Obce Petříkov a Chvaleč leží
na samých hranicích, kde životní potřeby
jsou značně dražší, než ve
vnitrozemí.
Tamější státní zaměstnanci,
ponejvíce pohraniční finanční
stráž, musí pro nedostatek českých
škol vydržovati své děti mimo dům
a trpí tím duševně, fysicky i hospodářsky.
Platový zákon č. 103/1920 pamatoval na takovéto
případy ustanovením odst. 7, § 12, aby
vláda mohla taková místa zařaditi
do vyšší skupiny činovného.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní vlády:
1. Jest ochotna přeřaditi obce Petříkov
a Chvalč do skupiny míst ťCŤ činovného
státních zaměstnanců?
2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci zařídila, aneb učiniti hodlá?
Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu
v Praze ze dne 25. září 1920, č. j.
24.710/20-III uvalena byla na základě zákona
o hospodaření na zabraném majetku z 12. února
1920, č. 118 Sb. z. a n., na velkostatky premonstrátského
řádu v Jasově úřední
správa a úředním správcem ustanoven
p. inž. Frant. Sebera. Úřední správa
uvalena byla na veškerý zabraný majetek jmenovaného
maďarského řádu, jsoucí v okresích:
Velké Kapušany, Král. Chlumec (župa zemplinská)
a v okr. Moldava (župa abdujská)
na Slovensku. Podle § 14 cit. zákona ustanovením
úřední správy přechází
správa na vše, co se správou majetku souvisí,
zejména také uzavírání služebních
smluv na úředního správce, ustanoveného
pozemkovým úřadem. Podle § 17. cit.
zákona jest při uzavírání
služebních smluv trvalého rázu úřední
správce jen povinen vyžádati si vyjádření,
nikoliv tedy souhlas vlastníka, nebo jeho důvěrníka.
Jmenovaný úřední správce, jako
v té době jedině odpovědný
zástupce zabraného panství řádu
premonstrátského v Jasově,
přijal dnem 1. listopadu 1920 do služeb panství
toho hospodářského správce Frant.
Ditricha a přidělil ho službou do ředitelství
panství v Jasově. Úřední správa
zabraného majetku řádu premonstrátského
v Jasově netrvala dlouho, což by nasvědčovalo
zdatnosti stanoveného úředního správce.
Podáním ze dne 22. května 1921, tedy za necelých
8 zimních měsíců trvání
úřední správy, navrhuje již úřední
správce Státnímu pozemkovému úřadu
zrušení správy a to zejména proto, že
se sám zavázal na dobu 10 let
k vedení panství co zodpovědný
vrchní úředník (v přímém
služebním poměru u panství) a že
vedle jeho vrchního správce přijmul další
tři české úředníky do
služeb panství. Jedním z oněch tří
českých úředníků byl
právě Frant. Ditrich. Podáním z 24.
května 1921 předkládá
pan Dr. Mořic Hruban, advokát v Olomouci, za konvent
řádů premonstrátských v Jasově
žádost za zrušení úřední
správy. Žádost došla na S. P. Ú.
dne 30. května 1921, opařena č. 23.922. Že
nejsou vždy důvodné výtky, činěné
S. P. U. pro zdlouhavé úřední
řízení, o tom svědčí
ta skutečnost, že již dne 17. června `1921
pod číslem 26.311121-III vydává S.
P. Ú. rozhodnutí o zrušení úřední
správy na panství řádu Premonstrátů
v Jasově, poněvadž zejména revisí
velkostatků těch, provedenou 2. června 1921,
bylo zjištěno, že pan
úřední správce a pan vrchní
správce Karel Hruban (o ostatních třech přijatých
českých úřednících se
již nemluví) stav hospodářství
tak dalece povznesli, že pale jsou již z největší
části řádně obdělána,
pokračuje doplňování stavu dobytka
i zlepšení hospodářství
ve všech směrech. Dále odůvodňuje
státní pozemkový úřad svoje
rozhodnutí také tím, že zplnomocněný
zástupce uživatele velkostatků se zavázal
pro případ zrušení úřední
správy, že převezme pana úředního
správce a vrchního správce Hrubana
do svých služeb. Podle hlášení
úředního správce byl tímto
přijat p. Hruban jako vrchní správce panství
řádu Premonstrátů v Jasově
již dříve - v době úřední
správy. Ve skutečnosti však poměr jeho
byl následující: Podáním na
S. P. U. z 22. května 1921 hlásí
pan úřední správce (v podání
tom navrhuje zrušení úřední správy),
že prosadil ustanovení p. Karla Hrubana, vrch. správce
v Szeplaku (majitel Ostřihomská kapitula) v téže
funkci. na panství do Jasova.
Jak byl p. Hruban do této funkce uveden, o tom svědčí
toto: Na základě oznámení úředního
správce p. Sebery vypověděl svůj dosavadní
služební poměr v Szeplaku, avšak na panství
Jasovské nenastoupil. Mezi tím totiž, než
uplynula výpovědní lhůta, docílil
řád společně s panem úředním
správcem zrušení úřední
správy a tu patrně nebylo
již třeba, aby Čech byl jeho vrchním
úředníkem. Bývalý úřední
správce, nyní již vrchní dominiální
rada panství řádu Premonstrátů
v Jasově; p. inž. Sebera, poukázal p. Hrubana
do Komárna, kde dotyčný bydlel zdarma v klášteře
řádu Benediktinů,
aniž vykonával jakoukoliv službu. Později
na příkaz p. inž. Sebery odstěhoval
se do Košic, kde teprve na jeho velmi důrazné
naléhání počal mu řád
Premonstrátů v Jasově poskytovati plat. Práce
však mu žádná přikázána
nebyla, naopak, byl mu výkon služby
přímo zabráněn. Teprve 1. dubna 1927
na ustavičné naléhání p. Hrubana
připustil jej maďarský řád k
výkonu služby, avšak nikoliv jako vrchního,
vedoucího správce panství, nýbrž
jen jako správce jednoho menšího dvora. Úřední
správa na panství Premonstrátů
v Jasově byla tedy zrušena. Dva z oněch tří
českých úředníků krátce
na to byli propuštěni a hospodářský
správce Frant. Ditrich přeložen z Jasova do
Prahy, kde zřídil řád nově
centrální ředitelství, vedené
vrch. hospodářským radou inž. Frant.
Seberou. (Zřízení
centrálního ředitelství v Praze mělo
patrně asi za účel docílení
lepšího hospodaření na panství
v Jasově na Slovensku).
Jako zarriěstnanec řádu Premonstrátů
v Jasově, Ústřední správa v
Praze, přihlášen byl Frant. Ditrich dne 18.
listopadu 1922 s datem nastoupení 15. listopadu 1922 k
nemocenskému pojištění u Obchodní
a úřednické nemocenské pokladny v
Praze. Byl tedy Frant. Ditrich dále zaměstnán
na zabraném majetku (v Ústřední správě
tohoto velkostatku). Poněvadž neobdržel až
dosud od. řádu Premonstrátů
v Jasově výpověti, jest vlastně v
uvedeném služebním poměru stále.
Tuto skutečnost zjistil také úředně
sám státní pozemkový úřad,
potvrzena jest také Zemskou úřadovnou všeobecného
pensijního ústavu v Praze, kde Frant. Ditrich jest
stále v pojištění a
nebyl odhlášen a dále i rozhodnutím
magistrátu hlav. města Prahy ve sporu Frant. Ditricha
s Obchodní a úřednickou nemocenskou pokladnou
v Praze, u které byl přihlášen a pojištění
zrušeno pokladnou bez odhlášky jen pro neplacení
pojistného zaměstnavatelem. Přes
to, že trvání zaměstnaneckého
poměru mezi řádem Premonstrátů
v Jasově a hospodářským správcem
Frant. Ditrichem jest nesporné, nevyplácí
mu však řád služební požitky.
Byly-li mu požitky od doby jeho přeložení
do Prahy poskytovány nepravidelně, bylo mu
je- jich vyplácení od 1. listopadu.1925 vůbec
zastaveno a řád Premonstrátů v Jasově
počíná tvrditi, že přeložením
do Prahy odevzdán byl Frant. Ditrich do soukromých
služeb uvedeného již vedoucího úředníka
panství řádu Premonstrátů,
býv. úředního správce p.
inž. Sebery. Postup tento i kdyby odpovídal skutečnosti,
byl by v rozporu se zákony o pozemkové reformě.
Jak však již dříve uvedëno, není
zmíněné tvrzení řádu
správné a jest prokázáno, že
Frant. Ditrich jest stále zaměstnancem řádu.
Vykonávání služebních
povinností bylo však zase samotným p.
inž. Seberou znemožněno Ditrichovi tím,
že mu byl, aniž dostal řádnou výpověď,
vstup do kanceláře zakázán. Jest zřejmé,
že přijmutí českých úředníků
na panství maďarského řádu Premonstrátů
v Jasově sloužilo řádu jen za
záminku, aby dosáhl zrušení úřední:
správy. Jakmile ho bylo dosaženo (jest s podivením,
jak rychle se tak stalo), hledí se řád všemožně
českých úředníků zbaviti.
Až na bývalého úředního
správce, kterého ostatně umístil řád
v Praze, patrně jen pro.intervence
na S. P. Ú., takže tento nijak nepřekáží
ťřáděníŤ řádu
v Jasově (jeho irredentistická činnost, byla
svého času již interpelována). Ták
také usiluje maďarský řád zbaviti
se Frant. Ditricha. Chce toho docíliti v pravdě
jesuitsky - nedati mu přímo výpověď,
ale zříkati se ho prostě jako svého
zaměstnance a tak dlouho nechati ho bez požitků,
až by přiveden byl do zoufalství a v tom sám
učinil nějakým způsobem konec svému
poměru služebnímu. Do skutečného
zoufalství již nejen Frant. Ditrich, ale celá
jeho rodina byla uvedena, což jest
pochopitelné, když několik roků jest
bez prostředků a žije z milosti jiných,
ačkoliv má od maďarského řádu
premonstrátského v Jasově na zadržených
požitcích jako aktivní zaměstnanec obdržeti
přes 100.000 Kč. Frant. Ditrich domáhá
se svého práva jednak
u úřadů správních jednak soudně,
Ze správních úřadů přichází
v úvahu především S. P. Ú. Státní
pozemkový úřad jest totiž přímo
povolán dozírati na hospodaření na
zabraném majetku, v čemž zahrnuty jsou i záležitosti
zaměstnanců na zabraném
majetku. Fr. Ditrich obrátil se na státní
pozemkový úřad, dožaduje se ochrany
proti nesprávnému jednání maďarského
řádu hned 5. března 1925 a od té doby
osobně i písemně nesčíselněkráte.
Podání řádu o zrušení
úřední správy došlo na S. P.
Ú. 30. května 1921. Tato
záležitost jistě obsáhlá a velmi
důležitá po stránce hospodářské,
politické i národní a předpokládající
tedy velmi podrobné šetření a obsáhlé
úvahy, vyřízena byla S. P. Ú. za 14
dnů. Záležitost však českého
zaměstnance na zabraném majetku maďarského
řádu, ačkoliv prvou žádost tohoto
obdržel S. P. Ú. 5 března 1925, a od té
doby celou řadu žádostí dalších,
není dosud vyřízena. Nejen však to,
státní pozemkový úřad až
do roku 1927 odmítal vůbec poskytnouti českému
zaměstnanci Frant. Ditrichovi potřebné
ochrany, ačkoliv zákon o hospodaření
na zabraném majeku pozemkovém dává
S. P. Ú. k tomu nejen právo, ale pokládá
mu také jako povinnost. V poslední době změnil
sice S. P. Ú svoje stanovisko v uvedené záležitosti,
a uložil řádu Premonstrátů v
Jasově vyrovnati se s jeho zaměstnancem
Fr. Ditrichem a dále jej zaměstnávati.
Maďarský řád nepovažuje však
patrně za nutné poslouchati nařízení
úřadů republiky, najmě státního
pozemkového úřadu. Na několik jeho
výnosů a urgencí vůbec nereagoval
a když konečně uznal řád S. P.
Ú. za hodna jeho odpovědi, činí tak
způsobem, směřujícím k dalšímu
protahování. Tu jest s podivením, že
S. P. Ú. nepoužije proti maďarskému řádu
prostředků donucovacích, kterých by
jistě měl použíti již pro hájení
autority úřadu. Z toho důvodu a
také proto, že i se stanoviska státu jest velmi
důležito, aby v kraji, ovládaném maďarským
řádem Premonstrátů v Jasově,
přestala zvůle tohoto řádu; zjednána
byla platnost právním předpisům a
uhájena autorita státu, táží
se podepsaní:
1. Zná vláda případ hospodářského
správce Fr. Ditricha a jednání řádu
Premonstrátů v Jasově proti uvedenému
zaměstnanci?
2. Ví vláda, jak v uvedeném případě
postupuje Státní pozemkový úřad?
3. Co hodlá vláda podniknouti, aby proti maďarskému
řádu Premonstrátů v Jasově
postupovalo se podle platných zákonů republiky
Československé?
Občané města Chrudimě.. a okolí,
kteří chtějí své dcery dáti
vzdělat na učitelském ústavě,
byli překvapeni výnosem ministerstva školství
a národní osvěty ze dne 5. května
1928, č. 50541/Il, jímž byla koedukace na státním
koedukačním učitelském ústavě
v Chrudimi zrušena od počátku školního
roku 1928/29. Nařízením tím připravuje
se dívčí dorost z Chrudimě a širokého
okolí, který se hodlá
věnovati povolání učitelskému,
úplně možnosti nabýti odborného
vzdělání na ústavě po stránce
konfesionální neutrálním, a je nucen
ucházeti se o přijetí do klášterního
ústavu učitelského římskokatolické
kongregace školních sester v Chrudimi.
Ministerstvo školství a národní osvěty
se opírá o nařízení z r. 1922,
podle kterého má býti v městech, v
nichž jsou 2 ústavy téhož typu, jeden
čistě dívčí a druhý
jen chlapecký, koedukace vyloučena.
Tento výnos se však nedá
prakticky aplikovati na poměry chrudimské
bez značné hospodářské újmy
zdejšího a okolního občanstva, poněvadž
nejde o dva stejné ústavy v pravém toho slova
smyslu, neboť klášterní ústav učitelský
římskokatolické kongregace školních
sester, přes to že má právo veřejnosti,
jest ústavem nejen soukromým,
nýbrž má docela na zřeteli jen úzké
zájmy jediného náboženského vyznání.
Poněvadž lze odůvodněně očekávati,
že v klášterním ústavě budou
přijímány jen katoličky, bude dcerám
rodičů nekatolíků z Chrudimě
a širokého okolí studium učitelství
znemožněno vůbec.
Kromě toho je u klášterního ústavu
hlavní součástí internát, zařízený
touto kongregací pro 150 a snad i více žaček,
z jehož výtěžku se hrad(režie ústavu.
Proto budou pochopitelně padle dosavadní praxe přijímány
do ústavu chovanky, které se zaváží,
že budou bydleti v ústavním internátě.
Tím bude však i méně zámožným
katoličkám znemožněno studium na tomto
ústavě, poněvadž měsíční
poplatek činí s vedlejšími platy více
než 700 Kč. Bude-li pak některé žákyni
zcela výminečně dovoleno bydleti
mimo internát, pak to jistě nebude nekatolička
a bude musit - jako dosud - platiti zvýšený
školní plat.
Třeba také uvážiti, že žactvo
učitelských ústavů vychází
většinou z rodin nemajetných nebo dokonce chudých,
které nemohou pro majetkové poměry děti
dáti na vysoké školy a namnoze nelze jim ani
po dobu studia středoškolského děti
vydržovati mimo domov. Navštěvují tedy
učitelské ústavy většinou žáci,
kteří mohou bydleti doma nebo dojížděti
vlakem anebo docházeti z okolí.
Z těchto důvodů nemohly by nemajetné
a chudé žákyně ani ucházeti se
o přijetí do drahého internátu klášterního
ústavu, ani přihlásiti se na některý
z okolních ústavů (v Litomyšli nebo
v Král. Hradci), protože by jim tam nebylo možno
dojížděti pro špatné vlakové
spojení.
Celou odbornou veřejnost i radu
města Chrudimě zvláště velmi
překvapil výnos ministerstva školství
a národní osvěty, jímž ruší
koedukaci na tamním státním koedukačním
učitelském ústavě zejména tím,
že byl vydán v době, kdy se již projednává
zákon o vybudování pedagogických
akademii pro učitelstvo škol národních
a občanských, které budou jistě koedukační,
a není tedy jasno, proč na dobu tak krátkou
se zavádějí změny takového
dosahu pro celé město i široké okolí.
Vzniká tu naléhavé podezření,
že se tu nejedná o zájmy výchovné,
nýbrž o docela jiné.
Rada města Chrudimě, města to školského,
chtějíc šířiti pravou osvětu,
přinášela vždy ochotně i velké
oběti, pokud šlo o budování škol
a vznesla proto k ministerstvu školství a národní
osvěty tyto závažné důvody pro
ponechání koedukace na tamním státním
učitelském ústavě.
Podepsaní upozorňují pana ministra školství
a národní osvěty na tyto skutečnosti
a táží se:
1. Co hodlá pan ministr učiniti, aby městský
ústav učitelský v Chrudimi, který
byl založen r. 1919 jako ústav čistě
dívčí právě proto, aby byl
protiváhou existujícímu již dívčímu
klášternímu ústavu učitelskému,
mohl konati i nadále své svrchovaně důležité,
potřebám obyvatelstva a zájmům státu
vyhovující poslání?
2. Hodlá pan ministr urychleně zaříditi,
aby vzhledem k tomu, že do přijímacích
zkoušek pro rok 1928-29 nezbývají již
ani 4 týdny, mohly býti ještě letos
jako dosud přijímány na státním
koedukačním učitelském ústavě
v Chrudimi i žákyně?
K naléhavým žádostem obcí okresu,
jež až dosud neměly nijakého silničního
spojení, dala okresní spáävní
komise v Přelouči jednak dokončiti v r. 1927
stavbu některých úseků silničních,
jež by zprostředkovaly spojení silniční
obcím potřebné a usnesla se na tom, aby v
r. 1928 ještě provedeny byly dvě stavby silniční
a sice z Přelouče přes Klenovku do Veselí
a od Mělic k Lohenicům, které
měly býti postaveny již v r. 1914 a jež
přes jejich nutnou a naléhavou potřebu nebylo
možno dosud postaviti. Leč silnice tyto měly
býti provedeny pouze tehdy, jestliže okresu dostane
se povolení potřebné půjčky,
ze které měl býti a mohl býti jedině
náklad stavební na okres vypadající,
t. j. 40% stavebního celkového nákladu, uhrazen.
Na žádost okresní správní komise
dostalo se okresu výnosem zemského správního
výboru ze dne 31. prosince 1927, č. 162.569-IlI
schválení příslušných
usnesení o půjčkách k účelům
silničním u místních peněžních
ústavů a bylo položeno pouze za podmínku,
aby stavby byly provedeny v dohodě se zemským technickým
oddělením a aby sjednaný 7% úrok z
půjček byl snížen.
Podmínkám těmto okresní správní
komise plně vyhověla, neboť stavby silnic zadány
byly podle projektu technickým oddělením
zemského správního výboru bud vypracovaného
nebo revidovaného a za jeho dozoru a dále sjednala
s peněžními ústavy snížení
úrokové míry o půl resp. o jedno procento.
Pevné důvěřujíc ve schvalovací
výnos zemského správního výboru
číslo 162.569-III z r. 1927 přikročila
pak k dokončení stavby silnice od Mělic do
Lohenic, započaté již v r. 1927, a ke stavbě
silnice do Klenovky, kteréž stavby zadala ofertním
řízením oprávněným podnikatelům.
Se stavbami silnic těch bylo
započato a podnikatelé o nich usilovně pracovali,
aby byly v dané lhůtě ukončeny.
Leč dne 14. dubna 1928 obdržela okresní správní
komise oběžník zemského správního
výboru ze dne 30. března 1:928, č. 41.760-III-28,
který`m se zakazuje provádění staveb
silnic a to i tenkráte, je-.li úhrada opatřena
zápůjčkou schválenou po 1. červenci
1927!!
Mimo to byly okresní správní komisi vráceny
výnosem zemského správního výboru
ze dne 20. dubna 1928, č. 44.013-III, dluhopisy na povolené
již výpůjčky, zemskému správnímu
výboru předložené, s dodatkem, že
jde-li o podniky, které mají býti v r. 1928
provedeny, nesmí k jejich realisaci býti přikročeno
dříve, dokud nebude vyřízen rozpočet
okresu na rok 1928 a stanoven příspěvek z
vyrovnávacího fondu.
Tímto zamítavým
stanoviskem zemského správního výboru
a zejména odepřením schvalovacích
klausulí na dluhopisy o půjčkách již
dříve povolených uveden jest okres přeloučský
do skutečné kalamity.
Okresní správní komise přikročujíc
ke stavbě silničních tratí v r. 1927
měla na zřeteli jedině a výhradně
nutnou jejich potřebu a jejich význam pro hospodářskou
situaci obcí na nich súčastněných,
neboť šlo vesměs o trati silniční,
jež měly doplniti nedostávající
se spojení, ku př. ze Stojic k Licomělicům
měla silnice doplniti spojení
na silnici již před válkou postavenou na území
okresu chrudimského až po hranice okresu, silnice
mělická pak měla opatřiti spojení
obci, která mimo převozu prámového,
jenž za nynějšího stavu vody na Labi,
jezem v Přelouči značně vzduté,
jest nejen nespolehlivé, ale
i nebezpečné, obci Klenovce u Veselí pak
se mělo dostati spojení s městem Přeloučí,
v jehož blízkosti obec leží a s nímž
dosud měla obec Klenovka spojení jenom po nedostatečné
polní cestě, podobně jako obci Bezděkovu,
na kteroužto stavbu dokonce zemským
správním výborem byla povolena i subvence
zemská!
Poněvadž však zemský správní
výbor odepřel schváliti dluhopisy na půjčky
povolené již dříve; byla okresní
správní komise nucena zastaviti stavby silničních
tratí, dříve zadané, neboť za
tohoto stavu věci nemůže nijak dostáti
povinnostem proti podnikatelům jednotlivých staveb
převzatým.
Po odepřeném schválení dluhopisů
na povolené půjčky nemá nyní
okresní správní komise nijaké úhrady
na provedené již a zadané stavby silniční,
provedené v důvěře ve schvalovací
výnos zemského správního výboru.
Poněvadž počítáno bylo s výnosem
z opatřených půjček, nemá nyní
okresní správní komise úhrady pro
náklad 445.929 Kč 83 h z r. 1927 a 408.000 Kč
z r. 1928 a jest vydána nebezpečí; že
budou na ní podnikatelé
soudně vymáhati zaplacení nákladu
stavebního, za který stavby byly zadány.
Z toho ovšem vzejdou okresu jen zbytečné a
vysoké náklady na útratách soudních,
které okres bude nucen platiti a k nimž by jinak nemusilo
dojíti, kdyby zemský správní výbor
podle svého schvalovacího výnosu byl schválil
i předložené jemu dluhopisy.
Poněvadž však bylo nutno započaté
práce zastaviti, jest tu nebezpečí, že
podnikatelé budou proti okresu uplatňovati své
nároky požadováním náhrady škody
vzešlé jim ze zastavené práce a náhradu
ušlého zisku, náhrady, které proti nim
budou uplatňovati dodavatelé kamene, povozníci,
i dělníci, s nimiž podnikatelé musili
sjednati pevné smlouvy.
To vše již také podnikatelé okresu oznámili.
Veškeré tyto výlohy postihnou okres jenom proto,
že důvěřoval v povolení půjček,
jehož se jemu od zemského správního
výboru dostalo.
Výlohy tyto však budou skutečně zbytečně
vyhozený peníz, který bude vydán bezúčelně
na úkor jiných výdajů všeobecně
prospěšných, a dosáhnou takové
výše, že by za ně započaté
stavby mohly býti zcela provedeny.
Obyvatelstvo okresu bude jen zbytečně zatíženo
naprosto zbytečným vydáním, místo
účelného vydání na nezbytně
nutné a celku prospěšné linky komunikační.
Jest pochopitelno, že veškeré obyvatelstvo okresu
nese velmi nelibě tento stav, poněvadž dobře
vyciťuje, že znemožňuje se okresu provésti
podniky pro ně významné, účelné
i prospěšné a že na místě
vydání k těmto účelům
má okres vydávati peníze na zbytečné
soudní spory.
A okresní správní komise sama nemůže
nijak býti odpovědna za tyto výdaje, neboť
jednala jen v důvěře, že povolených
půjček bude moci také použíti
k tomu účelu, k jakému byly určeny
a sjednány.
Poněvadž však prováděním
stavebních prací byly poškozeny v obvodu všech
obcí, na stavbách súčastněných,
dosavadní nedostatečné komunikace, - prokopáním,
uložením materiálu stavebního - nemají
obce, v jejichž obvodu stavby silniční se provádějí,
nijakého spojení a jest nebezpečí,
že majitelé přilehlých pozemků
nebudou moci dostati se na své pozemky ani s nejlehčími
povozy a že nebudou moci ani potřebné
práce polní vykonávati, leda s velkou a naprosto
zbytečnou ztrátou času, poněvadž
budou musit voliti daleké zajížďky, aby
se na své pozemky dostali.
Jak ovšem tomu bude v době sklizně, jest dnes
těžko domysliti.
Obyvatelstvo obcí jest z toho
důvodu již nyní značně vzrušeno,
poněvadž rozestavěnými silnicemi bylo
jemu odňato poslední možné spojení.
A dá se čekati, že jak obce, tak i jednotlivci
vystoupí proti okresu a že budou se domáhati
toho, aby opatřena jim byla potřebná
komunikace a aby rozkopané cesty byly uvedeny do sjízdného
stavu.
A ze všeho toho hrozí okresu jen nové, zbytečné
a naprosto neúčelně vydávané
výlohy.
K těmto důsledkům musí nezbytně
dojíti, pokud zemský správní výbor
bude podobné důsledky vyvozovati ze zákona
čís. 77 Sb. z. a n. z r. 1927, a budou to důsledky
opravdu katastrofální, uváží-li
se, že zákonem samým bylo již znemožněno
pokračovati v soustavné elektrisaci na okrese a
v provádění jiných všeobecně
prospěšných podniků, jež by poplatnictvo
okresu rádo uhradilo. Máme
za to, že podobné následky ze zákona
čís. 7711927 nebyly nikdy zamýšleny
a že nebyly v intencích zákonodárných
sborů našich při jejich usnášení
o zmíněném zákoně, neboť,
takto vykládány, znemožnily by každé
v zájmu veřejném a ve prospěchu
obyvatelstva samosprávných svazků prováděné
podnikání a uvalily by takto katastrofální
následky na ty sbory, které v pevné důvěře
v obdržené úřední povolení
půjček k realisování svých
všeobecně prospěšných projektů
přikročily.
Podepsaní se táží:
Co hodlá pan ministr vnitra zaříditi,
aby postup Zemského správního výboru
byl uveden v souhlas se zdravým lidským rozumem
a s naléhavými zájmy veřejnými,
a jak hodlá zakročiti proti tomu, aby nemožným
výkladem zákonných ustanovení byly
vyhazovány peníze poplatnictva
a v obyvatelstvu vzbuzován byl odpor a nenávist
k úřadům?
Školská správa byla
několikráte z Příbrami upozorňována
na nezdravé poměry na učitelském ústavě
v Příbrami, jež zavládly s nastoupením
pana dra Vlad. Janků na místo ředitelské.
Veřejné mínění v Příbrami
bylo toho domnění, že školské správě
musí záležeti na tom, aby místa ředitelů
škol středních byla obsazována lidmi
vybranými, školskými odborníky a vynikajícími
pedagogy. Případ pana dra V. Janků by však
ukázal, že příslušnost páně
ředitelova ke straně lidové znamená
více, než nespokojenost občanstva s tímto
panem pedagogem.
Pan dr. V. Janků byl již za Rakouska suspendován
s místa ředitele střední školy.
Také jako okresní školní inspektor se
smutně proslavil. V republice byl v roce 1923 ustanoven
ředitelem pedagogia v Příbram:. Občanstvo
příbramské často porovnává
školské zásluhy a
lidsky taktní povahu bývalého ředitele
pana Domina se ředitelem nynějším a
lituje, že všechna varování a intervence
zůstaly doposud bez výsledku.
Pan ředitel dr. Janků nechává pět
let svoji rodinu na Moravě, ačkoliv se mu nabízela
řada vhodných bytů. Žije životem
svobodného mládence v pokojíku zastrčeného
hostince. Rodinný život se mu nehodí. Navazuje
nedovolené styky se žačkami ústavu,
jež tnu rodiče důvěřivě
svěřili na vychování. V jednání
se žáky jest drsný, k profesorům i studentům
často nespravedlivý. Jeho
pašovské vystupování nezastavilo se
ani před falšováním kvalifikace panu
řediteli nepříjemného profesora. Jeho
styky se žačkami rozvracejí mravnost na ústavě
a pobuřují celou příbramskou veřejnost,
která nechápe, že školská správa,
ačkoliv byla informována
nejen osobními zákroky, ale také veřejnými
články v příbramských časopisech
(Horymír, Zpravodaj, Naše Obrana); jednání
ředitele dra Janků ignoruje a nechává
ho na vedoucím místě v učitelském
ústavě i nadále.
Dochází konečně k tomu, k čemu
netečností příslušných
míst v ministerstvu školství a národní
osvěty dojíti muselo. Proti dru V. Janků
zavedeno bylo před rokem disciplinární řízení
pro nemravné styky se žačkami ústavu.
Přes to však, že řízení
trvá již celý rok, zůstává
dr. Janků nejen na místě
ředitelském dále jest také předsedou;
zkušební komise pro školy obecné a měšťanské.
Profesor N. v Příbrami, který pro malý
delikt byl dán do disciplinárního vyšetřování,
byl ihned poslán na dovolenou. S panem drem Janků
se dělají jiné orace, jistě vlivem
strany, jejímž jest příslušníkem.
Situace se stala právně i mravně nemožná:
Proti dru V. Janků byli voláni za svědka
profesoři jeho ústavu, byli vyslýcháni
žáci i žačky, kteří mají
nyní u něho konati maturitní zkoušky.
Byli vyslýcháni i učitelé a učitelky,
kteří mají u něho nyní konati
zkoušky způsobilosti jako u předsedy zkušební
komise. Jedna ze svědkyň, učitelka R. K.,
již dle pravdy svědčila, ale přirozeně
při zkoušce propadla, ač byla výborně
připravena. Podobný osud hrozí nyní
i žákům a žačkám, kteří
byli před časem voláni k svědectví
a nyní budou na ústavě maturovati. Profesorský
- sbor nemá moci, aby těmto neslýchaným
poměrům učinil přítrž.
Může tak učiniti v poslední chvíli
jedině ministerstvo školství a národní
osvěty.
Proto tážeme se pana ministra školství
a národní osvěty:
1. Jest pan ministr školství a národní
osvěty ochoten naříditi, aby pan dr. V. Janků,
ředitel učitelského ústavu v Příbrami,
byl ihned poslán na dovolenou, pokud disciplinární
řízení proti němu nebude skončeno?
2. Může pan ministr školství a národní
osvěty sděliti nám i zvědavé
veřejnosti příbramské, jaké
to byly vlivy, které zabránily, že v době
disciplinárního řízení pan
ředitel Janků na dovolenou nešel?
3. Jest pan ministr školství a národní
osvěty ochoten naříditi, aby učitelka
R. K., která propadla, protože byla svědkyní,
byla předvolána ke zkoušce způsobilosti
před jinou zkušební komisi, s právní
platností, jakoby zkoušku vykonala již na jaře
r. 1928?
4. Nebude dru V. Janků dovoleno, aby předsedal zkušební
komisi příbramské pro zkoušky dospělosti
učitelské, jakož i nebyl přítomen
maturitám letošním na učitelském
ústavě v Příbrami?
České Velenice přivtěleny byly v roce
1920 k republice Československé. Ač mají
jen 5000 obyvatel, jsou drahotní poměry daleko horší
než v jiných městech vnitrozemí a to
proto, že jsou úplně hospodářsky
odděleny od ostatního vnitrozemí. Vesnice,
které obyčejně městu životní
potřeby dodávají, jsou v okruhu 1 a půl
hodiny a tak chudé, že veškeré hospodářské
výrobky zkonsumují samy. Hranice republiky rakouské
vedou přímo v ulicích města a celní
hranice znemožňuje odtamtud zásobování.
Nezbývá tedy než
veškeré životní potřeby přivážeti
ze vzdálenějšího okolí nebo z
vnitrozemí. Tím ovšem stoupají ceny.
Musí tedy obyvatelstvo, které z 85% se skládá
ze státních zaměstnanců a jich rodin,
za tytéž potřeby platiti ceny. vyšší
než zaměstnanci ve vnitrozemských
místech, ač jejich služební požitky
jsou stejné. K tomu přistupují pak ještě
velmi nepříznivé poměry klimatické,
což dokazuje statistika jak dětí, tak i zaměstnanců,
kteří musí každoročně
hledati ztracené zdraví v léčebných
ústavech. Na léčbu jsou
nuceni značnou měrou z vlastních prostředků
přispívati. Rovněž i byty, porovnány
s ostatními stejně velikými, ba i většími
městy ve vnitrozemí, jsou daleko dražší.
V důsledku těchto okolností značná
část zaměstnanců snaží
se neustále, aby byla přeložena
do míst s výhodnějšími životním
podmínkami nebo stěhuje se z č. Velenic vůbec,
což dokazují jen pro dělnictvo zavedené
dělnické vlaky do okolí Čes. Velenic.
Před připojením k sl. republice bylo město
Velenice zařazeno do skupiny s 90% činovným,
čímž měli býti zaměstnanci
odškodněni za to, že nuceni jsou žíti
ve zhoršených poměrech. Sousední město
republiky rakouské Gmünd má hospodářské
poměry příznivější, poněvadž
má v blízkém okolí více vesnic,
které je přímo, tedy levněji zásobuji.
Přesto uznala vláda rakouská
obtížnost tamních poměrů a zařadila
je do skupiny vídeňského činovného.
Přivtělením k republice Československé
se poměry po stránce hospodářské
zhoršily a je tedy požadavek zařazení
města Velenic do vyšší skupiny B činovného
přiměřený a oprávněný.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní vlády:
1. Jest ochotna přeřaditi město české
Velenice do skupiny B činovného státních
zaměstnanců?
2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci podnikla, nebo hodlá zaříditi?