II. volební období. | 5. zasedání |
I. posl. Mondoka a soudr. min. vnitra, že komunističtí
sedláci v obci Dusině ve svaljavském okrese
jsou terorisováni správními úřady,
II. posl. Tauba, Blatné, Kirpalové a soudr. min.
vnitra, že politické úřady prodlévají
s oznámením důležitých vyhlášek,
III. posl. Dietla a soudr. vládě o novém
zdražení cukru,
IV. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o činnosti
vrchního četnického strážmistra
Kacíře v Jakubčovicích,
V. posl. Pohla, Heegera a soudr. vládě o československých
dodávkách zbraní severní čínské
armádě a o italsko-maďarském podloudném
dovozu zbraní,
VI. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra o úpravě
právního postavení politických stran,
VII. posl. Koudelky a soudr. min. zemědělství
o subvencích domněle udělených družstvům
zemědělských dělníků,
VIII. posl. Johanise a soudruhů min. obchodu, průmyslu
a živností a min. veř. zdravotnictví
a tělesné výchovy o zřízení
kartelu mimořádně zdražujícím
zubolékařské potřeby, v němž
jsou zastoupeni všichni majitelé velkých zubolékařských
obchodů a skladů,
IX. posl. Geršla, Svobody a soudr. min. pošt a min.
vnitra, o nezákonném postupu okresní politické
správy v Prostějově a o tamní státní
poštovní správě autodopravní,
X. posl. Knejzlíka, Sladkého, Práška,
Zeminové a druhů předsedovi vlády
o porušení zákona čís. 96 ze
dne 23. dubna 1925,
XI. posl. Riedla, Hrušovského a druhů min.
veř. zdravotnictví a tělesné výchovy
o pronájmech restaurací slovenských státních
lázní,
XII. posl. Grünznera a soudruhů
min. financí, že se nedostatečným poukazováním
obecních přirážek poškozují
zaměstnanci samosprávných sborů,
XIII. posl. Riedla, Hrušovského a druhů min.
zdravotnictví a tělesné výchovy o
drahotních poměrech v tatranských lázních,
ohrožujících cizinecký ruch v Tatrách,
XIV. posl. Knejzlíka, Netolického, Zeminové
a druhů vládě o utvoření kartelu
továren papíru ťProdejna papíru v PrazeŤ,
XV. posl. Práška, Netolického a druhů
min. vnitra o zrušení usnesení obecního
zastupitelstva města Ledče ohledně sociálního
pojištění,
XVI. posl. Procházky, Buřivala, Tučného,
Bergmanna a druhů min. železnic o pronajímání
nádražních šaten soukromým firmám,
XVII. posl. dra Szüllö a druhov min.
spravedlnosti o konfiškácii ťPrágai Magyar
HirlapŤ-u.
Správní aparát na Zakarpatské Ukrajině
užívá všech možných způsobů
a prostředků, aby terorisoval sedláky a dělníky,
organisované v komunistické straně. Takových
případů je velice mnoho, opakují se
každodenně a zvláště v době
rozličných volebních akcí. Nejsou
to jen naprosto ojedinělé případy
zneužití, nýbrž systém.
Jedním z křiklavých důkazů
toho jest případ v obci Dusině v okrese svaljavském.
Hle fakta, jež mluví sama za sebe:
V době voleb do obecních zastupitelstev, dne 27.
září 1927 přišel k sedláku
Vasilu Kuštanovi, bydlícímu v obci Dusině
č. 11, místní četník a žádal,
aby mu vydal balíky, které Kuštanovi přinesl
Berdar ze Strojny. Byly to nevyplněné tiskopisy
ťKandidátní listiny komunistické strany
ČSRŤ. Četník je sebral. To se všechno
stalo v domě Vasila Kuštana za přítomnosti
svědků: Marie Kuštanové, Fedora Tanince
a Anny Levkové, bytem v Dusině č. 14.
O tomto případu byla zmínka v časopise
ťKarpatská PravdaŤ, pročež místní
úřad nařídil formální
vyšetřování. Ale že to byla pouze
formalita, dokazuje to, že nejen nebyl potrestán četník,
který si dovolil tak porušiti služební
předpisy, nýbrž že tento četník
reagoval na vyšetřování tím,
že se pomstil četným sedlákům
z obce Dusiny.
A v téže obci spáchalo četnictvo opět
novou ostudu:
Dne 6. října 1927 komunistický poslanec Ivan
Mondok odejel do obce Dusiny v organisačních věcech.
Byl v domě Vasila Kuštana, kde se shledal a mluvil
s několika sedláky, členy strany, o věcech
organisačního rázu a také sepsal zápis
a sestavil kandidátní listinu pro obecní
volby.
To všechno místní četnictvo dobře
vědělo. Ale bez ohledu na to bylo 21 sedláků
z Dusiny pohnáno k odpovědnosti: že prý
se zúčastnili nezákonné schůze,
totiž neohlášené, kterou konal v Dusině
poslanec Mondok.
Pohnalo k odpovědnosti: Michala Berdara, Vasila Kuštana,
Fedora Popoviče, Annu Levkovou, Semena Holovného,
Michala Holovného, Fedora Metyňku, Michala Burja,
Jiřího Bilase, Metra Bilase, Michala Bilase, Jiřího
Bilase, Vasila Popoviče, Ivana Papyše, Hatiji Levkovou,
Havryla Mytyňku, Vasila Tarkoviče, Jiřího
Levka, Havryla Myteňku, Vasila Meleše, všechny
z obce Dusiny.
Všichni výše uvedení sedláci byly
čtyřikráte obesláni k vyšetřování
k okresnímu správnímu úřadu
ve Svaljavě. Bylo velice mnoho takových případů,
že sedláci marně přicházeli a
celé hodiny čekali v tomto úřadě
a nikdo s nimi protokolu nespisoval. - Chtěli sedláky
prostě postrašiti, zterorisovati a napříště
jim vzíti chuť mluviti s komunistickým poslancem
a sestavovati komunistické kandidátky pro volby.
Že výtky okresního správního
úřadu byly bezpodstatné, nejlépe dokazuje
to, že ani tento úřad nemohl se dopátrati
ničeho nezákonitého a musil všechny
obviněné sprostiti. Ale za to je aspoň poškodil:
Z Dusiny do Svaljavy je skoro 12 km a zmínění
sedláci musili ztratiti 4 pracovní dny a vysedávati
celé půldny na studených chodbách
okresního úřadu.
Uvádějíce to vše na vědomí
ministrovi vnitra podepsaní táží se,
je-li pan ministr ochoten:
1.) Naříditi, aby ihned v této věci
bylo provedeno přísné vyšetřování?
2.) Pohnati k odpovědnosti a potrestati viníky,
kteří terorisovali sedláky, a zvláště
dusinské četníky pro porušení
voličských práv místního obyvatelstva?
3.) Naříditi, aby všem výše uvedeným
21 sedlákům, kteří ztratili 4 pracovní
dny, byly nahrazeny ztráty?
4.) Vydati příslušná opatření,
aby se příště podobné případy
neopakovaly?
V Praze, dne 17. ledna 1928
Starostenský úřad v Mostu oznámil
Svazu německých samosprávných sborů
tuto věc:
ťDne 19. prosince 1927 byl dodán mosteckému
městskému úřadu dopis zdejší
okresní politické správy s datem 16. prosince
1927, v němž se oznamuje, že žádosti
za přijetí do německých a českých
babických kursů na Moravě opatřené
desíti různými doklady, musí býti
podány ředitelství babické školy
v Brně nejpozději 15. prosince 1927. Příslušný
výnos zemské politické správy v Brně
má datum 23. listopadu 1927 a k mostecké okresní
politické správě došel ovšem také
teprve dne 16. prosince 1927, takže vina jest na brněnské
zemské politické správě.
Nebudeme zkoumati, zda brněnská zemská politická
správa zdržela toto vyhlášení babického
kursu z pouhé nedbalosti, či zda při tom
spolupůsobil také úmysl, aby přihláškám
německých uchazeček bylo pokud možno
zabráněno. Rozhodně však bude třeba,
aby politické úřady byly poučeny,
aby vyhlášky, které mají lhůtu,
zasílaly dále včas nebo oznamovaly je veřejnosti
tak, aby i prakticky bylo lze lhůtu dodržeti.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten zaříditi
čeho třeba, aby úřední vyhlášky
byly vyhlašovány včas?
V Praze, dne 17. ledna 1928.
Cukerní kartel se usnesl, že bude vybírati
dopravní přirážku 14 Kč na metrický
cent cukru a že bude poskytovati velkoobchodníkům
srážku 6.50 Kč na metrický cent. To
znamená, že cena cukru bude činiti 536.50 Kč
franko železniční stanice místa spotřeby
a podle dosavadních zkušeností jest zcela samozřejmé,
že se toto nové zdražení přesune
na spotřebitele.
Není pochybnosti, že tato dopravní přirážka
jest zcela neoprávněná. Velká místa
spotřeby v republice leží blízko výrobních
míst, takže pro ně nelze počítati
s dopravní přirážkou. Průměrně
budou dopravní výlohy činiti jen asi polovici
částky ustanovené kartelem. Ve skutečnosti
jde tedy jen o to, aby kapitalisté spojení v cukerním
kartelu, kteří beztoho vydělávají
tučné zisky a v posledním roce byli obdařeni
bohatými dary na daních, dosáhli nového
mimořádného zisku z kapes spotřebitelů.
Vláda odmítla dosud jakkoliv zakročiti proti
libovolnému zvyšování cen cukru poukazujíc
na to, že bylo zrušeno vázané hospodářství.
Nového útoku cukerního kartelu na spotřebitelské
obyvatelstvo nelze však zajisté odbýti touto
vytáčkou, my naopak považujeme za povinnost
vlády hájiti nikoliv zájmy kapitalistů,
nýbrž zájmy veškerého obyvatelstva.
Tážeme se tedy vlády:
1.) K jakým opatřením zamýšlí
vláda sáhnouti proti novému zdražení
cukru?
2.) Jest vláda ochotna předložiti konečně
zákon o kartelech, jímž by byly kartely podrobeny
účinné kontrole za součinnosti dělnictva
a spotřebitelů?
V Praze, dne 17. ledna 1928.
Vrchní četnický strážmistr Kacíř
v Jakubčovicích v okresu oderském ve Slezsku
má asi divné ponětí o svých
služebních povinnostech. Místo aby se, maje
na mysli své postavení, choval v národnostních
věcech velice zdrženlivě, jest zřejmým
průkopníkem brzkého počeštění
oderského údolí. On se postaral, aby v tomto
místě byla založena úplně zbytečná
česká menšinová škola. S jakého
hlediska koná svůj úřad, ukazuje tento
případ:
Dne 20. listopadu 1927 zaslal opavské okresní politické
správě toto služební hlášení:
ťOznamuje se, že 17letý Rudolf Schneider z Jakubčovic,
pekařský učeň u Josefa Fritsche v
Suchdole, v květnu 1927 onemocněl souchotinami a
že ho tamější nemocenská pokladna
poslala do plicní ozdravovny v Žárech ve Slezsku.
Poněvadž jeho nemoc jest těžká
a dlouho trvá, žádala okresní nemocenská
pokladna obec jakubčovickou, aby uhradila polovinu výdajů
za Schneidra. Tato žádost byla však zamítnuta
a když později ještě jednou byla předložena
jeho poručníkem Josefem Goldem v Odrech č.
17, Weisskirchnerova ulice, znovu ji starosta obce jakubčovické
zamítl.
Rudlf Schneider byl pak z nemocnice propuštěn a osobně
se dostavil ke starostovi obce Jakubčovic a žádal
ho, aby útraty zaplatil. Tento se však na něho
osopil a prohlásil, že to nepodepíše,
poněvadž jeho (Rudolfa Schneidra) macecha obě
své děti posílala do české
školy. On prý jim to vše odplatí, jeho
matka jednala prý nanejvýš sprostě a
následky nechť si sám přičte.
Schneider byl pak ještě jednou u starosty, prosil,
aby mu podepsal žádost, byl však znovu odmítnut
s tím, že on (starosta) česky nerozumí
a že žádost musí býti sepsána
německy.
Rudolf Schneider byl tedy nucen zůstati v zaopatření
své macechy Anny Schneidrové v Jakubčovicích.
Ta jest úplně nemajetná, bydlí jen
v jediné malé světnici, v níž
jsou pohromadě všichni členové rodiny,
to jest dvě děti ve stáří 6
a 8 let, matka a nemocný.
Děti docházejí do místní české
menšinové školy a poněvadž jsou s
nemocným stále pohromadě, mohou snadno přenésti
nákazu na jiné děti docházející
do menšinové školy, tím spíše,
že nemoc Rudolfa Schneidra již velice pokročila.Ť
Toto oznámení jest od počátku až
do konce nepravdivé a vymyšlené. Falešně
obviněný starosta jakubčovický, když
se o tomto udání dověděl, dal jmenovaného
Rudolfa Schneidra vyslechnouti před obecním zastupitelstvem
a on prohlásil, že tyto údaje jsou naprosto
nesprávné, že naopak obec, totiž její
starosta, mu všemožně pomáhali. Když
předložil starostovi česky sepsanou žádost
na Masarykovu ligu, aby ji potvrdil, starosta sám se postaral
o její překlad, poněvadž přece
chtěl věděti, co podpisuje, a pak žádost
beze všeho podepsal. Starosta neučinil žádné
poznámky, ani se na něho neosopil. Bydlí
také odděleně od svých nevlastních
sourozenců a nestýká se s nimi.
Za takovéhoto stavu věci, jenž byl zjištěn
zápisem, dlužno se přece více než
diviti, jak úřední činitel může
sepsati tak nepravdivou zprávu. Jak se zdá, jest
příčinou toho to, že myšlenky vrchního
strážmistra Kacíře jsou úplně
zakaleny šovinistickými city a měl za to, že
přišla příležitost, aby starosta
a německé uvědomělé obyvatelstvo
jakubčovické zpražil a na vyšším
místě je denuncoval.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
vnitra:
Jste ochoten dáti tuto věc přísně
vyšetřiti a poučiti vrchního strážmistra
Kacíře, že četnická udání
mají býti přesně věcná
a pravdivá, nemá-li býti těžce
otřesena důvěra obyvatelstva v toto bezpečnostní
zařízení a dáti ho za jeho postup
potrestati?
Jste ochoten vrchního strážmistra Kacíře,
jenž tuto důvěru svým jednostranným
postupem úplně ztratil, co nejdříve
přeložiti z jeho služebního místa
v Jakubčovicích, poněvadž jeho přítomnost
přispívá ke zneklidňování
veřejného klidu a řádu?
V Praze, dne 14. ledna 1928.
Československá tisková kancelář
vydala tuto správu:
ťČeskoslovenská zbrojovka, akciová společnost
v Brně, uzavřela dodávkovou smlouvu na 40.000
pušek pro severní čínskou armádu.
Na lodi ťPragaŤ, jejímž majitelem je inž.
Beštak z Prahy a kteráž plným oprávněním
pluje pod československou vlajkou, naloděno je mimo
zmíněných 40.000 pušek, jedno osobní
auto pro zástupce Zbrojovky v Pekinu a vzorky zbraní.
Mimo tento náklad neveze loď ťPragaŤ vůbec
žádné jiné zboží, ani jako
vlastní náklad, ani jako přítěž.
Loď dosáhla v úplném pořádku
přístavu Manila, kde musela doplniti zásoby
uhlí. Na poplašné zprávy o zamýšleném
zabavení lodi jihočínskou armádou
obrátil se zástupce Zbrojovky v Pekinu telegraficky
na Zbrojovku s dotazem, zda ničeho nenamítá
proti tomu, aby loď plula pod ochranou válečné
lodi severní čínské armády
z Manily do severočínského přístavu.
Proti tomuto doprovodu nebylo ze strany Zbrojovky ničeho
namítáno.Ť
Tato zpráva musí - zvláště po
původním popírání, že
československá loď ťPragaŤ vůbec
existuje - vzbuditi největší úžas
a zneklidnění. Československá veřejnost
byla právem rozčilena, když sv.-gotthardský
případ veřejně ukázal, že
se do Maďarska podloudně dopravují italské
zbraně. Nyní se úředně doznává,
že totéž, co u Maďarska a Italie bylo plným
právem považováno za ohrožení míru,
provádí také československý
podnik, což se mohlo státi jen se souhlasem vlády.
Vláda jest za tuto činnost plně odpovědna
a tím těžce porušila povinnou neutralitu
ve srážce mezi jižní a severní
čínskou vládou. Dlužno se tázati,
jak může vláda spojiti s demokratickými
tradicemi republiky a s jejím usilováním
o mír, že se z Československa dodávají
zbraně k potírání národního
boje za svobodu a jak může vláda odůvodniti,
že vydává zem nebezpečí těžkých
zápletek v zahraniční politice.
Ale i ve věci italsko-maďarské dodávky
zbraní jest vláda parlamentu dlužna vysvětlení,
a to tím spíše, že falešně
deklarovaná zásilka byla adresována do slovenské
stanice určení. Ačkoliv tato adresa jest
zřejmě klamná, přece jest nutno veřejnost
v této věci úplně uklidniti, především
však musí býti lidovému zastupitelstvu
podána podrobná zpráva o celé situaci
vzniklé tím, že byl odhalen podloudný
dovoz zbraní a o krocích, na které snad vláda
pomýšlí a musí se dáti parlamentu
příležitost, aby zaujal k tomu stanovisko.
Tážeme se tedy vlády:
Jest ochotna podati vysvětlení o dodávce
zbraní do Číny, jakož i o italsko-maďarském
podloudném dovozu zbraní a o opatřeních,
jaká zamýšlí, aby zamezila dodávky
zbraní, a jest ochotna vyžádati si projev parlamentu
o jeho stanovisko?
V Praze dne 17. ledna 1928.
V poslední době bruntálská okresní
politická správa několikráte zamítla,
a to výměry ze dne 4. října 1927,
číslo b 21/76 a ze dne 10. října 1927,
číslo b 22/20 a konečně ze dne 23.
prosince 1927, b 21/105 žádost krajského vedení
německé národní strany v Krnově
o povolen rozšiřovati letáky ťpro nedostatek
aktivní legitimace, poněvadž se německá
národní strana, jakož i její krajské
vedení ustavily bez právního podkladu, není
tedy právnickou osobou a její podání
nemohou býti předmětem úředního
jednání.Ť Rovněž tak jest odůvodněn
výnos opavské zemské politické správy
ze dne 23. listopadu 1927, číslo St. 555, jímž
bylo zamítnuto odvolání v téže
věci. Podávati odvolání k ministerstvu
nemělo smyslu, poněvadž mezi tím vešlo
ve známost, že se všechna tato rozhodnutí
opírají o nález nejvyššího
správního soudu ze dne 28. června 1927, jímž
organisaci křesťansko-sociální strany
bylo odepřeno právo na udělení povolení
pro ochotnické představení, s tímto
odůvodněním:
Podle platného právního řádu
příslušela až do státního
převratu tak zvaná právní osobnost,
to jest způsobilost býti subjektem práv a
závazků, výhradně osobám fysickým
a osobám právnickým. Osobu právnickou
pak mohly tvořiti buď osoby hromadné (mravní
osoby, universitates personarum) nebo nějaké jmění
účelové (universitas bonorum). Aby hromadná
osoba - a o takovou v daném případě
jde - mohla býti uznána za osobu právnickou,
bylo třeba, aby se ustavila v některé z oněch
forem, jak je zákonodárství pro vznik té
které právnické osoby předpisovalo,
z čehož se podává, že sdružení
osob,jež se neustavilo žádným z oněch
způsobů, v zákonech vytčených,
mohlo existovati jen fakticky, že mu však nepříslušela
právní osobnost, to jest, že nebylo způsobilé
nabývati práv a závazků a proto zejména
také nemohlo k obhájení nějakých
práv před úřady jako procesní
strana vystupovati.
Na tomto právním stavu nebylo od převratu
v podstatě nic měněno. Pokud jde o politické
strany a organisace, dlužno především
zdůrazniti, že až do státního převratu,
a také ještě v prvé době existence
republiky, existovaly jen fakticky. Ani do dnešního
dne nebyla vydána norma, jež by vznik a organisaci
těchto stran upravovala. Přes to však zákonodárství
počínajíc vydáním zákona
číslo 75/1919 Sb. z. a n. (řád volení
do obcí) začalo přiznávati těmto
dosud jen fakticky existujícím útvarům
určitá práva, zejména ve volebním
řízení, a to, jak při volbách
do veřejnoprávních korporací, tak
i třídních, ba uložilo jim i závazky
majetkoprávní, jako na příklad povinnost
nahraditi náklad spojený s rozmnožením
kandidátních listin.
Z předpisů těch je zřejmo, že
dnešní zákonodárství směřuje
sice k tomu, aby politickým stranám přiznán
byl charakter právních osob zvláštního
druhu (sui generis). Přes to však nejvyšší
správní soud neshledal, že vývoj tento
dospěl již tak daleko, aby politickým stranám
na základě předpisů dosavadní
charakter ten již dnes v plném rozsahu mohl býti
přiznán. Předpisy dosavadních zákonů
dlužno vykládati jen tak, jak znějí,
to jest že se politickým stranám jako útvarům
existujícím v zásadě jen fakticky,
přiznávají jen ona práva a ukládají
jen ony závazky, jež zákon sám stanoví,
takže ve všech ostatních relacích zůstávají
i nadále nezpůsobilými státi se subjekty
práv a závazků.
Posuzuje-li se věc s hlediska názoru právě
vyloženého, dlužno sice uznati, že odůvodnění
naříkaného rozhodnutí ve svém
všeobecném znění, podle něhož
politické strany nejsou vůbec právnickými
osobami, nýbrž pouze tak zvanými svobodnými
organisacemi a jako takové právně vůbec
neexistují a nejsou tedy způsobilé podávati
odvolání, správným není, neboť
ohledně oněch práv a závazků,
jež zákon výslovně politickým
stranám přiznává, dlužno stranám
těm přiznati způsobilost vystupovati před
úřady jako procesní strana a tedy také
podávati odvolání. Poněvadž však
v daném případě šlo o právo,
které žádnou platnou normou politickým
stranám přiznáno nebylo, vyslovil žalovaný
úřad právem, že v této relaci
stěžující si politické straně
způsobilost podávati odvolání nepřísluší.
Praksí, opírající se o toto rozhodnutí,
bude jmenovitě oposičním stranám,
kde se to okresnímu hejtmanovi právě hodí,
znemožněna každá agitace, kdežto
vládním stranám v takovýchto případech,
jak bylo prokázáno, nebyly činěny
při rozšiřování letáků
a podobně žádné potíže.
Tento stav jest zajisté nedůstojný právního
státu a vyžaduje naléhavě nápravy.
Proto se podepsaní táží pana ministra
vnitra:
1.) Proč dodnes, ač již jsme v desátém
roce od vzniku republiky, nebyl podán návrh zákona,
který by náležitě upravil právní
postavení politických stran?
2.) Zamýšlí vláda ještě
včas před volbami do okresních a zemských
zastupitelstev podati příslušný návrh
zákona, který by vyplnil mezeru, na niž se
přišlo svrchu uvedeným rozhodnutím nejvyššího
správního soudu?
3.) Jak bude zatím postaráno, aby byla bez výjimky
zachována úplná rovnoprávnost všech
politických stran a jejich součástí
a umožněna a zajištěna jejich nerušená
agitační činnost?
V Praze dne 20. ledna 1928.
V tisku, hlavně tisku strany republikánské,
dokonce v úředních jejich tiskových
orgánech, objevují se zprávy o milionových
subvencích, udělených družstvům
zemědělských dělníků,
hospodařícím na zbytkových statcích,
přidělených v pozemkové reformě.
Zprávy tyto mají zřejmě za účel
vzbuditi nepříznivé mínění
veřejnosti vůči těmto družstvům,
snížiti jejich význam a poškoditi je finančně;
se stejnou tendencí tento tisk dokonce uveřejňuje
i zprávy, jestliže ten neb onen dvůr vykáže
bilanční ztrátu.
Je nám známo, že rozpočet ministerstva
zemědělství a rozpočty zemědělských
rad obsahují dosti značné prostředky
na podporu rozličných zemědělských
družstev a různého podnikání
na poli zemědělského pokroku; z rozpočtu
ministerstva zemědělství a zemědělských
rad podporují se nejen družstva zemědělská,
dokonce i jednotlivci a roční úhrn těchto
subvencí jde do desítek milionů.
Domníváme se, že družstva zemědělských
dělníků, kteří k zabezpečení
své existence s holýma rukama se podjali těžkého
úkolu kolektivním hospodařením na
zbytkových statcích existenci si zajistiti, v prvé
řadě zasluhují podpory ministerstva zemědělství
a zemědělských rad a všech orgánů
veřejných, zřízených k podpoře
zemědělské výroby. Vždyť
není vinou těchto dělníků,
že z nedostatečných platů ničeho
si nemohli ušetřit a že pozemkovou reformou byli
postaveni před nejistou budoucnost a dlužno zajisté
oceniti sílu jejich dobrých osobních vlastností,
když se pustili do úkolu tak těžkého,
jakým zajisté je, bez vlastních prostředků
hospodařiti a udržeti velký zemědělský
podnik, aby prosperoval a dal jim existenci.
Podepsaní se proto táží:
1. Je pan ministr zemědělství ochoten zjistiti,
jakých subvencí dostalo se družstvům
zemědělských dělníků,
hospodařícím na zbytkových statcích,
přidělených z pozemkové reformy?
2. Je ochoten sděliti přesný výsledek
tohoto svého šetření v zájmu
pravdy i v zájmu dotčených družstev?
3. Má pan ministr zemědělství za to,
že prostředky ministerstva a zemědělských
rad na subvencování zemědělských
družstev a podniků zemědělského
pokroku jsou prostředky pro zemědělské
podnikání vůbec, tedy i pro družstevní
zemědělské podnikání dělnické
a že tedy naprosto není správný režim,
který družstva tato vylučuje z péče
ministerstva zemědělství a ostatních
orgánů pro podporu zemědělské
výroby?
V Praze, dne 24. ledna 1928.
Koncem předešlého roku, v měsíci
prosinci ustavil se v Československu kartelový ťSvaz
majitelů velkých firem, obchodujících
zubolékařskými potřebamiŤ a sjednal
současně s největším mezinárodním
kartelem německým tajnou úmluvu, jejímž
výsledkem jest nadměrné zdražení
cen. Členové kartelu jsou nuceni pod přísnými
pokutami tyto ceny dodržovati a cizozemští dodavatelé
jsou zase zavázáni dodávati své výrobky
v oboru zubolékařském a zubotechnickém
jedině členům tohoto československého
kartelu. Tím jsou zároveň z legálního
obchodování s těmito potřebami vyloučeni
všichni oni obchodníci, kteří ke kartelu
v Československu nepřistoupili a takto se na ně
činí přímý nátlak, rovnající
se obchodnímu terorisování.
Tento závazek, toto kartelové usnesení jest
v rozporu se zákonitými ustanoveními, neboť:
1. znemožňuje volnou soutěž,
2. donucuje členy kartelu, z nichž mnozí jedině
následkem hrozeb k němu přistoupili, že
nemohou odebírati své zboží od libovolných
firem a že musí dodržovati nepřiměřeně
vysoké ceny,
3. zdražují se neomluvitelně a naprosto bez
nutnosti všechny zubolékařské potřeby
a z nich - což zvláště potrhávám
- právě nejběžnější,
jejichž spotřeba jest největší.
K účasti na ustanovení Svazu dentálních
závodů, pod kterýmžto jménem
se kartel kryje, nebyly přizvány žádné
z oněch korporací, které vyslovily na svých
schůzkách zásadní a energický
protest proti tomuto kartelu a které naopak volají
do boje proti němu. Tak nebyl přizván a dotázán
spolek zubních lékařů, ani Ústřední
svaz zubních techniků a řada jiných
stavovských organisací.
Dále jsou nadměrným zvýšením
zubolékařských potřeb silně
a nově finančně zatíženy nemocenské
pojišťovny, obstarávající svým
členům zubolékařskou péči,
jsou dále postiženy i státní kliniky,
léčebné fondy státních zaměstnanců,
čímž jest nepřímo poškozován
i stát.
Aby vysvitlo, že toto poškození jest veliké,
uvádím tu několik příkladů
zvýšených cen. První ceny jsou před
ustavením kartelu, druhé po jeho ustavení:
stál | teď stojí | |||
amalgan stříbrný | Kč | 720.- | Kč | 1.050.- |
amalgan zlatý | ť | 980.- | ť | 1.200.- |
Cement: | ||||
značky Harwach | ť | 49.60.- | ť | 65.- |
značky Synthetöc | ť | 99.- | ť | 112.- |
značky S. S. W. cement | ť | 112.- | ť | 136.- |
Guttapercha | ť | 9.60 | ť | 12.80 |
Nervové jehly | ť | 56.- | ť | 76.- |
Takto jsou nadměrně zvýšeny právě
nejběžnější potřeby zubolékařské
a nebude-li kartel v pravý čas zrušen, těžko
říci, kde se zdražování zastaví.
Jeho ustavení má za následek také
ohrožení existence oněch menších
obchodníků se zubolékařskými
potřebami, kteří ke kartelu nepřistoupili.
Že se jedná o kartel, který ohrožuje zájmy
konsumentů i vyřazených obchodníků,
svědčí ujednání, která
podepsaly vedle v něm uvedených velkých firem
domácích také tyto firmy zahraniční
v Berlíně:
De Trey, G. M. b. H.,
Schneider A. G.,
Richter u. Hofmann,
Dr. Abrahams,
Phönix, A. G.,
Aurora Dental A. G.,
Wienand, A. G.,
Deutsche Gold U. S. A.,
Thomayer u. Cadicke,
Injecta A. G.,
Hopf Ringleb u. Co.,
Reiser u. Co.,
Sommerfeld Arthur.
Kartelové ujednání má toto znění:
ťVzali jsme na vědomí, že tyto československé dentální firmy:
H.P. Altmann, Liberec
E. Altschul, Košice
Rud. Arnold Praha
Č. Čihák, Brno
W. Gellascha, Cheb
S. Gutmann, Praha
M. Hanáček, Brno
Rudolf Hell, Opava
A. Herzog, Praha
H. H. Hofman, Plzeň
V. Jeřábek, Praha
Br. Knappové, Praha
Fr. Pick, Praha
G. Poulson, Praha
Fr. Rimon, Teplice - Šanov
J. Tašner, Plzeň
A. u. Hch. Wagner, Cheb
Weiss, Schwarz u. Co., Brno
Wozelka u. Einstein, Brno
O. Winter, Děčín n. Lab.
uzavřely úmluvu za tím účelem,
aby konkretním způsobem upravily nynější
chaotické poměry ve tvoření detailních
cen a poskytování úvěru. Obsah ujednání
jest nám přesně znám. Uznáváme,
že tato ujednání chrání zájmy
účastněných dentálních
závodů, jakož i naše vlastní zájmy
a zavazujeme se tudíž takto:
1. Budeme své zboží dodávati v Československu
jen členům výše uvedeného Svazu.
2. Svým odběratelům v zemích hraničících
s Československem uložíme za povinnost, aby
nedodávali zboží do Československa a
budeme přísně bdíti nad dodržováním
tohoto závazku. Kdyby nám Československý
svaz přesto oznámil, že nějaký
dentální závod z uvedených zemí
kolem Československé republiky dodává
naše zboží do Československé republiky,
zavazujeme se dotyčný závod poprvé
varovati a kdyby se případ opakoval, dodávání
zboží tomuto zastaviti.
3. Zjišťování o porušení smlouvy
jednotlivými členy přísluší
pouze a jedině Československému svazu. Jestliže
nám tento svaz oznámí, že některý
člen smlouvu porušil a že mu byla uložena
konvencionální pokuta, nebudeme tomuto členu
dodávati tak dlouho, až nám Československý
svaz sdělí, že stanovená kauce pro příští
ohroženou konvenční pokutu byla složena.
Kdyby některý člen byl ze Svazu vyloučen,
zavazujeme se, že tomuto vyloučenému členu
nebudeme dodávati.
4. Nově založeným dentálním závodům
v Československu budeme dodávati teprve tehdy, když
nám prokáží, že ke smlouvě
Svazu přistoupily.
Členové Svazu dentálních závodů
československých se zavazují, že v území
mimo Československo nebudou prodávati, ježto
by je jinak stihly pokuty, hrozící podle §
8. úmluvy. Továrníci, kteří
jsou členy tohoto Svazu, nemohou své vlastní
výrobky vyvážeti všude bez omezení.
5. Vzali jsme na vědomí, že smlouva byla uzavřena
na dobu jednoho roku, to jest s účinností
od 1. ledna 1928 do 31. prosince 1928 a že se prodlužuje
automaticky vždy o rok, nebude-li vypovězena před
31. prosincem. Podle toho také trvá náš
závazek až do 31. prosince 1928 a na dobu další,
nebude-li smlouva vypovězena a jestliže následkem
toho bude automaticky prodloužena nebo jestliže tento
závazek vypovíme před 1. prosincem 1928 ke
dni 31. prosince 1928.
Kdyby některý člen smlouvu vypověděl,
avšak úmluva by dále trvala mezi zbývajícími
členy na základě příslušného
usnesení, ponecháváme si v tomto případě
volnou ruku stran rozhodnutí, zda vůči trvajícímu
Svazu přejmeme závazky zde stipulované.Ť
Toto ujednání váže se na tajnou smlouvu,
která v něm není obsažena, která
je však všem účastníkům
známa a byla jim dána k přečtení
a k projevu souhlasu a která obsahuje tajné doplňky
a podmínky kartelového ujednání.
Táží se tudíž podepsaní
pana ministra obchodu, průmyslu a živností
a pana ministra veřejného zdravotnictví:
1. zda vědí o ustavení tohoto kartelu, a
znají podmínky jeho, příp. následky,
jaké bude míti?
2. Zda hodlají ze své úřední
moci zakročiti proti ustavení tohoto nového
kartelu, který ohrožuje zubolékařskou
péči v nemocenských pojišťovnách,
léčebných fondech, na státních
klinikách a v ústavech tuto péči provádějících?
3. Zda jsou ochotni obhájiti ohrožené obchody
se zubolékařskými potřebami, které
ke kartelu nepřistoupily a jichž existence je kartelem
ohrožena?
4. Zda jsou ochotni znemožniti napříště
takovéto libovolné zdražování
těchto potřeb, ohrožování veřejného
zdravotnictví a poškozování obchodních
firem, které ku kartelu nepřistoupily?
V Praze dne 23. ledna 1928.