Státní zastupitelstvo v Praze zabavilo č.
289 časopisu ťSozialdemokratŤ i 10. prosince
1927 pro místa v interpelaci doslovně uvedená,
ježto v jich obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinu
podle § 300 tr. z. a mělo za to, že veřejný
zájem vyžaduje, aby zabavením bylo zabráněno
dalšímu rozšiřování obsahu
závadných míst.
Soud zabavení potvrdil a tím
uznal, že státní zastupitelstvo při
svém postupu proti časopisu řídilo
se zákonem. Bylo-li zabavení i po rozhodnutí
soudu pokládáno za křivdu, bylo na těch,
kdož jím byli dotčeni, aby použitím
opravných prostředků přivodili možnost
přezkoumání rozhodnutí soudu na podkladě
námitek, jež by proti zabavení uvedli. Nestalo-li
se tak, sami zavinili, že zůstalo při rozhodnutí
soudu, jež bylo učiněno bez jich slyšení.
Pokud jde o otázku veřejného zájmu,
mohu jen opět prohlásiti, že kritiku soudcovského
rozhodováni nutno posuzovati rigorosně a také
nelze vytýkati postup, jímž zamezuje se rozšiřování
zprávy, která úřady republiky obviňuje
ze stranictví a porušování zákonů.
Podání, jímž vimperská místní
skupina německé národně socialistické
strany dělnické oznámila okresní správě
politické v Prachaticích na den 11. října
1927 voličskou schůzi ve Vimperku, obsahovalo sice
také poznámku, že plakát, zvoucí
k účasti na schůzi, bude úřadu
zaslán ihned, jakmile dojde z tiskárny, avšak
o povolení k vylepování
plakátů podle ustanovení § 23 tiskového
zákona v tomto podání žádáno
nebylo. Plakát došel úřadu později
a sice jako tiskopis bez jakéhokoliv přípisu
a označení odesílatele. Poněvadž
plakát ve Vimperku vylepen byl bez úředního
povolení, učinilo četnictvo
podle své povinnosti o případu trestní
oznámení pro přestupek zmíněného
ustanovení tiskového zákona.
Rovněž další v interpelaci zmíněný
volební plakát byl ve Vimperku vylepen bez úředního
povolení. Okresní správa politická
nařídila proto odstranění plakátu,
resp. přelepení oné jeho části,
kterou pokládala za závadnou, a mimo to učinilo
četnictvo pro toto nedovolené plakátování
trestní oznámení.
O stížnosti, kterou v tomto posléze uvedeném
případě podala zmíněná
místní politická organisace proti postupu
okresní správy politické v Prachaticích
zemské správě politické v Praze, zemská
správa politická v Praze dosud nerozhodla.
Z vylíčeného jest však patrno, že
okresní správa politická i četnictvo
postupovaly v obou uvedených případech přesně
podle zákona, a nemám proto důvodu učiniti
opatření v interpelaci žádané.
Pro nedodržení svátečního klidu
ve státní svátek zavádějí
politické úřady trestní řízení
jen tehdy, když jde o úmyslné a ostentativní
jednání vzbuzující veřejné
pohoršení. Úřední orgánové
učinili sice na základě poznatků u
příležitosti normálních služebních
pochůzek několik udání i pro vykonávání
polních prací ve státní svátek
28. října 1927, politické úřady
zpravidla však trestní řízení
vůbec nezavedly a udání bud' jen založily
anebo udané osoby prostřednictvím
obecního úřadu napomenuly. Majitelka selské
usedlosti v Razové, o které se v interpelaci děje
zmínka, Aloisie Čechová nebyla pro konání
zemědělských prací ve státní
svátek okresní správou politickou ani trestána
ani napomenuta. Ohledně ostatních případů
nejsou v interpelaci uvedeny bližší konkrétní
okolnosti, na základě kterých bylo by mi
možno případy ty zjistiti a přezkoumati.
Vzhledem k uvedenému neshledávám příčiny
učiniti ve věci nějaké opatření.
V průmyslu papíru byly v dřívějších
letech určovány ceny zvláštními
konvencemi, uzavřenými mezi továrnami na
papír, ceny ty však nebyly dodržovány,
a proto nemohlo dojíti k jich stabilisaci. V poslední
době došlo k užší kooperaci továren
na papír zřízením ťProdejny spojených
papírenŤ, jež započala svou činnost
v květnu 1927. Prodejna má za úkol rozdělovati
tuzemské objednávky a vyrovnávati kontingentní
kvoty tuzemského odbytu mezi jednotlivými továrnami.
Pokud se týká cen sleduje ťProdejna spojených
papírenŤ ten cíl, aby bylo cenově podporováno
odebírání větších kvant
papíru jednoho druhu, čímž snaží
se také přivoditi jistou racionalisaci výroby.
Cenová politika ťProdejnyŤ patrna jest ze srovnání
cen platných dříve a cen stanovených
po zřízení ťProdejnyŤ, jak ukazují
tyto příklady:
I. Cena dřevitého balícího
papíru (Havana) obnášela:
před zřízením Prodejny | 425 Kč - 405 Kč |
po zřízení Prodejny | 435 Kč - 400 Kč. |
Cena dřevitého balícího papíru
(Superior):
před zřízením Prodejny | 405 Kč - 375 Kč |
po zřízení Prodejny | 390 Kč - 350 Kč. |
Ceny jsou odstupňovány vždy podle velikosti
odběru (1.000, 5.000 a 10.000 kg).
Cena hrubého balícího
papíru obnášela:
před zřízením Prodejny | 320 Kč - 300 Kč |
po zřízení Prodejny | 330 Kč - 300 Kč. |
Zde jest zvýšení paralysováno tím,
že se při tomto druhu poskytuje
5% rabat.
II. Cena dřevaprostého papíru obnášela:
před zřízením Prodejny | 665 Kč |
po zřízení Prodejny | 675 Kč - 655 Kč. |
Zvýšená cena 675 Kč přichází
- podle sdělených informací - v praxi zřídka
v úvahu, poněvadž se odběry v množství
menším než 2.000 kg koupí jen v řídkých
případech, a přichází proto
k platnosti stanovená snížená cena 655
Kč, kterou odběr většího množství
jest podporován.
III. Při rotačním papíru nenastalo
- podle sdělené. informace - od zřízení
Prodejny žádné zvýšení cen;
naopak stala se i zde úprava cen vzhledem k zvláště
velkým odběrům - směrem sestupným,
což bývá obvyklým postupem také
v jiných průmyslových odvětvích.
IV. Cena papíru barevného obnášela před
zřízením Prodejny 535 Kč až 485
Kč (odstupňováno podle síly papíru)
a po zřízení Prodejny nenastala žádná
změna. Z tohoto srovnání cen nejdůležitějších
druhů papíru vychází najevo, že
nedošlo k nějak zvláště znatelnému
zvýšení cen v důsledku zřízení
ťProdejny spojených papírenŤ. Jest pravda,
že dříve před zřízením
ťProdejnyŤ v některých
případech docíleny bývaly ceny podstatně
nižší, to stalo se však v ojedinělých
případech poskytováním zvláštních
bonifikací, k nimž vedl vzájemný konkurenční
boj továren na papír.
Pokud se týče tvrzení v interpelaci obsaženého,
že dřevaprostý papír jest u nás
prodáván za 6.95 Kč, kdežto do Rakouska
jest současně dodáván za 4.20 Kč,
nutno především konstatovati, že cena
6.95 Kč pro dřevaprostý papír se v
ceníku ťProdejnyŤ vůbec nevyskytuje a
dřevaprostý papír firmami v Prodejně
sdruženými do Rakouska nebyl
vyvážen. Dodání papíru za nižší
cenu vztahuje se patrně na případ, kde povolena
byla tuzemské továrně na výrobu barevného
papíru mimořádná sleva, aby jí
umožněno bylo zpracování polotovaru,
a pak export hotového výrobku do Rakouska.
Pokud se týká cla, nebylo
by záhodno před ukončením důležitých
obchodně-politických jednání přikročiti
ke změně cel a papír výslovně
nejmenovaný saz. pol. 296 a/3, jehož celní
sazba snížena byla vládním nařízením
ze dne 4. srpna 1927, č. 127 Sb. z. a n. z r. 1927,
na dřívější smluvní výši,
t. j. na 12X10 = 120 Kč za 100 kg.
Pokud se týká žádaného zakročení
proti kartelům, lze znovu i při této příležitosti
prohlásiti, že vláda je vedena stále
snahou potírati účelně kartely jakéhokoli
druhu, pokud jeví účinky škodlivé.
Nepustila z tohoto důvodu se zřetele vydati podle
potřeby zákon o kartelech. Jak o tom svědčí
četné poznatky v cizině, jde tu o problém
nadmíru choulostivý a mohlo by ukvapené řešení
míti v zápětí nedozírné
škody celého národního hospodářství.
Musí proto býti postupováno
co nejopatrněji a konáno šetření
co nejdůkladněji, které samozřejmě
vyžaduje delšího času. Problémem
kartelovým obírala se také poslední
mezinárodní hospodářská konference
v Ženevě; o aplikaci resolučních usnesení
zmíněné konference na
naše poměry koná se nyní v Poradním
sboru pro otázky hospodářské široce
založená expertisa za účasti všech
význačných složek našeho hospodářství.
Das Ministerium des Innern und das Justizministerium
haben keine Weisungen für den Vollzug der Zensur der Wahlplakate
gelegentlich der letzten Gemeindewahlen herausgegeben.
Sofern die politischen Bezirksverwaltungen
je nach den örtlichen Verhältnissen die Affigierung
einzelner Wahlbildplakate der deutschen sozial-demokratischen
Partei verboten haben, taten sie dies bloß aus dem Grunde
der Aufrechterhaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung,
weil diese Plakate entweder durch Abbildungen oder durch den Worttext
scharf gegen andere sehr zahlreiche Gruppen und Stände der
Bevölkerung zugespitzt waren oder eine Kritik der Gesetze
enthielten, wodurch öffentliches Ärgernis erregt werden
konnte.
Die Behörden waren in den Grenzen der
Gesetze pflichtgemäß bemüht, darauf zu achten,
daß - bei der bis zu einem gewissen Grade aufgeregten Stimmung
der Bevölkerung - kein Anlaß zu unüberlegten Handlungen
gegen einzelne Gruppen der Bevölkerung und zur Verletzung
der öffentlichen Ruhe und Ordnung überhaupt gegeben
werde.
Die ungleiche Art und Weise, in welcher die
einzelnen Behörden die Zulässigkeit des betreffenden
Plakates beurteilten, erklärt sich durch die Unterschiede
in den momentanen Sicherheits-politischen und sozialen Verhältnissen
in den betreffenden Bezirken, die bei der Zensur des Plakates
in Rücksicht gezogen werden mußten.
Im übrigen war in allen Fällen die
Möglichkeit gegeben, im Instanzenwege die Überprüfung
der Richtigkeit des Verbotes herbeizuführen, was jedoch in
keinem Falle erfolgte.
Da demzufolge in dem Vorgehen er einzelnen
politischen Bezirksverwaltungen eine Beschränkung der freien
Wahlagitation in den Grenzen der gesetzlichen Vorschriften nicht
erblickt werden kann, liegt keine Ursache zu irgendeiner weiteren
Verfügung vor.
Die politische Bezirksverwaltung in Friedek
hat in Ausübung der Presseaufsicht über die Zeitschrift
ťDeutsche VolkswehrŤ die Beschlagnahme der Nr. 38 dieser
Zeitschrift vom 24. September 1927 angeordnet, weil sie in den
im Artikel ťDreieinhalb Jahre statutenwidriger Sparkassenausschuߍ
enthaltenen und in der Interpellation nur teilweise angeführten
beanstandeten Stellen den Tatbestand des § 145 des Gesetzes
zum Schutze der Republik und des § 300 StG. erblickt hat.
Außerdem hat die politische Bezirksverwaltung
in Friedek die Beschlagnahme der Nr. 40 der obangeführten
Zeitschrift vom 8. Oktober 1927 angeordnet, weil sie im Inhalte
des Artikels ťIn der ČechoslovakeiŤ den Tatbestand
des y 112 des Gesetzes zum Schutze der Republik gefunden hat.
Diese Verfügung der politischen Bezirksverwaltung
hat das Kreis- als Pressegericht in Mähr. -Ostrau in beiden
Fällen bestätigt und so anerkannt, dass die von der
politischen Bezirksverwaltung vorgenommene Beschlagnahme gesetzlich
begründet war.
Auch die Beschlagnahme der Nr. 37 der Zeitschrift
ťDeutsche VolkswehrŤ vom 17. September 1927, deren die
Interpellation zwar nicht ausdrücklich Erwähnung tut,
die jedoch die Herren Interpellanten offenbar vor Augen hatten,
wie sich aus der Bemerkung entnehmen läßt, dass die
genannte Zeitschrift im Laufe von 4 Wochen dreimal beschlagnahmt
worden ist, wurde von dem zuständigen Gerichte bestätigt
und somit als gerechtfertigt anerkannt.
Im Hinblick auf das oben Gesagte kann gegen
das Vorgehen der politischen Bezirksverwaltung kein Vorwurf erhoben
werden und ich finde keinen Anlaß zu der in der Interpellation
verlangten Verfügung.
Die politische Bezirksverwaltung in Dux hat
in Ausübung der Presseaufsicht über die nichtperiodische
Druckschrift ťTaschenjahrbuch der deutschen Nationalsozialisten
auf das Jahr 1927Ť die Beschlagnahme dieser Druckschrift
angeordnet, weil sie in den in dieser Druckschrift angeführten
Gedichten dem Tatbestand strafbarer Handlungen nach dem Gesetze
zum Schutze der Republik erblickt hat.
Diese Verfügung der politischen Bezirksverwaltung,
insoweit durch dieselbe die Beschlagnahme des in der Interpellation
angeführten Gedichtes, und zwar von den Worten ťDas
Eisen wächst... bis... ein Herz sie heiß begehrtŤ,
die in der Interpellation nicht in vollem Wortlaute zitiert sind,
hat das Kreis- als Pressegericht in Brüx nach § 141
des Gesetzes zum Schutze der Republik bestätigt und so anerkannt,
daß die von der politischen Bezirksverwaltung vorgenommene
Beschlagnahme des erwähnten Teiles des Gedichtes im Gesetze
begründet war.
Im Hinblicke darauf habe ich keinen Grund,
eine Verfügung zu treffen.
Die Beantwortung der Interpellation habe ich
im Hinblick darauf übernommen, daß die Presseaufsicht
über die im Betracht kommende Druckschrift vor der politischen
Behörde ausgeübt und die Beschlagnahme derselben von
dieser Behörde angeordnet worden ist.
In beiden Fällen, welche das Postamt in
Aussig a./E. 1 betreffen, pflegen sich die Adressaten die Briefsendungen
von der Post zu holen und es werden ihnen somit diese Sendungen
nicht zugestellt.
Das rekommandierte Schreiben aus Haida bei
Böhm. Leipa wurde der Adressatin, der Administration der
Zeitschrift ťDer TagŤ, auf die übliche Weise d.
h. durch das Einwerfen des Avisos ins Postfach rechtzeitig bekanntgegeben;
der Adressat hat jedoch den Brief erst nach 5 Tagen abgeholt,
vermutlich deshalb, weil die Austrägerin - wie dies häufiger
vorgekommen ist - das in Rede stehende Aviso verlegt oder verloren
hat.
Die Zeitschriften aus München trafen so
ein wie die gewöhnlichen Briefsendungen. Es war eine ganze
Reihe von Exemplaren des ťIllustrierten BeobachtersŤ,
von denen nach Angabe der Administration ein Exemplar fehlte.
Es hat sich offenbar während der Beförderung verspätet
und wurde der Administration sofort nach Eintreffen ausgefolgt.
Richtig ist, daß der Briefträger des Postamtes in Unter-
Reichenstein, Josef Woldřich, einige
Exemplare der Zeitschrift ť Der NationalsozialistŤ zurückgeschickt
hat. Er hat dies in bester Absicht getan, weil die Annahme der
ersten Nummer in Abwesenheit der Adressaten von ihren Gattinnen
abgelehnt worden war. Dieses Vorgehen entspricht allerdings nicht
den geltenden Vorschriften, und der erwähnte Briefträger
wurde deshalb in geeigneter Weise belehrt.
Die Neuregelung der Zuckerpreise dadurch, daß
ein einheitlicher Transportzuschlag eingeführt wurde, geschah
ohne Teilnahme der Regierung, weil der Zuckerhandel jetzt vollständig
frei ist. Die Freigebung des Zuckerhandels erfolgte auf Grund
der Resolution der Nationalversammlung vom 23. Juni 1926, durch
welche der Regierung aufgetragen wurde, daß sie ab 1. Oktober
1926 die gebundene Zuckerwirtschaft nicht erneuere und daß
in Hinkunft auf diesen Handel die Vorschriften der Regierungsverordnung
vom 3. September 1920, S. d. u. V. Nr. 516, nicht angewendet werden.
Infolge dieser Resolution ist die Regierung nicht berechtigt,
die neuen Kalkulationen der Zuckerpreise zu überprüfen,
weil die in der eben zitierten Verordnung hiefür enthaltene
Rechtsgrundlage nicht mehr in Anwendung gebracht werden kann.
Die Regierung wiederholt, daß sie auch
weiterhin von dem Bestreben geleitet ist, zweckbewußt die
Kartelle aller Art zu unterdrücken, sofern sich schädliche
Wirkungen zeigen. Mit dem Problem der Kartelle hat sich auch die
letzte internationale Wirtschaftskonferenz in Genf beschäftigt;
über die Anwendung der Resolutionsbeschlüsse der Konferenz
ans unsere Verhältnisse findet nunmehr im Beirat für
wirtschaftlichen Fragen eine breit angelegte Expertise unter Teilnahme
aller hervorragenden Komponenten unserer Wirtschaft statt. In
dieser Sache ist es nötig, mit größter Vorsicht
vorzugehen, weil durch eine übereilte und nicht in allen
Einzelheiten durchdachte Lösung unabsehbare wirtschaftliche
Schäden entstehen könnten, durch welche insbesondere
auch die Arbeitnehmer und Konsumenten getroffen werden könnten.
Die Ausarbeitung eines Gesetzentwurfes über die Kartelle
ist Gegenstand der Verhandlung der zuständigen Ministerien.
Die Konventionalarbeiter im Bereiche der Direktion
der staatlichen Forste und Güter in Buština und in Rahovo
gehören nicht zu den im § 1 des Ges. Art. LXV. v. J.
1912 genannten Arbeitern (Artikel 1, § 1 der Reg. Vdg. Nr.
298/1921), weshalb sie keine Ansprüche auf eine Regelung
ihrer Provisionen besitzen.
Auf Grund der bisherigen Vorschriften der Dienst-
und Provisionsordnung haben die Konventionalarbeiter Anspruch
nicht bloß auf Geldbezüge, sondern auch auf Naturalbezüge.
Das Ministerium für Landwirtschaft beabsichtigte
die Provisionen und Gnadengaben an die Konventionalarbeiter unter
gleichzeitiger Einstellung der bisherigen Geld und Naturalbezüge
allgemein zu regeln.
Die Verwirklichung dieser Regelung wurde durch
den Widerstand der Konventionalarbeiter und Provisionisten unmöglich
gemacht, welche im Verlaufe der eingeleiteten Erhebungen hartnäckig
darauf beharrten, daß die bisherige Art der Auszahlung der
Bezüge, welche der Verwaltung der staatlichen Forste und
Güter bedeutende Schwierigkeiten bereitet, weiter in Geltung
belassen werde.
Im Hinblick auf diese Umstände hat sich
das Ministerium für Landwirtschaft im Einvernehmen mit dem
Finanzministerium dahin entschieden, die Provisionen und Gnadengaben
an die Konventionalarbeiter, bezw. an deren Hinterbliebene individuell
zu regeln und hat zu diesem Behufe den Direktionen der staatlichen
Forste und Güter in Buština und in Rahovo aufgetragen,
ungesäumt ein Verzeichnis aller Nutznießer von Konventionalprovisionen
und Gnadengaben vorzulegen. Die endgültige Erledigung der
Angelegenheit der Konventionalisten kann daher auch derzeit bereits
in kurzer Zeit erwartet werden.
A negyedi és farkasdi Rákóczi-ünnep
rendezését 1926. július 4.-én a vágsellyei
járási hivatal a helyi viszonyokra való tekintettel
közbiztonsági okokból nem engedélyezte.
Ama kifogásolás tehát, hogy a kért
engedély a Rákáczi-ünnep megakadályozásárräk
szándékával tagadtatott meg, indokolatlan.
A benyujtott felebbezés révén
a bratislavai nregyci hivatal a vágsellyei járási
hivatal intézkelésének tnegmásítására
indokot nem találván, azt megerösítette.
A fennálló rendelkezések
szempontjából xnindkét nevezett hivatal eljárását
kifogásolni semmiben sem lehet.
Die Staatsanwaltschaft in Prag hat die Nummer
289 der Zeitschrift ťSozialdemokratŤ vom 10. Dezember
1927 wegen den in der Interpellation wörtlich angeführten
Stellen beschlagnahmt, weil sie in dem Inhalte derselben den Tatbestand
des Vergehens nach § 300 StG. erblickte und annahm, daß
es das öffentliche Interesse erheische, daß durch die
Beschlagnahme die Weiterverbreitung des Inhaltes der beanstandeten
Stellen verhindert werde.
Das Gericht hat die Beschlagnahme bestätigt
und dadurch anerkannt, daß sich die Staatsanwaltschaft bei
ihrem Vorgehen gegen die Zeitschrift nach dem Gesetze gerichtet
habe. Wenn die Beschlagnahme auch nach der Entscheidung des Gerichtes
als ein Unrecht erachtet worden ist, war es Sache derjenigen,
die dadurch betroffen worden sind, durch Anwendung der Rechtsmittel
die Möglichkeit einer Überprüfung der Entscheidung
des Gerichtes auf Grund jener Einwendungen herbeizuführen,
die sie gegen die Beschlagnahme anzuführen hatten. Wenn dies
nicht geschehen ist, so haben sie es selbst verschuldet, daß
es bei der Entscheidung des Gerichtes geblieben ist, die ohne
ihre Anhörung erflossen ist.
Was die Frage des öffentlichen Interesses
anbelangt, kann ich nur neuerlich erklären, daß die
Kritik der richterlichen Entscheidungen rigoros beurteilt werden
muß und daß auch das Vorgehen, womit die Verbreitung
einer Nachricht verhindert wird, welche die Behörden der
Republik der Parteilichkeit und der Verletzung der Gesetze beschuldigt,
nicht zum Vorwurfe gemacht werden kann.