II. volební období | 5. zasedání |
I. min. veř. prací na interp. posl. Můni
a soudruhů o nepřípustném postupu
báňského revírního úřadu
v Praze (tisk 1032/II),
II. vlády na interp. posl. Koudelky a soudruhů,
že jest nutno organisovati pomoc zemědělcům,
postiženým živelními pohromami (tisk 1032/IV),
III. min. zásobování, průmyslu, obchodu
a živností, soc. péče a veřejných
prací na interp. posl. Johanise a soudruhů o racionalisaci
a koncentraci výroby (tisk 989/VII),
IV. min. národní obrany na interp. posl. H. Bergmanna
a druhů o zabezpečení dělnictva pojištěného
u zaopatřovacího ústavu pro civilní
zaměstnance vojenské správy ve Vídni,
převzaté do služeb republiky Československé
(tisk 1163/XIII),
V. min. zemědělství a min. financí
na interp. poslance inž. Junga a druhů o škodách,
způsobených mrazy na jižní Moravě
(tisk 1032/XIII),
VI. min. vnitra na interp. posl. Tauba, Hackenberga, Schäfera
a soudr., že politické úřady brání
májovým slavnostem dělnictva (tisk 989/XIII),
VII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. inž.
O. Kalliny a druhů o jednání českých
poštovních úředníků na
karlovarské hlavní poště (tisk 1032/XVI),
VIII. min. školství a národní osvěty
na interp. posl. Tauba, Schäfera a soudr. o politických
vlivech při obsazování učitelských
míst (tisk 1205/III),
IX. vlády na interp. posl. Bergmanna a druhů o špatné
jakosti a výpravě služebních oděvů
státních podúředníků
a zřízenců (tisk 1122/XII).
X. vlády na interp. posl. Bergmanna, Pechmanové
a druhů o poměrech poštovních zaměstnanců
ve světových lázních československých
(tisk 1122/XIV),
XI. min. spravedlnosti na interp. posl. Bolena a soudruhů
o bezdůvodném věznění tajemníka
Julia Verčíka v Bratislavě (tisk 1205/XVI),
XII. min. vnitra na interp. posl. Knirsche a druhů min.
spravedlnosti o zabavení periodického tiskopisu
Der Tag pro zprávu o sudetsko-německém projevu
v Habraticích v Sasku dne 19. t. m. (tisk 1198/X).
XIII. min. vnitra na interp. posl. dra Lehnerta a druhů
min. spravedlnosti o neodůvodněném zabavení
článku, který pod titulem Duch Locarna vyšel
v čísle 12. časopisu Der Güterbeamte
dne 15. prosince 1925 (tisk 1198/IV),
XIV. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů
o zabavení čísla 17 časopisu Der deutsche
Freisoziale ze dne 3. března 1926 (tisk 1198/III),
XV. min. zemědělství na interp. posl. inž.
Kalliny, Matznera a druhů o úpravě předpisů
pro provádění prohlídky masa (tisk
1032/XII),
XVI. min. veř. prací na interp. posl. Nitsche a
druhů o zastavení zaopatřovacích platů
hutníkům, zaměstnaným kdysi v Uhrách,
a o zastavení drahotních přídavků
horníkům provisionistům (tisk 1032/III),
XVII. min. národní obrany na interp. posl. Brodeckého
a soudruhů, že místa přísedících
divisních soudů neobsazují se četnickými
gážisty, v případech, kdy trestní
věc se týká příslušníků
této kategorie (tisk 1163/VII),
XVIII. min. verejného zdravotníctva a telesnej výchovy
na interpelláciu posl. Betty Karpíškovej a
súdr., že se porodným babám odnimajú
diplomy (tisk 1032/V),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Geyera a druhů o chování
se okresní správy politické v Teplé
k slavnosti okresního svazu německé národně
socialistické strany dělnické v Bečově
nad Teplou (tisk 1205/VI),
XX. min. zemědělství a min. veř. prací
na interp. posl. dra Luschky, Bartela a druhů o stavbách
na ochranu břehů v území Praděda
(tisk 1032/X).
K stížnosti, že báňský revírní úřad v Praze ve svém postupu oproti revírní radě pro obvod revírních báňských úřadů v Praze a ve Slaném projevuje v nejvyšší míře neznalost právních předpisů, zejména tiskového zákona a zasahováním do vnitřních záležitosti revírní rady překročuje svoji kompetenci, se uvádí, že právním Podkladem pro kontrolu revírního báňského úřadu nad činností revírní rady není, pokud se týká časopisu ťVěstník revírní rady pro obvod revírních báňských úřadů v Praze a ve SlanémŤ zákon tiskový,.nýbrž výhradně a jedině zákon o závodních a revírních radách při hornictví ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n. V tomto zákonu jsou v § 19 přesně vymezeny úkoly revírních rad a v § 26 je výslovně stanoven, že dozor na závodní a revírní rady mají revírní báňské úřady; revírní báňský úřad je povinen dohlížeti ku provádění zákonných ustanovení a ku správnému nakládání se jměním závodních a revírních rad. Proti rozhodnutí revírních úřadů je možno odvolati se k báňskému hejtmanství.
Revírní báňský úřad měl a má tudíž právo zasáhnouti, uznává-li, že způsob psaní ťVěstníku revírní radyŤ přesahuje rámec úkolů revírní rady v citovaném zákoně přesně vymezený anebo je-li ťVěstníkŤ veden takovým směrem, že by jeho obsahem mohla býti způsobena revírní radě hmotná škoda. Je samozřejmo, že odpovědný redaktor ťVěstníkuŤ je odpovědný úřadům toliko podle zákona tiskového, kdežto revírní báňský úřad naproti tomu může zakročiti na základě zákona o závodních a revírních radách jen proti revírní radě.
Pokud by šlo o zjištění zda postup revírního báňského úřadu v Praze nepřesahuje zmocnění dané -tomuto úřadu § 26 zákona o závodních a revírních radách, náleží to rozhodnutí instančnímu, případně Nejvyššímu správnímu soudu. K tomu se podotýká, že revírní rada sama však ve věci vůbec nepodala nijaké stížnosti, t. j. nepoužila svého práva rekursu k báňskému hejtmanství, které jí dává výslovně § 26 zákona o závodních a revírních radách.
Neměl tudíž nadřízený
úřad, t. j. báňské hejtmanství,
tím méně pak ministerstvo veřejných
prací příležitosti zabývati se
postupem řečeného revírního
báňského úřadu oproti revírní
radě a nebylo zjištěno, že by úředníci
báňského revírního úřadu
v Praze nebyli postupovali dle platných zákonů.
Katastrofální následky živelních pohrom posledních let, jakož i roku letošního, ukázaly, že dosavadní zákonná ochrana proti risiku, plynoucímu z nich je nedostatečná a že je třeba postarati se o ochranu účinnější a vydatnější.
Z úvahy té vyplynul zákon ze dne 19. července 1927, č. 118 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách, na základě něhož poskytuje se, jednak na škody v r. 1926 a 1927 státní příspěvek ve výši 3% na zúrokování zápůjček, uzavřených u určitých peněžních ústavů osobami živelními pohromami poškozenými a to po dobu deseti let. Vedle podpory té uděluje nadále ministerstvo vnitra do konce tohoto roku nouzové podpory podle zásad nouzového regulativu, takže shora uvedený příspěvek je doplňkem akce této.
Počínajíc dnem 1. ledna 1928 bude na škody způsobené živelními pohromami poskytována podpora z fondů, zřízených při zemědělských radách a na Podkarpatské Rusi při zemědělském referátu civilní správy podle § 108 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. Podpora ta, vzhledem k větším finančním prostředkům bude jistě vydatnější a účinnější než podpora dosavadní, která právě narážela na skrovnost úvěrových prostředků.
Pokud jde o udělování nouzových podpor, udělují se podpory tyta vždy se všemožným urychlením, při čemž se béře samozřejmě zřetel, aby podpora dostala se právě těm nejpotřebnějším.
Zákonem ze dne 15. října 1925, č.
227 Sb. z. a n., vláda byla zmocněna dle §
6, aby za účelem zamezení škod živelními
pohromami zřídila zvláštní fond
a opatřila potřebné peníze na úpravu
vodních toků úvěrními operacemi;
na úhradu úroku a úmoru měla býti
každoročně do státního rozpočtu
zařazena částka až do 50,000.000 Kč.
K realisaci tohoto zákona však dosud nedošlo
pro obtíže, jež se objevovaly na peněžním
trhu až do roku 1926 a pro nepříznivé
důsledky, jež by mělo jakékoliv kontrahování
nových půjček nejen pro státní,
ale i pro ostatní veřejný úvěr.
V prvé řadě budiž dovoleno objasniti konkrétní případy v interpelaci uvedené.
1. Firma ťSoloŤ spoj. akciové čsl. sirkárny a lučební továrna v Praze, zastavila provoz své sirkárny v Opavě koncem června t. r. Stalo se to z toho důvodu, že firma byla nucena nepříznivou vývozní situací obmeziti svoji celkovou výrobu a továrna v Opavě vyhovovala ze všech ostatních továren firmy nejméně jak po stránce technické, tak po stránce dopravní. V továrně zaměstnáno bylo v poslední době 10 úředníků a cca 260 dělníků. Pokud se týče úřednictva, byli někteří převzati firmou do druhých továren, některým pak podařilo se získati místa v jiném průmyslovém odvětví. Dělníci až na několik nejmladších obdrželi odbytné, které bylo stanoveno za souhlasu závodního výboru.
Zastavení výroby v opavské továrně na sirky nemělo žádný vliv na tuzemské zásobován sirkami, ani na prodejní ceny stanovené vládním nařízením ze dne 28. března 1923, č. 58 Sb. z. a n., resp. ze dne 7. února 1925, č. 23 Sb. z. a n.
2. K dohodě uzavřené dne 26. března 1927 čsl. průmyslníky droždí dlužno dotknouti se poměrů ve výrobě té panujících před uzavřením dohody. Továrny na droždí v Čsl. republice, které existovaly již před převratem, měly takovou výrobní kapacitu, že stačily krýti potřebu nejen v republice, ale vyvážely i do Polska a Vídně. Poněvadž tato poslední dvě odbytiště zanikla a během času vznikly ještě další tři nové továrny, nastal již od roku 1921 konkurenční boj o udržení starých a získání nových odbytišť. Boj veden byl tak ostře, že prodáváno zboží i pod výrobní cenu, příkladům až 2,50 Kč za 1 kg, takže některé továrny boj tento nevydržely a zanikly, jiné se sloučily. Aby zjevům těmto bylo zabráněno, utvořen byl svaz drožďáren, a to poprvé úmluvou z 20. listopadu 1925, podruhé z 26. března 1927: Při této poslední úmluvě došlo k dohodě mezi 12 drožďárnami, kterou stanoveny výrobní percentuální kvóty a směrné ceny prodejní.
Ceny tyto, jež dnes pohybují se v hranici 5,40 Kč až 6,40 Kč. byly průměrné ceny již v r. 1925, odpovídají asi 4 1/2 až 5 násobku ceny roku 1914 a nelze je považovati za nepřiměřené.
3. Pokud jde o dohodu uzavřenou v březnu t. r. mezi syndikátem průmyslu koželužského a čsl. společností pro obchod surovinami ťRohagŤ, jest pravdou, že byla tu zvýšena cena klihovky o 2,50 Kč až 8,- Kč za 100 kg, zvýšení toto bylo mezi zúčastněnými činiteli ujednáno z toho důvodu, by zamezen resp. omezen byl vývoz tohoto předmětu do ciziny, kdežto zboží tomto jest značná poptávka, a aby tak zaměstnanost zdejších kliháren byla udržena na stejné výši. Cena klihovky u nás byla vždy pod světovou paritou a zůstala pod ní i po posledním nepatrném zvýšení, což vychází najevo z okolnosti, že cena za 1 kg klihu obnáší v Německu nyní 10-11 Kč, u nás jen 9 Kč.
4. Zvýšení ceny čokolády způsobeno bylo značným zdražením dovážených kakaových bobů. Od prosince r. 1926 stoupla cena bobů ze 40-50 šilinků za 50 kg loco přístavy Terst nebo Hamburk na 74 šilinky.
5. Majitelé cihelen na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku sjednali úmluvu o rayonování, podle které jedna cihelna nebude dodávati své výrobky do obvodu druhé cihelny. Že by utvořili kartel, majitelé cihelen popírají. Při hotovém placení nebo při dodávkách finančně spolehlivým nezdražily cihelny ceny oproti roku minulému, a platí se na př. v Berehové 260-280 Kč. v Užhorodě 300 Kč za 1000 kusů cihel. Je nutno přiznati, že cihelny utrpěly v minulých letech ztráty na úrocích i nedobytnými pohledávkami při dodávkách podnikatelů finančně nespolehlivých a právě těmto podnikatelům zdražily cihelny na 1000 kusech o 2030 Kč i více.
Někteří stavitelé začali si pak vyráběti ručně cihly sami, a dnes i samy cihelny slevují se svých cen a dokonce upouštějí od úmluvy rayonové, takže na př. největší cihelny na Podkarpatské Rusi v Berehové dodávají cihly jak do Užhorodu, tak i do Mukačeva a Hustu za ceny loňské.
6. Po krátké a převratové konjunktuře prodělal průmysl papírnický značnou odbytovou krisi, za níž některé podniky byly nuceny prodávati za stále klesajících cen. V r. 1923 došlo k ujednání mezi většinou podniků o stanovení t. zv. konvenčních cen na základě kalkulace podniků technicky dobře zařízených. Když pak v pozdějších letech nastalo opět zhoršení situace po stránce odbytu a cen, došlo ku zřízení ťProdejny sdružených papírenŤ, jež vstoupila v život v květnu t. r.
Úkolem této prodejny jest rozdílení zakázek takovým způsobem, aby jednotlivé papírny vyráběly co nejracionelněji a měly možnost specialisace. Nová úprava cen značí v podstatě jen reaktivování dřívějších konvenčních cen, které nebyly některými papírnami vždy dodržovány.
Všeobecně dlužno dále poznamenati:
Racionalisace výroby a distribuce nabyla v době poválečné následkem zostřeného konkurenčního boje na světových odbytištích zvýšeného významu, o čemž svědčí pozornost, jež byla tomuto problému věnována ťMezinárodní hospodářskou konferencíŤ v Ženevě. Konference vyslovila v přijaté resoluci názor, že jeden z hlavních činitelů zvýšení výnosu, zlepšení pracovních podmínek a snížení výrobních nákladů třeba hledati v racionelní organisaci výroby a distribuce. Názor tenuto opírá Mezinárodní hospodářská konference mimo jiné o to, že racionalisace směřuje k tomu, aby učinila práci co nejvýkonnější při nejmenší námaze, zamezila mrhání surovinami a prací, zjednodušila distribuci zboží a přivodila tak zvýšení hladiny životních podmínek a snížení cen.
O aplikaci resolučních usnesení Mezinárodní hospodářské konference na naše poměry koná se nyní v Poradním sboru pro otázky hospodářské široce založená expertisa za účasti zástupců všech význačných složek našeho hospodářství.
Státní správa věnuje všem těmto novodobým zjevům v průmyslové organisaci největší pozornost a zkoumá zvláště bedlivě ony případy, kdy snahy racionalisační projevují se ve formě koncentrační, kdy tedy má dojíti k zastavení některého podniku. Tu snaží se státní správa vhodným působením na zúčastněné činitele dosíci toho, aby případné tvrdosti, jež se při takových opatřeních mohou vyskytnouti, zejména pokud jde o zájmy zaměstnanců, byly dle možnosti co nejvíce zmírněny.
Stejnou pozornost věnuje státní správa
úpravě cen, prováděné jednotlivými
sdruženími hospodářskými. Je
přirozeno, že nelze již pro nedostatek vhodných
státních orgánů prováděti
všeobecnou kontrolu,.a není ji také zapotřebí,
pokud (- a to jest zjev pravidelný -) cenové úpravy
vyplývají z poměrů hospodářských,
jsouce jinak přirozeně regulovány zákony
soutěžními. V případech však,
kde cenovými úpravami hospodářských
sdružení byly by dotčeny důležité
zájmy všeobecně hospodářské,
považuje státní správa vždy za
svou povinnost sjednati si jasno o oprávněnosti
takových úprav a učiniti po případě
potřebná opatření, o nichž pokud
povaha věci to dovoluje, i veřejnost bývá
informována.
Zaopatřovací ústav pro civilní zaměstnance vojenské správy ve Vídni, u kterého byli pojištěni civilní dělníci bývalé vojenské správy, byl v roce 1919 zrušen a jeho činnost pro Československou republiku byla zastavena 28. říjnem 1918. Příspěvky pojištěnci zaplacené nebyly dosud pojištěncům vráceny, ježto mezi nástupnickými státy vede se jednání a rozdělení jmění jmenovaného ústavu, které dosud není skončeno. Jednání vede za Československou republiku ministerstvo sociální péče. Jde ostatně o částky velmi malé. Jmenovaný ústav byl založen teprve roku 1908 a příspěvky pojištěnců činily podle výše jejich mzdy 9, nevýše 75 haléřů týdně.
Všem bývalým civilním dělníkům bývalé vojenské správy, jimž představenstvo zmíněného ústavu udělilo zaopatřovací požitky (pense) nejpozději do dne 31. března 1919, a kteří jsou občany Československé republiky, vyplácí ministerstvo národní obrany na základě usnesení ministerské rady na tyto zaopatřovací požitky zálohy.
časový přídavek, který vyplácí vojenská správa každoročně civilnímu dělnictvu vojenských ústavů, skladů, dílen a pod., není náhradou za zaopatřovací požitky udělené zaopatřovacím ústavem nebo za příspěvky tímto ústavem pojištěncům dosud nevrácené, nýbrž zvláštní odměnou vyplácenou všem těm, kteří ztrávili v zaměstnáni jako civilní dělníci u vojenských ústavů, skladů, dílen a pod. nepřetržitě více než pět let. Vyplácí se tedy i těm, kteří nebyli zaměstnáni u bývalé vojenské správy a kteří nebyli pojištěni u bývalého Zaopatřovacího ústavu.
Ministerstvo národní obrany přihlíží všemožným způsobem k těm svým civilním dělníkům, kteří jako zaměstnanci bývalé vojenské správy byli pojištěni u Zaopatřovacího ústavu. Podržuje je v zaměstnání u vojenských ústavů, skladů, dílen a pod. i přes zmenšenou věkem pracovní způsobilost, nepropouští jich ze zaměstnání ani při event. restrikcích zaměstnanectva anebo teprve až v poslední řadě a vyplácí jim při event. propuštění zpravidla odbytné.
Takovým dělníkem jest v interpelaci zmíněný Jan Zelenka. Vrácení příspěvků, které jmenovaný zaplatil do bývalého Zaopatřovacího ústavu, spadá do akce vedené ministerstvem sociální péče.
Ježto jmenovaný má 73 let věku, jest podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. přestárlým a o jeho zaopatření nenáleží rozhodnouti ministerstvu národní obrany. Od ministerstva národní obrany nemůže jmenovaný obdržeti nahoře zmíněnou zálohu na zaopatřovací požitky, poněvadž bývalým Zaopatřovacím ústavem nebyly mu zaopatřovací požitky uděleny do 31. března 1919.
V zaměstnání u vojenské správy jmenovaný ponechá se co nejdéle a ukáže-li se nutnost propustiti ho, bude mu event. vyplaceno odbytné.
Vzhledem k uvedeným vývodům nemohu se zasaditi
o provedení zvláštního starobního
zaopatřeni civilních zaměstnanců vojenských
ústavů, skladů, dílem a pod., kteří
jako dělníci bývalé vojenské
správy byli pojištěni u Zaopatřovacího
ústavu ve Vídni, poněvadž se i na tyto
zaměstnance vztahuje zákon o nemocenském,
invalidním a starobním pojištění
dělnictva č. 221/1924 Sb. z. a n.
Zákon ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách dává majitelům omrzlých vinic možnost ucházeti se o zápůjčky se státním příspěvkem na úrok.
Na poskytování peněžitých podpor postiženým vinařům nedostává se prostředků. Za to budou jim povolovány cenové výhody snížením ceny révových amerických podložek a kořenáčů, rozdělovaných ze zásob státních révových školek na jaře 1928.
Podle platných zákonných ustanovení měli postižení možnost, aby škodu u příslušných úřadů oznámili a nárok na odpis daní uplatnili. Zjistí-li se konaným šetřením, že škoda dosáhla takového rozsahu, že odpis daní podle příslušných zákonných předpisů jest odůvodněn, dostane se poškozeným přiměřeného odpisu na daních.
Ohledně blahovolného postupu při projednávání
podobných žádostí byly již podřízeným
úřadům - jako ostatně každoročně
- uděleny náležité pokyny.
Vyhláška okresní správy politické v Šumperku, v interpelaci uvedená, obsahující zákaz účasti školní mládeže na polit. a demonstračních projevech, byla vydána proto; že účast školní mládeže na shromážděních, schůzích a průvodech politického nebo demonstrativního rázu, jakož i používání mládeže k rozšiřování politických tiskopisů jest vzhledem na ustanovení §§ 77 a 78 řádu školního a vyučovacího nepřípustna.
Z týchž důvodů zakázala též okresní správa politická v Trutnově účast školní mládeže na projevech pořádaných dne 1. května 1927.
Ve zmíněném zákazu účasti školní mládeže na veřejných projevech rázu politického nelze spatřovati porušení shromažďovací svobody a nelze považovati jej za protiústavní, poněvadž nejsou jím dotčeny platné zákonné předpisy, ustanovující podmínky a předpoklady pořádání veřejných projevů.
Pokud ve vyhlášce okresní správy politické v Šumperku byly citovány též předpisy zákona o práci dětí, stalo se tak se zřetelem na výjimečné případy, které by snad někdy mohly přicházeti v úvahu.
Podmínka, stanovená okresní správou politickou v Trutnově, že pořadatelé májových projevů jsou povinni vyžádati si povolení obce, aby mohli použíti k projevům veřejných prostranství, byla odůvodněna vzhledem k ustanovení § 28, č. 3 a § 59 obecního zřízení, dle nichž přísluší starostovi obce péče o bezpečnost a snadnost provozu na veřejných místech, jakož i výkon místní policie.
Z uvedeného jest zřejmo, že opatření v úvahu přicházejících politických úřadů nebyla nikterak namířena proti dělnickým slavnostem, nýbrž týkala se účasti školní mládeže na jakýchkoliv veřejných projevech rázu politického a demonstrativního.
Nelze proto zmíněným úřadům
ničeho vytýkati a nemám důvodu k opatření
v interpelaci žádanému.
Název ťJáchymovŤ jest úředním názvem tohoto města v jazyku státním. Použití jeho jest v souhlase se zákonem o názvech měst, obcí a osad ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n., vládním nařízením ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. z. a n., a zákonem jazykovým ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., a nelze tudíž v tom, že úředník, vyplňující dvoujazyčný podací lístek, užil názvu místa určení v jazyku státním, s hlediska cit. právních norem shledávati nijakého přehmatu, pokud postup jeho neshoduje se s poštovními provozními předpisy, že v podacím lístku zaznamenává se adresát a místo určení tak, jak jest uvedeno na zásilce (poštovní průvodce), bylo to v daném případě vysvětleno dostatečně okamžitým návalem práce v čas podání zásilky.
Důkazem toho jest, že na podacích lístcích k ostatním zásilkám, jež zároveň podal župní úřad německé národní obrany, označil týž službu konající úředník jméno místa určení tak, jak bylo uvedeno v adresách zásilek.
Pokud jde o poštovního revidenta Otokara Vrkoče, přiděleného služebně poštovnímu úřadu Karlovy Vary 1, byl týž pověřen správou domu ťBelle AllianceŤ v Karlových Varech, který jest majetkem ťFondu sociální péče poštovních zaměstnancůŤ a slouží jako léčebný ústav pro pojištěnce Léčebného fondu poštovních zaměstnancůŤ.
Při Vrkočově pověření správou tohoto domu bylo uloženo poštovnímu úřadu Karlovy Vary 1, aby mu poskytl úlevy ve službě, by mohl s!právu domni obstarávati.
Mimoúřední činnost Vrkočova
neodporuje, jak bylo zjištěno, ustanovením
služební pragmatiky.
Profesor německého reformního reálného gymnasia ve Znojmě inž. Arnošt Spitzer byl rozhodnutím presidenta republiky jmenován ředitelem v II. stupnici funkčního služného ve stavu profesorů středních škol a za služební působiště bylo mu určeno německé dívčí reformní reálné gymnasium v Moravské Ostravě, jehož ředitel Artur Hahn přeložen byl na místní německé gymnasium.
Změna ta stala se proto, že ředitel Hahn svou
aprobací z klasických jazyků lépe
se hodí pro humanitní gymnasium než ředitel
Spitzer, jež nabyl vzdělání na reálce
a technice.
K bodu 1. interpelace:
Soustředění zadávání
dodávek služebních oděvů (látek
a konfekce) u ministerstva obchodu bylo zavedeno za tím
účelem:
1. aby příděl oděvních součástek děl se pro všechny státní úřady jednotně a stejně,
2. aby společným opatřováním látky a konfekce bylo dosaženo při stejné jakosti výhodnějších nákupních podmínek a konečně
3. aby se zjednodušil a zlevnil formální postup,
předepsaný vládním nařízením
č. 667/1920 (rozpis dodávky, otevírání
a zkoumání nabídek a zadání
nejlepšímu oferentu), čímž vyhověno
býti má příkazu § 2, odst. 2.
zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a
n. o úsporných opatřeních ve veřejné
správě, který předpisuje, aby souběžné
obstarávání téže nebo podstatně
stejné agendy různými úřady
nebo orgány, zejména úřady nebo orgány
různých resortů bylo odstraněno. Všech
těchto cílů nelze dosáhnouti než
soustředěným nákupem příslušných
potřeb.
Že bylo zvoleno právě ministerstvo obchodu
za orgán soustředěného nákupu,
má své vážné důvody: má
totiž jeho dodávkové oddělení
nejen zapracovaný aparát administrativní,
který pracuje všemožně úsporným
způsobem, nýbrž disponuje i znalci odboru textilního
a může svými znalostmi o kapacitě a
spolehlivosti uchazečů usnadniti nejlepší
volbu dodavatelů, při čemž vhodným
způsobem (zejména při konfekci) lze rozděliti
dodávky stejnoměrněji a čelí
se pokud možno větší nezaměstnanosti.
Jiný resort by za daných poměrů tuto
agendu na sebe soustřediti sotva mohl.
Do zadávací komise jsou vždy přizváni
zástupci resortů, jichž se dodávka týká
a přání i stížnosti jich jsou
respektovány. Není tudíž možno,
že by vyjmutím opatřování látek
na služební oděvy z kompetence ministerstva
obchodu bylo docíleno lepší jakosti látek,
leč by se tak stalo na úkor státní
pokladny a tudíž proti duchu citovaného zákona
č. 286/1924 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních
ve veřejné správě.
Dlužno zdůrazniti, že při dřívějším
způsobu opatřování látek na
služební oděvy jednotlivými resorty
konaly jednu a tutéž práci (rozpis, otevírání
a zkoumání nabídek a zadání
nejlepšímu oferentu) všechny úřady
(ústřední a jim bezprostředně
podřízené), o jichž potřebu šlo,
a že zakoupené látky nebyly stejné kvality,
což bylo zdrojem mnohem větší ještě
nespokojenosti zřízenců oněch úřadů,
jimž dostalo se látek horších. Bylo proto
třeba usilovati o to, aby příděl oděvních
součástek děl se pro všechny státní
úřady jednotně a to bylo lze docíliti
jen nynějším společným zadáváním
dodávek. Tato společná akce se na podkladě
nabytých zkušeností stále zdokonaluje
a podmínky zadávací se revidují a
opravují při každé dodávce (obvykle
dvakráte do roka) se zřetelem k vyskytnuvším
se stížnostem resp. nedokonalostem formálně,
organisačně, právnicky i věcně
(na př. i co do jakosti a druhu látky a konfekce).
Jest samozřejmé, že při omezených
prostředcích povoleného rozpočtu nelze
zakoupiti látku prvotřídní jakosti
z česané příze jakosti AA, nicméně
látka, objednávaná na služební
obleky pro podúředníky a zřízence
státních úřadů, ústavů
a podniků, hodí se plně k žádanému
účelu, t.j. pro služební potřebu
a vydrží předepsanou dobu nošení,
zejména, plní-li zřízenci předpis,
podle něhož je dovoleno nositi služební
oděv jen ve službě, nikoliv mimo službu.
Jest tudíž oprávněna naděje,
že v budoucnosti dospěje se k výsledkům
všestranně uspokojivým.
Pokud se týče Zemské správy politické
v Praze, jest pravdou, že došlo tuto několik
stížností na špatnou jakost látek
služebních oděvů úředních
zřízenců a zástupcové zemské
správy politické na stížnosti ty upozornili
při komisionelním jednání, které
se konalo u ministerstva obchodu o zadání dodávky
služebních oděvů. Z vlastní iniciativy
však Zemská správa politická nepodala
nijakých písemných stížností
do jakosti látky těchto oděvů.
Na špatnou jakost látek stěžovali si též
zaměstnanci ministerstva vnitra.
Těmto stížnostem bylo v r. 1926 čeleno
zavedením látky na služební obleky pro
zřízence z česané příze
místo dosavadní příze mykané.
K bodu 2. interpelace:
Při zadávání zhotovení služebních
obleků, případně zimníků
pro podúředníky a zřízence
státních úřadů, ústavů
a podniků přihlíží meziministerská
zadávací komise k přání jednotlivých
úřadů, které mají možnost
již při hlášení potřeby
sděliti v příslušných formulářích
své stížnosti a svá přání
stran zadávání šití určitým
konfekcionářům.
Obleky šijí se vesměs na míru. Zadávací
komise hledí, aby konfekce byla dle možnosti zadána
místním oferentům, a to do míst, kde
je největší počet percipientů
tak, aby oděvy mohly býti jednotlivými zřízenci
ozkoušeny; to však nelze provésti do nejzazších
důsledků, zejména u úřadů
venkovských, kde je u každého úřadu
zpravidla jen jeden zřízenec.
Ministerstvo financí na př. čelilo dosud
tomuto nedostatku v obvodu zemského ředitelství
v Praze tím, že venkovským zřízencům
za určitých kautel umožnilo, aby buď volili
odběr konfekce úřední, nebo pořídili
si ušití oděvu z dodané jim látky
v místě sami. Namístě konfekce dostane
se jim v případech, kdy se rozhodli pro vlastní
pořízení ušití, peněžité
náhrady dle předloženého účtu,
nejvýše však částky, rovnající
se oné, za kterou byla konfekce v soutěži zadána.
Důvodem pro nespokojenost výpravou, případně
se zhotovením služebních obleků se strany
státních podúředníků
a zřízenců spočívá z
části i v tom, že zřízenců
m nelze dovoliti, aby disponovali samovolně látkou
dle jejich přání, poněvadž látka
jest určena pouze pro služební oblek a nikoliv
pro soukromé účele zřízenců.
Žádajíť někteří zřízenci,
jak je známo, ze sdělení konfekcionářů,
aby z látky na služební oblek mohli si dáti
ušíti buď svrchník, nebo šaty pro
manželku, nebo pro děti atd., čemuž přirozeně
nelze vyhověti; ba přihodilo se, že někteří
žádali svého konfekcionáře, aby
jim látku vydal nebo vyměnil za jinou, pro soukromou
potřebu lépe se hodící. Takovým,
účelu věci se příčícím
přáním, přirozeně nelze vyhověti.
K bodu 3. interpelace:
Doba nošení služebních oděvů
bude v dohledné době jednotně upravena vládním
nařízením, chystaným k § 146
platového zákona; do té doby platí
podle § 206 P.Z. dosavadní, ovšem v mnohých
směrech pro různé resorty odlišné
normy.
V Praze dne 6. prosince 1927.