Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Štětky a soudruhů vládě o zabavení neperiodického tiskopisu "Všemu dělnictvu Velké Prahy",

II. posl. inž. Junga, Simma a druhů min. školství a národní osvěty o neslýchané školské ostudě ve Frýdku,

III. posl. dra Wollschacka a druhů min. železnic, aby se v německém jazykovém území užívalo úředníků, úplně znalých německého jazyka,

IV. posl. inž. Junga, Simma a druhů min. soc. péče o styku dělnické úrazové pojišťovny pro Čechy s německými nemocenskými pojišťovnami,

V. posl. inž. Junga a druhů min. železnic o jednojazyčných českých nápisech na opavských nádražích,

VI. posl. Simma, Horpynka a druhů vládě o jubilejním daru státním zaměstnancům učitelům a osobám jim na roveň postaveným,

VII. posl. Šliwky, Petera a súdr. min. vnitra o udělování státního občanství a příslušnosti do Československé republiky,

VIII. posl. Šliwky, Petera a soudruhů min. školství a národní osvěty o zřízení školních odborů u brněnské zemské školní rady,

IX. posl. Krebse a druhů min. sociální péče o uzavření dohody mezi Německou říší a Československou republikou o péči o nezaměstnané,

X. posl. dra Szüllö a druhov min. predsedovi min. vnútra o protizákonnom rozpustení Schodze zemského predstavenstva zemskej strany kresťansko-socialistickej,

XI. posl. inž. Junga a druhů min. železnic o vydávání dvoujazyčných nákladních listů,

XII. posl. Svobody a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci Stráže Socialismu,

XIII. posl. Wenzela, Krebse a druhů vládě o vydání jednotného rybářského zákona,

XIV. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o nesrovnalostech při započítání voj. Služby, vzniklých u státních zaměstnanců,

XV. posl. Knejzlíka, Sladkého a druhů min. spravedlnosti o trestním stíhání členů výboru Národní Jednoty v Lipníku n. Bečvou,

XVI. posl. dra Patejdla, Hrušovského a druhů min. vnitra a spravedlnosti o býv. okresním náčelníku v Medzilaborci a t. č. komisaři okresního úřadu v Topolčanech na Slovensku, Ondřeji Benickém-Lakatosi,

XVII. posl. Szentiványiho a druhov min. vnútra o administratívnych zneužívaniach, páchaných pri príležitosti jubilea,

XVIII. posl. Tomáška, dra Meissnera a soudruhů náměstků min. předsedy o poselství presidenta republiky v den desetiletého výročí Československé republiky,

XIX. posl. Bolena a soudruhů min. vnitra o fašistických surovostech četníků Špály a Topiče z Týniště nad Orlicí,

XX. posl. Čermáka a soudruhů vládě o persekuci dvou železničních zaměstnanců, kteří odhalili nemravnosti četníků v pohraniční stanici Čes. Velenicích,

XXI. posl. Riedla, Langra, Mikuláše a druhů vládě republiky Československé o provádění Pozemkové reformy na velkostatku p. Mitrovského v Sokolnicích na Moravě,

XXII. posl. Szentiványího a druhov min. vnútra a spravedlnosti o novom poburovaní proti Národnosti spáchanom okresným náčelníkom Emilom Hanesom,

XXIII. posl. Gregorovitsa a druhov min. školstva a nár. osvety o protizákonnom používaní jazyka u školského inšpektorátu čís. 3 v Bratislave.

Dne 22. října t. r. byla zabavena část neperiodického tiskopisu "Všemu dělnictvu Velké Prahy!"následovně:

Současně však je nutno, abychom společně bojovali proti stále surovější bezohlednosti vládní moci, jak se projevila též v poslední době v úžasných policejních útocích na stávkující dělnictvo v Rozdělově u Kladna a na dělnictvo vracející se v úterý z pohřbu v pražských ulicích. Též proti denně rostoucímu válečnému nebezpečí jež se projevuje v šíleném zbrojením musí se veškerý proletariát Velké Prahy sjednotit, aby tak dal dobrý příklad ostatnímu pracujícímu lidu Československa.

Ze všech těchto důvodů nepovažujeme svoji funkci, jež původně směřovala k přípravě velikého proletářského pohřbu obětí kapitalistické racionalisace za skončenou.

Zůstáváme jako výbor dělnictva pražských závodů dále pohromadě a vyzýváme dělníky těch závodů, kteří v našem výboru ještě nejsou zastoupeny, aby do něho vyslaly své zástupce. Chystáme na nejbližší dobu svolání konference závodních výborů Velké Prahy a voláme již nyní ke všem dělníkům: Postarejte se o to, aby konference závodních výborů Velké Prahy byla obeslána všemi pražskými závody! Konejte závodní schůze a pojednejte na nich o obeslání této konference! Dělníci těch závodů, kteří by se dali od nepřátel jednotného postupu dělnictva zdržeti od přípravy a obeslání téže konference, provinili by se těžce na zájmech pracujícího lidu.

Kapitalistická třída chystá k 28. říjnu velkou vojenskou parádu, jež má oslniti hladovějící masy a odvrátit je od vlastních jejich zájmů. Dělnictvo je různými institucemi voláno aby při této parádě dělalo stafáž. Dělnictvo však má povinnost, aby se na tyto kapitalistické plány nedalo nachytati a aby v den výročí kapitalistické republiky jednotným bojovným postupem projevilo svůj odpor proti tomuto režimu a zahřmelo do uší svým vykořisťovatelům a vyssavačům:

Máme hlad, chceme jísti, nechceme nechati umírati podvýživou své rodiny! Chceme od vás, my námezdní otroci, kteří se s vámi nikdy nesmíří větší skývu chleba! Jsme odhodláni za tento životní požadavek, za práva našich důvěrníků na závodech a za naši ochranu proti vašim vražedným racionalisačním metodám, proti vašemu bílému teroru a vaší přípravě nové války bojovati jednotně do posledního dechu.

Tážeme se vlády Československé republiky:

1. Byl vydám pokyn, aby určité dělnické neperiodické tiskopisy strany komunistické byly postaveny mimo zákon, na pospas byrokratické libovůli?

2. Ne-li, co hodlá vláda učiniti, aby se tyto provokace neopakovaly?

Frýdecká místní školní rada jest proti zákonu o školním dozoru ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. a §u 87 ústavní listiny od 1. ledna 1921 dnes stále ještě pětičlenným výborem městského okresního školního výboru. V této protizákonné a protiústavní místní školní radě dostali čeští národní demokraté 3 z 5 členů, ačkoliv v městském zastupitelstvu mohli po nových volbách z 36 mandátů obsaditi již jen 3.Čeští sociální demokraté mají jednoho a němečtí rovněž jen jednoho zástupce v tomto školním úřadě.

Ačkoliv Frýdek jest ve Slezsku, tento protizákonný školní úřad neuznával rodičovského práva dosud ve Slezsku pevně zakotveného a 3 národní demokraté zcela libovolně vyřazují německé děti z německé školy a rozhodují, že mají docházeti do české školy. Odvolání, která byla podána v listopadu 1923 proti těmto rozhodnutí ministerstvo do dneška, tedy po 5 letech ještě nevyřídilo, ačkoliv některé z těchto dětí jsou dnes již vdány.

Letos bylo do první třídy německé obecné školy úplně řádně zapsáno 75 dětí. Podle tohoto zápisu podala školní správa žádost, aby byla zřízena prozatímní pobočka první třídy, poněvadž tolik dětí není místa v malém pokoji prastaré německé školní budovy, jejíž kreslírna byla vloni uzavřena, poněvadž hrozila zřícením. Na schůzi místní školní rady, v níž se o této žádosti jednalo, usnesli se národní demokraté vyloučiti krátce 15 dětí z této třídy a přikázat je české škole. Školní správa byla zároveň vyrozuměna, že se zřetelem na provedené vyřazení se žádost o poboční třídu zamítá. Stejně bylo loni vyřazeno 53 německých dětí.

Pro Slezsko oplatí podle slezských školních zákonů a výnosů ministerstva školství a národním osvěty číslo 36066/27 neomezené právo rodičů. Ani ve Frýdku nelze tedy prováděti vyřazení ze škol nehledě k tomu, že místní školní rada odporuje zákonu o školním dozoru a ústavní listině a podle nálezu nejvyššího správního soudu č. 18453 ze dne 28. května 1921 všechna rozhodnutí nezákonných sborů a úřadů jsou neplatná. Poněvadž všichni rodičové 75 dětí v první třídě trvají na svém rodičovském po právu, podala školní správa proti zamítavému rozhodnutí o zřízení poboční třídy, odvolání k městskému školnímu výboru. Městský školní výbor, ačkoliv mu místní školní rada ani neoznámila jména vyřazených dětí, krátce potvrdil rozhodnutí místní školní rady a oznámil, že 20 dětí bude vyřazeno a že pro jiné jest dosti místa. Jména dětí nejsou vůbec uvedena a rodičům také nebyla oznámena, takže oni nemohou se odvolati.

Na základě usnesení porady rodičů šla pak deputace rodičů skládající se z 42 rodičů a ze zástupce Němců v místní školní radě k předsedovi městského školního výboru, panu starostovi dr.Sekerovi, aby se domáhala svého práva. Když panu dr. Sekerovi bylo uvedeno, že toto rozhodnutí jest nezákonné , nedovedl odpověděti nic jiného než že prohlásil, aby se prý podala odvolání, že on učiní vše, aby zákonku pomohlo k platnosti. Když však zástupci poukázali na odvolání nevyřízená od 5 let a pana dr. Sekeru vzali za slovo, dal zástupcům příznačnou odpověď: "Pak jeďte s kanony do Prahy k ministerstvu."

Tato odpověď z českých úst a zvláště od zástupce frýdecké politické správy jest dosti příznačná pro neslýchané poměry, které jsou v ministerstvu školství, pokud jde o vyřizování odvolání a o šetření zákonů.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Jest ochoten i ve Frýdku přivésti k platnosti ustanovení zákonů, vyříditi běžná odvolání a způsobiti , aby místní školní rada, trvající ve Frýdku nezákonitě od r. 1921, byla rozpuštěna a nahrazena sborem odpovídajícím ustanovením platných zákonů.

V Praze dne 18. října 1928.

V neděli dne 7. října ráno žádala u železniční pokladny v Bruntálu jakási paní o dvě jízdenky do Horních Heřmanic. Pokladník tázal se této paní, jak se to místo jmenuje česky. Poněvadž toho nevěděla, prohlásil úředník, že jí nemůže vydati jízdenku a také jí žádnou nevydal. Když jí jeden pán vysvětli, že Horní Heřmanice jsou u Javorníka, chtěl úředník tomuto pánovi vydati lístek do Javorníka. On tento lístek odmítl, poněvadž žádal o lístek do Opavy. Na to úředník vydal této paní lístek do Javorníka. Před několika dny stal se podobný případ. Nějaká slečna žádala jízdenku do Malé Morávky. Úředník vydal jí jízdenku do Vrbna. Právě jako paní zmíněná na prvním místě musila za jízdenku do Javorníka místo do Horních Heřmanic zaplatiti jízdné i za delší trať než kterou projela, musila i tato slečna za jízdenku do Vrbna místo do Malé Morávky zaplatiti jízdné za trať delší o 8 km než skutečně projela. Svědkové tohoto případu jsou interpelantu známi.

Pro státní železniční správu jest nevýslovnou hanbou, užívá-lina takových místech úředníků, kteří pro nedostatek vzdělání nemohou konati svou službu. Cestující se tak neslýchaně poškozují. Právě olomoucké ředitelství státních drah jest nechvalně známo svou českou šovinistickou osobní politikou. A jest tedy nutno, aby zde ministerstvo železnic energicky zasáhlo, aby se v místě skorem se 100% německého obyvatelstva konečně užívalo úředníků, kteří úplně ovládají jazyk obyvatelstva a jejichž předběžné vzdělání jest takové, že mohou řádně konati svou službu.

Interpelanti se tedy táží pana ministra železnic:

1. Jest ochoten pečovati, aby se na tak odpovědných místech užívalo úředníků, kteří by obyvatelstvo tak neslýchaně nepoškozovali?

2. Jest dále ochoten vydati ředitelstvím a zvláště olomouckému ředitelství státních drah závazný pokyn, aby se v místech s obyvatelstvem většinou německým užívalo jen takových úředníků a zaměstnanců, kteří dostatečně ovládají jazyk obyvatelstva?

V Praze dne 18. října 1928.

Dělnická úrazová pojišťovna pro Čechy zasílá německým nemocenským pojišťovnám poslední dobou již jen jednojazyčné dotazníky, oznámení o úrazech, přiřknutích a postižní dopisy, kdežto dříve si dopisovala s německými nemocenskými pojišťovnami německy. Tato nová praxi dělnické úrazové pojišťovny jen zbytečně ztěžuje dopisování nemocenských pokladen a odporuje onomu vývoji a zacházení, jež pan předseda vlády Švehla vyznačil jako rovní mezi rovnými.

Interpelanti táží se tedy pana ministra sociální péče, je-li ochoten naříditi dělnické úrazové pojišťovně pro Čechy, aby si s německými nemocenskými pojišťovnami dopisovala jako dříve německy?

Na opavském východním nádraží, které jest velice úzké a jistě nemůže plně vyhovovati všemu, čeho se často od něho žádá, stojí často zároveň tři ba dokonce čtyři vlaky vedle sebe a zvláště večer před odjezdem těchto vlaků jest na nádraží tlačenice. Před těmito vlaky jsou nápisy: Krnov, Kravaře a Svinov-Vítkovice. Jest zbytečno uváděti, že Opava jest městem s 80% německého obyvatelstva a že místa, kam tyto vlaky jedou, jsou převážně německá, takže by přirozeně bylo nutno a oprávněno umístiti tam nápisy dvoujazyčné. Ale mimo to na opavském východním nádraží končí železniční tratě celého Slezska a zvláště z německých pohorských krajů Slezska a cestující z těchto krajin, chtějící jeti dále, musejí přestupovati na opavském východním nádraží. Jistě nelze žádati, aby se sedláci a dělníci z jednolitých čistě německých horských krajin Slezska musili učiti česky, chtějí-li jednou jeti drahou. Ale pak při přestupování na opavském východním nádraží nemohou nalézti správný vlak, poněvadž vlaky a nástupiště, z nichž tyto vlaky odjíždějí, jsou označeny jen českými nápisy. Hledání a dotazy cestujících po správných vlacích proto tlačenici jen ještě zvyšují a železniční zaměstnanci, beztoho velice zaměstnaní, zdržují se ve své práci četnými nepotřebnými dotazy. Přesto přese všechno cestující často mylně nastupují do nesprávného vlaku. Zde by byl přece nejvyšší čas, aby u podniku obchodně spravovaného, jakým mají býti železnice, přišel konečně k platnosti rozum a aby se k orientaci cestujících vyvěsily dvoujazyčné nápisy, tj. i v německém jazyku.

Interpelanti táží se tedy pana ministra železnic:

Je-li ochoten zvláště v Opavě, ale i všude tam, kde jsou podobné poměry, přesně naříditi, aby nápisy, které slouží k orientaci cestujících, byly vyvěšeny v obou zemských jazycích?

V Praze dne 17. října 1928.

Jelikož vláda pomýšlí poskytnouti státním zaměstnancům sociální pomoc na vybavení jich z dluhů, bylo by vhodno, kdyby se při oslavě desítiletého jubilea trvání republiky každému státnímu zaměstnanci, učiteli a osobám jim na roveň postaveným vyplatila jednorázová výpomoc ve výši plných jednoměsíčních požitků. Toto opatření nebylo by i pro soukromé zaměstnance ničím neobyčejným, poněvadž i u soukromých zaměstnavatelů jest zvykem, dělníkům a zaměstnancům, kteří jsou déle u nich zaměstnáni, poskytovati ročně vánoční a novoroční výpomoc ve výši jednoměsíčních požitků. Naopak toto opatření vlády bylo by i mravní pohnutkou pro soukromé zaměstnavatele, aby učinili podobná opatření. Při nynější drahotě nebylo by zajisté žádné opatření na oslavu jubilea republiky vhodnější než toto. A bylo by jistě i sociálně oprávněné, poněvadž všichni zaměstnanci musejí nyní žíti za poměrů sociálně nepříznivých.

Interpelanti táží se tedy vlády:

Jest ochotna ještě v tomto nejkratší cestou předložiti sněmovně návrh zákona, jenž by řešil zmíněnou sociální otázku výpomocí pro státní zaměstnance, učitele a osoby jim na roveň postavené?

V Praze dne 24. října 1928.

V Československé republice a zvláště na území českého Slezska jest dosud několik tisíc cizinců, pocházejících většinou z bývalé Haliče a z polské části Těšínska. Podle platných článků česko-polských smluv všichni tito cizinci čili občané republiky Polské, kteří od 1. ledna 1908 bydlí na území nynější Československé republiky (Těšínska) nebo měli domovské právo v jakékoliv obci téhož území ještě před 1. lednem 1914, mají definitivně dostati právo domovské do obce a státní občanství Československé republiky, jakmile jim dříve některá obec v Československé republice slíbila domovské právo. Bohužel tyto žádosti o právo občanské příslušné úřady okresní, zemské a ministerstvo vnitra ve většině případů paušálně a bez udání důvodů zamítají, takže nyní v desátém roce Československé republiky počet nevyřízených žádostí o příslušnost dosahuje hrozné výše několika deseti tisíc.

Ježto tito občané, pocházející z bývalé Haliče a polského Slezska a bydlící na území Československé republiky již od svého narození, čili více než 30-20 let, jsou již často vyškrtnuti ze seznamu občanů polských, dále ježto podle česko-polské smlouvy mají dostati státní občanství Československé republiky a konečně ježto soustavné odpírání jim státní příslušnosti budí neklid a rozhořčení, budí dojem zjevného nespravedlivého týrání a zesiluje pocit, že se jim stala křivda, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

Ví-li o tomto divném stavu příčícím se duchu česko-polské smlouvy?

Co hodlá pan ministr učiniti, aby tento politování hodný stav křivdy a nespravedlností byl z kořene změněn a aby tito polští cizinci, patřící již dávno ipso jure do Československé republiky, dostali toto požadované právo státního občanství a příslušnosti do Československé republiky, ještě než bude konečně spojeno Slezsko s Moravou?

V Praze dne 24. října 1928.

Podle věrohodných zpráv budou při provádění reformy veřejné správy a při spojení Slezska s Moravou všechny agendy školství a národní osvěty dosavadní země Slezské přiděleny nově zřízené zemské školní radě pro Moravu a Slezsko v Brně, při čemž věci českého školství bude vyřizovati zvláštní odbor český a věci německého školství obor německý, kteréž odbory proto budou zřízeny u brněnské zemské školní rady.

O zřízení zvláštního odboru polského - stejně jako českého a německého - k vyřizování věcí polského školství a polské osvěty ve Slezsku a na Moravě není nic známo.

Podle dosavadních disposic bude školství polské a agendy národní osvěty přiděleny českému a německému odboru jako podřadné referáty. Polský lid českého Slezska a severní Moravy jest velice zneklidněn těmito zprávami, považuje správně takové tendenční a stranické vyřizování věcí osvěty, která jest životní věcí celého lidu, za křivdu a ohromné odstrkování, žádá rozhodně, aby tyto zneklidňující zprávy byly vysvětleny nebo popřeny a aby bylo nařízeno, by zároveň s českým a německým odborem byl zřízen také polský školní odbor.

Ačkoliv jsme hluboce přesvědčeni, že všechny potřeby a zájmy kultury, školství a osvěty polského lidu Československu a jinde mohou býti uspokojeny a zajištěny jenom tím, že polský lid dosáhne úplného a neomezeného práva sebeurčení, přes to tážeme se my podepsaní pana ministra,

co zamýšlí učiniti vláda v této věci, pokud jde o školství a osvětu polského lidu v Československé republice?

V Praze dne 23. října 1928.

Podle zákonných ustanovení srážejí se v Německu dělníkům ze mzdy jisté částky, jichž se užívá jako pojistného pro nezaměstnanost v Německé říši. Tyto částky se srážejí nejen říšskoněmeckým, nýbrž i československým dělníkům, pracujícím v Německu, a činí většinou 3% základní mzdy dělníka, z čehož 1,5% hradí zaměstnavatel a 1,5% zaměstnanec. Přes to, že se tyto částky srážejí i československým dělníkům, dostávají podle zákonitých ustanovení v Německé říši podporu v nezaměstnanosti jen dělníci bydlící na území Německé říše, kdežto dělníci bydlící v Čechách nedostávají žádnou podporu. Na Šumavě, ale i v severních Čechách jsou sta dělníků, kteří se po své práci denně nebo týdně v neděli vracejí znovu do Čech do svého domova. Podle ustanovení říšskoněmeckých zákonů nedostávají žádné podpory, když ztratí práci, ačkoliv i oni musejí platiti pojistné pro nezaměstnanost.

Tato vážná závada, jejíž příčinou jest, že mezi Německou a Československou republikou není dohody stran péče o nezaměstnané, musí býti v zájmu dělníků pocházejících z Čech pokud možno nejdříve napravena. Táži se tedy pana ministra sociální péče:

Je-li ochoten co nejdříve zahájiti vyjednávání s říšskoněmeckými úřady, aby se umožnilo stejné nakládaní s dělníky říšskoněmeckými a dělníky pocházejícími z Československa?

V Praze dne 22. října 1928.

Pane ministerský predseda a pane minister vnútra!

Zemské predstavenstvo zemskej strany kresťansko-socialistickej konalo schôdzu dňa 12. októbra 1928 v miestnosti katolíckeho tovaryšského spolku v Užhorode. Pred konaním schôdze oznámila miestna organizácia strany zo zdvorilosti tamojšiemu policajnému riaditeľstvu, že bude konaná schôdza predstavenstva strany a jako miesto tejto schôdze označila hotel Korona. Keďža však v hotele Korona nebolo v sieni zakúrené, bola schôdza odbývaná v miestnosti katolického tovaryšského spolku, kterú zmenu vo smysle zákonov a nariadení neboli sme povinní policajnému riaditeľstvu oznámiť.

Napriek tomu dňa 12. októbra 1928 v 5 hodín odpoludnia vnikol do sieni jeden policajný strážník uniformovaný a jeden policajný orgán v šatoch občianskych v doprovode štyroch detektívov, a keď som sa ho dotazoval, že čo tu hľadá, povedal policajný úradník v občianskych šatoch oblečený, že schôdzu rozpúšťa a vyzval prítomných členov, aby ihneď sa vzdialili. Keď sme ho vyzvali, aby rozkaz k rozpusteniu predložil v písme a aby svoju osobnú totožnosť preukázal, nemohol predložiť ani tento rozkaz a ani svoju osobnú totožnosť nemohol legitimovať. Na to sme mu vysvetlili, že konáme schôdzu predstavenstva strany, ktorú netreba oznamovať. On však napriek tomu velil do siene policajnú pohotovosť, ktorá pozostávala z dvanásť policajných strážnikov, gumovými obuškami ozbrojených, a všetkých členov predsedníctva strany, vynímajúc 4 zákonodarcov, touto brachiálnou mocou prez ich protesty dal zo siene vyviesť.

Postup tento vykazuje všetky poznatky politického teroru. Mne a trom prítomným zákonodarcom strany: senátorovi dr. Geizovi Grosschmidovi, poslancom Národného shromaždenia Mikulášovi Fedorovi a Leopoldovi Gregorovitsovi, bolo zabránené vykonávať svoje zákonodarské poslanie a informovať vedenie strany o politickej situácii.

Avšak postup tento odporuje tiež zákonitým ustanoveniam a konaní schôdzok, lebo veď ministerské nariadenia vyslovuje zreteľne, že porady, jako aj dôverné konferencie výkonných výborov politických strán, pokiaľ sú sozvané jako také, nepokladajú sa za verejné schôdze, a následkom toho takovéto porady netreba vôbec oznamovať.

Schôdzka v Užhorode bola schôdzkou predstavenstva strany a tedy najhlavnejšieho výkonného orgána strany, bola jako takáto sozvaná, čomu nasvedčujú tiež rozoslané i v novinách uverejnené pozvánky, bola ona dôvernou konferenciou a bola tedy konaná v miestnosti uzavrenej a následkom toho polícia nemala právo schôdzu rozpustiť, a keďže predsa tak učinila, previnila sa proti zákonu, ktorý by mala v prvom rade polícia sama rešpektovať.

Tento postup užhorodskej polície priamo porušuje zákon o terore zo dňa 12. augusta 1921 čís. 209, lebo schôdzu zákonitým spôsobom sozvanú polícia vyvedením prítomných jednotlivcov zmarila.

Na základe tohoto skutkového stavu tážeme sa pána ministerského predsedu a pána ministra vnútra:

1. Či viete o protizákonnom rozpustení schôdze zemského predstavenstva zemskej strany kresťansko-socialistickej, konanej dňa 12. októbra 1928?

2. Či ste ochotní nám sdeliť, kto nariadil rozpustenie schôdze?

3. Či ste ochotní pohnať k odpovednosti orgánov, ktorí rozpustenie nariadili a previedli, zaviesť proti ním a čo nejenergickejšie trestné a disciplinárne pokračovanie?

4. Či ste ochotní uložiť policajným riaditeľstvám na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, aby sa nabudúce vyvarovaly zákrokov, ktorými by bolo zabraňované kľudnému priebehu schôdzí a vôbec v uzavretej miestnosti odbývaných konferencií predstavenstva (výkonných výborov) zemských politických stran?

V Prahe, dňa 19. októbra 1928.

Ministerstvo železnic vydalo výnos, podle něhož od 1. ledna 1929 mohou býti přezkoušecím razítkem opatřovány jen takové nákladní listy, které mají výlučně český nebo slovenský předtisk. Toto opatření, které tajně odstraňuje dosud obvyklé dvoujazyčné (česko-německé) nákladní listy, dlužno považovati za úder pěstí v tvář německé veřejnosti, které podle doplňovacího ustanovení článku 8/48 železničního dopravního řádu v německém jazykovém území přísluší právo za jistých podmínek vyplňovati nákladní listy výlučně německy. Nechť se nám nenamítá, že se čistě právnicky zmíněným nařízením toto právo neruší. Jak bude moci někdo neznající češtiny vůbec ještě sepsati nákladní list, je-li mu sice dovoleno užívati mateřského jazyka, když se mu však s druhé strany ukládá povinnost užívati jen jednostranně českých nákladních listů. Zmíněné nařízení jest názorným příkladem, jak byrokracie správní cestou obmyslně ruší jazyková práva obyvatelstva. Železniční dopravní řád schválili v ministerské radě všichni ministři a za jazyková práva menšin v něm obsažená tedy ručí ministerská rada. Naproti tomu jest to zvláštní čin správní byrokracie, když se osměluje vnitřními nařízeními mařiti to, na čem se ministerská rada usnesla a co nařídila. Nařízení o jednojazyčných českých nákladních listech jest kromě toho, že porušuje smysl železničního dopravního řádu, také nelogické, nespravedlivé a ničím neodůvodněné. Je-li poštovnímu šekovému úřadu bez dalšího možno užívati dvoujazyčných šekových formulářů, proč by v nákladní dopravě nebylo lze užívati dvoujazyčných nákladních listů.

Podepsaní interpelanti táží se tedy ministra železnic:

1. Jest ochoten pečovati, aby ještě přede dnem 21. prosince t. r., do kteréhož dne smí se užívati dvoujazyčných nákladních listů, výše zmíněné nařízení bylo změněno tak, aby znovu byly vydávány a v dopravě užívány českoněmecké nákladní listy?

2. Zamýšlí pan ministr pohnati k odpovědnosti úředníky, kteří vydávajíce výše zmíněné nařízení nedbali usnesení ministerské rady?

3. Co zamýšlí pan ministr železnic učiniti, aby se příště nevydávala podobná nařízení a správní opatření urážející německý lid?

V Praze dne 17. října 1928.