Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Okresní sbor osvětový v Teplicích-Šanově uspořádal ve dnech 6. a 11. března 1928 oslavu narozenin pana presidenta republiky.

Tato korporace byla jedinou, která v Teplicích-Šanově oslavu takovou pořádala.

Plně rozkaz, kterým ředitelství pošt a telegrafů v Praze vyzvalo všecky přednosty poštovních úřadů, aby v každém směru působili k důstojné oslavě narozenin pana presidenta repubiky, vydal vrchní poštovní tajemník Jan Egert, přednosta poštovního úřadu 2 v Teplicích-Šanově, 6. března 1928 interní nařízení, jímž zaměstnance tohoto poštovního úřadu upozornil na program oslavy a vyzval veškerý personál, v době oslavy službou nevázaný, aby se jí súčastnil.

Před oslavou ptal se Egert pouze jednoho úředníka, po jeho návratu z vyclívací poštovní služby, kterou konal u celního úřadu (nikoliv tedy rozličných zaměstnanců, jak se trdí v interpelaci), zda četl nařízení a zda se oslavy súčastní.Dotyčný úředník odpověděl kladně a dodal, že byl rozhodnut súčastniti se oslavy i kdyby zmíněné nařízení nebylo bývalo vydáno.

Oslavy narozenin pana presidenta republiky konané 11. března 1928, nesúčastnili se čtyři poštovní zaměstnanci z nichž jeden byl předem omluven chorobou manželky.

Před odchodem oslavného průvodu 11. března 1928 nařídil přednosta úřadu, aby bylo zjištěno, jsou-li již všichni zaměstnanci úřadu přítomni a může-li tedy průvod již vyjíti. Plně tento rozkaz zaznamenal dotyčný zřízenec o své ujmě, tedy bez rozkazu Egertova, i jména chybějících a ohlásil je Egertovi.

Druhého dne ptal se Egert nedostavivších se zaměstnanců proč se oslavy nesúčastnili.

Jak tito zaměstnanci při šetření sami protokolárně potvrdili, stalo se tak formou soukromého dotazu, z něhož nebyl zřejmý žádný nátlak nebo vyhrůžka pro neúčast jejich.

Egert se také odpovědí jejich spokojil a o věci té s nimi již vůbec nemluvil.

Hledíc k tomuto výsledku provedeného vyšetřování není důvodu, aby bylo proti Egertovi pro porušení služebních povinností nějak zakročováno.

V Praze dne 14. září 1928.

Ministerstvo národní obrany pracuje na unifikační osnově zákona o vojenském ubytování, kterou jednak mají býti sjednoceny dosavadní předpisy platné pro ubytování vojska na území Čech, Amoravy a Slezska, a předpisy platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jednak má býti vojenské ubytování v míru přizpůsobeno změněným poměrům a upraveno na základě zkušeností nově nabytých tak, aby úprava tato odpovídala jak potřebám vojska, tak i veřejným zájmům.

Jest zřejmé, že při nové zákonné úpravě ubytování vojska bude přihlédnuto ke všemu, co za nynějšího právního stavu vzbuzuje pochybnosti, a že zejména bude přesně vymezeno přechodné a trvalé ubytování vojska.

Odpověď spolupodepisuje místo ministra spravedlnosti - na nějž byla interpelace též

řízena - ministr vnitra.

V Praze dne 12. listopadu 1928.

Podle hlášení, jež došla od politických úřadů, vydala pouze jedna okresní správa politická ve větším počtu případů výměry o jazykové úpravě obecních rozpočtů. Postup ten zachovala stejně vůči obcím s českou i obcím s německou řečí jednací. Jinak vyskytly se případy takové ojediněle. Pokud však byla opatření učiněna, stala se ke stížnosti buď členů obecního zastupitelstsva nebo k dozorčí stížnosti občanů řádnými, právní moci schopnými a k instančnímu přezkoumání způsobilými výměry, nikoli všeobecným pokynem.

Poněvadž rozhodnutí sporu závisí na otázkách ryze právních a postižené obce obrátily se na cestu instančního pořadu, bude sporná otázka touto jazykovým zákonem a nařízením pro takové případy ustanovenou cestou rozhodnuta.

V Praze dne 12. září 1928.

Podle vyšetření započala firma Eruptiva se stavbou skladištních budov teprve v měsíci listopadu 1927, kdy měla již stavební povolení. Před vydáním stavebního povolení prováděla poouze přípravné práce jako úpravu terénu, potoka apod. S vlastní stavbou skladištních budov nemohla ani dříve započíti, ježto jí nebyly známy podmínky. Spočívá tudíž informace pp. interpelantů v té příčině na mylném podkladě.

Námitkám podaným proti projektu nemohlo býti vyhověno, poněvadž nebyly z důvodů v povolení zevrubně uvedených shledány odůvodněnými jednak vzhledem ku předepsaným bezpečnostním opatřením a terenním poměrům, jednak i proto, že z části námitky ty patří na pořad práva soukromého. Súčastněné strany, které se pokládají rozhodnutím ministerstva vnitra ve svých právek postiženy, měly ostatně možnost stižnosti na nejvyšší správní soud.

Firma "Moravia" také stížnost na nejvyšší správní soud podala , o kteréžto stížnosti nebylo dosud rozhodnuto. Podotýkám pouze, že firma Eruptiva uskladňuje dosud výbušniny v Olomouci. Přeložením skladiště do odlehlého údolí u Hluboček budou zájmy veřejné bezpečnosti mnohem více chráněny než dosud.

V Praze dne 12. září 1928.

Předpisování obratové daně z provisních příjmů obchodních zástupců jest zákonem odůvodněno tehdy, když obchodní zástupci jsou samostatnými podnikateli ve smyslu §u 6 zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č 246 Sb. z. a n., neboť potom jejich provise jest úplatou zea výkony, prováděné v samostatné činnosti. Tyto výkony jsou daní z obratu podrobeny podle výslovného ustanovení §u 1 cit. zákona.

Za samostatné podnikatele dlužno pak obchodní zástupce, kteří nejsou ve služebním poměru, pokládati podle nálezů nejvyššího právního soudu ze dne 13. prosince 1924, č. 22.090/24, 13. listopadu 1926, č. 22.853/26 a 29. sistopadu 1927, č. 21.254/26, tehdy nesou-li risiko ztráty při obchodech jimi uzavřených, nebo mají-li vlastní obchodní vydání, která se jim nenahrazují, nýbrž, která si musí hraditi z výtěžku své obchodní činnosti.

Otázka, zda obchodní zástupce může daň z obratu přesunouti, čili nic, jest poro daňovou povinnost bez významu, neboť citovaný zákon v §u 12 přesunutí daně toliko připouští, ale nečiní podmínkou daňové povinnosti.

Ani okolnost, že provise obchodního zástupce jest součástí ceny zboží takže z toho odběratel platí obratovou daň spolu s obratovou daní ze zboží dodavatelské firmě, pro kterou jest jen prostředníkem, není důvodem pro osvobození samostatného obchodního zástupce od daně z obaratu, protože této dani jsou podle svrchu citovaného ustanovení §u 1 podrobeny vedle dodávek i výkony. Právem dlužno tudíž vybrati daň z obratu jak z ceny zboží (daň z dodávky) tak i z provise (daň z výkonu).

Shora citované nálezy nejvyššího správního soudu dokazují, že tato stolice zdaňování provisí samostatných zástupců daní obratovou uznává odůvodněným.

Povinnost provisních zástupců ku všeobecné dani výdělkové jest podle zákona a ve smyslu judikatury nejvyššího správníhosoudu dána tehdy, je-li provisní zástupce samostatným podnikatelem. K pojmu této podniktelské činnosti jest zapotřebí, aby provisní zástupce nesl risiko ztráty při obchodech jím uzavřených a aby výše zisku byla podmíněna jeho činností a nebyla v podstatě závislou na firmách jím zastoupených, čemuž by bylo zvláště tenkráte, měl-li možnost bez přímého vlivu těchto firem působiti využitkováním konjuktury na výši svého příjmu.Kde tyto předpoklady jsou dány, musí dojíti k předpisu všeobecné daně výdělkové.

Vzhledem k shora uvedeným důvodům nemůže finanční správa vydati předpisy, aby provisní zástupci nebyli daní z obratu a všeobecnou daní výdělkovou zatěžováni. Naopak, jest povinností příslušných vyměřovacích úřadů, pokud se týče daňových komisí, aby před uložením ať daně z obratu, ať všeobvecné daně výdělkové shora uvedené předpoklady v každém jednotlivém případě zjistily a teprve potom buď daň uložily nebo pro nedostatek zmíněných předpokladů od jejího vyměření upustily.

Cítí-li se poplatníci daňovým předpisem poškozeni, mají možnost domáhati se nápravy opravnými prostředky, jimž se se strany finanční správy věnuje největší péče a pozornost.

Jelikož podřízené úřady byly již častokráte na svrchu uvedené okolnosti upozorněny a jelikož dostalo se jim již v tomto směru opětovně řádného vysvětlení, nepovažuje ministerstvo financí za nutné, vyávati v této věci nové pokyny.

V Praze dne 19. září 1928.

Podle provedeného šetření zpronevěřil notář Lev Veit peněžité částky, jež strany u něho složily kzaplacení dědických poplatků, kvyplacení dědických podílů a odkazů na zaplacení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

Interpelace sama správně uznává, že tu není žádné povinnosti státu knáhradě škody. Notář přejímal tyto částky jako plnomocník stran do soukromého deposita.

Ze zpronevěřených peněz největší položku činí částky složené na zaplacení dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

Zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze sdělil, že v některých konkrétních případech, v nichž stran tvrdila, že dávku již zaplatila u notáře Veita byla dávka přes to od strany požadována, ježto placením dávky u notáře strana se nezbavila poovinnosti zaplatiti dávku u zemské pokladny. Jelikož obce při nynější krisi naléhají na vymáhání dávky, nemůže zemský inspektorát povoliti nějakého generálního poshovění, je ovšem jednotlivým žádostem postižených poplatníků ochoten povoliti případně přiměřené splátky.

Ministerstvo spravedlnosti samo nemá resortní možnosti, aby působilo na změnu tohoto stanoviska, které ostatně není nijak v odporu se zákonným stavem.

Ani jinak nemá ministerstvo spravedlinosti v platných předpisech podkladu knějakému opatření na ochranu poškozených.

V Praze dne 20. září 1928.

Na shora uvedenou interpelaci sděluji toto:

Záborové záležitosti podle zákona č. 304/1921 jsou projednány ve schůzi zvláštního meziministerského výboru, kterému předsedá zástupce ministerstva veřejných prací a ve kterém ostastní zúčastněná ministerstva jsou zastoupena jednak řádnými členy, jednak delegáty vyslanými případ od případu.

Zmíněný výbor, jehož usnesení jsou předkládána ku schválení ministerské radě, postupuje v každém případě co nejrigorosněji při posuzování otázky, zda v tom kterém případě jsou dány přepoklady pro provedení řízení podle uvedeného zákona a přikročuje k záborům jen v případech zcela vyjímečných, kde toho jest nezbytně zapotřebí ve veřejném zájmu a kde není naprosto jiného východiska. O tom nejlépe svědčí okolnost, že např. v době od poloviny r. 1927 až do nynější doby, tedy v období jednoho roku, řečený výbor se usnesl celkem na 13ti záborech, vesměs nezbytně nutných, kdežto značná část jeho činnosti naopak se vztahovala na zrušování záborů stávajících.

Pokud jde specielně o případ Ludvíka Ivána v Tornale, vyhovělo ministerstvo veřejných prací již výnosem ze dne 8. května 1928, č. j. 25b-375/5-24.504 stížností Arpáda Ládanyiho vznesené proti záboru místností v jeho domě pro četnickou stanici, čímž se též stíižnost Ludvíka Ivána stala bezpředmětnou.

Pokud jde o případ Josefa Angyala v Hodejově sdělil okresní úřad ve Feledinei, že poštovní úřad v domě Josefa Angyala umístěn jest již od r. 1918, kdežto Angyal koupil dům tento od dřívějšího majitele Josefa Ložka teprve před 2ma roky, tedy v době, kdy poštovní úřad se již v domě nalézal. Poři koupi domu Angyal dokonce prohlásil, že bude bydleti v zadní části budovy (v jedné místnosti) do té doby, než poštovní úřad bude přemístěn do jiné budovy.

Místnost, kterou nyní Josef Angyal obývá nelze podle vyjádření okresního úřadu ve Feledinei označiti za "stáj", jak uvedeno jest v interpelaci, nýbž jest to obytná jizba, kterou obýval již před ním jistý Josef Nagy po 2 roky a ze které platil též nájemné.

V Praze dne 27. září 1928.

Domněnka, jako by státní správa železniční stála před realisací stavby dráhy z Kyšperka do Žichlinka, jest mylná, poněvadž výstavbou pořádací stanice České třebové jakož i výstavbou druhé koleje z České Třebové do Přerova, bude dopravním poměrům vyhověno do té míry, že projekt dráhy z Kyšperka do Žichlinka přestal býti akutním, a státní správa železniční nesleduje jej jako spoj v zájmu celostátním nutný.

O dráze ze Šilperka k hlavní trati Olomouc-Čes.Ttřebová konala státní správa železniční již po převratu státním zevrubné studie, jejichž výsledek však není pro realisaci dráhy příznivým. Spojení Šilperka ať již na Hoštýn či Zábřeh mohlo by býti vybudováno vzhledem na potřeby provozní a poměry směrové a sklonové jen místní drahou pro niž rozhodujícími jsou ustanovení zákona z 27. června 1919, číslo 373 Sb. z. a n. Popdle tohoto zákona musí býti prokázána minimální výnosnost dráhy a zajištěny příspěvky zájemníků. Bohužel žádoucí prosperitu podniku prokázati se nepodařilo.

Za těchto okolností mohla by se stavba dráhy Šilperk-Zábřeh uskutečniti jenom jako výstavba dráhy drobné a to podle příslušných ustanovení zákonných jen zcela na náklad zájemníků.

V Praze dne 21. září 1928.