Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé projevuje souhlas s obchodní úmluvou mezi republikou Československou a Francií sjednanou v Paříži dne 2. července 1928.

Náš obchodně-smluvní poměr s Francií byl upraven obchodní úmluvou ze 17. srpna 1923 s dodatkem z 18. srpna 1924. Podle výkladu, daného zákonu z 29. července 1923, neposkytovala Francie ve svých poválečných smlouvách nejvyšší výhody všeobecně. Obě uvedené úmluvy zajišťovaly tudíž i nám minimální tarif a sazby tarifu středního (intermedierního) toliko na určitý počet výrobků, kdežto zbytek našeho dovozu podléhal tarifu generálnímu, takže jsme byli diskriminováni oproti státům, s nimiž Francie měla obchodní smlouvy z doby předválečné (na basi nejvyšších výhod.)

Naproti tomu Československo v duchu zásady všeobecných nejvyšších výhod, přijat v jejím obchodně-politickém systému poskytovalo tuto doložku Francii v plném rozsahu. Bylo tedy v našem zájmu, aby smluvní poměr s Francii byl co nejdříve upraven na podkladě vzájemných nejvyšších výhod. Československá vláda použila k tomu prvého vhodného okamžiku, jakmile Francie přikročila koncem minulého a počátkem tohoto roku k nové úpravě svého celního sazebníku a uvolila se poskytovati nejvyšší výhody de facto.

Jednání o novou obchodní úmluvu zahájena byla 16. března 1928 v Paříži a skončena tamtéž dne 2. července 1928 podepsáním úmluvy.

Předkládaná úmluva vykazuje značné změny a zlepšení rázu zásadního i v podrobnostech, především v oboru celně-tarifním:

1. Odstranění diskriminace našeho dovozu tím, že Francie přiznala také navzájem na československé zboží doložku o nejvyšších výhodách, a to de facto.

2. Byly získány slevy s francouzského minimálního tarifu pro některé význačné druhy československého vývozu do Francie a mimo to celá řada tarifikačních úlev, celkem při 16 číslech francouzského sazebníku. Zvláštních slev budou požívati: porculánové příbory kávové a čajové, některé porculánové předměty toaletní, některé druhy zboží fajansového, náhrobní kameny, dírkované cylindry na lampy, skleněné reflektory a stínidla, tabulové sklo tažené, některé druhy skleněných rour, papírová příze, fezy, určité hudební nástroje, knoflíky potažené celuloidem. Naproti tomu poskytla republika Československá Francii slev s dosavadních celních sazeb při 22 položkách celního tarifu (víno a víno šumivé, některé druhy textilu, hedvábné zboží prýmkářské a punčochy i ponožky hedvábné, automobily (s 45% na 43%), některé lučebniny atd.).

3. Smluvní celní sazby byly oboustranně vyjádřeny v absolutních cifrách, takže na rozdíl od dosavadního stavu jsou samovolné změny napříště znemožněny.

4. Vyclívání podle ceny, pokud je ve Francii zavedeno, dělo se na podkladě francouzských cen domácích; napříště budou sloužit za podklad vyclívání ceny fakturované československými výrobci.

Dále budou přiznávány výhody přímé dopravy československým zásilkám vypravovaným do Francie po moři ze 16 přístavů, vyjmenovaných v úmluvě, na pouhý průkaz původním nákladním listem o vnitrozemské dopravě, takže odpadnou dosavadní zdlouhavé a nákladné formality. Osvědčení o původu požadována budou na poměrně nepatrný počet československých výrobků.

Proti nekalé soutěži dosažena ve Francii ochrana označení našeho chmele a plzeňského piva; naproti tomu zajištěna u nás ochrana označení francouzského sýra Roquefort.

Na poli sociálním pamatováno na zajištění ochrany a sociálního pojištění našich příslušníků ve Francii výdělečně zaměstnaných.

Smluvní ustanovení rozvržena jsou na 36 článků, z nichž čl. I. až IV. a čl. VI. a VII. pojednávají o věcech celních; čl. V. o povolovacím řízení. Čl. VIII. až XI. upravují shodně s ostatními smlouvami ukládání vnitřních dávek, celní formality a posuzování původu zboží. Čl. XII. a XIII. týkají se přímého dovozu, čl. XIV. pojednává o osvědčeních původu; čl. XV. až XVII., převzaté z dosavadní úmluvy, týkají se potírání nekalé soutěže, ochrany živnostenského vlastnictví a označení původu. Čl. XVIII. až XX. stanoví podmínky pro obchodní cestující a jejich vzorky, s výjimkou obchodu podomního. Čl. XX. a XXI. pojednávají o zacházení s příslušníky a společnostmi druhé smluvní strany. Čl. XXII. až XXVI. týkají se dopravy železniční, námořních přístavů a plavby na mezinárodních řekách; čl. XXVII. až XXIX. jednají o společnostech plavebních, o národnosti námořních lodí a o zacházení s jejich posádkami. Čl. XXX. až XXXIII. upravují naše obchodní styky s francouzskými osadami a Tunisem, a to jak co do zacházení zbožím, tak co do zacházení s příslušníky a loďmi. Čl. XXXIV. obsahuje ustanovení o postupu pro případné změny úmluvy, čl. XXXV. stanoví postup v případě neshod o výklad úmluvy, čl. XXXVI. týká se ratifikace úmluvy, uvedení v platnost a její výpovědi.

Význam našich obchodních styků s Francií v minulých letech je patrný z těchto cifer:

Hlavním předmětem československého vývozu do Francie je zboží skleněné a porculánové, zboží jablonecké, hospodářské a jiné stroje, výrobky průmyslu textilního, zejména látky vlněné, do francouzských osad pak se vyvážejí hlavně bavlněné látky a fezy.

Naproti tomu dováží se z Francie víno a lihové nápoje, hedvábné látky, automobily, parfumerie, essence, vlna, vlněná příze a jiné. Na vlnu připadalo v r. 1927 328 mil. Kč, t. j. 42% celkového československého importu, čímž se vysvětluje z velké části passivum našeho zahraničního obchodu s Francií.

Nejdůležitější úspěch dlužno viděti v tom, že Československo bude nyní ve všech směrech postaveno na roveň ostatním státům a je tudíž možno očekávati, že tato dalekosáhlá změna nezůstane bez příznivých následků na vývoj našich hospodářských styků s Francií.

Vláda předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána v poslanecké sněmovně výborem zahraničním a výborem pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a v senátě výborem zahraničním a národohospodářským.

Text obchodní úmluvy se přikládá ve zvláštním exempláři v původním znění francouzském s českým překladem.