tím donucen, aby se vzdal své svobodné a národně uvědomělé řeči své kritiky. S druhé strany bylo lze již častěji zjistiti, že totéž státní zastupitelství jest nanejvýš shovívavé, když české časopisy otevřeně hrozí bojkotem, by dokonce při rozšiřování českého letáku v Lipníku n. Bečvou, jenž veřejně vybízel k bojkotu německých obchodníků, nenalezlo důvodu k zakročení. Proti takovému stranickému postupu dlužno zaujmouti co nejostřejší stanovisko.

Podepsaní táží se tedy pana ministra, je-li ochoten v tomto směru poučiti novojické státní zastupitelství a žádati od něho, aby se při provádění censury neřídilo malichernými a šovinistickými hledisky, nýbrž zásadou spravedlnosti a demokratické svobody?

V Praze dne 23. října 1928.

Užhorodské státní zastupitelství soustavně a neustále zabavuje "Karpatskou Pravdu", orgán komunistické strany na zakarpatské Ukrajině. Zabavení jsou bezdůvodná a bezpodstatná a jejich účelem jest pronásledovati a ničiti komunistický tisk a terorisovati jeho čtenáře. Časté jsou případy, že články doslova přeložené z pražských časopisů, které již prošly censurou, jsou zabavovány v "Karpatské Pravdě", jak se stalo např. v 46. čísle, kde byla uveřejněna zkrácená řeč soudr. posl. Gátiho, proslovení v poslanecké sněmovně. Jako příklad užhorodské censury uvádíme zabavení místa z 46. čísla "Karpatské Pravdy", při čemž upozorňujeme, že v tomto jediném čísle bylo zabaveno 15 míst.

V článku "Redaktoři "Karpatské Pravdy" do vězení" byla zabavena slova: "s krvavým masakrem v Boroňavě" ve větě: "Komunistická strana na Zakarpatí setkala se v jubilejním desátém roce republiky nejen s krvavým masakrem v Boroňavě, a hromadným prohledáváním domů v Bočkově, nýbrž..."

V článku "Pod četnickými bodáky", jenž jest obsahem řeči soudr. posl. Gátiho a byl doslova přeložen z "Rudého Práva", byla zabavena tato místa:

"Jeho úkoly jsou převážně politické, směřující proti proletariátu a na ochranu buržoasie."

"Hlavním úkolem četnictva jest útok proti dělnickému boji za zvýšení mezd, ochrana stávkokazů a boj s komunisty."

A dále po slovech "Policie má ohromnou armádu civilních špehounů" bylo zabaveno: "a její brutálnost proti proletariátu je bezmocná, Na Zakarpatí a na Slovensku pracuje fašistickými způsoby a podle zkoušky v Rozdělově přenáší tyto způsoby i do historických zemí."

"Buržoasní správní aparát předstihuje správním absolutismem policejního státu nejtemnější dobu Bachovu."

V článku "Komunistické demonstrace v Užhorodě" byla zabavena slova: "Naše jubileum bude 7. listopadu, 11leté výročí dělnicko-selského státu, Sovětského Svazu", řekli na této demonstraci dělníci a protestovali proti kapitalistickému režimu na Zakarpatí."

Sále byl zabaven celý článek s nadpisem "Polské manévry". Zde je znění tohoto článku:

"Kdysi nedávno psali jsme o manévrech v Československu, ale censor si myslil, že to naši čtenáři nemusejí věděti a proto nám článek zabavil. Dnes chceme podati obrázek z polských manévrů v Západní Ukrajině.

Lvovský dopisovatel charkovského časopisu "Visty" dne 12. října t. r. takto popisuje polské manévry, které se konaly letos v Západní Ukrajině ve "vojevodstvích" tarnopolském a stanislovovském:

"Polské vojsko leží po vesnicích a všude vidíš zamračené obličeje. Co se stalo? - tážeš se: vyhořela obec nebo krupobití potlouklo obilí nebo snad povodeň sebrala chaty a movitý majetek?

Ještě hůře, odpovídají sedláci šeptem - u nás se konají manévry...

A obrázek z polských manévrů neodvážil by se malovati každý malíř.

Jede setnina hulánů do ukrajinské obce. Velitel oddělení - rytmistr - poučuje:

Pozor! Vstoupili jsme do nepřátelské země, kde v každém koutě chaty ukrajinského kabana čeká na vás smrt z hajdamácké ruky. Zde žije banditské plémě, které bydlí na polské zemi, jí polský chléb, tatarsky mluví a naši vlasť z celého srdce nenávidí.

Oh, ale horko bude maršálkovi Pilsudskému, rytmistrům a celé spolčené s nimi petjurovské bandě, až půjdou proti Sovětské Ukrajině. Horko jim bude, až tito "kabáni a banditské plémě" dostanou ručnice do rukou. Undovští popi umoří se zpíváním žalozpěvů a motlitbami ... za zesnulé.

A československé manévry? Odpusťte, čtenáři, není dovoleno psáti, censor to čte. Ale víte manévry jako manévry... všude jsou si podobny. Jenom že u nás nejsou "kabáni", nýbrž jiný "národ" - bagáni.

A co by bylo, kdyby si tak "kabáni a bagáni" podali ruce? Nemyslíme, že by Beneš a Pilsudski byli s tím spokojeni, ale co pánům škodí, to je nám zdravé."

Rovněž byl zabaven celý článek s nadpisem "Co se děje v Praze". Zde jest úplné jeho znění:

"Kdyby se nějaký cizinec byl chtěl minulého týdne dověděti, co se děje v Československu a udělati si obraz o jeho životě, by by se z časopisů nic nedověděl. Všechny buržoasní a sociálně patriotické časopisy oslavují jubileum. Jedni druhé přesvědčují, jaké kro má zásluhy, uvádějí, co kdo jedl před desíti lety (buržoasie se ještě tehdy neměla tak dobře jako nyní, za deset let si nakradla již dosti), jak to oni dobývali republiku a "dělali revoluci", když Rakousko-Uhersko již samo zdechlo. Ti, kdož věrně sloužili císaři, nyní přísahají, že to oni jemu nastavili nohu, kněží, kteří světili rakouská děla, světí nyní česká, národní socialisté chodí po ulicích a z nějakého důvodu volají "Na zdar", každý kůň na pražských ulicích jest ozdoben státním praporem (toť skutečnost). - - -

Ale na předměstích pražských bylo smutno, ach jak smutno. Nebylo tam ani světlo, ani prapory, ani auta, ani sváteční šaty, dělníci zamračení málo mluví. Oči jim z jakéhosi důvodu září - když se octne dělník uprostřed města, hned je zřejmo, že je zde cizí a on to cítí, svírá pěsti.

A ještě mnoho bylo by lze psáti o tom, co dělníci mluví. To v časopisech není a nebude, neboť censor toho nepropustí.

Dělníky před 10 lety oklamali. Z jejich krve, práce a soužení vystavěla si buržoasie svůj stát. Poznali to dělníci a porozuměli tomu v jubilejní den? Mnoho jich porozumělo a mnohým ještě třeba pomoci, aby porozuměli. Ale rozhodně tyto jubilejní parády nepřiblížily dělníky k buržoasii, nýbrž prohloubily propast mezi nimi a jí."

V článku pod titulem "Česká bezpráví ve vrchovinských obcích" bylo zabaveno z tohoto titulu slovo "bezpráví" a dále tato část textu: "Kdybychom se tak chtěli zabývati psaním o českém hospodářství v obcích naší Vrchoviny, dalo by nám to obraz strašně divokého způsobu, byl by to obraz života Ukrajinců-Vrchovinců pod českou botou."

V článku: "Z Československa" zabavena z poznámky "Jak si Československo vydělalo"... tato část textu: "Když někdo ukradne bochník chleba, buržoasie říká, že je to zloděj, když sluhové buržoasie ukradnou bolševikům 6 parníků, pak jsou to "hrdinové". To je celá buržoasní morálka.

Nebo snad proto nechce Beneš uznati Sovětský Svaz, že by bylo zapotřebí vrátiti, co "hrdinové ukořistili?" Když neuznáváš, neuznávej, ale peníze vrať!"

Z téhož článku z poznámky pod titulem "Tři oběti vojny v době míru" (byly zabaveny tyto části textu:

"Peníze na zbrojení vymačkává daněmi z dělníků a sedláků, tytéž dělníky a sedláky pak obléká do vojenských uniforem a posílá je bojovati... pro slávu buržoasie.

Než se buržoasie připraví k válce, mnoho vojáku to zaplatí životem."

A dále:

"To jsou oběti válečných příprav buržoasie.

V dobách míru buržoasie chce, aby si jen pracující zvykli umírati za jijí zájmy a druzí, kteří nyní neslouží ve vojsku, aby si zvykli na to, že to tak "musí býti" a neprotestovali proti prolévání krve svých soudruhů.

Ale my si to vše pamatujeme a zapisujeme na účet buržoasie."

Z téhož článku z poznámky pod titulem "komunista nemůže býti důstojníkem" byla zabavena slova: "Pracující, rozumíte již, v čí rukou jest vojsko a komu slouží?"

Z tého článku z poznámky pod titulem "Pořádná společnost" bla zabavena tato část textu: "Abychom to řekli mírně, pliváme na tuto "řádnou společnost" kapitalistických banditů, zlodějů a jejich sociálně patriotických lokajů. Ale my s ní ještě nejsme hotovi. Až budeme hotovi, to oni ucítí na své kůži!"

Uvádějíce všechno to na vědomí ministrovi vnitra podepsaní se táží:

Je-li ministr ochoten:

1. Naříditi, aby tyto konfiskace v 46. čísle "Karpatské Pravdy" byly ihned odvolány, a vyvoditi z toho náležité důsledky?

2. Chce-li a jaká opatření chce učiniti, aby znemožnil, by dozor státního zástupce neničil našeho tisku?

V Praze dne 2. listopadu 1928.

Vládním nařízením ze dne 29. listopadu 1928 č. 190 Sb. z. a n. vydány byly jednací řády pro zemská zastupitelstva, zemské výbory, okresní zastupitelstva a okresní výbory zemí české a moravsko-slezské. Tyto jednací řády, jež vypracovány byly bez účasti samosprávných činitelů a odborníků obsahují mnoho ustanovení, jimiž podlamuje se poslední zbytek samosprávy a jež příčí se i demokratickým zásadám ústavním. Veškerá pravomoc vložena jest do rukou zemského presidenta, který jediný rozhoduje o pořadu i způsobu jednání zemských zastupitelstev, by dokonce je oprávněn zbavovati členy zemských zastupitelstev mandátů. Obdobná ustanovení vztahují se také na činnost okresních hejtmanů. Ustanovení, jež podle uvedeného jednacího řádu vylučují jakékoliv politické debaty z jednání zemských i okresních zastupitelstev, zbavují zástupce samosprávy možnosti, aby vyjádřili se o důležitých otázkách politických i hospodářských, týkajících se zemí i okresů. Rovněž ustanovení, že na přednesené dotazy a stížnosti může zemský president podati odpověď podle vlastního uvážení a libovůle, skrývá v sobě nebezpečí, že dotazy nebudou zodpovězeny vůbec anebo budou zodpovídány při nejmenším jednostranně a nedostatečně. Zákaz, že zástupci zemské samosprávy nesmějí přijímati deputaci, zabraňuje jakémukoliv styku s vrstvami občanskými, jež členové zastupitelských sborů zemských i okresních zastupují. Ustanovení tato, jakož i četná ustanovení další znemožňují jakoukoliv zdárnou práci samosprávných sborů ve prospěch občanstva.

Táží se proto podepsaní:

1. Je vláda ochotna odvolati jednací řády zemských a okresních zastupitelstev jako nevhodné a úkoly samosprávy ohrožující?

2. Je vláda ochotna působiti k tomu, aby vypracovány byly nové jednací řády za účasti odborníků a zástupců samosprávy?

3. Je vláda ochotna pečovati o to, aby jednací řády zemských a okresních zastupitelstev neoklešťovaly úkoly samosprávy, nýbrž, aby umožňovaly zdárný vývoj prací těchto zastupitelských sborů?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Zemská politická správa v Praze zavedla novou praksi při udělování licencí na biografy, udělujíc tyto licence za těchto podmínek:

1. že ustanovené procento příjmů bude odevzdáno pro určité účely,

2.že v podniku budou ustanoveni jen váleční invalidé,

3. že se kontrola hrubých příjmů a dohled na finanční stav biografu vyhrazuje Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Čechách,

4. že každoročně bude převedeno nejméně 5 programů, sestavených výhradně z filmů zhotovených v Československé republice,

5. ze veškeré nápisy, jak z venku, tak také uvnitř biografu a texty filmů musí býti dvoujazyčné a státní jazyk na prvém místě.

Tento postup zemské politické správy nemá opory ani v zákoně, ani v nařízení. z ministerského nařízení ze dne 18. září 1912 číslo 191 ř. z. nelze odvozovati zmocnění zemské politické správy, vázati udělení licence na takovéto podmínky, poněvadž všechny podmínky pro udělení licence a odnětí jsou v ní vypočítány. Toto vázání propůjčení licence na dávky pro veřejné účely odporuje zřejmě §u 11 ústavní listiny, podle něhož daně a veřejné dávky vůbec lze uložiti pouze podle zákona. Zvláště křiklavý případ jest udělení licence městu Nýrsku, obci s více než 93% německého obyvatelstva. Obec má podle licence odváděti půl procenta čistého výtěžku českému osvětovému výboru v Nýrsku, kdežto německého osvětového výboru nebylo vůbec dbáno.

Podmínka, že všechny nápisy v biografu a texty filmu mají býti dvoujazyčné, a to české znění na prvém místě, odporuje § 128, odst. 3 ústavní listiny, podle něhož státní občané Československé republiky v mezích všeobecných zákonů mohou v soukromých a obchodních stycích volně používati kteréhokoliv jazyka.

V této souvislosti dlužno také poukázati na tento případ: Město Kryry, kterému byla udělena licence k provozování biografu za uvedených podmínek, podalo stížnost do jazykových předpisů, uvedených v licenci, věc se nyní projednává u Nejvyššího správního soudu. Ačkoliv spor není dosud vyřízen, podbořanská okresní politická správa žádá, aby bylo plně vyhověno podmínce licence. Správa biografu tomuto příkazu vyhověla a dala předváděti také filmy česko-německy. Na pouhé udání podbořanská okresní politická správa, aniž zjistila skutečné příčiny, zakázala další předvádění a podnik dala zapečetiti četnictvem. Když starosta osobně intervenoval u podbořanské okresní politické správy, aby vyložil, ajk se věci skutečně měly, rada okresní politické správy nepřipustil ho vůbec ke slovu a napřed mu několikráte prohlásil: "Já vám nevěřím." Deputaci výboru obecního biografu týž přednosta úřadu vůbec nepřijal. Naproti tomu zástupce české menšiny, který přišel zřejmě v téže věci, byl beze všeho přijat.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr vnitra o tomto protizákonném postupu zemské politické správy při udělování licencí na biografy?

2. Jest pan ministr ochoten poučiti své úředníky, že udělování licencí na biografy za svévolných podmínek, zvláště po stránce jazykové, jest nepřípustné?

3. Schvaluje pan ministr postup přednosty podbořanské okrasní politické správy a pokládá za slučitelné s nestranností politického úředníka, nutnou podle nařízení ze dne 17. března 1855, číslo 52 ř. z., že přednosta podbořanské okresní politické správy bezdůvodně jedná se starostou jako se lhářem?

4. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby zamezil takového přehmaty svých úředníků?

V Praze dne 13. prosince 1928.

Po léta usilují všichni státní úředníci a učitelé z Boru u České Lípy a okolí, aby Bor byl zařazen do skupiny činovného B.

Poslední řádně odůvodněná žádost byla podána v roce 1925. Odpověď na ni však nikdy nedošla. Od té doby se poměry značně zhoršily. Nájemné v Boru dosahuje již výše nájemného ve velkých městech. Ceny předmětu denní potřeby jako masa, zemáků, zeleniny jsou vyšší než v Praze. Jiné životní potřeby jako oděv, otop atd. jsou rovněž cenou nedostupně, čehož příčinou jest vysoce vyvinutý sklářský průmysl.

Při poslední úpravě rozdělení míst na místní skupiny se nepřihlíželo k Boru u České Lípy, přes to, že jiná místa byla výše zařazena, ačkoliv drahotní poměry v nich se nevyrovnávají drahotním poměrům v Boru a okolí.

V zájmu státních úředníků a učitelů z Boru a okolí táží se podepsaní pana ministra, je-li ochoten ještě dodatečně zařaditi město Bor u České Lípy do skupiny B, aby se vyhovělo oprávněným požadavkům státních úředníků a učitelů z Boru a okolí a aby konečně dosáhli svého práva?

V Praze dne 13. prosince 1928.