II. volební období | 5. zasedání |
I. posl. Bolena a soudr. min. vnitra o konfiskaci brožury
Rudá Revue, vydané komunistickým nakladatelstvím
v Praze,
II. posl. Bečko a soudr. min. spravedlnosti o zabavení
časopisu Priekopník v Ružomberku,
III. posl. Bergmanna, dra Franke a druhů min. veř.
prací a vnitra o poměrech župních a
vicinálních cestmistrů na Podkarpatské
Rusi,
IV. posl. Bergmanna Lance a druhů vládě o
systemisaci služebních míst pro zaměstnance
státních báňských a hutních
závodů,
V. posl. Kršiaka, Čulena, Kopasze a soudr. min. školství
a národní osvěty o škole v Nižných
Slovinkách,
VI. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky
a druhů vládě o vyřešení
tak zv. slovenské a podkarpatoruské výhody,
přiznané státním zaměstnancům
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,
VII. posl. dra Koberga a druhů min. železnic, že
se železničních budov užívá
pro menšinové školy,
VIII. posl. dra Schollicha a druhů min. národní
obrany, že Národní jednota koná svůj
sjezd ve vojenském domově v Šumperku.
V brožuře Rudá Revue, vydané komunistickým
knihkupectvím a nakladatelstvím v Praze letošního
roku, konfiskována byla tato místa:
Na str. 7. konfiskováno:
V zoufalství nastaví člověk prsa i
proti bajonetům.
Zmocnili jsme se ale skladiště zbraní a vystavěli
jsme z telegrafních tyčí, z bud a z prken
na ulicích barikády, za nimiž jsme uvítali
útočníky ranami. A ti, kdož nedostali
žádnou zbraň, házeli kamením
a klacky.
(Klepe se znovu. Dveře se otevrou. Objeví se skupina
revolučních dělníků stejně
unavených a zraněných jako předešlí.)
Všichni: Dejte nám zbraně, abychom bojovali,
abychom se pomstili za naše bratry, za naše sestry,
jež krváceli!
Na stránce 10. zabaveno:
Vypukne-li válka, je naší povinností
pracovati k co nejrychlejšímu jejímu konci
a přičiniti se všemi silami o to, abychom využili
hospodářských a politických zmatků,
jež válka vyvolá k velikému burcování
lidu a k potření třídního panství
kapitalismu.
A tento kongres obrací se k Vám, proletáři,
a socialisté všech zemí, abyste v této
rozhodující hodině povznesli svůj
hlas. Projevte všude a všemi prostředky, svojí
vůli, vzneste svůj protest s plným důrazem
ve všech parlamentech, slejte se v masách k velikým
projevům, využijte všech prostředků,
jež vám poskytují organisace a síla
proletariátu. Pečujte o to, aby vlády měly
všude před očima vášnivou a bdělou
vůli proletariátu k míru. Postavte tak proti
kapitalistickému světu vykořisťování
a vražedných jatek svůj proletářský
svět míru a sbratření,
Na stránce 26. zabaveno:
Kdo je pro mír, kdo je pro podporu revolučních bratří, dělníků, sedláků a vojáků, ať zvedne ruku! (Všechny ruce letí do výše). Hlasy: Ať žije dělnická a rolnická vláda ---
Proletář (vyskočí na tribunu): K policejnímu
presidiu!
Na stránce 30. a 31. konfiskováno:
Rozsvítili jste nám maják proletářské
svobody a my jdeme za ním. Říkali nám,
že musíme jíti brániti vlast a hnali
nás do boje za svoje kapsy a pokladny. Říkali
nám: soudruzi, počkejte až po válce,
pak se vypořádáme s kapitalismem. A zatím
- ...
Druhý delegát: ... zatím, když skončila
válka, řekli nám: soudruzi, nyní není
čas na revoluci, nyní musíme pomoci svou
účastí na vládě s buržoasií
vyléčiti rány, jež byly zasazeny válkou
naší vlasti. A když jsme jim ukazovali na Rusko
...
Třetí delegát: ... tvrdili nám, že
jste šílenci, jejichž diktatura se sesype pod
ranami intervence a vnitřní kontrarevolucí.
Sedli si za zelené stoly ministerských paláců
s měšťáky u nás ... Jiný
delegát: ... v Německu ... Jiný: ... ve Francii
... Jiný: ... v Československu...
Druhý delegát: ale my jsme viděli, že
proletariátu nemůže pomoci spolek s buržoasií,
že osvobodit musí se dělnictvo samo: proto
jdeme k Vám, bez pasů, jichž nám nechtěli
vydat, nepřátelskými frontami, řetězem
blokády, jež Vás chce vyhladovět. A
spolu ... Ruský soudruh: založíme novou internacionálu,
internacionálu činu!
Třetí delegát: Komunistickou internacionálu
dělnických mas celého světa, jež
smete světové panství prohnilé buržoasie
právě tak, jako vy jste svrhli svého cara
a své vykořisťovatele ...!
Ptáme se pana ministra:
Jakým způsobem chce zabrániti, aby se podobné
zbytečné konfiskace na příště
neopakovaly?
V Praze dne 6. prosince 1927.
V čís. 22. tohoto časopisu ze dne 30. listopadu
1927 zabaveny byly ve článku Zisky kapitalistov
a robotnické práce tyto věty:
Može byt potom niekto spokojný s dnešnými
pomerami? Može mat niekto lásku k vlasti, ktorá
dává len bohatým a chudákov utláčá?
Ano, sem by sa mali pozriet všetci ti, ktorí kričia,
že sme štátom spravedlivým a že u
nás je dobre.
Je to smutné, že Československá republika,
v ktorej chudobný národ má väčšinu,
nepokračuje tak, aby tejto väčšině
prospela, ale nadržuje menšine boháčov.
Robotníci musia pracovat k tomu, aby nadvláda bohatých
u nás bola odstranena a nahrazená vládou
ľudu.
Z obsahu článku i z vět zabavených
je zřejmo, že líčí pouze skutečnosti
z hospodářského života. Přes
to byla vydavatelstvu bezohledně způsobena zabavením
značná škoda a proto se podepsaní táží:
1. Schvaluje pan ministr spravedlnosti zabavení těchto vět?
Jest pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se z moci úřední,
aby zrušeno bylo zabavení uvedených vět
a nahražena škoda zabavením způsobená?
V Praze dne 16. prosince 1927.
V roce 1919 byl referátem ministerstva veřejných
prací přijat větší počet
státních cestmistrů buď na základě
vypsaných konkursů, v nichž požadovaná
odborná práce a předvzdělání
průmyslové školy mistrovské aneb na
základě předložených dokladů
o předběžném vzdělání
a odborné praksi.
V důsledku zákona čís. 307/1919 byli
tito cestmistři-čekatelé zařazeni
do skupiny zřízenců, mezitím co bývalí
certifikatisté a legionáři byli jmenováni
technickými úředníky.
Referát ministerstva veřejných prací
v Užhorodě předepsal jim výnosem z 12.
ledna 1923, č. 14.482/1922 zkoušku podúřednickou
na základě výnosu vídeňského
ministerstva veřejných prací z 10. ledna
1916, č. 79730 VII., načež tito cestmistři
byli jmenováni definitivními.
Část těchto cestmistrů byla pak přidělena
župám, ačkoliv se tyto proti tomu ohražovaly.
Cestmistrům těmto bylo pak ref. min. veř.
prací v Užhorodě přípisem ze
dne 13. března 1922, čís. 564 I dáno
na srozuměnou, že nesouhlas s tímto přeřazením
by měl za následek propuštění.
Přeřazení mělo se státi podle
norem platných pro státní cestmistry, ale
župy tuto okolnost nerespektovaly a zpěčovaly
se upraviti poměry těchto cestmistrů podle
vzorů cestmistrů státních a ponechaly
je v kategorii zřízenecké. Na tyto cestmistry
nebyly aplikovány zákony č. 307/1919, č.
536/1919, č. 312/1920 a č. 222/1920.
Jedná se o župní cestmistry:
Václava Škopa v Dovhoji,
Josefa Dítě v Iršavě,
Leopolda Kohoutka ve Vel. Sevljuši,
Josefu Váňu v Hustu,
Frant. Novotného v Perečíně,
Ondřeje Iszáka ve Vel. Sevljuši,
Frant. Kočího v Berehově,
Juraje Sekereše v Niž. Siněviru,
Jana Politzera v Terešvě,
Ladislava Homonaje v Romošovicích,
Aurela Kerežana v Tiačevu,
Ondřeje Nušinského v Baťu,
Ondřeje Revického v Majdanu,
a vicinální cestmistry:
Frant. Tomka v Berehově,
Josefa Nussera v Mukačevě,
Jana Veselenyiho v Mukačevě.
Podepsaní se domnívají, že nyní
po vydání zákona ze dne 14. července
1927, č. 125 Sb. z. a n., o reformě politické
správy lze tuto křivdu na župních a
vicinálních cestmistrech spáchanou napraviti,
když k provedení župního zákona
vůbec nedošlo a nemohli se tito cestmistři
dovolat u voleného župního zastupitelstva spravedlnosti.
V důsledku toho táží se podepsaní
obou pánů ministrů:
1. Jsou ochotni při provedení reformy politické
správy převzíti opět zmíněné
cestmistry do služeb státních a naložiti
s nimi podle analogie zákona č. 307/1919?
2. Jsou páni ministři ochotni sděliti podepsaným,
co v této věci zařídili neb učiniti
hodlají?
V Praze dne 16. prosince 1927.
Pro zaměstnance státních báňských
a hutnických závodů nemá býti
provedena systemisace služebních míst, nýbrž
mají tito zaměstnanci, pokud jsou pragmatikálními,
zůstati v platové stupnici, do které byli
při provedení platového zákona přeřaděni
a v této postupovati do dalších platových
stupňů s náslužnými přídavky
a v náhradu za systemisaci služebních míst,
má se jim dostati osobních, do pense započítatelných
přídavků.
Takovéto řešení odporuje však jasným
ustanovením §§ 5 a 6 platového zákona:
zaměstnancům báňských a hutních
závodů má se dostati též služebních
titulů a služební poměr tak zv. směnařů
má býti upraven na smlouvu podle odst. 4., §
210 platového zákona.
Rozdělení zaměstnanců státních,
báňských a hutních podniků
na kategorii pragmatikálních zaměstnanců,
která má býti na vymření a
kategorii nepragmatikálních zaměstnanců,
nepřinese státu užitku a komplikuje jen beztak
již rozhárané personální a právní
poměry státního zaměstnanectva, nehledě
k tomu, že se jím porušuje platový zákon.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní vlády:
1. Jest ochotna pro pragmatikální zaměstnance
báňských a hutních závodů
provésti systemisaci služebních míst
podle zákona platového a poměry nepragmatikálních
zaměstnanců upraviti obdobně jako u zaměstnanců
pragmatikálních?
2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným,
co v této věci zařídila neb zaříditi
hodlá?
V Praze dne 16. prosince 1927.
V obci Nižné Slovinky, župa košická,
okr. Gelnica, umístěna jest tamější
lidová škola v budově báňské
společnosti, v místnostech naprosto neodpovídajících
tomuto účelu. Budova jest dřevěná
s rozbitými okny a dveřmi, takže vítr
fouká, kde chce. Děti s učitelem mrznou.
Rodiče, obávajíce se o zdraví svých
dětí, nechtějí je ani do školy
posílat.
Jde o děti chudých rodičů, horníků,
s výdělkem zřídka 300, zřídka
kdy 400-500 Kč měsíčně, takže
tito lidé svým dětem nemohou koupiti teplého
prádla a šatstva, aby ve škole vydržely.
Ačkoliv báňská společnost má
v místě dobré zděné a vhodné
budovy, úplně prázdně, nepodařilo
se pohnouti ji, aby je přenechala pro školu.
Školský inspektorát v Košicích
zná tuto mizerii a učinil vše možné,
aby pro školu opatřil vhodnější
místnosti. Inspektorát jest však bezmocný
proti společnosti, lépe řečeno proti
jejímu správci Krauzovi, bývalému
királyi tanácsosovi, který ani není
občanem Československé republiky. Tento Krauz
jest všemocným pánem a provokuje občanstvo,
učitele, děti, školský inspektorát
atd. Může si dovoliti toto jednání ovšem
jen proto, že má za sebou československé
úřady a především okresního
náčelníka Mareše v Gelnici. Tato dvě
jména Krauz a Mareš jsou v Gelnické dolině
vyslovována vždy v souvislosti a nikoliv s láskou.
Zatím co podáváme tuto interpelaci, vyprovokoval
Krauz stávku horníků vyházením
důvěrníků dělnických
z práce, protože se domáhali zvolení
zákonného závodního výboru.
Krauz vyhazuje i jinak staré, sedřené dělníky
s odůvodněním, že nezdraví na
ulici, že málo pracují a pod., což uvádíme
k charakteristice tohoto člověka.
Jsou opodstatněné obavy, že Krauzovou drzostí
mohlo by dojíti zde k nové krompašské
tragedii. A tento člověk umísťuje školy
do budovy, která pro lidi vůbec vhodná není
a znemožňuje přenesení její do
vhodných, k disposici stojících místností.
Poněvadž bez spoluúčasti okresního
náčelníka Mareše nebyla by tato troufalost
Krauzova možna, jest i on spoluzodpovědný za
řádění Krauzovo.
Ptáme se proto pana ministra:
1. Ví o stavu školy v Nižných Slovinkách?
2. Jest ochoten zjednati bezodkladně nápravu a umožniti
školní docházku dětí v Nižných
Slovinkách?
V Praze dne 17. prosince 1927.