Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Počátkem března byly přilepeny na stromech na říšskoněmeckém území na silnici z Cukmantlu do Hlucholaz plakáty tohoto obsahu: ťPozor při nákupu bot! Kupujte u německých obchodníků! Baťa česká firma! Baťa bazar!Ť

Pro vyvěšení těchto plakátů zahájilo četnictvo v Cukmantlu ihned hrdelní vyšetřování a hrozíc vyšetřovací vazbou vyslýchalo obchodníka s obuví Spielera z Cukmantlu a malíře písma Heidenreicha. Není jisto, zda proti oběma zahájeno bude soudní řízení na základě tohoto vyšetřování četnictva, jež bylo s takovou rychlostí zahájeno, že nelze předpokládati, že by četnictvo bylo dostalo k tomu odněkud rozkaz.

Téměř v téže době vyšlo v brněnském časopise ťObchodní obzorŤ provolání tohoto obsahu:

ťSvůj k svému! Má-li náš národ hospodářsky zesíliti, má-li se mu dostati ve vlastní hmotné síle podpory při dosažení národních a politických cílů, musíme býti hospodářsky solidární a pokud možno opatřovati veškeré své nákupy výhradně u českých firem, kupovati od českých průmyslníků, živnostníků a obchodníků a tak poskytovati výdělek svým vlastním lidem. Kupujme tedy jen u českého obchodníka a objednávejme jen u českých řemeslníků, továrníků atd. a nepodporujme lidi, kteří nechtějí dáti českému člověku ani práci. Velmi brzy uhlídáme, jak zcela jinak než dosud budeme moci vzdorovati našim nepřátelům, kteří nám nepřejí ani zdaru, ani moci. Snažme se posíliti hospodářskou základnu našeho národa podporováním naší práce a náš boj bude mnohem lehčí, poněvadž tím hospodářsky zesílíme. Osvoboďme se z vlády cizího kapitálu, který nás tlačí k zemi!Ť

Ani české úřady, ani četnictvo, ani soudy toto provolání neshledaly závadným. Podepsaní, nestojíce snad na stanovisku, že by se mělo nějak zakročiti proti českému časopisu, který uveřejňuje takové provolání, upozorňují na různé jednání, jde-li o německé nebo o české vyzvání, aby soukmenovci kupovali a opatřovali zboží u soukmenovců. Pohrůžka četnictva, že bude uvalena vyšetřovací vazba, jestliže se občan jím vyslýchaný úplně nedozná, jest mimo to překročením jeho pravomoci a velmi se blíží vydírání přiznání.

Podepsaní se táží:

Ví pan ministr o svrchu vylíčených přehmatech četnictva v Cukmantlu? Byly snad vydány nějaké předpisy, podle nichž se má s českými živnostníky a českými časopisy nakládati jinak než s německými?

Jest pan ministr ochoten poučiti četnictvo, aby se zabývalo spíše s jinými věcmi a jest ochoten učiniti pro příště takovýmto přehmatům konec?

Krnovské policejní komisařství zabavilo výměrem ze dne 28. dubna 1928, prý z příkazu opavského státního zastupitelství, leták k obecním volbám konaným dne 6. května, vydaný německou národní stranou v Krnově s nadpisem ťNěmečtí voliči Velkého Krnova.Ť Při tom byla zabavena tato místa:

1. Pod nadpisem vojenské zákony, ťnamířené proti Německu a Rakousku, které vyžadují ročně 1.400,000.000 korun, tedy na hlavu obyvatele Československa přes 100 Kč. Stav vojska, jehož se tím dosáhlo, jest dokonce v míru větší než postaví Německo a Rakousko dohromady s pětinásobným počtem obyvatelstva. Ve váke však má Československo, poněvadž má pravidelný výcvik nováčků, aspoň dvacetkráte více vycvičených vojáků než oba tyto státy.Ť

2. V odstavci o finančním zákonu pro samosprávu slova: ťjmenovitě však vydává naše německé obce úplně na pospas české svévoli.Ť

3. V odstavci o správní reformě, která zřizuje policejní, státní vládu' úřednictva (zabavena nejbližší dvě slova) ťnejhoršího druhuŤ, dále za slovy: ťjmenovaní jedné třetiny členů okresních a zemských zastupitelstevŤ zabaveno toto: ťpodle libovůle vlády s ohlášeným vyřazením oposice, tedy konec každého skutečného a nezávislého zastupitelstva lidu.Ť

4. V odstavci konec země Slezské tato slova: ťPoněvadž němečtí ministři a německé strany tento systém utlačování chrání.Ť

5. V odstavci úřednické zákony slova: ťkteré oloupily Němce o poslední naději na zlepšení.Ť

6. V odstavci německé školy slovo ťzardoušenyŤ.

7. Ve větě ťvyvlastnění německé půlyŤ slovo ťněmeckéŤ.

K tomu dovoluji si poznamenati, že všechna zabavená místa doslova již bez závady vyšla 5. října 1927 v čísle 79. časopisu vycházejících v Mostě ťVolksrufŤ, ťNordenŤ, ťBrüxer VolkszeitungŤ a ťDeutsche VolkszeitungŤ, že dále totéž provolání zůstalo nezabaveno v říjnu loňského roku ve většině německých denníků a týdenníků vycházejících v Čechách mezi jinými také v časopise ťSudetendeutsche TageszeitungŤ v Děčíně a rovněž i v německých časopisech vycházejících na severní Moravě a ve Slezsku a že konečně krnovský politický censurní úřad nikterak neshledal závadným dokonce ani leták vydaný před obecními volbami v říjnu 1927, v němž byla v témž znění uvedena zabavená místa. Jest tedy zřejmé, že v tomto případě jde o svévolné trýznění podřízeného činitele, které pouze mělo poškoditi německou národní stranu v jejím volebním boji. Tvrzení, že se zabavenými místy páše trestný čin podle § 14, odstavec 5 zákona na ochranu republiky, jest příliš zřejmě přitaženo za vlasy, než aby je bylo možno bráti vážně. Znovu se osvědčuje, co jsme již tak často tvrdili a dokázali, že totiž opavské státní zastupitelství postupuje proti německé národní straně téměř nenávistně, jak tomu není v obvodu žádného jiného státního zastupitelství republiky.

Proto se podepsaní táží:

Pane ministře, jste ochoten vydati opavskému státnímu zastupitelství a krnovskému policejnímu komisařství příslušné pokyny stran spravedlivého provádění censury nebo schvalujete tento neslýchaný postup a čím to odůvodníte? Postaráte se, aby svobodný projev mínění zaručený státními základními zákony byl zaručen pro příště také německé národní straně v Krnově? Postaráte se, aby za zabavený náklad letáků byla poskytnuta náhrada?

Poslední dobou věnuje státní zástupce a politický úřad pozornost orgánu sudetskoněmeckého rolnického svazu, časopisu ťSudetendeutscher BauernführerŤ, jenž dvakrát za sebou byl přímo svévolně zabaven. Článek, jenž se zabývá Československou Národní bankou a právem kritisuje její jednostranné, šovinistické chování k německým venkovanům, stal se na dvou místech obětí červené tužky. Jedno místo, které se zabývá změnou politických poměrů, zní: ťNyní se již jmenuje stát jménem a nepovažuje se vůbec za potřebné označovati cíl a předmět jen všeobecnými výrazy.Ť

Dále z odstavce:

ťNebylo by snad však jedině správné již nyní, z vlastní vůle, dáti německému lidu, co mu patří, než čekati, až události drsnou rukou provedou nápravu? Náprava se blíží zcela zřejmě mílovými krokyŤ.

Druhá část tohoto odstavce od slov ťnež čekatiŤ do slov ťmílovými krokyŤ stala se obětí červené tužky. Zde jistě dlužno míti za to, že nedostatek vůle a úzkoprsost onoho úředníka byla příčinou zabavení, neboť tvrzení, že se zde pobuřuje proti samostatnosti a ústavní jednotnosti československého státu, nemůže vyčísti žádný rozumně myslící člověk.

Další článek v témže čísle, jenž jako ťZaslánoŤ obsahuje několik myšlenek u samosprávě, utrpěl těžce pod censorovou rukou. Jest přímo neslýchané, že se podle zabavených míst má zazlívati Němcům, že se cítí národem a bojují o svou svobodu. Tato místa zní:

ťČeši budou brzy slaviti desítileté trvání své republiky a tu i my můžeme krátce přehlédnouti, čeho jsme v těchto desíti letech dosáhli. Za námi leží trnitá cesta zotročeného národa, po které se ubíráme již skorem 10 let.Ť

ťKterý Němec by si rád a pyšně nevzpomínal oněch dnů na podzim 1918 a na jaře 1919, kdy šlechetné nadšení pro svobodu naplňovalo duši lidu. Kdy lid vynaložil vše, aby odvrátil hrozící nebezpečí zotročení, kdy hrdinové za svobodu obětovali svůj život pro věc lidu. To jsou čestné dny v dějinách našeho národa.Ť

Neslýchané však je, zabavují-li se tato slova Arnošta Mořice Arndta, když se neponechá ani to, že by bylo vůbec lze něco říci s Arnoštem Mořicem Arndtem:

ťS Arnoštem Mořicem Arndtem rád bych dnes řekl: ťBídní a chladní chytráci povstali v těchto dnech; říkají v prázdnotě svého srdce: ťVlast svoboda, prázdná jména beze smyslu, krásné zvuky jimiž se klamou prostoduší. Kde se někomu dobře daří, tam jest jeho vlast, kde jest nejméně týrán, tam kvete jeho svoboda. Ale člověk má milovati až do smrti a od této lásky nikdy neupustiti ani se od ní neodloučiti. Proto, člověče, máš vlast, svatou zemi, milovanou zemi, zemi, po které tvá touha věčně prahne.

Kde ti po prvé zasvitlo boží slunce, kde ti po prvé svítily hvězdy na nebi, kde ti jeho blesky po prvé zjevily jeho všemohoucnost a kde ti jeho vichry se svatou hrůzou pronikaly duší, tam jest tvá láska, tam jest tvá vlast. A kdyby to byly holé skály a pusté ostrovy a kdyby tam s tebou bydlily chudoba a lopocení: tuto zemi musíš věčně milovati, neboť jsi člověk a nesmíš jí zapomenouti, nýbrž podržeti ve svém srdci. ni svoboda není prázdným mamem a pustým snem, nýbrž v ní žije tvá odvaha a tvá pýcha a jistota, že pocházíš z nebe. Tam jest svoboda, kde smíš žíti; kde tě činí šťastným, co činilo šťastnými již tvé rodiče, kde ti neporoučejí cizí kati a kde cizí poháněči tě nehoní, jako se dobytek pohání holí. Tato vlast a tato svoboda jsou to nejsvětější na zemi, poklad, obsahující nekonečnou lásku a věrnost, nejšlechetnější majetek, jejž člověk má na zemi a po němž touží.Ť

Tato zlatá slova napsal Arndt v dobách Napoleonova panování a nehodí se i na naší dobu? A právě tato slova poskytují mi radostnou naději: Tehdy přišlo osvobození a musí se vrátiti i nám, a našimi osvoboditeli budou: německý Bůh, přímá, zdravá, německá pevná duševní vůle, německá zdatnost a německá věrnost.

Jen na svobodě může se člověk vzdělávati!

Jeden národ - jedna říše!Ť

Obsah zabavených míst zde uvedených jest zajisté dostatečným důkazem, že zabavení bylo čistě svévolné, že se neřídilo objektivním posuzováním, nýbrž že se zde pomýšlí na atentát proti čestnému národnímu smýšlení německého časopisu jenž má býti vědomě poškozen.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jsou páni ministři ochotni ihned se postarati, aby se ašským censurním orgánům nařídilo, aby svobodného projevu mínění v časopise ťSudetendeutscher BauernführerŤ tak neslýchaně neomezovaly?

2. Jsou páni ministři ochotni dáti ihned vyšetřiti, kdo takto zabavuje a zdali o něm lze říci, že má vůbec schopnost posuzovati takové otázky?

3. Jsou páni ministři ochotni naříditi, aby zabavený časopis dostal náhradu za škodu, která mu byla svévolně způsobena?

Nákladem německé národně - socialistické strany dělnické v Ústí nad Labem, Teplická ul. č. 20, vyšel na památku 4. března 1919 s počátkem března 1928 neperiodický tiskopis posl. H. Simma ťPamětní řeč ke dni 4. březnaŤ. V tomto tiskopise jest obsažena pamětní řeč, kterou posl. H. Simm pronesl v Liberci v roce 1927 při slavnosti na památku březnových padlých.

Dne 5. dubna 1928 oznámilo ústecké policejní komisařství sekretariátu německé národně-socialistické strany dělnické, že podle §u 487 tr. ř. ze dne 23. května 1873, a podle §u 14, bod 1 zákona ze dne 19. března 1925 byla tato brožura zabavena na třech rozličných místech a že bylo nařízeno zabaviti tuto brožuru. Policejní komisařství zároveň potvrdilo, že převzalo 212 zabavených výtisků.

Zabavená místa mají toto znění:

ťTi, kdož padli v boji o svobodu a nezávislost sudetsko-německého lidu a země dne 4. března 1919.Ť

ťMísto aby nám dovolili orientovati se a budovati podle práva sebeurčení, česká vojska pod tlakem dohody obsadila sudetsko-německou vlast. Nově utvořené národní vojsko, vracející se legionáři postačili, aby Češi skoro v každém německém městě mohli položiti posádku. Marně obracela se německo-česká zemská vláda do Paříže, k celému civilisovanému světu, marně byly posílány protesty. Dne 12. prosince 1918 musila německo-česká zemská vláda, jež úřadovala v Liberci, prchnouti. Mezitím konaly se v Rakousku volby do definitivního Národního shromáždění. Ustavilo se dne 4. března 1919. Sudetskoněmecký lid, jenž nemohl provésti voleb, poněvadž jeho území bylo obsazeno, chtěl tohoto dne užíti k poslednímu protestu pro právo sebeurčení. Ještě jednou měla býti světu prohlášena vůle našeho lidu. Tak došlo k tomu, že toho dne tisíce a tisíce našich rodáků putovalo na shromaždiště na náměstí a tržiště německých měst a míst aby se ohradili proti znásilnění, jež přes všechno ujišťování mělo býti jejich údělem. Ale byli rozehnáni a ukázalo se na sudetskoněmeckém poměru v malém, co se mezitím ve velkém projevilo v Německu reparačním mírem: že propaganda 14 bodů byla licoměrná, a jen za tím účelem rozvířená, abychom se stali věřícími a tím bezbrannými a bezmocnými. I byl-li někdo ještě pln naděje, poučily ho výstřely dne 4. března 1919 o jiném.

Přes 50 sudetských Němců zemřelo toho dne ve víře ve svůj lid. V Hostinném, Ústí nad Labem, Chebu, Bruntálu, Karlami, Stříbře, Karlových Varech a Šternberku vydechli svůj život. Vše to se stalo uprostřed nového jara - kdo nemá před očima slunného března v roce 1919 - uprostřed nového tisícerého pučení života poupat, nového života v přírodě, milionkrát jinak se projevujícího. Stalo se to v době, která byla velice vhodná, aby byla dobou naděje. Zkoumáme-li tyto události, ukáže se nám, jak bezprávnými jsme se učinili, když jsme se dali zbaviti moci. Nechci vyvozovati dalekosáhlých důsledků, ale od toho dne bylo jisto, že sudetskoněmecký lid od té chvíle povede dlouhý boj, boj, v němž udržeti se a jen toto bude programem.Ť

ťObraz stojí před naší duší i v nynější době, kdy není jednotným státně-politickým faktem, obraz Německa. ťOd alpských hor až k vlnám moře, od vogezských výšin až k snivým nížinám východních rovinŤ, jenž v sobě uzavírá ťkrajiny rýnské, nádheru Tyrolska a Štýrska, Solné Komory a bavorských velehor, právě tak jako německého Středohoří.Ť Tento obraz stojí před našim duševním zrakem a ukazuje nám svědky minulosti našeho lidu v Lubeku a Norimberku, v Gdánsku a Štrasburku, v Hildesheimu a Rothenburgu, ukazuje nám ohromné dómy a katedrály. Malbork na Nogatu, Heidelberský zámek právě tak jako historické památky starého Hohenštaufovského města Chebu a jiné krásy naší užší vlasti. A nelze nám brániti, aby, když vidíme tento obraz, naše srdce nepřekypovalo, abychom, pohlížejíce naň, nemilovali své celé německé vlasti v označených hranicích a jejího lidu. A nelze nám brániti, že se každý z nás táže, není-li povinností každého člena národa pomáhati, abychom se dostali kupředu. Kdo chce k tomu pomáhati, rozšiř své srdce a připravuj se ke spásnému činu, jsa si vědom, že poznati znamená, mnoho a že vůle je vším. Tak zvítězíme a tak dosáhneme své svobody.Ť

Podepsaní interpelanti táží se pana ministra vnitra, souhlasí-li s míněním ústeckého censurního úřadu, že obsah této brožury jest přestupkem podle §u 14, bod 1. zákona na ochranu republiky. Poněvadž brožura, jak jasně a zřetelně vysvítá z úvodu, neobsahuje nic jiného, než aby důstojná upomínka na padlé v březnu byla udržena, domníváme se, že zabavení této brožury nebylo správné a tážeme se pana ministra.vnitra:

Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby zabavení bylo zrušeno a aby bylo vráceno zabavených 212 výtisků výše jmenovaného tiskopisu ťPamětní řeči ke dni 4. březnaŤ?

Policejní ředitelství v Ústí při provádění tiskové censury zabavilo v 45. čísle periodického časopisu ťDer TagŤ ze dne 3. března 1928 tato místa:

Již devět roků setlívají jejich těla v hnědé prsti a čerstvé květy záhy na jich rovech rozkvetou, ran jejich jizvy rudým ohněm svítí jak ret rozevřený a proudy horkých muk a trpkých bolů řinou z nich.

Slyšte!

Vy mrtví syni žalem zkoušeného lidu.

Vy ženy, matky, děti, kmeti.

Vy krve oběti z čtvrtého března:

lid u Vašich teď hrobů stojí,

lid milionů německých to bratří,

na rukou řetězy jim chřestí.

Lid sbratřený tu v bolestech i žalech,

přes okovy pěst k nebi pozvedáme

a přísaháme věrnost, víru:

ťMy nechcem rušit slova

a stát se kluky snad,

chcem kázati a mluvit...

Již devět roků setlívají jejich těla v hnědé prsti

a čerstvé květy záhy na jich rovech rozkvetou,

ran jejich jizvy rudým ohněm svítí jako rety mládím

svěží

a proudy odvahy a radostného vznětu řinou z nich.

Tví mrtví střeží, drahá Ty země, Tvou stráň!

Noc každou Tě duch jich oblétá

a tajemná jejich moc uplétá,

co žár a krev, boj, požár dá,

v tu věčné pásky pevnou tkáň.

Zbraň svou i hlavu, srdce

a páž zasvěcujem!

Ó, nedej zhanobiti

lid, který světu svítí,

a mojí matky zem!

Dále z článku ťsudetskoněmecký den smutkuŤ:

ťK březnovým projevům sudetskoněmeckého obyvatelstva vydala Praha svým osamělým vojenským posádkám v německých městech nejpřísnější rozkazy. Tak došlo k tomu, k čemu dojíti musilo. V sedmi městech současně střílely české pušky a kulomety do bezbranného davu, který se neprovinil žádným veřejným násilím, ba ani vyhrožováním.

Věříce v národ a vlast padli sudetskoněmečtí mučedníci. Zatím uplynulo devět let. Byť i skupina sudetskoněmeckých parlamentníků byla dnes ochotna k politickým obchodům s českými držiteli moci, v masách sudetských Němců bez rozdílu stran a stavů žije dále vzpomínka na 4. březen 1919.

Den smutku, kterého sudetští Němci dne 4. března doma i v cizině důstojně vzpomínají, obnovuje v srdcích nejzávažnější slib, s vynaložením všech obranných sil splnit dějinné poslání jako německé hraniční území.Ť

Zabavení svrchu uvedených básně a části článku zdá se tím nespravedlivější, poněvadž klidně a důstojně uctívají památku nevinných obětí ze dne 4. března 1919. Právě censor ústeckého policejního ředitelství snaží se vykonávati v té příčině censurní praxi, jaká se v jiných městech neprovádí a na.kterou proto obyvatelstvo také není zvyklé. Jelikož opětovné stížnosti stran toho jsou bez výsledku, tážeme se znovu pana ministra spravedlnosti:

1. Pokládá pan ministr spravedlnosti zde vylíčenou censurní praxi za nutnou, či snad dokonce prospěšnou a schvaluje-li ji?

2. Je pan ministr spravedlnosti ochoten vydati o censurní praxi pokyny, které pro budoucno zavedou a zaručí objektivnější censuru?

V lednu 1928 vyhlásili někteří přednostové poštovních úřadů, mezi nimi též přednosta poštovního úřadu I. v Ústí nad Labem, že všichni poštovní úředníci a zaměstnanci jsou povinni přistoupiti za členy Československého Červeného kříže. Kdo se zdráhá přistoupiti, má důvody toho písemně oznámiti přednostovi.

Není mi neznámo, že pražské poštovní ředitelství v Úředním listu č. 42 ze dne 16. prosince pod čís. 297.941-P/1927 vydalo všem poštovním úřadům presidiální výnos tohoto obsahu:

ťČeskoslovenský Červený kříž, přihlášky poštovních zaměstnanců za členy.

V roce 1927 bylo v obvodu ředitelství pošt a telegrafů v Praze 7279 poštovních zaměstnanců členy československého Červeného kříže.

Ředitelství české divise Československého Červeného kříže vyslovilo opětně nejsrdečnější díky všem poštovním zaměstnancům, kteří jsou v řadách členů čsl. Červeného kříže, za jejich morální a finanční podporu, jež tak s opravdovým a vzácným porozuměním pro sociálně-zdravotní práci Čsl. Červeného kříže poskytují.

Ředitelství pošt a telegrafů konajíc milou povinnost, tlumočí tento dík svým zaměstnancům a očekává, že v jubilejním roce 1928, v němž se končí první desítiletí trvání Československé republiky, přihlásí se za přispívající členy Čsl. Červeného kříže všichni, kteří tak až dosud neučinili.

Jest přímo příkazem povinnosti, aby každý příslušník Československé republiky stal se členem Čsl. červeného kříže a přispěl mu nepatrným členským příspěvkem - 6 Kč ročně - k splnění vytknutých úkolů.

Žádám proto opětně všechny přednosty úřadů a služeben, aby doporučili zaměstnancům, aby se stali, pokud tak dosud neučinili, přispívajícími členy Čsl. Červeného kříže.

Sběratelskou akci proveďte dojista v měsíci lednu 1928 přesně podle směrnic a návodů daných zdejším výnosem z 5. ledna 1925, č. 268.469-P/1924 (Úřední list č. 3/1925) s tou změnou, že pokladna úřadu zaúčtuje částku vybraných příspěvků v pokladním účtu za leden 1928 k rubrice 67 ťÚložkyŤ.

Nově přihlášené členy označte nápadně v poznámkovém sloupci seznamu členů, aby jim mohly býti zaslány průkazky.

V Praze dne 28. listopadu 1927.Ť

Tento výnos obsahuje tolik nejasných obratů, že ho pravděpodobně někteří přednostové úřadů zneužili k výše uvedené výzvě poštovním úředníkům a zaměstnancům. Je-li v úředním výnosu úsloví jako: ťJest přímo příkazem povinnostiŤ, pak jest zcela zřejmo, že při povrchním čtení dlužno to považovati za rozkaz ředitelství pošt a telegrafů, podle něhož snad jednotliví přednostové úřadu jednali.

Proti tomu poukazuji na to, že býti členem sl. Červeného kříže jest pro sudetské Němce i dnes ještě mimořádně těžké, poněvadž Čsl. Červený kříž stále ještě nesplňuje požadavků všech sudetskoněmeckých stran, aby ve správě Čsl. červ. kříže připustil náležité zastoupení i sudetských Němců, ba dokonce prostě odmítl kdysi nejmenší požadavky německých vyjednavatelů a tím tedy německou spolupráci kvalifikoval jako v nejbližší době nemožnou a zřejmě nežádoucí.

Pro ducha, jenž bohužel ještě převládá v severočeských místních skupinách Čsl. Červeného kříže, jest příznačné, že v letáku, jímž se měli získávati noví členové, vyskytly se mezi jiným tyto věty: ťZnáte naši chudobu a hospodářskou závislost? Oč šťastnější jsou proti našim dětem jejich spolužáci německé národnosti, s bohatými nadacemi a skvěle vypravenou sociální péčí. Nezazlívejte nám, prosíme-li vás úpěnlivě, abyste nám pomohli zachrániti české děti na úpatí Rudohoří po stránce sociální a zdravotní.Ť

Podle našeho mínění jest Červený kříž organisací, která by měla míti nejen porozumění pro spolupráci národů, nýbrž která by především měla viděti svůj cíl ve věcném a národním způsobu dorozumění. Tomu však naprosto tak není, jak jsme výše uvedli, a proto sudetští Němci musejí odmítnouti spolupráci v této organisaci, dokud Čsl. Červený kříž skutečně nevyhoví oprávněným přáním, aby se se sudetskými Němci zacházelo jako s rovnocennými.

Při této příležitosti musím ještě upozorniti na pokyny obsažené ve výnosu svrchu uvedeném ze dne 16. prosince 1927, že totiž úřední pokladníci vybrané příspěvky mají zaúčtovati v pokladním účtu za leden 1928 k rubrice 67 ťÚložkyŤ. - Ředitelství neustále upozorňují na výnos ministerstva, jenž ostatně platí pro všechny státní úřady a podniky, že jest zakázáno sbírati členské příspěvky atd. z moci úřední. Tak na příklad není dovoleno, aby vyplácející poštovní pokladníci, kteří likvidují plat, ihned sráželi příspěvky pro odborové nebo jiné organisace. Ve svrchu citovaném výnosu se však vybízejí poštovní pokladníci, aby příspěvky zúčtovali v pokladním účtu k rubrice 67 ťÚložkyŤ. Jest tedy zřejmo, že onen výnos ze dne 16. prosince 1927 příčí se ustanovením výnosu ministerstva o zákazu sbírati členské příspěvky z úřední moci.

Ze všech uvedených důvodů tážeme se pana ministra pošt a telegrafů, je-li ochoten:

1. Prozkoumati výnos pražského ředitelství pošt a telegrafů ze dne 16. prosince 1927 o získávání členů a o srážení příspěvků pro Čsl. Červený kříž zaúčtováním,

2. poučiti přednosty úřadů a zvláště přednostu poštovního úřadu I. v Ústí nad Labem, že nemají práva vybízeti poštovní úředníky a zaměstnance, kteří si nepřejí přistoupiti k Čsl. Červenému kříži, aby důvody toho oznamovali přednostovi písemně nebo ústně?

Skorem každé číslo ťKarpatské PravdyŤ jest zabavováno užhorodskou censurou. Účelem těchto zabavení jest brzditi rozšiřování našeho časopisu á rozmnožovati útraty vydavatelstva. Věc došla již tak daleko, že se zabavují dokonce i články těchto novin proti kněžím. Pro zabavení 20. čísla ťKarpatské PravdyŤ neměla censura žádných právně formálních podkladů.

Na stránce 1; čísla 20 ze dne 13. května 1928 byly v článku ťZavírají nám ústaŤ zabaveny tyto řádky:

ťV době, kdy vládní koalice schvaluje nové reakční zákony v parlamentě jeden za druhým, kdy na pracující masy naložili celé břemeno vydržovati stát, kdy pendrekem a kulemi lámou boj dělnictva o větší skývu chleba, s druhé strany pokoušejí se oklamati a svésti pracující masy lživým buržoasním tiskem. Pravda se psáti nesmí. Nesmí se říci pracujícím, kde jest kořen jejich bídy a vykořisťování a jak se dlužno proti tomu brániti.Ť

Na stránce 3. téhož čísla bylo zabaveno v článku ťKněžská ležŤ toto:

ťKdyž již k tomu došlo, pak ty a vůbec vy všichni kněží jste bezbožníci nevěřící, ničitelé duší, podvodníci chudého lidu, černi duchové, panští sluhové. Snad ty, kněže, sám věříš tomu, co mluvíš? Nuže pohlédni na sebe a na všechny kněze. Čemu učíte a co děláte:

Učíte ťnezabíjejŤ - a žehnáte dělům.

Učíte ťnebuď línýŤ - a sami nepracujete.

Učíte ťbuď milosrdnýŤ - a dřete poslední kůži s chudáka.

Učíte ťnesesmiln획 - a przníte dokonce malé děti.

Učíte ťposti seŤ - a břicho vám visí až na zem.

Učíte milovati - a nenávidíte každého, koho nemůžete oklamati.

Učíte ťvšechno pro BohaŤ - a sami sloužíte jen břichu a mamonu.

Učíte ťnelžiŤ - a žijete ze lži.

Pryč se šalebníky, ničiteli duší, pryč s kněžími!

Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti:

1. Je-li ochoten naříditi, aby hned bylo zrušeno zabavení čísla 20. ťKarpatské PravdyŤ?

2. Zamýšlí-li vydati nařízení a jaká, aby censuře zamezil pronásledovati náš tisk?