II. volební období. | 6. zasedání. |
I. posl. Buřívala, Procházky a druhů
náměstku předsedy vlády republiky
Československé dru Janu Šrámkovi, ministru
železnic J. V. Najmanovi, ministru pošt a telegrafů
dru Noskovi, ministru vnitra J. Černému, ministru
financí dru Englišovi o bytové mizerii státních
zaměstnanců na Podkarpatské Rusi,
II. posl. Buřívala, dra Uhlíře a druhů
ministru železnic o stavbě spojky ze stanice Svatoňovice-Úpice
do města Úpice,
III. posl. Buřívala a druhů ministru železnic
o zrušení zápisu transitních vozů,
IV. posl. Buřívala, Procházky, Bergmanna
a druhů ministru železnic o úrazových
důchodcích a dárcích z milosti t.
zv. provisionistů, jichž zapomenuto bylo při
provedení a stanovení směrnic k zákonu
o příplatcích staropensistům, výnosem
ministra železnic ze dne 21. července 1928, č.
12.361/pers. 3.,
V. posl. Buřívala a druhů ministru železnic
o provádění vládního nařízení
č. 15 ze dne 5. března 1927,
VI. posl. Bergmanna, Davida, Špatného a druhů
vládě o prominutí čekatelské
doby podle odst. 5. § 99. platového zákona
důstojníkům, jmenovaným po 8. červnu
1922 z rotmistrů z povolaní,
VII. posl. Bergmanna, Langra, Riedla a druhů vládě
o drahotní výpomoci státním zaměstnancům
aktivním i na odpočinku ve Velkém Brně
pro zdražení všech životních potřeb
při jubilejní výstavě soudobé
kultury,
VIII. posl. Můni a soudr. min. spravedlností o odsouzení
Antonína Pinty, dělníka v Libušíně,
pro účast na demonstraci,
IX. posl. Kurťaka a druhů min. zemědělství
o ochraně majetníků pobřežních
pozemků před plavením dřeva na řekách
Podkarpatské Rusi,
X. posl. Bergmanna, Špatného, Davida a druhů
vládě o nespravedlivém zařazení
důstojníků výkonné hospodářské
a účetní služby,
XI. posl. Knejzlíka a druhů min. školství
a nár. osvěty o vysílání komisí
ke zjištění nevhodného umístění
českých občanských škol menšinových
na severní Moravě,
XII. posl. Buřívala, Procházky, Bergmanna
a druhů nám. předs. vlády dr. Janu
Šrámkovi, min. železnic J. V. Najmanovi o refundování
škod způsobených zaměstnancům
v oblasti Českého Těšína tím,
že jim nebyly vyplaceny vyšší drahotní
přídavky a přídavky na dětí,
následkem pozdějšího přiznání
státního občanství,
XIII. posl. Hrušovského a druhov min. školství
a nár. osvety o ludové škole v Strede nad Bodrokem,
XIV. posl. Svobody a soudr. min. školství a nár.
osvěty o nařízených prázdninách
na brněnských školách ve dnech manifestace
republikánské strany v Brně,
XV. posl. Hrušovského a druhov vláde o prídelu
půdy zo zabraného Kuffnerovského velkostatku
v Senici,
XVI. posl. Bergmanna, Davida, Mikuláše a druhů
vládě o přeřazení obce Čtyři
Dvory u Českých Budějovic do skupiny B činovného,
XVII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky,
Tučného a druhů vládě o nesrovnalostech
činovného železničních zaměstnanců
ve stanici Hrušovany n./Jev.-Šanov,
XVIII. posl. Pohla a soudr. min. veřejných prací
o zanedbávání státní bánské
zkušebny v Mostě,
XIX. posl. Kurťaka a druhů vládě Čsl.
republiky o podpoře zemědělců v obcích
na Podkarpatské Rusi, kteří utrpěli
ohromné škody krupobitím,
XX. posl. Kurťaka a druhů min. vnitra o účasti
četnictva na politických schůzích
na Podkarpatské Rusi,
XXI. posl. Krebse, Knirsche a druhů min. veř. prací
o Státní báňské zkušebně
v Mostě,
XXII. posl. dra Schollicha a druhů min. pošt a telegrafů
o seznamu účastníků poštovního
šekového řízení,
XXIII. posl. dra Schollicha a druhů min. zemědělství
o rozdělení fondu pro opatření strojených
hnojiv.
"České Slovo" ze dne 11. srpna přineslo
pod záhlavím "Bytová mizerie státních
zaměstnanců na Podkarpatské Rusi" z
Jasiny tuto zprávu:
V létech 1920 - 1927 bylo z výnosu losové
půjčky a rozpočtových dotací
postaveno v ČSR. celkem 999 domů o 9215 bytech nákladem
821 mil. Kč.
Na tomto počtu participuje Podkarpatská Rus 176
domy o 417 bytech. Je to počet naprosto nedostatečný
při známých bytových poměrech
v nejvýchodnější části
republiky. A nejvíce zaráží, že
byla opomenuta právě místa v této
části nejdůležitější,
jako na příklad Jasina, poslední železniční
stanice na hranicích československo-polských.
Nedostatek bytů doléhá zde zvláště
tíživě na železniční zaměstnance,
jichž ubytování jest naprosto nevyhovující
po každé stránce. Na př. ze 60 staničních
a dopravních zřízenců pouze 8 bydlí
obstojně v naturálních bytech, ostatní
musejí bydleti v podnájmu, daleko od svého
služebního místa, namnoze v dřevěných
domcích, stísněně a nehygienicky a
za přemrštěné nájemné
150 - 200 Kč měsíčně. Při
tom se jim majiteli těchto domků zakazuje i chov
drůbeže! Uvážíme-li, že jedná
se většinou o zaměstnance uboze placené,
kteří ze svých nepatrných požitků
musejí platiti tak horentní činže, pochopíme
dosah dnešní bytové mizerie železničářů
v Jasině a naléhavou nutnost brzké nápravy.
Tuto potřebu by měly uznati příslušné
kruhy tím spíše dnes, kdy značné
stoupl význam Jasiny, jež se stala přechodní
stanicí do Polska, a tím zvýšila se
i služební výkonnost zaměstnanectva.
Těmito bytovými poměry netrpí ovšem
jen železničáři, nýbrž ony
doléhají stejně krutě i na ostatní
státní zaměstnance, jako četníky,
pošťáky a finanční stráž.
A přece konají tito lidé zde v pohraničí
zejména těžkou a odpovědnou službu,
o níž nemají zdání pánové,
kteří v Praze zamítají jejich žádosti
o stavbu obytných domů. Jedině státní
správa lesní se dovedla postarati o slušné
bydlení alespoň pro své ženaté
zaměstnance. Ostatní, v převážném
procentu přes lichvářské činže
krčí se i s rodinami v děrách, absolutně
nevyhovujících a nedůstojných zaměstnanců,
kteří jsou zde nejen důležitými
úředními činiteli a ochránci
hranic, nýbrž i nositeli státní myšlénky
a propagátory republikánského uvědomění.
A za svoji obtížnou službu i mimoslužební
osvětovou práci zaslouží si snad při
nejmenším slušné a zdravé ubytování!
Tážeme se:
1) Zná vláda republiky československé
tyto nevlídné poměry bytové v Podkarpatské
Rusi, ale zejména v přechodní stanici Jasině?
2) Co hodlá vláda republiky československé
učiniti, aby bytové poměry v nejvýchodnější
části republiky, které jsou nedostatečné,
byly zlepšeny?
3) Co hodlá zejména učiniti ministerstvo
železnic, aby ve stanici na hranicích československo-polských,
naprosto nevýhodné bydlení železničních
zaměstnanců, kteří bydlí v
podnájmu daleko od svého služebního
místa v dřevěných domcích,
nehygienicky a draho, byly upraveny tak, aby bytová krise
byla odstraněna?
Poněvadž takovýmito bytovými poměry
trpí nejen železničáři, ale i
ostatní státní zaměstnanci, podléhající
ministerstvu vnitra, ministerstvu pošt a telegrafů
a ministerstvu financí, je třeba, aby cela vláda
se vynasnažila těmto zaměstnancům umožniti
bydlení lidštější, jak si toho
nositelé státní myšlénky plně
zasluhují.
V Praze dne 6. září 1928.
Koncem roku 1918 ustavilo se ze zástupců města,
okresu a průmyslu komité pro uskutečnění
dílčí železniční tratě
ze stanice Svatoňovice - Úpice do města Úpice
v rámci projektované místní dráhy
Hořice - Náchod.
Výnosem ministerstva železnic ze dne 9. března
1919 č. 3614-II/I uděleno městské
radě a okresnímu výboru v Úpici povolení
ku předběžným pracem pro stavbu místní
dráhy s parním ponorem ze Svatoňovic do Úpice.
Provedení všech přípravných prací
technických a administrativně finančních
zadáno ministerstvem železnic a zemským správním
výborem fě Ing. Köhler a Raynal v Praze.
Náklad rozpočten byl na Kč 5,086.000.- a
o úhradu postaráno.
Koncesní listinou ze dne 5. května 1920 uděleno
koncesionářům povolení do 2 let dráhu
postaviti. Poněvadž byly vyslovovány pochybnosti
o správnosti jednotkových cen rozpočtových,
byl rozpočet koncem října 1920 přepočítán
a stanoven rozpočet vyšší včetně
vleček.
Dopisem z listopadu 1920 oznámeno ministerstvu železnic,
z jakých důvodů nelze ku stavbě dráhy
přistoupiti, načež ministerstvo železnic
vzhledem k ustanovení zákona ze dne 27. června
1919 č. 373 odpovídá, že o event. stavbě
bude možno uvažovati pouze za podmínek, citovaných
zákonem, v rámci stavebního programu.
Počátkem ledna 1922 znovu podána žádost
ministerstvu železnic, aby stavba dráhy pojata byla
do programu o stavbě místních drah státem
s příspěvkem interesentů, doložená
přepočítaným rozpočtem s dosazením
cen k 1. lednu 1922.
Poněvadž platnost koncese končila dnem 5. května
1922, bylo požádáno ministerstvo železnic
o prodloužení koncese.
Jelikož úpisy zájemníků měly
platnost do konce roku 1923 a většina zájemníků
odmítla nadále ponechati úpisy pro stavbu
dráhy v platnosti, byla provedena likvidace komitétu
a upisovatelům upsané částky vráceny.
Následkem těchto událostí nebylo lze
v dohledné době přistoupiti k sestavení
stavebního programu projektovaných místních
drah a nebylo lze také počítati s tím,
že by ministerstvo železnic o své újmě
změnilo hlavní trať Josefov - Libava v km 36.000
- 46.400 přes Úpici, což by podle přibližného
rozpočtu vyžádalo si nákladu okrouhle
Kč 20.000.-.
Mezitím musila okresní správní komise
přistoupiti k rekonstrukci vydláždění
okresní silnice a ještě dříve
než se tak učinilo, konala se dne 29. května
1927 společná porada zástupců okresu
a města Úpice, na které člen městské
rady pan Robert Brož přednesl referát o rozmluvě
s panem ministrem železnic o uskutečnění
projektu místní dráhy ze Svatoňovic
do Úpice, ku kterémužto účelu
použito by bylo, podle vyjádření pana
ministra, úspor získaných v rozpočtu
ministerstva železnic.
V důsledcích toho bylo od původního
projektu upuštěno a zhotoven projekt nový,
který měl býti situován tak, aby sloužil
v pozdější době ku přeložení
trati ze Svatoňovic na Trutnov.
Zároveň odporučeno panem Robertem Brožem
na přímou výzvu pana ministra železnic
podání žádosti o provedení železničního
spojení ze Svatoňovic do Úpice s doložením,
že okres i město Úpice jsou ochotny přiměřeným
příspěvkem na stavbu místní
dráhy přispěti.
Na základě dohody mezi okresní správní
komisí a městem Úpice, jakož i ministerstvem
železnic stanoveny zásady pro uskutečnění
spojky a okresní správní komise nyní
očekává, že ministerstvo železnic
po vyšetření poměrů svými
úředními orgány na místě
samém a dle svých všestranných zkušeností
podá odborný posudek o tom, zda za dnešních
poměrů hospodářských, finančních
a dopravních doporučuje, aby přistoupeno
bylo a na jakém podkladě k opětnému
zahájení přípravných prací
pro vybudování spojovací místní
dráhy, zdali a jakým způsobem, hlavně
po stránce finanční, může se
ministerstvo železnic provedení podniku zúčastniti.
Po tomto krátkém vylíčení všech
událostí souvislých s postavením této
místní dráhy, žádají podepsaní
pana ministra železnic o zprávu, v jakém stadiu
jest stavba spojky ze stanice Svatoňovice - Úpice
do města Úpice, po případě
jak hodlá ministerstvo železnic přispěti
k odstranění hrozných dopravních poměrů,
které při této dopravní kalamitě
tak těžce postihují nejen město Úpice,
ale i celý okres?
Zodpovědění této poslední otázky
je důležito tím spíše, jelikož
se vážně jedná o rekonstrukci silnice
v novém směru, ve směru kratším
za značných finančních nákladů.
V Praze dne 6. září 19228.
Ministerstvo železnic výnosem č. 25.121 VI/2
ze dne 18. června 1928 vydalo nařízení
s okamžitou platností, jímž zrušuje
zápis transitních vozů ve všech stanicích,
vyjímaje transitní vozy ve styku s drahami slovenskými,
soukromými a provozovanými státem na účet
vlastníků.
Tento výnos podepsán jest sekčním
šéfem panem ing. Kabešem.
Po vydání výnosu zaslaly některé
služebny námitky proti vydanému nařízení,
náležitě odůvodněné. Ministerstvo
železnic nevzalo na tyto námitky zřetel a pochopitelné
jednotlivé služebny se zařídily podle
svého: někde se vozy transitní zapisovaly,
někde se tak nedělo.
Některá ředitelství rychle zrušila
před nedávnem systemisovaná místa
zapisovačů vozů, jen aby vyhověla
příkazům úspornosti ministerstva železnic
a zmenšenému počtu zaměstnanců
přikázala povinnost, aby věnovali vedení
transitních zásilek zvýšenou pozornost.
Následkem výnosu, nestejným jeho posuzováním
a nestejným prováděním, jakož
i pominutím oněch námitek, které byly
z vážných důvodů podány,
vznikl chaos, který i po stránce hospodářské
jeví škodlivé následky pro podnik.
Stojíme těsně před kampaní,
která bude letos zejména velmi silná, a zdá
se nám, že tento výnos nemá oprávnění
a že může míti v zápětí,
že zejména v transitní dopravě dálkové
způsobí značných škod.
Zdá se, že pánům v ministerstvu železnic
je naprosto lhostejné, zda se nové nařízení
osvědčí či nikoliv.
Proto se tážeme pana ministra, zda ví o zákazu
zapisovati transitní vozy, dále je-li náležitě
informován o tom, jaké důsledky ze zrušení
tohoto osvědčeného způsobu - zápisu
transitních vozů plynou a je-li pan ministr ochoten,
aby ministerstvo železnic, jako výsostný a
dozorčí úřad v určitých
směrech vzalo zřetel na oprávněné
námitky, jež od služeben na základě
dlouholetých zkušeností docházejí?
V Praze dne 6. září 1928.
V odpovědi vlády, podepsané panem náměstkem
předsedy vlády dr. Šrámkem ze dne 27.
června 1928 tisk 1689/IX se praví, že vláda
republiky Československé podle resoluce, přijaté
poslaneckou sněmovnou dne 18. prosince 1924, přiznává
i takovým úrazovým důchodcům
za podnikový úraz, který utrpěli před
1. červencem 1921 jako zaměstnanci státních
drah, minimální běžný dar z milosti
i tehdy, když nemají 10 služebních let,
ba dokonce i vdovám byly přiznány v jistých
případech dary z milosti a bude po přijetí
zákona tato úprava pro úrazové důchodce
všeobecné provedena.
Je zajímavo, že výnos nahoře citovaný
tuto otázku neřeší, ačkoliv prováděcí
nařízení i na tyto úrazové
důchodce a dárce z milosti podle názoru interpelantů
se vztahovati má, jak v odpovědi pana náměstka
ministerského předsedy bylo patrno.
Tážeme se tudíž, zda a jakým způsobem
hodlá p. ministr provésti nápravu?
V Praze dne 6. září 1928.
Ačkoliv od urychleného vydání vládního
nařízení č. 15., které znamená
současně prováděcí nařízení
k požitkovému zákonu č. 103 ze dne 26.
června 1926, uplynulo již 18 měsíců,
je mnoho otázek doposud nevyřešených.
Jsou to hlavně tyto otázky:
1) nestejnoměrné poskytování nočních
příplatků zaměstnancům,
2) honorování práce přes čas,
3) odpírání služebních příplatků
zaměstnancům používaných v obtížných
službách (předáci, vozíčkáři,
zaměstnanci pracující ve vodě a bahně,
čističi skalních stěn, čističi
odpadových stok, zaměstnanci v tunelech a zaměstnanci
pracující při jízdách sněhovým
pluhem),
4) úprava mezd a jiných výhod smluvních
dělníků,
5) předložení podrobné systemisace Ústřednímu
sboru důvěrníků při ministerstvu
železnic,
6) nová úprava diet (stravné),
7) nová úprava činovného pro železniční
zaměstnance,
8) vydání nových předpisů č.
XIV. o stejnokrojích.
Nejen odborové organisace železničních
zaměstnanců, ale i také Ústřední
výbor důvěrníků při
ministerstvu železnic již několikráte
požádal přímo pana ministra železnic,
aby tyto důležité požadavky byly konečně
vyřešeny - ačkoliv příslušnému
úředníku sekce, do níž tyto otázky
náležejí, byly dány všechny vysvětlivky
a tlumočeny stížností do postupu některých
ředitelstev, která vůbec nedbají,
aby splnila to, co zákonem a předpisy bylo nařízeno
- jako je zejména nevyplácení nočních
přídavků strážníkům
tratě, neposkytování zvláštních
služebních příplatků, úprava
mezd a jiných výhod, otázka systemisační,
úprava diet (stravné), otázka činovného
a pod. vyřešeny.
Všechny otázky jsou předmětem stálých
hovorů, zneklidňují zaměstnance, vyvolávají
nedůvěru a jsou příčinou nespokojenosti,
která nemůže býti prospěšna
řádnému výkonu služby.
Proto táží se podepsaní:
1) Znáte pane ministře, tyto stížnosti?
2) Co hodláte učiniti, aby došlo k brzkému
realisování všech těchto otázek,
které jsou pro zaměstnance důležité
a jichž nesplnění tvoří jejich
nespokojenost.
V Praze dne 6. září 1928.
Vl. nař. č. 165/1922 zastaveno bylo propočítání
služební doby u stát. zaměstnanců,
ustanovených po 8. červnu 1922 a upraveno též
započítání služební doby
ztrávené v kategorii podúřednické
při jmenování úředníkem.
Podle tohoto vládního nařízení
byly obdobně upraveny i směrnice k zák. č.
195/1920 novelisovaného zák. č. 152/1923
vládním nařízením č.
10/1924 ze dne 10. ledna 1924 a stanoveno, že důstojníci,
jmenovaní po 8./6. 1922 z rotmistrů (gáž.
m. h. tř.), neobdrží propočítání
poddůstojnických let služebních, nýbrž
budou přeřazeni pouze do stejných anebo nejblíže
vyšších platů důstojnických
(§ 37).
Tím se stalo, že rotmistr s platem 10. stupně
jmenován jsa důstojníkem, obdržel: dosavadní
služné 7008 Kč ročně, které
rovná se služnému X. h. tř. 2. stupně.
Doba ztrávená ve stavu rotmistrovském ve
služném 7008 Kč se mu nezapočítala
a byl tedy o 2 roky déle v témže služném
než rotmistr nepovýšený; za to se mu neodpočítávala
doba čekatelská.
Po převodu do nových platů podle platového
zákona obdržel služné 8. plat. stupnice
stupeň "b" ročních 12.000 Kč,
poněvadž se mu odpočítala čekatelská
doba 3 let. Naproti tomu rotmistr, na důstojníka
nepovýšený, ale jmenovaný štábním
rotmistrem, obdržel služné 12.000 Kč dříve
a poněvadž měl příslušnou
kvalifikaci, byl povýšen na praporčíka
se služným 13.200 Kč, kdežto když
byl povýšen na důstojníka, byl převeden
do služného pouhých 12.000 Kč a teprve
za 3 léta obdrží služné 13.800
Kč a teprve za další 3 léta dohoní
na služném rotmistra na důstojníka nepovýšeného.
Vojenská správa jmenovala po 8. červnu 1922
asi 40 rotmistrů poručíky, jimž byla
služební doba propočítána, ale
za 2 léta na základě zák. č.
152/1923 a nařízení č. 10/1923, k
nimž směrnice byly vydány teprve v květnu
1924, bylo toto propočítání služební
doby zrušeno se zpětnou platností až do
8./6. 1922 a přeplatky z tohoto dodatečného
opatření vzniklé musili postižení
důstojníci vrátiti a byli zařazeni
do nižších stupňů platových.
Spravedlivé by bylo, aby, když směrnice k vl.
nař. č. 19/23 byly vydány vinou vojenské
správy teprve v květnu 1924, aby důstojníkům,
povýšeným z rotmistrů před 10.
lednem 1924, byly ponechány výhody zákona
č. 195/1920 a aby dodatečně byla tato křivda,
způsobená postiženým důstojníkům,
napravena zvláštním opatřením
vlády, které jest i v rámci nového
platového zákona možným.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní vlády:
1) Jest vláda ochotna v rámci § 99. platového
zákona učiniti opatření a napraviti
v předu uvedenou křivdu postiženým důstojníkům
jmenovaným z rotmistrů v době mezi 8. červnem
1922 a 10. lednem 1924?
2).Jest vláda ochotna sděliti podepsaným
co v této věci učinila aneb zaříditi
hodlá?
V Praze dne 6. září 1928.
Pořádáním jubilejní výstavy
soudobé kultury v Brně, jejíž návštěva
překročila již počet 2,000.000 návštěvníků,
dostali se státní zaměstnanci ve Velkém
Brně bydlící, ať aktivní nebo
na odpočinku, do velmi kritické situace zdražením
všech životních potřeb po čas výstavy,
jež dostoupilo výše při skrovných
příjmech státních zaměstnanců
téměř nesnesitelné, takže je
pomoc vlády nevyhnutelnou, ba přímo živelní
otázkou pro existenci brněnského státního
zaměstnanectva.
Proto podepsaní táží se vlády:
1) Zná vláda tyto poměry státních
zaměstnanců v Brně, aktivních i pensionovaných,
a hodlá vláda pomoci brněnským státním
zaměstnancům poskytnutím drahotní
výpomoci ve výši jednoměsíčního
platu aneb pense?
2) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci učinila aneb zaříditi hodlá?
V Praze dne 6. září 1928.