II. volební období. | 5. zasedání. |
I. min. spravedlnosti na interp. posl. Koczora a druhů
o konfiskacích maďarských tiskových
produktů (tisk 1213/V),
II. min. vnitra na interp. posl. Blatné, Kirpalové
a soudr. o zabavení plakátu (tisk 1163/XIX),
III. vlády na interp. posl. Schweichharta a druhů
o životních pohromách způsobených
dne 8. července 1927 v pohraničním území
severozápadních Čech (tisk 1205/VII),
IV. min. spravedlnosti na interp. posl. inž. Kalliny a druhů
o zabavení článku s nadpisem ťSudetští
Němci a lord RothermereŤ uveřejněném
v časopise ťBrünner TagblattŤ ze dne
23. září 1927 (tisk 1299/VIII),
V. min. národní obrany na interp. posl. Schmerdy
a druhů o zaviněné smrti vojína Hanuše
Grescho false Gřepa z Rapotína a o hanebných
poměrech u pěšího pluku č. 31
v Jihlavě (tisk 1254/III),
VI. min. zemědělství a min. financí
na interp. posl. dra Gátiho, Mondoka a soudruhů
o ohrožení existence občanů osmi vesnic
v okolí Bílek na Podkarpatské Rusi (tisk
622/XIV),
VII. min. národní obrany na interp. posl. Jurana
a soudruhů o neštěstí způsobeném
výbuchem miny dne 23. května t. r. v Němčičkách
(tisk 1122/V),
VIII. min. vnitra na interp. posl. V. Bolena a soudruhů
o protizákonném postupu strážmistra
Šrámka ze Zdib (tisk 1205/XVII),
IX. min. financí na interp. posl. dra Schollicha a druhů
o tzv. sanačním fondu (tisk 1254/II),
X. vlády na interp. posl dra Sterma a soudr. o postupu
liberecké policie proti májovým projevům
(tisk 1198/IX).
XI. min. vnitra na interp. posl. Pohla, Hackenberga a soudr.,
že předsedou okresní správní
komise jest člen sněmovny (tisk 1163/IX).
XII. vlády na interp. posl. Tauba a druhů o živelní
pohromě v okrese Brno-venkov (tisk 1205/IX),
XIII. min. vnitra na interp. posl. Weberové a druhů,
že vidnavské četnictvo rušilo zábavní
večer (tisk 1163/V),
XIV. min. vnitra na interp. posl. dra Koberga a druhů,
že hlučínská politická správa
neoprávněně potrestala Josefa Gsyla v Hati
(tisk 1198/VII),
XV. min. vnitra na interp. posl. inž. R. Junga a druhů,
že hlučínská okresní politická
správa nešetří obecní pravomoci
(tisk 1205/XIII),
XVI. min. vnitra na interp. posl. Knirsche a druhů o živelní
pohromě v okresech mosteckém a duchcovském
(tisk 1205/XI),
XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. Johanise a soudr. ve
věci soudce dra Vážného v Dobříši,
o snižování soudcovského stavu a jeho
důstojnosti (tisk 1254/XIII),
XVIII. min. pošt a telegr. a min financí na interp.
posl. Johanise a soudr. o postupu státních úřadů
vůči nemocenským pojišťovnám
ve věci poštovného (tisk 1032/VI),
XIX. vlády na interp. posl. Kleina a soudr., že poštovní
správa poškozuje státní zájmy
v oboru telegrafních dodávek (tisk 1163/XII),
XX. vlády na interp. posl. inž. Kalliny a druhů
o článku v čítance Československého
Červeného kříže (tisk 1122/XVI).
Interpelace vytýká zabavení č. 232 a 233 časopisu ťPragai Magyar HirlapŤ z 11. a 12. října 1927. Státní zastupitelstvo v Praze zakročilo proti č. 232, jmenovaného časopisu zabavením z toho důvodu, že v části článku ťGrosschmid Géza beszéde a ker. soc. párt kassai nagygyülesenŤ, shledalo skutkovou podstatu příčinu podle § 300 tr. z. a § 14/3 zákona na ochranu republiky.
Rovněž v obsahu projevů uveřejněných v č. 233, časopisu, jež jsou v interpelací doslovně uvedeny, spatřovalo státní zastupitelstvo v Praze skutkovou podstatu přečinu § 300 tr. z., a ježto mělo za to, že jest ve veřejném zájmu, aby dalšímu rozšiřování závadných míst bylo zabráněno, nařídilo zabavení.
Soud nařízené zabavení potvrdil z týchž důvodů, pro něž státní zastupitelstvo proti uvedenému časopisu zakročilo, čímž uznal, že státní zastupitelstvo řídilo se zákonem. Opravný prostředek námitek proti rozhodnutí soudu zabavení potvrzujícímu podaný vydavatelem listu zůstal bez výsledku, Soud uznal námitky proti zabavení uváděné za bezdůvodné a je v obou případech zamítl.
Čís. 11., správně č. 37, časopisu ťA NépŤ z 11. září 1927 zabavilo státní zastupitelství v Košících mimo jiné i pro místo v interpelací doslovně uvedené, v jehož obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinu podle § 14/5 zákona na ochranu republiky.
Soud zabavení potvrdil a opravné prostředky námitek i stížnosti, jichž bylo užito vydavatelem a odpovědným redaktorem časopisu proti rozhodnutí soudu, jímž zabavení bylo potvrzeno, byly jako bezdůvodné zamítnuty.
Odvozují-li páni interpelanti nezákonnost
tohoto zabavení z toho, že zabavený projev
byl částí dotazu podaného podle §
67 jedn. řádu poslancem Leopoldem Gregorovitsem,
nelze jim přisvědčiti, ježto dotaz podle
své povahy není veřejným spisem zákonodárného
sboru, takže nepožívá věcné
imunity podle § 44 zák. čl. XIV/14. Za daného
stavu věci nemám zákonného podkladu
pro opatření, jež jsou pány interpelanty
žádána.
Odpověď na shora uvedenou interpelaci jsem převzal sám, ježto plakát v interpelaci uvedený nebyl zabaven, nýbrž jeho veřejné vylepování nebylo v základě ustanovení §u 23 tiskového zákona v některých místech v Čechách příslušnými politickými, pokud se týče státními policejními úřady, povoleno, resp. povoleno pod podmínkou, že obraz pušky na plakátu bude zakryt (zalepen). Stranám bylo ovšem volno, aby proti tomuto opatření si stěžovaly, resp. podaly odvolání k nadřízené zemské správě politické. To se však nestalo a strany vzdaly se tak samy práva, aby postup dotyčných politických úřadů I. stolice, resp. státních policejních úřadů byl instanční cestou přezkoumán. takže uvedené opatření vešlo v moc práva.
Stejně tomu bylo tak v případě chomutovském,
v němž strana hodlala ku přelepení dotyčného
místa plakátu použíti pásky s
nápisem ťVon der polit. Behörde beschlagnahmtŤ,
od čehož však sama upustila, byvši okresní
správou politikou upozorněna, že zmíněný
dodatek jest nesprávný. Vzhledem k uvedenému
neshledávám důvodu k nějakému
opatřeni.
Vláda republiky Československé věnovala od prvopočátku politováníhodnému neštěstí, jež v červencových dnech 1927 postihlo pohraniční území severozápadních Čech, plnou pozornost.
Ihned po katastrofě navštívil poškozené území ministr veřejných prací a veškeré súčastněné ústřední úřady po urychleném provedení nezbytně nutného šetření pracovaly se všemožným úsilím k tomu, aby následky pohromy byly, jak jen možno, odčiněny.
Postiženému obyvatelstvu dostalo se bezodkladně potřebných peněžitých podpor, jež dosáhly výše téměř půl milionu Kč. Při tom zůstalo postiženým volno ucházeti se též o státní pomoc podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb, z. a n., k němuž byl dán iniciativní podnět vládou.
Do poškozených oblastí byly vyslány pomocné vojenské asistence, jež zejména v Telnicích, Schönwaldu, Jílovém a Dobkovicích pobyly delší dobu a zhostily se svého úkolu s plným úspěchem a k plné spokojenosti obyvatelstva.
Pokud jde o zajišťovací a zahrazovací práce na vodních tocích povolila ministerstva veřejných prací a zemědělství potřebné finanční prostředky a byly ihned zahájeny nutné práce, jmenovitě na potoee jílovském, telnickém a schönwaldském, jakož i na jiných přítocích labských.
Zemský správní výbor v Praze vyšetřil k žádosti ministerstva veřejných prací škody, způsobené na nestátních komunikacích a mostech a poskytl potřebnou zálohu na restaurační práce, při čemž ministerstvo veřejných prací zařídilo potřebné k výplatě příspěvku státního.
Ministerstvo financí zmocnilo hned po pohromách podřízené úřady, aby poskytovaly postiženým poplatníkům daňové úlevy.
Mimo to byly v oboru ministerstva železnic pro postiženou
oblast povoleny velmi značné úlevy tarifní
pro zásilky zemědělských plodin, krmiv
atd.
Státní zastupitelstvo v Brně zakročilo zabavením č. 220 časopisu ťBrünner TagblattŤ z 23. září 1927 z toho důvodu, že v obsahu míst článku ťSudetendeutschen und Lord RothermereŤ, jež jsou v interpelaci doslovně uvedena, shledalo skutkovou podstatu přečinů podle §§ů 14/1 a 5 a 18/1 a 3 zákona na ochranu republiky a mělo též za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby zabráněno bylo dalšímu rozšiřování závadného jich obsahu. Soud potvrdil nařízené zabavení a tím uznal, že stalo se po zákonu, Bylo-li zabavení pokládáno přes rozhodnutí soudu za křivdu, bylo věcí těch.
kdož cítili se jím dotčeni, aby použitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí soudu na podkladě námitek, jež by proti zabavení uvedli. Nestalo-lise tak, sami zavinili, že zůstalo při rozhodnutí soudu, jež bylo učiněno, aniž by mohli býti se svými námitkami slyšeni.
Za daného stavu věci nemám tedy zákonného
podkladu k nějakému opatření.
Vojín Gřep (Grescho) Jan, p. pl. 31. byl odveden 15./4. 1926 s klasifikací; ťschopen, slabší tělesné soustavy bez dokazatelných chorobných změnŤ. Službu vojenskou nastoupil 1./10. 1926. Na začátku své vojenské služby byl potrestán divisním soudem v Brně pro přečin proti kázní a pořádku (komun. voj. špionáž v Jihlavě) tuhým vězením 8 týdnů, zostřeným samovazbou v posledních 14 dnech, kterýžto trest byl odpykán vyšetřovací vazbou. Po druhé byl trestán pro překročení dovolené přes večerku, Od té doby choval se však vždy řádně a konal své povinnosti se zájmem, svědomitě a ochotně, takže jest vyloučeno, aby byl jakkoliv šikanován. Dovolenky přes večerku, propustky a 3 dovolené obdržel, právě protože se dobře choval, vždy za týchž zásad, jako všichni ostatní vojíni.
Na jeho slabší tělesnou soustavu byl brán všemi představenými vždy zřetel. Při větších cvičeních zůstával v kasárnách pro dozorčí službu nebo pro lehčí práci, za manévrů byl přidělen k trénu, kdež měla lehčí službu, na pochodech směl odložiti torbu a směl si nasednouti na vůz. Od 2./6. 1927 pak byl zaměstnán výhradně v rotním skladišti, nikoliv však proto, aby byl ukryt před zraky a kritikou veřejnosti, nýbrž proto, aby měl ještě větší úlevy.
Léčen byl na ošetřovně od 9. do 13. dubna 1927 lehčí indisposicí, 4./6. 1927 jeden den s lehkým katarem hltanu a 2./8. 1927, kdy přišel požádati o nějakou lékařskou radu.
Jinak se nikdy, ani v době vyšetřovací vazby, ani za své vojenské služby nehlásil nemocným, byl vždy vesel a na nic si nestěžoval.
16. září 1927, před svojí poslední dovolenou, z které se již nevrátil, byl představen lékaři pluku, který na dovolence poznamenal: ťzdrávŤ. Dne 18. září odejel na dovolenou, doma onemocněl a byl 21./9. odevzdán do veřejné nemocnice v Šumperku, kdež diagnostikována cukrovka a zápal plic. Tam 28. září zemřel. Jak pitevním nálezem zjištěno, byl bezprostřední příčinou smrti oboustranný zápal plic při slabosti srdeční.
Na základě těchto výsledků šetření neshledávám příčiny k tomu, abych proti někomu z příslušníků armády zakročoval.
Pokud jde o zaopatření rodičů vojína
Gřepa, upozorňují na zákon č.
41/1922, podle kterého je příslušno
ministerstvo sociální péče.
Bílecký komposesorát vznikl ze souhrnu držebností, které původně tvořily jeden velkostatek a následkem převodů, prodejů a rozdělení náležel několika společníkům, kteří svoje intravilanea a role drželi odděleně, lesy, louky a pastviny - společně.
Tento společný majetek zůstal jako takový i po provedení urbariálního řízení.
Je pravdou, že v roku 1918 a 1919 po převratu zpustošilo asi 1000 občanů z obcí Bílek, Dubrovka, Roztoka, Ilnice, Hrablja, Zariča a Osyj komposesorátní les Dubrovku. Komposesorátu způsobená škoda byla odhadnuta ze soudního příkazu vyslanou komisí, ve které fungoval jako odborný znalec za komposesorát lesní rada Štěpán Dämpf, přednosta státního lesního úřadu v Berehově, jako soudní znalec okresní lesní správec z Iršavy Jindřich Gaál a jako odborný znalec v zastoupení neznámých pachatelů okresní lesní správce ze Zahotě Ladislav Kiss. Tato komise zjistila jednak rozsah škod v lese samotném, jednak konala prohlídky, aby vypátráno, sepsáno a odhadnuto bylo ukradené dřevo. Odborný posudek této komise, zjistivší přesná data škod a odhadnuvší je celkovou sumou 3,076,372 koruny 42 hal. měny rak. uherské, připojen jest k soudním spisům.
Dle šetření byl postup zmíněné komise bezvadný a věcný a podezírání jejích členů z opilosti při výkonu funkce není odůvodněno.
Po odhadnutí způsobené škody a po zjištění množství ukradeného dřeva a pachatelů žaloval komposesorát vinníky, žaloba byla však vrácena čsl. soudem s odvoláním na amnestií, udělenou presidentem Čs. republiky pro takovéto trestní činy, Komposesorát však vznesl novou žalobu dne 10. července 1926, kterou se domáhá pouze náhrady ceny ukradeného dřeva, za způsobenou škodu a na útraty sporu, poněvadž amnestie se týká pouze trestného činu a případného trestu. Tato druhá žaloba byla žalobci u sedrie v Berehově při ústním jednání vzata zpět a sice jednak z toho důvodu, že komposesorát žaloval v jedné žalobě všechny vinníky společně na úhradu 3 milionů Kč, což není přípustné, jednak z toho důvodu, že někteří pachatelé se s poškozenou stranou vyrovnali. Nyní komposesorát již po třetí pachatele žaluje individuelně.
Žalobu podává bílecký komposesorát, v němž většinu podílů (klíčů) má t. č. Grošlák z Bratislavy, který nezískal svoje podíly za války, ani při převratu, nýbrž teprve asi před rokem od berehovského občana Josefa Kroó na základě řádné kupní smlouvy, Josef Kroó byl před tím největším spolumajitelem bíleckého komposesorátu.
O rozsahu a oprávněnosti nároku žalobního rozhoduje příslušný soud, jehož rozhodnutí sluší vyčkati.
Amnestie pana presidenta republiky postihovala pouze trest, nikoliv náhradu soukromoprávní škody, jež zůstala individuelně žalovatelnou. Ministerstvo zemědělství přihlédnuvši k okolnosti, že nelze dobře technicky provésti rozdělení lesa ťDúbravyŤ, pokud na této ploše existuje porost v důsledku krádeží ve válce a po převratu velmi nestejného charakteru a dále přihlédnuvši ke dluhům a vydáním, způsobeným dlouholetým sporem o rozdělení, povolilo bíleckému komposesorátu mimořádnou těžbu dubového dříví s hmotou asi 20,000 m3 výnosem ze dne 29. XI. 1924, č. j. 63308-XIV.
V důsledku pravoplatného rozsudku sedriálního soudu v Berehově z r. 1907 bylo nutno za účelem rozdělení majetku získati větší provozovací kapitál a proto valné shromáždění bíleckého komposesorátu usneslo se dne 22. X. 1925 požádati o vykácení starých bukových porostů.
Ministerstvo zemědělství přihlédnuvší k tomu, že se jedná o přestárlé bukové porosty s charakterem pralesa, které jsou takřka bez přírůstku a že další předržování těchto porostů bylo by národohospodářsky škodlivé, povolilo výnosem ze dne 7. VII. 1926, č. j. 43898-XIV, pokud se týče ze dne 24. XI. 1926, č. j. 92907-XIV, postupné vykácení zmíněných starých bukových porostů na ploše 1216 kat. jit. s hmotou 176310 m3 bukového dříví v době 5 roků.
K tomu přistupovala i ta okolnost, že krajina kolem Bílek není na lesy nejchudší, neboť celý okres Iršava vykazuje 11.265 ha t. j. 27,3% zalesněné půdy a že nelze prováděti pro vzdálenost porostů od komunikačních prostředků a pro nedostatek těchto, těžby méněcenného buku v malých sečích. Z lesohospodářských a lesopolicejních ohledů není námitek proti této těžbě, která jest vázána příslušnými těžebními podmínkami.
Povolení k této těžbě nebylo uděleno panu Grošlákovi, nýbrž komposesorátu v Bílkách a nemohlo býti, jakožto opatření administrativní, slučováno se řízením soudním nebo jím podmiňováno.
K odstavci 4, interpelace podotýká finanční správa, že za bíleckým komposesorátem, vázne na daních přímých pouze nedoplatek per Kč 56.308,50. Žádost komposesorátu za prominutí tohoto nedoplatku byla zamítnuta.
Dávka z majetku a z přírůstktu na majetku byla předepsána komposesorátu částkou 269,843 Kč včetně trestní přirážky. Odvolání podané proti předpisu dávky z majetku není ještě vyřízeno. Žádost za snížení dávky z majetku podle zákona ze dne 21. XII. 1923, č. 6 ex 1924 Sb. z. a n. nebyla komposesorátem podána.
Poznámka interpelace, že státní správa vyjednává s Króšlakem, aby od procesu upustil, začež mu má býti odpuštěno 2 mil. Kč na daních, jež dluhuje státu, nezakládá sena pravdě, neboť jednání takové vůbec nebylo vedeno.
Daňový nedoplatek komposesorátu samého
pak - jak vidno z výše řečeného
- nikdy výše 2,000.000,- Kč nedosáhl.
V Praze dne 3. prosince 1927.
Místo, na němž se neštěstí přihodilo, leží na pastvišti, kterého používal p. pl. 24 přechodně za střelnicí pro střelbu z minometů od r. 1926.
Po každé střelbě bylo místo, kam střely dopadaly, prohledáváno vojíny minometné čety, kteří sbírali střepiny vybuchlých min.
Vyšetřováním příčiny neštěstí, jež dálo se s největší přísností bylo mimo jiné zjištěno pokud se týče vybuchlého náboje, že to byla malá mina, která na povrchu neležela dlouho, určitě ne od posledního střílení minami (18./I. 1927) a že pravděpodobně před tím ležela 3-4 měsíce v zemi. Názor vyšetřující komise potvrdil i znalec, kterému byly předloženy odštěpky, jež se nalezly 2 kroky od zraněného Popelky.
Dále bylo zjištěno protokolárním výslechem kpt. Frant. Ellera a škpt. Rudolfa Entlera a souhlasnými výpověďmi slyšených vojínů minometné čety, že při poslední střelbě nevybuchly celkem tři malé miny, které však byly vyhledány a všechny zničeny. Přes to, že hledání a ničení nevybuchlých min dálo se vždy po skončení střelby s veškerou možnou péčí, připouští svědci i znalci možnost, že některý v zemi vězící úlomek částečně vybuchlé miny může snadno být považován za neporušenou minu celou a zničen v domnění, že byla zničena mina celá, poněvadž detonace neliší se valně od detonace celé miny.
Ačkoliv tedy nebylo zjištěno, že by osudná mina bývala zapomenuta v zemi některým z velitelů neb důstojníků vědomě neb ze zaviněné nedbalosti, přece zahájil vojenský prokurátor dne 1. prosince 1927 vyhledávací řízení proti škpt. R. Entlerovi a kpt. Frant. Ellerovi pro přečin proti bezpečnosti života.
Otázka náhrady rodičům zabitých hochů bude konečně vyřešena, jakmile vojenský prokurátor mi podá zprávu o svém zákroku.
Zraněnému hochu Popelkovi opatřila vojenská správa na svůj náklad umělou nohu a posádkové velitelství vyplatilo postiženým náhradu za 2 ubité kusy hovězího dobytka. v částce 6,400 Kč.
Útraty pohřbu zabitých hochů hradil důstojnický sbor ze svého fondu.
Do konečného vyšetření věcí
neužívá se přechodné střelnice
u Němčiček k ostré minometné
střelbě.
V Praze dne 4. ledna 1928.
Karel Kopecký, kočí u rolníka Václava Vomáčky v Horních Chabrech, dostal dne 14./8. 1927 čtrnáctidenní výpověď z práce a z deputátního bytu, z něhož se však nechtěl po uplynutí výpovědní lhůty vystěhovati. Četnický strážmistr Josef Šrámek dostavil se 8. září 1927 do bytu Kopeckého s obecním strážníkem a Vomáčkou, aby vyšetřil důvodnost oznámení, jež učinil na Kopeckého jeho dřívější zaměstnavatel pro nebezpečné vyhrožování. Četnický strážmistr nabyl přitom dojmu, že by Kopecký, zůstane-li s Vomáčkou pod jednou střechou, vyhrůžku svoji mohl uskutečniti. Aby nemusil proti Kopeckému zakročiti, radil mu, aby se raději dobrovolně vystěhoval, a dal mu 10 minut na rozmýšlenou. Když pak také Vomáčka projevil ochotu upustiti od trestního udání a to i od trestního udání pro krádež 10 pytlů, rozhodl se Kopecký dobrovolně se vystěhovati a sám s manželkou vynesl z bytu své věci, pozůstávající z několika kusů šatstva a kuchyňského nádobí - zařízení bytu bylo majetkem Vomáčkovým.
Tím stalo se udání Vomáčkovo proti Kopeckému bezpředmětným a strážmistr Šrámek se vzdálil, aniž by byl jinak služebně zakročil.
V postupu strážmistra Šrámka neshledal
jsem nic protizákonného a nemám proto důvodů
k nějakému opatření.
V Praze dne 4. ledna 1928.
Podle § 14, zákona ze dne 10. října 1924, čís. 238.Sb. z. a n., mají peněžní ústavy nárok na výpomoc ze ťVšeobecného fondu peněžních ústavů v republice ČeskoslovenskéŤ teprve, jsou-li alespoň 5 let příslušníky tohoto fondu. Poněvadž fond vstoupil v život koncem noku 1924, neuplynula dosud zákonní 5letá čekací doba a proto nemohl ještě žádný peněžní ústav z něho obdržeti podpory.
ťZvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrůŤ, zřízený zákonem ze dne 9. října 1924, čís. 237 Sb. z. a n. vydal padle § 24 cit, zákona k částečné úhradě poválečných ztrát účastníků fondu, jmenovaných v § 2. lit. a) až d) téhož zákona, za nom. 1640 milionů korun čs. 4% fondové dlužní -úpisy umořitelné ve 40 letech, tím vázal fond veškeré své řádné příjmy (§§ 7-12 téhož zákona) na celou dobu svého trvání. Z uvedené částky fondových dlužních úpisů připadlo po jednomyslné dohodě kuratoria, které fond spravuje a v němž vedle 5 zástupců státu jsou zastoupení 12 členy všichni účastníci fondu, pro spořitelny 110 milionů fondových dluhopisů, při čemž bylo přihlíženo jednak k výši zjištěných ztrát spořitelen, jednak k příspěvkům, jež spořitelny fondu odvedly.
Spořitelní skupinová komise kuratoria, která jest podle § 18, cit. zák. povolána rozvrhnouti zmíněný celkový příděl mezi jednotlivé o podporu se přihlásivší spořitelny, usnesla se posečkati ještě s tímto rozvrhem, až bude rozhodnuto o sanaci neb jinaké úpravě poměrů spořitelny ve Šluknově, poněvadž toto rozhodnutí jest prejudicielním pro rozvrh, a rozděliti zatím jen kuponový výnos fondových dluhopisů.
Poněvadž se lze již nadíti brzkého
řešení případu spořitelny
ve Šluknově, dojde také v brzku k rozdělení
podstaty přídělu ze Zvláštního
fondu mezi jednotlivé spořitelny.
V Praze dne 10. ledna 1928.
Policejní ředitelství v Liberci povolujíc Komunistickému spolku pro okres LiberecŤ uspořádati dne 1. května 1927 na náměstí v Liberci manifestační schůzi lidu, spojenou a průvodem, stanovilo pořadatelům určitá, v interpelaci blíže zmíněná omezení. Opatření tato učinilo policejní ředitelství jedině z toho důvodu, aby předešlo při průvodu a schůzi jakémukoliv porušení veřejného klidu a pořádku, při čemž v úvahu přicházela též okolnost, že nápisy na zakázaných standartách skládaly z velké části skutkovou podstaty činů trestných podle zákona na ochranu republiky.
Také okresní politická správa v Českém Brodě nepovolila z ohledu na zachování veřejného klidu a pořádku veřejné vylepování plakátu, jímž bylo zváno k účasti na manifestacích komunistické strany dne 1. května 1927. Tytéž důvody vedly také policejní komisařství v Ústí n. L. k zákazu některých standart, které měly býti uvedeného dne neseny v průvodu, pořádaném v Ústí n. L. komunistickou stranou.
Pořadatelé průvodu, který byl komunistickou stranou pořádán v Lounech dne 1. května 1927, sami dobrovolně vyloučili z průvodu některé standarty s nápisy, na jichž závadnost byli okresní politickou správou upozornění.
V žádném z uvedených případů nebylo proti opatření jmenovaných úřadů podáno odvolání, resp. stížnost k politickému úřadu II. stolice. Strany vzdaly se tak samy práva, aby tato opatření byla instančním postupem přezkoumána.
Na plakátu s nadpisem ťHeraus zum MaiaufmarschŤ, který vydal okresní sekretariát komunistické strany v Karlových Varech, zabavilo policejní komisařství v Karlových Varech určité nápisy, shledavši, že nápisy tyto zakládají skutkovou podstatu trestných činů dle,§ 14, č. 1 zákona na ochranu republiky. Zabavení toto krajský jako tiskový soud v Chebu nálezem ze dne 22. dubna 1927, čís. T I 19/27/1 potvrdil, uznav tak, že zabavení provedené policejním komisařstvím bylo zákonem odůvodněno. Jde tu tudíž o rozhodnutí soudní, jež je možno měniti jedině řádným pořadem instancí soudních.
Nápisů ve znění v interpelací uvedeném plakát neobsahoval a nápis na plakátě ťEs lebe das revolutionäre ChinaŤ zabaven nebyl.
Vzhledem k uvedenému není důvodu k opatřením
v interpelací žádaným.
V Praze dne 16. ledna 1928.
Obdobně, jak stalo se ohledně předsedů
okresních správních komisí v Karlových
Varech a ve Falknově n. O., postupuje zemská správa
politická i v ostatních případech,
kde předsedy okresních správních komisí
jsou členové sněmoven bez ohledu na jejich
politickou příslušnost a učinila již
také potřebné kroky za účelem
jmenování nových předsedů tam,
kde jimi dosud jsou členové zákonodárných
sborů.
V Praze dne 4. ledna 1928.
Okresu Brno-venkov, jenž byl v červenci 1927 postižen živelní pohromou, dostalo se na podkladě šetření provedeného s největším urychlením státní podpory ve výši 90.000 Kč, při tom zůstalo postiženým volno ucházeti se též o státní pomoc podle zákona č. 118/1927 Sb. z. a n.
Ministerstvo financí zmocnilo hned po pohromě podřízené úřady, aby poskytovaly poškozeným poplatníkům daňové úlevy.
Mimo to byly v oboru působnosti ministerstva železnic
pro postiženou oblast povoleny velmi značné
úlevy tarifní pro zásilky zemědělských
plodin, krmiv atd.
V případě; o němž se interpelace zmiňuje, šlo, jak četnická hlídka dříve zjistila dotazem u pořadatelky Růženy Jilkeové, o veřejnou, všeobecně přístupnou schůzi, která nebyla ve smyslu §u 2 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z. ohlášena. Vzhledem k tomu byla tato nezákonně odbývaná schůze na žádost četnictva místostarostou města Vidnavy rozpuštěna.
V postupu četnictva neshledal jsem překročení
jeho úřední pravomoci a nemám proto
důvodu k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 4. ledna 1928.
Nálezem okresní správy politické v Hlučíně ze dne 14. prosince 1925, č. t. 2182 byl Josef Gsyl v Hati odsouzen pro přestupek § 11 nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. do vězení na 24 hodin. poněvadž dne 12. srpna (správně 12. července) 1925 nesl v průvodu při slavnosti v obci Křižanovicích v Německu za tabulkou s nadpisem ťHaťŤ černý prapor.
Rozhodnutím býv. splnomocněného komisaře .Čsl. republiky pro Ratibořsko v Opavě ze dne 31. prosince 1926, č. Rat-XII-286/5 bylo odvoláno Josefa Gsyla z uvedeného trestního nálezu zamítnuto. Trestní nález i rozhodnutí II. stolice jej potvrzující opírají se o výsledek podrobně provedeného šetření, během jehož jeden očitý svědek, který byl ve věci opětovně vyslechnut, skutkovou podstatu přestupku dosvědčil. Kromě tohoto svědka vyslechnuta byla řada dalších svědků, zejména též všichni svědkové, za jichž výslech Josef Gsyl žádal. Z těchto svědků jem dva nemohli býti vyslechnuti, poněvadž se nezdržovali na čsl. státním území. Výpovědi svědků obviněným navržených nebyly pořadem instancí shledány tou měrou závažnými, aby obsahem svým. positivní výpověď prve zmíněného svědka vyvrátily neb oslabily.
Podle toho byl dle stávajících předpisů o trestním řízení správním postup úřadů I. a II. stolice správným. Proti rozhodnutí býv. splnomocněného komisaře Čsl. republiky pro Ratibořsko v Opavě nebylo sice dalších odvolání přípustno, Josefu Gsylovi bylo však volno bráti rozhodnutí to v odpor stížností k nejvyššímu správnímu soudu. Z příslušných spisů není patrno, že by jmenovaný byl tohoto práva použil.
Při intimaci rozhodnutí býv. splnomocněného komisaře čsl. republiky pro Ratibořsko byl Josef Gsyl 8. března 1927 vyzván, aby do 8 dnů trest nastoupil u okresního soudu v Hlučíně; ježto jinak bude předveden k nastoupení trestu četnictvem.
Poněvadž Gsyl nepožádal o povolení odkládacího účinku případné stížnosti na nejvyšší správní soud ani nepodal žádost o prominutí nebo změnu trestu cestou milosti, nelze spatřovati svévolné počínání okresní správy politické v tom, že jej po marném uplynutí shora uvedené lhůty dala dne 18. března 1927 předvésti četnictvem k okresnímu soudu v Hlučíně, kde si trest mu uložený odpykal.
Pokud jde o otázku obnovy řízení,
nelze ve věci něco zaříditi, poněvadž
Gsyl sám žádost za obnovu trestnho řízení
nepodal a podle spisů úředních není
pro obnovu tohoto řízení důvodu.
V Praze dne 5. ledna 1928.