Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Pro obvod každého živnostenského inspektorátu zřizuje se komise, jejímž úkolem jest dohlížeti na zastavení nebo omezení podniků a hromadné propouštění dělníků.

(2) Pro důlní podniky zřizují se takové komise v obvodu každého revírního horního úřadu.

(3) Vládním nařízením lze ustanoviti, že pro několik živnostenských inspektorátů (revírních horních úřadů) zřizuje se jedna komise, nebo několik komisí pro obvod jednoho živnostenského inspektorátu (revírního horního úřadu). Toto nařízení vyžaduje schválení Národního shromáždění.

Ustanovením tohoto zákona podléhají všechny průmyslové, důlní, živnostenské a obchodní podniky, v nichž je zaměstnáno nejméně 10 zaměstnanců.

(1) Schválení komisemi uvedenými v §u 1 podléhají:

1. Zastavení závodu na dobu přes 1 týden.

2. Omezení závodu na méně než 4 dny v týdnu na dobu více než 14 dnů.

3. Propuštění nejméně 5 zaměstnanců během kalendářního roku, zaměstnává-li závod průměrně ročně méně než 100 zaměstnanců a nejméně 10 zaměstnanců při počtu nejméně 100 zaměstnanců.

(2) Každé opatření, které spadá pod ustanovení předchozího odstavce, budiž oznámeno nejméně 8 dnů před jeho počátkem příslušnému živnostenskému inspektoru (revírnímu hornímu úřadu). Komise budiž svolána ihned, jakmile dojde oznámení.

(3) Ustanovení tohoto zákona se také použije, mají-li býti provedena opatření, uvedená v odst. 1. sloučením nebo jinou přeměnou závodů téhož podniku.

(1) Komise rozhodují v senátech, které se skládají z příslušného živnostenského inspektora (přednosty revírního horního úřadu) jako předsedy, po třech zástupcích odborových organisací zaměstnanců a zaměstnavatelů a z jednoho zástupce příslušného okresního výboru, jako přísedících.

(2) Neshodují-li se obvody živnostenských inspektorátů (revírních horních úřadů) s obvody komisí (§ 1, odst. 3), jmenuje vláda předsedu. Je-li to možno, budiž vzat ze stavu živnostenských inspektorů.

(1) Komise rozhoduje po ústním jednání. K tomuto jednání buďtež pozváni majetník závodu a zástupce dělníků (zaměstnanců) zaměstnaných v závodu. Zaměstnanci mohou se také dáti zastupovati předsedou nebo členem závodního výboru (závodní rady) příslušného pro závod nebo činovníky své odborové organisace.

(2) Nedostaví-li se řádně pozvaná strana bez dostatečné omluvy, lze jednati i v její nepřítomnosti.

(3) Komise může si opatřiti posudek příslušné odborové organisace a konati potřebná šetření nebo je dáti konati znalci.

(4) Majetníci závodů jakož i jejich techničtí a obchodní ředitelé jsou povinni dáti komisi všechny potřebné zprávy a dovoliti nahlédnouti do obchodních knih. Komise může provedením těchto výsledků a šetřením pověřiti některého svého člena.

(5) Pro ustanovování, povinnosti, vyloučení a odmítnutí znalců platí obdobná ustanovení civilního soudního řádu.

(1) Komise může zastavení (omezení) závodu nebo propuštění dělníků úplně zakázati nebo povoliti na určitou dobu nebo v určitém rozsahu.

(2) Komise může propuštění dělníků spojiti s podmínkou, že propuštění budou nejdéle během jednoho týdne opět ustanoveni v jiném závodu. Nedojde-li o tom k dohodě, může podati příslušný návrh k odvolací komisi.

(3) Zamýšlí-li majetník závodu svá opatření rozšířiti nad dovolenou míru, jest povinen znovu včas (§ 3) učiniti oznámení, načež se znovu zahájí řízení podle tohoto zákona.

(4) Opomine-li majetník závodu učiniti oznámení, nehledě ke trestním následkům (§§ 11 a 12) zahájí se řízení z úřední povinnosti nebo na návrh zaměstnanců.

Dojde-li o opatření uvedeném v §u 3 k dohodě mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, není třeba žádného jednání před komisí. Ujednání dlužno však neprodleně oznámiti příslušnému živnostenskému inspektoru (revírnímu hornímu úřadu.)

(1) Proti rozhodnutí komise lze se odvolati k odvolací komisi, která bude zřízena u ministerstva sociální péče, pro důlní závody u ministerstva veřejných prací.

(2) Odvolání dlužno podati do tří dnů u předsedy komise, který je neprodleně postoupí příslušnému ministerstvu. Ministerstvo jest povinno ihned naříditi odvolací líčení.

(3) Odvolání proti rozhodnutí, jímž zastavení (omezení) závodu nebo propuštění dělníků nebylo povoleno nebo nebylo povoleno v navrhovaném rozsahu, nemá odkládacího účinku.

(4) V případu §u 6, odst. 2 jest komise povinna postoupiti spisy z úřední povinnosti odvolací komisi a odvolací řízení budiž zahájeno bez návrhu stran.

(1) Odvolací komise skládá se z úředníka (ústředního živnostenského inspektora), jmenovaného příslušným ministrem jako předsedy a po šesti zástupcích odborových organisací zaměstnanců a zaměstnavatelů a dvou zástupců příslušného zemského výboru, jednoho zástupce Ústřední sociální pojišťovny a jednoho zástupce Ústředny obchodních a živnostenských komor jako přísedících.

(2) Pro odvolací přelíčení platí obdobně ustanovení § 5. O přelíčení u komise zřízené u ministerstva sociální péče budiž zpraveno ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, které může k tomuto přelíčení vyslati zástupce, který má postavení strany.

(3) Odvolací komise může závazně naříditi přeložení dělníků ze zastaveného nebo omezeného závodu do závodů jiných, a to také tehdy, nebyl-li podán návrh podle §u 6, odst. 2.

(1) Přísedící komisí nebo odvolacích komisí jmenuje ze stavu zaměstnavatelů a zaměstnanců ministr sociální péče (ministr veřejných prací) na návrhy odborových organisací zaměstnanců a zaměstnavatelů.

(2) Ministr jest vázán návrhy odborových organisací a při jmenování dlužno přihlížeti k síle příslušných organisací.

(3) Zástupce okresních a zemských výborů vysílají ony korporace, v jejichž obvodu závod leží a o jehož zastavení nebo omezení jde. Jde-li o více okresů (zemí), dohodnou se o ustanovení zástupců. Nedohodnou-li se, rozhodne los. Volbu provádějí volení členové okresního (zemského) výboru, voliti lze všechny, kdo jsou volitelni do okresního (zemského) zastupitelstva.

(4) Přísedící komisí (odvolacích komisí) vykonávají svou funkci jako čestný úřad. Mají však nárok na náhradu hotových výloh a ztráty výdělku.

Majetník závodu, který opomine učiniti včas oznámení o zamýšleném zastavení nebo omezení závodu (§ 2 a § 5, odst. 2) budiž potrestán příslušným živnostenským inspektorem (revírním horním úřadem) peněžitou pokutou do 50.000 Kč. Do trestního nálezu lze se odvolati k příslušnému ministerstvu.

(1) Majetník závodu, který zastaví nebo omezí provoz, ačkoliv mu bylo omezení výslovně odepřeno, nebo zastaví nebo omezí provoz nad povolený rozsah, dopouští se přečinu a trestá se vězením od tří dnů do tří měsíců.

(2) Mimo to může živnostenský inspektor (revírní horní úřad) uložiti peněžitou pokutu do 100.000 Kč.

Propuštění nebo výpovědi dělníků odporující ustanovením tohoto zákona jsou právně bezúčinná. Zaměstnanci mají civilně-právní nárok na náhradu ztráty výdělku, o který přišli jednáním zaměstnavatele, odporujícím tomuto zákonu.

(1) Zaměstnanci závodu zastaveného se zvláštním povolením vyčerpavše odborovou podporu v nezaměstnanosti, mají nárok na další vyplácení podpory v nezaměstnanosti ve výši dosavadní celkové podpory po celou dobu zastavení závodu.

(2) Tato podpora se vyplácí prostřednictvím ministerstva sociální péče. Na úhradu tohoto nákladu zřizuje se u tohoto ministerstva fond, pro který se vybírá od majetníků podniků uvedených v §u 1 zvláštní příspěvek ke zvláštní nebo všeobecné dani výdělkové. Výše a způsob vybírání tohoto příspěvku, který nepodléhá žádným přirážkám, ustanoví se zvláštním zákonem.

(3) Tomuto fondu dostává se dále peněžitých pokut, uložených podle § 10 a 11 tohoto zákona.

(1) Na úhradu nákladu potřebného na tyto komise budiž zařazena do rozpočtu ministerstva sociální péče a veřejných prací příslušná částka.

(2) Pro rok 1928 budiž potřebný náklad hrazen z fondu utvořeného podle článku XIX., odst. 1. finančního zákona ze dne 16. prosince 1927, čís. 176 Sb. z. a n.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedení jeho ukládá se ministrům sociální péče, veřejných prací a průmyslu, obchodu a živností.

K zastavení nebo omezení průmyslových, důlních nebo živnostenských podniků může dojíti z různých důvodů. Může nastati odbytová krise, tedy skutečná nemožnost vyráběti v mezích kapitalistického hospodářství. Takovéto opatření vyplývající z hospodářské nutnosti, nedá se zameziti žádným dekretem a bude jen možno postarati se o dělníky a zaměstnance připravené o výdělek. K zastavení podniků nebo omezení počtu dělnictva může však také dojíti při opatřeních racionalisačních nebo jako částečný zjev kapitalistické koncentrace. V takovémto případě jest možno a tedy úkolem zákonodárství, následky takových opatření pro zaměstnance aspoň zmírniti tím, že tempo a způsob zastavení budou pod dozorem a upraveny.

K zastavení podniku může však také dojíti pouze ze ziskuchtivosti nebo z důvodů cenové politiky, jak jsme to viděli v poslední době na zastavení závodů největšího rozsahu, jmenovitě zastavení lnářského průmyslu ve východních Čechách, ale také na opětovném zastavení podniků v průmyslu sklářském a v jiných odvětvích. Tím však jsou velmi těžce poškozeny zájmy dělnictva, ba, jak dokazuje uvedený příklad z východních Čech, tisíce dělníků jest se svými rodinami prostě vydáno na pospas hladu, bez hospodářské nutnosti, byť i v kapitalistickém smyslu.

Vzhledem k těžkým sociálním škodám, které způsobí každé zastavení nebo omezení provozu, jest třeba zákonných opatření, která mohou záležeti jen v tom, že zastavení nebo omezení podniků jest vázáno zvláštním povolením. Omezením podniku dlužno ovšem také rozuměti snížení počtu osazenstev, že při rozhodování o tom má dělnictvo spolurozhodovati jako rovnoprávný činitel, jest samozřejmé. Rovněž tak jest samozřejmé, že k provedení základní myšlenky tohoto návrhu jest třeba povinného oznámení při každém zastavení nebo omezení. Z toho vyplývá pak také nutnost trestní sankce. Přísnější trestní sankce při zastavení nebo omezení závodu proti rozhodnutí příslušné komise jest tedy odůvodněna a nutná, poněvadž rozhodnutím komise jest zjištěno národohospodářské poškození nebo aspoň zbytečnost zastavení (omezení) a jednání proti tomu jest úmyslným, těžkým hmotným poškozením zaměstnanců, případně také jiných národohospodářských zájmů. Poněvadž takové zastavení nebo omezení závodu jest protiprávním činem, s nímž poškození dělníků (ztráta výdělku) jest v příčinné souvislosti, shoduje se se zásadami občanského práva, aby takové opatření bylo prohlášeno za právně bezúčinné a aby bylo ustanoveno, že osoba, jednající proti právu jest povinna nahraditi škodu. Ale, i když lze zastavení nebo omezení závodu hospodářky odůvodniti, znamená to, - jak bylo právě svrchu vylíčeno - ohrožení existence dělníků a zaměstnanců, kteří přišli o výdělek. Dlužno se tedy postarati, aby dělníci a zaměstnanci, kteří vyčerpají odborovou podporu podle gentské soustavy, nezůstali úplně bez podpory. Takovéhoto opatření jest tím více třeba, poněvadž zákon o finančním hospodářství svazků územní samosprávy obcím naprosto znemožňuje postarati se o příslušné podpory. Jest tedy třeba ustanovení §u 14, které by ovšem musilo býti náležitě upraveno, kdyby došlo k případné změně soustavy podpory v nezaměstnanosti. Aby potřebnou úhradu nákladu hradili nositelé daně výdělkové, jest odůvodněno, poněvadž těmto poplatníkům dostalo se velmi značných úlev zákonem o přímých daních a omezením samosprávných přirážek. Poněvadž příspěvek jim uložený bude osvobozen ode všech přirážek a poněvadž při pravidelné konjunktuře půjde jen o ojedinělé případy podpory, jest zatížení podnikatelů nepatrné. Kdyby se dostavila hospodářská krise, bude ovšem úkolem vlády postarati se o potřebné peníze, načež včas upozorňujeme. Náklad rozpočtený v §u 15 není značný a může býti tedy hrazen v mezích řádného rozpočtu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému. Z povahy věci vysvítá, že jest třeba, aby tento návrh byl projednán co nejrychleji.