Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Návrh spočívá na těchto zásadách:

V první řadě nutně vyžaduje úpravy pojištění krupobitní a pojištění dobytka. Pojištění krupobitní třeba centralisovati z oblasti celého státu, pojištění dobytka nutno decentralisovati v místních pojišťovacích spolcích, jež by zajišťovaly části risik v navržené pojišťovně. V této jest přímo pojišťovati jen risika tak zv. krátkodobého pojištění dobytka a z dlouhodobého těžší risika.

Vzhledem na dané poměry třeba setrvati v obou odvětvích na dobrovolnosti pojištění a připustiti konkurenci soukromých pojišťoven. Dá se očekávati, že konkurence navržené pojišťovny přinese blahodárné účinky volné soutěže a že tata vývojově na sebe soustředí z největší části pojištění obou odvětví.

S hlediska zemědělského jest dáti přednost podnikům spočívajícím na zásadě veřejnohospodářské před podnikem soukromohospodářským, ježto onen může v první řadě sledovati zájmy zemědělské, omezuje na nejmenší míru anebo vylučuje tendence soukromohospodářské, hlavně výdělečnost, může samostatnou pojišťovací politikou působiti ku zlevnění pojištění vůbec a poskytnouti zemědělství patřičný vliv na tuto čistě zemědělskou záležitost.

Doporučuje se zřízení zájmové organisace zemědělské (nikoliv podniku státního nebo jiných nucených veřejnoprávních territoriálních svazků) na zásadě vzájemnosti a bezvýdělečnosti, která by byla spravována representanty pojištěnců za účinného dohledu veřejné správy.

Pojišťovnu třeba podporovati z veřejných prostředků a poskytnouti jí v největší míře daňové a poplatkové úlevy.

Působnost pojišťovny třeba vztáhnouti již z hlediska řádného vyrovnávání risik, zejména v oboru pojištění krupobitního, na obvod celého státu.

Z úsporných důvodů doporučuje se zříditi jen jednu pojišťovnu pro obě pojišťovací odvětví, rozděliti však správu na dva samostatné odbory pojištění krupobitního a pojištění dobytka s vlastními orgány. Toto opatření se doporučuje vzhledem na rozdílnost risik a na rozdílnost zásad pojistné techniky v obou pojišťovacích odvětvích jakož i na částečně rozdílné zájmy pojištěnců obou skupin. Oba odbory jednaly by společně jen o věcech společných, jakož i o takových věcech, jež nutno podle povahy řešiti jednotně.

Orgány pojišťovny sestávaly by z části ze členů volených pojištěnci (spolky pro pojišťován í dobytka), z části z odborníků jmenovaných vládou. Vzhledem na zásadu vzájemnosti doporučuje se forma pevné premie s doplatkem, při čemž by však úhradový systém posunoval použití doplatků na krajní mez možnosti. Není sice pochyby, že zásadě vzájemnosti lépe přiléhá t. zv. systém rozvrhový, při němž se stanoví premie na konci pojistného roku podle hospodářských výsledků jeho, za daných poměrů však se zdá býti vhodnější premie s doplatkem, jehož by se používalo v nejzazších případech. Dokladem toho, že systém premie s doplatky jest praktičtějším, jest ta okolnost, že na př. v Německu, kde vzájemné pojišťovny v r. 1925 na sebe soustřeďovaly více jak dvě třetiny krupobitního pojištění, používaly vzájemné pojišťovny systému premie s doplatkem při 83% pojištěné hodnoty a jen při 17% systému rozvrhového.

Pojišťovací náklady jest uhrazovati tímto způsobem:

V první řadě pojistným (premií), dále ročními veřejnými příspěvky věnovanými k cíli snížení pojistného. Nestačí-li tyto běžné prostředky, jest použíti výnosu reservního fondu běžného pojišťovacího roku a v případě nedostatečnosti podstaty reservního fondu však nejvýše do 50% jeho dočasného stavu. Jestliže by ani takto nemohly býti uhrazeny veškeré pojišťovací náklady, jest neuhrazený zbytek rozvrhnouti na pojištěnce.

Zlevnění krupobitního pojištění oproti sazbám soukromých pojišťoven má se docíliti tímto způsobem:

1. postavením pojišťování na nevýdělečný základ (odpadnutím všech, neb aspoň převážné části přebytků našich soukromých pojišťoven),

2. veřejnými příspěvky jednak k nákladům založení pojišťovny, jednak ku snížení premie,

3. přiznáním finančních úlev (osvobození od daní a poplatků pro pojišťovnu a pojišťovací spolky),

4. případným zvýšením hranice škod, od níž se počíná s odškodňováním.

Ad 1. Přebytky našich soukromých pojišťoven obnášejí podle 24leté statistiky (1903-1926) při průměrné premii 3.22% pojištěné hodnoty výše 0.77% téhož základu. Postavením krupobitního pojištění na bezvýdělečný základ možno vzhledem na navrženou podporu instituce z největší části neb dokonce zcela postrádati přebytků.

Živoucími doklady bezvýdělečných podniků jsou pojišťovny organisované na zásadě veřejnohospodářské.

Bavorská zemská krupobitní pojišťovna v Mnichově pracovala podle průměru 38letého (1884-1921) pouze přebytkem 0.04% (u nás 0.77% pojištěné hodnoty), uhrazujíc premii s nepatrným státním příspěvkem ročních 0.05% pojištěné hodnoty veškeré pojišťovací náklady (odškodnění a správní výlohy), při čemž dovedla ještě nastřádati reservy ve výši 0.12% pojištěné hodnoty.

Dolnorakouská zemská krupobitní pojišťovna ve Vídni nevykazuje podle průměru 21letého (1899-1919) vůbec žádného přebytku, nýbrž naopak ztrátu 0.59% pojištěné hodnoty; z premie (2.06% poj. hodn.) a zemského příspěvku (0.46% pojištěné hodnoty) uhrazuje náklady pojištění (3.11% poj. hodn.).

Vzájemně pojišťovací spolek statkářů a nájemců proti krupobití v Praze hradí podle průměru z let 1913-1926 průměrnou premii ve výši 1.69% pojištěné hodnoty (u soukromých pojišťoven 3.29%), odškodnění a správní náklady, aniž by zakalkuloval v premii přebytky, až na to, že předepisuje od r. 1919 příspěvek ke zřízení reservního fondu (podle celkového průměru 0.24% poj. hodnoty).

Z těchto příkladů možno dovozovati, že projektovaná pojišťovna bude moci při přiměřeném veřejném příspěvku stejně postrádati z největší části nebo dokonce zcela dnešních přebytků našich soukromých pojišťoven. V následovní kalkulaci počítá se tudíž s dvěma eventualitami snížení premie z důvodu odpadnutí přebytků o 0.60%, po případě o celých 0.77%, v posledním případě za toho předpokladu, že by bylo možným dotovati reservy zcela ze základního fondu.

Ad. 2. Osnova navrhuje k cíli snížení premie krupobitního pojištění: státní příspěvek 0.5% pojištěné hodnoty (což by obnášelo při soustředění celého rozsahu dnešního krupobitního pojištění v projektované pojišťovně okrouhle 6,000.000 Kč ročně; přirozeně, že nelze počítati hned zpočátku s tímto efektem.

K cíli snížení pojistného pojištění dobytka, jež jest u nás provozováno téměř výhradně nevýdělečnými organisacemi a které jest dnes přes to příliš drahým, navrhuje osnova následovní roční příspěvky z veřejných prostředků:

a) Stejně jako pro krupobitní pojištění státní příspěvek 0.5% pojištěné (zajištěné) hodnoty;

b) z prostředků fondů zřízených podle § 108 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., zabezpečených zákonem ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n. o poskytování podpor při živelních pohromách stálý roční příspěvek ve výši 2,000.000 Kč, což by obnášelo při nynějším celkovém stavu pojištěné hodnoty okrouhle 400,000.000 Kč snížení premie o dalších 05% pojištěné hodnoty.

Kromě toho mají býti ze základního fondu Československé krupobitní a dobytčí pojišťovny uhrazeny náklady spojené se zřízením pojišťovny a dotovány, po případě doplňovány reservní fondy samostatných pojišťovacích odvětví. Tento efekt se tu jen potud započítává, pokud se kalkuluje s odpadnutím celého zisku soukromých pojišťoven v odvětví krupobitním.

Ad 3. Navrženým přiznáním finančních úlev (§ 28) pojišťovně a spolkům pro pojišťování dobytka dá se docíliti dalšího snížení pojistného (správních nákladů); osvobození od daní bude z velké části dosažitelným na základě zák. č. 76/1927. Při tom se podotýká, že jen osvobození od zvláštní daně výdělkové by přineslo krupobitnímu pojištění snížení premie asi 0.12% pojištěné hodnoty.

Ad 4. Naše soukromé pojišťovny uhrazují škody jen tehdy, jestliže dosáhly tyto minimálně 8%; zvýšila-li by se tato hranice na 15% (stejně jak odškodňuje Vzájemně pojišťovací spolek statkářů a nájemců proti krupobití v Praze), snížila by se cifra škod (podle shora řečeného 24letého průměru 2.01% pojištěné hodnoty) 0.32%, t. j. o 0.67% pojištěné hodnoty. Opatření to bylo by účelným, ježto 8%ní škoda nepadá příliš na váhu a jelikož odstupňování malých škod jest těžko odhadnutelné, vedouc často ke sporům s pojištěnci.

Podle toho, co shora řečeno, vyplývalo by snížení průměrné premie krupobitního pojištění z důvodů

t, j. při průměrné premii 3.22% pojištěné hodnoty o 58-64% premie.

Pokud jde o pojištění dobytka, jež jest u nás provozováno téměř výhradně nevýdělečnými organisacemi, lze ovšem počítati se snížením pojistného jen do té míry, pokud budou poskytovány veřejné příspěvky k tomuto cíli. Z důvodu uvedeného sub 3. nelze kalkulovati s cifrou snížení, jelikož organisace tyto již dnes požívají těchto finančních výhod. Průměrná premie z období 1902-1926 pojišťování skotu 1.63% pojištěné hodnoty, jakož i průměrná premie pojištění koní 3.25% (viz tab. XI) snížila by se tudíž při navržených veřejných příspěvcích při nynějším rozsahu pojištění asi 0.1%, u skotu na 0.63% a při pojištění koní na 2.25% pojištěné hodnoty.

1. Dr. Walter Rohrbeck: Die Organisation der Hagelversicherung, vornehmlich in Deutschland, Berlín 1909.

2. Dr. Rohrbeck: Wirtschaft und Recht der Versicherung, únor 1917. (Die deutsche Hagelversicherung), Kolín n./R.

3. Dr. Alfred Fratzscher: Landwirtschaftliche Versicherung (Hagelund Viehversicherung), Berlín 1914.

4. Dr. Heinrich Ritter von Haag: Das bayerische Hagelversicherungsgesetz, Mnichov 1910.

5. Friedrich von Thelomann: Das bayerische Viehversicherungsgesetz, Mnichov 1911.

6. Assekuranz-Jahrbuch 1913, Jahrgang 34, Vídeň-Lipsko 1913.

7. Assekuranz-Jahrbuch 1914, Jahrgang 35, Vídeň-Lipsko 1914.

8. Assekuranz-Jahrbuch 1915, Jahrgang 36, Vídeň-Lipsko 1915.

9. Assekuranz-Jahrbuch 1916, Jahrgang 37, Vídeň-Lipsko 1916.

10. Assekuranz-Jahrbuch 1917, Jahrgang 38, Vídeň-Lipsko 1917.

11. Réparation agricole du territoire des différents pays. (Institut international d'agriculture - Publications du bureau de la statistique générale - No 5), Řím 1914.

12. Rapports et études du bureau des institutions économiques et sociales - Lassurance gréle des quelques pays et ses problémes - Řím 1911.

13. Statistická příručka republiky Československé, Státní úřad statistický, II., 1925.

14. JUDr. Ladislav Frant. Dvořák: Družstevní svazy u nás a v cizině, I. díl. (Drobné spisy Ústřední jednoty hospodářských družstev v Praze, svazek XLIII) Praha 1922.

15. Anbauflächen und Ernteergebnisse in Österreich im Jahre 1916. (Nach amtlichen Quellen im k. k. Ackerbauministerium zusammengestellt.) Vídeň 1917.

Vycházejíc ze zásadního hlediska, že navržená pojišťovací instituce má míti povahu zájmové organisace na podkladě veřejnohospodářském, a že v důsledku toho třeba jí přiznávati potřebnou autonomii, omezuje se osnova z největší části na zásady a ustanovení, která jsou k zajištění vytčených cílů nezbytně nutnými, ponechávajíc široké pole autonomní činnosti jednotlivým článkům organisace.

Forma zákona jest nutnou, ježto navržená instituce má se odchylovati organisačně od platných zákonných předpisů, mají býti z části modifikovány zákonné materielně-právní normy o pojistné smlouvě a zajištěny ze státních a jiných veřejných prostředků příspěvky.

Předloha se omezuje s hlediska shora uvedeného na zásady organisace pojišťovny (část prvá), na nutné materielně-právní předpisy týkající se pojistného poměru v odvětví krupobitním (část druhá), jež znamenají do jisté míry změnu zákonů č. 501/1917 ř. z., po případě zákonného čl. XXXVII/1875, na zásady organisace pojišťování dobytka, zejména spolků pro pojišťování dobytka a na úpravu jejich právních poměrů k pojišťovně (část třetí); čtvrtá část obsahuje závěrečná ustanovení.

Široké pole autonomní činnosti v rámci platných předpisů se vyhrazuje, zejména, pokud jde o organisaci spolků pro pojišťování dobytka a provádění tohoto pojišťovacího odvětví, kteréžto předpisy mají býti vtěleny do normálních stanov řečených spolků a pokud jde o podrobnosti organisace pojišťovny, jež má obsahovati statut pojišťovny.

Toto zásadní stanovisko vyhovuje též požadavku praktičnosti, ježto provedení případných změn organisačních, jichž si vyžádá vývoj, nebude vázáno na obtížnou formu zákona.

Název pojišťovny byl volen tím způsobem, aby přesně vymezoval rozsah její působnosti.

Ad § 1. Pojišťovna má spočívati na zásadě vzájemnosti, ježto tato forma nejlépe vyhovuje cílům osnovy; nemá požívati monopolního postavení, nýbrž soutěžiti se soukromými pojišťovnami. Pojištění zůstává dobrovolným.

Právnická osobnost náleží pouze pojišťovně jako celku, jednotlivá samostatně vedená pojišťovací odvětví nemají této povahy (odst. 2).

Vztažení působnosti pojišťovny na celé státní území jest odůvodněno netoliko účelem poskytnouti zemědělství výhody instituce v nejširší míře, nýbrž i cílem řádného rozvrhu risika (odst. 3).

Možnost zřizování odboček jest s hlediska organisačního značného významu, ježto bližší styk s pojištěnci hlavně, pokud jde o odhad škod, o dohled na spolky pro pojišťován í dobytka, o propagaci pojištění atd., jest nejen v zájmu vývoje organisace, nýbrž i v zájmu snížení režie.

Ad § 2. Vzhledem na rozdílnost risik pojištění krupobitního a pojištění dobytka a na částečnou různost zájmů obou skupin pojištěnců, jest s hlediska autonomie organisace účelným odděliti administrativně pojištění krupobitní od pojištění dobytka tím způsobem, že má býti každý odbor (odst. 1) netoliko samostatně veden (účetnicky), ale i samostatně spravován (vlastními orgány § 4). Navrhuje se proto vytvoření dvou odborů v pojišťovně, odboru pro pojišťování krupobitní a odboru pro pojišťování dobytka; to jest do jisté míry odůvodněno také s technického hlediska, ježto krupobitní pojištění má býti prováděno ústřední pojišťovnou přímo, kdežto pojištění dobytka zpravidla nepřímo prostřednictvím místních pojišťovacích spolků (odst. 2).

Požadavkem pojistné techniky jest, aby risika téhož druhu tvořila samostatná pojistná odvětví, v rámci jichž by se uplatňovala mezi pojištěnci samostatně zásada vzájemnosti. Risiky téhož druhu při pojišťování dobytka třeba rozuměti risika stejné povahy a přiměřeně stejné intensity. Samostatná na vlastní účet vedená pojistná odvětví, budou tudíž tvořiti krupobitní pojištění, zajišťování skotu, zajišťování koní, pojišťování skotu, pojišťování koní a jednotlivé speciální druhy pojištění dobytka (odst. 3).

Ad § 3. Ježto pojištění má býti organisováno na zásadě vzájemnosti, třeba přiznati pojištěncům nejširší vliv na správu pojištění a jest tudíž pojišťovnu konstruovati jako zájmovou organisaci pojištěnců. S toho hlediska se vytvořuje pojem členství v pojišťovně, jednak pokud jde o pojištění, jednak pokud jde o zajištění. Podmínkou členství třeba stanoviti pojistný, po případě zajistný poměr. Členství v pojišťovně (na rozdíl od jiných právních poměrů, zejména nároku na odškodnění) nutno omeziti na jednoho representanta pojištěného pod.niku. Ustanovení a tom, jak se určuje zástupce, jde-li o více pojištěnců, bude obsahovati statut pojišťovny.

Jelikož zajišťování risik pojištění dobytka u pojišťovny jest vázáno na podmínky organisace spolků pro pojišťování dobytka (přijetí normálních stanov a přijetí přihlášky pojišťovnou), zdůrazňují se tyto podmínky i při stanovení podmínek členství těchto spolků, jež jest důsledně možným jen, pokud trvá spojení spolku s pojišťovnou (odst. 2).

Ad § 4. Orgány pojišťovny mají býti celkem přizpůsobeny organisaci našich vzájemných pojišťoven. Rozvrh pojišťovny na dva odbory provádí se však též v tom směru, že každý odbor má vlastní orgány (výbor a představenstvo), jež mají samostatně projednávati záležitosti spadající výlučně do jich oboru působnosti. Má býti vyloučeno jakékoliv vměšování se odboru jednoho do záležitostí odboru druhého; jen o společných věcech, aneb o záležitostech, jež nutno dle povahy věci řešiti společně, mají jednati oba odbory v plném shromáždění.

Orgány odborů (odst. 2) jsou výbor, představenstvo, ředitelství jest společné (§ 14).

Zaměstnanectvo má býti společné k cíli možnosti lepšího využití pracovních sil (odst. 3, b. 1), ostatní společné záležitosti vyplývají z povahy věci.

Není dobře možno stanoviti předem všechny záležitosti, jež nutno řešiti dle jich povahy jednotně; navrhuje se určovati tyto konkrétně vzájemnou dohodou obou odborů (odst. 4).

Ad § 5. Výbory odborů mají representovati veškerenstvo pojištěnců. Stanovení celkového počtu členů odborových výborů se vyhrazuje statutu pojišťovny, ježto dnes by bylo těžko vzhledem na různé zřetele přicházející v úvahu určiti pro budoucnost tuto cifru (odst. 1). Snahou musí tu býti poskytnouti možnost zastoupení všem věcným zájmům.

Výbory odborů sestávají jednak z členů volených jednotlivými zájmovými skupinami pojištěnců (odst. 5), jednak z členů jmenovaných vládou. Opatření toto jest stejně jako v pojištění sociálním odůvodněno i v pojištění živelním významem odborného živlu a velkým zájmem veřejné správy (veřejné podpory).

Volby se mají prováděti podle zájmových skupin pojištěnců, jež má tvořiti veškerenstvo členů jednotlivých samostatně účtujících pojišťovacích odvětví. Jednotlivé zájmové skupiny pojištěnců jsou vypočteny v odst 5. Celkový počet členů výborů odborů rozvrhne se na jednotlivé zájmové skupiny pojištěnců podle poměru pojistného, po případě zajistného těchto skupin v posledním pojistném roce před volbou (odst. 6). Takovýmto vytvořením více volebních sborů má býti jednotlivým skupinám zájemníků přesně vymezen vliv na správu pojišťovny. Za základ rozvrhu se navrhuje výše pojistného (zajistného), ježto toto měřítko jest spravedlivější nežli jiná měřítka, na př. výše pojištěné hodnoty.

Ad § 6. Právo voliti jest závislým na členství v pojišťovně a na trvání jeho; v důsledku § 3 náleží jednak pojištěncům (odst. 1 a 2), jednak spolkům pro pojišťování dobytka (odst. 3 a 4).

Z práva voliti jsou vyloučeny fysické osoby, jež pravoplatným rozsudkem trestního soudu byly odsouzeny pro takový trestný čin, pro který podle platných předpisů nastává ztráta práva voliti do obcí. Pro pojišťovací spolky jest právo voliti vázáno na přísnější podmínky, pokud jde o dobu trvání členství (odst. 3).

Jménem spolku pro pojišťování dobytka vykonává volební právo jeho výbor, který jest legitimním zástupcem místní pojišťovací organisace (odst. 4).

Vzhledem na odstupňování výše zájmu členů podle výše pojištěné (zajištěné) hodnoty zavádí se podobně, jak jest tomu u našich vzájemných soukromých pojišťoven, plurální hlasovací právo (odst. 5).

Ad § 7. Volitelnost jest vázána na státní příslušnost, svéprávnost, kvalifikované členství v pojišťovně a nedostatek vylučovacích důvodů z práva voliti a z volitelnosti (odst. 1). Aby byla umožněna též volba nečlenů, kteří často stojí v čele pojištěnců podniku, uděluje se též částečnou úchylkou od zásady, že pasivní volební právo náleží jen členům pojišťovny, volitelnost representantům pojištěných podniků, i když tito sami nejsou členy pojišťovny nebo spolku pro pojišťování dobytka (odst. 2).

Z volitelnosti jest vyloučen, kdo pozbyl práva voliti do pojišťovny, kdo pozbyl následkem soudního výroku práva volně nakládati se svým majetkem a kdo upadl do konkursu, jakož i ten, o jehož jmění se provádí vyrovnávací řízení (odst. 3).

Ad § 8. S hlediska autonomie zájmové organisace přikazuje se provedení příprav a řízení voleb volební komisi pojišťovny, jež se skládá z předsedy pojišťovny nebo jeho náměstka jako předsedy a přísedících, jmenovaných ministrem zemědělství tak, aby byly patřičně zastoupeny všechny zájmové skupiny pojištěnců (přísedící nemusejí býti členy orgánů pojišťovny) (odst. 1 a 2).

Volební komisi má náležeti kromě příprav a řízení volby též rozhodování o právu voliti a volenu býti, o kandidátních listinách a zjištění výsledku volby; z rozhodnutí volební komise možno se odvolati k ministerstvu zemědělství (odst. 1 a 4).

Volby se mají konati podle zásady poměrnosti a na základě kandidátních listin. Z důvodu zjednodušení navrhuje se hlasování zasíláním hlasovacích dokladů poštou. Při náležité úpravě volebního postupu (zalepení kandidátní listiny v obálce a smíchání hlasů) dá se zajistiti tajnost volby.

Ad § 9. Zásady o sestavení kandidátních listin, o podání a podmínkách platnosti jejich, o odpadnutí volby v případě uznání jen jedné kandidátní listiny za platnou, jakož i o provádění skrutinia jsou stanoveny podle obdoby ustanovení pro volby do obecního zastupitelstva.

Ad § 10. Funkce výborů obou odborů, jakož i jejich společných shromáždění jsou taxativně vypočteny (odst. 1-3). Tyto funkce záleží vzhledem na povahu výboru jakožto orgánu representujícího členstvo jednak v činnosti volební k cíli ustavení se ostatních orgánů pojišťovny, jednak v usnášení se o základech organisace (o statutu pojišťovny, o normálních stanovách spolků pro pojišťování dobytka), o služebním řádu zaměstnanců, konečně v kontrole hospodaření ústavu a usnášení se o důležitých hospodářských akcích. Při stanovení kompetence výboru přihlíženo byla jedna.k k tomu, aby správa pojišťovny byla s hlediska podnikatelského ca nejpružnější a co nejvíce připodobněna soukromým podnikům, aby vedení správy nebylo těžkopádným a komplikovaným.

Požadavek odst. 4., vyhrazující schválení některých usnesení výboru vládě některých pak státní správě, jest zajisté odůvodněn značnou materielní účastí státu a zájmem jeho na prosperitě podniku, omezuje se jen na změny základů pojišťovací organisace, po případě na záležitosti značnějšího hospodářského významu.

Ad § 11. Představenstva obou odborů mají býti organisována podle podobných zásad jako výbory odborů; volba členů představenstev odborů se přikazuje příslušným výborům odborů, část členů má býti vládou jmenována z odborníků (odst. 1, 3-6). Představenstvům odborů a jejich společnému shromáždění má náležeti usnášení se o všech věcech, které nejsou výslovně vyhrazeny ostatním orgánům pojišťovny (odst. 2).

Ad § 12. Počet jmenovaných členů výborů a představenstev obou odborů se stanoví podobně jako v orgánech ústřední sociální pojišťovny dvěma pětinami všech členů dotyčného orgánu.

Ad § 13. Předloha přiznává předsedovi pojišťovny, kterého má jmenovati vláda, vzhledem na povahu ústavu funkcí dozorčího orgánu (odst. 3), která ve spojení se státním dohledem má zabezpečovati řádné vedení ústavu ve smyslu platných předpisů. Předseda jest vedoucím činovníkem též v orgánech odborů (§ 4, odst. 2), čímž má býti dokumentována jednotnost pojišťovny v právním slova smyslu. Dva místopředsedové, volení představenstvy odborů, zastupují jej, tvoříce mezi předsedou a odbory spojku (odst. 4).

Ad § 14. Těžisko běžné agendy spočívá v ředitelství, v němž mají zasedati representanti pojišťovny, předseda, oba místopředsedové a vedoucí úředník - ústřední ředitel.

Členství předsedy v ředitelství se doporučuje vzhledem na vedoucí roli jeho a z důvodů úsporných (aby snad nebylo potřebí honorovati stálým platem jiného člena ředitelství). Kolise jeho dozorčí činnosti s výkonnou agendou se netřeba obávati.

Ad § 15. Za činnostní období pojišťovny navrhuje se v zájmu klidného vývoje ústavu, jakož i z důvodů úspornosti (náklady voleb) doba 6letá.

Ad § 16. Ustanovení, že volení činovníci pozbývají svých funkcí, jestliže pozbudou za činnostního období volitelnosti, deklaruje jen, že účinek ten nastává eo ipso již nastoupením vylučovacích důvodů.

Ad § 17. Právní postavení zaměstnanců, jich ustanovování a propouštění má býti vyhrazeno služebnímu řádu (odst. 1). Přes to, že zaměstnance ty nelze vzhledem na povahu pojišťovny podříditi ustanovením § 212, odst. 1 zák. č. 103/1926 Sb. z. a n., doporučuje se zásadně na ně vztáhnouti omezení tohoto ustanovení (odst. 1).

Ježto však se objeví potřebným, v jistých případech stanoviti úchylky, vyhrazuje se vládě možnost dispense (odst. 2).

Ad § 18. Z důvodů úspornosti nutno co nejvíce omeziti náklady autonomní representace. S tohoto hlediska se navrhuje, aby funkce činovníků, pokud nejsou zaměstnanci, byly zásadně čestnými, nehonorovanými s nárokem pouze na úhradu hotových výloh a na platy presenční (odst. 1).

Odst. 2. stanoví odůvodněnou výjimku pro předsedu a oba náměstky, jichž sil bude organisace vyžadovati trvale.

Ad § 19. Jak již shora zmíněno, mají býti podrobné předpisy o organisaci pojišťovny vyhrazeny statutu pojišťovny, na němž se usnáší společné shromáždění výborů od borů (§ 10, odst. 3, b. 3) a který schvaluje vláda. Vyhlášení jeho v úředních listech se doporučuje k docílení žádoucí publicity dotyčných předpisů, jež mají upravovati do jisté míry právní poměry pojištěnců a spolků pro pojišťován í dobytka k pojišťovně. Padá tu též na váhu, že bude možno ustanovení statutu snáze měniti bez obtížných legislativních zákroků.

Ad § 20. Jednou z hlavních pojistně technických zásad jest, aby pojistné souručenství se vztahovalo jen na risika téhož druhu. Tomu odpovídá požadavek hospodářské samostatnosti jednotlivých pojišťovacích odvětví a vzájemnost členů jen uvnitř těchto (§ 2, odst. 3). Společné výlohy třeba poměrně rozvrhnouti na jednotlivá pojišťovací odvětví podle toho, do jaké míry tato používala a upotřebovala společných zařízení pojišťovny (odst. 1).

Stanovení kalendářního roku rokem pojišťovacím odpovídá povaze odvětví pojišťovacích, jichž se předloha týká.

Ad § 21. Úhradový systém pojišťovacích nákladů musí býti absolutní, t. j. musí zabezpečovati úhradu pro všechny případy. Normální pramen úhrady mají tvořiti premie a veřejné příspěvky určené ku snížení premie (§ 25). V druhé řadě má býti povoleno použití výnosu reservního fondu v běžném hospodářském roce, dále pak podstaty reservního fondu až do 50% jeho stavu. Mimořádně, nestačí-li ani tyto prostředky, má se rozvrhnouti nedoplatek ve formě doplatků k premii na pojištěnce, po případě na spolky pro pojišťování dobytka (odst. 1-3). Částečné snížení odškodnění se nedoporučuje, ježto by působilo zejména při pojišťován í dobytka nemožné odklady s výplatou odškodnění.

Dá se očekávati, že k vypisování doplatků by mohlo dojíti dle navrženého úhradového systému jen v nejzazších případech, ježto neuhrazené ztráty možno též do jisté míry přenésti na účet příštího hospodářského roku (odst. 4).

Použití reservních fondů až do 50% podstaty souvisí s možností doplňování reserv ze základního fondu Čs. krupobitní a dobytčí pojišťovny (§ 25, odst. 1).

Tímto způsobem byla by zajištěna úhrada pojišťovacích nákladů pro všechny případy.

Ad § 22. Ustanovení tohoto § má nade vši pochybnost vyloučiti používání jmění pojišťovny k jiným účelům nežli tyto jsou stanoveny v osnově. Požadavek ten jest příkazem hospodárnosti a tendence co největšího zlevnění pojištění.

Ad § 23. Reservní fondy, jež nutno zříditi pro každé samostatné pojišťovací odvětví (§ 2, odst. 3), mají velký význam pro stabilitu pojištění a zajištění.

Hlavním pramenem příjmů jejich má býti podle § 25, odst. 2 základní fond pojišťovny, z něhož mají býti reservní fondy dotovány, v případě potřeby doplňovány. Předpokládá se, že při normálním počátečním vývoji bude možno dotovati reservní fondy do té míry, že by bylo v normálních případech vyloučeno rozvrhovati doplatky k premii podle § 21, odst. 3, v tomto případě by nebylo potřebným započítávati do pojistných sazeb kvotu k dotování reserv (odst. 2, b. 1).

Ostatní prameny reservních fondů (odst. 2, b. 2-6) vyplývají z povahy věci a z dotyčných předpisů osnovy.

Ad § 24. Podrobné předpisy o hospodaření pojišťovny mají býti vydány nařízením; přirozeně, že podkladem tu bude t. zv. pojišťovací regulativ (min. nař. č. 31/1896 a vlád. nař. č. 307/1922), pokud ovšem dotyčná ustanovení nebudou v odporu s předpisy a intencemi zákona.

Ad § 25. Zákonem ze dne 25. září 1924, č. 219 Sb. z. a n., reservováno bylo z částky 50,000.000 Kč zajištěných zákonem ze dne 4. července 1923, č. 149 Sb. z. a n., 40,000.000 Kč ve prospěch fondu pro účely veřejného živelního pojištění. Obnos tento zvýšený o nepoužitý zbytek 2,341.297 Kč z 10,000.000 Kč, určených prve uvedeným zákonem na podporu pro kraje postižené v r. 1924 živelními pohromami, má býti použit k vytvoření základního fondu Československé krupobitní a dobytčí pojišťovny. Tento fond má býti zřízen při ministerstvu zemědělství, jeho správu má vésti kuratorium, v němž by byla stejnoměrně zastoupena ministerstva zemědělství, vnitra a financí, jakož i pojišťovna. Stanovy fondu má vydati vláda nařízením.

Použití tohoto fondu se navrhuje tím způsobem, že z něho mají býti uhrazeny nejdříve náklady spojené se zřízením pojišťovny (náklady věcného zařízení), pak má býti z něho věnováno pojišťovně základní jmění v obnose 5 milionů Kč, dále mají býti z něho dotovány, po případě doplňovány reservní fondy samostatných pojišťovacích odvětví. Tímto opatřením má býti docílena toho, že pojistné by se mohlo omezovati pouze na úhradu škod a správních nákladů, aniž by bylo potřebí zpravidla započítávati přiměřeného příspěvku k dotování reservních fondů. Tím by se docílilo v poměru k pojistnému našich soukromých pojišťoven toho efektu, že by bylo možno počítati se snížením dnešního pojistného těchto pojišťoven v odvětví krupobitním a celkovou cifru průměrných přebytků. Řečenými příděly nesmí však jmění základního fondu pojišťovny klesnouti pod 20 mil. Kč.

Kromě toho se požadují z veřejných prostředků další pravidelné roční příspěvky ku snížení pojistného. Takové příspěvky navrhují se ze státních prostředků ve výši 0 5% celkové hodnoty pojištěné (zajištěné) u pojišťovny a spolků pro pojišťování dobytka, nejvýše však 8 milionů Kč ročně Tento příspěvek má býti zařazován v dílčím rozpočtu ministerstva zemědělství.

Dále se navrhuje, aby se k cíli dalšího zlevnění pojištění dobytka použilo též prostředků fondů zřízených podle § 108 zák. ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., zabezpečených zákonem ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n., určených k poskytování podpor zemědělcům postiženým živelními pohromami.

Podle intencí těchto zákonů byla si vláda při podávání dotyčných zákonných osnov vědoma, že zřízení těchto fondů nemůže býti považováno za konečné vyřešení otázky náhrady živelních škod, nýbrž že má sloužiti za podklad vybudování všeobecného zemědělského živelního pojištění (viz důvodovou zprávu k vlád. návrhu zák. o přímých daních, tisk posl. sněm. N. S. R. . č. 706/26, str. 267). Navrhuje se použíti těchto fondů jen pro další zlevnění pojištění dobytka, jež by jinak zůstávalo stále ještě příliš drahým. Tento návrh odpovídá též ustanovením § 2 zák. č. 118/1927, podle něhož má býti přihlíženo při udělování podpor k hospodářským poměrům poškozených do té míry, že pojišťování dobytka se podle zkušenosti vztahuje zpravidla na střední a malé zemědělce. Z těchto fondů, které jsou ročně dotovány celkem okrouhle 16,000.000 Kč, navrhuje se použití ročního obnosu 2 mil. Kč, takže pro účely náhrady živelních škod nepojištěných by zůstávalo ročně asi 14,000.000 Kč, čímž by podpůrnému účelu z ustávalo přece přiměřená část dotace zachována. Použití prostředků fondů podle §§ 108-110 zák. č. 76/1927 k těmto účel°um jest vzhledem na určení jich nemožným. Rozvrh požadovaného obnosu na jednotlivé fondy má býti vyhrazen vládnímu nařízení (odst. 3, b. 2).