I. posl. Schmerdy a soudruhů vládě o surovém
postupu četnictva ve Frývaldově proti stávkujícím
dělníkům a o stranickém chování
okresní politické správy,
lI. posl. Elstnera a soudruhů min, vnitra o neslýchanému
zabavení časopisu "Vorwärts" v Liberci,
III. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra a min. spravedlnosti
o postupu četnictva v Cukmantlu,
IV. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra, že krnovská
státní policie zabavila leták,
V. posl. Matznera, Nitsche a druhů min, vnitra a spravedlnosti
o zabavení časopisu "Sudetendeutscher Bauernführer"
ze dne 5. května 1928.
VI. posl. Krebse, Simma a druhů min. vnitra o zabavení
neperiodického tiskopisu "Pamětní řeč
ke dni 4. března,
VII. posl. Knirsche a druhů min. spravedlnosti stran zabavení
periodického časopisu "Der Tag",
VIII. posl. Krebse a druhů min, pošt a telegrafů,
jak se získávají členové Československého
Červeného kříže mezi poštovními
úředníky a zaměstnanci,
IX. posl. Mondoka a soudruhů min. spravedlnosti o bezprávném
zabavení 20. čísla "Karpatské
Pravdy",
X. posl. Kříže a soudruhů vládě
o tom, že správa arcibiskupských statků
v Týně nad Vlt. neplní podmínky dané
jí při propuštění pozemkového
majetku ze záboru a že vandalsky ničí
objekty, propuštěné ze záboru jako krajinné
krásy,
XI. posl. Sladkého a druhů vládě o
přeřazení města Nového Jičína
s přilehlými obcemi Šenovem, Žilinou,
a Loučkou do vyšší skupiny činovného
(z C do B),
XII. posl. Knejzlíka a druhů min, spravedlnosti
o přeložení trestnice z Mírova do Illavy
a Leopoldova,
XIII. posl. Knejzlíka a druhů min. spravedlnosti
o provokativním zájmu svršků a devastování
soukromého majetku při této soudní
exekuci v Mor. Berouně,
XIV. posl. Knejzlíka a druhů min. zemědělství
o subvencování Landwirtschaftliche Flachsverarbeitung
v Mor. Berouně,
XV. posl. Chlouby, Mikulíčka, Jurana a soudruhů
min. zemědělství o zákazu ředitelství
lesního velkostatku v Adamově vstupovati do tamějších
státních lesů, sbírati houby a lesní
plodiny a o zdražení stavebního materiálu.
Pro rozpory ze mzdových poměrů došlo
u firmy Regenhart a Reimann ve Frývaldově ke stávce,
clo níž vstoupilo 1600 dělníků
a dělnic.
Stávkující dělnictvo bez ohledu na
politickou a odborovou příslušnost usneslo
se zahájiti boj proti podnikatelské svévoli
a použilo zákonitého shromažďovacího
práva.
Okresní politická správa i četnictvo
postavily se svým dosavadním chováním
a nařízeními stranicky na stranu firmy Regenhart
a Reimann, což jest neslýchanou provokací stávkujícího
dělnictva.
V sobotu dne 4. února v ranních hodinách
při rozestavování stávkových
hlídek došlo ke sporu četnictva s dělnictvem,
při čemž četnictvo pod velením
vrchního strážmistra Anděla surově
zakročilo proti bezbranným ženám s nasazenými
bodly. Při tomto útoku bylo raněno větší
množství dělnic a dělníků,
mezi nimi dělnice Anna Baumová na zádech,
paní A. Grünerová na pravém nadloktí
a národně-socialistický tajemník odborové
organisace Maier na levém nadloktí.
Jen rozvaze a disciplinovanosti stávkujícího
dělnictva a jeho tajemníků dlužno děkovati,
že nedošlo k větším výtržnostem.
Stížnosti do neslýchaného surového
postupu četnictva, zvláště však
vrchního strážmistra Anděla, ihned přednesené
u okresní politické správy, tamější
správce odbyl ironicky.
Vzrušení veškerého dělnictva nad
surovým postupem četnictva a nad stranickým
chováním správce okresní politické
správy jest nesmírně veliké.
Podepsaný táže se vlády:
1. Je-li ochotna ihned zahájiti vyšetřování
o postupu četnictva dne 4. února, zjistiti vinníky
a potrestati je a poraněným dáti náhradu?
2. Vrchního strážmistra Anděla zprostiti
místa a
3. přiměti správce okresní politické
správy, aby se při mzdových bojích
nestavěl na stranu podnikatelů a nenakládal
s dělníky jako s občany druhého řádu?
V časopisu ťVorwärtsŤ, čís.
90. z 15. dubna 1928 zabaven byl článek ťÚřad!
Groteskní film od Agise.Ť. Zabavený článek
zní:
(Téměř v ostrý úhel zahrocený
pokoj bez oken a dveří, špinavě žlutých
stěn. Na zadní, úzké zdi přepážka,
jako pro výdej jízdních lístků,
s malým otvorem pro přijímání
žádostí atd.
U levé zdi: souměrně v řadě
čtyři skříně. Police na spisy
napěchované zaprášenými svazky
úředních spisů; na zemi roztroušené
listy.
Zpředu vpravo: na výstupku psací stůl
přednosty úřadu. V místnosti porůznu
písaři u psacích pultů. Pavučinově
šedé světlo.)
Přednosta (scvrklý mužík, zrzavých,
rozcuchaných vlasů, prohrabávající
se v aktech, sípavého hlasu. Písař
podává mu spisy.):
Víc!...
(Všichni písaři pracují chvatněji,
podávajíce si vyřízené spisy,
které poslední písař hromadí
na stole přednostově. Několik svazků
spadne na zem.)
Přednosta (po chvíli hladově): Víc,
víc a víc! (Ještě větší
chvat.) Kvalifikace mizerná!
Postava. (Mladý dělník, bodré tváře,
s vlasy dozadu zčesanými, v dlouhém plášti,
vynoří se z propadliště, ozářen
bledě fialovým, neurčitým přísvitem.
Písaři ustanou ve chvatu, nedbajíce ho.)
Přednosta: Kdo jste?
Postava (důrazně): Řekněme ohnisko,
zrcadlových činů!
Přednosta: Toho tu není třeba. Máme
svoji předepsanou dráhu, ocelově tvrdý
pořádek, naprosto v sobě spočívající,
jako křišťálová koule, (s důrazem)
jako Budha!
Postava (s ironickým úsměvem): Žel.
Není pohybu, všecko zkamenělo.
Přednosta: Nejsme vynálezci!
Postava: Lokaji jste, kolečka bez života! Výkonné
orgány systému, jemuž doba dávno všechny
zuby vylámala; ještě pořád chcete
však být. Cha, cha, špatně se to umírá
v ráji vykořisťování. Jak se
chcete zachránit, he? Vím, máte formuli:
Bůh nebo puch! Milý pane, to je chatrné čarodějné
zaříkávání.
Přednosta: Máme svůj kruh...
Postava:... a víc nic?
Přednosta: Svoji pevně zbudovanou základnu,
podle které neochvějně musíme vše
vybrousit...
Postava:... zardousit; sami vzduch lapat. Bůh nebo puch!
(Zvenčí někdo klepá na přepážku.)
Lidé klepají! Proč se neotevře přepážka?
Přednosta: Dvěma sloužit? Zde spisy, tam (ukazuje
mu přepážku) podavatelé spisů.
Postava: Vždyť jsou to lidé, činné
bytosti, jež čekají, čekajíce
jsou ponižováni, jako by musili pykati za to, že
tu jsou, že jsou nuceni, něčeho se dožadovati.
Ale jejich nárok, jejich právo snížit
na pokornou prosbu, to chcete! Falešníci!
Přednosta (chladně): Lidé! Lidé! Až
dostane exhibiční číslo, pak jest,
dříve ne...
Postava:... pro úřad!
Přednosta: Není-li výpisu z matriky neb úmrtního
listu, pak také neexistoval.
Postava: Celý život vykořisťování,
bídy, útrap, starostí, nic než kus papíru
nebo několik popsaných archů, které
se postupují z jednoho psacího stolu na druhý...
Přednosta:... všecko se vyřídí.
(Klepání na přepážku.)
Postava: Vím, všecko se vyřídí;
vím také, že před zákonem jsou
si všichni rovni, zákon má pouze tu zvláštnost,
že devotně zalézá před pytlem
peněz. Tomu se pak říká ťvolný
průchod spravedlnostiŤ. Themis je slepá, alespoň
má pásku na očích, je však zatroleně
jemnocitná a vycítí, kde je tlustší
tobolka. Přednosta: Všecko se vyřídí.
Postava: Pan Břicháček nemusí čekat.
Je to jeho úřad, jemu se všechno vyřídí.
Jeho generální štáb pracuje přesně.
Přednosta: Jsme spravedliví, není tu sentimentality.
Postava: Spravedliví, jde-li o to, hájit pytle peněz.
Čím je vám však pracující
člověk? Ničím! Kdy má pro vás
člověk nějakou cenu - -?
Přednosta (vymrštiv se): Rouhání!
Postava: sedněte si, mladý muži, na tu otázku
vám sám odpovím. Člověk má
cenu, dá-li se povolně připásat k
řemenu nebo má-li puškou chrániti vaše
odbytiště proti soutěži; jinak může
pojít! Pro lid svaté obrázky, pro pány
akcie!
Přednosta: He, he, my jsme spravedliví. Ještě
slovo a...
Postava:... a bodák, kulomet, tank, letadlo proti ťpovstakůmŤ,
proti ťrebelůmŤ, proti ubohým ťpsůmŤ,
kteří si osobují ještě před
chcípnutím požadovati svoji mzdu. Vy se domníváte,
že země pevně stojí a že vaše
bytí trvá věčně.
Přednosta: Víme to a ono - proto ta přesnost.
Postava: Víte to a ono - kde scházejí dveře
a okna. Máte strach, že byste si v průvanu
uhnali rýmu.
Přednosta: Okno přepážky! Výhled
do všeho. (Klepání na přepážku.)
Postava: Špička nosu, světová vzdálenost!
Přednosta: Můj životní okruh, jsem spokojen.
Vina nepadá na mne.
Postava: Je snažší svaliti všecko na tradici.
Vy jste zde neomylní, nesesaditelní. (Silný
neklid a klepání na přepážku.)
Otevřte přepážku!
Přednosta: Mám rozkaz!
Postava: Otevřte přepážku, mám
všecky rozkazy!
Přednosta: Já! - Přepážku! (Úředník
u přepážky otevře okénko a přijímá
žádosti. Je vidět pouze ruce podávající
žádosti. Občas vrátí úředník
u přepážky spis volaje ťneŤ. Na to
ozve se zvenčí vždy výkřik a
nepokoj.)
Postava (pozorujíc zaprášené police):
Tu leží celé armády!
Přednosta (radostně): Ano. Ano!
Úředník u přepážky: Ne!
(Venku křik.)
Postava: Mrtví, padlí.
Přednosta: Mrtví? Zde není hřbitov,
všecko žije.
Postava: V prachu, jako červ.
Přednosta: Vše se vyřídí. Na
každého dojde. Jen čas.
Postava: Och, vy máte velice mnoho času, tak mnoho,
že jej musíte zabíjet. Ale pracující
člověk nemá času, nemá pro
sebe času. Všecko patří jinému.
Úředník u přepážky: Ne!
Postava (zakopne o svazek): A to zde na zemi?
Přednosta: Vedlejší věci. Nepřijdou
v úvahu. To přišlo mrtvé na svět.
Postava: Snad hlava, ruka, oči, jež chtěly
být a nesmí. Kati!
Úředník u přepážky (tahá
za spis, který nechtějí ruce hustiti, tak
dlouho, až se roztrhne. Venku výkřiky. Obraceje
se k přednostovi): Chce sám!
Přednosta (vyjede si): Chce sám? Ne! Konec! (Úředník
zavře okénko. Hluk.)
Postava: Konec, kdy jich ještě tolik čeká?
Přednosta: Autorita! Musí se projevit! Úřad!
Svatyně!
Postava: A vy jste kněží?
Přednosta: Povídám autorita, konec! (Přednosta
a tiskaři klátí se jako automaty. V místnosti
se stmívá.) Postava (kráčejíc
k propadlišti): Počkejte! (Na stěnách
rozzáří se značky paragrafů.
Ve spisech se se šustotem listuje. Z propadliště
vyřítí se dělník; zároveň
zhasnou zářící značky; je světleji.
Muž zarazí se na chvilku bez dechu, pak běží
k výstupku.)
Dělník (u vytržení): Pane! Pane!
Přednosta (popuzeně): Kdo jste?
Dělník: Dělník!
Přednosta: Jak jste se vloudil, tvore! (Rozčileně):
Revolucionář!
Dělník: Tečku, tečku, pane, tečku!
Přednosta (křičí): Jak jste se vloudil,
ptám se?!
Dělník (v zatajeném vzteku): Tečku,
tečku!
Přednosta: Zpátky! Proč nejste v řadě?
Výjimka? Jaké máte číslo?
Dělník: Nemám čísla. Chci tečku,
pane! Žena leží nemocná, nesmím
ztráceti času, zemře, nejsem-li u ní,
och, zemře... musím pracovat... pane - tečku!
Přednosta: Ne, zde pořádek, rozumíte?
Ven!!!
Dělník (zoufale): Zvíře, tu tečku
musím mít, sic...
Přednosta: Ven!!!
Dělník (sípá): Pane, postavil jsem
se, vystál jsem minuty, hodiny, dny a roky v proklatých
řadách. Co chcete? Pane, mám jen osm prstů,
které mě živí, dva jsem nechal v továrně.
Kdo mi vrátí čas, který jsem prostál,
pročekal, o který jsem byl ošizen, pro který
musím hladovět!
Necháte nás stát v řadě, abychom
si jako divá zvěř skočili na hrdla,
zmateni, šíleni, abychom trpícího bratra
považovali za nepřítele. Co chcete, dát
našemu záští jiný směr,
abychom se sami rozsápali? Jste ne. tvoři! Pravím
vám, v nejhlubším ponížení
svítá nejjasnější světlo
poznání. Víme, kde má nepřítel
svůj tábor. Ztečeme náspy...
Přednosta: Žalář! (Strážník
vystoupí z propadliště.) Odvést, je
revolucionář, buřič, zločinec,
ruší pořádek, ubíjí tradice!
(Strážník přikročí rychle
jako automat, chopí za límec dělníka,
který se před propadlištěm ještě
je<lnou otočí a zahrozí pěstmi.)
Dělník: My přijdeme!
Přednosta: Žalář! (Oba zmizí.)
Tak! (Začne listovat ve spisech.) Muž z lidu dere
se kupředu! Dělník! Kde je poslušnost?!
Dělník!
Postava (opět se zjevivší): To je přední
stráž činu, osvobození.
Přednosta: Cože? Není tu třeba, vše
už vykonáno. (Velkolepý pohyb ruky.) Všecko
jde samo, ráz, dva, tři! (Písaři klátí
se v taktu.) Ráz, dva, tři!....
Postava - nazpět: Činu je třeba, sic zůstane
všecka snaha pouhou theorii, gestem.
Přednosta: Čin je tu máchnutím v prázdno,
poněvadž všecko je pevně stmeleno...
Postava:... v tvém zamořeném mozku.
Přednosta: Každý opačný krok
zločinem.
Postava: Sám se smíříš, to bud
tvůj trest!
Přednosta: Tu není činu, tu je poslušnost.
Postava: Vůči komu? (Z propadliště vynoří
se udýchaná žena.)
Žena: Pane! Pane!
Přednosta: Kdo jste?
Žena: Tečku, tečku, pane!
Přednosta: Kde jste se protlačila? Číslo!
Žena: Nic nevím. Tečku, pane, tečku!
Můj muž je v továrně - tři malé
děti samy doma - kamna jsou rozžhavená -, mohou
se přiblížit ke dvířkám
- otevřít je - vypadne uhlí - mohou uhořet
- (křičí):uhoří - uhoří
- moje děti! - Pomoc! Pane, tečku!
Přednosta: Ženská se všude cpe.
Postava: Kdo se všude cpe? Kdo? Chceš ženě
zabraňovat, aby žila?
Přednosta: Žena před zákonem není
plnoprávná.
Postava: To je vaše morálka! Je plnoprávná
v baru nebo na ulici, či je plnoprávná, když
donutíte ženu, aby rodila v továrně
u stroje; vy hrdinové ctnosti s pohledem pošilhávajícím
k nebi? Pracující žena je družkou muže,
nikoli kratochvílí! Je spolubojovnicí v osvobozovacím
zápasu z otrockého jha. Je plnoprávnou před
tím zákonem, před kterým se třesete.
Pouze kdo tvoří, má jedině právo,
každé jiné rozkazování je osobování
práva, opřené o bodáky.
Žena (sténajíc): Tu tečku, tu tečku!
Přednosta: K vůli popularitě, dej to sem!
Žena (podává onu žádost): Dej!
Přednosta (vezme si žádost): Zpátky!
(Žena couvne o několik kroků. Přednosta
listuje. Žena sleduje ho napjatě. Postava zírá
ironicky se usmívajíc na přednostu.) Tečka
schází. Proč?
Žena (pokrčí rameny.)
Postava: Tečka schází. Tak, tak, schází.
Celý tvůj osud, ženo-člověče,
závisí na malinké tečce. Teď
anebo nikdy!
Přednosta (uchopí zvonec bez srdce a zvoní.
Ze čtyř skříní u zdi vystoupí:
pomocník kalamáře, nesoucí ohromnou
láhev na inkoust, pomocník brkového péra
(s brkem na rameně), pomocník posypátka s
velkým sypátkem a pomocník brejlí
s brejlemi. Přichvátají klusem úředního
šimla. Pomocník brejlí podává
přednostovi brejle, ale obráceně. Přednosta
vrací brejle.) Revolucionář, co? Brejle podle
předpisu. (Pomocník podává mu je správně.
Pomocník brkového péra podává
péro.) Revolucionář, co? Kolikátého
je?!
Pomocník brku: Druhého.
Přednosta: Jaké péro?
Pomocník: Modré.
Přednosta: Tedy? (Pomocník odklusá pro modré
péro.) Kvalifikace mizerná! Naprosto mizerná!
Deset let žádné povýšení!
Postava: A když donese správné péro?
Přednosta: Ne! Evidence! Služba! (Namočí
péro a chce na žádosti udělati tečku.)
Žena (vykřikne): Pane, pane, ty má dobroto!
Bože!
Postava: Haní tě, říká ti pane,
slyšíš? Vysmívá se ti, tyrane,
nadutče, vysavači, upíre - říká
ti pane! Ha, ha!
Přednosta (vzhlédne zaraženě): Cože?
Postava (smějíc se): Pane, ha, ha!
Přednosta: Dost! (Roztrhá žádost.)
Žena (uleknutě): Och!
Přednosta: Musí to být!
Žena (k postavě): Tys mě zradil, proklínám
tě!
Postava: Zachránil jsem tě, budeš mi za to
vděčna. Probudil jsem tě, když jsi v
ospalosti kráčela k propasti. Vidíš
to? (Ukazuje na přednostu.)
Žena (zuřivě): Zahynu! Ubohé děti
- uhoří uhoří - och! (Řítí
se pryč.) Přijdu na tebe!
Postava: Jsi zachráněna.
Přednosta: Přísnější zákony!
Každý přestupek na šibenici. (Uhodí
divoce na stůl.) Autorita, autorita, úřad,
svatyně! Kdo rozkazuje? U všech čertů,
nebe a peklo! Co? (shodí jako šílený
všecky spisy se stolu na zem. Písaři zděšeně
prchají.)
Tučňák (vystupuje z propadla.)
Přednosta (stojí jako přimrazen, pak se hluboce
ukloní): Ach, velká návštěva!
Ponížený služebník! Přináší
hbitě židli.) Račte, jsem k službám!
Tučňák: Zde! (Vytáhne z kožichu
kus papíru.) Nutné! Hned vyřídit,
nebo přijde jiný na vaše místo. Vyřízení
pošlete mi do bytu, rozuměl jste?
Přednosta (hluboce se ukláněje): Podle rozkazu!
Sám přinesu! Velká čest! (Tučňák
odejde, ani si ho nevšimnuv.)
Postava (usmívajíc se): Nu, pane přednosto,
kde je vaše autorita, kdo tu rozkazuje?
Přednosta (plaše, uctivě): To byl pan Tučňák!
Hodnostář! Bratr je ministrem, strýc presidentem,
pan Tučňák sám je milionář.
Jaká čest! Povýšení!
Postava: Chápu. (Napodobuje ho.) Tam pan Tučňák,
tu jeho úřad, jeho kreatury. Jeho vůle je
zákonem pro vás, pro bodáky, pro ťlidŤ.
Všemocný pán je v pořadí ještě
před ťBohemŤ! Na jeho rozkaz se střílí,
lidská těla se drtí, spalují, mrtvoly
jsou házeny do vápenných jam, dělají
se neznámí vojíni, on dělá
podle libosti hrdiny, zrádce, bohy, kostely. Podle stavu
došlých příkazů razí slovo
o ťvěčném míru, pracovní
pospolitosti nebo obraně vlasti. Když se objeví,
hrabou všichni přednostové nosem v zemi.
Přednosta: Rouhání Bohu! Nejvyšší
trest! Žalář! Šibenice! Do zbraně!
(Z propadliště vystoupí šišák.)
Postava: Pošlete ho domu, zde nemá už nic na
práci. Kolo událostí nemůže otočit
nazpět. (U přepážky silné klepání
a reptání.) Vlny se dmou! Co je tvá spravedlnost?!
Přednosta: Vzpurní? Neúřaduje se!
Řekněte to, písaři! (Úředník
u přepážky zdvihne okénko a hlásí:
ťVzpurní, neúřaduje se.Ť V zápětí
prudká bouře odporu. Okénko proraženo.
- Přednosta odskočí zděšeně
s výstupku lapaje vzduch. Jasnější světlo.
Písaři sedí zkřiveni. Dělníci
a žena vynoří se z propadla a vrhnou se na
přednostu. Přepážka vyražena se
kácí. - Hrne se lid, lomoz. Strážník
stojí v pozoru.
Přednosta řve: Vrazi! Smrt! Revoluce! Pušky!
Postava: Zde se nezabíjí, zde se žije a tvoří.
Přednosta (slabě): Vrazi!
Postava: Život se probouzí! (Pomocník brkového
péra probodne přednostu. Ostatní pomocníci
odhazují své psací podložky. Dělník
vyskočí na výstupek.)
Dělník: Soudíme! (Sestoupí.)
Všichni: My! My! (Ruce se zvedají, zazní mohutná
píseň práce, nad hlavami věje rudý
prapor, znak osvobozené práce.)
Postava: Mohu odejít! Mé poslání je
skončeno!Ť Zabavený článek je
tedy literární prací a každý,
kdo zná jen trochu tendenční literaturu sociální
posledních desítiletí, musí doznati,
že již v starém Rakousku mohlo býti beze
všeho uveřejněno mnoho mnohem ostřejších
sociálních a revolucionářských
prací. Tážeme se tudíž ministra
vnitra:
1. Shoduje se uvedené zabavení s intencemi pana
ministra a s instrukcemi, které dal úřadům?
2. Co hodlá pan ministr podniknouti, aby zamezil takovou
úzkoprsou konfiskační praksi?